Petr Janeček: Černá sanitka – Třikrát a dost. Mytologie pro 21. století. ****************************************************************************************** * Jan Luffer ****************************************************************************************** Petr Janeček: Černá sanitka - Třikrát a dost. Mytologie pro 21. století. Plot, Praha 2008, Černá sanitka je na cestě teprve přes dva roky, ale za tu dobu se z ní stala instituce se inspiračním vlivem na divadlo, televizi, rozhlas a publicistiku. Téma současné folklorní p Petr Janeček do podoby mnoha článků odborného i populárního zaměření a v krátkých interval sbírky komentovaných městských pověstí a fám. Podtitul třetího dílu Černé sanitky „Třikrát tušit, že autor konečně snímá nohu z plynu a uzavírá kapitolu knižního publikování sebrané Od prvních dvou dílů se díl závěrečný liší na první pohled výrazným navýšením počtu číslov vyprávění na 327 a naopak absencí obecných teoretických textů, které by se již opakovaly. jde tedy o díl dodatkový, jehož těžiště by mělo ležet v doplnění zajímavého materiálu k ce publikovaným v předchozích dílech. Texty jsou tradičně tříděny do třinácti tematických skupin, jejichž pojmenování i pořadí s liší, ale obsahově jde převážně o konzistentní celky. Všechny Černé sanitky začínají kapit vrazích a přízracích. Ve třetím díle je tato kapitola nejrozsáhlejší a z celé knihy nejzaj Obsahuje tradiční vyprávění starého původu, jako je mezinárodní typ o synu zavražděném vla rodiči nebo o pohřbu zdánlivé mrtvé, stejně jako pověsti o UFO, které jsou spolu s duchařs zařazeny poprvé. K většině textů se pojí komentáře v rozmezí od drobné poznámky k rozsáhlé dokumentovanému výkladu. Je jen drobným nedostatkem, že autorově pozornosti unikla pověst truchlení", již nechal bez komentáře. Jde přitom o rozšířenou a od středověku doloženou lá má vlastní číslo v mezinárodním katalogu lidových vyprávění (ATU 769) a Václav Tille ji ve českých pohádek označuje jako „Rubášek", patrně podle německého názvuDas Totenhemdchen v p Grimmů. Druhá kapitola, o lidském zdraví, odkazuje na první díl Černé sanitky, neboť spojuje dohro kapitoly o drogách a o zvířatech v roli parazitů a obsahuje některé velmi podobné texty (H tetování, Žáby v břiše). Nejvíce pozornosti v sekundárních textech věnuje autor právě fámá které racionálně vyvrací a v případě mediální „kachny" z roku 2007 o intoxikaci olizováním dává práci i s přírodovědným výkladem. V kapitole o nehodách a naschválech se začíná proje nedostatek celé knihy, kterým je podle mého názoru nadbytečnost mnoha textů. Čím dál více komentářů a samostatně stojící texty často neobstojí ani jako materiál relevantní pro odbo esteticky působící slovesný útvar pro čtenáře. Je zřejmé, že autor chtěl ukončit sérii Čer využitím maximálního počtu sebraných vyprávění, ale bohužel neodhadl míru a nekriticky zam zajímavé texty s texty planými. Vedle sebe totiž stojí například mezinárodní pověst s ustá „Překvapení v sudu" s komentářem osvětlujícím historické pozadí, podávajícím interpretaci novinový článek a nekomentovaný vulgární text „Vězeňská pomsta", který bych do žádného žán slovesnosti nezařazoval. Podobně je tomu ve čtvrté kapitole o zvířatech, kde je na jedné s komentovaná známá pověst o dusícím se dobrmanovi nebo pověst o krysím králi s odkazy na po na straně druhé nahodilé výpovědi jako „Pozor na jeleny" nebo „Potkan v paneláku" (zde nav chybou). Pátá kapitola svým názvem - Zákeřní cizinci vracejí úder - navazuje na stejnou ka prvním díle trilogie a přináší několik nových fám o cizincích, většinou bez doprovodného s automobilech a cestování otvírá pověst o mocnými utajovaném zázračném vynálezu, jejíž moti až do starověku, a mezinárodní pověst o autě po mrtvém, dále následují většinou drobnosti Téměř čistě materiálové jsou kapitoly o erotice a moderních výrobcích a technologiích; obě prospělo krácení. Kapitoly určené chronologicky - dobou komunistické totality a obdobím protektorátu - patří zajímavějším, zvláště „Příběhy z Protentokrátu", které opět obsahují mnoho textů o městské Pérákovi, jemuž byl věnován značný prostor i v předchozím díle Černé sanitky. Texty se vša autor ukazuje Péráka i v jiné podobě než jako postrach nacistů - jako maskovaného zástupce církve strašícího lidi i jako libovolného záškodníka utvářeného různými ideologiemi. Struč úplně nová kapitola týkající se povinné základní vojenské služby, které dominuje důkladně fáma o chemikálii přidávané vojákům do pití s cílem utlumit jejich sexuální pud. Knihu uza studentského folkloru s vyprávěními soustředěnými hlavně kolem tématu zkoušek a mimořádně dětského folkloru. Sekundární texty opět svědčí o autorově širokém rozhledu a fundovanosti v oboru městských uvádí jejich vývoj a interpretaci, srovnává je s dalšími, zahraničními i domácími varianta mnoho stop v populární kultuře a dokumentuje je ukázkami novinových zpráv či úryvky z knih malých nesrovnalostí však přece jen nacházíme. Je už malou tradicí z prvního dílu Černé sa používání termínů. „Verze" je uvedena jako synonymum „varianty" (s. 127), zvláštní je spoj memorát" (např. s. 65), „bajka" je použita ve smyslu „povídačka" (s. 173). Nepřípadné je n genetické souvislosti vyprávění tam, kde jde jen o vnější podobnost nějakého motivu; napří a prsten" (s. 100) nevychází z motivu „Ztracený prsten nalezený v rybě", pouze je mu částe Jedná se však o maličkosti, úroveň sekundárních textů se drží vysoko. Nápadité a vtipné js od Vojtěcha Šedy, zvoleného pro výtvarný doprovod závěru trilogie. Jako jediný skutečný ne zmíněný „rekordní počet" textů, který udělal knize medvědí službu. Škoda, že si autor neře „třikrát a dost" i „méně je někdy více". Jan Luffer [ URL "LM-239.html "]