Památkáři, ekologové, téma oživení památek ****************************************************************************************** * Tomáš Hájek ****************************************************************************************** V souvislosti s přípravou nového památkového zákona se mluví též o tzv. oživení památek. Z jisté, zda se toto pojetí do české památkového péče výrazněji prosadí, nicméně je přinejme důkladněji teoreticky prozkoumat. Dříve než přistoupíme k pojmům a pokusíme se definovat, co rozumíme "oživením památek", po celkovou souvislost, ze které budeme v uvažování nad potřebností, sociokulturní naléhavost památek, vycházet. Do této souvislosti pronikneme pomocí několika citátů, získaných z pový tisku během roku 2000 a 2001. Starosta M.Brýdl je starostou historicky významného města Li neopominutelným představitelem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska jako hla partnera státní památkové péče. Přesto ani on v jednom rozhovoru neváhá prohlásit:"Diskuse moderní architektury do památkově chráněného území probíhaly prakticky po celé dvacáté sto mého subjektivního hlediska jsou památkáři často bezradní. U sporných věcí jsme nechali vž několik variantních studií, a to na náklady města, přestože šlo o soukromé investice, aby diskutovat" . Na zasedání senátního podvýboru pro kulturní dědictví (26. května 2001) mluvil senátor V.F podnikatelsky hutně: "Moderní hotelnictví přesně zná kritéria, která vedou k dobré návratn a zároveň k únosným provozním nákladům. Těmto kritériím ne vždy vyhoví zámek, hrad nebo us kterou se investor snaží oživit přestavbou např. na hotel. Široké chodby, velký počet jen využitelných místností, vysoké náklady na energii, spojené např. s obtížným vytápěním nebo zmíněných prostor, to jsou jen některé z problémů obdobných investic ...Na druhé straně je že po celé Evropě stoupá zájem nejen o ubytování v obdobných objektech...Dalším příkladem španělské paradory. Jedná se o hotely, které najdeme po celém Španělsku. Za přímé účasti s přestavěny polorozpadlé hrady a zámky na pohodlné a komfortní hotely, zpravidla v kategori hvězdiček. ...Možná, že by mohl být na upravené památky modernější pohled v tom smyslu, že sloužit jako strnulé objekty a kastelány a přezůvkami. " Protože chceme učinit průzkum názorů skutečně reprezentativním, z "tábora" příznivců "oživ citujme ještě K.Nejdla, ředitele České centrály cestovního ruchu, jak se vyjadřuje k mezin "Cesta po hradech a zámcích ve střední Evropě:"Tento projekt, začínající v roce 1995, měl peripetii, ale v současné době jsme ve stádiu, kdy bylo vybráno společně 15 památkových ob pomoci, kterou jim nabízíme, by pravděpodobně, abych nebyl stoprocentní, řeknu, že by prav několika let zanikly anebo by byly zdevastovány ještě více, než jsou. Jsou to objekty, kte pomoc, nejsou to objekty, sloužící jako muzea a galerie, zámecké expozice atd. různých vla nemají peníze na jejich prostou údržbu, natož na jejich další rozvoj. Tento projekt spočív sežene zahraniční kapitál, který tyto památky spolu s dalším kapitálem opraví, a budou tyt pro cestovní ruch, který jim zabezpečí, jak jsem řekl, smysluplnou existenci" . Jak již bylo naznačeno, jestliže je "tábor" příznivců oživení památek, musí proti němu stá odpůrců. A protože bylo použito slovo "tábor", vztahy mezi těmito dvěma skupinami nejsou v jednoduché. Odpůrci "oživení památek" se odvolávají na hrozbu "fasádismu". Podle jejich ná památky nevyhnutelně směřuje do pasti "fasádismu". Jak říká významný památkář Josef Štulc ústavu památkové péče):...fasádismus. Z památky zůstane jenom slupka vnější fasády, za ní novostavba. Stále častější jsou adaptace, při nechž vše, co je na památce autentické, krás se loučí se životem a je bohužel většinou nahrazována architektonickým průměrem ...Můžeme demonstrovat na příkladu hlavního města. Smutným rysem je, že mnohé zděděné hodnoty v proc památek pro nové funkce zanikají, ale bohužel nevznikají, tak jak bychom si toužebně přáli hodnoty nové. Odhaduji, že z takových 10ti novostaveb na území Prahy, a to i na území Praž rezervace, tak nejvýš 1, maximálně 2 přinášejí i určité nové pozitivní architektonické hod *** Smyslem textu není předvést dějiny památkové péče, přesto se exkurzu nevyhneme. Není samoú vyzkoumat, zda vývoj památkové péče směřuje přece jen k tomu, aby jednomu z názorových smě zpřítomněných výše, dal víceméně za pravdu. Zda se má památková péče soustřeďovat zejména a restauraci památek, anebo má stejně tak usilovně při ohledu na zachování památkové podst památky novou funkci, která by jim dala dlouhodobou perspektivu. Žádný z obou načrtnutých trendů není stejnorodý, natož aby se opíral o nějakou pojmově utř kanonizovanou doktrínu. Ve své stručné analýze zejména časové posloupnosti nakládání s pam ačkoli je dostupná celá řada definic, budu vycházet - nikoli ovšem bezezbytku - ze "Stručn památkové péče" Vlastimila Vintera, který podle mého soudu (navzdory dobovému pojmovému id balastu) vychází z nejlepších tradic české památkové péče. Památková péče, nikoli tedy starožitnictví, de facto začíná jako puristická metoda obnovy 19. století. Vinter ji popisuje tak, že "vycházela z romanticko-historického chápání památ vzhled středověkých architektonických objektů, zvláště významných hradů a chrámových stave všech pozdějších změn a doplňků a uvést je do "původního", slohově čistého vzhledu, jak si architekti vyabstrahovali, a to popř. i se "slohovými" přístavbami. " Jako reakce na přebu vzniká kolem roku 1900 konzervační metoda, promýšlená Aloisem Rieglem, která zdůrazňuje vý uchování památky v dochovaném stavu s respektováním "patiny stáří". Přepjatou formu konzervační metody představuje následující doba tzv. metody analytické, kt zachovává stopy všech etap vývoje objektu, zachovaných při průzkumu. Rekonstrukční metoda druhé světové válce, kdy pomocí rekonstrukce, tedy doplněním závažné části památky na zákl původního detailu-prvku, bylo přistupováno k obnově za války poškozeného památkového fondu Ale teprve s odezníváním metody rekonstrukční se dostává ke slovu metoda, o kterou nám jde textu především, totiž metoda regenerační. Ta usiluje o komplexní pojetí obnovy památek ne stránce odborné, technické a výtvarné, ale též ve vztahu ke změněným ekonomickým, sociální podmínkám společnosti. Teprve v rámci regenerační metody se zvažuje téma přizpůsobení funk potřebám současné doby. Ne že by předcházející styly nehovořily o využití památek. Jakkoli vyšla z preromantického kultu ruiny a exaltované citovosti, přece jen pragmaticky "sloužil legitimizačním snahám probouzejících se národních hnutí v 19. století. Památková péče neby uměle naoktrojována, nýbrž vyvěrala z jejich politických, kulturních a zčásti i ekonomický Proto například i Alois Riegl nevynechává téma podpory využití nemovitých památek, aby se muzeálnímu umrtvení, ale nikdy se tento cíl nedostává tak do programového popředí jako v r regenerační. Už jen z této krátké chronologické posloupnosti je zřejmý sílící trend spatřovat v památká jejichž vývoj zdaleka není dovršen prohlášením za kulturní památku. Objekt svým prohlášení památku nevystupuje z vývojového času, a pokud tak purismus či částečně konzervační metoda učinily, pozdější dvacáté století opět vidí v památce dynamickou strukturu, ke které se si zvláštním režimu a s úctou, ale jejímž étosem si v žádném případě nekompenzujeme otevřenos které kráčíme vstříc. Ve své státní památkové péči (ve všech evropských zemích v podstatě stát pokouší vytvořit metazdůvodnění svých práv: památková péče má nutně své užití státotv ale v regenerační metodě k tomuto základnímu politizujícímu étosu památkové péče navíc při ohledy ekonomické, ekologické, a demografické. A v tom okamžiku nemluvíme o užití památek, památek", o kterém v tomto textu diskutujeme. *** Jakkoli o tom můžeme pochybovat, když vidíme až ortodoxně negativistické reakce památkářů připraveným investičním záměrům, žijeme v době, která "adaptacím" památek vůči požadavkům zřejmě přeje nejvíc: tedy v době převahy regenerační metody. Ale pokud chceme opravdu zjis trendů, musíme zkoumat regenerační metodu podrobněji. Při důkladnějším pohledu se i pojem rozpadá do více pojmů: vedle revitalizace, která znamená, že se v obnovované památce úmysl původní funkce, vedle renovace, která znamená náhradu části památky nikoli kopií chybějící uměleckým činem, který památku zhodnocuje, nás zajímá především pojem reanimace, kdy nabíz památce novou funkci jako prostředek její záchrany a obnovy. Ovšem mezinárodní dokumenty zejména ICOMOSu - navzdory tomu, že žijeme v době komplexního přístupu - nijak nezdůrazňují pojmy, které se blíží pojmu reanimace, jenž vyjadřuje, abych srozumitelný příklad, že se jízdárna zámku Hluboká upraví pro Jihočeskou galerii, že se or v Boskovicích adaptuje pro výstavní účely, že se opuštěný hlubinný důl upraví jako muzeum fárání. Stěžejní mezinárodní dokument Benátská charta z roku 1964 bere za svou spíše klasi strategii, protože se zabývá především pojmy konzervace a restaurace. Hovoří sice o tom, ž památek je vždy podpořeno, jestliže se jim určí funkce, užitečná pro společnost: takové ur žádoucí, ale nesmí narušit uspořádání a výzdobu budov" , ale tato formulace zůstává upozad orientací dokumentu, který dokonce i restaurování považuje za operaci, která si má podržet charakter. Další důležité dokumenty jako například dokument o autenticitě z Nary z roku 19 myšlenkovou linii, kterou nastolila Benátská charta, kdy opatrné konzervování dochované po tou nejvýsostnější památkářskou strategii obnovy památek a památkových sídel. Přesto máme k dispozici dva dokumenty, které nám umožňují přece jen rozlišovat ve struktuř desetiletí, tedy v době převládnutí regenerační metody. "Mezinárodní charta kulturního tur 1976)" má až bigotní ochranářský charakter, navíc "okořeněný" vnitřní rozporností, neboť j neústupnosti ochranářství, vyjadřující se ve snaze o zmrazení uchovaných hodnot, když se h "Mezinárodní charty kulturního turismu" mluví o privilegované části kulturního dědictví, k zřejmě výhradně - má být chráněna . Morálním imperativem ochranářství má být přece teze o kulturního dědictví, hodným ochrany (koneckonců v tomto smyslu se vyjadřuje Max Dvořák, za systematického přemýšlení o teorii památkové péče). Na tomto rozporu mezi univerzálností e imperativu a nutkáním k dogmatičnosti je stavěn soubor deklaratorních požadavků. Nemluví s trvalé udržitelnosti cestovního ruchu vůči kulturnímu dědictví, ale o "snesitelnosti". Hov že "je třeba odsoudit jakéhokoli zařízení a zavedení turistických služeb v rozporu se zákl respektování existujícího kulturního dědictví. " Plamenně se deklamuje, že signatáři dokum jednomyslně starost o ochranu kulturního dědictví, jež je základem mezinárodního turismu, zavazují podporovat boj zahájený na všech frontách proti destrukci tohoto dědictví nejrůzn znečištění (v rámci cestovního ruchu pozn. autora) . Jestliže Bruselská charta ventiluje jakýsi prvoplánový hněv, který potlačuje téma hledání rozšiřujícího se fondu kulturního dědictví, a utíká k ideologickému výrazivu jako "odsoudi frontách", "znečištění" ve vztahu ke prostému faktu turismu, je "Mezinárodní charta ICOMOS turismu" (Mexiko 1999) podstatně obezřetnější a méně ideologická v pojmech, a neskonale př chápání turismu jako historické šance pro uchování památkového fondu. Charta ICOMOSu je po ale její duch a poselství přece jen lze shrnout do jedné z jejích formulací v preambuli: " turismus, pozn. autora) stále více uznáván jako pozitivní síla, která podporuje zachování kulturního dědictví. Turismus může pochopit ekonomické charakteristiky kulturního dědictví zachování při tvorbě zdrojů, rozvíjení výchovy a pohnout politikou. Reprezentuje základní pro mnohé země a četné regiony a může být důležitým faktorem rozvoje, když je řízen s úspě tato deklarace postavena na etické bezrozpornosti, protože nehlásá doktrínu výběrovosti pa Proč se Mexická charta tak výrazně liší od charty Bruselské? Mexická charta totiž hluboce postfordistické době převažujícího terciárního a kvartérního sektoru, zatímco charta Bruse tak, jak jej nazírala doba průmyslová, doba průmyslových národních států, jejíž základními postupy ještě nebyly čitelnost fragmentu, dekonstrukce pojmových konstruktů, citát jako in estétství dotyků historismu. Proto lze konstatovat, že metoda regenerace prostřednictvím z reanimace je srozumitelná až po postmoderním obratu, který šel ruku v ruku s procesem glob postprůmyslové se celá průmyslová epocha a její nepohyblivý nemovitý základ stává reliktem pro jeho rozsáhlost reanimovat: až příliš průmyslová epocha vrostla do krajiny, než aby by odeznění snést ji jako nadbytečný balast. Naše postmoderní činnost se odehrává v rámci pov industriálních hranic: industriálního města a industrializovaného venkova.Tyto hranice nel posunout, nýbrž jen reanimovat. Právě tento fakt adaptace industriální epochy jako gigantického reliktu na požadavky doby vytváří poptávku po památkové péči jako nositelce vize oživení památek. Stejně tak musí bý nevýběrová, široce demokratická a přitom ekonomicky relativně soběstačná. *** Použili jsme tezi, že "průmyslová epocha vrostla do krajiny". Důvodem byl nejen vlastní ro areálů uvnitř měst (tzv. blackfields či brownfields) ale i veřejně publikovaný zájem památ památkový fond jako součást životního prostředí, který by umožnil provázat ochranu kulturn přímo na Listinu základních práv a svobod (na rozdíl od životního prostředí není v mezinár kodifikováno právo na kulturní dědictví). A krajina, jakkoli se o ní zmiňují i památkové z Rakousko, náš stávající zákon), je především ekologickou kategorií. A tak nezbývá, než do tohoto textu pozvat i ekology, ostatně zvou se tam svojí činností sami. Jsou to právě ekologové, kteří mají šanci jít v památkové péči opravdu vpřed jednak proto, památková péče jako dvě sousedící cesty k trvalé udržitelnosti mají k sobě ideově blízko, daleko, aby si ekologové uchovali přiměřený odstup od chyb a bludných cest památkové péče pro kritiku a navrhování změn strategie. A to také dělají, v tomto případě němečtí Zelení. předkládali hotový koncept, jak přispět k ekonomicky efektivní reanimaci památkového fondu fond moderně strukturovat. Nicméně se otevírá zásadní debata, kde by se mělo hovořit o dem památkové péče, kterou rozumíme přijetí cíle chránit kulturní dědictví nejširšími vrstvami to se může podařit jen tehdy, když se opustí muzealizace památkového fondu, i když provede přistoupí se k ochraně památek, vstupujících do současných vazeb a funkcí. Němečtí Zelení publikovali v září 2001 "Zelenou iniciativu k posílení památkové péče" , ve objevují motivy, které jsou zde v historických českých zemích relativně aktuální z projedn památkového zákona. Za situace, kdy se celá jedna epocha a její projevy v krajině stávají se náhle ocitáme před problémem ufinancovatelnosti péče o památkový fond. Němečtí Zelení s že se trvale snižují výdaje státu na obnovu památkového fondu. Berou v potaz společenský d mezi zastánci jednotlivých stavebních stylů. Berou do úvahy, že velké investorské projekty památkovou péčí odsouhlaseny bez výhrady, zatímco se s malými investory jedná o detailech. úsilí roste počet prázdných historických funkčních budov o vysoké architektonické hodnotě. Ve svých závěrech Zelení mimo jiné upozorňují, že památková péče musí zůstat jako úkol stá ale, že široká společenská debata o památkové péči, po které volají, se nutně musí týkat n férovosti vztahů mezi památkovou hodnotou a požadavky na využití památkového fondu, k čemu zřídit speciální instanci úředního charakteru. Z jejich textu vyplývá, že férovost vztahu a znovuvyužitím posílí angažovanost vlastníků památek ve věci památkové péče, a to se stan signálem, přenášejícím se na celou společnost. To, co chybí v textech ICOMOSu, totiž tématika oživení památek, jejich reanimace, se v čis podobě objevuje v programovém textu německých Zelených jako "Neunutzung." Zelení vykročili v hledání nové podoby památkové péče. Kde se ale opožďují památkáři? Summary The current period of the European and the Czech cultural development reveals the need for monument reanimation. The present paper gives an evidence of the general rules of the deve conservation of cultural monuments from the puristic to the regeneration approach, and it documents of the recent decades concerning the development of cultural tourism. The paper demonstrates the significance of new historic era, when, as a result of globalis accession of a high-tech society, the whole epoch of the traditional industrialism with it assets becames the relic in the framework of the current post-industrial period, worth pro The author points out the lack of new patterns in the conservationist s thinking which rel balanced proportion between the requirement for the conservation of the monuments and site finding for them new functions. This topic is, however, being researched by ecologist. The the programme document of the German Green Party aiming at the strenthening of the monumen Tomáš Hájek [ URL "LM-161.html "]