David Lyon: Surveillance Studies. An Overview. ****************************************************************************************** * Daniel Slavíček ****************************************************************************************** David Lyon: Surveillance Studies. An Overview. Polity Press, Cambridge 2007, 243 s. Kanadský sociolog David Lyon není v české akademické obci úplně neznámým autorem - v roce v nakladatelství Mladá fronta překlad jeho knihy Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmo Větší část jeho vědecké práce však patří tématu, které je, recenzent si troufá říci, v čes prostředí, v zásadě neexistující. Jedná se o studium dohledu. Již překlad slova surveillance jako „dohled" může působit problémy. Nabízí se možnosti pře „dozor", „sledování", „kontrola" a podobně. Vzhledem k tomu, že dohled je v posledních dva zprostředkován zejména technickými prostředky, kde je již termín „systémy dohledu" zaveden právě tuto variantu. Zároveň je možné použít za vzor překlad klasického díla o dohledu, te FoucaultaDohlížet a trestat, i když zde je možnost překladu s použitím slova dozírat probl neboť se zde opravdu jedná spíše o dozor vykonávaný dozorci nad vězni ve vězeňském prostře kniha má ještě podtitul, který, jak autor sám říká, ironicky naznačuje, že se jedná o přeh a také jednotlivé části svými názvy k „hledění odkazují" - I. Viewpoints, II. Vision, III. každá část je pak rozdělena do tří kapitol. Autor si zvolil za cíl podat přehled oblastí, něčím jako dohled setkat, a zároveň podat přehled teorií, které tuto problematiku v akadem i uměleckém prostředí tematizují. Mohli bychom tedy říci, že to není pouhý přehled, ale zá úvod do problematiky. Můžeme se zde setkat nejen se sociology od klasiků po současnost - M Weber, Simmel, Giddens, Bauman -, s filosofy - Foucault, Deleuze -, se současnými anglosas dohledu - R. Clarke, K. Haggerty, G. T. Marx, E. Zureik - ale také s Kafkou, Orwellem a fi dohled důležitou součástí děje (např. Minority Report, The Net). V první části knihy představují úvodní tři kapitoly to, co vůbec dohled je, v jakých oblas můžeme setkat a jaké základní teoretické zdroje nám mohou pomoci porozumět tomuto problému dohled „soustředěná, systematická a rutinní pozornost, věnovaná detailům osobnosti za účel řízení, ochrany a směrování". Nabádá nás zkoumat na jedné straně způsoby dohledu (praxe) a cíle, o které při sledování jde. Samozřejmě je dohled velmi často spojen s mocí, kdy ten, určitá privilegia vůči tomu, kdo je viděn. Nicméně viděný může být také účastníkem vztahu, roli (např. v reality show). Dohled v sobě skrývá také určitou dvojznačnost vyjádřenou slo control. Může být vyjádřením starosti o někoho, ale zároveň sledováním někoho nebo vstupem Lyon dále představuje pět základních oblastí, kde se můžeme s dohledem setkat: (1.) armáda služby; (2.) státní administrativa; (3.) pracovní prostředí; (4.) policie a kontrola krimi spotřeba, marketing a média. Autor si všímá jak dějinného vývoje v každé z těchto oblastí, rizik, která s nimi souvisí. Je asi zřejmé, že prudký vývoj informačních technologií v pos letech způsobil rozsáhlé změny. Lyon přestavuje při této příležitosti termín dataveillance Roger Clarke pro nový způsob dohledu využívající technologie IT/ICT. Možnosti dohledu se n navýšily, a to ve všech výše zmíněných oblastech. U armád či zpravodajských služeb to niko nepřekvapuje, nicméně i běžná státní administrativa je mnohem informovanější zejména díky různých databázových systémů. Zaměstnavatelé již nemusí sledovat své zaměstnance přímo, ný pomocí docházkových / vstupních systémů, kamer, GSM či GPS pod stálou kontrolou. Technolog dozorovat vězně ve věznicích, ale také účinně vyhledávat pachatele díky databázovým systém kamery sledují občany ve většině měst a někde už i na vesnicích. Lze uvést příklad z prevence kriminality ve Velké Británii. Jedna pětina kamer na světě je ve Velké Británii, která zároveň představuje největší trh průmyslové televize (CCTV - Clos Television) v Evropě. Pokud procházíte britským městem, je váš obraz během jednoho pracovn průměrně 300krát. Konečně s tím, jak je dnešní svět orientován na konzum, je samozřejmé, ž poskytovatelé služeb využívají moderní technologie k tomu, aby plnily přání zákazníků (CRM Relationship Management), ale také aby se o svých klientech co nejvíce dozvěděli, napříkla klubových programů, aby věděli co, kde a jak často nakupují, a cíleně jim to mohli nabízet konzumerismem pak fungují marketing a média. Autor hlavně poukazuje na skutečnost, že všec se díky informačním technologiím postupně propojují a prolínají. Například při žádosti o ú klienta v určité databázi znamenat jak komplikace (pokud je někde evidován jako dlužník), (pokud je evidován jako bonitní klient). V teoretické rovině se Lyon nejprve zaměřuje na kořeny dohledu sledovatelné zejména v obla na pracovišti, v armádě a při kontrole kriminality, dále na dohled v moderní době (Marx, W a nakonec k postmoderním teoriím dohledu. Kriticky se vyjadřuje k tomu, aby byl Foucaultův Panoptikonu (ideální architektonické řešení dozoru nad vězni v knize Dohlížet a trestat) p jako základní interpretační měřítko dohledu, což považuje za příliš zjednodušující. Nemysl kritiku Foucaulta, ale těch, kteří tento koncept až přespříliš používají k soudobým interp Zároveň však prezentuje několik názorů, které Foucaultův Panoptikon upravují. Například Ma tvrdí, že poststrukturální teorie umožňují vidět databáze jako diskursy a data-dvojníky (D jako simultánně nezávislé i závislé entity. Podle Postera žijeme v době superpanoptikonu, produkovány interiorizované subjekty vědomé si vlastní determinace, nýbrž kde diskurs data objektivizované individuality s disperzní data „identitou", jíž si ani nemusí být vědomi. oblastí, kterou by bylo třeba chránit jako privátní prostor, ale stalo se již součástí sup Dalším příkladem neologismu na foucaultovském podkladě je ban-opticon, který zavedl Didier analýz Giorgio Agambena pro ty případy „oddělování", kdy dohledové systémy, zejména po 11. omezují určité selektované skupiny osob v nejrůznějších aktivitách, zejména v cestování. Z v souvislosti s Foucaultem se Lyon věnuje také Deleuzově analýze kontrolních společností ( společnostem kontroly), dividuím a teorii asambláží. Závěrem této kapitoly však navrhuje, namísto obecných, dle jeho názoru totalizujících teorií disciplíny a kontroly aktuální pod procesy a subjekty dohledu. Nabádá, abychom nezapomínali, že tyto subjekty dohledu jsou na tělesné bytosti, byť jejich data-dvojníci fungují v současném světě často nezávisle. Druhá část, nazvaná Vision, se věnuje samotným dohledovým systémům a tomu, jak fungují. Au potvrzuje určitou hravost tím, že jednotlivá slova v názvech kapitol začínají stejnými pís kapitola, nazvaná Information, Identification, Inventory, popisuje způsoby šíření informac moderní a postmoderní době za pomoci rozlišení typů dohledových vztahů na tváří v tvář (fa rejstříky a kartotéky (file-based) a interface. Opět se zde můžeme setkat s mnohými autory byli představeni výše a kteří jednotlivé vztahy specificky tematizují. Na tomto místě se a opakuje a možná mohly být tyto vztahy popsány již v první části. Zajímavá pasáž je věnován dohledu a problematice identifikace takového subjektu za pomoci psaných či elektronicky zp technologií. V podkapitole Interface surveillancejsou popsány různé termíny pro dohlížený „data image" (Lyon 1994), „data-double" (Haggerty a Ericson 2000), „digital persona" (Clar Další kapitola (Security, Suspicion, Social Sorting) se již převážně věnuje současnosti. N přivádí do prostředí, kde je dohled provozován. Takovým prostorem je dnes hlavně město. Ly dohledové systémy pomáhají vytvářet řád města tím, jak klasifikují, třídí a řídí, což je z při určování oblastí, které jsou určitým způsobem problémové. Zároveň se zajímá o to, proč „mega-města" tak zajímavá pro život, že se do nich lidé koncentrují, i když být doma, prac komunikovat či bavit se dnes znamená přicházet do styku s elektronickými sítěmi, databázem a tudíž i možnost neustálého sledování (osobnímu prožitku dohledu se věnuje dále ve třetí třídění, které vytváří profily a kategorie obyvatel, jej pak přivádí k problematice životn možnostem volby a sociální exkluzi. Snaží se ukázat, že něco jako svobodná volba, která je základních tezí volného trhu, je v souvislosti s mocí, kterou mají systémy třídění a škatu chimérická. Závěrem této kapitoly představuje dohled jako otázku důvěry a nebezpečí jako v a pozastavuje se nad úlohou jednotlivců i těch, kdo dohledové systémy provozují, aby se mi negativní jevy s dohledem spojené. Konec druhé části obrací naši pozornost k tělům, hranicím a biometrice (Bodies, Borders, B se dostáváme mimo prostor města a dokonce i mimo národní státy. I když je současný dohled jako nikdy předtím, stal se zároveň plně globálním. Osobní data cestují stejně, či dokonce ti, ke kterým odkazují. Identity osob jsou „zabaleny" do plastových kartiček a pasů, které k nějakým databázím, k nimž však dotyční nemají přístup. S tím, jak jsou vyhlašovány nejrů (drogám, terorismu), nebo v souvislosti s globální migrací pracovní síly vzrůstá význam hr jednotlivé oblasti oddělují, a identifikačních technik, které umějí rozlišit, kdo je a kdo ke vstupu. Identity založené na biometrických údajích, získané z živých těl, se staly funk dohledu. Zatímco první část knihy se věnuje různým hlediskům a oblastem dohledu (Viewpoints), druhá dohledu neboli tomu dohledu, který chce učinit lidi viditelné těm, kteří mají zájem regulo aktivity (Vision), třetí část je zaměřená na viditelnost (Visibility), tedy na to, jak jso jak reagují na to, že jsou viděni. Podobně jako dohled sám, i viditelnost je dvojznačná. N před dohledem stydí nebo jej považují za vstup do soukromí, jiní lidé viditelnost vyhledáv V sedmé kapitole se Lyon věnuje masmédiím a pop-kultuře. Zároveň jsou zde představena zákl filmová díla věnující se dohledu, například v podobě analýzy televizních reality show (nap Již jsme se setkali s některými neologismy Foucaultova panoptikonu a zde můžeme nalézt dal synoptikon, který užívá Thomas Mathiesen pro vyjádření současné mediální společnosti, kdy osob sleduje malou skupinu „vyvolených". Dohled už není prostředkem regulace a disciplíny, se zde stává objektem touhy. Předposlední kapitola se věnuje těm, které naopak dohled netě na straně soukromí či dokonce bojují proti všemožným systémům dohledu. Lyon se zde zaměřuj anglosaské prostředí, a tak mnohé příklady o organizacích a hnutích, které se dohledu věnu trochu vzdáleně. Nicméně jejich přestavení a témata odporu od kritiky zneužívání osobní úd vyčleňování naznačují mnohé, s čím se v praxi můžeme setkat. V závěrečné kapitole autor přechází od těch, kteří bojují za právo na soukromí, k organiza vykonávají. Již několikrát byla naznačena etická a politická úskalí dohledu, kterým se v t naplno. Lyon zaujímá vlastní stanovisko a snaží se ukázat, že ať už je touha po osobních ú dobrými či špatnými úmysly, mělo by být zajištěno, aby dohledové organizace odhalily, jak získávají, k čemu je používají, a maximálně se snažily zajistit to, aby sledovaní dali svů zpracování osobních údajů. Zároveň si klade zásadní otázku, kdo jsou ti, kteří definují kl kterých dohled pracuje. Obecně řečeno, zaměřuje se tak na problém transparentnosti či otev což považuje za základní podmínky zdravé demokracie a lidské důstojnosti. Čas od času se v našich periodikách objevují zmínky o dohledu na pracovišti, kamerových sy vzpomeňme na nedávnou debatu o ochraně soukromí, spojenou s pátými narozeninami internetov Facebook. Možná je tedy třeba i hlubší prozkoumání této problematiky. Pokud čtenář hledá k pojednávala o tématu dohledu metodou multidisciplinární komparace a která si dala za cíl p dosavadních teorií na toto téma, pak lze tuto práci jedině doporučit. Dalo by se říci, že se týče dohledu, skoro „vševidoucí". Za určitou slabinu lze považovat opakování stejných t myslitele na více místech knihy, zejména mezi první a druhou částí, což však trochu souvis metodou. Pokud by metoda přehledu někomu nevyhovovala, pak může sáhnout po jiné, nikoliv t knize od Davida Lyona -Surveillance Society. Monitoring Everyday Life, nebo dost podobné, k tématu teroristických útoků na Spojené Státy, práciSurveillance after September 11. Kniha byla recenzována v Lidé města / Urban People 8/2002: 218-220. Daniel Slavíček [ URL "LM-356.html "]