Obnovený obyčej vynášení smrti ****************************************************************************************** * Věra Thořová ****************************************************************************************** Ještě na počátku dvacátého století patřilo v Čechách vynášení smrti o páté neděli postní, před velikonoční nedělí, k běžně rozšířenému obyčeji, který se postupně vlivem nejrůznější z některých regionů vytratil, až zcela zanikl.1 Dokládají to zprávy dopisovatelů z počátku století v Zíbrtově Českém lidu,2 či zmínky v různých regionálních časopisech a sbornících. těchto autentických výpovědí popsal Čeněk Zíbrt obyčej vynášení smrti ve svých publikacích výroční obyčeje4 a Veselé chvíle v životě lidu českého.5 Zmiňuje se o jeho existenci napří Královéhradecka, Kolínska, Žatecka, Českomoravské vysočiny, Táborska, Bechyňska, Příbramsk aj.6 Jinými slovy řečeno - jeho existence počátkem dvacátého století až do první světové v prakticky celé území Čech. V současné době se v některých ojedinělých lokalitách Čech dochovala pouze druhá část toho chození s lítem (panenkou, miminkem).7 V těchto výjimečných případech jde skutečně o konti nepřerušenou tradici. Poválečná desetiletí výročním obyčejům příliš nepřála, nepočítáme-li zpracování výročních obyčejů v podání dětských souborů. Teprve až devadesátá léta dvacátéh přinesla kupodivu jisté oživení a zájem o obnovení dávných tradic. Byli to především pedag - učitelé mateřských a základních škol, školních družin a vedoucí různých kroužků v Domech kterým bylo z vyšších míst doporučováno vracet se k starým místním tradicím. Spolupůsobila i porevoluční změna školních osnov, především občanské výchovy, jejíž učebice pro 5. - 9. výročním obyčejům pozornost a seznamuje žáky s jejich průběhem v kalendářním roce celkem n stranách.8 Díky pedagogickým pracovníkům byl obyčej vynášení smrti spolu s přinášením líta v některýc obnoven. Narozdíl od minulosti probíhá však na zcela odlišné bázi. Není už spontánním proj dětí, ale je pořádán učiteli či pracovníky Domů dětí a mládeže. Poněvadž školní osnovy zák nedávají prostor pro vlastní organizaci, zůstává tato úloha vedoucím školních družin, sous prvních až čtvrtých tříd základních škol, učitelkám mateřských škol a pracovníkům Domů dět Proto se obyčej nekoná přímo na Smrtnou neděli, ale v některý z posledních dnů školního tý nedělí. Tak družina základní školy v Chlumci nad Cidlinou vynáší smrt ve čtvrtek, mateřská ve Zdechovicích u Přelouče v pátek, ale při špatném počasí i v jiný den. Domy dětí organiz obvykle v sobotu odpoledne (například Dům dětí a mládeže v České Skalici). Tyto akce nejso nařizovány, ale pouze doporučovány. Za špatného počasí se s malými dětmi obchůzky nekonají ve Zdechovicích) nebo jsou zkráceny (Česká Skalice).9 Organizace průvodu se smrtkou v Chlumci nad Cidlinou se iniciativně ujala vedoucí školní d Lidmila Věříšová, které vypomáhá mladší kolegyně. Obě učitelky mají k folkloru blízký vzta smrtky věnují řadu hodin. Vynášení smrti se pravidelně v Chlumci koná od roku 1997, a to v před Smrtnou nedělí po třinácté hodině. Pátek údajně není vhodným dnem, poněvadž většina r vyzvedává z družiny brzo po poledni, takže účast na průvodu by byla nízká. Chlumec nad Cid s 5 700 obyvateli a jednou základní školou. Akce, podporovaná Městským úřadem, je oznamová vylepenými plakáty a několikrát ohlašována městským pouličním rozhlasem. V době konání prů bezpečnostních důvodů provoz na hlavní komunikaci městská policie. Podněty pro průběh celého obyčeje získaly chlumecké pedagožky na poradě Krajského pedagogi Hradci Králové.1O Samy pak ještě pátraly v krásné literatuře, například Babičce Boženy Něm ročnících regionálních časopisů, ovšem bez ohledu na krajovou příslušnost. Také obchůzkové přetištěné v různých časopisech, učebnicích a metodických listech, odkud byly vybírány, po nejrůznějších sbírek lidových písní, dokonce i moravských (např. Erben, Bartoš aj.). V roce 2000 se v Chlumci nad Cidlinou konalo vynášení smrti ve čtvrtek 6. dubna. Každá dru měla vyrobenou svou vlastní figurínu smrtky, vyvedenou velmi umně podle tradičních vzorů: do kříže, ovázané slámou a oblečené do pestrých šatů, na hořejším konci tyčky připevněná h pomalovaným obličejem, okolo krku zavěšený náhrdelník z vyfouknutých vajec. Průvod vyšel z překročil za policejní asistence hlavní komunikaci a postranními uličkami směřoval k řece - děvčata i chlapci - byli seřazeni do dvojstupů podle tříd, v jejichž čele vždy jeden žák oblečeni do pestrých či bílých šatů, nesli smrtku. Ostatní děti nesly líta - březové či sm opentlené pestrými stužkami. Každou třídu vedla učitelka, jež také dávala pokyn ke společn Každá ze čtyř tříd měla svou vlastní koledu, kterou během průvodu několikrát zopakovala. Z říkadla česká, ale i moravská. Z českých to byla Nesu, nesu smrtku/, k Zelenýmu čtvrtku... ze vsi/, nové léto do vsi.../, z moravských Smrťáka nesem/ s velikým nosem.../, Neseme Mař smaženú.../, Smrt, smrt ukrutná/, kyselice nechutná.../, kyselicu sníme/ a smrt utopíme/. tu však i s novou tvorbou družinové vychovatelky Váňové: Smrt nesem z města, čeká ji dlouhá cesta, až do Cidliny vejde, zlá zima odejde. Průvod došel k řece, nosiči smrtky sestoupili postupně se svými učitelkami po schodech těs zatímco ostatní děti přihlížely za zábradlím na nábřeží. Za pomoci podpalovače, se kterým pouze učitelky, byly figuríny zapáleny a chlapci je vhodili do řeky. Děti se zájmem sledov plující po hladině, dokud nezmizely jejich očím v dálce za mostem. Po odplutí poslední smr seřadily do průvodu a s pozdviženými líty se vracely do školy za zpěvu : Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo? U studánky, u vody, mylo ruce i nohy. Fiala, růže kvésti nemůže, až jí milý Pánbůh z nebe pomůže. Mimochodem řečeno - ke škodě věci - se celá akce odbývala za nepatrné pozornosti veřejnost Zbývá dodat, že oblečení pro Moranu, jak smrtce v Chlumci říkají, shánějí učitelky (staré halenky). Chybějící součásti zhotovují z bílého krepového papíru. Stejně tak dodají dřevěn Děti pak přinesou vyfouknuté vaječné skořápky. Záleží také na nich, jak se do průvodu oblé nesoucí Moranu měli bílé širší kalhoty, někteří i bílou halenu, dívky bílé nebo pestré dlo Většina dětí však byla v normálním školním oblečení. Děti z mateřské školy ve Zdechovicích u Přelouče nesou v průvodu smrtky dvě. Jednu, umně z dílem učitelkami, vrátí zpět do školky a uschovají pro příští rok. Druhou, jednodušší, pro použití, vyrobenou dětmi z koštěte s pomocí učitelek, zapalují a vhazují do potoka. S líty větvičkami) se pak vracejí do školky za zpěvu umělé písně Přišlo jaro do vsi..., kterou s učitelka hudební výchovy. Smrtka je zhotovená z hůlek obalených slámou a senem, oblečená d obličej potažený pomalovanou látkou, na krku korále z vyfouknutých vajec (vejdumků) či hle Závěrem shrňme hlavní podstatné rozdíly mezi současností a minulostí. Tradice: Současnost: 1. Smrt se vynášela na Smrtnou 1. Smrt je vynášena ve neděli dopoledne. všední den před Smrtnou, nedělí odpoledne. 2. Průvodu se účastnily pouze 2. Průvodu se účastní dívky. chlapci i dívky. 3. Dívky měly obvyklé všední 3. V oblečení účastníků oblečení. průvodu se objevují maškarní prvky. 4. Průvod si organizovaly 4. Průvod organizují učitelky. dívky samy mezi sebou. 5. Smrtku si zhotovovaly 5. Smrtku si zhotovují děti dívky samy, tak jak to vídaly u starších za pomoci svých učitelek. kamarádek, bez pomoci dospělých. 6. Materiál ke zhotovení smrtky 6. Materiál ke zhotovení si sháněly dívky samy. smrtky shánějí učitelky. Pouze vaječné skořápky přinášejí děti. 7. Obchůzka byla pouze záležitostí 7. Obchůzka je zaštítěna městskými orgány dívek, bez působení dospělých. a institucemi (Městský úřad, policie, Dům dětí a mládeže apod.) 8. Obchůzka se konala za každého 8. Za špatného počasí se obchůzka nekoná počasí. nebo je zkrácena či přeložena na jiný den. 9. Obchůzkovou koledu se dívky 9. Obchůzkovým koledám učí děti učitelky. učily od starších sester, kamarádek, rodičů. 10. Koledy jsou tradičního lidového původu, 10. Koledy pocházejí většinou z cizích, často místní provenience, přecházející i hodně vzdálených regionů a mezi tradičními z generace na generaci. jsou i písně či říkadla umělého původu. 11. Při obchůzce dívky navštěvovaly 11. Obchůzka po domech se jednotlivé domy, kde dostávaly koledu nekoná, děti žádnou koledu nedostávají. (vejce, peníze, sladkosti či jiné potraviny). Iniciativa chlumeckých učitelek, které dovedly probudit zájem dětí o staré tradiční zvyky, příkladná. Ovšem na druhé straně by měly při tomto obyčeji vycházet z čistě regionálních t jim jistě poskytli prospěšné rady odborní pracovníci regionálního muzea a doporučili odbor autentický materiál zaznamenaný v okresních archivech i starých ročnících regionálních čas se vrátily obchůzkové koledy spojené s výročními obyčeji, byť poněkud v pozměněné formě, t vzešly. ___________ (Studie byla zpracována v rámci grantového úkolu č. 14O4 AV ČR Praha) Poznámky: 1 Viz Thořová, Věra: Současná obchůzková koleda na Smrtnou neděli v Čechách. Lidé města, 4 176. 2 Např. Český lid 3, 1893, s. 193-195, 469-471, 6, 1896, s. 184-186 aj. 3 Např. Sborník národopisný okresu hořického. Hořice 1895; Vlastivědný sborník českého jih K. V. : Lid na Hlinecku. Praha 1900. Aj. 4 Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich vypra památky až po náš věk. Praha 1889. 5 Veselé chvíle v životě lidu českého. I. vyd. Praha 1909-11, 2. vyd. Praha 1950. 6 Veselé chvíle ..., c.d., s. 215-222. 7 Vlastiboř u Soběslavi, Sulislav u Stříbra, Bystré v Orlických horách, Dobrušsko. 8 Dudák, Vladislav - Inquort, René - Mareda, Richard: Občanská výchova pro 6. ročník zákla 1999, s. 60 a n.; Fischerová, Daniela a kol.: Občanská výchova pro 6.- 9. ročník základní Praha 1994, s. 18 a n. 9 Informace poskytli ředitelka mateřské školy ve Zdechovicích paní Červinková a pracovník mládeže v České Skalici. 10 Na základě doporučení čerpaly z těchto publikací: Občanská nauka pro 6.- 9. třídu zákla (Lidové zvyky a obyčeje v křesťanském roce.) Úvaly u Prahy 1996; Karpetová, Barbara - Slád Kateřina:Nenuda v duchu českých tradic. Příloha (Nenudova příloha pro malé a velké). Praha Doležalová, Hana: Nápady pro maminky na mateřské dovolené. Praha 1998; Kynclová, Marie - N Velikonoce, zvyky, kraslice. Praha 1991. ______ Text k fotografiím: (Foto V. Thořová 6. 4. 2000) 1. Děti ze školní družiny v Chlumci nad Cidlinou vynášejí smrt. 2. Zapálení smrtky u řeky. 3. Smrtka je vhozena do řeky Cidliny. 4. Děti se vracejí s lítem ke škole. Věra Thořová [ URL "LM-399.html "]