Situace v zemědělství a postavení rolnictva na území západního Běloruska během 20. let ****************************************************************************************** * Alena Marková ****************************************************************************************** Situation in Agriculture and Standing of Peasants in Western Belarus during the 1920s Abstrakt The given paper addresses to study the phenomena of the fruitful connection between the po and the economic situation of peasants in Western Belarus during the 1920s, when agitation left achieved major success. In this study, we follow the discursive background of the key growth of the national movement during this short time period. The article aims at providi of the specific circumstances and at presenting that in the case of Western Belarus, the m mass mobilization of the local population was played by socio-economic factors. National o of Belarusian schools, forced polonisation, assimilation efforts from the Polish side) lin and economic oppression, led to the unusually accelerated progress of the Belarusian natio Klíčová slova Belarus, 1920s; Poland, 1920s; agriculture; peasants; national movement V důsledku polsko-sovětské války v letech 1919-20 bylo běloruské území rozděleno na dvě čá rižského míru z 18. března 1921 připadly Polsku Grodenská, Novahrudská a Pinská gubernie, Mozyrského a Minského okrsku a Lidský, Ošmianský a Disenský okrsek Vilniuské gubernie. V ř obsadila polská vojska Vilnius a území Vilniuského, Sviancnianského a části Trakaiského ok pak zůstaly součástí druhé Rzeczpospolité. Na těchto územích bylo zavedeno v Polsku obvykl členění: vojvodství (województwo, ??????????), okresy (powiet, ?????) a obce (gminy, ????? území byla rozdělena na čtyři vojvodství (Vilniuské, Novahrudské, Poleské a Białystocké), menší územní jednotky - okresy, které se pak skládaly z obcí. Obec tvořil shluk velkých a Pro území Vilniuského, Novahrudského, Poleského a části Białystockého vojvodství se ustáli název „západní Bělorusko". Většinové obyvatelstvo těchto okresů tvořili Bělorusové, existo několik okresů se smíšeným bělorusko-polským, bělorusko-ukrajinským a bělorusko-litevským ačkoliv mnozí z nich se oficiálně pokládali za Poláky na základě své příslušnosti ke katol Území západního Běloruska tvořilo více než 113 tisíc km2 a obyvatelstvo čítalo na 4,6 mili (???????????? 1996: 4). V současných historických studiích neexistuje jednoznačný výklad termínu „západní Bělorusk 1998: 40-42). Tradičně se však v současné západní a východní evropské historiografii západ rámci druhé Rzeczpospolité rozumí území dnešního Běloruska, která v letech 1921-39 patřila k tomu, že historické bádání obvykle zkoumá otázky spojené s (etnickými) Bělorusy, do těch ustálených mezí jsou přidávány okrajové severovýchodní oblasti druhé Rzeczpospolité, obýva běloruským etnikem. Právě k takovým oblastem je v rámci tohoto výzkumu nutné řadit východn a Vilniusko, ačkoli později nebyly spolu s ostatními vojvodstvími a okresy zařazeny do úze BSSR, jak ji obvykle známe, nehledě na většinu etnicky běloruského obyvatelstva, které tam Tento článek je věnován studiu fenoménu propojení úspěšného politického hnutí s hospodářsk rolníků, kdy radikální agitace levého zaměření mohla působit velice úspěšně. O této temati historické vědecké literatuře polské a běloruské provenience pojednáno zcela nedostatečně přihlédnutí k faktorům rozvoje národního hnutí, v českých studiích týkajících se daného ča teritoriálního úseku dějin je tato problematika rozpracována pouze okrajově. Vzhledem k to předkládaná studie pro českého čtenáře zajímavá nejen z komparativního hlediska, neboť por faktory způsobující růst národního hnutí a v běloruském případě navíc náhlý a téměř fenome masového levicového hnutí při jeho přechodu do fáze B národní agitace (Hroch 1999), a to b nepatrného časového úseku. Cílem článku je přispět k vysvětlení těchto specifických okolno v případě zde rozebíraného západního Běloruska hrály hlavní roli v masové mobilizaci místn a v následném vzniku radikálního národního hnutí s výraznou levicovou orientací především hospodářské povahy. Proto jim budeme věnovat ústřední pozornost. * * * Pozemkové vlastnictví a užívání půdy se v západním Bělorusku vytvářely během dlouhého a ko historického vývoje. V rámci druhé Rzeczpospolité lze hovořit o nadvládě statkářských velk rolníci disponovali jen malým množstvím nebo akutním nedostatkem půdy; přetrvávaly prvky p společnosti a docházelo k hromadné pauperizaci rolníků. Proces třídního sociálního rozvrst který se v západním Bělorusku rozvinul již za dob carismu, pokračoval i za podmínek buržoa Není možné zkoumat hospodářské problémy na daném území bez znalosti tamních forem pozemkov vrstev a kategorií vlastníků půdy a zároveň situace ohledně rozdělování půdy. Proto je nut začít zjištěním povahy rozdělení pozemkového vlastnictví mezi různými vrstvami a skupinami západního Běloruska. O rozdělení půdy mezi různými kategoriemi pozemkových vlastníků na začátku dvacátých let 2 můžeme soudit na základě údajů ze všeobecného sčítání lidu provedeného polskou vládou v ro ovšem nutné poznamenat, že statistické údaje ohledně statkářského a rolnického držení půdy nejsou úplné a nezachycují celé území západoběloruských vojvodství. Sčítání totiž na území Vilniuského vojvodství vůbec neproběhlo, v důsledku čehož více než 10 tisíc hospodářství a milion ha půdy nebylo evidováno. Kromě toho se během let 1921-24 do západoběloruských vojv z exilu způsobeného polsko-ruskou válkou kolem 300 tisíc lidí. Téměř 30 % z nich přitom tv (Rocznik statystyki 1924: 29; Rocznik statystyki 1927: 101). Za druhé se během sčítání v d příčin mimo evidenci ocitla část rolnické a zvláště statkářské půdy, jejíž plocha dohromad 1 milion ha včetně 500 tisíc ha statkářských lesů (Rocznik statystyki 1927: 108-109, 132; 1937: 63, 68, 83-84). Podle oficiálních údajů polské statistiky bylo území západního Bělor rozděleno následujícím způsobem: státu patřilo 10,8 % veškeré půdy, církev vlastnila 0,3 % velkým a drobným vlastníkům půdy (statkáři, zámožní a jiní rolníci) patřilo 88,4 % půdy. 0 jiným vlastníkům různého druhu (Kwartalnik Statystyczny 1928). Na západoběloruské vesnici se již zformovala vesnická buržoazie, jejíž hospodářské postave velikost samotného hospodářství, ale i vlastnictví techniky, velkého množství dobytka, taž koní) a využívání námezdní pracovní síly. Do vrstvy vesnické buržoazie se obvykle započítá o velikosti 20-50 ha a také 50-75 ha ze skupiny 50-100 ha. Zámožným rolníkům zároveň patři usedlostí (do 15-20 %) ze skupiny hospodářství o velikosti mezi 10 a 20 ha (????????????? V rámci této zámožnější vrstvy bylo tedy v západním Bělorusku napočítáno kolem 33 tisíc ho neboli celkem 7 % rolnických usedlostí. Mezi střední hospodářství lze zařadit zejména skup o velikosti 10-20 ha a hospodářství o velikosti 8-10 ha ze skupiny hospodářství 5-10 ha. B prací část z nich používala námezdní pracovní síly. Celkový počet takových hospodářství tv přes 100 tisíc neboli 25 % rolnických usedlostí. V průběhu rozvoje kapitalistických vztahů se nicméně skupina středních hospodářství postupně zmenšovala. Zároveň v důsledku rodinnéh hospodářské krize, vysokých daní a dluhů přicházelo značné množství středních hospodářství se rozšiřovaly řady chudých rolníků. Drtivou většinu chudých usedlostí tvořila hospodářstv Pro zajištění živobytí museli příslušníci těchto chudých rodin pracovat u statkářů, polský kolonistů (takzvaných osadníků), zámožnějších rolníků, v dřevozpracujícím průmyslu a jinde skupinou hospodářství do 2 ha, hospodářství bez koní, ale s jednou krávou nebo drobným dob vesnická vrstva chudiny více než 300 tisíc usedlostí, čili kolem 68 % všech rolnických use V tíživé situaci se nacházeli námezdní pracovníci. V západním Bělorusku činil jejich počet 70 tisíc (????????????? ???? 1966: 28).Tato část vesnického obyvatelstva se nacházela v po všemi ostatními v nejtěžším materiálním stavu. Žebrota, častá onemocnění a téměř úplná neg typickými rysy jejich života. Pokračující sociální rozvrstvení vesnice a pauperizace rolni proměně chudých rolníků v námezdní pracovníky, nárůstu přebytkové pracovní síly, vzrůstu n a všeobecné žebrotě vesnické chudiny. Jinými slovy, pozorujeme zřetelnou tendenci k nárůst proletariátu. Pokud jde o vrstvu drobných a velkých statkářů, řadí se mezi ně zpravidla část hospodářstv 50-100 ha a relativně malé množství (kolem 0,8 % celkového množství) hospodářství o veliko 100 ha. Patří sem i pozemkoví magnáti (v západním Bělorusku jich bylo kolem 500) vlastnící 20 000 ha půdy a více. V roce 1922 podle dobových statistických údajů vlastnilo 3 866 velk 0,8 % vlastníků půdy a 0,9 % hospodářství) ve třech západoběloruských vojvodstvích 4,2 mil (Statystyka Polski 1926: 3 (bez Vilniusko-Trakaiského, Svencnianského a Ošmianského okresu v roce 1921 neuskutečnilo); 1925: 19-21 (východní okresy Białystockého vojvodství); Roczni 1927: 105), čili 52 % celého množství půdy, která se nacházela v soukromém vlastnictví. Zá tisíc rolnických usedlostí tvořilo prakticky 99 % celého množství hospodářství, ale vlastn milionů ha, čili 48 % půdy (Rocznik statystyki 1924: 29; 1927: 108-109; Mały rocznik 1937: własność 1925: 1-3). Průměrně na jednoho statkáře připadalo 1 090 ha půdy a na rolníka nec (????????????? ???? 1966: 24). Drtivá většina statkářských a velkých rolnických usedlostí patřila statkářům, šlechtě a os týče etnické skladby statkářské šlechty a magnátů, kteří vlastnili půdu na území západního drtivé většiny ji tvořila šlechta polonizovaná již v 19. století. Osobám, které se považov běloruské velkostatkáře, patřilo jen kolem 4 % celkové statkářské půdy (Sahanovič, Śybieka r. 1921 podle údajů polské dobové statistiky patřilo na území západního Běloruska 83,2 % h množstvím půdy nad 50 ha majitelům polské národnosti. Soustřeďovali tedy 73,7% statkářské Polski 1926; Wielka własność 1925: 7). Proto lze mluvit o existujícím a postupně narůstají relevantním zájmovém rozporu, který spočíval nejen v etnickém, ale jak uvidíme, i v sociál konfliktu a nevraživosti mezi „cizím polským statkářem" a „místním (tak zvaným tutejším, č běloruským rolníkem". Posléze v důsledku prosazování válečných a civilních kolonistů (osad vládou se počet významných vlastníků půdy polské národnosti ještě zvětšil. Polská vláda to rozsáhlá pozemková vlastnictví na území západního Běloruska polským válečným nebo civilním (osadníkům) z množství bývalých účastníků polsko-sovětské války z let 1919-20, což, jak mu probíhalo na pozadí akutního nedostatku půdy v prostředí místního etnicky běloruského roln kolonisté měli sloužit jako základ polské správy na anektovaných západoběloruských územích policejní a správní funkce. Majetnější skupina výlučně etnicky polských osadníků s velkým levnými státními úvěry na rozvoj hospodářství však místo aby naplňovala tyto záměry, přede stabilizaci ohnisek napětí, tvořila další složku národně relevantního zájmového rozporu. Příznačným rysem agrárních vztahů v západním Bělorusku v letech 1920-29 bylo přetrvání něk feudalismu: existence servitutůnebo tak zvaného společného vlastnictví, různých druhů prac a velké roztříštěnosti půdy. Nejmarkantněji byly podobné pozůstatky preindustriální společ v Polesí. Servituty, tj. staré právo rolníků používat statkářské pastviny a jiné pozemky, neúplných údajů polské statistiky týkaly 12,2 % statkářských a velkých rolnických usedlost západoběloruských vojvodstvích tak servitutní pozemky tvořily celkovou plochou více než 30 užívalo je téměř 20 % celkového množství rolnických hospodářství. Nejvíce rozšířené byly v k jejich užívání oprávněno 22,5 % rolníků (Statystyka Polski 1926; Wielka własność 1925: 8 1938: 65; Mały rocznik 1939: 70). Servituty omezovaly právo statkářů a zámožných rolníků n servitutní půdy a brzdily proces kapitalistického vývoje velké a střední držby půdy a země Zároveň však hrály značnou roli pro samotnou existenci rolníků, především těch nejchudších velkému nedostatku pastvin dovolovalo využití servitutů mít jednu krávu dokonce i těm roln vlastnili jen 2-3 ha půdy. Druhým, ještě rozšířenějším pozůstatkem feudalismu, bylo tak zv vlastnictví. Pod pojem „společné vlastnictví" zahrnuje polská statistika dvě, co do povahy a jejího původu, různé skupiny. První a hlavní skupina představovala zbytky společného rol půdy a také zlikvidovaných servitutů v podobě obecních pastvin, bažinných luk a močálů. Zp do společného vlastnictví celé vesnice nebo městečka. Druhá skupina byla velmi nepatrná a pozemky získané cestou společné koupě, které z různých důvodů nebyly rozděleny mezi jejich roce 1921 existovalo v Novahrudském, Poleském a ve čtyřech východních okresech Vilniuského společných vlastnictví s 14 % celkového množství rolnické půdy, jejíž spolumajitelé tvořil množství rolnických usedlostí. Přibližně 30 % společných vlastnictví patřilo rolnickým obc statystyki 1925: 132). Značným archaismem západního Běloruska byla také roztříštěnost pozemků. V rolnických hospo Novahrudského, Poleského a čtyř okresů Vilniuského vojvodství vlastnilo více než 212 tisíc rolnických usedlostí roztříštěné pozemky, z nichž 142 tisíc ha těchto pozemků se nacházelo místech (Rocznik statystyki 1925: 41). Taková roztříštěnost velice komplikovala obdělávání produktivitu práce, zmenšovala úrodnost polí, znemožňovala zvýšení kultury zemědělství a z a vyčerpávání půdy. V rukou statkářů a zámožných rolníků posloužila roztříštěnost půdy jak pracovní síly a nástroj využití pracovních povinností. Kvůli obecnému nedostatku půdy a ro pozemků totiž nutně muselo docházet k tomu, že dobytek chudých rolníků ničil výsevy a louk zámožných rolníků - takový dobytek byl však okamžitě zabaven a byla požadována pokuta, kte částku z kusu dobytka. Vzhledem k tomu, že chudí rolníci zpravidla peníze na pokuty neměli povinně odpracovat. Hlavním sociálním a hospodářským problémem zemědělství západního Běloruska však zůstával n nebo její malé množství v rukách drtivé většiny rolníků. Tento problém se stále vyostřoval agrární politiky polských úřadů, která byla namířena k zachovávání statkářského držení půd hospodářství zámožnějších rolníků. Pozemkové vlastnictví velkých magnátů se také nacházelo ochranou polské vlády. Pozemková reforma, jež byla polskými úřady podniknuta začátkem dvac století, směřovala především k podpoře velkostatkářů. Tato reforma předpokládala tak zvano prodej drobných pozemků části statkářské a státní půdy, komasaci (tj. scelování několika d rolníků do jednoho), chutorizaci (tj. proměnu rolnických hospodářství na tzv. chutory (čil prosazování osadnictva a likvidaci servitutů. Podstata parcelace spočívala v tom, že statk prodat část své půdy v podobě drobných pozemků (parcel) přes pozemkovou banku. Parcelace m nebo soukromá. Státní parcelace předpokládala parcelaci státní půdy nebo půdy, která byla a nyní měla patřit státu. Parcelaci uskutečňovaly polské pozemkové úřady. Během prvních le parcelace narůstala a v roce 1923 tvořila 32 562 ha; během let 1921-25 tak bylo rozparcelo ha půdy. Množství přerozdělované půdy za rok činilo průměrně 25 tisíc ha (??????? 1968: 10 rychlosti by státnímu fondu vystačila půda k přerozdělování na desetiletí dopředu. Uskuteč protahovalo a byla prováděna zcela nepostačujícím způsobem. Zachování velkostatků a rozsáhlým spekulacím s půdou napomáhala existence práva provedení parcelace, která spočívala v tom, že statkář parceloval své vlastní pozemky a předával mal sobě. Soukromá parcelace poskytovala statkářům možnost předat a nechat půdu za pro ně co n podmínek. Na prodej nabízeli statkáři své nejhorší pozemky a zachovávali si tak nejenom sv pozemkové vlastnictví, ale získávali tak i prostředky nutné pro zlepšení provozu svého hos se v důsledku státní parcelace většina pozemků dostala do rukou vojenských a civilních osa důsledku soukromé parcelace půdu obdržel ten, kdo měl peníze - obchodníci, spekulanti a po této půdě zřizovali zámožná hospodářství nebo ji po drobných dílech pronajímali rolníkům. soukromé půdy se uskutečňovalo prostřednictvím vládou zmocněných organizací a zároveň cest výprodeje statkářských pozemků. Tyto organizace oprávněné zprostředkovávat prodej představ vytvořená v daných lokalitách jakožto výpomoc státním pozemkovým úřadům. Skládaly se ze st a zámožnějších rolníků. Činnost těchto sdružení velice přesně charakterizoval předseda Nov pozemkové správy: „Výsledky soukromé parcelace jsou mizivé a nepostačující. Právo provádět jež bylo poskytnuto řadě organizací, vycházelo z předpokladu, že státní úřady to nemohly z potřebovaly pomoc. Ale téměř všechny zmíněné organizace se začaly chovat spekulativně a vy půdy." Tuto charakteristiku doplnil nesvižský okrskový starosta: „Parcelační sdružení vyko celkově špatně, myslí pouze na peníze a ne na státní zájmy, v důsledku čehož se půda prodá více." Je zřejmé, že běžný rolník si od takových sdružení zpravidla nemohl půdu koupit. Předseda okresní pozemkové správy prohlašoval, že do roku 1923 byla půda předávána pouze osadníkům. r. 1923 začala pozemková správa rozdělovat mezi místním obyvatelstvem odřezky půdy, které osadnících." Magnáti nepřipouštěli úvahy o tom, že by půda mohla být přidělena rolnictvu. vojvoda generál Marian Żegota-Januszajtis tak prohlásil na shromáždění okrskových starostů „Zásoba půdy je velmi malá a činí ji pouze 170 000 ha. Hospodářství s malým množstvím půdy 000. Je zřejmě, že přidělení půdy místnímu obyvatelstvu není absolutně možné." Na tomtéž s Januszajtis prohlásil, že se „zakazuje předávat půdu do rukou lidí nepřátelských nebo lhos vůči polské státnosti."Polský vojvoda ve svém tajném nařízení zaslaném újezdním starostům požadoval, aby během agrární reformy nebyla půda poskytována Bělorusům, Ukrajincům, Rusům správa dostávala od vlády tajné nařízení: „Uchazeče o koupi půdy je nutné podrobovat polit V případě pochybnosti se doporučovalo obracet s žádostí o konzultaci na samotného vojvodu. že během prodeje půdy „musí zřejmá spravedlnost ustoupit vyšším zájmům Polska". Poleský vo v nařízení určeném pro místní správu, že „Polesí, nehledě na místní jazyk a náboženské vyz většiny obyvatelstva, musí být polské". Schválené zákony a tajná nařízení neobsahovaly jed Místní samospráva dávala přednost plnění vnitřních oběžníků. Během pěti let prodali statká ha půdy, tj. přibližně tolik, kolik bylo ze státních fondů rozdáno na přidělování půdy osa jiné cíle. Každoročně prodávali přibližně 26 963 ha, což je velmi málo. Statkáři nejen že pozemky, ale upevňovali své postavení ve státní správě a v hospodářství státu. Snažili se svá hospodářství, přestavět je na kapitalistickém základě a učinit je konkurenceschopnými Kromě samotných hospodářských výhod byly takové statky oproštěny od povinné parcelace. Výše uvedená fakta ovšem neznamenají, že by chudí rolníci nekupovali půdu. Prodejem nepatr přídělů některým chudým hospodářstvím se statkáři snažili vytvořit stálou vazbu a závislos pracovníků. Malým pozemkovým přídělem o velikosti 0,5 až 2 ha, kupovaným ovšem za vysokou svůj dosavadní stav nejen nezlepšovali, ale zároveň se dostávali do zadluženosti vůči stat rolníkům. Parcelace zároveň připravovala běloruské rolníky o tu půdu, kterou si předtím pr velkých statkářů. Tyto pozemky se prodávaly a přecházely k novým majitelům. Deficit půdy s zvětšoval. Zároveň téměř všichni stálí zemědělští pracovníci a drobní pronajímatelé, kteří parcelovaných statků, přišli o veškeré prostředky k živobytí a doplňovali řady obrovské ar obyvatelstva" - nezaměstnaných, emigrantů a žebráků. Rozrůstala se tím proletářská vrstva Parcelace tedy upevnila hospodářské postavení statkářů a nepatrné vrstvy zámožných rolníků poskytla peněžní prostředky pro rozvoj hospodářství a zámožným rolníkům nadto i větší množ Jak již bylo zmíněno výše, jedním ze specifických rysů zemědělské politiky v západním Bělo stejně jako na západní Ukrajině, aktivní prosazování polských kolonistů, vojenských nebo c osadníků. Polští kolonizátoři si uvědomovali, že není možné pevně zajistit anektované územ osídleno Poláky z centrálních vojvodství státu. Bylo zahájeno osvojování získaných území. bylo vyhrazeno 400 tisíc ha pozemků - převážně z bývalé ruské státní a statkářské půdy (?? 99). Kromě toho byly pro účely kolonizace zřízeny speciální úvěry, pro každého osadníka by 80 m3 stavební hmoty, osivo, nářadí, zbraně a munice. Během čtyř let (od roku 1921 do 1924 západního Běloruska vytvořeno 3 774 nových oddělených parcel (??????? 1968: 111). Vojenské roku 1923, také civilní) osadnictvo mělo strategickou a policejní povahu. Vládnoucí polské osadníky pro vojensko-politicko-správní podporu své nadvlády v tzv. kresach wschodnich. Ho spolupracovalo s tajnou nebo regulérní policií, plnilo funkce starostů, fojtů, přísedících předsedů různých záložen, středisek odběru mléka a jiných, tj. zastávalo nižší správní fun kandidátů pro přidělení půdy byl hlavní důraz kladen na jejich vojenské zásluhy a politick Schopnosti nebo kladný vztah vybraných kandidátů k zemědělství nebyly brány v úvahu a toté dosavadních zkušenostech v oblasti vedení hospodářství. Mnozí osadníci, kteří neměli žádno zkušenost v zemědělství, pronajímali půdu za zotročujících podmínek místním rolníkům, nuti zdarma a často rolníky terorizovali. Na tomto pozadí se stává pochopitelným potenciální st narůstající napětí mezi „příchozími zvenčí", zabírajícími lepší a větší pozemky, a místním kromě toho měl tento konflikt nepřehlédnutelný národnostní rozměr. Mezi běloruskými rolník osadníky tak již od samého začátku vzrůstala nevraživost. Místní správa podávala pravideln že obyvatelé „se k vládním zákonům staví s nedůvěrou, jako kdyby se jich vůbec netýkaly - zákon o zemědělské reformě. Na vojenské osadnictvo se rolníci dívají nesmírně nevraživě". Zároveň existovaly prudké rozpory jak mezi osadníky a velkými statkáři, tak především mezi zámožnými rolníky. Místní zámožní rolníci se snažili zaujmout dominantní postavení na vesn co nejvíce půdy. Ovšem nezvaní cizinci mařili jejich zájmy a dostávali nejlepší pozemky, c nepřátelství i v této zámožnější rolnické vrstvě. Osadníci se netěšili úctě ani u místních kde dříve panovali sami, jim vznikla konkurence. Navíc si statkáři uvědomovali, že osadníc všeobecnou nenávist obyvatelstva a tím nabourávají základy „polské státnosti" a pozici sta hranicích se Sovětským svazem. Vojenští kolonisté nesplnili naděje, jež do nich vkládala p Ve svém proslovu v sejmu 4. července 1925 charakterizoval běloruský poslanec P. Miatła mor takto: „Opilství, smilstvo, celkově nemravné chování, touha získat co největší přivýdělek neobdělává on sám pro sebe, nýbrž za něj běloruský rolník - to jsou příznačné rysy svobodn evropské kultury" (???????? 1925). Osadníci nemohli kladně působit na běloruskou vesnici. původní obyvatele a uchvacovali nejlepší pozemky. Do roku 1924 tak přišli rolníci západníh více než 8 tisíc pozemkových přídělů. Od ledna 1922 polská vláda rozšířila zákon o likvidaci servitutů na centrální Polsko a záp Zákon byl doplněn řadou dodatků ve prospěch statkářů, což způsobilo četné potíže velkému m podle údajů sčítání z roku 1921 používalo ve třech západoběloruských vojvodstvích servitut rolnických hospodářství (????????????? ???? 1966: 26; Statystyka Polski 1926; Wielka własn Likvidace servitutů přitom odpovídala zájmům statkářů, vesnické buržoazie a samotného kapi hospodářství a opravňovala statkáře a zámožné rolníky volně disponovat příděly bývalé serv Statkář mohl prodat půdu a zámožný rolník měl možnost nejen odkoupit půdu od statkáře, ale oddělit svůj podíl servitutní půdy určené k obecnému užívání rolníky a přivlastnit si drob pauperizovaných rolníků. Během likvidace servitutů získali statkáři 3/4 servitutní půdy. R nepatrnou kompenzaci půdy činící od 1/4 do 1/3 obecné rozlohy servitutu a v některých příp (Dzieńnik ustaw 1922: 130-131). Pro komasaci byly uvolňovány nejhorší pozemky, nejčastěji a nevhodná půda. „Vesnici Pozborcy ukřivdili" - psali ve své stížnosti Vilniuské okresní s vesnice Pozborcy Svirské obce Svencnianského okresu -, „připravili nás o právo pást dobyte o rozloze 131 desiatin a nechali nám 47 ha. 27 ha z těchto 47 zaujímá, jak je patrno z jeh názvu, Divoká bažina a skutečnost tomu odpovídá. Lze tam vstupovat jen po několik měsíců v na jaře a na podzim to není možně, neboť ve vodě je bahno a je tam studeno. Používáme tedy nám rozhodně nestačí. Proto jsme nuceni používat pro pastviny erární les. Po dva roky jsme platili lesnímu úřadu za léta 1924 a 1925." Likvidace servitutů za takovýchto podmínek se nemohla neprojevit na stavu rolnictva. Na zt nejcitlivěji reagovali především chudí rolníci. Použití servitutní půdy dovolovalo dříve m i nádeníkům s 2-3 ha půdy. S likvidací servitutů o takovou možnost přišli. Značně se zhorš středních rolníků, proto téměř ve všech případech byli rolníci proti likvidaci servitutů. za zachování samotného práva na servituty a za předání všech servitutních pozemků do vlast rolníků. Proti likvidaci servitutů apelovali u nejvyšší soudní instance prokazujíce odvěko práva na servituty. Tato soudní řízení, která se protahovala celá léta, způsobovala velké potíže pro rolnická hospodářství a vedla k jejich ruinování. Likvidace servitutů byla v zá Bělorusku uskutečňována prostředky donucení. V sejmové deklaraci politické organizace Bělo dělnická Hramada se uvádělo, že statkáři „se v případě pře o půdu již neobracejí na soud, obvyklé dříve, ale na správní úřady. V důsledku toho na místo konfliktu doráží policie a n uznat nároky statkáře za spravedlivé ... Pokud však rolníci rozkazy neuposlechnou, policie mlátí, uráží atd. Toto bezpráví v západním Bělorusku nabývá všeobecné povahy a uvrhá ho zp nevolnictví" (???????????? ?????????? ?????? 1927: 414). Každý odpor však byl posuzován ja nebo „tajná schůze" anebo jako „plánované záškodnictví" či „zlomyslnost" (ibidem). O servi obyvatelé vesnice Nova Derevnia Nehnevického okresu (46 desiatin), vesnice Kolčicy Ščorsov (96 desiantin), vesnice Chalamovščina Sverženského okresu Stolbcovské obce, Jureviči Polon Baranovičské obce, Zarečje Gorodejského okresu Nesvižské obce a mnoha dalších vesnic (ibid 61, 68). Spolu s likvidací servitutů probíhala v západním Bělorusku likvidace tak zvaných vlastnictví, která byla také doprovázena značnými výdaji a platbami rolníků za provedení r spojených s měřením a užíváním půdy. Rolníci vystupovali proti likvidaci společných vlastn jako proti likvidaci servitutů. Vystupovali také proti povinnostem a platbám, které vznika likvidace těchto feudálních prvků. Jedním z dalších aspektů pozemkové reformy v Polsku byla komasace, tj. scelování rolnickýc a vytvoření chutorů, zahájená v roce 1923. Komasace (nebo chutorizace) probíhala pod hesle roztříštěnosti pozemků. Vládnoucí vrstvy Polska se zároveň snažily především o zabezpečení nejzámožnějších rolníků, protože v ní spatřovali sociální základ své vlády. Od roku 1923 d probíhala komasace pomalu. Bylo to zaviněno nejen tím, že během prvních let se uskutečňova přípravné práce. Situaci také ovlivnilo vyhrocení vnitropolitického života v západním Bělo partyzánského hnutí z let 1923-24 a činnosti levicové Hramady v roce 1926. Teprve počínaje zahájila Piłsudského vláda hromadnou komasaci jako hlavní akci svého tak zvaného nového sm hospodářské a politické sanace. Komasace byla pro rolníka tíživá, protože kromě placení sp byly nepřiměřeně velké náklady na stěhování do chutorů a budování hospodářských a obytných místech. To vše způsobovalo nové dluhy, náklady a následné ožebračování rolníků. Spolu se časté rodinné dělení majetku a soudní spory urychlovaly proces pauperizace rolnictva. Jak osadníků ve Varšavě v prosinci 1926 uvedl ministr pozemkových reforem W. Staniewicz, „komp s komasací a různé ztráty jsou [pro ta nejmenší hospodářství] větší než přínosy, ke kterým proto jí tato drobná hospodářství často zuřivě vzdorují" (Staniewicz 1927: 73). Prospěch z pouze statkáři, zámožní rolníci a část bohatších středních rolníků. V souvislosti s komasa podařilo urychlit likvidaci servitutů a dát tak k prodeji dodatečné pozemky. Díky stěhován zakoupení pozemků od zchudlých rolníků, likvidaci servitutů a intenzifikaci zemědělství up své hospodářské postavení zámožní a bohatí střední rolníci. Uskutečnění parcelace, komasace, likvidace servitutů a zároveň s tím spojené pomalé zmenšo půdy ve vlastnictví statkářů a upevňování pozic zámožných rolníků bylo jedním z projevů ta cesty rozvoje kapitalismu v zemědělství. Pozemková reforma vyvolala jistou expanzi vnitřní však zrychlovala pauperizaci chudšího rolnictva. Pokud se pozorněji podíváme na tuto zeměd nebo na její dílčí aspekty, a to z jakéhokoliv stanoviska, můžeme sledovat celkem dvě tend zachování velkostatků a vykořisťování širších vrstev rolnictva. Tyto dva cíle sledovala so legislativa. Poslanec B. Taraškievič uváděl, že prapor této politiky měl bílou a černou st bílé straně tohoto praporu je napsáno ‚Za naši a vaši svobodu‘, ale na odvrácené černé je vaše pozemky pro nás, za běloruské a ukrajinské pozemky pro polského pána a osadníka‘" (?? Pozemková politika polské vlády zaměřená na likvidaci prvků feudalismu (servituty, společn půdy apod.) a rozvoj kapitalistických vztahů v zemědělství sice objektivně měla pokrokovou vzhledem k tomu, že tato likvidace byla prováděna prostřednictvím ničím nezastřešeného rab a byla zaměřena na posílení horní vrstvy zámožných rolníků, způsobila tak urychlené rozvrs a palčivé konflikty a střety rolníků se statkáři, osadníky, zámožnějšími sedláky a polskou Velký vliv měla také národnostní polská politika uskutečňovaná v kresech, která měla celko represivní povahu a odmítala právo místního obyvatelstva na běloruské školy, což dodávalo k nespokojenosti. Rolníci západního Běloruska zároveň prudce pociťovali bídu a zpustošení způsobené již v dů světové války (1914-18) a polsko-sovětské války (1919-20). Na území západního Běloruska by 260 budov a staveb (????????????? ???? 1966: 29). Vesnice trpěla přelidněním. Přebytečná p která v předválečných dobách odcházela do průmyslových oblastí Ruska a centrálního Polska, na vesnici. Velké množství rolníků bez půdy nebo s malým množstvím půdy bylo nuceno hledat pracovat téměř zdarma v dřevozpracujícím průmyslu, nechat se najímat jako námezdní pracovn osadníků a zámožných rolníků nebo živořit. Pauperizace rolníků v západním Bělorusku byla d daňovou politikou polské vlády. Daňové zatížení se v porovnání s předválečným obdobím něko zvětšilo. Zvláště vzrostly daně v roce 1924 po zrušení znehodnocené marky a zavedení nové Můžeme uvést charakteristický příklad západoběloruské vesnice. Starosta Pružanské obce v d ze svých zpráv uvedl, že rolníci nejsou spokojeni se zvýšením daňového zatížení a uskutečn reformy. „V dubnu (1924) si místní obyvatelstvo stěžovalo na obecný nedostatek platidel od to tím, že veškeré peníze, které se nacházely v oběhu, jsou odčerpány státem v důsledku př daní. Zároveň je slyšet, že zdanění se neděje stejnoměrně - bohatí platí méně než chudí. M obchodů si stěžují, že pokud to tak bude pokračovat dále, tak zkrachují, protože v obchodě a zdanění je v porovnání s příjmy nesouměrné." Ohledně vysokého zdanění rolnických hospodá prosinci 1924 běloruští poslanci národní frakce v polském sejmu v interpelaci určené pro m „Během tohoto roku rolníkům vesnice Pasynky (Belský okrsek) byly vyměřeny následující daně - 1131,62 zlotých, 2) daň z jmění - 358,2 zlotých, 3) daň z dobytka - 171,35 zl., 4) silni zl., 5) jiné daně - 294 zl. K tomu je nutné dodat ještě pojištění a naturální dávky. Průmě každého plátce tvoří 43 zlotých a v hospodářstvích, která vlastní 15 desiatin půdy, tvoří až 93,15 zlotých mimo pojištění, které tvoří značné procento celkové daně. Pokud porovnáme se stavem předválečným, zjistíme, že nyní musí rolníci nehledě na válečnou bídu platit daň několik stovek procent větší než před válkou. ... Samotný způsob vymáhání daně z rolníků c nuceného prodeje majetku a pracovních nástrojů svědčí o tom, že daňový systém nemá zdravý podporován rabováním za pomoci fyzické síly, což způsobuje ruinování rolnických hospodářst 1927: 178). Statkáři platili nižší daně než rolníci. Největšímu zdanění podléhala rolnická hospodářstv do 5 ha a nejnižšímu - statkářské pozemky s rozlohou více než 2 000 ha. Statkářům byly čas jejich během let akumulované dluhy. Daňový útlak byl doprovázen nespočetnými pokutami a dá svévolně uvalovány místní správou nebo policií. V novinách Žycce vesky (????? ?????) rolní a slepí k nářkům hladových lidí sepisují sekvestoři poslední dobytek, zabavují oděv. Berou které nejsou zaplacené, ale vymáhají za daně, jež byly zaplacené dávno... Velmi často se s a tatáž daň byla vymáhána několikrát. Pokud šlo o lidi více méně gramotné, tak se jim s ob (někdy je to stálo více než samotná daň) dařilo prokázat neoprávněnost vymáhání. Ale chudé rolníku se to nedařilo nikdy, neboť k jeho stížnostem byli všichni mocní hluší." (????? ?? shromáždění okrskových starostů v Novahrudku v únoru 1925 bylo pak řečeno: „Nejdůležitější uspořádání zdanění, protože nyní se daně vybírají sedm až osmkrát za rok, což vyvolává roz Velmi rozšířené byly rekvizice. „Od listopadu minulého roku", jak bylo uvedeno v stížnosti pro disnenského starostu od obyvatelů vesnice Zaborje v Hlubokské obci Disnenského okresu, vesnici rozmístil kulometný eskadron 3. pluku hulánů a nelidsky zacházejí s obyvateli - a mužské obyvatelstvo a dívky na práci u klubu [v kterém se umístil pluk] a týrají je. Kromě 75 pudů brambor... bez placení. Během 12 dnů krmil celý eskadron své koně rovněž bez place se, že ani to nestačí - donutili hospodáře, aby jim dávali všechno nadojené mléko a nic ne ani pro batolata..., zabavují slámu a další krmiva a potraviny." Zvláště během prvních let rolníci na úkor svého hospodářství poskytovat zdarma a ve velkém množství povozy pro obslu policie a úředníků. „Běloruské rolnictví se doposud nemůže zbavit válečných útrap. Ve dne rolník jet na každé volání policie s povozem ... Povinnosti poskytování povozů podléhá pou obyvatelstvo, zatímco polští statkáři jsou těchto povinností úplně zbaveni," psali ve své z 15. července 1924 poslanci sejmového Běloruského poslaneckého klubu (???????????? 1927: také vykonávali potažní povinnost (šarvarky), tj. bezplatnou práci rolníka s koněm na reko budováních mostů, silnic, vysušování močálů a podobně. Tyto práce obíraly rolníka o 60 až dnů ročně. V hlášení velitele Pinského oddělení defenzívy 2. oddělení štábu armády se uvád jsou natolik zatíženi potažní povinností, že rolník může spát nanejvýš dvě noci týdně." Každodenně přicházely do Běloruského poslaneckého klubu stížnosti rolníků. „Rolníci jsou n cesty, dělat hráze a příkopy, vykopávat pařezy, vysekávat křoviny a také nekonečně vozit p statkáři jsou těchto povinností zbaveni" (???????????? 1927: 124). „Všechny potíže spojené dopadají na chudé rolnictvo. Nesmírnou křivdu při opravách silnic zažívají rolníci vesnice Rabcy, Dvorec, Plešany, Lavceviči a jiných Chotenčenské obce Vilejského okresu na území pa Čachovičů a jiných. Už dávno je nutí odpracovávat ‚silniční robotu‘", uvádí se v interpela poslaneckého klubu v sejmu (ibid.: 124). Četné vymáhané povinnosti, jmenovitě šarvátky, a zrychlovaly pauperizaci vesnice. Velkou zátěž představovala také církevní daň. Stav rolníků bezprostředně ovlivňovala politika monopolu, která uměle nadsazovala ceny prů a tím vytvářela a neustále udržovala „cenové nůžky". Průmyslové zboží bylo drahé a surovin výrobky byly, pokud je prodával výrobce, neúměrně levnější. Cena obilí byla, přepočteno na nižší než ta předválečná, ale u průmyslového zboží základní potřeby byla zase mnohokrát vy loket sukna v roce 1914 80 kopejek, což odpovídalo jednomu pudu žita, tak v roce 1923 stal pudy žita, stejně tak pár kožených holínek odpovídal hodnotě 12-13 pudů žita do války a 35 (????????????? ???? 1966: 44). Ve výjimečně těžkém stavu se ocitla rolnická mládež. Pouze jednotlivcům se dařilo najít pr kterou dostávali skrovné peníze. Drtivá většina mladých lidí nejen neměla výdělek, ale nem perspektivu zaměstnání. Obrovského rozsahu nabrala na vesnici skrytá nezaměstnanost. Podle výpočtů dosahovalo na konci dvacátých let množství „zbytečných rukou" (nepočítaje rolníky, zaměstnáni v statkářském hospodářství a hospodářství zámožných rolníků) počtu více než 450 Navíc přestože v souvislosti s poválečnou obnovou prožívalo zemědělství nepatrné oživení, bylo v recesi. Nedostatek pozemků a nezastíraný útlak rolníků ze stany statkářů a zámožněj vykořisťovatelská povaha agrární a daňové politiky polských úřadů, zachování prvků feudáln vztahů, nízká kultura obdělávání půdy a časté neúrody vedly k pauperizaci, diferenciaci ro vyvolávaly hladomory obyvatelstva. Rozbor zemědělské situace na území západního Běloruska ukazuje, že nadvláda velkostatků, f politika polských úřadů, nízká poptávka po pracovní síle a připoutávání běloruského rolník napomáhaly zachovávání prvků vztahů téměř feudální povahy (nucené práce, naturální dávky a rolníků na statkářích v širším smyslu. Zachování těchto prvků bylo zároveň doprovázeno pro spojením horších forem jak kapitalistického, tak v zásadě co do svého charakteru feudálníh což dopadalo zejména na nižší vrstvy rolnictva. Dobovou polskou vládou uskutečňovaná pozem poskytovala výhody především statkářům a nejzámožnějším rolníkům. Způsobovala zachování ve držení půdy, prosazování osadnických hospodářství a upevnění hospodářství statkářských. Us pozemkové reformy a s ní spojené pomalé a nepatrné zmenšování statkářských pozemků spolu s nepatrné vrstvy nejzámožnějších rolníků na vesnici svědčí o totožnosti tohoto jevu s tzv. prosazování nových kapitalistických prvků v zemědělství, která byla příznačnou pro celé Po pro západní Bělorusko. Jak již bylo zmíněno, vyvolala tato pozemková reforma jistou expanz trhu, zároveň však zrychlovala pauperizaci a proletarizaci obrovského množství chudšího ro pak za podmínek existence velkostatků, recese průmyslové výroby a neustále se zvyšující ne způsobovalo konzervaci feudálních prvků hospodářství a posilovalo krizi v zemědělství. Stav rolníků s výjimkou těch nejzámožnějších poklesl pod předválečnou úroveň. „Úroveň blah obyvatelstva se nachází pod úrovní předválečnou, která zde nikdy nebyla vysoká", uvádělo s zpráv Brestské finanční komory za rok 1927. Sociálně-hospodářské a v neposlední řadě i výr napětí mezi vládnoucí a nevládnoucí etnickou skupinou existující na vesnici se ve výsledku okolností stále vyhrocovalo a mělo dopad na politické smýšlení obyvatelstva, které pak vře radikální levicový směr běloruského národního hnutí. Východisko z této situace stále častě rolníci v zesílení demonstrativního a pasivního odporu vůči statkářům, polské státní správ Zasazovali se nejednou o razantnější vyřešení agrární otázky. Zákony o pozemkové reformě schválené v letech 1919 a 1920 předešly agrární revoluci a zach pozemky před konfiskací a svévolným přechodem do rukou rolnictva. Cesta veřejných hospodář reorganizace na vesnici, kterou si zvolila reforma, se však nedotkla základů držení velkos nenabourávala existující napůl feudální zemědělské a výrobní vztahy. Přestože schválené zá velké intenzivní hospodářství, nestimulovaly však jeho celkový přechod k pokročilejším for práce a výroby a dalšímu prosazování kapitalistických výrobních vztahů v zemědělství. Násl v legislativě upevnily tuto tendenci v agrární politice Polska. Zemědělské změny se faktic prosazování osadnictva, výprodej státních pozemkových fondů a horších statkářských pozemků horečnou poptávku a spekulaci s půdou a zvedly její cenu. Národnostní útlak (zamítnutí práva na běloruskou školu spolu s násilnou polonizací a snaho asimilaci místního obyvatelstva) ve spojení s útlakem sociálním a hospodářským se stal obj předpokladem pro další urychlený rozvoj běloruského národního hnutí. Tím jsou zároveň vysv podmínky a pozadí pozdějšího nástupu národního hnutí s radikální levicovou politickou orie jasně projevila v činnosti jedné z jeho nejmasovějších a nejúspěšnějších organizací - Bělo dělnické Hramady. Nebývalý růst BSR Hramada, která se stala jednou z nepočetnějších politi v dějinách národního hnutí vůbec a sjednotila běloruské rolnictvo pod radikálními hesly so hospodářské povahy, se zakládal především na hromadné agitaci ve prospěch požadavků neodkl statkářské, církevní a státní půdy zchudlým rolníkům, poskytování finančních prostředků a nevratných úvěrů, zastavení parcelace a osadnictva, komasace, likvidace servitutů a jiné. hospodářské a agrární situace tak zároveň dovoluje jasnější pochopení úspěšnosti národní a západního Běloruska, která se nacházela především v sociálně-hospodářské rovině. Alena Marková pochází z Běloruska. Vystudovala obecnou antropologii na Fakultě humanitních Praze, kde je v současnosti studentkou doktorského studijního programu antropologie. Speci problematiku historické antropologie a sociálněpolitických dějin střední a východní Evropy na počátku 20. století. Prameny a literatura ??????. 1962. ?????? ?????????? ???????? ?????????? ?? ?????????? ? ???????????? ???????????? ? ?? I. (1921-1929 ??.). ?????: ??????????????? ???????????? ????. ???????, A?????????. 1964. „?????????? ????????-??????????? ??????? (1925-1927)." ??. 95-1 in ???????? ???????. ????????: ???????? ????????? ??????????? ?????????-??????????? ?????? ????????. 1925-26. ???????? ????????? ????? "?????????? ????????-??????????? ???????" 2, 1 ????? ?????. 1925. ????? ????? 7, 1925. ????????????. 1927. ???????????? ?????????? ?????? ? ??????? ????. 1922-1926 ??. ?????: ?????????? ?????????? ??????????. ??????, P????. 1994. „??? ? ??????? ????????" ?????????? ?????????? 2/1994: 46-49. ????????, ?? ???. 1998. „???????? ????????: ?? ??????? ????????? ? ????????????." ????????? ?????????? ??????? 3/1 ?????????, ?????. 2003. ????????? ??????? ????????. ?.-?????????: ?????? ???????. ????????????? ???? 1966. ????????????? ???? ????????? ???????? ?????????? (1921-1939??.). ?????????, A????. 2004. ????? ????????? ? ???????????? ?????. ??????? ??? ?? ?????????? ? 1864-???? 1917?. ?.-?????????: ?????? ???????. ???????, A?????? ??????????. 1968. A??????? ?????? ? ???????? ?????????? (1920 - 1939 ??.). ?????: ????? ? ???????. ????????????. 1996. ???????????? ???????? ???????? ? 6 ?. III. ?????: ?????. Dzieńnik ustaw Rzeczypospolitej Polskiej. 1922. Dzieńnik ustaw Rzeczypospolitej Polskiej 1 Gomólka, Krystyna. 1992. „Białorusini w II Rzeczypospolitej." Pp. 3-157 in Zeszyty naukowe Gdańskiej 495, Ekonomia XXXI. Gdaňsk: Wydawnictwo Politechniki Gdaňskiej. Hroch, Miroslav. 1999. V národním zájmu. Praha: NLN. Kwartalnik Statystyczny. 1928. Kwartalnik Statystyczny V/2. Warszawa: Nakładem Glównego Ur Statystycznego. Mały rocznik. 1937. Mały rocznik statystyki. Warszawa: Nakładem Glównego Urzędu Statystycz Mały rocznik. 1938. Mały rocznik statystyki. Warszawa: Nakładem Glównego Urzędu Statystycz Mały rocznik. 1939. Mały rocznik statystyki. Warszawa: Nakładem Glównego Urzędu Statystycz Rocznik statystyki. 1924. Rocznik statystyki Rzeczypospolitej Polskej. Warszawa: Nakładem Statystycznego. Rocznik statystyki. 1927. Rocznik statystyki Rzeczypospolitej Polskej. Warszawa: Nakładem Statystycznego. Sahanovič, Hienadź - Śybieka, Zachar. 2006. Dějiny Běloruska. Praha: NLN. Slowo 1924. Slowo 11, 1924. Staniewicz, Witold. 1927. Movy i przemówienia, 1925-1926. Warszawa: b.n. Statystyka Polski. 1926. Statystyka Polski. Warszawa: Nakładem Glównego Urzędu Statystyczn Statystyka Polski. 1927. Statystyka Polski. Warszawa: Nakładem Glównego Urzędu Statystyczn Wielka własność. 1925. Wielka własność rolna. Warszawa: Nakładem Glównego Urzędu Statystyc V závorkách uvádím dobovou běloruskou a polskou transliteraci územněsprávního dělení západ Pro větší srozumitelnost studie a přiblížení problematiky českému čtenáři zůstaneme však u překladu těchto termínů jakožto vojvodství - okres - obec. Více o procesu sebeidentifikace běloruského domácího obyvatelstva na základě katolického v nejnovější bádání ????????? 2004. Jako prameny byly užity zprávy místních lidových soudů, místní samosprávy, územních jednot ministerstva vnitra druhé Rzeczpospolité a podobné údaje z fondu 662 Lidový soud Žabinkovs okresu Brestského okruhu (???????? ??? ????????????? ?????? ????????? ???????), f.r.1Poles vojvodská správa (????????? ?????????? ??????????), f.r.67 Velení 9. okresního tělesa Ministerstva vnitra (???????????? 9-?? ????????? ??????? ???) a f.50 Městská radnice Kamen Litevského (???????-????????? ????????? ?????????) Běloruského státního archivu Brestského kraje (??????????????? ????? ????????? ???????) a rovněž f.438 Vilenská vojvodská správa m (????????? ?????????? ?????????? ?.??????) Běloruského zonálního státního archivu m. Molod (????????? ??????????????? ????? ? ?. ?????????). Správnější by bylo rozlišovat hospodářství podle plochy obdělávané půdy, protože v západní obzvláště v Polesí nebylo velké množství půdy používáno vůbec. Ovšem vzhledem k tomu, že s 1921 a jiné oficiální zdroje té doby klasifikují hospodářství podle obecné plochy půdy ve budeme se také držet tohoto principu klasifikace. Údaje převzaty z Statystyka Polski 1927: 52-55 (bez Vilniusko-Trakaiského, Svencnianského okresu); Wielka własność 1925: 14 (východní okresy Białystockého vojvodství). Kolonisté (osadníci) byli váleční nebo civilní kolonisté z centrálního Polska, kteří se úč sovětské války v letech 1920-21 a kteří byli polskou vládou přesídlováni do západního Bělo Tento proces byl zahájen na základě zákona o přidělení půdy vojákům a důstojníkům, kteří s vyznamenali během války proti bolševikům z roku 1920. Přitom je zajímavé, že zákon byl sch již 17. prosince 1920, kdy ještě západní Bělorusko formálně nepatřilo Polsku. Polská vláda přidělovala pozemky o velikosti desítek hektarů, poskytovala jim levné úvěry a přesídloval na území podél sovětsko-polské hranice. Cílem akce byla změna etnické skladby místního oby jeho následná polonizace, stejně jako snížení protistátního odporu místního obyvatelstva a bariér proti možné sovětské invazi. Nehledě na relativně velké množství přesídlených kolon prameny uvádějí celkem kolem 9 tisíc rodin), byl význam této akce vcelku nepatrný. Servitut znamená právo na společné využití určitého pozemku dvěma nebo větším množstvím os znamenalo právo statkáře a rolníka společně používat některé hospodářské pozemky jako past ???????? ??? ????????????? ?????? ????????? ???????, ??????????????? ????? ????????? ????? 3, ?. 7, ?. 727. Ibid., ?. 709. Ibid., ?. 726. Ibid., ?. 728. Ibid., ?. 708. ????????? ?????????? ??????????, ??????????????? ????? ????????? ???????, ?.p. 1, ??. 6, ? Ibid. Ibid. Ibid. Dobový polský termín kresy wschodnie (dále jen kresy) označuje okrajová východní území, kt době nachází v západním Bělorusku, na západní Ukrajině a v Litvě. ???????????? 9-?? ????????? ??????? ???, ??????????????? ????? ????????? ??????? ?.p. 67, 23. Z prohlášení předsedy běloruské vlády v exilu F. Cvikieviča pro Ligu národů (Slowo 1924). Desiatina = 1,09 ha. ????????? ?????????? ??????????, ?.??????, ????????? ??????????????? ????? ? ?. ?????????, 1, ?. 2004, ?. 21. ????????? ?????????? ??????????, ??????????????? ????? ????????? ???????, ?. 1, ??. 9, ?. 226; ?????? 1962: 60. ???o???? ??? ????????????? ?????? ????????? ???????, ??????????????? ????? ????????? ????? 3, ?. , ?. 717 ????????? ?????????? ??????????, ?.??????, ????????? ??????????????? ????? ? ?. ?????????, 1, ?. 72, ?. 406 ???????????? 9-?? ????????? ??????? ???, ??????????????? ????? ????????? ??????? ?. 67, ?? 235. ???????-????????? ????????? ?????????, ??????????????? ????? ????????? ???????, ?. 50, ??. 5. Je třeba vyvarovat se jednostranného pohledu na údajně jednoznačně komunistickou povahu té (např. na základě jejího proklamování připojení západního Běloruska k sovětskému BSSR apod v potaz širší dobové a historické souvislosti, zjistíme, že ve volbách do polského sejmu p Běloruskou rolnicko-dělnickou Hramadu a posléze samotnou její činnost více než 100 tisíc v komunisty nutně nebyli. Tato situace vynikne ještě mnohem více, když ty samé kontextuální porovnáme s dobovou situací na ukrajinském Volyňsku, které také patřilo druhé Rzeczpospoli komunistům a jejich agitaci stavěli rolníci velmi nepříznivě a tato strana neměla podporu zemědělského obyvatelstva, jako tomu bylo i v případě samotné Komunistické strany západníh na běloruském území. Podíváme-li se na program Běloruské rolnicko-dělnické Hramady, zjistí prosazovala rozdělení půdy, a to při poskytování levných úvěrů rolníkům a snížení ceny poz rolníkům, což neodpovídá prosazovaným komunistickým heslům o odebraní půdy statkářům a cír následném rozdělení mezi rolníky zadarmo a vytvoření kolchozů. Cílem běloruské Hramady byl vytvoření drobné buržoazie. Moderními badateli nezůstala nepovšimnuta ani ideová orientace vůdčích osobností Hramady. jimi proklamovanou příslušnost ke komunistické orientaci, zůstávali především představitel demokracie a současné studie četných badatelů dokládají, že jejich spolupráce s Kominterno jednoznačně interpretovatelná, tedy s výjimkou bezpodmínečného přijetí materiální pomoci ( Gomólka 1992). Následující uvěznění vůdčích činitelů Hramady polskými úřady nejenom že nev reakci ze strany komunistického Minsku ani Moskvy, ale dokonce podle některých studií šlo vraždy bolševického teroru. Zároveň jsou zpracovány pramenné důkazy toho, že právě Kominte polské straně důkazy své spolupráce se špičkami Hram Alena Marková [ URL "LM-249.html "]