Nekatolíci v Růžové na Děčínsku na cestě mezi herrnhutskou a evangelickou církví (18 ****************************************************************************************** * Václav Zeman ****************************************************************************************** Non-Catholics in Růžová (Rosendorf) in the Region of Děčín in the Moravian Brethren and th (1840-1875) Abstrakt A debate society in Růžová (Rosendorf in German) in Northern Bohemia, active in the 1830’s show tendencies for reading religious texts coming from the milieu of the Moravian Brethre Herrnhut. Several men from Růžová had taken part of religious services in Herrnhut. Howeve Catholics were exposed by the Catholic authorities. Nevertheless, they remained in the chu Similar phenomena also occurred in a few close villages. For twenty years, non-Catholic me that the Catholic authorities unsuccessfully tried to stop. In 1860-1861 several dozens co Lutheran Church, since the Moravian Brethren Church was not permitted in the country. A ch in Růžová. A pastor of the Moravian Brethren Church worked there until 1876. In 1875, Růžo to a parish of the Lutheran Church and, together with the departure of the pastor from Mor Church, this step meant a complete integration into the structures of the Lutheran Church in missionary effort of Moravian Church in this region. Klíčová slova Non-Catholicism; Lutheran Church; Moravian Brethren Church; Czech Germans; Bohemia – 19th Evangelických sborů toleranční doby bylo v německých oblastech severních Čech založeno jen Před polovinou 19. století přišli do kontaktu s evangelickou vírou zprostředkovanou herrnh i obyvatelé z Růžové na Děčínsku a okolních obcí. Po dvacet let působili ve vesnicích tajn šedesátých let však došlo k přestupům a posléze založení filiálního sboru evangelické círk nekatolické hnutí nejsilnější a obec se později stala i správním centrem evangelického sbo studie však sleduje i dění v několika okolních obcích (Dobrná, Huntířov, Jetřichovice). K prvním výrazným kontaktům růžovských obyvatel s herrnhutskou církví došlo v roce 1840. H hranice byla zvolena s ohledem na povýšení Růžové na farnost a následný odchod vikáře Conr Becka z tohoto působiště. Jedná se o výrazný bod v historii růžovského evangelického sboru ukončena výrazná orientace na herrnhutskou církev a obec se definitivně začlenila do struk evangelické církve. Sepsání historie od prvních kontaktů s Herrnhutem až po své působení ve sboru se ujal zdej vikář Conrad August Beck (Beck 1871). Na jeho podrobné zpracování navázal a do své současn evangelický duchovní Heinrich Johannes Scheuffler (Scheuffler 1909). Beck jako základ svéh prameny uchovávané v dnes již neexistujícím sborovém archivu, tak vyprávění pamětníků. Jak jevilo Beckovo zpracování konfrontovat a rozšířit o informace z pramenů katolické provenie farních kronik, tak zejména z úřední korespondence v nekatolických záležitostech. Cílem této studie je poznání působení nekatolíků ve zmíněných vesnicích od vzniku jejich s po konstituování evangelické farnosti v Růžové, zejména pak rozšíření dosavadního zpracová archivních pramenů katolické provenience, čímž chceme dospět i k poznání postojů katolický nekatolické menšině a jejich recepce celé problematiky. Zároveň bychom se chtěli na základ pokusit o rekonstrukci náboženských představ a liturgických projevů nekatolíků. Právní postavení evangelíků v Předlitavsku v první polovině 19. století bylo definováno To patentem, jehož omezením podléhaly přestupy k evangelické církvi, organizování evangelíků, stavba jejich modliteben. Výrazné zlepšení situace evangelíků přineslo vydání tzv. Protest provizoria z roku 1849 a zejména pak vydání Protestantského patentu v roce 1861, jenž zruš toleranční omezení a jehož vydáním definitivně končí toleranční doba. Nekatolíci v Růžové nejvíce ovlivněni a formováni herrnhutskou jednotou bratrskou, se k této církvi přihlásit byla v zemi povolena až v roce 1880 (Gottas 1985: 544-556; Nešpor 2006: 494-505). Růžová v první polovině 19. století Obec Růžová (něm. Rosendorf) leží na okraji Českého Švýcarska, v prostoru mezi Děčínem, Če Hřenskem v severních Čechách při hranicích se Saskem, což značně ovlivnilo orientaci místn v 19. století. Farní kostel v Růžové stával již ve středověku, v předbělohorské době byla Rekatolizace zde probíhala pravděpodobně poměrně pozdě, fara byla obnovena až v roce 1786. století byla Růžová jednou z největších vsí v oblasti, v roce 1833 zde žilo 1386 obyvatel národnosti. Jednalo se o zemědělskou ves, se značně rozšířeným přadláctvím. Obyvatelé zde snad s výjimkou sedláků, kteří se podle faráře doslova považovali za místní aristokracii, domkáři prý byli bohatší nežli oni (Sommer 1833: 248; Herr 1993: 642). Růžová a okolní obce byly součástí českokamenického vikariátu. Růžová, Jetřichovice a Hunt obcemi, Dobrná spadala pod farnost v Huntířově. Růžová ležela na bynoveckém panství, Jetři českokamenickém a Huntířov s Dobrnou byly součástí panství Benešov nad Ploučnicí. Po dlouhou dobu po vydání Tolerančního patentu zůstávala jedinou německou evangelickou obc Čechách Habřina (něm. Haber) u Úštěka. První evangelické sbory na Děčínsku začaly vznikat 19. století. V roce 1852 byla v Podmoklech (něm. Bodenbach, dnes Děčín IV) založena Evange obec královských saských úředníků (Evangelische lutherische königlich sächsische Beamtenge zejména pro saské zaměstnance železnice a podřízená přímo ministerstvu kultu a financí v S modlitebnu růžovští nekatolíci příležitostně navštěvovali. Ve stejné době se v Podmoklech sbor evangelické církve augsburského vyznání tehdejšího pražského seniorátu (Mauder 1931: vzdálenou evangelickou obec představoval Rumburk, kde se sbor konstituoval v roce 1861 a n byl povýšen na farnost. Kontakty mezi Růžovou a tímto sborem byly pravděpodobně marginální Mladší prameny uvádějí na počátku 19. století ve vesnici existenci tzv. husitů, kteří měli a nekatolickou literaturu a též docházet na luterské bohoslužby do sousedního Saska. Návaz kolem Floriana Gutha ve čtyřicátých letech 19. století na tyto nekatolíky se však nepodaři 1871: 3). Růžová v letech 1840-1841: skupina kolem Floriana Gutha a první kontakty s Herrnhutem Již v době před vypuknutím tzv. probuzeneckého hnutí v roce 1840 se v Růžové scházela skup Floriana Gutha. Náplní schůzek byly diskuze o vrchnostenských nařízeních, popřípadě četba a okrajově též náboženských spisů, vzešlých z nekatolického prostředí. Větší zájem o nábož přinesl ze svých cest Florian Guth, domkář a krejčí v Růžové, jinak prý velmi líný člověk Zejména při kontaktu s nekatolickým prostředím v Sasku začátkem roku 1840. V příhraniční o získal kontakt přímo na bratrskou církev prostřednictvím místního továrníka zvaného grosse zaměstnance a pozdějšího kolportéra Löfflera zakoupil Guth dvě bible (Beck 1871: 3-6). Záhy se pětice mužů z Růžové vedená Florianem Guthem vydala do Gersdorfu za Michelem, kter od J. H. Starckeho a modlil se s nimi. O letnicích dorazil do Růžové již zmiňovaný barvíř skupinou asi 20 lidí společně vyrazil na Belvedér, skalní vyhlídku nad labským údolím neda Odpoledne se odebrali na Pastevní vrch (Hutberg) u Růžové, kde bratr Löffler četl z Nového Löfflerově návštěvě dorazili Růžovští do Herrnhutu (Beck 1871: 7-8). Počínání skupinky bylo záhy odhaleno katolickými úřady. V srpnu roku 1840 růžovský farář I českokamenickému vikariátnímu úřadu zprávu o záležitosti „sekty Herrnhutských" (Sekte der ve své farnosti. Vikář Hellmann faráře nabádal, aby proti sektářům nepostupoval s tvrdostí zbloudilce veřejně nehanobil, měl však upozorňovat na nebezpečí a zhoubnost těchto „nábože novot" (Religionsneuerungen). Ve vsi záhy proběhlo vyhledávání nekatolické literatury, avšak většinu se Guthovi a jeho s podařilo ukrýt (Beck 1871: 10). Farář s vikářem postupovali proti nekatolíkům pravděpodobn biskupská konzistoř je opakovaně vyzývala k mírnému postupu vůči sektářům, nicméně požadov učiněn konec tomuto „trestuhodnému spolku" (strafwürdige Verbindung). Vrchnostenský úřad v faráře o rozmáhání sektářského hnutí, o čemž svědčily i v jiných farnostech nalezené knihy herrnhutské bratrské církvi. V zimě 1840 situaci v Růžové vyšetřovala konzistoriální komise. Odpadlíkům byla doporučena a mše. Vikář je varoval, že mimo katolickou církev není možné dosáhnout spásy. Ředitel vrc úřadu v případě dalšího pokračování v četbě bible hrozil domácím vězením, pokutami a dokon vystěhováním ze země (Beck 1871: 12-14). V lednu roku 1841 opětovně konzistoř nabádala k mírnému postupu vůči sektářům prostřednict poučování a vysvětlování. Jak totiž vyplynulo z vyšetřovacích protokolů, neúčastnili se ne bohoslužeb, jelikož kázání byla často zaměřena proti nim. Konzistoř doporučovala působit na manželky nekatolíků, které mohou pak přispět k navrácení zpět do lůna katolické církve, stejně tak nemělo být zapomínáno ani na děti z těchto rodin důraz na výklad Písma, kterému sektáři jako jeho aktivní čtenáři věnovali značnou pozornos bylo autoritou. Působit by se mělo zejména na Floriana Gutha, kolem kterého se doposud tot společenství shromažďovalo. Společenství, na nějž se rozhodně nevztahovala slova Páně: shr nebo tři ve jménu mém, jsem mezi nimi. Kristus je pouze se svojí církví, každé společenstv proti Kristu a nemluví v jeho jménu, zněl výklad katolických představitelů. Období let 1841-1860 v Růžové Ignaz Mrazek zůstal růžovským farářem až do odchodu do penze v roce 1846, avšak od roku 18 duchovní správy pověřen kooperátor Franz Reinisch. Konzistoř vyslovila administrátorovi Re pochvalu za jeho postup proti náboženským sektářům, přestože vikář ve své vizitační zprávě informace o nekatolících nejen v Růžové, ale i ve farnostech Arnoltice a Huntířov. V roce 1846 nastoupil na místo faráře v Růžové Philipp Hikisch (* 1800), dosavadní zámecký Teplicích. Ani po pěti letech působení v úřadu nebyl schopen více proniknout do náboženský nekatolíků. Členové spolku byli prý přesvědčeni o tom, že kráčejí ve světle, zatímco ostat společenství žijí v temnotách. Farář usuzoval, že saský emisar, jehož jméno však není znám nazývántlustým Michelem (dicker Michel) z Gersdorfu, který sektu v Růžové založil (!), byl tzv. přátel světla (Lichtfreunde). Emisar byl prý pronásledován a v Růžové se již neobjevi ostrý postup nevolil, snažil se o srozumitelný výklad katolické věrouky. Jakmile se totiž veřejně upozorňovat, začali se její členové opět účastnit katolických bohoslužeb. Přesto e šestice mužů, která nedocházela na katolické bohoslužby a farář je nedokázal přesvědčit. J o jakési jádro společenství, převážně o muže, kteří již v roce 1840 navštívili Herrnhut. F skupinku občas vystavit zvláštnímu dohledu četnictva a v čase pravidelných shromáždění pro prohlídky zaměřené na odhalení knih s podezřelým obsahem. V první polovině padesátých let se napjaté vztahy mezi katolickou většinou a nekatolíky čá Nekatolické projevy zůstaly omezeny skutečně pouze na několik jednotlivců, úzký okruh kole Ale i tito jedinci k sobě v případě nemoci povolávali faráře za účelem poskytnutí svátosti nekatolického společenství byly i nadále průběžně sledovány katolickými úřady, konzistoř s vyžadovala aktuální informace. Dochoval se i seznam pravděpodobných sektářů v čele s Flori V polovině padesátých let došlo k částečnému oživení nekatolického hnutí, snad i v souvisl zřízením protestantské modlitebny v Podmoklech, kam někteří nekatolíci z Růžové docházeli. navštěvovali jen zřídka, posmívali se prý uctívání Panny Marie, katolickým procesím a slav Kontakty se zahraničím neustávaly, v roce 1857 katolický farář zaznamenal nekatolické setk neznámého cizince, kromě něhož na shromáždění hovořili hlavně Florian Guth a Florian Scher vůdčí postavy skupiny. Farář spatřoval v náboženských záležitostech pouze zástěrku pro kon schůzek. Přesvědčil jej o tom fakt, že všichni členové spolku při nemoci nebo umírání poža útěchu katolické církve. Snad i z tohoto důvodu se předpokládalo, že se nekatolíci z Růžov do katolické církve. Období klidu však výrazně narušily události v nedalekých Jetřichovicí Teologie, četba a liturgické projevy skupiny odpadlíků v Růžové před rokem 1860 Ještě před popisem událostí v Jetřichovicích (něm. Dittersbach) se pokusíme shromáždit roz o náboženských představách skupiny růžovských nekatolíků, stejně jako o jejich vnějších pr liturgii před rokem 1860. Pravděpodobně až po kontaktech s Herrnhutem a skrze literaturu z Herrnhutem došlo v Růžové k jiným nežli katolickým projevům zbožnosti. Ani zpráva z katoli z poloviny třicátých let 19. století neuvádí jednoznačně alternativní religiózní projevy č společenství. Katolických bohoslužeb se nekatolíci až na výjimky pohřbu či křtu neúčastnili, naopak je d návštěv Herrnhutu s účastí na tamních bohoslužbách. Zároveň bývali růžovští nekatolíci nav duchovní autoritou z Herrnhutu. Od padesátých let Růžovští příležitostně navštěvovali boho evangelické modlitebně v Podmoklech. Teologicky jim však nevyhovovala ani církev katolická takže konali i vlastní bohoslužby přímo v Růžové v domě některého ze sektářů, a to bez asi vysvěceného či v teologii vzdělaného duchovního pastýře. Začínalo se zpěvem písně Jesu, da Poté následovala modlitba a bylo přečteno kázání. Bohoslužba byla ukončena modlitbou a zpě 28). Počet účastníků prý často dosahoval třiceti. Růžovští nekatolíci se prý sami nazývali osvícenými katolickými křesťany (erleuchtete kath a tvrdili, že v nich spočívá pravé světlo (in ihren sei das wahre Licht entslammt). Cítili stupni náboženského vzdělání než ostatní katolíci. Již v roce 1840 jako základ vyznání uvá Ježíše Krista a jeho svaté slovo. S prosbou k Duchu svatému prý člověk rozumí Písmu sám. T prý vůbec neuznávali, za opravdové členy církve považovali toho, kdo věří v Ježíše Krista také žije (Beck 1871: 12-13). Kromě občasných styků s nekatolickými duchovními, popřípadě laiky ze Saska měla na tuto sk vliv četba, na niž bez soustavné duchovní péče zůstávali odkázáni. Od počátku to byla samo Během bohoslužeb byla využívána Forstmannova, Hofackerova, Battierova, Spurgeonova kázání Opravdové křesťanství (Beck 1871: 21). Zpívalo se z drážďanského zpěvníku. Katolické prameny nekatolíky nazývají náboženskými sektáři (Religionssektirer), blouznivci odpadlíky (Abgefallene). Zejména zpočátku se hovořilo o náboženských novotách (Religionsne Herrnhutských (Sekte der Herrnhuter). Mezi lidmi byla rozšířená přezdívka Muckere (čili sn svatoušci či mrzouti) a Florianovi Guthovi prý ve vesnici dokonce přezdívali „luterský pap Papst) (Beck 1871: 11). Problematickým se samozřejmě jevilo církevně neukotvené postavení nekatolíků. Přestože se bratrskému vyznání, zůstávali „matrikovými" katolíky. Ke vstupu do evangelické církve dosp let. Hlavní překážkou k tomuto kroku pravděpodobně byla značná vzdálenost od nejbližšího f Habřině (Beck 1871: 23). Jetřichovice před rokem 1860 Tzv. probuzenecké hnutí propuklo na přelomu čtyřicátých a padesátých let i v nedalekých Je Katolický farář příčiny spatřoval v nedokonale provedené rekatolizaci a v propagandě herrn Skupinka jetřichovických mužů, která se čím dál více vzdalovala katolické církvi, byla již spojena s Herrnhutem. Současně došlo i ke kontaktům se souvěrci z Růžové a Dobrné (Beck 18 Odpadlíci nechodili do kostela, Franz Worm dokonce jako důvod uváděl, že poté, co objevil již kázání jetřichovického duchovního nepostačovala. Takové tvrzení popudilo jetřichovické a věc prý v roce 1853 bez vědomí faráře ohlásil na biskupství. Následně v Jetřichovicích p zábory knih (Beck 1871: 28-30). Druhá polovina padesátých let nepochybně přinesla zklidnění situace i v Jetřichovicích. V nastoupil na jetřichovickou faru nový farář Laurenz Hoentschel (*1808), který záhy zjistil nekatolíci shromažďují kolem krejčovského mistra Josefa Mahra, v jehož domě pak pořádají b bohoslužby. Dobrná a Huntířov před rokem 1860 Jak uvádí Beck, mezi všemi obcemi, které později příslušely k růžovskému evangelickému sbo (něm. Hochdobern) vlastně úplně první vesnicí, „ve které dospěl značný počet osob k rozumo omylů a tmářství římskokatolické církve" (Beck 1871: 47). Tito lidé se začali scházet a kr četli romány, církevní dějiny a noviny. K záborům knih došlo snad již v roce 1835 nebo 183 z Dobrné se vlastně jako úplně první ze sledované oblasti setkali s velkým Michelem z Gers prostřednictvím navázali kontakty s Herrnhutem a později i s růžovskými nekatolíky (Beck 1 Hnutí se z Dobrné rozšířilo i do sousední farní vesnice Huntířova (něm. Güntersdorf). Flor z Dobrné kolportoval do Huntířova evangelickou literaturu, Nový zákon se pak do Huntířova prostřednictvím jednoho starého pláteníka. Když jeden z nekatolíků seznal, že se kázání ka rozcházela s učením Písma, žádal jej o vysvětlení a poučení, zůstal však nevyslyšen (Beck Nekatolické společenství v Dobrné bylo oslabeno odchodem některých přívrženců do Ameriky z životních podmínek, nikoli však pro větší náboženskou svobodu. V 50. letech nekatolíci z D navštěvovali evangelické pobožnosti v Podmoklech, k prvním přestupům zde došlo na jaře rok 1871: 51). Teologie, četba a liturgické projevy skupiny odpadlíků v Jetřichovicích a Dobrné před roke Pro bližší náhled do náboženských představ nekatolíků z těchto vesnic zůstáváme většinou o Beckovo zpracování, u něhož je zejména v otázkách věrouky autenticita značně nejistá. Neka věřili v jednoho Boha a v čisté slovo Boží, tedy bibli. Kromě bible používali ještě bratrs a knihu kázání. V Jetřichovicích je doloženo užívání Arndtova Opravdového křesťanství jako výkladu bible (Beck 1871: 26-28). Velmi zajímavým textem byl spisek, jehož autorem byl přímo Michel z Gersdorfu. Jednalo se pomůcku či příručku, jež na jednom listu uváděla poučky katolické církve, které byly na pr vyvraceny z pozic bible. Tento spisek byl odpadlíky pečlivě studován, neboť po jeho zabave komisionálního jednání konstatováno, že se odpovědi stran vyznání obžalovaných shodují s t zde (Beck 1871: 36-37). Nekatolíci z Jetřichovic se nejprve účastnili bohoslužeb v Růžové. Při jedné návštěvě v Rů Guth četl z Janova evangelia a vykládal jim jej (Beck 1871: 27). V Jetřichovicích se bohos v domě krejčovského mistra Josefa Mahra, později pravděpodobně z konspirativních důvodů se bohoslužeb měnila. Bohoslužby sestávaly z modliteb, zpěvu písní, čtení a výkladu biblickýc závěr následovaly tzv. smírné polibky (Friedensküsse), které si mezi sebou vyměňovali účas bez ohledu na pohlaví. V Dobrné se zpočátku bohoslužby konaly dokonce v lese (Beck 1871: 9 Nekatolíci se označovali jako evangelíci (Evangelische) nebo jako bratrská obec (Brüdergem byli nazýváni jako nově věřící (Neuglaubige), nebo též přezdívkou Muckere. Konfesně měli n herrnhutské bratrské církvi, jak poznamenal i jetřichovický katolický farář. Přestupy v Jetřichovicích v roce 1860 V roce 1860 vyvolalo v Jetřichovicích rozruch obrácení tří mladých sourozenců. Tito mladí denně docházet na zkoušky k faráři, který též začal vyhledávat ostatní odpadlíky za účelem Nekatolíci se však naopak začali intenzivně zajímat o možnost přestupu k evangelické církv dotazech na obecním a okresním úřadu se rozhodli informovat na evangelickém farním úřadu v 1871: 31-33). Krátce po návštěvě Habřiny byly v Jetřichovicích vyhledávány nekatolické knihy, které ovše českokamenického okresního úřadu s písařem nezabavovali, pouze sepisovali, s výjimkou spis z Gersdorfu, pomůcky k rozpoznání omylů katolické církve. Bylo zakázáno pořádání nekatolic přičemž dotyčné domy byly postaveny pod policejní dohled (Beck 1871: 35-38). Zákazy nekato se patrně dotkly i Růžové, kde byly též jedním z impulsů výstupů z katolické církve. Přesto však 24. června 1860 složilo 9 lidí z Jetřichovic vyznání víry v evangelickém koste otců od rodin nepřestoupily manželky ani jejich děti, jak tomu bylo v Růžové, a evangelíci tak zůstali pouze malou skupinkou. I tak byl přestup devíti osob k evangelické církvi ve v akce velkého rozsahu. Farní kronika dokonce píše o „přestupu tolika osob". Přestupy v Růžové v letech 1860-1861 Ještě v roce 1859 farář ve své zprávě uváděl, že sektáři rozhodně neuvažují o výstupu z ka s vděčností přijímají svátost posledního pomazání. O to větší překvapení musel růžovskému náhlý zájem nekatolíků o výstup z katolické církve. V průběhu května roku 1860 za ním toti mužů z Růžové, aby mu oznámili, že chtějí opustit katolickou církev za účelem vstupu do ev augsburského vyznání. Dle jedné výpovědi je k tomuto kroku dovedly události v Jetřichovicí srdcích nosili tajně již 20 let. Farář doufal, že Boží milosrdenství nebo smrt v jejich řa k návratu do katolické církve, jak tomu bylo i v předešlých případech, a požádal konzistoř světského zákazu konání nekatolických shromáždění. Farář byl urychleně penzionován a administrováním farnosti byl pověřen Wenzel Richter (* 1 kooperátor v Teplicích. Po prvních ohláškách bylo okresním hejtmanstvím zahájeno vyšetřová nekatolíků. Současně okresní úřad v Děčíně vydal zákaz konání nekatolických shromáždění ve V červnu chtěli nekatolíci učinit na farním úřadě druhé ohlášky. Administrátor Richter jim s konzistoriální instrukcí sdělil, že jejich první, hromadně provedené, přihlášení bylo ne první ohlášky jsou tak neplatné. Zákonný postup vyžadoval prohlášení jednotlivců, potvrzen Odpadlíci přes počáteční protesty skutečnost vzali na vědomí a oznámili ji svým souvěrcům. Za několik dní k administrátoru Richterovi dorazilo 18 mužů, aby zákonně vykonali své prvn výstupu z katolické církve, o čemž byl s každým z nich sepsán protokol. Administrátor farn že pouze dva z těchto mužů, Florian Guth a Florian Scherze, byli schopni rozumně mluvit a poučeni. Ostatní prý projevovali „pozoruhodnou neznalost" (staunenswerthe Unwissenheit) ne katolického náboženství týče, ale i současného vyznání. Asi polovina odpadlíků uváděla, že neumožňuje přijímání pod obojí, jak to přikázal Kristus, jiní prý z Božího slova získali j K přestupům se odhodlali až nyní, neboť až teď se prý o nich začalo mluvit jako o sektě a jejich shromáždění. Konzistoř na základě výpovědí odpadlíků a dle hlášení okresních úřadů konstatovala, že tyt možno označit jinak než jako blouznivce, kteří nemají žádné pevné vyznání a kteří uznávají pouze do té míry, dokud je ve shodě s jejich domnělými vnuknutími. Konzistoř dále apeloval dohled nad rodinami odpadlíků, zejména nad jejich dětmi. Největším zájmem ze strany církevních i světských úřadů bylo zabránění konání nekatolickýc shromáždění. Výzvy k jejich zákazu byly několikrát opakovány. Krajský úřad vydal výnos, dl proti konání takových schůzek postupovat se vší energií a neoblomností a v případě nutnost četnictva, které bylo v tomto smyslu již instruováno. Nicméně i tak 29. července 1860 složilo v evangelickém kostele v Habřině 14 mužů vyznání v pak další čtyři v modlitebně v Podmoklech. 30. srpna Růžovou navštívil herrnhutský cestující kazatel Johann Wedemann spolu s Andrease (pozdějším herrnhutským kolportérem) ze Seifhennersdorfu a Adalbertem Salomonem z Rumburku zatčeni a vyslýcháni na okresním úřadě v Děčíně. Několik dní zůstali ve vazbě pro podezřen věci rušení náboženství a provinění proti veřejnému klidu a pořádku, avšak na základě rozh soudu v Litoměřicích z 11. září byli jako nevinní propuštěni (Beck 1871: 43-45). Jistě ke církevních úřadů, neboť administrátor Richter poznamenal, že jistě dojde k dalším přestupů nemělo žádné důsledky. V Růžové se v září skutečně na katolický farní úřad dostavily další dvě skupinky vesničanů svou touhu po opuštění katolické církve. A tentokrát více než polovinu tvořily ženy. Nejča přestupu bylo přesvědčení získané z Božího slova (Duch Pána, který je v jeho slovech; Duch přesvědčil k lepšímu; toto přesvědčení má ze slova Božího apod.), dvě ženy jako důvod udáv manželé jsou evangelického vyznání. Tyto přestupy znamenaly pro katolickou správu neblahé se ukázalo, že manželky ani děti odpadlíků v katolické církvi nezůstanou. Mezi 1. listopadem 1859 a 31. říjnem 1860 se v litoměřické diecézi uskutečnilo 124 přestup k evangelické církvi. 25 lidí z Růžové a 9 z Jetřichovic tvořilo čtvrtinu z tohoto počtu. 1860 a 1861 v Růžové učinilo své první ohlášky o výstupu z církve dalších 11 lidí. Jednalo a potomky již dříve od katolické církve odpadlých mužů a jeden manželský pár. Počátkem úno vstoupili do evangelické církve. Začátkem roku 1861 došlo k obsazení farářského místa v Růžové sedmatřicetiletým Josefem Bl 1823). Po dlouhé době se Růžové dostalo mimořádného duchovního. Byl velmi pečlivý, svědomi a trochu horkokrevný. Proti nekatolíkům ve farnosti vystupoval velmi rázně, avšak přestupy nedokázal. Farář Blumentritt se ihned po nástupu snažil odhalit příčiny výstupů z katolické církve. O spojovali se špatnou duchovenskou správou na počátku 40. let. Katolický kooperátor Heller nevěřící člověk a farář Mrazek byl zase velmi slabým mužem. Skupinka pak bez problémů půso faráře Philippa Hikische. Blumentritt označoval za hlavního viníka přestupů Floriana Gutha Přestupy v Dobrné a Huntířově Po přestupech v jetřichovické, růžovské a arnoltické farnosti došlo v roce 1861 k přestupů Huntířov, kde také existovala skupinka nekatolíků. V Huntířově přestoupil pouze jeden muž, lidé, což byl „smutný zbytek sekty" (der traurige Überrest jener Sekte), která byla v před prý byla velmi početná. Hlavním důvodem přestupu byla nemožnost přijímání pod obojí. 24. b těchto pět lidí do evangelické církve. Další přestupy se ve farnosti uskutečnily v následu První pohřeb a zřízení evangelického hřbitova v Růžové Velkou slavnost pro evangelickou komunitu v Růžové jistě představoval první evangelický sň se vědělo dlouho dopředu, a to dokonce i v katolických kruzích. Oddavky se konaly 9. dubna modlitebně v Podmoklech. Novomanželům Richterovým se krátce na to narodil syn Emanuel. Jed dítě nekatolíků, zároveň však i o prvního zemřelého v tomto sboru. Habřinský farář místo k až k pohřbu. Katolický farář však pro pohřeb chlapečka na hřbitově nabídl jen místo, které pohřbům sebevrahů nebo nemanželských dětí. K tomu farář ještě vysvětlil, že by bylo nutné hřbitovní zdi tak, aby nekatolíci nenosili mrtvoly přes posvěcenou půdu. Takovou možnost e (Beck 1871: 52). Farář vysvětloval, že se evangelíci oddělili od katolíků v životě a měli ve smrti. Shromážděný dav katolíků prý farářovi odpověděl potleskem. Dítě bylo pak ještě t na pozemku evangelíka Johanna Gutha. Pohřeb proběhl již bez dalšího rušení (Beck 1871: 53; 18; Wunderling 1862: 34). Růžovští evangelíci zažádali o zřízení vlastního hřbitova na svahu Kovářova kopce (Butterb vesnicí. Pozemek byl shledán vyhovujícím a hřbitov byl 16. května 1862 posvěcen. Evangelíc o obdobný vzhled hřbitova jako v Herrnhutu, tedy bez symbolu kříže, jenž jim prý přišel př Zřízení hřbitovního kříže nakonec prosadil evangelický farář (Beck 1871: 54-55; Scheuffler První pohřeb na novém evangelickém hřbitově se konal až 25. července 1862, kdy zde byla po dcerka Johanna Hilleho. Současně sem byla se svolením zemského místodržitelství přenesena Emanuela Richtera, doposud pohřbená na zahradě sedláka Johanna Gutha. Obě děti byly pohřbe hrobu. Filiální sbor a stavba sborového domu V duchovní péči zůstali růžovští evangelíci odkázáni na sedm hodin vzdálenou Habřinu. Boho navštěvovat pouze v Podmoklech, čehož však byli schopni spíše jen mladší členové sboru, os odkázáni na bibli a knihu kázání. Řešením mohlo být povolání vlastního duchovního, které s zároveň přinášelo potřebu bohoslužebného prostoru a bytu pro duchovního (Beck 1871: 55-57) Myšlenka stavby sborového domu získala podporu vyslanců z Herrnhutu, kteří Růžovou navštív 1862 (Wunderling 1862: 29-34). Žádosti o podporu sepsal habřinský farář Kowarz, stejně jak Reichel jako zástupce Podpůrného spolku v Herrnhutu (Hülfs-Verein zu Herrnhut). O Růžové s kruzích začalo mluvit častěji a vešla ve známost i díky článkům otiskovaným v církevních č (Scheuffler 1909: 19). Na podzim roku 1862 měli Růžovstí na stavbu modlitebny již několik Rozpočet stavby však činil 11 tisíc zlatých (Beck 1871: 57-58). S nárůstem počtu evangelíků v Růžové a okolních obcích vyvstal požadavek na jejich organiz Tzv. Protestantské provizorium z roku 1849 a zejména Protestantský patent z roku 1861 zruš Tolerančního patentu, takže odpadly požadavky na určitý počet evangelíků nutný k založení v březnu 1863 schválila evangelická vrchní církevní rada ve Vídni ustanovení filiálního sb evangelické farnosti v Růžové (Beck 1871: 71). Nově zvolené presbyterium na svém prvním za 1863 schválilo záměr stavby sborového domu, jehož součástí měl být modlitební sál, byt duc evangelická škola. Pozemek na stavbu v blízkosti evangelického hřbitova za nízkou cenu 200 Johann Guth a na jaře 1863 byla stavba zahájena (Beck 1871: 58-59; Reichel 1863: 213-214). 23. června 1863 proběhla slavnost položení základního kamene, na kterou se kromě mnoha sou Gersdorfu, Seifhennersdorfu, Eibau a okolních obcí na saské straně hranice dostavil i fará kazatel Reichel z Herrnhutu (Reichel 1863: 214-220; Beck 1871: 60). K posvěcení dokončené 28. září 1864. Katolický svátek sv. Václava byl prý zvolen na žádost katolických obyvatel se mohli slavnosti též zúčastnit (Reichel 1864: 315-316). Posvěcení modlitebny se zúčastni z Drážďan, farář Hartmann z Reinhardsdorfu, pastor Schubert z českého helvetského sboru v podmokelský pastor Berger. Mezi účastníky bylo i značné množství místních katolíků (Reiche Katolický farář hodnotil slavnost jako demonstraci protestantů proti katolické církvi. Náklady na stavbu dosáhly téměř 10 tis. zl., přičemž asi 5 tis. tvořily dary spolků Nadace 4 tisíce poskytl Herrnhut a okolní obce. Růžová prý byla v církvi velmi známá a mluvilo se sestře Růžové (Schwester Rosendorf) (Beck 1871: 67-68). Modlitebna vykazovala herrnhutskou pozdější přístavbou měl objekt spíše charakter sborového domu nežli kostela, už kvůli pohl delší stěny jako vstupního průčelí s výrazným mírně předsunutým trojosým symetricky pojatý ukončeným trojúhelným štítem s malou zvonicí s křížem. Objekt byl patrový, půdorysně šlo o dvou obdélníků. V přízemí se nacházela místnost sloužící jako škola a byt duchovního s kuc Modlitební sál zabíral patro prakticky v celé šířce objektu. Oltář byl umístěn při jižní s varhany pak na protější. Po stranách oltáře byla situována kazatelna a křtitelnice. Kapaci až 300 míst (Reichel 1864: 315; Beck 1871: 67-68). Povolání vikáře Becka V době rozhodnutí o stavbě sborového domu nebyla otázka povolání vlastního duchovního aktu na to nedostačovaly finanční prostředky. Jako možné řešení se jevilo zaměstnání učitele, k výuky vedl bohoslužby. Z Herrnhutu však vzešel návrh na povolání nějakého mladého teologa Na konci roku byl již osloven Conrad August Beck, dosavadní učitel na pedagogiu v Niesky, dokončení stavby modlitebny nastoupit na místo vikáře habřinské farnosti pro sbor v Růžové 316; Beck 1871:69). 26. března 1864 byla uzavřena smlouva mezi habřinským farářem a presbyteriem růžovské fili upravující vztahy sboru v Růžové jako filiální obce k evangelické farnosti Habřina a defin povinnosti vlastního vikáře (Beck 1871: 71-72). Schválení povolání vikáře z herrnhutské cí osobní intervence faráře Kowarze na generální synodě ve Vídni, neboť mezitím se Kowarz sta západního seniorátu české augsburské superintendence evangelické církve. 1. května 1864 by vikářem zvolen Conrad August Beck, jenž byl následně ordinován jáhnem bratrské církve. Růž byl instalován během slavnosti posvěcení nové modlitebny 28. září 1864. (Beck 1871:75-76; 316). Conrad August Beck se narodil 19. října 1835 v Herrnhutu. V letech 1856 až 1864 vyučoval n ústavech v Gnadenfeldu a Niesky a na pedagogiu v Niesky. Pro Růžovou se ukázal být tím pra velmi obětavý ve své službě a byl dobrým kazatelem. V Podmoklech o něj projevili zájem jak nicméně Beck v Růžové setrval až do povýšení sboru na farnost. V roce 1866 se oženil s Pau Rosenow. V Růžové se jim narodilo 6 dětí a další 3 pak v Gnadenfeldu, kde působil po odcho roce 1888 byl Beck vysvěcen na biskupa bratrské církve. V roce 1901 odešel do penze. Zemře těžké nemoci 24. února 1908. Beckovým přínosem bylo i zpracování historie sboru, jež vyšlo 1871 a které zůstává v mnoha ohledech nepřekonaným pramenem pro poznání dějin nekatolíků v S růžovskými evangelíky zůstával Beck v písemném kontaktu i po svém odchodu, jak dokládá d jeho pozůstalosti v herrnhutském archivu (Träger -Träger-Gro?e 1999; Hennig 1922: 55). Filiální sbor v letech 1864-1875 Během několika let dosáhli růžovští evangelíci skutečně výrazného úspěchu. Počet členů sbo době přesáhl stovku, obec měla vlastní hřbitov, sborový dům se školou a vikáře. Značné sam dosáhla též statutem filiálního sboru (Reichel 1863: 213). Uvnitř sboru bylo nutné najít konsenzus mezi bratrským kazatelem a luterskou orientací cír dosáhnout shody na podobě bohoslužeb, přičemž za základ posloužila würtemberská agenda. Hl začínala zpěvem písně, po které vikář pozdravil shromážděné od oltáře biblickou prosbou o Pokračoval zvoláním Der Herr sei mit euch, načež obec odpověděla: und mit deinem Geiste! P modlitba z agendy, biblické lekce a společně přednesené vyznání víry, jež bylo součástí po prý zejména s ohledem na katolické účastníky. Po hlavní písni vikář pokračoval kázáním. Ná ohlášky a prosba o požehnání. Poté byl odezpíván jeden verš a duchovní promluvil o požehná byla zakončena zpěvem a následující tichou modlitbou. Křty se konaly po hlavní bohoslužbě. odpolední bohoslužba začínala ve dvě hodiny a zahrnovala buď krátké kázání nebo sdělení z úterý večer od osmi hodin držel vikář biblické hodiny, které následujícího večera vykonáva domech v Jetřichovicích a Huntířově nebo Dobrné. K tomu vikář ještě v týdnu sloužil dvě po měly spíše charakter shromáždění bratrské obce. Konaly se v sobotu a v neděli večer v modl pak v soukromém domě. Jejich náplní byla četba misijních zpráv nebo životopisů, zpěv a záv jež byla obvykle pronášena některým ze členů obce (Beck 1871: 86). Zejména zpočátku prý bohoslužby navštěvovali i katolíci. Často prý byli překvapeni, když v mluvil o Panně Marii a mnoha katolických světcích jako příkladech pro ctnostný život. Snad ke zklidnění situace ve vsi, i když nedůvěra většiny katolíků vůči evangelíkům přetrvávala případě katolického faráře, jenž v osobě Josefa Blumentritta představoval neústupného obrá církve proti evangelíkům (Beck 1871: 88-89). Tzv. probuzenecké hnutí mělo v Jetřichovicích obdobný průběh jako v Růžové, byť v podstatn měřítku. Katolický farář v Jetřichovicích přičítal úspěchy nekatolíků zejména podpoře Spol Adolfa, za jehož podpory měl být zřízen evangelický sbor, postavena modlitebna a povolán p herrnhutské bratrské obce. Přičemž jurisdikce pro členy tohoto sboru z Růžové, Jetřichovic byla prý podřízena herrnhutské církvi. Pravděpodobně poslední větší akcí proti nekatolickým vlivům ve vsi představovalo povolání 1865. Tři jezuité působili v Jetřichovicích a v Růžové na přelomu dubna a května. Konali z zpovědi. Z počátku prý vůči evangelíkům volili smířlivý tón. Když se však žádní evangelíci nedostavovali, začali proti evangelické církvi brojit. Jejich činnost jistě neprospěla ukl mezi katolickou většinou a evangelíky, nicméně i za jejich působení ve vsi proběhly ohlášk katolické církve, dokonané v červenci 9 přestupy k evangelické církvi (Beck 1871: 96-97). Plat vikáře Becka po celou dobu jeho služby hradila herrnhutská církev. Obec se pouze star stav modlitebny a vikářova bytu, taktéž vikářovi obstarávala dřevo na topení a hradila výd obecními a bohoslužebnými potřebami. Mateřské obci v Habřině byl odváděn příspěvek 40 zl. finančnímu zajištění sboru byl na jaře roku 1865 založen farní a školní dotační fond, jeho měly pokrýt vydání za údržbu modlitebny. Základ fondu tvořily peníze od Spolku Gustava Ado se obec vyplácením úroků z tohoto fondu podílela na platu vikáře 60 zl. ročně (Beck 1871: Vikář Conrad Beck po svém nástupu docházel do Jetřichovic každý týden, aby v některém z do bohoslužby. Taková bohoslužba sestávala z modliteb, zpěvu duchovních písní, čtení bible a někdy však i kázání některého z bratrů, na kterého zrovna „sestoupil Duch". Hnáni zvědavos podle jetřichovického katolického faráře) se na těchto bohoslužbách objevovali i jetřichov ve značném počtu. Nicméně farář charakterizoval své farníky jako praktické lidi, než aby u dlouhodobější ohlas „přepjaté pocitové blouznění těchto herrnhutských pietistů". Jetřichovičtí evangelíci nebyli nikdy početnou skupinou a ve sledovaném období dokonce poz úbytek členů. V roce 1860 přestoupilo k evangelické církvi 9 lidí, desátý pak v roce 1863. bylo v Jetřichovicích již jen pět evangelíků. Pohřby na jetřichovickém, stejně jako arnolt hřbitově probíhaly bez komplikací. Mimo „tradiční" oblasti s evangelickými menšinami ve filiální obci došlo na přelomu šedesá sedmdesátých let, snad i kvůli vikářovu působení, k přestupům i v jiných obcích. V roce 18 kazatelské místo zřízeno v Markvarticích (něm. Markersdorf), vesnici vzdálené asi 10 km od August Asten, svobodný mládenec z Markvartic, totiž odcestoval do Ameriky, kde došel obrác metodistické církve. Po návratu o nedělích docházel do Růžové na kázání. Zároveň jednou do Beck vysluhoval v domě Astenova bratra v Markvarticích. Již o Velikonocích 1870 byla do ev přijata skupinka lidí z Markvartic (Beck 1871: 98-100). Na bohoslužby v Markvarticích docházeli i souvěrci z Dobrné a Huntířova, kteří to měli blí Růžové. August Asten půl roku působil jako kolportér v okolí Markvartic, na jaře 1871 byl Tyrol a markvartická evangelická skupinka tak přišla o velmi aktivního člena (Beck 1871: 1 Ve stejné době v nedaleké České Kamenici proběhl první pokus o založení kazatelské stanice se zde hlásilo 11 obyvatel k evangelické církvi, v roce 1874 již 27 obyvatel. Kazatelská s existovala pravděpodobně v letech 1870-1886. V sedmdesátých letech v České Kamenici Conrad pravidelně bohoslužby, přičemž modlitebna byla zřízena v sálu nádražní restaurace (Zeman 2 Hnutí zůstávalo nejsilnější v Růžové, kde v roce 1868 bylo 88 nekatolíků. V Arnolticích (A Janově (Jonsdorf) 8, 13 v Huntířově a 4 v Dobrné. Mimo Růžovou došlo v letech 1864-1875 k přestupů v Huntířově (18) a Markvarticích (12). Jiné středisko s výraznějším počtem přestu záznamů filiálního sboru do roku 1875 nevytvořilo. 18. února 1874 zemřel senior Kowarz, jenž se zasloužil o zřízení filiální obce v Růžové i vlastního vikáře. Jeho smrt tak představuje jeden z předělů v historii evangelického sboru letech 1874-1875. Po Kowarzově smrti již vztah k Habřině nebyl tak těsný, zároveň i Herrnh na srozuměnou, že Becka bude potřebovat ve službě bratrské církvi v Lužici. Na obecním shr prosince 1874 byl projednáván další vývoj v Růžové (Scheuffler 1909: 27-30). 6. července 1875 evangelická vrchní církevní rada ve Vídni schválila žádost o povýšení Růž farnost. Habřině muselo být z Růžové zaplaceno 300 zl. odstupného. Na financování vlastníh spolupodílet Spolek Gustava Adolfa, přičemž většinu nákladů měla nést obec sama. Založením k úplnému začlenění do struktur luterské církve, stvrzenému ještě odchodem vikáře Becka na První evangelický farář do Růžové nastoupil na začátku roku 1877 (Scheuffler 1909: 30). Zhodnocení: blouznivci, bratří, nebo luteráni? Zásadní pro konfesionální orientaci nekatolíků z Růžové a okolních obcí bylo jejich ovlivn církví. Již před rokem 1840 máme doloženu četbu nekatolických knih v Dobrné a Růžové, může domnívat, že pocházela z herrnhutské církve. Po roce 1840 byl vliv bratrské církve dominan sledovaných obcích, a to jak skrze kolportovanou literaturu, tak vzájemným stykem. Náboženské představy, věrouka i vyznání nekatolíků v průběhu let 1840 až 1860 zůstávají ne Herrnhutský vliv je jistě nezpochybnitelný již dle vyznání činěných při výstupech z katoli Zachování věroučné „čistoty" však nejsme schopni doložit a můžeme jen předpokládat, že abs duchovního vedení studovanou či v bratrské církvi pevně zakotvenou autoritou vedla k odchy kodifikovaného učení církve.Kromě bratrské církve na zdejší nekatolíky působily i jiné vli podobě luterské církve, jejíchž bohoslužeb se někteří účastnili v Podmoklech. Z pohledu katolické církve se jednalo o sektáře. Ve farnosti totiž působila skupinka lidí účast na oficiálním církevním životě a přímo se rozcházející ve věrouce i liturgických pro katolickou církví. A to vše relativně veřejně, pravděpodobně bez větší snahy o utajení po Ve svých religiózních projevech dostali nekatolíci možnost vlastního projevu během bohoslu nalezli cestu k pochopení evangelijní zvěsti i k porozumění bohoslužbám. Právě nepochopení bohoslužeb bylo příčinou hledání mimo katolickou církev. Snad zde důležitou roli sehrál i přístup a zájem ze strany členů bratrské církve o růžovské nekatolíky. V konfliktu katolické většiny s evangelickou menšinou překvapivě odhalujeme analogie s ran toleranční. Zejména střet těchto dvou skupin v otázce pohřbu dítěte nekatolíků představuje náboženské netolerance typický zejména pro proces vzniku evangelických sborů těsně po vydá patentu. Přestup nekatolíků z Růžové a okolních vsí v letech 1860 a 1861 k evangelické církvi augsb vyznání byl neskrývaným kompromisem, který byl vynucen především vnějšími okolnostmi. Oživ Jetřichovicích vyvolalo represi církevních i světských úřadů v podobě zákazů nekatolických Jetřichovicích i v Růžové. Bratrská církev nebyla státem povolená, vstup do evangelické cí nekatolíky obdobně kompromisní řešení jako dosavadní účast na protestantských bohoslužbách Povolání duchovního z herrnhutské církve zmírnilo rozdíly mezi bratrsky orientovanými růžo a luterskou podobou církve. Přestože oficiálně byla orientace sboru luterská, musíme do zn předpokládat zachování bratrského charakteru obce, posílené Beckovým působením. A že bratr ve sboru skutečně dlouho, dosvědčuje zpráva evangelického faráře v Růžové v roce 1914, kde za účelem žádosti o finanční podporu z Herrnhutu, že růžovský pěvecký sbor stále ještě zpí melodie (Giersch 1914: 163). Stejně tak Beck dokládá náboženská shromáždění bratrského cha pravidelných bohoslužeb. K postupnému pronikání luterské věrouky i liturgie pravděpodobně působení vikáře Becka, zejména však po jeho odchodu z Růžové. Vikářův odchod znamenal pro růžovské evangelíky značnou ztrátu. Vikář Beck byl ve sboru ve čemž svědčí i fakt, že několik synů místních evangelíků dostalo ve zdejší oblasti poměrně Conrad. Ještě počátkem století visel jeho obraz v nejedné domácnosti, zejména však prý v s (Giersch 1914: 162). Kontakt s Beckem však zůstával zachován. Minimálně v roce 1897 je dol současného evangelického faráře Agathona Pultara s Conradem Beckem, jehož obsahem je přede rodinných záležitostech a o růžovských evangelících a jenž ukazuje na častější písemný kon Nekatolické myšlenky nejprve ovlivnily několik lidí z Dobrné, a to již v první polovině tř století. Na Herrnhut se od počátku orientovaly všechny skupinky nekatolíků v oblasti. Nejv však hnutí získalo v Růžové a tato obec pak vytvořila přirozené centrum později vzniklého šedesátých let se v Růžové k evangelickému vyznání hlásilo 60 až 70 obyvatel, od konce šed pak počet ustálil kolem 90 členů. Bratrská církev v českých zemích působila v rámci evangelické církve až do svého státního 1880. V některých lokalitách došlo později k vytvoření bratrských sborů, v Růžové však nik 2008: 73). Velmi obdobný průběh, avšak s odlišným výsledkem, mělo i nekatolické hnutí v Du na Českolipsku. Tamní sedlák Wenzel Mauder přišel do kontaktu s Herrnhutem v letech 1838-1 stejné době jako Florian Guth v Růžové. Na Dubsku se pak zformovala skupinka, z níž někteř do evangelické církve, někteří však zůstali v katolické církvi až do založení bratrského s 1872-1873. Hlavní rozdíl mezi Dubou a Růžovou spočíval ve vztahu k evangelické farní obci Nekatolíci z Dubé sice na rozdíl od Růžové docházeli na bohoslužby do Habřiny, avšak stálé péče z této farnosti nedosáhli. V Růžové, byť za pomoci bratrské církve, se podařilo insta a v sedmdesátých letech dokonce upravit poměry povýšením na farnost, tedy úplným začlenění evangelické církve. Bratrský pokus o založení vlastní obce v Růžové tak nedošel zdárného k absenci stálého duchovního zaopatření došlo počátkem sedmdesátých let k oddělení od Habřin ustanovení bratrské obce (Smejkal 2007: 93-101). V Růžové v roce 1875 vznikla farní obec evangelické církve, po vzniku Československa začle evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zůstala farním sborem až do rozpuště druhé světové válce. Počet evangelíků ve vsi zůstal vysoko nad dobovým průměrem i v první století. V roce 1939 se k evangelické církvi hlásilo 236 obyvatel, tedy téměř 20 % (Herr 1 Beckovým přínosem nebylo jen přímé působení v Růžové, nýbrž i zpracování historie sboru vy To se nyní podařilo rozšířit o značné množství informací studiem dochovaných písemných pra se lépe poznat postoje katolických úřadů vůči nekatolickému hnutí ve zmiňovaných vesnicích proniknout do náboženských představ nekatolíků mezi lety 1840 a 1860. Zdokumentována tak b od prvních nekatolických projevů k založení farního sboru. Zároveň bylo lépe probádáno jed bratrské církve v severních Čechách v polovině 19. století, byť nakonec snaha této církevn neúspěšnou a Růžová utvořila v této době jednu z nemnoha německých evangelických farních o Po zániku církve a odsunu německého obyvatelstva se na tradici evangelického sboru navázat Sborový dům přestal sloužit svému účelu a je dnes stejně jako nedaleký evangelický hřbitov zdevastován. Václav Zeman vystudoval pomocné vědy historické na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Pu nad Labem. Od roku 2003 je archivářem děčínské pobočky Státního oblastního archivu v Litom věnuje zejména pořádání archivních fondů šlechtických velkostatků. Badatelsky se zabývá cí 19. a 20. století a stavební historií. Použité prameny a literatura Beck, Conrad August. 1871. Geschichte der Entstehung der evangelischen Filialgemeine A. C. Herrnhut. Bräunlich, Heinrich. 1904. Los von Rom-Kämpfe im Böhmerland. III. Wie die heutige romfreie Böhmen entstanden. München: J. F. Lehmanns. Filipi, Pavel a kol. 2008. Malá encyklopedie evangelických církví. Praha: Libri. Giersch, Otto. 1914. „Rosendorf, die erste „Los von Rom" Gemeinde." Herrnhut. Wochenblatt Brüdergemeine 47, 1914, 19 (8. 5.): 162-163. Gottas, Friedrich. 1985. „Die Geschichte des Protestantismus in der Habsburgermonarchie." Adam Wandruska - Peter Urbanitsch (eds.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. IV. Die Konfe Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaft. Hennig, Paul Otto. 1922. Der Hutberg. Führer über den Gottesacker der Brüdergemeine. Herrn Missionsbuchhandlung. Herr, Alfred. 1993. Heimatkreis Tetschen-Bodenbach. Städte und Gemeinden. Nördlingen: Heim Tetschen-Bodenbach e. V. Mauder, Emil. 1931. Chronik von Bodenbach. Bodenbach: Verlag der Stadtgemeinde Bodenbach. Nešpor, Zdeněk R. 2006. Náboženství na prahu nové doby. Česká lidová zbožnost 18. a 19. st Labem: Albis international. Reichel, Heinrich Levin. 1863. „Die Grundsteinlegung zu dem evangelischen Bethaus in Rosen Der Brüderbote 1863, 5: 212-220. Reichel, Heinrich Levin. 1864. „Der 28. September 1864 in Rosendorf." Der Brüderbote 1864, Säuberlich, Richard. 1964. „100 Jahre evangelische Kirche in Rosendorf. Ein historischer R Beiträge der Arbeitsgemeinschaft für Heimatforschung 20, 1964: 33-36, 39-40. Scheuffler, Heinrich Johannes. 1909. Geschichte der Evangelischen Pfarrgemeinde Augsburgis Bekenntnisses zu Rosendorf im nördlichen Böhmen. Dresden: F. Sturm. Smejkal, Ladislav. 2007. „Proč vznikla Jednota bratrská v Dubé." Bezděz 16, 2007: 93-101. Sommer, Johann Gottfried. 1833. Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestel Calve. Träger, Richard - Träger-Gro?e, Charlotte. 1999. Dienerblätter. Biographische Übersichten im Dienst der Brüdergemeine standen I.Herrnhut, nestránkováno; pomůcka k dispozici v příru Herrnhut. Wunderling, Theobald. 1862. „Ein Besuch in Rosendorf." Der Brüderbote 1862,1: 29-34. Zeman, Václav. 2005. „Německá evangelická obec v České Kamenici v letech 1901-1945." Porta 2005: 195-257. * Studie je výstupem z grantu GA ČR č. 404/08/0029 „Intelektuální a lidová zbožnost v česk století mezi nacionalismem a novou konfesionalizací". Za poskytnutou podporu autor děkuje. [1] Státní oblastní archiv v Litoměřicích (dále jen SOA Litoměřice) - Státní okresní archi SOkA Děčín), fond Farní úřad (dále jen FÚ) Růžová, inv. č. 2, farní kronika 2, s. 7-9. Deutscher Glaube, roč. 28 (12.), srpen 1930, s. 189-191 (Unsere Gemeinden. 45. Rumburg). SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 125. SOkA Děčín, FÚ Růžová, inv. č. 1, farní kronika 1, s. 45. SOkA Děčín, FÚ Růžová, inv. č. 2, farní kronika 2, s. 93, kde však farář omylem uvádí Joha SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému 1840. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému 1840. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis ředitele vrchnostenského úřadu v By faráři z 9. 10. 1840. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému 1841. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému 1841. Catalogus universi cleri dioecesani Litomericensis (dále jen Catalogus), 1843-1846. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému z 11. 1. 1843. SOkA Děčín, Archiv obce (dále jen AO) Růžová, inv. č. 1, obecní kronika, s. 81; SOkA Děčín č. 2, farní kronika 2, s. 90; Catalogus, 1847, s. 45. Objevuje se zde zajímavý rozpor, neboť Beck jej označuje jako velkého Michela (grosser Mic SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, odpověď růžovského faráře okresnímu hejtm 1851. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému 1855. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 1, inv. č. 40, koncept odpovědi růžovského faráře biskups 6. 2. 1851. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 1, inv. č. 45, dopis českokamenického vikáře růžovskému f 1856. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 1, inv. č. 45, dopis českokamenického vikáře růžovskému f 1856 a nedatovaný koncept odpovědi růžovského faráře na tento dopis. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 1, inv. č. 46, koncept odpovědi růžovského faráře českoka z 18. 12. 1857. SOkA Děčín, FÚ Růžová, inv. č. 1, farní kronika 1, s. 45. Alespoň takto to reflektuje Beck 1871: 22. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis okresního hejtmana růžovskému obecn 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, odpověď růžovského faráře litoměřickému b 1859. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis okresního hejtmana růžovskému obecn 1860. Později doložen zpěvník würtenberský (Reichel 1863: 217; Reichel 1864: 318). SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému z 3. 11. 1842. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, opis dopisu biskupské konzistoře vikariát 7. 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, inv. č. 2, farní kronika 2, s. 96. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému 1840. SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 125. SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 119; Catalogus, 1858, s. 43. SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 126-127. „...in welchem eine ziemliche Anzahl Personen zu einer verstandesmä?igen Erkenntni? von de der Verfinsterung in der Röhmisch-katolischen Kirche gelangten." SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 126-127. SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 130. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, protokol o ohláškách o výstupu z církve č 1860. „Dieser Übertritt so vieler Personen." SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kron SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, odpověď růžovského faráře litoměřickému b 1859. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis růžovského faráře biskupské konzist 1861. Catalogus, 1859, s. 24; 1861, s. 53; Beck 1871: 41. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, kopie dopisu okresního hejtmana růžovském z 7. 6. 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, přípis Wenzela Richtera z 14. 6. 1860 na růžovského faráře biskupské konzistoři z 21. 5. 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, koncept dopisu růžovského administrátora konzistoři z 20. 6. 1860. Tamtéž. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, opis dopisu biskupské konzistoře krajském Litoměřicích z 18. 7. 1860 a opis dopisu biskupské konzistoře vikariátnímu úřadu z 19. 7. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, kopie dopisu okresního hejtmanství obecní z 30. 7. 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis habřinského faráře růžovskému farář koncept dopisu růžovského administrátora biskupské konzistoři, b. d. [konec listopadu 1860 SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis českokamenického vikáře růžovskému z 15. 11. 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis administrátora farnosti biskupské k 9. 1860. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis administrátora farnosti biskupské k 9. 1860 a z 2. 10. 1860; protokoly o výstupech č. 19-27 z 23. a 28. 9. 1860. Diecézní archiv v Litoměřicích (dále jen DA Litoměřice), konzistorní korespondence (dále j změnách vyznání v litoměřické diecézi z 17. 1. 1861. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, protokoly o prvních ohláškách č. 28-38 z 1. 1861; DA Litoměřice, KK, dopis růžovského administrátora biskupské konzistoři ze 4. 1. dopisem kamenického vikáře čj. 132 z 6. 1. 1861. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis habřinského faráře do Růžové z 5. 2 SOkA Děčín, AO Růžová, inv. č. 1, obecní kronika, s. 107; FÚ Růžová, inv. č. 2, farní kron Catalogus, 1860, s. 26; 1861, s. 25; 1862, s. 17. DA Litoměřice, KK, průvodní dopis českokamenického vikáře biskupské konzistoři čj. 1858 z DA Litoměřice, KK, dopis růžovského faráře biskupské konzistoři čj. 1858 z 4. 4. 1861. DA Litoměřice, KK, dopis huntířovského faráře biskupské konzistoři z 18. 3. 1861. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 20/1, evangelická matrika Růžová, vevázaný seznam změn vy SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, dopis administrátora farnosti biskupské k 10. 1860. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 4/4, evangelická matrika oddaných Habřina, s. 30-31. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 4/5, evangelická matrika zemřelých Habřina, s. 82-83. Tuto větu uvádí Joseph KOWARZ, Nachricht und Bitte aus Rosendorf, Sebnitz květen 1862, ulo Unitätsarchiv der Evangelischen Brüder-Unität (dále jen UA) Herrnhut, sign. NB.I.R.3.402.D přejímá Beck 1871: 53. Pro Bräunlicha je snad díky tomuto výroku Blumentritt „fanatickým k 1904: 46). Datace v matrice a na náhrobku se rozchází. Matrika totiž uvádí 25. červenec, zatímco na n vytesán 25. srpen. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 4/5, evangelická matrika zemřelých Hab SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 4/5, evangelická matrika zemřelých Habřina, s. 88-89. Joseph KOWARZ, Nachricht und Bitte aus Rosendorf, Sebnitz květen 1862, uložená v knihovně sign. NB.I.R.3.402.D.3.c. Heinrich Levin REICHEL, Aufruf zur Unterstützung des evangelischen Gemeinleins in dem kath Rosendorf in Böhmen, Herrnhut 1862, uloženo v knihovně UA pod sign. NB.I.R.3.402.F.4. SOkA Děčín, FÚ Růžová, inv. č. 2, farní kronika 2, s. 96. Zum Gedächtnis unsers am 24. Februar in Herrnhut entschlafenen Bruders Konrad Beck, Herrnh Herrnhut, fond Nachlass Conrad August Beck, nezpracováno, složka Briefe an Conrad Beck 188 67 od Agathona Pultara Conradu Beckovi z 20. 3. 1897. SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 128-129 SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 20/1, evangelická matrika Růžová, vevázaný seznam změn vy Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 130-131; FÚ Růžová, inv. č. 2, farní 98-99. „Der Geist kommt." SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 129. „die überschwängliche Gefühlsschwärmerei dieser Herrnhuter Pietisten." SOkA Děčín, FÚ Jetř 14, farní kronika, s. 130. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 4/5, evangelická matrika zemřelých Habřina, s. 94-95; Cat 1868-1875. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 20/1, evangelická matrika Růžová, vevázaný seznam změn vy Catalogus, 1869, s. 96-105; SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 20/1, evangelická matrika Růž seznam změn vyznání, kde ovšem vůbec nejsou zaznamenány přestupy v České Kamenici, k nimž došlo. SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 20/2, evangelická matrika Růžová. 30. dubna 1876 provedl matriční zápis. Katolický administrátor farnosti v době přestupů konstatoval, že nemají jasno nejen v kato nýbrž ani v současném vyznání. A stejně tak biblí se měli zaštiťovat jen do té míry, byla- jejich názory. SOkA Děčín, FÚ Růžová, karton č. 4, inv. č. 112, koncept dopisu růžovského biskupské konzistoři z 20. 6. 1860 a opis dopisu biskupské konzistoře vikariátnímu úřadu z SOA Litoměřice, Sbírka matrik, N 20/1, evangelická matrika Růžová. UA Herrnhut, fond Nachlass Conrad August Beck, nezpracováno, složka Briefe an Conrad Beck č. 67 od Agathona Pultara Conradu Beckovi z 20. 3. 1897. SOkA Děčín, FÚ Jetřichovice, inv. č. 14, farní kronika, s. 128. Catalogus, 1868-1875. Václav Zeman [ URL "LM-439.html "]