Americký mýtus a amerikanizace Československa po první světové válce ****************************************************************************************** * Halina Parafianowicz ****************************************************************************************** Spojené státy od počátku své existence přitahovaly zájem Evropanů. Postupem času se americ její ideály a zároveň i bohatství a rozlehlost Ameriky staly předmětem fascinace a tužeb m celém světě. Od druhé poloviny 19. století přišly do USA zástupy emigrantů ze západní a se i ze středovýchodní a jižní Evropy. Milióny z nich tak uskutečnily své sny - dostaly se do životní šance, země blahobytu, do „amerického ráje", jak byla často nazývána. Pro milióny světě Amerika zůstane mýtickou krajinou dostatku, „opývající mlékem a strdím", zemí velkýc potenciálního úspěchu či kariér „od čističe bot k milionáři". Tento obraz budou do značné sami Američané, nedávní emigranti a současní občané Spojených států. Americká účast v první světové válce a politika Woodrowa Wilsona zahájily v dosud nebývalé Američanů a Ameriky ve „Starém světě". „The Gospel of Americanism" a široké informačně-vzd Komise veřejných informací, vedené Georgem Creelem, zanechaly trvalé stopy již od vstupu U Komise plnila významnou roli v popularizaci Ameriky a jejích předností v Evropě i ve světě propagovala a „prodávala" Ameriku jako vzor demokracie a svobody a zároveň i její „znameni zajišťující prosperitu" a technologický a civilizační pokrok. Dva milióny vojáků amerických expedičních sborů přiblížily Evropě Ameriku s její konzervov uniformami, dobrým vybavením, moderní technologií atd. Tato „invaze amerikánství" byla pro především s mechanizací, automatizací, modernizací, neomezenými možnostmi, dostatkem a hoj zbožím USA již nebyly jen různé statky a výrobky, ale i ideály a vzory americké demokracie amerikanizace „Starého světa" ve velkém stylu. Po skončení první světové války a pařížské konferenci se zdálo a především očekávalo, zvlá USA zůstanou na kontinentě aktivní. Mnoho amerických politiků také hovořilo o nutnosti ame hospodářské a politické rekonstrukci „Starého světa". Bylo to chápáno jako zvláštní mise, splnit, tím spíše, že Američané disponovali vším, co potřebovala Evropa zničená válkou a b se týkalo obzvláště středovýchodní Evropy, především států nově vzniklých po první světové Československa a Polska. Podstatnou a neoddělitelnou součástí amerického mýtu byly také legendy některých politiků, Wilsona a Hoovera, kteří pro mnoho Evropanů ztělesňovali nejlepší stránky Ameriky - demokr idealismus, humanitární pomoc, altruismus atd. Prezident Wilson byl v Československu podob Polsku přímo legendární postavou a těšil se mimořádné popularitě. Pro milióny Čechů a Slov americkou pomoc při získání nezávislosti a odpovědnost Ameriky za osudy malých, po staletí národů. Tento „obránce demokracie" a „apoštol svobody" byl v Československu všeobecně znám Jako uznání jeho zásluh v budování mírového pořádku a jako hold udělila již roku 1919 Univ Wilsonovi čestný doktorát. Jeho fotografie se vedle portrétů prezidenta T. G. Masaryka nac úřadech, ve školách a jiných veřejných místech. Železniční nádraží a park v Praze byly po Také mnoho ulic, náměstí a nemocnic v zemi dostalo jméno po Wilsonovi (postupem času také či Americe), o čemž s neskrývaným zadostiučiněním psal americký vyslanec. Vždy to totiž by příležitost k popularizaci Ameriky a k prezentaci jejích nejlepších stránek, což nacházelo československém tisku. Je třeba také zdůraznit, že na počátku 20. let, kdy proslulost amerického prezidenta v Evr vrcholu, stal se tento prezident a zvláště jeho zahraniční politika doma předmětem sílící podzim 1920 to vedlo k vítězství republikánského kandidáta a k uchopení moci republikány. a vytlačený z politického života, byl již brzy v širokých kruzích občanů zapomenut. Avšak se před jeho washingtonským domem denně shromažďovali Američané, aby se tak rozloučili s u prezidentem. V poválečném Československu se stejně jako v jiných zemích středovýchodní Evropy uchovala na Wilsona a jeho politiku. V následujících letech, zláště při příležitosti státních svátk „velký americký prezident", jeho zásluhy o československou nezávislost a americké ideály, se podle všeobecných ujištění mladá republika řídila. Také ve 30. letech se Wilson těšil v jak o tom v jedné ze zpráv informoval americký vyslanec Butler Wright. Psal, že ve více ne Československu existují ulice, náměstí, parky, třídy atd., pojmenované po Wilsonovi. Je třeba připomenout mimořádnou roli, jakou hrála poválečná potravinová a surovinová pomoc Administration (ARA), vedená Herbertem Hooverem. Ta byla nejen účinným nástrojem v americk hospodářsko-politické stabilizace „Starého světa", zvláště středovýchodní Evrpy, ale měla růst zájmu o Ameriku a fascinaci její civilizací, bohatstvím, ideály, altruismem atd. Také bylo do pomoci zahrnuto a užívalo dodávek potravin, surovin, léků a oděvů, za což Češi a S Američanům vděčnost. Po obou stranách oceánu ARA měla (a nadále má) své oddané stoupence a obránce, oslavující i důsledné kritiky zpochybňující její roli, užitečnost či účinnost. V meziválečném období, 20. letech, se činnost ARA, americká filantropie obecně a jejich hodnoty staly neoddělitel amerického mýtu a zároveň i důležitým nástrojem amerikanizace Československa stejně jako j zemí. Nezanedbatelnou roli v jejím upevnění sehrály také různé kvakerské brožury a vzpomín amerických potravinových misií. Americká oficiální místa se zapojila do popularizace své země, přičemž nezřídka využívala československých vládních kruhů. V amerikanizaci světa hrála velkou roli angličtina, přija tlakem jako diplomatický jazyk rovnoprávný z francouzštinou během pařížské mírové konferen Tehdy započala její postupná a důsledná expanze ve světě. Třeba zdůraznit, že v zemích středovýchodní Evropy angličtina nepatřila k všeobecně známým jazykům. Čechy byly po staletí pod vlivem německé kultury a jazyka, což neusnadňovalo šíře angličtiny. Anglický klub v Praze, působící od roku 1912, se v poválečných letech stal ins propagující angličtinu a literaturu a dějiny anglosaských zemí, zvláště USA. Příležitostné a knihovna s rozsáhlým knižním fondem přitahovaly k návštěvě Klubu stále početnější hosty. a diskuse, často za účasti amerických přednášejících, přibližovaly posluchačům zejména Spo Referenti se zabývali různými aspekty americké tématiky, mj. vnitřní a zahraniční politiko hospodářským a politickým systémem, bankovnictvím atd. Zmínky o těchto setkáních a přednes se dostávaly do českého tisku a občas i do rozhlasu a seznamovaly tak široké kruhy českosl veřejnosti s americkou tématikou. Kurzy angličtiny, vydávání knih a periodik popularizujících USA, činnost ARA a také červen YWCA zahájily systematickou a rozsáhlou amerikanizaci Československa. Sotva lze pominout, docházelo k rozšiřování amerických vlivů, což mohlo sloužit a často i sloužilo vládní poli Činnost YMCA, YWCA a různých misionářských skupin v Československu (podobně jako v jiných nepopularizovaly jen americkou dobročinnost. Jejich aktivisté zpracovávali programy pomoci organizovali prázdninové tábory pro mládež, zvláště letní instruktážní školu. Usilovali o překladů amerických knih a obecně popularizovali Ameriku rozšiřováním kontaktů s organizac v Československu. Ředitelka YMCA v Československu Elinor Pruddenová s neskrývaným zadostiu konstatovala: „Do sociálních, výchovných a rekreačních prací jsou zaváděny americké metody obyvatelé si rychle zvykají na naše vedení a školení v tomto směru". Třeba poznamenat, že YWCA (v Polsku byly často důvěrně nazývány jako „tetičky Imcia a Iwcia") a jejich role ve Evropě jsou stále tématem, které čeká na svého badatele. Velké zásluhy v popularizaci Spojených států v Československu (a naopak) měl první vyslane Československu, syn známého průmyslníka, filantropa a slavjanofila Charlese Cranea Richard června 1919 předal pověřovací listiny; ve své řeči odkázal na již existující přátelské sva národy a jménem své vlády ohlásil americkou aktivitu v hospodářské obnově mladého státu. P vyjádřil na adresu Ameriky a Wilsona vděčnost za „přátelskou podporu úsilí o nezávislost". Češi „nyní poznají Ameriku z jejích nejlepších stránek, tj. štědrosti, dobročinnosti a alt a krásným úkolem" vyslance bude seznámit československou společnost s „ideály a duchem ame takováto amerikanizace tu bude, jak ujišťoval Masaryk, vítána. Od prvních dní svého pražského úřadování učinil Crane z vyslanectví svébytné americké cent něhož se soustředili dokonce i Američané, kteří zde pobývali jen krátce. Navázal četné kon politiky, kteří - jak psal v hlášeních státnímu departementu - často vyjadřovali slova dík pomoc mladé republice. Takováto setkání vyslance utvrzovala v přesvědčení o „skutečném přá národů, což znamenalo příslib pro rozvoj vzájemných vztahů. Z poznámek v Craneově „Deníku" plyne, že byl velmi srdečně přijímán a hoštěn jak u samotné na Pražském hradě, tak i v kruzích místních elit. Často se vídal s Janem Masarykem, býval a příležitostných čajích a snadno přitom navazoval styky s místním prostředím. Spolupracov potravinové misie v Československu Lincolnem Hutchinsonem a jinými Američany, žijícími v P zaznamenával, jak mu při každé příležitosti byla vyjadřována slova vděčnosti Americe za po Hostitelé neustále projevovali přátelství a sympatie k Američanům a velký zájem o americké organizaci práce. Podle vzpomínek britského obchodního rady Bruce Lockharta se Američané v Praze těšili obro a byli zde všeobecně oblíbeni. Především se to týkalo činitelů ARA a pracovníků vyslanectv Američanů pobývajících v Československu. Pro Čechy a Slováky byli ztělesněním všeho, co by nejlepší, tedy demokracie, blahobytu, altruismu, profesionality atd. Čeští politikové usilovali o navázání užších vztahů s USA a spoléhali na jejich příznivý p demokratickému státu, který byl - jak často psal tisk - „stvořen v Americe". Při příležito státních výročí byl připomínán pobyt T. G. Masaryka v Americe a jeho „přátelství s Woodrow Občanům se také opakovalo, že nezávislost státu Čechů a Slováků, o němž se psalo jako o „p svobody", byla vyhlášena v Independence Hall ve Filadelfii. To mělo velmi symbolický význa ostatně Češi snažili propagandisticky využít. Tak navazovali na vzory americké demokracie zároveň usilovali o získání americké podpory v důležitých otázkách. Při každé příležitosti, zvláště v rozhovorech s Američany, Češi odkazovali na přátelské vz ujišťovali, že se řídí jejich vzorem. Jaroslav Císař v jednom ze svých rozhovorů se Stephe zdůraznil, že prezident Masaryk často navazoval na americkou demokracii. Dokonce v inaugur vzpomenul velkého prezidenta Abrahama Lincolna, horlivého stoupence idejí svobody, a zdůra vynikající vzory pro mladou republiku. Kdykoli to bylo možné, zdůrazňovali Češi, že Američané a prezident Wilson měli velkou účas nezávislého Československa. Jeho self-determination policy a hesla spravedlivého mírového na úrodnou půdu, zvláště ve středovýchodní Evropě. Odkazovalo se na vzory americké demokra čerpalo. Čeští politikové nejednou zdůrazňovali, že další přátelství, spolupráce a podpora republiky" jsou nadále potřebné, ba nezbytné pro mladý stát, který využívá „sesterských" v příznivou okolností pro posílení amerického mýtu v Československu, propagovaný s velkou po míst obou zemí. V prohlubování vztahů s USA a přejímání jejich vzorů hrál velkou roli T. G. Masaryk a jeho Prezidentova žena Charlotta Garrigue byla Američankou z Brooklynu. Rodinné vztahy, znalost amerických reálií činily z Masaryka sympatizanta Ameriky a svého druhu spojence v amerikan hostil Američany jak na Pražském hradě a v Lánech, tak i v letní rezidenci na Slovensku v Český tisk těmto návštěvám, často navíc soukromým, věnoval značnou pozornost a příležitost komentoval česko-americké vztahy. Také Masarykův syn Jan, krátce chargé d´affaires ve Washingtonu, který posléze uzavřel sňa Američankou, měl v Americe početnu skupinu přátel, s nimiž udržoval styky. Svazky rodiny M a jejich konexe ve vládních kruzích obou států učinily v zásadě přirozenou cestou i z Jana a popularizátora Ameriky ve své vlasti. Nejednou plnil roli pečovatele a tlumočníka hostí mnoho z nich potom srdečně vzpomínalo. Dcera československého prezidenta Alice Masaryková rovněž popularizovala Ameriku a její př zemi. Jako předsedkyně Československého červeného kříže a angažovaná činitelka charitativn a YWCA nejednou navazovala na americké vzory a vyzývala k jejich následování v Českosloven konexe Masaryků byly bezpochyby velmi příznivým faktorem při propagaci USA, americké kultu života, zvyků a obecně amerických vlivů v Československu. Velkou roli v popularizaci Ameriky a jejích předností sehrál týdeník The Central European vycházející v Praze od března 1923. Česká oficiální místa, zvláště MZV, mu přikládala velk prvním šéfredaktorem se stal bývalý tiskový attaché ve Velké Británii a v USA Aleš Brož. T nejrozsáhlejším anglofonním zpravodajem o středoevropských problémech a zvláště o Českoslo různých příležitostech široce popularizoval americké ideály a demokracii, hospodářsko-poli každodenní život v USA. Pečlivě zaznamenával návštěvy amerických hostí i krajanů ze zámoří a diskuse, referáty o Americe atd. Mimořádnou formou popularizace obou zemí bylo udělování Řádu Bílého lva, které se dělo v š Mezi takto vyznamenanými cizinci byla početná skupina Američanů. 4. července 1926 při příl svátku a 150 let USA byla dekorována řada Američanů, mj. vyslanec Crane, Hoover, státní ta Lansing a generál John J. Pershing. V následujících letech se skupina Američanů vyznamenan lva rychle zvětšovala. Byli mezi nimi např. vyslanec Lewis Einstein, státní podtajemník Ro konzul Charles S. Vinans a početná skupina vědců z univerzitních středisek, mj. Henry McCr Manning, Stephen Duggan, Nicholas Murray Butler a mnoho jiných. Řád byl udělen také zámořs Karlu Vopičkovi, Antonu Čermákovi, Edwardu O. Taborovi, Franku Hajičkovi. Podstatný je fakt, že Řád Bílého lva obdrželi politici, diplomati, průmyslníci, finančníci vědy a kultury. Mezi takto vyznamenanými byli pracovníci YMCA a YWCA, hospodářští činitelé vědců, knihovníci, novináři a mnoho jiných Američanů popularizujících a rozvíjejících vzta republikou. Udělování vyznamenání Američanům zaslouženým o Československo bylo nejen výraz ale také pokusem o další spolupráci. Mělo také propagandistický význam, neboť při každé ta docházelo k popularizaci nejen USA, ale i Československa. Vyznamenaní Američané byli nejed velvyslanci" vzdálené země a přispívali k dalšímu rozvoji československo-amerických vztahů Američtí Češi a Slováci se ukázali být velmi prospěšní při propagaci Ameriky v zemi svého vlasti" v USA. Návštěvy prezidenta Bank of Europe Thomase Čapka, průmyslníka Franka Hajičk Národního muzea ve Washingtonu Aleše Hrdličky, Šárky Hrbkové a dalších krajanů ze zámoří b spojeny s přednáškami a besedami o Americe a americko-československých vztazích. Vystoupen Praze těšila velkému zájmu a sama o sobě byla oslavou Ameriky. Přednášeli krajané z USA - kteřým se podařila kariéra za oceánem. Jakoby automaticky se tak stávali propagátory výhod ekonomicko-politického systému a ideálů americké demokracie. Hosté si často všímali postupující amerikanizace Československa a viděli v tom zdroj úspěc lepší budoucnosti. Thomas Čapek se mnohokrát na toto téma veřejně vyslovoval. Oceňoval hos mladého státu a předpovídal mu příznivou budoucnost. Také prezident American State Bank z James F. Štěpina se po více než tříměsíční cestě po nástupnických státech obzvláště vřele vyjadřoval o zemi svého původu. Psal, že v Československu „byla všude vidět americká příto a fascinace Amerikou byly všeobecné a že na ně bylo možné narazit na každém kroku, prezide počínaje a průměrnými obyvateli konče. V udržování a rozvoji nejen československo-amerických vztahů, ale i fascinace Amerikou hrá roli američtí Češi a Slováci. Ve velkém počtu se účastnili sokolských sletů a festivalů a přispívali k popularizaci Ameriky, její demokracie a ideálů i různých institucí. Propagova hospodářsko-politický systém USA, ale i vzdělávací systém a školství. Zdá se, že jak skutečná tak i v mnoha případech vytoužená amerikanizace Československa seh úlohu ve vzájemných vztazích. Jakoukoliv amerikanizaci mladé republiky přijímali Američané skutečnost, což samozřejmě zdůrazňovalo její cenu. Češi jí dokázali využít. Třeba rovněž připomenout roli amerických Rusínů, kteří měli velký vliv na rozhodnutí o při Podkarpatské Rusi k Československu a o udělení autonomních práv této zemi. V důsledku těch byl z jejich řad povolán i guvernér Gregory Žatkovič. Přibyl z USA spolu se skupinou svých spolupracovníků a široce prosazoval vzory americké demokracie, organizace průmyslu a řízen zvyklostí. Nutno mít na paměti, že emigrace z těchto chudých a hospodářsky zanedbaných obl již měla svoji tradici. V širokých kruzích této společnosti, hlavně díky rodinným kontaktů zasílaným ze zámoří, panovalo přesvědčení o bohatství a vyšší úrovni, ba dokonalosti ameri politického systému. Rusíni v Československu byli podobně jako jejich krajané v USA nadšen nemalou měrou přispěli k šíření přesvědčení o civilizační převaze USA. Americkou prosperitu a bohatství popularizovali v Československu podobně jako v jiných zem z USA, jejichž počet se každým rokem zvyšoval. Od počátku 20. let se Praha a posléze i láz častým cílem i pro Američany. Ti cestovali po zemi a navštěvovali historická místa Čech a Slovenska. Utráceli také dříve naspořené dolary, často nákupem amerického zboží (!), na ne zvyklí. Touto cestou coca-cola, žvýkačky či pronajímané fordy nejen uspokojovaly jejich po po Evropě, ale nejednou do značné míry utvářely komerční potřeby a vkus Evropanů. Významnou roli v navazování kulturních vztahů USA s evropskými státy včetně Československa organizace a nadace, zejména však Carnegieho mírová nadace. Za její vydané pomoci byly zři kupovány zámořské publikace a rozvíjena výměna formou stipendií. Carnegieho nadace se pro „nástrojem rozšiřování kulturních vlivů". Byla součástí „soukromé diplomacie", se kterou s neměl žádné starosti. Spolupráce amerických elit se Společenstvím národů, Mezinárodním dou pacifistickými organizacemi i jejich podpora mezinárodní filantropie, vykonávaná prostředn nadací, se uskutečňovaly za tichého souhlasu oficiálních míst. Vycházelo se přitom z přesv skvělý způsob propagování výhod americké demokracie a technické převahy USA, což sloužilo Carnegieho nadace stejně jako Rockefellerova nadace navázala oživené vztahy s Českoslovens 20. let. Vynikající formou popularizace Spojených států v Československu byly i návštěvy významných amerického ekonomického a finančního světa. Od počátku 20. let Prahu dost početně navštěvo technici, kteří zde propagovali americké pracovní metody a technologické vzory. Ve dnech 19.-21. července 1921 v Praze pobývala dvanáctičlenná delegace americké Obchodní Josephem H. Defreesem. Třídenní pobyt vyplnila početná setkání s představiteli hospodářské světa i československými vládními představiteli, mj. s Edvardem Benešem. Američané byli po Pražský hrad na večeři u Jana Masaryka. Naopak čeští inženýři se při návštěvách USA seznamovali s americkými podniky, jejich praco moderním vybavením a někdy i sondovali možnosti případných nákupů vybavení pro vlastní pod amerického inženýrství a technologie, zvláště z automobilů, prosazujících se na celém svět světové válce viditelné i v Československu. V publicistice se nejednou připomínaly americk v průmyslu a inženýrství a tímto způsobem byly popularizovány tzv. práce u Forda (Ford Wor Také pražský Rotary Club sehrál významnou roli v popularizaci Ameriky, zvláště ve 20. lete Evropě došlo k rozkvětu těchto klubů, které byly sdružením obchodníků. Jedním z jeho zakla letitý konzul USA v Praze Charles E. Winans, který velkou měrou přispěl k vytváření americ Československu a k rozvoji vzájemných, zejména hospodářských a obchodních vztahů. Rotary Club organizoval různá setkání, na nichž pozvaní hosté z USA přednášeli o Spojených skvělý způsob popularizace Ameriky jako takové, zejména však podnikavosti, organizace prác a obecně vyspělosti amerického hospodářského a politického systému. Po první světové válce byly Spojené státy zainteresovány především na další hospodářské a a to i ve středovýchodní Evropě. Hoover již jako státní tajemník sehrál v těchto plánech k když v širokém měřítku vedl „mírové obchodní dobytí světa". Masová výroba, standardizace, moderní technologie atd. zapříčinily výrazný příliv amerického zboží i na evropské trhy. Č stejně jako jiné nové státy bylo v zahraniční, zejména hospodářské a obchodní politice USA Obchodní attaché USA se snažili získat zájem českých zákazníků o americké výrobky. Byly pr různé druhy zboží a pořádány přednášky o americkém průmyslu a obchodních možnostech USA. P attaché byly rovněž organizovány výstavy různých strojů, zařízení, automobilů, ale i zeměd produktů a parfémů. Třeba pamatovat, že získat dovozce v Československu nebylo lehkým úkol nejprůmyslovější částí bývalého Rakouska-Uherska a samo se stalo vývozním státem. Avšak hn světové válce zaujaly USA v jeho zahraničním obchodu významné místo vedle tradičních obcho Německa a Rakouska. V Československu se podobně jako v mnoha jiných evropských zemích té doby těšily velké pop automobily, mechanizované vybavení, nábytek i konfekce.To byl zřejmý výsledek vynikající r dovedného prodeje amerického zboží a zároveň i - podobně jako v jiných zemích - skutečné f zaoceánskými novinkami a módou. Fordovy automobily se v Československu tešily velkému zájmu, mj. i vzhledem k cenám. Fordo měla dvanáct dobře a operativně fungujících místních agentur. K ochraně domácího průmyslu Praha zavedla kvótní systém, omezující dovoz automobilů z USA (zpočátku 400 vozů ročně, po tolik), avšak téměř 90% amerického kontingentu představovaly Fordovy automobily. Od počátku 20. let probíhala postupná, ale stále zřetelnější amerikanizace Československa, a uspokojením pozorovali Američané, zejména diplomatičtí a konzulární představitelé USA v Richarda Cranea Lewis Einstein psal do státního departementu, že probíhá výrazná a zjevná československého průmyslu. Jak ujišťoval, Češi přejímají americké technické vzory a minist zde je nepochybnou autoritou v otázkách inženýrství, řízení a obchodu. V dalších letech ps ve funkci do r. 1930) nejednou s uznáním o amerických vzorech, ujímajících se v Českoslove tom i svoji zásluhu a příležitostně připomínal prospěšnost své diplomatické práce. Hoover byl v Československu všeobecně znám nejdříve jako humanitární pracovník, jemuž byla příležitostech projevována vděčnost. Stal se též čestným členem Společnosti československý a jeho knihy zde byly překládány a známy nejen v odborných kruzích. Vznikly i životopisné neobvyklém člověku, humanitárním aktivistovi a světově proslulém inženýrovi, který se v Če těšil všeobecnému uznání. Mezinárodní kongres řízení, který se konal v Praze v červenci 1924, se stal další příležit připomenutí Hooverových výkonů v této oblasti a zvláště jeho zásluh v popularizaci americk řídících metod. Americký státní svátek 4. července byl v roce 1926 v Praze spolu se 150. výročím nezávislo připomínán obzvláště oslavně. Oslav se zúčastnili i účastníci sokolských slavností. Uskute oficiální oslavy za účasti mnoha hostů z vládních kruhů. T. G. Masaryk zaslal blahopřejný prezidentu Calvinu Coolidgeovi, v němž zdůraznil význam amerických ideálů nejen pro Českos i pro celý svět, a ujistil: „Naše republika hledí s velkými sympatiemi a obdivem na svoji která přispěchala s nezištnou pomocí našemu národu v první světové válce i po jejím skonče mnoha našim krajanům dala možnost založit nové domovy v této pohostinné zemi." Masarykovo československém tisku široce komentováno. Zvláště významnou roli v propagaci Ameriky a jejích předností hrálo - hlavně vzhledem k ry informací, masovosti a sugestivitě - telegrafické spojení, rozhlas, literatura a zejména f filmová produkce byla v evropských zemích nesmírně populární a již v polovině 20. let svoj obsáhla celý svět. Americký (či přesněji řečeno hollywoodský) životní styl, prezentovaný t široké veřejnosti, se velkou měrou přičinil k vytváření vkusu a komerční poptávky. Přesvěd Američanů, že „obchod jde za filmem", našlo nejednou potvrzení v praxi. Státní tajemník pr toho dokázal využít v obchodní politice USA. V roce 1926 byla v obchodním departementu zří filmová sekce, která se měla zabývat utvářením komerčních potřeb diváků. Dbalo se na to, a objevovalo různé oblečení, automobily, nábytek a novinky či zlepšení v oblasti domácích po neboť to mělo automaticky utvářet zájem diváků o určité spotřební zboží. Americké ekonomic dokonale uvědomovaly užitek z této reklamy a snažily se využít propagační role filmu pro o výrobků. Tímto způsobem obdivovaní a oblíbení hollywoodští hrdinové propagovali módu a životní styl i v zahraničí a vyvolávali tak touhu následovat tyto vzory, tj. i vlastnit a používat podo Jak poznamenal jeden z novinářů Národních listů, amerikanizace Československa začínala „am a končila botami a klobouky". Filmy s Mary Pickfordovou a Douglasem Fairbanksem i herci sa v Československu tešili obrovské popularitě. Jejich cesty po Evropě se staly bezprecedentn a široce se o nich rozepisoval tisk. V létě 1926 byl skvělý herecký pár přivítán v Českosl novinách se objevily snímky hvězd ze setkání s prezidentem Masarykem a jeho vnuky. Ve druhé polovině 20. let některé státy, mj. Německo, Velká Británie a Francie, učinily po vlastního filmového průmyslu zavedením limitů a jiných omezení pro zahraniční filmy. V zás snížení dovozu těchto filmů, což Američané chápali jako restrikce namířené proti nim. To v amerických vládních činitelů. Problém brzy utichl a hollywoodský film v praxi ovládl nejen druhé polovině 20. a ve 30. let došlo ke skutečné expanzi amerického filmu také v Českoslo Američtí diplomaté a konzulární pracovníci, široce propagující přednosti své země, byli ve na jakékoli kritické zmínky o USA. Ve svých hlášeních nejednou psali o „protiamerických ná „protiamerické propagandě" v Československu, dokonce i tehdy, když šlo o zmínky či komentá o problémech farmářů či americkém materialismu. Byl to důsledek příliš pozitivních, ba idy o Americe v poválečné, zvláště středovýchodní Evropě. Ve druhé polovině 20. let se v diplomatické korespondenci mezi státním departementem, depa obchodu, vyslanectvím a konzulátem USA v Československu problematika „diskriminace" spoluo filmu a Ameriky všeobecně vracela jako bumerang. Zvláště zřetelně to lze sledovat na různý washingtonských úředníků, nejednou intervenujících v záležitostech krajanů, kteří měli své Československu (podobně tomu bylo ve vztahu k Polsku), a v souvislosti s tím i někdy zveli nebo zcela jednostranná vysvětlení. Byly to otázky ve Washingtonu často diskutované, jak o rozsáhlá korespondence o „diskriminaci" Američanů a „protiamerické propagandě" ve středový Vyslanectví USA a konzulát v Praze nejednou intervenovaly v záležitostech tohoto druhu ste mnohem častěji - v různých sporech amerických producentů s jejich partnery v Československ zájmy Američanů uznány za ohrožené. Zdá se, že zveličovaný problém „diskriminace" Ameriky a jejího zboží měla úzkou souvislost (i v Československu) americkým mýtem. Fascinace Amerikou a všeobecné přesvědčení o větší v všeho amerického, založené zejména Wilsonovou politikou a aktivitou Hooverových potravinov hospodářskými styky, byly na začátku 20. let v mnoha evropských státech velmi silné. Česko výjimkou. Americký mýtus, propagovaný nejen diplomatickými a konzulárními úřady USA, ale i vládními místy, americkými Čechy, Slováky a Rusíny i prostřednictvím literatury a americké snadno rozšířil. Proto byla jakákoli kritická slova na adresu Spojených států či jejich po jako útok na tento mýtus. Ohrožovala sebevědomí Američanů, přesvědčených o své převaze nad se to obdobnou měrou amerického turisty na cestách, businessmana uskutečňujícího obchody i zastupitelském úřadu v Praze - všichni reagovali podobně na každé kritické slovo o USA. Ča nejednalo ani o kritiku, nýbrž pouze o nedostatečně pochvalné či nepříliš ponížené vyjádře V jednom z hlášení se obchodní attaché Elbert Baldwin znovu vrátil k nekriticky zveličené činnosti" a „diskriminaci" svých krajanů. Psal, že Československo nevede protiamerickou pr níž mluvili někteří lidé na americké straně, kteří se se svými vyjádřeními dostávali i do Ujištťoval, že československé vládní kruhy jsou „velmi přátelské k USA a americké zboží se popularitě". Jak psal Baldwin v hlášení do ústředí, kritická slova na adresu Ameriky, která se občas ob tisku, byla především důsledkem „československého přátelství k Francii, která svalovala na za válečné dluhy", což mělo vliv na emocionální vztah ke „strýčku Samovi". Zároveň obchodn přiznal, že se zčásti jedná i o výsledek americké politiky a především jejího nepochopení Navíc podle jeho názoru Evropané často projevují nechuť k Americe, neboť „se bojí, že amer přivodí svého druhu ekonomický a politický diktát Ameriky". Apeloval proto na lepší inform politice vůči Evropě včetně Československa, neboť, jak kriticky přiznal Baldwin, zde bylo americké informační a propagandistické akce a tedy i činnosti diplomaických a konzulárních Československu. Těžko říci, zda Američané vedli promyšlenou a organizovanou informační kampaň o politice U skutečností, že zastupitelský úřad i konzulární služba uskutečňovaly takové pokusy a šířil širších kruzích československého veřejného mínění. Na podzim 1926 vládní kruhy ve Washingt míry z podnětu pražského konzulátu - diskutovaly o možnostech šíření rozsáhlejších informa zahraničí a ovlivňování veřejného mínění touto cestou. Diskuse se dotkla mj. otázek nákupu určitých filmů prostřednictvím YMCA a YWCA jako způsobu propagace Spojených států a americ Československu. Záležitost zřejmě nebyla vyřešena nijak rychle, neboť ještě v r. 1927 se v korespondenci stále objevuje a podobné požadavky se i nadále opakují. V následujících letech uskutečňovali také pracovníci vyslanectví a konzulátu v Praze pokus svoji zemi a její přitažlivé stránky. Při každé příležitosti se snažili šířit rozsáhlejší Spojených státech prostřednictvím masových sdělovacích prostředků, zvláště tisku. V jejich objevil i projekt Amerického institutu v Praze, jehož horlivým zastáncem byl Lewis Einstei osobně snažil pomoci při jeho vytvoření, ale tato myšlenka tehdy ještě nebyla uskutečněna. o několik let později, v roce 1931, což bylo do značné míry výslekem rozsáhlého úsilí akad obou zemí. Schönbornský palác, který americké vyslanectví koupilo v roce 1925, se brzy sta americkým centrem, navštěvovaným početnými hosty z USA, z nichž mnozí zde vystoupili jako Knihovna, čítárna i přednášky a diskuse, které zde byly oganizovány, přibližovaly a popula a její přednosti v širších vrstvách Čechů a Slováků. Americký dolar a bohatství fascinovaly svět, zvláště slabší a chudší země, a staly se nedí amerického mýtu. Již tehdy se rozšířilo přesvědčení o altruismu Američanů a jejich nezištn potřebnou, válkou zničenou a hladovějící Evropu. Půjčky na uhrazení válečných výdajů vzros výší a překračovaly platební schopnosti nedávných spojenců, potýkajících se s finančními p Společnost v evropských zemích s nadějí očekávala umoření či alespoň redukci válečných dlu splacení se Američané domáhali. Neústupnost a kategorické požadavky splacení válečných dlu navodily v evropských státech zklamání a rozčarování. Konzolidační dohoda, kterou Českoslo uzavřely 13. října 1925, nesplnila očekávání na československé straně. Bylo třeba zaplatit mil. dolarů válečných dluhů, s rozložením splátek na mnoho let. Český tisk psal nejednou o jednání" zámořské velmoci, která se snažila „učinit z Evropy vlastní kolonii". Občas se ob hlasy na adresu samolibého strýčka Sama a světové směnárny bez ručení, jak psaly mj. Lidov stereotyp idealistické a altruistické Ameriky, tak ochotně pomáhající Evropě, byl výrazně karikaturách se začal objevovat obraz tlustého „strýčka Sama", spokojeného se sebou samým, ústech a měšcem v ruce. Takové image se Američanům nezamlouvalo. Závěrem je třeba zdůraznit, že se Amerika těšila velké popularitě v poválečném Českosloven ve 20. letech. Následování vzorů americké demokracie, vděčnost za pomoc při budování státu hospodářských zkušeností a rozvoj obchodu byly dokonale příznivou okolností pro propagaci a vytvářely příznivé ovzduší ve vzájemných vztazích na prahu nezávislého Československa. A kruhy, československá vládní místa i američtí Češi a Slováci sehráli v tomto směru obzvláš Fascinace Amerikou a vším americkým v Československu ve druhé polovině 20. let výrazně pol očekávání, která se u Evropanů dříve probudila (naděje na pomoc poválečné Evropě a užší sp skutečností (pragmatickou politikou USA, nutností splatit dluhy atd.) přinesl velké rozčar Čechů a Slováků. Tak bylo podlomeno přesvědčení o idealistické a altruistické Americe, och těm, kdo to potřebují. Češi se zajímali o americký výrobní systém, efektivitu práce, technologii a různé technick avšak po krátké době opojení Amerikou převládl realismus a věcný přístup. Dokonce i fascin automobily ustoupila realitě. Československo při ochraně vlastního průmyslu zavedla kvóty automobilů z USA. Nepodařilo se však ubránit Československo před hollywoodským filmem, dob Evropu, nýbrž celý svět. Hluboká světová hospodářská krize přivodila závažné hospodářské, finanční i sociální otřes státech. Ovlivnila i jejich zahraniční politiku, a to ve výrazněji nacionalistickém a izol směru. Hospodářská krize se zároveň stala smrtelným nebezpečím pro idylickou představu boh Američanů přesvědčených o převaze, ba dokonalosti ekonomicko-politického systému USA. Zača avšak neodvratná eroze amerického mýtu. (z polštiny přeložil Miloš Řezník) ROSENBERG, Emily: Spreading the American Dream. American Economic and Cultural Expansion, York 1982, s. 79 - 81. Ve sbírkách Hoover Institution (HI) ve Stanfordu (Kalifornie) se nacházejí zajímavé fondy zvláště Georg Creel Collection, Box 1. LINK, Arthur S. (ed.): Woodrow Wilson Papers. University of Princeton Press, v. 61, s. 136 National Archives (NA), Decimal File, 1910-1944, Roll 5. Zpráva Lewise Einsteina z 30. čer Blíže k tomuto tématu PARAFIANOWICZ, Halina: Legenda Woodrow Wilsona w międzywojennej Czec Między polityką a kulturą. Red. Cezary Kukla. Warszawa 1999, s. 419 - 427 NA, M 1218, Roll 19, 860f.413/2. Zpráva Butlera Wrighta státnímu tajemníkovi Cordellu Hull 1935. Jaroslav KOSE, America in Czechoslovakia. Prague 1922, s. 66-68; Alice Garrigue Masaryk, 1 Life as Recorded in Her Own Words amd by Her Friens. Compiled by Ruth Crawford Mitchell. P s. 104-106 Lauinger Library (LL), Richard Crane Papers (RCO), Box 6, f. 21, Speeches made by Crane; T European Observer (CEO), 14.4.1923, s. 2; CEO, 22.4.1923, s. 2; CEO, 12.5.1923, s. 2; CEO, Masarykův archiv (MA), Zahraničí - USA, k. 27. Henry F. Prayer v doporučujícím dopise pro tajemníka YMCA v Praze Lewise Bracketta vyjádřil naději, že naváže četné kontakty a svou č „duchovní a ideové svazky" mezi oběma zeměmi. Alice Garrigue Masaryk..., s. 106-111; Kose, s. 68 New York Times (NYT), 19.6.1921, 1:2 aaaaaa Foreign Relations of the United States (FRUS), 1919, v. II, Washington 1934, s. 90-92 FRUS, 1919, v. II, s. 87-90. Craneovo hlášení z 15.6.1919 LL, RCP, Box 5, f. 25, Diary, 1919. Bruce LOCKHART, Retreat from Glory. New York 1938, s. 84-85 V podobném duchu se vyjadřovali také Češi v USA, jak o tom svědčí mj. článek českého aktiv Washingtonu B. P. Matochy (Current History, 1919, květen, s. 312). Stephen BONSAL, Unfinished Business. New York 1944, s. 84-85. Císař ve „velké tajnosti" Bo že Masaryk si přál změnu jména Prešpurk na Wilson City. Od tohoto záměru prý ustoupil, kdy prezident USA dává přednost názvu Bratislava. NYT, 21.7.1920, 17:4. Hovořil o tom Masaryk např. na setkání s americkými korespondenty v V budoucnosti měla amerikanizace Československa budit stále méně nadšení a více skepsa. Po válce byla podrobena ostré, přímo útočné kritice (Vladimír BERNÁŠEK, Bez slávy a bez ilusí letech 1918-1938. Praha 1956; Jiří S. HÁJEK, Wilsonowská legenda v dějinách ČSR. Praha 195 Státní ústřední archiv (SúA), Archiv Ministerstva zahraničních věcí (AMZV), Výstřižkový ar (1923); MA, Charlotta G. Masaryk, k. 5. Její smrt 13. května 1923 byla široce komentována i USA. Zdůrazňovalo se, že tato vzdělaná a sečtělá Američanka vnesla „americký duch" do ži jeho země. V prosinci 1924 Jan Masaryk uzavřel sňatek s Franches Craneovou, dcerou Charlese Cranea. J Crane byl prvním vyslancem USA v Československu. Mladší vyslancův bratr John byl od roku 1 v Praze a plnil úkoly soukromého tajemníka prezidenta Masaryka. AMZV, Sekce III, k. 332, CEO. MA, TGMF, Zahraničí - USA, k. 27; Library of Congress (LC), Manusript Division, Edward O. Box 1, f. Correspondence, 1927-1929; NYT, 9.2.1928, 9:2; NYT, 30.1.1930, 9:2; CEO, 2.7.192 19.6.1931, s. 359; CEO, 3.7.1931, s. 386. The Czechoslovak Review (CzR), 1922, leden, s. 12; CzR, 1922, listopad, s. 286; CEO, 8.6.1 6.9.1924, s. 2; Thomas ČAPEK, Naše Amerika. Praha 1926. CzR, 1922, únor, s. 27 - 29 CzR, 1922, říjen, s. 276 CEO, 25.6.1926, s. 434 NYT, 22.9.1927, 32:2 Robert W. SETON-WATSON, Twenty-Five Years of Czechoslovakia. London 1945, s. 55; Bernášek, CzR, 1923, červen, s. 154; CEO, 12.6.1930, s. 329. V r. 1922 Prahu navštívilo 57 tis. zahr z toho asi 4 tis. Američanů. Do r. 1928 tato čísla stoupla na 330 tis. a 20 tis. Frank COSTIGLIOLA, Awkward Dominion. American Political, Economic, and Cultural Relations 1919-1933. Cornell University Press 1984, s. 171 - 172; CEO, 14.6.1929, s. 329. S odvolání že r. 1928 američtí turisté v Evropě utratili kolem 900 mil. dolarů (zatímco v roce 1919 a dolarů). Rosenberg, s. 115 Hoover Presidential Library (HPL), Commerce Papers (CP), Box 176, f. Czechoslovak Engineer NA, American Legation, Prague, Correspondence, Crane (ALP-CC), 1921, v. VII, 400-715; NA, (DF), Roll 2, 860F.00/184. Hlášení chargé d´affaires státnímu tajemníkovi z 30.7.1921. NA, Record Group (RG) 151, 455 Czechoslovakia-Trade Excursions. Winans byl konzulem v Praze od 9. listopadu 1920 do ledna 1928 (CEO, 27.1.1928); AMZV, Sek Hlášení Lewise Bracketta o činnosti Amerického institutu v r. 1936. CEO, 3.12.1926, s. 843 šíře jsem se této tématice věnovala v knize Czechosłowacja w polityce Stanów Zjednoczonych 1918-1933. Białystok 1996 CEO, 20.8.1926, s. 599 NA, Record Group (RG) 151, 722.1. Fairs-Czechoslovakia. Hlášení Lawrence Grovese z 27.3.19 NA, American Legation, Prague, Correspondence, Einstein (ALP-CE), 1923, v. V, 842-891; CEO HPL, CP, Box 176, f. Czechoslovak Engineer-Legation, 1922-1925; CE, 28.7.1923, s. 2. Mj. Stanislav ŠPAČEK, Herbert Hoover inženýr humanity. Praha 1922; TÝŽ, Herbert Hoover. Je Praha 1929. HPL, CP, Box 176, f. Czechoslovak Engineer-Legation, 1922-1925. CEO, 9.7.1926, s. 498. Rosenberg, s. 80, 99-103. Již v r. 1925 představovaly americké filmy 95% promítaných filmů Británii a Kanadě, 70% ve Francii, 60% v Německu a 65% v Itálii. Castigliola, s. 176. CEO, 30.7.1926, s. 548. Rosenberg, s. 102-103; Statistická příručka Československé republiky. Praha 1937, s. 131. zahraničních filmů v Československu v r. 1932 bylo 180 z USA (to představovalo 21,7%), avš již bylo 410 z 1050 zahraničních filmů (39%). Proběhl tedy více než dvojnásobný růs počtu promítaných v Československu při současném ústupu filmu německého (z asi 340 v r. 1932 na NA, Decimal File, 1910-1929, 860F.9111/1. Hlášení Charlese Winanse z 22. října 1923. NA, ALP-CE, 1926, v. VII, 811.1101-891. NA, RG 151, Box 417.1, Anti-American Propaganda, f. Czechoslovakia. Často se psalo o tom, incidentům docházelo i v jiných zemích, mj. v Polsku a pobaltských státech. NA, RG 151, Box 454, f. Czechoslovakia - Commercial Travellers. Je tu mnoho informací o in se stávaly americkým výrobcům a exportérům v Československu, a o pokusech o intervenci usk strany amerického vyslanectví v Praze. NA, RG 151, Box 417.1, Anti-American Propaganda, f. Czechoslovakia. Baldwinovo hlášení z 1 1926. Tamtéž. NA, DF, 860F.4061/5. HPL, Castle Papers, Box 8, f. Hungary, 1920 - June 1926. Korespondence mezi Einsteinem a W týkající se Amerického institutu v Praze; NA, ALP-CE, 1927, v. VII, 800.1-843. Viz Halina PARAFIANOWICZ, Instytut Amerykański w Pradze i jego rola w rozwoju stosunków cz amerykańskich w okresie międzywojennym. Białostockie Teki Historyczne, 1995, t. I, s. 55 - NA, ALP-CE, 1926, v. VII, 811.1101-891; SúA, AMZV-VA, 18(78-81), tiskové výstřižky. Halina Parafianowicz [ URL "LM-288.html "]