Proměna Heideggerova pojetí vědy mezi spisy „Sein und Zeit“ a „Wissenschaft und Bes ****************************************************************************************** * Jana Kružíková ****************************************************************************************** Filosof Martin Heidegger bývá spojován s fenomenologickou filosofií, se zkoumáním otázek t lidské existence, pobytu. To je jistě pravda, především v ranném období byla pro Heidegger a čase, temporalitě - ústředním tématem. Nicméně po obratu („Kehre", asi r. 1936) se pro j myšlení stávají důležitými i další témata a motivy. My se zde budeme věnovat jeho pojetí v Heidegger tematizoval především v souvislosti s technikou, zjednáváním (Gestellem), myšlen Teoretický přístup vědy stavěl proti praktickému přístupu naší každodenní zkušenosti či vů myšlení a básnění. V svém raném (a zřejmě nejslavnějším) spise „Sein und Zeit" (Bytí a čas) se Heidegger sice spíše okrajově, nicméně stojí za to jeho způsob tematizování krize věd a teoretického přís toto pojetí krize věd a teoretického přístupu navazuje na jeho chápání metod věd, které se v jeho disertační a habilitační práci. V §3 Heidegger uvádí, že stanovení předmětných obor z naší každodenní předvědecké zkušenosti a že k pokroku ve vědách nedochází hromaděním výs „tázáním po základní skladbě toho kterého oboru, jež je vyvoláno ponejvíce jako reakce na znalost věcí. Vlastní „pohyb" věd se odehrává v revizi těchto základních pojmů a úroveň ur dána tím, jak dalece je schopna krize svých základních pojmů." Abychom porozuměli těmto zá museli bychom prozkoumat předmětné obory jednotlivých věd. Toto prozkoumání předmětných ob pro pochopení vědy podle Heideggera nezbytné a zásadně se odlišuje např. od logiky, která pouze co do jejich metody. Z výše uvedeného je zřejmé, že věda podle Heideggera souvisí s předvědeckou zkušeností. Tento motiv Heidegger rozvíjí a prohlubuje v §69b , kde se zabývá genezí teoretického postoje. Teoretický postoj, teoretické bádání, vychází podle Heidegger postoje, z praktického obstarávání, z praktického zacházení se jsoucny, z používání příruč Teoretický postoj vzniká podle Heideggera tak, že se obstarávání zdrží jakéhokoliv zacháze praxe, čímž zbude pouze jakési prodlévání, „už jen hledění kolem sebe". Toto Heideggerovo částečně liší od běžného chápání vztahu mezi poznáním a zacházením s věcmi, jež navazuje n tradici. Podle Platóna je nejdůležitější pro poznávání vidění, nazírání, a jelikož naše vi okolo nás předchází našemu zacházení se jsoucny, vnucuje se samozřejmě představa, že nejpr poznáváme a až poté s nimi nějak zacházíme. Důvod, proč Heidegger uvedené pořadí obrací, v celkového pojetí jeho filosofie, která vychází od člověka, lidského pobytu, jenž nějak roz má zájem, „starost" o své bytí, je povětšinou ve vztahu obstarávání k ostatním jsoucnům, s opodstatnění je vyjádřeno v Heideggerově výrazu „praktické zvažování": praktické zvažování „jestliže-pak" (jestliže má být to a to např. zhotoveno, použito, atd. je zapotřebí těch a postupů, okolností, příležitostí...). K praktickému zvažování může docházet, i když zvažov dosah", takže při praktickém zvažování dochází k zpřítomňování jsoucen. Dosud jsme charakt teoretického postoje z hlediska pobytu (pobyt je schopen změny porozumění bytí, protože už rozumí a rozvrhuje se) a z hlediska časovosti pobytu (dochází při něm k zpřítomňování). Zb popsat, co se při teoretickém postoji děje se jsoucny. Příruční jsoucna se při vyřazení za ve výskytová jsoucna. U výskytového jsoucna se stává nedůležitým nejen jeho příruční chara jej užíváme), ale bezvýznamným se stává i jeho umístění, místo (žádné místo pro vědu není jiné, žádné nemá zvláštní důležitost, všechny body prostoru jsou „rovnocenné") a dochází i času, k omezení času pouze na přítomnost (ve vědě dochází stále k výše uvedenému zpřítomňo důležitým rysem vědy, který Heidegger v §69b zmiňuje, je „tematizace". Každá věda vždy tot určitý rozvrh skladby bytí jsoucna, jímž se zabývá a z něhož vyplývá, jakých metod a pojmo užívá. Toto rozvrhování, k němuž patří vymezení předmětné oblasti a používaných pojmů, naz „tematizací". Tematizace uvolňuje (prostorově i časově) jsoucno, takže se může „před-hodit odkrývání, tzn. stát před-mětem, objektem: Tematizace objektivuje. Shrneme-li výše uvedené, můžeme říci, že v raných dílech (a v prvé řadě v Bytí a čase) se domníval, že věda je v krizi a že je možné ji prostřednictvím filosofie reformovat. Po obratu („Kehre"), v pozdějších dílech spojoval Heidegger vědu většinou s technikou, nas zjednáváním (Gestellem), s jistou obecnou situací člověka. Vědu tedy už nedával do souvisl výkonem, ale spíše s technikou, u které je zřejmé, že funguje, takže v pozdních dílech Hei krizi nemluví, i když vedle kalkulujícího, zpředmětňujícího myšlení, které je charakterist (Betrachtung), staví zohledňující, smyslu dbající myšlení, zamýšlení (Besinnung). Klíčem k pochopení tohoto posunu v Heideggerově myšlení nám může být jeho rozumění vědě, k nejzřetelněji představil ve své přednášce „Wissenschaft und Besinnung" z roku 1953. Vědu v vymezuje krátkou větou: „Věda je teorií skutečného". Toto vymezení samozřejmě odpovídá běž kterou o vědě, jejím přístupu (teoretickém) i předmětu (pojednává o tom, co skutečně, opra Toto vymezení však nejen definuje novověkou vědu, ale zároveň ukazuje, co bylo teorií, věd dříve a co bylo v dřívějších epochách předmětem vědy, oním „skutečným" ve výše uvedené def Zastavme se nyní u etymologií, které v této souvislosti Heidegger uvádí. Heidegger ve svýc opakovaně zdůrazňuje, že cílem jeho etymologií není jakási renesance antiky, uvádí, že mu zjištění starého a často už neužívaného významu slov s cílem užít je v nějaké nové termino jde o to zahlédnout s pomocí raného významu slova a jeho proměn věcnou oblast, v níž toto Pokusme se nyní tedy ve stručnosti shrnout, jak se podle Heideggerových etymologií proměňo současnosti rozumění tomu, co je teoretický přístup (theoria) a rozumění tomu, co je skute „Skutečné" (Wirkliche) vyplňuje oblast působícího (Wirkenden), toho, co působí. Co znamená „Působit" (Wirken) znamená „díti" (tun). „Díti" (tun) patří k indogermánskému kmeni dhé; o pochází také řecké thesis: kladení, umístění, postavení. Ale toto dění (Tun) není míněno p činnost, lidská akce či aktivita, ale děním je např. i růst, vláda přírody (fysis). Teprve dostávají slova thesis a fysis do protikladu, původně však znamenala totéž: ze sebe něco p něco sem-postavit, sem-při-nést a vy-nést, totiž do přítomnosti. Jestliže se toto zpřítomň samo od sebe, přirozeně, od přírody, označuje se fysis; jestliže se na onom zpřítomňování označuje se thesis. „Působit" (Wirken) náleží k indogermánskému kmeni uerg, od kterého se slovo „Werk" (dílo) a řecké ergon. Avšak stále je nutné si uvědomovat, že podstatou Wirken efficere aeffectus ve smyslu efektu jakožto výsledku a kauzality, ale jejich podstatou je, stanout a spočinout do nezakrytosti. ergon je to, co přítomní (an-west), energeia znamená dovršenosti přítomnosti, přičemž přítomností myslí Heidegger to, co vešlo do neskrytosti a Tento aristotelovský význam ergon a energeia se však v době římské proměňuje: římští autoř a tzn. i myslí ergon z operation jako action a namísto energeia používají actus. Skutečným cosi vynesené do přítomnosti a v ní setrvávající, ale výsledek jakési operation, následek kauzality. Od začátku novověku, od 17. století získává výraz „skutečný" tentýž význam jako Kdybychom chtěli detailněji porozumět této proměně skutečného, museli bychom sledovat prom slova „pravda" (od řecké pravdy jako neskrytosti až po novověkou pravdu jako jistotu), kte skutečného úzce souvisí a jemuž se Heidegger věnuje ve svých jiných spisech. Pro nás je vš novověku se jako skutečné člověku ukazuje před-mět (Gegen-stand, proti-postavení); předmět v před-stavování (Vor-stellen). Abychom však pochopili, jak se přítomnící stává předmětem musíme spolu s Heideggerem sledovat, co znamená ve větě „Věda je teorií skutečného" slovo „teorie" pochází z řeckého slovesa theorein. Sloveso theorein vzniklo podle Heideggera spo slov: théa a hóráo. Théa je názor, vzhled, v němž se něco ukazuje (srov. Theater). Hóráo z vidět. Theorein je tedy théan hórán: náhled, v němž se přítomnící ukazuje vidět a prostřed vidění u něj jakožto vidoucí prodlévat. Obě kmenová slova theorein mohou mít však i jiný p a óra. Theá je bohyně, kterou je pro Heideggera stejně jako pro Parmenida Alétheia, neskry překládáme latinským slovem „veritas" a německým slovem „Wahrheit" (pravda). Ora znamená č kterou vzdáváme. Theorein s tímto druhým čtením přízvuku je pak: opatrujícím zřením pravdy theorein prvním nebo druhým způsobem, je zřejmé, že oba způsoby mají mnoho společného. K v významovému posunu však dochází už v římské době. Římané překládají theorein jako contempl jako contemplatio, přičemž contemplari znamená: zařadit něco do určitého úseku a v něm ohr je překladem řeckého temenos. Temnein (sloveso, z kterého vychází substantivum temenos) al oddělit, odříznout (nedělitelné je atmeton, a-tomon, atom). Římské contemplatio se od řeck tom, že se jedná o přihlížení zasahující, rozdělující. Německý překlad pro contemplatio je znamená Betrachtung? Snažit se (trachten) je latinské tractare, pojednávat, zpracovávat; o (trachten) znamená: k něčemu se dopracovávat, sledovat to, klást mu nástrahy. Podle toho b Betrachtung byla sledujícím a zajišťujícím zpracováním skutečného. Je-li však moderní věda (jako Betrachtung) zpracováním skutečného, je to v rozporu s naší představou, že věda jako je neúčelová, že se snaží skutečné jen pochopit, nezasahuje do něj. Jak je tedy možné, že teorie je zasahující a zpracovávající? Věda jako teorie ve smyslu zpracování, usilování je charakteristická proto, že odpovídá tomu, co je v novověku skutečným. Skutečné má, jak jsm v novověku předmětný charakter, a proto přístup vědy, tzn. teorie musí jsoucna vést k tomu charakteru, musí mít charakter před-stavování. Toto koresponduje samozřejmě s tím, co jsme sledovali už v rámci „Bytí a času": Věda sleduje jsoucna (výskytová), která jsou vyjmuta z časové i významové souvislosti (příručnosti) a „předhozena", před-stavena, zpředmětněna. V skutečnost pouze nenahlížíme, ale musíme jsoucna zpředmětňovat, představovat. Každý v obla vyskytující nový jev je tak dlouho zpracováván, až se vpraví do dané předmětné souvislosti je možné vidět určitou paralelu, souvislost Heideggerova pojetí vědy s moderní filosofií v Kuhnem. Nicméně v mnohém se Heidegger od tehdejší filosofie vědy odlišuje, např. přechod o k einsteinovské fyzice pro něj není pouhým přechodem od jednoho paradigmatu k jinému, ale zásadnější význam, znamená totiž právě opuštění subjekt-objektové představy. Subjekt-objek totiž podle něj dospívá do stavu použitelnosti, objednávky, stavu „být na povel" (Gestell) nejsou vnímána jako subjekty a objekty, ale jako zdroje, zásobárny použitelnosti a energie objektový vztah se stává objednávající použitelností. Tento přechod od subjekt-objektového že se nám skutečné dává jako zásobárna energie a použitelnosti, je důležitý nejen pro ději značí novou epochu v dějinách pobytu, člověka, protože znamená, že se skutečné, svět oteví dává člověku jiným způsobem než dosud. Nicméně vidění skutečného jako předmětů i jako záso tzn. moderní novověká věda, má stále stejný svůj základní rys: skutečné se jí odkrývá, dáv způsobem (ať už je oním způsobem dávání předmětnost či použitelnost), věda má vždy stanove jsoucna a z něj plynou metody, kterých užívá. Tato „dopředupřipravenost" vědy v jistém smy a proto stále hledáme k vědě alternativní přístup v umění či např. filosofii. Heidegger vš období a v této souvislosti o filosofii nemluví, protože po svém obratu ztotožňuje filosof a vhodnou alternativou je pro něj spíše „Besinnung". S překladem tohoto německého slova je obtíž, je možné je překládat např. jako: zamýšlení, zohledňování, dbaní smyslu atd. Filoso zamýšlení, Besinnung) a umění se od vědy liší tím, že nemají dopředu nic připravené, jsou necharakterizuje je metoda (methodos), ale cesta (hodos) a jejich smyslem je hledání a čis Ve svých pozdních dílech se Heidegger už nedomníval, že je možné vědu pomocí filosofie „re ale snažil se ukázat, že pohled vědy je omezený, protože je v jistém smyslu jednostranný a abychom zahlédli množství dalších způsobů, v nichž se nám to, co jest, může dávat, je třeb navrátili k počátkům. Pomoci nám může rozhovor s řeckými mysliteli a básníky, který se děj formou bytostného myšlení (Besinnung) a básnění. Heidegger, Martin. Sein und Zeit. Klostermann: Frankfurt am Main, 1997 (dále jen SuZ). Hei Bytí a čas. oikoymenh: Praha, 1996. SuZ, str. 8-11. SuZ, str. 9. SuZ, str. 357-364. SuZ, str. 359. podobně jako Husserl Zmínky o vědě můžeme najít např. v těchto Heideggerových přednáškách: „Die Zeit des Weltbi ist die Metaphysik?", „Das Ding", „Die Selbstbehauptung der deutschen Universität", „Wisse Besinnung" (dále jen WuB), „Die Frage nach der Technik" atd. Krizis mimochodem původně neznamená jen špatnou situaci, ale obecně situaci, kdy je nutno WuB, in: Heidegger, Martin. Gesamtasgabe, Band 7 (Vorträge und Aufsätze). Klostermann: Fra 2000, str. 41-66. např. Nietzsche II, in: Heidegger, Martin. Gesamtausgabe, Band 6.2 (Nietzsche II). Kloster am Main, 1997. THEA s přízvukem nad „e" THEA s přízvukem nad „a" viz. např. „Frage nach der Technik", in: Heidegger, Martin. Gesamtasgabe, Band 7 (Vorträge Klostermann: Frankfurt am Mein, 2000, str. 9-40. Jana Kružíková [ URL "LM-229.html "]