Hanuš, Jiří (ed.): Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století. Brno, CDK 20 ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Jiří Hanuš (ed.): Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století. Brno, CDK 2002, 248 s., ISBN 80-7325-006-3. Téměř nevyhnutelným údělem konferencí je poměrně značná tématická roztříštěnost, nikoli vy charakter a začasté také podstatná kvalitativní rozrůzněnost jednotlivých referátů, zatímc konferenčních sborníků neskromně a většinou marně usilují o monografičnost svých děl. Z to schématu nijak nevybočuje ani J. Hanušem vydaný sborník z loňské konference Civilizace a k v 19. století, pořádané Historickým ústavem FF MU v Brně (cf. zprávu R. Vlčka v ČČH 100, 2 toto dílo naopak uvedenou divergenci mezi (náležitou) konferenční partikularitou a editors jaksi ještě podtrhuje. Není totiž v silách naší relativně malé badatelské obce adekvátně p široké výzkumné pole, jaké kulturní dějiny 19. století nepochybně představují, a v omezené prostoru by něco takového nebylo možné ani nikde jinde ve světě, o to více však překvapuje ambicióznost, vyjádřená už mnohoslibným názvem sborníku. Zklamání čtenáře se pak ještě pro se do vlastního díla, kdy nadto zjistí, že jen polovina textů (9 ze 17ti) na konferenci sk zatímco ostatní byly editorem přejaty z již vydaných prací s cílem alespoň poněkud rozšíři záběr publikace, aniž však tato snaha byla završena podstatným úspěchem. Téma kulturních dějin 19. století, dlouho zanedbávané nejen českou odbornou veřejností, je těhotné dosud nerozkrytými výzkumnými oblastmi i dodnes aktuálními kulturními významy (vzp stále živé "velké ideologie" typu nacionalismu či marxismu, ale také v 90. letech znovuobj teologii a další duchovní proudy), takže téměř jakákoli seriózní práce věnovaná tomuto tém v českém prostředí výrazným přínosem. Avšak mnohdy méně bývá více, přičemž roztříštěnost a recenzované publikace, podle svého názvu se snažící pokrýt kulturní dějiny celé Evropy a v zasahující prakticky do celého světa, je toho - bohužel - nejlepším dokladem. Sborník je r oddíl věnovaný dějinám západní kultury v Evropě (s. 9-110; 10 příspěvků) a na oddíl věnova Západ," islámské společnosti, Rusku, britskému impériu i Spojeným státům (s. 111-205; 7 te samo toto členění je do značné míry sporné, neboť oba autoři příspěvků o "ruské otázce" (D Vlček) právě na stránkách tohoto sborníku zdůrazňují příliš zjednodušující charakter Toynb Huntingtonovské) teze o odlišnosti Ruska a Evropy. Avšak pokud bychom naopak tuto perspekt to přinejmenším implicitně učinila většina zúčastněných autorů, pak by zase bylo nesmyslný kultury vydělit jak Spojené státy, tak britskou koloniální říši (či alespoň její bílé elit říci, že podobných metodických nejednoznačností (včetně absence teoretické diferenciace me "civilizací," byť právě k tomu dané téma přímo vybízí), je v Hanušově sborníku celá řada, zachována ústřední výkladová linka, jíž by mohl tvořit například pregnantní vydavatelův úv příspěvky tak představují jen jakési "výkřiky do prázdna," jejichž význam vzhledem k dekla je mnohdy více než marginální (např. letmé nastínění Goethovy religiozity či Hugovy angažo Kockem respektive P. Doležalovou, ale i postmoderně pojatý článek S. Palmquista o Kantově zatímco zase J. Šabata ve svém příspěvku zcela podlehl aktuálním významům marxismu ve 20. se je tématizovat namísto toho, aby se omezil na výklad dělnického hnutí a jeho ideologie věku). Sborník tak nepředstavuje než (velmi omezené) vybrané kapitoly z kulturních dějin 1 které se nadto většinou zaměřují toliko na "vysokou," intelektuální kulturu, přičemž bohuž progresivní proudy moderního dějezpytného myšlení (školou Annales počínaje a italskou mikr ač právě těmto směrům je věnován metodický článek brněnského historika M. Řepy a ač právě ten nejdůležitější výzkumný program, jemuž by se společenské vědy měly při výzkumu 19. sto Abych však pouze nehaněl, na následujících řádcích bych chtěl vyzdvihnout nejvýznamnější p se v Hanušově sborníku objevily. Pražská historička D. Tinková se ve své brilantní studii zaměřila na analýzu religiozity v Francii, přičemž pozornost věnovala nejen institucionálnímu vývoji, ale do určité míry tak antropologickému pohledu na lidovou zbožnost včetně dobových sekularizačních proudů. Oprot zjednodušujícím pohledům, ať už vycházejícím z marxistické ideologie nebo z obecnější seku teorie, zcela správně zhodnotila vznik nového "lidového náboženství" v podobě různých revo (od "mučedníků Revoluce" až po Robespierrovu Étre Supreme), které pak v transformované pod náboženství působily až hluboko do následujících století. Proto je škoda, že tuto sociolog interpretaci, s níž poprvé přišel Ch. Tilly, Tinková nerozvedla dále, což by bylo významné v porovnání s ideologií protirevolučního royalistického a katolického lidového hnutí ve Ve francouzský materiál se zaměřil také filosof P. Horák, rozkrývající metody a cíle vyučován na středních a vysokých školách, které díky zakladatelskému působení V. Cousina (zemřel 18 francouzskou veřejnost jako celek prakticky dodnes. Pražský biolog S. Komárek naproti tomu pozornost historickým konsekvencím anglické biologie 19. st., přičemž se jednoznačně přihl že "darwinismus je snad vůbec nejtypičtějším příkladem tzv. sociomorfního modelování, tj. společenských daností viktoriánské Anglie do světa živých bytostí" (s. 90). Komárek (stejn který se sociálnímu darwinismu věnoval na jiném místě sborníku) přitom zdůraznil implicitn charakter některých proudů lidového darwinismu, což je v současnosti vysoce frekventované vzpomenout např. studie britské filosofky M. Midgleyové), který jistě náležitě srovnává s freudismem. Namítl bych však, že v tomto přehledu "velkých ideologií" 19. století schází p jedna, dobově naprosto nejvýznamnější - nacionalismus. V "mimoevropské" části sborníku vynikají především studie L. Kropáčka, R. Vlčka a M. Taylo Nejvýznamnější český islamista se věnoval vztahům Západu a islámského světa a jeho text je skvělý; důraz však v tomto hodnocení bohužel nutno klást především na slůvko "tradiční," n vlastně neříká nic, co by čtenář nemohl znát z jeho třicet let starých skript Moderní islá poněvadž autorův mimořádně široký záběr i jeho naprosto výjimečné postavení v současné čes přeci jen slibovalo poněkud více. Také brněnský historik R. Vlček se zaměřil na své obvykl Ruska a Západu, přičemž velmi podrobně rozkryl nejrůznější (především ruské) intelektuální počínaje zapadnictvím, přes slavjanofilství a vypjatý nacionalismus až po Danilevského pan správně, a v českém prostředí dosud výjimečně, věnoval pozornost náboženským prvkům ruskéh odvíjejícím se od pravoslavné ideje Moskvy jako Třetího Říma. Z antropologického hlediska bohužel trpí několika stinnými stránkami, především příliš úzkou zaměřeností na intelektuá přičemž se jaksi - mylně - počítá s tím, že kultura lidová byla jejím pouhým odleskem, a v autorovým skrytým evolucionismem (zejm. s. 171-2). Naopak britský badatel M. Taylor brilan příčiny minimálního ohlasu nacionalistických hnutí uvnitř britské koloniální říše po větši který tak silně kontrastuje s kontinentální Evropou. Znalec rakouských dějin sice správně zastupitelských orgánů jednotlivých kolonií nekorespondovala s gubernii habsburské monarch nýbrž s jejich zemskými sněmy, to je však drobný omyl, který nijak nesnižuje hodnotu Taylo Uvedené studie (jakož i některé další, nezmiňované pro jejich naprosto marginální význam v obecným dějinám 19. století) představují podnětné avšak nevyhnutelně jen dílčí nastínění k sledovaného období. Právě proto lze vydání recenzovaného sborníku uvítat, ačkoli se na dru rozhodně nelze ztotožnit s editorovou nadějí, že jeho cílem by mělo být "poskytnout hlubší a dalším čtenářům do často nepřehledného bludiště kulturních dějin" (s. 7). Tento typ čten je určena i poměrně obsáhlá výběrová bibliografie (s. 230-44), bude totiž sborníkem spíše předestřeném bludišti ponechán bez jakéhokoli informovaného průvodce. Vina přitom po mém s hlavu vydavatele, který jednotlivé příspěvky nedokázal sjednotit ani tématicky ani metodic se vyhnout kvalitativně nedostatečným textům a v neposlední řadě ani dodržet obsahový ráme názvem díla. Nedbalá ediční práce se projevuje např. i v divergentní transkripci arabských 137), v nesprávných jmenných převodech (indický "Ram Mohan" na s. 183 je samozřejmě Rám Mo Ram Mohan Roy, který tak přišel o své "příjmení"), nebo i v evidentních tiskových chybách zajisté nevydal Českou otázku v r. 1994, jak se tvrdí na s. 49) atd. Přestože se přitom ne typu staly v rychlokvašených vydáních malých českých nakladatelství v 90. letech téměř nor nemyslím, že bychom je proto měli tolerovat. Naopak je třeba vyzdvihnout v naší vědecké ob neobvyklý zájem autorů sborníku o náboženskou (a stejně tak implicitně náboženskou) proble dějinách 19. i 20. století hrála podstatně větší roli, než jsme si byli s to přiznat (a to k ideologické dominanci marxismu). Religiozitou se více či méně zabývá přinejmenším jedená což sice vede k jisté jednostrannosti výsledného díla, avšak k jednostrannosti v současné nanejvýš náležité. Je ovšem třeba uvědomit si přeci jen jistou prokatolickou tendenčnost v v moravské historické škole ovšem obvyklou, vedoucí místy nejen k nesprávnému přehlížení p teologického myšlení, ale bohužel i k jeho hodnotícímu odsudku (např. výrok o "dočasné rec na s. 45). Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]