Rozhovor s estonským historikem Raimo Pullatem o J. Ch. Brotzem, historii měst a životní ****************************************************************************************** * Luďa Klusáková ****************************************************************************************** 2. prosince 2008 byla v Knihovně Akademie věd ČR zahájena malá půvabná výstava kreseb a to popisů vzniklých koncem 18. století ze sbírek lotyšské akademické knihovny. Jejich autor, regionální etnograf Johann Christoph Brotze (1742 - 1823) v nich detailně dokumentoval živ měst i venkova. Ve svém zaujetí pro osídlení dnešního Lotyšska a Estonska, ve vnímavosti p aspekty života měst, je Brotze nepochybně blízký svému biografovi a editorovi, profesoru R který pražskou výstavu zahajoval úvodní přednáškou. Zatímco ve všech topografiích, cestopi historiích, které signalizovaly vznik novověkých etnologických studií, se projevoval až dr zájem o města, v některých současných historiografiích tento zájem až tak výrazný není, př význam měst ve společnosti neustále roste. Jak je tomu v Estonsku? Využila jsem příležitosti návštěvy profesora Pullata v Praze a požádala jej o rozhovor pro Města. Pullat vydává sborník Vana Tallinn(Starý Tallinn), zaměřený na historii měst, který mezinárodní, je adresován estonským zájemcům o městskou problematiku a dostává se do rukou čtenářům. Na stránkách Vana Tallinn publikoval již i příspěvky českých historiků. Povídalo protože se dlouho známe. S Raimo Pullatem jsem se poprvé setkala při práci na svém vlastní jsem s ním konzultovala možnosti komparace estonských měst v širším evropském kontextu, a třicet let. Vědecké dílo estonského historika Raimo Pullata se úzce vztahuje k urbánní spo Tallinnu, Tartu a ke společnosti dalších estonských měst. Otázka, kdy a jak se on sám takt je zájem o urbánní problematiku v estonské historiografii, je přitom nasnadě. Pane profesore, jak jste si vybíral svá badatelská témata? Patřím do Tallinnu, moji rodiče zde žili, přežil jsem ve městě jeho bombardování 9. března vzala za své polovina města. Estonsko bylo po válce chudé a zničené, moji rodiče o všechno bombardování. Žili jsme velmi skromně. Abych mohl studovat, potřeboval jsem kolo a na svůj prostředek, ojetý bicykl značky Diamant, jsem si vydělával dva roky vyhráváním po hospodác Když jsem studoval v Tartu, měl jsem podnájem u jedné staré paní v jejím jednopokojovém by oddělené místnosti. Můj hluboký zájem o sociální dějiny vyplynul z těchto životních zkušen jsem se zabýval obecně historickou demografií, respektive vývojem městského obyvatelstva, Tallinnu, Tartu a dalších estonských měst. Estonská společnost byla agrární a městům se hi nevěnovala, takže jsem měl před sebou otevřené badatelské pole. Dosud je v Estonsku urbánn okrajová, proto jsem na nově založené univerzitě v Tallinnu inicioval založení katedry spe kulturní a urbánní problematiku a tuto katedru jsem také zpočátku vedl. Estonská historická demografie ale byla v minulém století i u nás známá, jistě měla silněj studium měst. Historickodemografický výzkum se v Estonsku dostal na velmi dobrou úroveň. Věnoval jsem se Inicioval jsem založení celosvazových demografických seminářů a ten první se pořádal v Tal vývoje městského obyvatelstva jsem pojímal komplexně. Ve své první disertaci [kandidátské se věnoval populačnímu vývoji Estonska, sledoval jsem sociální strukturu měst a v tomto ko formování buržoazie v Tallinnu na základě soupisu nemovitostí. Tato práce vyvolala na jedn za to, že jsem se věnoval analýze vývoje buržoazie, na druhé straně byla i moskevskými his právě za to, že předkládala komplexní pohled na strukturu městského obyvatelstva a nebrala dělnickou třídu, jak bylo mnohdy zvykem. V této době jsem také například při studiu porodn kvantifikaci, respektive statistické metody, které byly tehdy v módě. Zatímco mezi estonsk můžeme najít nevelkou skupinu historiků, kteří se zabývali historickou demografií, dělnict respektive zemědělským osídlením, městy jsem se zabýval sám. Ve své druhé, doktorské diser zabýval již výhradně městským obyvatelstvem Estonska od konce 18. století do roku 1945. Pr jsem pracoval s matrikami, které v Estonsku byly, ve srovnání například se Švédskem, značn bylo obtížné je využít. Při analýze a vyhodnocení matrik jsem spolupracoval s profesorem s Merestem na tvorbě metody jejich zpracování. Na jejich základě jsem sledoval přirozenou mě migrační procesy, analyzoval komplexně sociální strukturu. Vývoj v Estonsku jsem srovnával zeměmi. Práce posléze vyšla knižně německy a setkala se s velkým ohlasem. Poté jsem začal vydávat v edicích inventáře, které jsou velmi cenným pramenem pro studium městské kultury ekonomické situace obyvatelstva. Vydal jsem šest svazků těchto inventářů. Do linie mého zá monografie věnovaná Estoncům, kteří žili, studovali a posléze i pracovali v Petrohradě. Pr vůbec utváření estonské inteligence byl Petrohrad velmi důležitý. Ve srovnání s Tartu a je vidíme, že daleko větší podíl inteligence získal vzdělání v Petrohradě. Kromě urbánní prob jsem také publikoval k mezinárodním vztahům mezi Estonskem, Polskem a Finskem, vydal jsem světoznámého polského lingvisty Jana Baudoina de Courtenay s finským slavistou J. J. Mikko jsem obnovil vydávání ročenky zaměřené na historii měst - Vana Tallinn. První čtyři čísla světovou válkou, kdy byl jejich editorem Paul Johannssen, ten samý, který se roku 1944 úča archivu do Německa. Nová řada Vana Tallinn začala vycházet roku 1990 a doposud jsme vydali Redakční rada je mezinárodní a tematicky je sborník otevřený příspěvkům zaměřeným na urbán historickou problematiku týkající se evropských měst. Jaké vlastně byly osudy archivu města Tallinnu? Před koncem války, roku 1944, nacisté vyvezli z Tallinnu 180 metrů městského archivu, což zhruba jeho polovinu. Po třinácti letech vyjednávání v Bonnu a v Moskvě se podařilo podeps výměně Tallinnského archivu za archiv Hamburku, Brém a Lübecku, které roku 1945 vyvezla z armáda. Převoz se uskutečnil den před sjednocením Německa. Sovětům se do jednání nechtělo, Němci začali válku a měli by sami učinit první krok. Za M. M. Gorbačova se jednání, na nic stranu podíleli prezident Richard von Weizsäcker a kancléř Helmuth Kholl, posunula kupředu úspěšné završení se zasadil nejen velvyslanec Kvičinskij a rada Igor Maximyčev, ale také ř SRN Booms a ředitel Ústavu evropských dějin v Mohuči profesor Karl Otmar Freiherr von Aret vzácného archivu představoval složitou logistickou operaci. Objemné fondy nemohly být z be důvodů přepraveny po moři, neboť nebylo možné riskovat potopení nebo navlhnutí dokumentů. převézt archiv po souši - vezl jej obrovský kamion obklopený policií přes celou Evropu. Po přes noc, aby nekomplikovali dopravní situaci, policie jim zajišťovala hladký průjezd. Teh Sovětského svazu, se zpět do Německa vezly tři archivy. Teprve s touto výměnou v roce 1990 města vlastně skončila druhá světová válka. Vrácený archiv obsahoval listiny (nejstarší z dokumenty, protokoly magistrátu, městské, obchodní a církevní knihy, inventáře i testament archivu města Tallinnu vytvořila unikátní podmínky pro výzkum života městské společnosti - každodennosti, životního stylu měšťanstva, vybavení domácností a s tím související otázky mentalit a podobně. Převoz Tallinnského městského archivu z Koblenze zpět do Estonska pova je to mé naprosto nejdůležitější dílo. A vydání J. Ch. Brotzeho - Estonica? Je úžasně zajímavé. Brotze zakresloval a popisoval vš důležité. Připadá mi, že jeho dílo má povahu jakéhosi ilustrovaného etnografického pozorov připojen topografický popis. Publikaci výboru z Brotzeho díla iniciovala lotyšská akademická knihovna. Vydání bylo po v nesmírně náročné. Nejprve bylo nutné získat sponzory, vydání stálo v přepočtu dva miliony Sama práce byla velmi intenzivní, během dvou let jsme výbor sestavili a knihu vydali. Naše výběr reflektující estonské prostředí a využívá jak obrazy, tak popisy. Brotzeho dílo před sdělný pramen pro studium stavu společnosti ve druhé polovině 18. století. Jaké jsou Vaše další plány? Chtěl bych využít bohatství Tallinnského archivu, bude-li sloužit zdraví, a věnovat se men dodatek k vydaným inventářům městských domácností, který se bude věnovat knihovnám, respek soupisy knih, které měšťané měli ve svých domácích knihovnách. Přeji Vám tedy hodně zdraví a děkuji Vám za rozhovor. * * * Přední estonský historik, emeritní profesor tallinnské univerzity Raimo Pullat se narodil univerzitní vzdělání získal na univerzitě v Tartu a během následujících let působil na uni v estonské akademii věd (1965 - 1990), mimo jiné i jako ředitel Historického ústavu a jako ústavu Mezinárodních vztahů a sociálních studií (1990 -1999). Naposledy v letech 2000-05 z katedru urbánní historie na Pedagogické univerzitě v Tallinnu, která se v roce 2005 spojil historie Estonské akademie věd, akademickou knihovnou a několika dalšími institucemi a pře na Univerzita v Tallinnu. Vědecké výsledky a společenský význam jeho práce byly mnohokrát estonskou vládou, ale i v sousedních zemích Lotyšsku, Finsku a Polsku. Raimo Pullat se hab Estonsku, tak na univerzitě ve finském Oulu, byl zvolen doktorem honoris causa na univerzi Katolické univerzitě v Lublinu. K Čechám má Raimo Pullat zvlášť blízký vztah. Na letním me studentské mládeže se před téměř padesáti lety seznámil se svojí polskou manželkou - paní lékařkou, která jej doprovázela i při jeho návštěvě Prahy. Díky paní Wiesławě má Raimo Pul západoslovanským jazykům a tím i k české historiografii. Luďa Klusáková [ URL "LM-214.html "]