Spirituální podnikání v České republice: soukromý a korporativní sektor ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Spiritual Business in the Czech Republic: Private and Corporative Sectors Abstrakt The paper contributes to the still underdeveloped field of studying religious and spiritua and markets dealing with goods that can be labelled as compensators by the rational choice religion (though the author does not accept the RCT theory in general). Field data are tak research studies unique in the Czech Republic, the first of which was devoted to the Czech spiritual literature, and the second to the socio-anthropological study of religion and sp a medium-sized Czech city (Česká Lípa). Even if the author concludes that the level of Cze spirituality is drawing near to the Western European level in the post-1989 years, both in substance and volume, he maintains that there are still substantial contrasts between the Czechs who pay attention to spirituality are generally “self-oriented” and much less inter anything “social” or “transcendental” than their Western European colleagues. Czech societ yet witnessed the shift from “materialism” to “postmaterialism” (Inglehart) or from “indiv “subjectivism” (Taylor). Also, the most prosperous forms of spiritual business in the Czec those that are mostly commercialised, while any proposals from NGOs (and churches) are muc due to the very origin of the offers. At the same time, the majority of Czechs who oppose religiosity is very open to modern New Age spiritualities and various kinds of goods and s by the growing spiritual market, both domestic and international. Klíčová slova sociology of religion; religious economics; spirituality; New Age; spiritual market; Czech Sféra náboženství, v současných západních společnostech stále víc doplňovaná oblastí alter necírkevní spirituality (Heelas - Woodhead 2005; Hunt 2003), na první pohled s ekonomikou vůbec nesouvisí. Například Jaroslav Šíma proto z marxistických pozic psal, že „náboženství fantasmagorický, úchylný obraz jsoucna a vnější jeho projev (ritus, organisace atd.), ... je tak ‚samostatná‘, že se dostává do přímých rozporů a protikladů se zákonitostí základní hmoty" (Šíma 1954: 69). Z tohoto důvodu - neboť náboženství podle slavného dikta Petera L. stát před branami továren" - dlouho neexistovaly užší vazby mezi ekonomickými výzkumy na j vědeckým studiem náboženství na straně druhé; badatele, kteří tuto propast dokázali překle spočítali na prstech jedné ruky. Nemusíme však odkazovat (jen) na zakladatelskou postavu c sociologie Maxe Webera, protože teoretické uchopení religiozity z ekonomických pozic v pad vypracoval český emigrant Josef Macek, který uvažoval o paralele mezi Bohem (principem dob Podle jeho názoru šlo o rozšíření Anselmova a Leibnitzova tvrzení, že „jelikož Bůh je všev a zcela blahovolná bytost, pak i svět jím stvořený musí být tím nejlepším ze všech možných [a na druhou stranu] Trhy jsou pro většinu ekonomů tou nejvyšší entitou. Mnozí z nich mají dovozovat, že trhy musí vždy existovat a že také musí být svébytnými samoregulátory, které optima" (Macek 2006: 115-116), odkud už není daleko k tvrzení, že právě trhy přivádějí k t všech možných světů. Koncepční úvahy tohoto typu ovšem dlouho zůstaly - jak v teoretické ekonomii, tak i na str studií - prakticky nevyužity. Teprve v současné době se objevují konceptualizace vzájemné sfér, ať už vycházejí z pozic „morální ekonomie" (např. A. Etzioni, A. Sen) nebo ekonomist sociologie náboženství, jejímiž představiteli jsou R. Finke, L. Iannacone, R. Stark a dalš a J. Večerník in Nešpor - Václavík 2008). Jistě to souvisí s aktuálním zvýznamněním religi sférách sociálního a ekonomického života, takže třeba Peter L. Berger a Samuel Huntington o „mnoha [najmě nábožensky determinovaných] kapitalismech" a jejich rozdílných přístupech v české společnosti však tento proces spadá v jedno i s postkomunistickou obnovou tradiční vznikem nových náboženských/spirituálních útvarů, stejně jako s obnovou soukromého podniká dalších procesů dosud neukončené ekonomické transformace. „Návrat" či spíše nový vstup náboženství do veřejného prostoru, k němuž celosvětově docház let minulého století, ovšem vyvolává paradoxní reakce v podobě jednostranného zájmu společ věd, který nahrazuje dřívější téměř absolutní nezájem. Timothy A. Byrnes se proto oprávněn jeden extrém bude sotva náležitě „vyvážen" extrémem právě opačným, který nebude brát ohled diferenciaci jednotlivých náboženství a jejich rozdílné sociální zakotvení i fungování v r společnostech a ekonomikách (Byrnes - Katzenstein 2006: 302). Extrémní pozice, kdy jedna s pohlcovala druhou, jsou nasnadě. Někteří teoretikové argumentují, že náboženství není (z h společenských věd) ničím jiným než aplikací všeplatných principů trhu, byť jeho zisky (tzv nejsou z tohoto světa (Stark - Bainbridge 1987; Stark - Finke 2000). Na druhé straně opone opačné pozice soudí, že vlastně všechny moderní ideologie a formy socioekonomického uspořá „nahrazují" religiozitu na Západě ztracenou v procesu modernizace - „marxismus a kult voln jen ty poslední v řadě osvícenských věr, v nichž se křesťanský příslib všeobecného spasení jako politický plán univerzálního vysvobození" (Gray 2006: 10). Na tomto místě nemusíme dá jedné z těchto extrémních pozic. Je možné zaujmout „utilitaristický" (a zároveň „humanisti přístup zdůrazňující, že náboženská/spirituální scéna není prostá ekonomických úvah a jedn i vice versa, aniž bychom jednu z těchto oblastí chtěli absolutizovat. (Ekonomické) organi prostředníky mezi člověkem a Bohem (principem dobra), což je modifikovaná podoba známého e vztahu mezi agentem a principálem, kdy takovéto podniky mezi sebou soupeří o naplňování re spirituálních potřeb. „Náboženský trh", který přijímáme více jako metaforu než jako úplné funkcionální vyjádření religijních prvků ve společnosti, samozřejmě do značné míry funguje a jeho dodavateli jsou tradiční církve, ale stále víc také nová náboženská (někdy implicitně náboženská) hnutí a sekulární subjekty, hledající nové oblasti podnikání a „nová odbytiště". Jde však o to, v je tento trh v současné české společnosti odlišný od jiných typů podnikání a/nebo působení organizací. Specifikace základních diferencí přitom bude tvořit první část této studie, v „novost" (českého) spirituálního podnikání jako takového. Protože neexistují kvantitativní které by umožňovaly vydělení oblasti spirituálního podnikání v celé její šíři - už Thomas více než čtyřiceti lety totiž prohlásil, že církevní zbožnost není jedinou a patrně ani ne oblastí moderní religiozity (Luckmann 1967: 28) -, bylo nutné postupovat prostřednictvím k výzkumu a případových studií, jejichž metodiku a techniky provedení přiblíží druhá část st části se zaměříme na popis nejviditelnější a (nebudeme-li počítat oblast církevní religioz charakterově srovnatelná s malými a středními podniky) zřejmě ekonomicky nejúspěšnější čás českého spirituálního trhu: prodej duchovní literatury a dalších podobných předmětů. Okraj dotkneme také trhu se zdravotními a léčebnými pomůckami, ačkoli jde o specifickou a dosud oblast. Čtvrtá část poskytne prostřednictvím případové studie severočeského města střední vhled do sociálního zakotvení různých forem spirituálního podnikání a umožní srovnání efek středních podniků na jedné straně a korporativního sektoru - který se většinou věnuje pořá vzdělávacích, kulturních a sociálních akcí - na straně druhé. Na závěr budou stanovena spe podnikání v oblasti spirituální výroby, prodeje a služeb od jiných podnikatelských sfér v společnosti a bude učiněn pokus o predikci dalšího vývoje v této oblasti. Spirituální podnikání - zvláštní oblast podnikatelských aktivit Metaforu náboženského trhu patrně jako první použil Peter L. Berger v klasické sekularisti Posvátný baldachýn (Berger 1967).Vzrůst náboženské plurality, v západních společnostech zř přinejmenším od druhé světové války, podle jeho názoru na jedné straně vedl ke korozi trad ke snižování sociálního tlaku na jedince a zároveň k situaci, kdy se „náboženské instituce marketingovými organizacemi a náboženské tradice spotřebním zbožím" (ibid.: 137). Moderniz byla nevyhnutelně spojena s privatizací náboženského přesvědčení, přičemž jedinci si podle názoru volí takové symbolické univerzum, respektive jeho partikulární prvky, které vyhovuj osobnímu přesvědčení, naturelu, životním zkušenostem atd. Symbolické univerzum si tvoří ka (případně v nejužší rodině) z toho, co mu náboženský trh poskytuje, přičemž „dodavatelé" ( náboženské skupiny) se této situaci nezbytně „sebezáchovně" přizpůsobují. Vzhledem k tomu, [si] prostřednictvím spotřeby nacházejí vlastní kout ve společnosti, prostředky sociální i osobní identitu" (Lyon 2002: 120; srov. také Hertz 2003: 115-116), církve a další zdrojové přizpůsobují skutečnosti, že náboženství je dnes mnohem více kulturním zdrojem než sociáln berou za své tržní chování pozdně moderních společností. Příkladem mohou být marketingové každým sčítáním lidu (nejviditelnější a společensky nejvíce diskutovaná byla billboardová římskokatolické církve před censem v roce 2001), protože církve podle platné legislativy z prostředky od státu na základě toho, kolik občanů se k nim v rámci censu přihlásí. Pluralizace současně vede k tomu, že na náboženský trh vstupují četné nové subjekty, ať už náboženská hnutí a implicitně náboženské organizace (srov. např. Banchoff 2007; Warner 200 v ČR alespoň Vojtíšek 2004), nebo stále častěji o komerční subjekty využívající zvýšeného posvátno". Paul Heelas v této souvislosti sice soudí, že v osmdesátých letech došlo k úpad počtu spiritual outlets, center produkujících a nabízejících necírkevní spiritualitu, kter v souvislosti s kontrakulturou šedesátých let, - ale jen proto, že tyto nabídky zároveň vs supermarketů a mainstreamové kultury, staly se součástí běžného kulturního milieu středníc (Heelas 2002: 363-366; Heelas 2008). Další autoři dokonce mají za to, že tyto jednotlivé z vytlačovány jakýmsi metanáboženstvím, které umožňuje jejich provoz, tedy konzumerismem. V kdy statusově a sociálně - a tedy i (sebe)identifikačně - platí, že „jsem to, co kupuji", získává morální smysl. Novými katedrálami středních vrstev jsou nákupní centra s tisíci pa místy" (Hertz 2003: 115), jejichž ne/využívání a selekce tvoří účinný tlak na vlády a mezi korporace a současně poskytuje (implicitně náboženské) prostředky transcendence a stále vý sebevymezení. Z tohoto hlediska marketingové strategie kultu konzumu pochopily, že masová podřadných („mcdonaldizovaných") výrobků musí být vyvážena důrazem na lidskou jedinečnost, a věčné zdraví, jenž nahrazuje dřívější církevní záruky spásy a posmrtného života a odvádí bezvýznamnosti, selhání, osamění a konečnosti, které v podstatě tentýž kult konzumu masově 2006). Podobně konzumerismus „řeší" sociální problémy moderní doby, takže kupříkladu nesch a udržovat mezilidské vztahy je kompenzována kultem domácích mazlíčků, televize, populární zatímco ultimativní spolehnutí počítá se sociálním působením státu. Ani nejradikálnější stoupenci „tržního modelu" náboženství, mezi které patří již zmínění p teorie racionální (náboženské) volby, však na druhou stranu netvrdí, že nabídka a poptávka náboženském trhu jsou zcela stejného druhu a fungují podle naprosto shodných principů jako trzích. Náboženství je v této perspektivě „systém obecných kompenzátorů založených na nadp předpokladech" (Stark - Bainbridge 1987: 39), protože směnný vztah (nebo alespoň představa je navazován s transcendentnem a většina náboženských nabídek nemůže být naplněna v aktuál (typicky se jedná o překonání smrti, vyrovnání nepřízní a strázní vezdejšího života atd.). trh fungoval, musí nabízené kompenzátory, které jsou pouhými přísliby nabídek, vypadat dův současně nesmí moc stát, alespoň vzhledem k postulovanému zisku. Toho je nejlépe dosaženo striktních denominací, které v současnosti jsou nebo přinejmenším donedávna byly nejrychle segmentem nábožensko-církevní scény Spojených států (Stark - Finke 2000). Sekularizace spo podle těchto autorů jen zdánlivě paradoxně vedla k sebelimitaci a novému náboženskému oživ společnostech, především v západní Evropě, uvedené tvrzení sice neplatí, dochází však ke z rozšiřování necírkevních spirituálních forem, které je mutatis mutandis také považovatelné na nabídkové straně náboženského trhu (srov. např. Froese 2001; Greeley 2003; Polack 2003) Úvahy o „tržnosti" religiozity/spirituality a zároveň o specifickém charakteru tohoto trhu postulaci tzv. spirituálního kapitálu, který je dlouhodobě budovaným prostředkem k zajiště lidské existence (Iannaconne 1990). Protože náboženství (či jeho funkční ekvivalenty) se v případech stává hlavním zdrojem sociálních sítí, etiky a důvěry, spirituální kapitál má po jako jindy kapitál sociální či kulturní. Laurence R. Iannaconne ukazuje, že duchovní a náb víry, sítě a instituce mají měřitelný dopad na činnost jedinců, institucí a zemí, přičemž kapitál lze měřit podobně jako kulturní kapitál, tedy sledováním délky náboženského vzdělá aktivit v dané oblasti a míry vystavení konkrétním náboženským tradicím, respektive jejich Robert D. Putnam, třebaže obecně zdůrazňoval slábnutí sociálního kapitálu ve Spojených stá povšimnul, že současná náboženská obnova tento trend do značné míry zvrací (Putnam - Felds organizace a podniky, zdaleka ne jen neziskové, se stávají „producenty" cenného kulturního kapitálu. Podobně Wuthnowovy výzkumy religiozity/spirituality tzv. generace X, současných třicátníků a mladších, již neprošli kontrakulturou šedesátých let, sice ukazují určité slá forem zbožnosti, ale rozhodně nikoli religiozity jako celku, přičemž relativní ústup od or vede ke „ztržnění" nabídky (Wuthnow 2007). Podnikání v oblasti výroby a prodeje spirituali poskytování spirituálních služeb, je všude na vzestupu, funguje podle tržních principů, by modifikovaných. Obchoduje se s něčím, co není plně srovnatelné se „standardním" zbožím či jež jsou k okamžitému dodání a se zárukami vůči spotřebě, a trh není ani svobodný, ani pro předpokladů ze strany zákazníků (Davie 2007: 86-87). Tak je tomu i v případě současné české společnosti. Protináboženský charakter komunistické omezoval (církevní) religiozitu jako celek a neumožňoval přijímání jejích moderních forem nahrazoval ji novou implicitní religiozitou své vlastní ideologie. Listopadový nicméně při zvrat. Na čas se zdálo, že se česká společnost spolu s odstraňováním komunismu k náboženst naděje se ovšem zanedlouho ukázaly jako klamné. Zájem o křesťanství rychle upadal a jediné navzdory demografickým změnám vykazovaly a vykazují růst, jsou malé náboženské skupiny sek ať už tradiční nebo jde o nová náboženská hnutí - celkově jde ovšem o naprosto marginální (Lužný 1998; Nešpor 2004a). Výsledky kvantitativních šetření ukazují, že velká část české (církevní) náboženství apriorně odmítá, což ovšem neznamená její nezájem o transcendenci. pravdou, neboť míra víry v horoskopy, amulety nebo léčitelské schopnosti, stejně jako víra posmrtné existence nebo v transcendentní síly (méně často bytosti), krátce charakteristiky alternativní spiritualitu hnutí New Age, z české společnosti naopak dělají jednu z nejreli na světě (Hamplová 2000, 2008). Za deklarativním odmítáním církví (ne-li rovnou domnělým a tak skrývá široké pole náboženských/spirituálních zájmů a potřeb, které na rozdíl od jinýc marginálně saturují tradiční, případně nové náboženské organizace, byť po roce 1989 došlo jistému rozvoji. Současný český spirituální trh tak přímo generuje poptávku po „jiném" pos necírkevní producenti a poskytovatelé nejrůznějších velikostí a forem, od živnostníků (OSV organizací (NNO) až po multinacionální korporace, jejichž růst rychle dohání situaci v záp zemích. Jistě jde také o přímý import, nicméně neexistovala-li by poptávka, zdaleka by neb nedocházelo by ke vzniku množství autentických domácích spirituálních forem, pro které je poskytování transcendentních, okultních či holistických perspektiv, aniž by byly jakkoli v společnosti odmítané náboženství. Metodologie a popis provedených výzkumů Výzkumy „prodávání (necírkevní) spirituality", které jsou už dosti hojné ve vyspělých zemí - King 2005; Heelas - Woodhead 2005; Moore 1994), přímo inspirují k opakování v České repu republice (ani jinde ve světě) ovšem neexistují speciální statistiky zabývající se oblastí podnikání, proto všechny výzkumy vycházejí ze sekundárních analýz kvantitativních šetření nebo z případových studií jednotlivých podniků, sektorů či komunit. Tak tomu bude i v příp Kvantitativní šetření, provedené v rámci projektu Detradicionalizace a individualizace náb České republice a jejich sociopolitické a socioekonomické důsledky na vzorku 1.200 respond je reprezentativní pro dospělou populaci České republiky (dále DIN 2006),ukazuje nízkou mí religiozity i participace, stejně jako malou důvěru české společnosti vůči církvím a nedos obeznámenost s jejich učením, která ovšem nevede k jakémukoli zájmu a tím méně ke snaze te Krátce řečeno, pro většinu respondentů jsou (křesťanské) církve „odepsané". Týž výzkum, st šetření, jež na tomto místě není třeba připomínat, ale ukázal značný zájem o necírkevní sp polovina respondentů například věřila, že (někteří) věštci dokáží předvídat budoucnost neb konstelace při narození může ovlivnit běh života člověka. Také víry v amulety a léčitelské přesáhly čtyřicet procent dospělých a hojná je i představa reinkarnace nebo nějaké jiné fo existence. Výzkum DIN 2006 nadto ukázal, že poměrně vysoký podíl českého obyvatelstva neje nadpřirozené skutečnosti, ale je ochotný věnovat jim čas, energii a v neposlední řadě do n prostředky - prostřednictvím ekonomického kapitálu podporovat spirituální kapitál. Zjevné je to především v případě léčitelství a alternativní medicíny. Více než pětina dota že řešení svých zdravotních problémů hledá v návštěvě léčitele (5 % často; 18 % ano, ale v a další čtvrtina, že o tom alespoň uvažuje (24 %). Podobně populární je také „akupunktura, nebo jiná východní medicína" (5 % populace ji využívá často; 15 % ano, ale výjimečně; 28 % uvažovalo) a homeopatie (6 % často; 20 % ano, ale výjimečně; 21 % ne, ale uvažovalo o tom) na tomto místě prezentujeme pouze výběrově a čistě z ilustrativních důvodů (podrobněji Ham tedy ukazují, že potenciál pro (další) rozvoj spirituálního trhu v České republice nepochy přičemž základní premisou pro většinu společnosti je, aby tato nabídka neměla (rétoricky) náboženstvím", ačkoli ve skutečnosti řadu jeho funkcí zastupuje. Hlavní datový zdroj této studie tvoří sekundární analýzy dvou kvalitativních výzkumů, kter 2006-08 uskutečněny v rámci projektuDetradicionalizace a individualizace náboženství v Čes Tyto výzkumy byly doplněny o následná pozorování a interview s aktéry nabídkové strany spi zaměřená na zde zkoumanou oblast fungování, efektivnosti a zaměstnanosti v malých a středn První výzkum se týkal prodeje tzv. duchovní literatury (Nešpor 2008), druhý fungování „spi milieu" ve středně velkém městě v severních Čechách (O. Nešporová a Z. R. Nešpor in Lužný Prodej náboženské a spirituální literatury patří k nejviditelnějším projevům „návratu posv společnosti. Zprvu, v souvislosti se zvýšeným zájmem společnosti o do té doby zakazované č náboženství, došlo po roce 1989 k masivnímu zájmu o nově dostupnou literaturu pokrývající zbožnosti. V souvislosti s dalšími celospolečenskými náboženskými procesy se v následující zájem přesunul spíše k (idealizované) recepci judaismu, dálněvýchodních náboženství a nový hnutí a dále k novopohanství a fenoménům New Age. V současnosti mezi nejprodávanější spiri patří ta, která se hlásí k archaickým šamanistickým tradicím, moderní západní spiritualitě která vnějšně odmítá jakékoli religijní zakotvení a jde jí o holistický osob(nost)ní rozvo udržitelnou alternativu vůči kapitalistické společnosti primitivního „mcdonaldizovaného" k holistickým přístupem se přitom rozumí pokus o uchopení předmětné skutečnosti jako celku, rozlišování „tělesného" vs. „duchovního", „materiálního" vs. „spirituálního" atd. (Nešpor 2004). Přes tyto změny lze konstatovat, že zájem společnosti o náboženskou/spirituální literaturu Brzy po převratu se začala objevovat specializovaná knihkupectví, nakladatelské domy a dal distribuční místa, dnes již - podobně jako v západním světě - tato literatura pronikla tak a edičních plánů velkých nakladatelství a z velké míry se stala součástí mainstreamové (ko (Heelas 2002: 364-366). Navíc se podstatně rozšířilo spektrum nabídky. Kromě knih, časopis podobných předmětů jsou ve specializovaných i mainstreamových obchodech stále častěji prod další spirituální pomůcky: především „magické" kameny (polo/drahokamy), meditační pomůcky, karty a další mantické pomůcky, CD a podobně, přičemž jejich podíl na tržbách se již (ve s prodejnách) blíží polovině, někde ji i přesahuje. Rozhodně přitom nejde o okrajový byznys, tržby jediného takového obchodu přesahují dva miliony korun nebo i jejich dvojnásobek v př období. Z jiných zdrojů zase víme, že celorepublikový roční obrat prodeje různých alternat zdravotních a léčitelských pomůcek a služeb v této oblasti převyšuje 10 miliard korun a ro nadprůměrným tempem. V rámci výzkumu byla prostřednictvím interview a rok trvajícího pozorování zkoumána dvě sp knihkupectví v České Lípě a v Praze (byla předpokládána odlišnost hlavního města). Dále by prodejnost spirituální literatury ve čtyřech jiných obchodech v průběhu šesti měsíců roku pražské prodejně zaměřené výlučně na spirituální literaturu, v pražském a brněnském knihku nakladatelského domu, kde vedle spirituální literatury figurovala nabídka humanitních a so a učebnic, a v internetovém obchodu se spirituální literaturou. Širší srovnání přitom umož určité vývojové trendy nabídky i poptávky po spirituální literatuře, včetně vývoje distrib vlastní analýza ekonomického fungování spiritual outlets byla nicméně možná jen v prvních Další oslovené organizace, především nakladatelství a jiní producenti komercializovaného p na výzkumu odmítli, patrně z důvodů obav z konkurence, proto lze na jejich záměry a jednán na základě zprostředkovaných informací. Zvláštní, rychle rostoucí oblast spirituálního pod představovala výroba a trh s nejrůznějšími zdravotními pomůckami a službami, jako jsou pot alternativní farmaka, zdravotní pomůcky, některé psychologické, psychosociální a psychospi a další (jen část tohoto zboží a služeb lze ovšem zahrnovat do oblasti komercializované sp McGuire 1993, 1996). Ta však dosud nebyla v českém prostředí hlouběji akademicky zkoumána, pro svoji novost. Druhý výzkum byl inspirován sociologickou studií náboženství a spirituality v severoanglic Kendal (Heelas - Woodhead 2005). Český výzkum si kladl za cíl komplexní analýzu sociálního tradiční církevní religiozity, necírkevní spirituality a jejich sociálního rozptylu ve sro severočeském městě - České Lípě. Výzkum probíhal v letech 2007-08 prostřednictvím pozorová zúčastněného pozorování), interview a analýzy dokumentů ve všech českolipských církvích a spirituálních organizacích komerční i neziskové povahy. Mimo to byl ve dvou náhodně zvolen ve dvou panelových domech proveden street survey se všemi přítomnými obyvateli. Informace šetřením, které kompletně pokrývají oblast českolipského „spirituálního milieu" jak na str tak do značné míry i poptávky, byly pro potřeby aktuálního výzkumu v roce 2008 dále doplně a pozorování v jednotlivých centrech výroby a distribuce posvátna - obchodech, spirituální nestátních neziskových organizacích i u jednotlivců, kteří se na základě živnostenského op této oblasti. Stranou ponecháváme oblast církevní religiozity, neboť s výjimkou „přidružených organizací či charitativního typu (ty jsou do této studie zahrnuty) nepatří na pole našeho zájmu ani nejsou zakládány a plně nefungují na základě obchodního zákoníku ani další ekonomické legi - a to zejména - věcně, neboť církve a jejich součásti nejsou podnikateli malého či středn (jde o velké organizace). Naproti tomu všechny další subjekty českolipského spirituálního však nejen pro toto město) spadají do kategorie malých a středních podniků nebo nestátních organizací, třebaže sféry jejich činnosti mohou být velice různorodé - od prodeje holistic doplňků přes psychospirituální terapie až po vnějšně/zdánlivě mimoekonomické pořádání před sdružování podobně smýšlejících osob generující spirituální a sociální kapitál. Základní r sfér - podnikatelské a korporativní - ovšem vyplývají už z jejich rozdílného statusu; zatí a živnostníci se musí řídit ekonomickou legislativou a jejich činnost je orientována na zi funkce korporativního sektoru (NNO) nemusí být nutně v ekonomické oblasti a jeho právní za volnější. V praxi to například znamená, že některé organizace druhého typu existují pouze přestaly vyvíjet jakoukoli činnost, pokud ji vůbec někdy vyvíjely. Zatímco databáze občans vzniklých na základě zákona č. 83/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kterou shromažďuj vnitra ČR, v České Lípě eviduje patnáct sdružení a spolků zaměřených na oblast spiritualit organizace ovšem vznikají i na základě jiných zákonů nebo neformálně; celkem je jich ident celkem osmnáct), jenom osm z nich na českolipském spirituálním trhu skutečně participuje. organizace, jichž bylo identifikováno celkem jedenáct, z pochopitelných důvodů ukončují či není pro podnikatele/živnostníky efektivní, proto všechny zkoumané subjekty byly v době vý aktivní. V následující části se zaměříme nejprve na trh se spirituální literaturou a dalším zbožím, jistou licencí můžeme chápat jako jakousi „vstupenku" do této oblasti - jak pro jednotlivé jejichž zájem obvykle začíná právě zde, tak pro české sociální vědy, které se této sféře d nevěnovaly. Nadto intenzita obchodu s touto literaturou je snadno zjistitelným signálem o (alespoň relativně) dobře viditelným „vrcholkem ledovce". Expandující trh s duchovní literaturou a dalšími pomůckami Jak již bylo řečeno, výroba a prodej náboženské/spirituální literatury zažily po roce 1989 a současně rychlou transformaci z literatury popisující etablované náboženské tradice směr která z nich nanejvýš vychází, ale (častěji) je odmítá ve prospěch alternativní spirituali „vědeckého" (okultního, paravědeckého) a současně holistického („vědu doplňujícího") pohle Zájemci, kteří se nijak výrazně neodlišují od běžné populace a mezi nimiž jsou jen mírně n ženy a mladší ročníky, naplňují představy D. Hervieu-Légerové o moderních nábožensky založ jsou buď „konvertity", jejichž konverze zdaleka nemusí být poslední, nebo experimentujícím hledajícími spíše osobnostní rozvoj než jeho jednoznačný cíl, případně kombinací obou ideá (Hervieu-Léger 1999). Jak ukazuje (nejen) tato autorka, moderní společnosti nejsou o nic v než byly dříve, přestože se za racionální samy považují, jen většinou hledají jiné formy „ než které nabízely tradiční církve - protože ty byly v západním postosvícenském diskursu z diskreditovány (Casanova 1994; Eisenstadt 1999). Této skutečnosti, stejně jako rostoucí po rychle přizpůsobila nabídka, výroba i distribuce. Zpočátku na trhu se spirituální literaturou dominovala malá a relativně okrajová nakladate specializovaná na tento typ četby, často na jediného (dobře prodejného) autora. Alternativ se zřetelně odlišovala od náboženské literatury a knih o (velkých) náboženstvích, které v letech patřily do edičních plánů velkých nakladatelských domů. Část z těchto specializovan nakladatelství, inzerujících v zájmových časopisech a zájemcům o konkrétní tradici dobře z dodnes, tvoří však už jen jeden ze segmentů trhu. Jde například o nakladatelství Alman, Av Eugenika, Fontána, Chvojkovo nakladatelství, Pragma, Synergie, Vodnář a další, přičemž něk vydáváním spirituální literatury doplňují svoji nabídku vědeckých publikací o mimoevropské včetně nákladných pramenných edic (DharmaGaia). Na trh však současně vstoupily také větší domy, zaměřené obvykle na teologickou a společenskovědní literaturu (Portál) nebo na belet a antropologickou literaturu (Argo, Rybka Publishers, Volvox Globator), které si vydáváním literatury pouze „přivydělávají". Tato nakladatelství sice nemohou těžit z automatické „sp pověsti", mají však lepší technické, obchodní i kapitálové zázemí a v neposlední řadě zave kvality". Souběžné vydávání odborné a spirituální literatury v očích některých čtenářů leg druhé uvedené, stejně jako výpravnější technické provedení knih a absence formálních nedos vydaná těmito nakladatelskými domy proto mají větší šanci proniknout i mimo specializovaná knihkupectví a jejich okruh čtenářů. Ani v tomto případě to však neznamená, že by se velká nutně musela přiklánět ke kvalitnější literatuře, prostě proto, že její poptávka je již do vyčerpaná. Slovy jednoho knihkupce: Z té pětiny tedy, která tvoří prodej [náboženské a spirituální literatury], bych řekl, že devadesát procent je opravdu ta spirituální literatura. A těch deset procent je ta seriózn která vychází ... třeba v Karmelitánském nakladatelství, ve Vyšehradu, v Kalichu a tak dál Nakladatelské domy, malé i velké, se přitom na jednu stranu přizpůsobují poptávce, v nemen však také formují tím, co vydávají, a následným marketingem. Patrné je to zejména v případ překladové produkce a jejích „zdrojových tradic". Vyhodnocení v roce 2006 nejprodávanějšíc knih, pokud jde o jejich charakter, původ a odkazy k velkým náboženským tradicím, totiž uk překladů zahraničních autorů nad domácími díly (43 : 17 ks). Mezi nejčastěji prodávanými k převažovala populárně-psychologická díla (30 ks, 50 %), následovaná esoterickými výklady d ks, 18 %) a obecnou spirituální literaturou (9 ks, 15 %). Tedy díla odpovídající koncepci reason, řešení „selhání" pozitivistického pojetí vědy, v němž buď logika samotná („axiomat nebo její spojení s empirickými testy přestalo dostatečně věrohodně vysvětlovat fungování pro vysokou míru statistické inference nebo pro nedostatečné laické pochopení stále složit Jak pravil Albert Einstein - který ovšem nalezl vlastní řešení této situace v příklonu k t náboženství -, problémem moderní vědy je to, že čím více toho víme, tím méně jsme schopni světa. Mezi prodávanou literaturou se výrazněji uplatnily ještě návody k alternativním živ ks, 10 %), zatímco magické příručky zde figurovaly jenom sporadicky. Čeští autoři se uplat obecně spirituální literatury (podíl 3 : 6 ks domácích oproti překladovým dílům) a předevš alternativních životních stylů (3 : 3 ks). Tento údaj je ovšem poněkud zkreslen vysokým po psychologické literatury; napsali-li domácí autoři „jen" její pětinu (6 ks), bylo to víc n zastoupených kategorií (Nešpor 2008: 239). Pokud jde o zdrojové tradice, třináct titulů (2 možné přiřadit k žádné z široce pojatých náboženských rodin, nejhojněji naopak byla zastou západní kultura (15 ks, 32 %), dále domorodé (především indiánské) a pohanské (tj. evropsk náboženské tradice (11 ks, 23 %), západní esoterismus (9 ks, 19 %) a náboženské systémy in (buddhismus i hinduismus) (7 ks, 15 %). Vcelku pochopitelná je souvislost nejhojněji zastoupené populárně-psychologické literatury západními (implicitními) náboženstvími, která jsou často funkčním ekvivalentem standardní nebo s odmítáním jakéhokoli náboženství; mezi touto literaturou však je také nikoli zanedb inspirovaná indickými náboženskými tradicemi, nebo spíš jejich synkresí se západními myšle Obecná spiritualita naopak čerpá víceméně ze západních tradic, k nimž případně přidává „in moudrost", a podobně je tomu také v případě „tajných" či alternativních výkladů historie. literatura odkazující k židovství se mezi nejprodávanější literaturou tohoto druhu dnes už spíše výjimečně, islámská a zoroastrijská vůbec ne. K tomu je třeba říci, že výběr zdrojov vzhledem k četnosti překladů hodně ovlivněn zahraničním kultovním milieu: čeští čtenáři mo pouze z toho, co bylo přeloženo (případně napsáno doma). Jejich selekční tlak se však přes o čemž vypovídá značná frekvence moderní západní tradice a absence jakéhokoli zdrojového n zejména v již zmiňovaném případě populárně-psychologické literatury. Čeští čtenáři sice hl religiozitu/spiritualitu, odmítají ji však ztotožnit s církevními formami nebo i s nábožen Bezmála polovina děl bez náboženské tradice ze vzorku nejprodávanějších knih tak byla česk ks, 38 %) a stejně tomu bylo i v případě moderní západní tradice (6 ks, 40 %). Naproti tom knihy čerpající z archaických náboženských tradic, indické religiozity nebo západního esot na výjimky překlady; tomu odpovídalo také vyšší uplatňování „velkého kódu" biblické kultur překladové literatuře. Prodejnost konkrétních titulů (nebo autorů) je ovšem výrazně závislá na marketingu. Jak se prodavači obou knihkupectví, nakupující lze rozdělit na dva typy: Je tam skupina [lidí], kteří vyloženě si někde něco přečtou, někde něco slyší a jdou za ko Těch je možná polovina. A druhá polovina, ta přijde do knihkupectví se podívat, přijde za Tam pak já nacházím to svoje uplatnění v tom svém oboru. Teď se ukáže, jestli jsem dobrý k nejsem dobrý knihkupec, jestli jsem schopný toho člověka uspokojit a nabídnout mu odpovída požadavkům. V obou případech se uplatňují módní vlny, které jsou jednak výsledkem reklamy prostřednict časopisů (nebo ještě častěji „spirituálních okének" v mainstreamových médiích), jednak půs leaders (mediální osobnosti, ať už je zdroj jejich slávy jakýkoli), a konečně osobních dop neformálních vazeb mezi jednotlivými čtenáři. Zvyšuje se také role reklamy, diskusí a dopo internetu, neboť specializované (ne vždy komerční) internetové stránky věnované jednotlivý tradicím jsou pro zákazníky stále častějším zdrojem informací dříve, než do knihkupectví v Módní vlny usměrňované nabídkovou stranou spirituálního trhu a reklamou přestávají fungova předvánočním období, kdy se prodává skutečně všechno - knihy pak zřejmě slouží jako dary i si je samy nikdy nekoupily. Zajímavé je, že zákazníci většinou nezpochybňují validitu kniž Rozhodnou-li se již pro nákup ve spirituálním knihkupectví, najdou zde literaturu podle vl a o další se většinou nestarají, „tu svoji" však alespoň verbálně přijímají jako jednoznač a užitečnou. Složitější je situace v případě „magických" kamenů a dalších pomůcek, kdy se pochybnosti. Jedna zákaznice se u prodavačů například ujišťovala, může-li v rámci (dvoulet nakoupené pomůcky vrátit, nedojde-li ke zlepšení jejího duchovního stavu? Tím se dostáváme k otázce ne-knižních forem komercializované spirituality. Případová studi specializovaného pražského knihkupectví totiž ukázala, že během náhodně vybraného měsíce ( zákazníci utratili za knihy jenom 39 % prostředků. Téměř stejně (33 %) bylo utraceno za st žádané „magické" kameny, pak následovaly meditační pomůcky a doplňky (19 %), audiovizuální tarot a další karty (2 %). Naproti tomu byl mnohem menší zájem o jiné amulety a talismany časopisy, respektive bylo za ně méně utraceno (0.1 a 0.2 %). Zatímco jedna kniha čtenáře p na 203,- Kč, „magické" kameny byly o něco levnější (179,- Kč/ks) a ještě laciněji byly pro pomůcky a doplňky (101,- Kč/ks). Naopak připlatit si zákazníci museli na amulety a talisma ks), audiovizuální nosiče (292,- Kč/ks) a nejvíc za jednotku stály karty - průměrně plných sadu nebo několik sad v jednom balení (Nešpor 2008: 234-235). Mají-li si specializovaná kn (případně zvýšit) obrat, musí vedle knih nabízet další spirituální pomůcky, což je typické a větších městech. V maloměstském prostředí se obvykle jedná nanejvýš o audiovizuální nosi karty, zatímco „magické" kameny, vonné tyčinky a oleje a podobné předměty jsou prodávány p jiných obchodů. Knihkupectví totiž nebývají specializována pouze na spirituální literaturu se neuživila, a výraznější specializace včetně prodeje ne-knižního zboží by od nich odradi zákazníky. Obrovská nabídka nakladatelství, případně i dalších výrobců komercializovaného posvátna, v k tomu, že málokdy dochází k přímým kontaktům mezi výrobci a prodejci, na trhu se většinou distributoři, kteří jeho charakter dále ovlivňují. Zatímco knihy si alespoň někteří knihku sami výrazněji vybírají, u ne-knižních výrobků dají v podstatě na doporučení distributora zákazníků: Praxe je taková, že se dneska nedá v podstatě spolupracovat s jednotlivými vydavatelstvími nereálné, protože těch vydavatelství je strašně moc. A ten prostřední [= distributor], to možnost, jak se v tom zorientovat. ... Naprostá většina knih, které máme, tak je přes dist spolupráce s vydavatelstvími je opravdu minimální ... jednou za týden si projedu jejich na na internetu nějakým způsobem řazená a ke každému titulu je tam naskenovaná obálka a je ta A podle svého uvážení v podstatě usoudím, jestli ten titul objednat, nebo ne. ... Pravdou záleží na zavedenosti autora a v neposlední řadě určitě na reklamě, která je tomu titulu d kniha opravdu zaznamenala velký prodej, tak buďto to musí být něco, co je zavedený autor, má jméno. Ať už náš nebo zahraniční. Anebo je nějakým způsobem zmedializovaný, prostě lidi tom konkrétním jménu nebo po té konkrétní knize. Nově proniknout na knižní spirituální trh, kde obvykle fungují více než deset let staré os mezi nakladateli, distributory a prodejci, je v podstatě nemožné. Změny probíhají jen v me firem nebo jde o zavedení zcela nového typu produktů, zejména ne-knižních. V případě České bylo studováno větší množství spirituálních obchodů, se ukázala mnohem výraznější flexibil mimo-knižního trhu, přičemž jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí je prodej altern zdravotních pomůcek a potravinových doplňků. Probíhá jak prostřednictvím sítě standardních které představuje vítaný vedlejší zdroj příjmů, tak (což zatím stále převažuje) v rámci sp prodejen, o kterých a jejichž zboží je třeba „vědět" - nebo zjistit informace na internetu o tento typ komercializované spirituality přitom nepochybně souvisí s vysokými hodnotami, připisují zdraví, a současně s (para-)„vědeckou" legitimizací holistických léčitelských me Ačkoli nejde o oblast, která by dosud byla hlouběji studována, z provedených případových s jednoznačný závěr, že tyto zdravotní pomůcky jsou prezentovány a vnímány jako „vědecky" po nic společného s „vírou" a jsou přímo protikladné vůči náboženství. Teprve v druhém plánu souvislost mezi fyzickým a duchovním světem, opět ale v přímé opozici vůči etablovaným i d náboženským tradicím. Jsou-li aktéři (ne nabídka) knižního trhu se spirituální literaturou poměrně stabilní a lz postupné stabilizaci také v případě dalšího ne-knižního zboží, mezi kterým budou asi stále léčitelské a zdravotní pomůcky, o jaký typ podnikatelů se jedná? Výzkum měl přístup pouze článku řetězu nabídky, k prodejcům, přičemž je možné rozlišovat mezi Prahou a „zbytkem" Če mezi kamennými a internetovými obchody. K největší specializaci dochází pochopitelně v Pra internetových prodejců, hlavní město také nejrychleji reaguje na reklamní kampaně a módní v menších městech je tomu přesně naopak, v zásadě bez větších rozdílů. Podstatným distribu se vedle „kamenných" obchodů stává také internet a ze spirituality on-line se někdy stává line spiritualita; řada osobních stránek se totiž k jednotlivým publikacím nejen vyjadřuje komentuje, ale přímo je využívá jako podnětů k rozvoji vlastních duchovních představ, zájm Zůstaneme-li nicméně u „kamenných" firem, v naprosté většině jde o malé, v podstatě rodinn nanejvýš několika dalšími zaměstnanci. Obvyklý počet zaměstnanců se pohybuje kolem pěti os jsou přitom prakticky výlučně z oblasti zájemců o daný typ zboží. Ne všichni však jsou na „viditelní". Typickým případem je, že někteří zaměstnanci nabízejí jiné služby než prodej, případě mimo-knižního trhu: psychologické a spirituální terapie, věštění, meditační kurzy při nichž doporučují zboží, které je danou firmou prodáváno. Další zaměstnanci se věnují p distribuci, především prostřednictvím internetu. Sítě, které na českém spirituálním trhu působí, jsou především neformální. Prakticky neexi prodejen, které by patřily témuž majiteli nebo jež by byly výhradními prodejci jednoho dis Závislost prodejců na konkrétních distributorech, případně na konkrétních typech nabízenéh je více „ideová", každý z nich nese vlastní ekonomickou odpovědnost, proto však není nutně mající slabší ekonomické dopady. Jak v praxi takový trh funguje, může ukázat případová stu aktérů nabídkové strany v České Lípě. Spirituální podnikatelé a neziskový sektor středně velkého města V České Lípě byly identifikovány tři typy fungujícího spirituálního podnikání. Jednalo se nabízející alternativní léčitelskou/zdravotní péči, zahrnující holistickou psychologii a d přístupy a zároveň prodej zdravotních pomůcek (dvě centra), za druhé o organizace a jednot o obecný duchovní rozvoj, tedy o to aby se jejich klienti „osobně duchovně rozvíjeli a než úrovni materiálního a spotřebního života" (sedm subjektů), a konečně o mimocírkevní organi křesťanské uvědomění (dvě neziskové organizace) (O. Nešporová in Lužný - Nešpor 2008). Zce byla přímá úměra mezi mírou komercializace, která je v uvedeném výčtu sestupná, a mírou so ekonomické úspěšnosti jednotlivých (skupin) subjektů. Výzkum tím potvrdil tezi Z. R. Nešpo ceny a „obchodovatelnost" duchovního zboží se pozitivně odráží na kvalitě jeho sociální pe prodejnosti, takže česká populace se stává jedním z nejlepších případů potvrzujících heslo kupuji", což vede k situaci, kdy se konzumerismus v podstatě stává novým lidovým „nábožens 2004a: 287; srov. Hertz 2003). Obě neziskové organizace nabízející rozšíření některých prv křesťanské zbožnosti do širší společnosti byly v podstatě zcela neúspěšné (proto se jim v nebudeme věnovat), a to jednak kvůli vazbám na etablované náboženství a jednak - což je na důležitější - také proto, že šlo o nekomerční organizace. V případě subjektů obecného duch jejichž část tvořily firmy a část neziskové organizace, totiž také jednoznačně platilo, že zadarmo a/nebo z čeho poskytovatelé nic neměli, nelákalo ani konzumenty. Tuto „ekonomickou" stránku spirituality lze vysvětlit prostřednictvím přímých odkazů na ho vzájemných vztahů „materiálního" a „duchovního", přičemž podstatnou část první složky tvoř měřitelná najmě v ekonomických termínech. Jak sdělil jeden duchovní učitel: Někomu může připadat neslučitelný byznys a spiritualita. Nebo peníze a spiritualita. A[le] jako velmi, velmi úzce propojené. ... [Je to vidět] na těch penězích, ty nastavují úžasné I tam člověk vidí jenom, o čem to je, že to je o emocích. A s tím obchodováním na burze, ž [to není] o ničem jiném než o emocích. Nebo ne o ničem jiném, ale uvádí se, že to je takov procent. Takže to je zajímavé si na to sáhnout. To jsou takové i výzvy, tedy pro mě. Funkce peněz není nijak zlehčována, naopak je s ní velmi výrazně počítáno. Podle některých cena důležitým duchovním nástrojem, prostředkem, skrze který se vyjevují emoce a skryté du Skutečnost, že se nabízením spirituality dají vydělat nemalé peníze, není hodnocena nikter spíše naopak. Kapitál, v tomto případě ekonomický kapitál vznikající komercializací spirit kapitálu, je prostředkem nezbytným pro další rozvoj, umožňujícím získat na vlastní duchovn a nezávislost. Podobným způsobem se s penězi podle vlastního vyjádření snaží pracovat i lé vedle diagnostiky, léčebných procesů a pořádání přednášek živí především prodávání potravi jedné západní firmy, která pracuje na principech síťového prodeje. Podle jeho osobní zkuše o jedinou firmu, kterou poznal a která praktikuje víceúrovňový prodej (multilevel marketin morálním způsobem, a to díky svému zakladateli a majiteli, který „pouští energii" do celé obchodu, a to pozitivní energii, protože jeho hlavním cílem je pomáhat lidem k tomu, aby b povídání o zdraví je také významnou složkou procesu prodeje. Jinými slovy, byznys stojí až místě, prvořadé je zdraví lidí, kteří o ně projeví zájem, a to se údajně manifestuje v tom o žádnou podvodnou strategii, ale v podstatě o morální službu a pomoc lidem. Léčitel popsa potravinových doplňků i vlastní vztah mezi duchovním posláním a obchodem následovně: Odlišné je to v morálních principech a morálních přístupech, které se v té síti používají. [= zákazníky] seznamujeme s tím, že ... ty potravní doplňky [přinášejí pomoc] nejen ... ve také] třeba pro toho, kdo je nespokojený se svojí prací a chtěl by dělat něco ... pro druh vlastně úžasná šance, jak si s tím může [zároveň] zařídit i svůj finanční život, a to v po způsobem. Záleží jenom na něm. Ale pokud vlastně tyhle lidi [= zákazníky, kteří se stali a prodejců] seznamujeme s tím, že tahle možnost je tady vlastně také, tak na všech těch setk školeních, kde se jim to předkládá, se bavíme hlavně o tom, že to nemají dělat pro peníze. stranu na jiných seminářích se snažím lidem vysvětlit, že peníze nejsou nic špatného. To j duchovní nástroj. Ale v tom pohledu, jak to je obecně, [jak je] ta společnost zvyklá vníma duchovního principu, nic by se nemělo dělat pro peníze. Ten motor tam musí být něco úplně pomoci tomu člověku nebo prostě nejdřív musím tu energii nějak vydat, aby se mi potom mohl peněz vrátit zpátky, ale vždycky ve vyrovnaném stavu. Nesmím nikdy dát málo a chtít za to nesmím to dělat jenom pro to, abych z někoho vyrval peníze. A taky to nesmím udělat tak, a víc, než kolik si zasloužím, protože to mně prostě vrátí ta karma. Takže s tím je spojený třeba k obchodu a penězům. Kromě holistického přístupu k tělesným a duševním/duchovním problémům - je třeba říci, že všechny spirituální organizace/podnikatelé fungující v České Lípě nabízejí řešení nějakých ať už zdravotního nebo obecně spirituálního rázu - a „tržního" fungování spirituální scény charakteristickým znakem explicitní odpor vůči autoritě, především církevní, která by „při vnější, prefabrikované způsoby řešení. Distributoři i konzumenti se rekrutují především z tj. necírkevní části společnosti a jsou nimi jiní lidé než ti, kteří se účastní náboženské církevního nebo se považují za věřící křesťany. Důležité není ani společenství, spirituáln místem, kde se příležitostně setkávají různí jednotlivci a mimo vazby mezi tvůrci/činiteli (které mohou být velmi pevné) jsou vzájemné vazby mezi konzumenty spíše nahodilého charakt se o cíleně budované a udržované skupiny. Někde tyto vazby zcela absentují a konzumenti se jindy byly jejich vzájemné vazby vybudovány již dříve a klienti se znají primárně proto, ž k určitému léčiteli či jinému odborníkovi na duchovno poslal, nikoliv proto, že kupují pod věci u stejné osoby či organizace. Důraz je vždy kladen především na individuum a nikoli n i v případech, kdy se řeší vztahové problémy, jde zejména o osob(nost)ní rozvoj jedince. P těchto skutečností hraje podstatnou roli zmiňovaná distance od (vnějších) autorit, i když této scény své poznatky fakticky naučili od mistrů, kterých si velmi cení a váží. Kromě to nefunguje organizační struktura v rámci jedné lokality, mnozí aktéři jsou napojeni na orga fungující často na národní a leckdy i mezinárodní bázi. Ani jeden z těchto případů však ne „vnější", najmě církevní autority - vnímán jako „autoritativní". Vždy je naopak zdůrazňová - konkrétních pomůcek, zboží či „světonázoru" ze strany poskytovatelů, respektive jich sam individuálních zákazníků. Oč se jedná, respektive co českolipský spirituální trh nabízí? V případě alternativní léči zdravotní péče jde o diagnostiku zdravotních problémů a jejich léčbu (masáže, kraniosakrál atd.) a současně o prodej nejrůznějších léčiv (často bylinného původu) a potravinových dop údajně pomohou problém vyřešit lépe než medikalizace (ta ostatně je dalším z projevů vnějš navíc kognitivně nedostatečné, protože podle názorů aktérů spirituálního trhu neumožňuje h pohled na člověka). Obě spirituální léčitelská/prodejní centra, která se této oblasti věnu firmy na rodinném základě, napojené na širší distribuční síť a současně nabízející své zbo nejen ve vlastním městě, ale také prostřednictvím internetu. O jejich struktuře a fungován co bylo řečeno na konci předcházející kapitoly. Naproti tomu v oblasti obecného spirituáln jsou podobné firmy méně časté, a pokud už jde o komerční subjekty (jednalo se o čtyři firm samostatně výdělečně činnou osobu), jde spíše o ještě menší podniky, čítající nanejvýš 2-3 kteří z nabídky „spirituálního velkoobchodu" tvoří vlastní synkrese, které pak dále nabíze konzumentům. Počínaje mantickými praktikami spojenými s prodejem magických a meditačních p duchovně chápaná jóginská cvičení a tetování, až po relaxační spirituální čajovnu naplněno prvky (zejména buddhistické a japonské motivy či předměty), která zároveň prodává biopotra níž se konají sympateticky zaměřené přednášky. Čím „komerčnější" přitom to které centrum j více obchodovatelného zboží nabízí, tím větší je jeho úspěch nejen v ekonomickém smyslu, c jeho přežití, ale i ve smyslu sociálním, je vyhledávanější zákazníky a našlo si stálé míst společnosti. Pouze jeden velmi schopný terapeut, který se ale zaměřuje i na koučování ve f služby jsou samozřejmě také placené (a ne málo), byl v České Lípě schopný uživit se, aniž doplňkové zboží. Dokonce i čajovna se potýkala s podnikatelskými nesnázemi - její dva minu zkrachovali -, které se podařilo vyřešit až tím, že začala zároveň prodávat biopotraviny, omezila nabídku (neplacených nebo málo placených) přednášek. Do sféry poskytovatelů obecného duchovního rozvoje vedle toho řadíme také nekomerční subje neinstitucionalizované nebo fungující na bázi neziskových organizací, které pořádají veřej o alternativní medicíně, náboženství, ekologii a duchovních záležitostech. Jejich sociální paradoxně nižší. Vede buď k formování uzavřených a vůči okolí kriticky (a nepřátelsky) ori společenství nebo k pouze pasivnímu přijímání „zjevených pravd", což je pravý opak intencí Podle jejich slov se jim nedařilo s konzumenty jakkoli pracovat a přivádět je k rozvoji a duchovnímu životu, zájem většinou skončil u první vyslechnuté přednášky, která nenabízela řešení aktuálně pociťovaných problémů: No, ona ta návštěvnost občas odpovídala tomu, co přišlo. Zase záleží na tom, co jsme měli Jakmile se to týkalo lidí, jako že by měli dělat něco sami se sebou, tak většinou to bylo Když tam přišel Milan Doležal, novinář, a začal vyprávět o tajemných věcech, strašidlech a praskala ta čajovna ve švech. Lidi na tomhle vždycky zaujalo takové to - „Jo, já si to pu‘ ale hlavně, abych nemusel se sebou nic dělat". Nepočítáme-li uzavřená duchovní společenství, která se po (relativně krátkém) období vnějš veřejného prostoru stáhla a žijí svým vlastním životem „mimo svět", nekomerční organizace určitém čase ztrácí pro své organizátory atraktivitu a přestávají fungovat nebo se transfo pole působnosti. Výjimku snad tvoří některá ekologická sdružení, v České Lípě však neexist by výrazněji propojovalo tuto oblast se spiritualitou. Důvodem je v podstatě nerentabilita kteří této činnosti věnovali svůj čas a v řadě případů do ní přímo investovali (pronájem s přednášejícím), se jejich náklady nevrací, nebo jen částečně, a odměnou jim nemůže být ani nebo naplnění jejich přání duchovní obnovy společnosti, protože k tomu nedošlo. (Úspěšná) naproti tomu výrazně tržně a konzumně orientována, podobně jako třeba prodej senzací ze ži Ačkoli předcházející řádky ukazují dosti rozvinutý a různorodý spirituální trh v České Líp vznikat mylný dojem, že na něm (jako zákazníci) participují všichni občané. Spíše opak je se o relativně malou, byť rostoucí skupinu převážně mladších věkových kategorií, z níž vět zájem o komercializovatelné posvátno pouze občas a jaksi s nechutí - když má nějaký „probl řešit prostředky standardní medicíny, psychologie nebo poznání. I v těchto případech však čas, než jsou klienti ochotni přijmout „spirituální" vysvětlení. Poskytovatelé si toho jso přizpůsobují tomu svoji nabídku: Vždycky respektuji to, jak moc do toho chtějí jít, nebo jestli tam chtějí vůbec nějakou sp vnímat, nebo ne. Takže když ji tam nechtějí vidět nebo nejsou pro to nastaveni, tak prostě potřebují. Uvidí nějaké vztahy a vidí, že jde pracovat s podvědomými obrazy nějakým způsob téhle úrovni. Pokud tam někdo začne vidět něco víc, tak může, že ano ... Ale nebudu to nik nebudu házet perly někomu, kdo o ně nestojí. Zájemců o alternativní spiritualitu v plném slova smyslu, kteří ve výše uvedených centrech zákazníky, je nanejvýš několik stovek, možná jen desítek, přesto však dokáží relevantní po „uživit". I když někteří z nich inzerují a většina nabízí své výrobky či služby prostředni nepochybně nejdůležitějším zdrojem nových zákazníků jsou sociální sítě fungující na bázi s kapitálu. Ty přivádí nové zákazníky prostřednictvím úspěšné terapie nebo jiného působení n a známé. Dokládá to i zkušenost terapeuta, který marketing rozhodně nepodceňuje, přesto vš kontakty a šíření dobrých zkušeností mezi lidmi vzájemně mu dělá tu nejlepší reklamu a při počet nových klientů: Někdo se hodně upíná na nějaký marketing před takovouhle akcí a pak třeba mu tam i chodí š lidí. I já samozřejmě nějaký marketing [dělám], tak posílám nějaké nabídky, mám nějaké let stránky. A chodí lidi přes web. Ale už je to zase o té jejich volbě, jak je to osloví nebo přes ty osobní kontakty, že někdo je [mým klientem] a teď je nadšený z toho, co zažil. Řek a ten to řekne dalšímu. Je to možná trochu pomalejší cesta tady v tom, ale i díky tomu mi lidi, kteří jsou otevřeni tady tomuhle přístupu. Ano? Takovému hodně širokému. Takže jako chodí podnikatelé, zaměstnanci, prostě opravdu pestrá škála lidí. Na rozdíl od trhu se spirituální literaturou, který (rozhodně nejen v České Lípě) funguje když také nikoli absolutně - podle principůlaissez faire, v případě ostatních forem komerc posvátna se uplatňuje jediná zásada: čím „zaručenější" určitá komodita nebo služba je, při „zastoupena" její vyšší cenou (byť po určitou hranici), tím je také prodejnější a tím větš což dále posiluje její status. Prodejci a poskytovatelé posvátna na druhou stranu musí svý službám věřit (nebo to alespoň úspěšně předstírat), třebaže jde o podmínku nutnou, ale nik protože jedině tak mohou na spirituální trh vůbec vstoupit a udržet se na něm. Opět je to oproti trhu se spirituální literaturou, kterou může šířeji zaměřený knihkupec prodávat tře a přesto se na trhu udrží - alespoň v případě středně velkého města, zatímco kupříkladu v patrně možné nebylo (výše zmíněná existence výrazně specializovaných obchodů; situace v su a dalších podobných centrech je ovšem odlišná). I z hlediska (výběru) zaměstnanců a jejich proto spirituální trh podstatně odlišuje od jiných sfér prodeje výrobků a služeb. Třebaže komercializované spirituality stala mainstreamovou záležitostí, pro její nabízení a prodej neplatí, ty většinou vyžadují „zaškolení" ve věcech, které zdaleka nejsou jen „z tohoto sv Musíte to cítit tady srdíčkem, že to chcete. To není, tahle alternativní medicína není, my tom, že to nastudujete jako na škole. Ano? Naučím se tohle, tohle. Tam prostě musíte ještě [skryté emoční a duchovní síly] .... Musíte vypínat víc mozek a poslouchat srdce. Závěrem Ze specializovaných kvantitativních sociologických výzkumů vyplývá, že ačkoli je česká spo říci: tradičně a do značné míry „institucionalizovaně") výrazně protinábožensky a proticír je zároveň velice vstřícná vůči necírkevním formám posvátna. Je nakloněná spiritualitě, kt nábožensky nebo přímo protinábožensky. Zatímco dále klesá ochota věnovat čas či finanční p náboženské aktivity, což je považováno za projev sekularizace (např. Bruce 2002), v případ spirituality je tomu právě naopak a české společnost po listopadovém převratu začala rychl situaci silně odcírkevněné západní Evropy, mimo jiné i díky výraznému importu spirituálníh nebo alespoň idejí z této oblasti. Češi, hlavně mladšího a středního věku, jsou ochotni vy značné prostředky na uspokojení svých spirituálních potřeb a zejména na řešení „problémů", kanalizovat jinak než odkazem na spiritualitu - v tomto smyslu je právě komercializovaná s mnohem spíše než církevní religiozita, „kompenzátorem". K tomu je třeba učinit dvě zpřesňující poznámky. Za prvé, absence starších věkových katego konzumenty spirituality je zřejmě jen dočasnou záležitostí. Jde jednak o důsledek nábožens těchto osob v dětství, ne-li také v pozdějším životě, a jednak o důsledek skutečnosti, že spiritualitou neměli možnost seznámit v produktivním věku a využívat ji, případně je komun kanály, k nimž nemají přístup nebo které neovládají dostatečně (internet). Obojí jsou přit skutečnosti, jejichž význam se bude snižovat, podobně jako k tomu došlo ve vyspělých zemíc řečeno, je vysoce pravděpodobné, že význam a rozsah českého spirituálního trhu budou dále souvislosti s celospolečenskými náboženskými procesy, ale také díky „demografickému" rozši konzumentů s tím, jak budou do vyšších věkových skupin vstupovat lidé, kteří jsou dnes v p věku a s komercializovanou spiritualitou se běžně setkávají. Za druhé, alespoň prozatím pl český spirituální trh není plně srovnatelný se západoevropským, protože nedochází k - možn zjednodušeně pojímanému - posunu od „materialismu" k „postmaterialismu" (Inglehart) či od k „subjektivismu" (Taylor). Stejně jako sociální antropolog Ladislav Holý charakterizoval o ekologické hnutí především individuálními starostmi o potomky, zatímco západní transcend o rozvoj celé biosféry (Holý 2001: 150), také v případě komercializované spirituality je n převažujícím motivem participace snaha řešit individuální potíže nebo nastartovat osobní r zájem takříkajíc „sociální" - zahrnující ovšem i transcendentní oblast -, který případně m sebeomezování (Heelas - Woodhead 2005: 107n.). Komercializovatelná spiritualita sice vstoupila do mainstreamové kultury, nicméně to nezna fungování spirituálního trhu, alespoň podle představ neoklasické ekonomie. Jde o trh, kde uplatňují sociální a symbolické sítě, dochází k explicitní „mimo-racionalizaci", která je kompenzovaná (pseudo-)vědeckým zdůvodněním nebo praktickou „funkčností", zboží má charakte a sám trh je jedním z činitelů symbolických významů. Za této situace je spirituální trh čí volným trhem, a podnikání v této oblasti je „vázané" ne snad legislativními omezeními, ale participace na tomto trhu, přímými i nepřímými sociálními tlaky, které vylučují nepřizpůso paradoxně se přitom jedná především o ty, již si představují, že spiritualita je opakem ko přinejmenším nesouvisí, zatímco „správný holistický" přístup jakoby nevědomky kopíroval am prosperity (samozřejmě bez jakýchkoli odkazů ke křesťanskému Bohu; srov. Bromley - Shupe 1 1994). Funkčnost a úspěch se na něm měří především v ekonomických kategoriích. Efektivnost na tomto trhu tomu samozřejmě odpovídá: úspěšné jsou ty malé a střední podniky, které fung bázi, zatímco představitelé neziskového sektoru - a nyní už můžeme per analogiam dodat: ta tradiční i nově vzniklé - se na současném českém spirituálním trhu prakticky nedokáží dlou nebo alespoň výrazně ztrácejí (srov. Lužný - Nešpor 2008: 195-200). Zdeněk R. Nešpor je sociolog a historik náboženství, příležitostně si k tomu přibírá další historie, sociologie, sociální antropologie a religionistiky. Je vědeckým pracovníkem Soci ústavu AV ČR a odborným asistentem Fakulty humanitních studií UK. Publikoval přes sto stud a zahraničním odborném tisku a více než deset monografií z oblastí svého zájmu. V poslední například knihy Děkuji za bolest... Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let (Br Příručka sociologie náboženství (s Davidem Václavíkem a kolektivem; Praha 2008) a Ne/nábož intelektuálů (Praha 2008). Literatura: Banchoff, Thomas (ed.). 2007. Democracy and the New Religious Pluralism. Oxford - New York University Press. Berger, Peter L. 1967. The Sacred Canopy. Elements of a Sociological Theory of Religion. N Doubleday. Berger, Peter L. - Huntington, Samuel P. (eds.). 2002. Many Globalizations. Cultural Diver Contemporary World. Oxford: Oxford University Press. Blažek, Bohuslav. 1998. Venkov, města, média. Praha: Sociologické nakladatelství. Blažek, Bohuslav. 2004. Venkovy. Anamnéza, diagnóza, terapie. Brno: ERA. Bromley, David G. - Shupe, Anson. 1981. „Rebottling the Elixir. The Gospel of Prosperity i Religioeconomic Corporations." Pp. 233-253 in Thomas Robins - Dick Anthony (eds.): In God Patterns of Religious Pluralism. New Brunswick: Transaction Bruce, Steve. 2002. God is Dead. Secularization in the West. Oxford: Blackwell. Byrnes, Timothy A. - Katzenstein, Peter J. (eds.). 2006. Religion in an Expanding Europe. Cambridge University Press. Carette, Jeremy - King, Richard. 2005. Selling God. The Silent Takeover of Religion. Londo Routledge. Casanova, José. 1994. Public Religions in the Modern World. Chicago - London: University o Davie, Grace. 2007. The Sociology of Religion. Los Angeles - London: Sage. Eisenstadt, Schmuel. 1999. Fundamentalism, Sectarianism and Revolutions. The Jacobin Dimen Modernity. Cambridge: Cambridge University Press. Froese, Paul. 2001. „Hungary for Religion. A Supply-Side Interpretation of the Hungarian R Revival." Journal for the Scientific Study of Religion 40, 2001, 2: 251-268. Frye, Northrop. 1982. The Great Code. The Bible and Literature. New York: H. B. Jovanovich Greeley, Andrew M. 2003. Religion in Europe at the End of the Second Millennium. New Bruns Transaction. Hamplová, Dana. 2000. „Šetření ISSP 1998 - Náboženství." Sociologický časopis 36, 2000, 4: Hamplová, Dana. 2008. „Čemu Češi věří. Dimenze soudobé české religiozity." Sociologický ča Sociological Review 44, 2008, 4: 703-724. Heelas, Paul. 2002. „The Spiritual Revolution: from ‚Religion‘ to ‚Spirituality‘." Pp. 357 Woodhead at al. (eds.): Religions in the Modern World. Traditions and Transformations. Lon Routledge. Heelas, Paul. 2008. Spiritualities of Life. New Age Romanticism and Consumptive Capitalism Oxford: Blackwell. Heelas, Paul - Woodhead, Linda. 2001. „Homeless Minds Today?" Pp. 41-70 in Linda Woodhead David Martin (eds.): Peter Berger and the Study of Religion. London - New York: Routledge. Heelas, Paul - Woodhead, Linda et al. 2005. The Spiritual Revolution. Why Religion is Givi Spirituality. Malden - Oxford: Blackwell. Helland, Christopher. „On-line Religion/Religion on-line and Virtual Communities." Pp. 205 K. Hadden - Douglas E. Cowan (eds.):Religion on the Internet. Research, Prospects and Prom JAI Press. Hertz, Noreena. 2003. Plíživý převrat. Globální kapitalismus a smrt demokracie. Praha: Dok Hervieu-Léger, Dani?le. 1999. Le Pélerin et le converti. La Religion en mouvement. Paris: Holý, Ladislav. 2001. Malý český člověk a skvělý český národ. Národní identita a postkomun transformace společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství. Hunt, Stephen J. 2003. Alternative Religions. Aldershot: Ashgate. Gray, John. 2006. Kacířství. Eseje proti pokroku a jiným iluzím. Praha: Dokořán. Iannaccone, Laurence R. 1990. „Religious Participation. A Human Capital Approach." Journal Scientific Study of Religion 29, 1990: 297-314. Janeček, Petr. 2006. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Současné pověsti a fámy v České Plot. Loužek, Marek. 2007. „Ekonomie náboženství - Je hypotéza sekularizace opodstatněná?" Polit 2007, 5: 659-680. Luckmann, Thomas. 1967. The Invisible Religion. The Problem of Religion in Modern Society. Macmillan. Lužný, Dušan. 1998. „Náboženská situace v České republice po roce 1989." Religio, Revue pr 6, 1998, 2: 213-225. Lužný, Dušan. 2004. Hledání ztracené jednoty. Průniky nových náboženství a ekologie. Brno: univerzita. Lužný, Dušan - Nešpor, Zdeněk R. a kol. 2008. Náboženství v menšině. Religiozita a spiritu české společnosti. Praha: Malvern. Lyon, David. 2002. Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. Praha: Mladá front Macek, Josef. 2006. How Do We Think? A Survey of the Ways of Reasoning. Ed. V. Benáček. Pr McGuire, Meredith B. 1993. „Health and Spirituality as Contemporary Concerns." Annals of A of Political and Social Science 527, May 1993: 144-154. McGuire, Meredith B. 1996. „Religion and Healing the Mind / Body / Self." Social Compass 4 101-116. Moore, R. Laurence. 1994. Selling God. American Religion in the Marketplace of Culture. Ne Oxford University Press. Nešpor, Zdeněk R. 2004. „Ekonomistický redukcionismus a humanistická perspektiva v současn náboženství." Religio, Revue pro religionistiku 12, 2004, 2: 163-186. Nešpor, Zdeněk R. 2004a. „Religious Processes in Contemporary Czech Society." Sociologický Sociological Review 40, 2004, 3: 277-295. Nešpor, Zdeněk R. 2008. „Lidová náboženská četba na prahu 21. století." Český lid 95, 2008 Nešpor, Zdeněk R. - Václavík, David et al. 2008. Příručka sociologie náboženství. Praha: S nakladatelství. Pollack, Detlef. 2003. „Religiousness Inside and Outside the Church in Selected Post-Commu Central and Eastern Europe." Social Compass 50, 2003, 3: 321-334. Putnam, Robert D. - Feldstein, Lewis M. 2003. Better Together. Restoring the American Comm Simon & Schuster. Ritzer, George. 1996. McDonaldizace společnosti. Výzkum měnící se povahy soudobého společe Praha: Academia. Stark, Rodney - Bainbridge, William S. 1987. A Theory of Religion. Montreal: P. Lang. Stark, Rodney - Finke, Roger. 2000. Acts of Faith. Explaining the Human Side of Religion. University of California Press. Šíma, Jaroslav. 1954. Methodologie badatelské práce ve společenských vědách. Praha: Vědeck knihovny společenských věd. Terrie, Martha E. 1994. „Social Constructions and Cultural Contradictions. A Look at a Chr Perspective on Economics." Journal of American Culture 17, 3: 55-63. Vojtíšek, Zdeněk. 2004. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Náboženství, cí duchovní společenství. Praha: Portál. Warner, R. Stephen. 2005. A Church of Our Own. Disestablishment and Diversity in American Brunswick: Rutgers University Press. Wuthnow, Robert. 2007. After the Baby Boomers. How Twenty- and Thirty-somethings are Shapi American Religion. Princeton - Oxford: Princeton University Press. V českém prostředí tento přístup zatím nejrozsáhleji uplatnil Marek Loužek (2007), jeho kr Zdeněk R. Nešpor (2004). Někdy to platí nejen v přeneseném slova smyslu, stačí uvážit nejrůznější „exportéry" dálně náboženských tradic či spíše některých jejich prvků do současné západní Evropy a Severní A Jedná se o charismatické a evangelikální proudy uvnitř pozdně moderního západního křesťans označované za (neo)fundamentalistické; v širším pojetí sem můžeme řadit většinu tzv. nábož K tomu je nutno připočíst - z hlediska celé společnosti ovšem neméně marginální - vzrůst p řeckokatolické a pravoslavné církve, způsobený imigracemi (všechny ostatní migrační přírůs případě islámu, jsou podle výsledků censů dosud zanedbatelné). Výzkum provedla v roce 2006 agentura SC&C na zakázku Sociologického ústavu AV ČR, hlavní a byla Dana Hamplová. Ta také zpracovala nejdůležitější výsledky šetření (Hamplová 2008). Tato část šířeji pojatého výzkumu není v rámci této studie používána, její výsledky byly p Lužný - Nešpor 2008. Dovolujeme-li si v rámci této studie určitá srovnání zde analyzovanýc forem a organizací s doménou církevní zbožnosti, činíme tak s odkazem na uvedenou práci, k církevní religiozity proveden. Kromě autora této studie se na výzkumu podíleli Petra Kotvová, Olga Nešporová a Radek Tich Dobrým příkladem moderní ne-racionality, převzatým z úplně jiné oblasti, je třeba masové r charakter tzv. urban legends, jež v českém prostředí zpracoval Petr Janeček (např. 2006); recenzi v Sociologický časopis/Czech Sociological Review 43, 2007, 1: 232-234. Rozlišení je dílem Cristophera Hellanda (Helland 2000); „náboženství on-line" zachovává tr organizační strukturu a internet používá jako médium sebeprezentace, zatímco „on-line nábo dehierarchizované a internet využívá i k seberozvíjení formou many-to-many. Sítě osobních vztahů a spirituální závislosti v rámci víceúrovňového prodeje jsou obvykle negativně, kvůli řadě problematických případů spojených s obchodními strategiemi některých „čisté podobě" jsou ovšem přímým protikladem strategií nadnárodních korporací a řetězců, v neexistuje osobní přístup k zákazníkovi, zatímco sítě víceúrovňového prodeje nabízejí práv krajních podob někdy označovaných termínem „ekonomické sekty". Moderní marketingové teorie soudí, že podobné strategie se uplatňují i v případě jakýchkol se o tzv. sociální odpovědnosti podniku. Má se za to, že moderní firma musí nejen vyrábět navíc dělat osvětu a pomáhat lidem v nouzi, což skutečně řada podniků kvůli svému image za forma „reklamy" je přitom leckdy úspěšnější než standardní reklama v médiích. Právě to jso Hellas zahrnuje některé formy „měkkého kapitalismu" do oblasti moderní implicitní religioz - Woodhead 2001: zejm. 54-59. Příklady z jiných lokalit představuje např. Blažek 1998, 2004. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]