Salner, Peter: (Môj) židovský humor. Židovský vtip jako faktor identity. [Čí je židovský humor?] Bratislava, Ústav etnológie SAV – Židovská náboženská obec 2002 ****************************************************************************************** * Dana Bittnerová ****************************************************************************************** Čí je židovský humor? Židovský vtip je v naší středoevropské kultuře vyhlášeným artiklem. Visačka odkazující k j vzbuzuje garanci dobrého, vkusného a především inteligentního či přímo intelektuálního hum kdo tuší, kolik hloubky a emocí přináší židovský vtip, jakou může mít vypovídací hodnotu p na něj podívá zvenčí, ale zároveň i zevnitř. Po přečtení knihy Petera Salnera (Moj) židovs pochopíme dosud netušený nebo alespoň většinou nepromýšlený rozměr židovské anekdoty a žid vůbec. Vtip či ještě spíše anekdota patří do rodiny zkoumaných folklorních žánrů. Badatelé tento výzkumu hodnotí z hlediska výstavby textu, z hlediska jeho funkce a realizace, z hlediska témat. Uvažují o přejímkách námětů anekdoty, které jsou aktualizované na stávající podmínk níž se vtip vypráví. V této souvislosti badatelé analyzují i vliv společenských, ale přede podmínek na repertoár vtipů. Všech těchto otázek se kniha Petera Salnera také dotýká, nicm jsou spíše doprovodná, glosující. Ústřední myšlenka práce Petera Salnera se vztahuje k otázce židovské identity. Její obraz Salner hledá a nachází jak v obsahu a formě židovského vtipu, tak v rovině přítomnosti a p židovského vtipu k židovské kultuře. Základem jeho úvah se staly publikace souborů židovsk humorek, které v průběhu několika desetiletí sesbírali badatelé a milovníci židovského hum komunit v mnoha státech Evropy a v USA. Peter Salner tak potvrdil představu, že z hlediska lze tyto různé „regionální" a „časové" repertoáry anekdot chápat jako ideově srovnatelné, kontextu lze abstrahovat od jazykové složky. Vodítkem interpretací se autorovi stala i jeh zkušenost, kterou získal v kulturně a společensky vytříbené rodině a v okruhu svých přátel Po stránce obsahové Peter Salner i s odkazy na další badatele chápe soubor židovských vtip dějinného a společenského vývoje, kterým židovská diaspora prošla a s nímž musela se vyrov životní zkušenost, spojená s postavením židů ve středověké i novověké Evropě (potažmo v US do židovské anekdoty. Krom rozměru společenského je to zejména judaismus, který jednoznačn námětech vtipů, a který především strukturoval myšlenkovou konstrukci vtipu (zápletku i po Na základě takového uvažování Peter Salner dále ukazuje, že ne všechny anekdoty, v nichž v Roubíček či Sára, lze pokládat za židovský humor. Logicky vylučuje vtipy, které si o židec „gójové". Tyto vtipy neodráží totiž židovskou identitu, nýbrž odhalují „duši" majority, v žili. Zde je zajímavé si uvědomit, že se „gójové" stále vyrovnávají s ambivalentním vztahe Antisemitské vtipy potvrzují jejich řevnivost až nesnášenlivost vůči židům na straně jedné druhé v repertoárech anekdot jednotlivých národních společenství však existují i vtipy, kt intelektuální vytříbenost židovského vtipu. Postava Žida v anekdotě je garancí kvality. Pe tyto vtipy vtipně nazývá „vtip s židovskou přidanou hodnotou" (VŽPH) (srov. s. 29). Zárove že v repertoárech národních společenství se aklimatizují původně židovské vtipy. O protipo neuvažuje. Takto nazíraná autonomie židovského humoru se ve vztahu k židovské identitě pro dalších rovinách výkladu. O ideji konzervování židovské identity transponované do židovského humoru svědčí i úvahy n obsahu židovských vtipů. Právě proto, že Peter Salner nahlíží repertoár židovských vtipů v dostupných sběrů, musí konstatovat, že se právě ty anekdoty, které lze pokládat za nejchar které jednoznačně a transparentně nesou odkazy na židovství (judaismus, život v ghettu) v ztrácí na výpovědní hodnotě. Dnešní Židé vzdáleni od židovské reality 19. a první poloviny nerozumí jejich pointě. Přesto, nebo právě proto jsou připraveni chápat židovský vtip a hu příznakový a znakový pro vyjádření a deklaraci své identity. Bez ohledu, zda rozumí či nik židovskou anekdotu jako poselství předků. Peter Salner tuto myšlenku potvrzuje i na dalších místech v textu. Tvrdí, že židovský humo a do jisté míry i celý styl židovského žertování), je jedním z mála vnějších kulturních sp si židovská populace uchovala do současnosti a ke které tedy se lze manifestně vztahovat. popisuje představy o výhradním vlastnictví tohoto kulturního fenoménu/jevu. Vlastní zkušen že i lidé stojící mimo židovskou komunitu se cítí být zaskočeni, když zjistí, že židovskou Židovi. Není rozhodující, zda své faux pas vnímají v rovině obavy z nařčení z antisemitism rovině trapnosti vztahu laik-znalec (tedy že nosí dříví do lesa). V každém případě i mnozí potvrzují židům jejich nárok na prioritní zacházení s těmito vtipy.. Úvahy o funkci židovského vtipu ve vztahu k skupinové identitě rozšiřuje na mnohých místec postřehy, které dále dokumentují zvláštní pozici židovského vtipu v kultuře Židů, a nejen schopnost vtipu zajistit transmisi společně sdílených hodnot (což samozřejmě s identitou s řadě míst uvádí, že v mnoha případech alespoň pro něho vyprávění židovského vtipu není spo pobavením, ale má vést posluchače v toku myšlenek probíhajícího rozhovoru, posloužit možná -podobně jako přísloví (s.115). Peter Salner hledal odpověď na otázku jaký je židovský vtip, jak je nazírán a co dokáže pr Židy, na tehdejší Židy a na dnešní společnost vůbec. „Medailonky" významných evropských hu zabývajících se židovským vtipem, galerie „vývěsních štítů" židovské anekdoty v podobě cit ve sbírkách židovských anekdot, stejně jako nejmilejší vtipy Petera Salnera ukazují další vtip říci něco o identitě: nyní nikoliv o identitě skupinové, ale o sebepojetí jedince. Vážený pane doktore Salnere, Vaše úvahy a interpretace byly tak niterné a tak inspirující, že nemohu jinak a dovolím si možná nesluší, na závěr odcitovat Váš milý a nyní můj nejmilejší vtip ze stany 69: „Tri ži mamičky sa chvália láskou svojich synov. Prvej vraj každý rok platí luxusnú dovolenku na H tvrdí, že syn jej hradí byt a stravu a všetky veľké sviatky trávi spoločne s jeho rodinou. hrdosti však má tretia matka: ,Moj syn pravidelne chodí k známemu psychoanalytikovi a plat hodinu. A viete o čom s ním celý ten draho zaplatený čas rozpráva? Len o mamičke!´" „Poznámka na margo": Výběr vtipů skutečně dokáže na člověka lecos prozradit. Alespoň v tom jak skutečnost, že i já mám syna a jsem dcerou, tak mé současné působení na katedře psycho Dana Bittnerová [ URL "LM-109.html "]