Výstava Archeologický institut N. P. Kondakova v Praze (1931–1952) ve Slovanské knihovn ****************************************************************************************** * Martina Chmelová ****************************************************************************************** (2. prosince 1999 - 15. ledna 2000) Velká emigrační vlna po roce 1917 přinesla do hostitelských zemí i velkou část ruské intel snažila i v emigraci pokračovat ve své odborné činnosti, a to jak na bázi individuální, ta Jedním z velmi významných center ruské intelektuální emigrace byla v meziválečném období P zdejší početné ruské komunity odráželo široké stavovské, profesionální a názorové spektrum kontextu spadal i vznik tzv. Kondakovova institutu. Nikodim Pavlovič Kondakov (1.11.1844 Chalaň - 17.2.1925 Praha) se jako poříjnový emigrant přes Istanbul do Sofie a v roce 1922 do Prahy, nejprve jako mimořádný profesor, kde se po doktorem honoris causa. Kondakov se do Prahy dostal na pozvání, které bylo podporováno ze strany našeho státu, tzv na němž měl osobní podíl prezident T. G. Masaryk. S českým prostředím byl však Kondakov v dříve. Setkal se s F. Palackým, F. L. Riegrem, pravidelnější kontakty měl s J. Hlávkou, L. Muchou či s rodinou Masarykových. Praha přijala Kondakova velmi vřele a zůstala i učencovým posledním útočištěm. Nástupcem N se stal další ruský emigrant Nikolaj Lvovič Okuněv (1886?1949), který svou dvacetiletou vě pedagogickou prací velmi ovlivnil české byzantologické a příbuzné bádání. Kondakov, absolvent Moskevské university, žák F. I. Buslajeva a K. K. Gerce se soustředil a byzantské umění a související blízkovýchodní, balkánskou a zakavkazskou problematiku. Je zakladatele ruské moderní archeologie a průkopníka ikonografické metody. V letech 1888-1893 byl hlavním konzervátorem sbírky středověkého a renesančního umění Ermi 1898 byl Kondakov zvolen členem ruské Imperátorské akademie věd, postupně se stal i členem francouzské, bulharské, rumunské akademie. Při své pedagogické činnosti v Oděse (od 1870), petrohradské (od 1888) a poté pražské, vychoval celou řadu špičkových odborníků (Ja. L. Sm Ajnalov, M. I. Rostovceva, E. H. Minns a jiní). Jeho pracovní metoda spočívala ve zkoumání umělecké památky v širokém kulturněhistorickém hlav. důrazem na studium a interpretaci ikonografického materiálu. Styl chápal jako dobový v jehož rámci umělec tvoří a zachovává tak tradici a kontinuitu. Klíčové místo přiznával B zprostředkovatelce pozdně antické tradice. Kondakovovo úmrtí dalo podnět k založení instituce pojmenované na jeho počest. Zakladateli Seminarija imeni N. P. Kondakova - Seminaria Kondakoviana - byli vesměs Kondakovovi ruští obdivovatelé. Tato instituce se stala jednou z nejvýznamnějších ruských zahraničních vědec Vznik a existence instituce byla umožněna díky podpoře československého státu a řady domác zahraničních příznivců. Sám prezident se v r. 1935 podílel nezanedbatelnou částkou. V roce 1931 bylo Seminarium Kondakovianum zaregistrováno jako nepolitický spolek pod jméne institut N. P. Kondakova. Roku 1938 část Kondakovova ústavu opouští Prahu a stěhuje se do Vedoucím bělehradského ústavu byl G. A. Ostrogorskij (1902-1976), soukromý docent ve Vrati bělehradské univerzity a řádný člen srbské akademie věd. V roce 1941 německé bombardování ukončilo konfliktní vztahy mezi oběma částmi ústavu. Část věcí se podařilo zachránit a pře do Prahy. Řízením české části institutu byl pověřen po odchodu N. P. Tola do Spojených států N. J. A druhé sv. války byl Kondakovův institut veden jako nezávislý mezinárodní ústav při německé univerzity. Od roku 1946 do 1948 vedl institut Karel Schwarzenberg, od r. 1948 A. V. Floro období existence institutu bylo vyplněno snahou o obnovení vědecké a vydavatelské činnosti rozhodnutím vlády Československé republiky včleněn do svazku ČAV. Jeho další činnost byla až v roce 1953 byl ústav fakticky uzavřen. Kondakovovův ústav, jedna z vůbec prvních takto institucí na světě, upadá časem v polozapomnění. Činností Kondakovova institutu bylo vydání a uspořádání vědecké pozůstalosti N. P. Kondako pedagogická a publikační činnost. Dále studium tematiky oblasti studia byzantského, staréh balkánského umění a východoevropské kultury vůbec, umění pozdní antiky, umění Blízkého výc kočovných národů; členové ústavu se podíleli na archeologických výzkumech, z nichž je nejz Dura Europos v Sýrii. Ústav postupně vybudoval vědeckou knihovnu a shromáždil i kolekci sbírkových předmětů různ V určitém smyslu je následníkem Kondakovova institutu nynější Ústav dějin umění Akademie v možno najít část osobní pozůstalosti N. P. Kondakova a některých dalších členů, téměř komp menší sbírku mincí, institucionální archívní fond a další artefakty různého charakteru. Sb zapůjčena jako depozitum v NG v Praze a kolekce koptských textilií je uložena v Uměleckopr Ve výstavní chodbě Slovanské knihovny v Klementinu je nevelká expozice dokumentující činno Archeologického ústavu N. P. Kondakova (dále jen AINPK). Můžeme zde najít dokumenty vztahu historii, např.: tištěné stanovy AINPK, projekt organizace vědeckého institutu, seznamy a protokoly o zasedání vedení AINPK, inventární seznamy AINPK, seznamy knih velmi cenné kniž dokumenty k samotné činnosti AINPK, např. tiskařský štoček se „Sibiřským jezdcem" - logem k odborným knihám, fotografie a jiné artefakty různého charakteru. Třetí část je věnována významných členech AINPK a významným osobnostem veřejného života. Nalezneme zde fotografie kněžny Jašvilové, Niederleho, Vasiljeva, Rostovceva a jiné, dále rodokmen Karla Schwarzenb kresby Beljajeva, dopisy Alice Masarykové kněžně Jašvilové, významné člence AINPK, vyjádře přijetí za čestného člena, poděkování Hany a Edvarda Benešových za obdržené odborné knihy. Martina Chmelová [ URL "LM-187.html "]