Smrt v lidových představách obyvatel kyperské horské vesnice. (Obec Peristerona, JZ č ****************************************************************************************** * Petra Jeřábková ****************************************************************************************** Abstrakt According the folk imaginations of the members of the village community the soul does not in the moment of passing, but remains inside the body until the journey of the dead man to is not completed. Because of the belief in the union of the body and the soul it is obliga the dead man with material equipment. However the inhabitants of the Peristerona village h and developed imagination of the after-life and the place of the last rest of dead people. that elements of the antic tradition remained in the folk beliefs of the village community the fact that the dead man goes to netherworld but not to paradise or hell as it is known tradition. The natural way of dying is understood as a gradual leaving, gradual and very slow cutting with the family, neighbours and all members of the village community. This slow leaving is three phases: passing, passage period (here belongs the guarding of the dead man, preparat journey and the funeral itself) and the completion of the journey to the netherworld. Smrt v lidových představách obyvatel kyperské horské vesnice (Obec Peristerona, JZ část Kypru) Smrt je v kyperské obci Peristerona úzce svázána s každodenním životem příslušníků vesnick V jejich životním názoru patří ke koloběhu života. Proto je smrt každého staršího nebo sta chápána jako přirozená událost, nevyhnutelnost v životě. Pouze smrt dítěte nebo mladého čl je-li tragická, je považována za neštěstí a útok zlých sil. V takovém případě nejde o smrt tato událost postihuje na určitou dobu život celé vesnické komunity. Příslušníci vesnické komunity věří v posmrtný život, proto se obávají škození ze strany ne těsně po skonu, ale i nějakou dobu po jeho uložení do hrobu. Věří, že zemřelý po smrti put na místo svého posledního odpočinku. Podle lidových představ příslušníků vesnické komunity tělo v okamžiku smrti, ale zůstává v těle, dokud zemřelý nedokončí svou pouť do podsvětí. tato cesta trvá celých čtyřicet dní. Po celou tuto dobu se může zemřelý vrátit, ale pravdě klesá s počtem uplynulých dní, a tedy s délkou uražené cesty. Víra v sepjetí těla a duše p podsvětí zavazuje; ukládá povinnost mrtvého materiálně vybavit. Na cestu dostává zemřelý j vodní svíčku, aby nehladověl a viděl na cestu. Hlouběji propracovanou představu o podobě ž však obyvatelé obce Peristerona nemají. V lidové víře a pověrečnosti většiny obyvatel obce přetrvává prvek tradice antické - představa, že zemřelý odchází do podsvětí, nikoli do ráj lze zaznamenat střet antické a křesťanské tradice. Přirozený odchod ze světa je chápán jako postupný odchod, postupné a velmi pomalé přetrháv rodinou, sousedy a všemi příslušníky vesnické komunity. Tento postupný odchod probíhá ve t umírání, pomezní období (do něhož patří hlídání zemřelého, jeho příprava na poslední cestu pohřeb) a dovršení cesty zemřelého do podsvětí. Pokud jde o běžnou a přirozenou smrt, tráví obyvatelé obce Peristerona většinou poslední c života ve svém domě ve společnosti rodinných příslušníků, přátel a sousedů. Umírající není okolního světa, jak se stalo běžným pravidlem v moderní evropské společnosti.Obyvatelé obc se smrtí každodenně, chápou ji jako běžnou součást života, proto nemají z umírání a kontak osobou strach. Vlastní zkušenost setkání se smrtí přispívá k vyrovnanosti člověka se světe strachu ze smrti. Obyčejovou tradicí, která se váže k odchodu člověka ze světa, se prolínají dvě základní ro jedné úcta k zemřelému a snaha provést všechny potřebné úkony podle určených pravidel a na obava z návratu duše zemřelého a fakt, že není-li dostatečně zaopatřená, bude pozůstalým š Obřadní celek provázející odchod ze života je možné rozdělit na čtyři etapy: Umírání a příprava člověka na odchod ze světa, loučení se světem, pozůstalými i členy vesn Hlídání zemřelého od jeho skonu do pohřbu. Toto období je charakterizováno strachem z mrtv se snaží různými způsoby zamezit negativnímu působení mrtvého na okolní svět, připravit na (omývání, oblékání) a uctít ho tak, aby mu nezavdali příčinu k návratu. Poslední rozloučení se zemřelým v kostele a jeho následné uložení do hrobu. Vzpomínkové obřady, jejichž funkcí je udržovat i nadále spojení se zemřelým. Tyto obřady d intenzivněji po dobu prvních čtyřiceti dní po skonu, s postupem času jejich četnost klesá. Umírání Závaznou povinností příbuzných, sousedů a obyvatel vesnice je umírajícího pravidelně navšt ve dne i v noci bdít v jeho blízkosti. Je naprosto nepřípustné, aby někdo nepřišel navštív byl by pak vesnickou komunitou odsouzen. Nikdo z obyvatel obce si však nevzpomíná, že by t někdy nastala. U lůžka se často sejde více lidí najednou, ti si společně povídají, jedí a pijí, a snaží s s umírajícím. Začnou-li umírajícímu modrat nohy, což je neklamnou známkou blížící se smrti polohy nekro, tak, aby byl tváří obrácen k východu. Od této chvíle přítomní pozorují blíží jak se s ní umírající vyrovnává. Než umírající zemře, dostaví se do jeho domu také kněz, který poskytne umírajícímu útěchu také mu udělí svaté přijímání - chléb a víno. Tento provedený akt má platnost čtyřicet dnů do té doby nezemře, je nutné ho po uplynutí této lhůty zopakovat. V okamžiku skonu je u lůžka mrtvého zapáleno třiatřicet svíček, které musí hořet minimálně Mrtvému se také dává k lůžku miska s olivovým olejem se zapálenou vodní svíčkou a sklenice mrtvého doprovázet do podsvětí, aby viděl na cestu a musí hořet čtyřicet dní. Toto období i pozůstalé pomezní. Období od skonu do pohřbu Přítomnost mrtvého v domě je chápána jako něco nebezpečného, příbuzní i sousedi mají z mrt strach. Období mezi skonem a pohřbem je pro zemřelého i pozůstalé pomezní - dobou možnosti negativního působení mrtvého. Za nejnebezpečnější je považováno období od skonu do pohřbu, pozůstalí snaží zkrátit tuto dobu na minimum. Příslušníci vesnické komunity věří, že se ze tomto období chovat k pozůstalým nepřátelsky, proto jsou prováděny obranné rituály - mrtvý končetiny, aby nemohli zasahovat mezi živé, dále je zemřelý neustále hlídán. Pomezní obdob i možnost škození zemřelého trvá i po jeho uložení do hrobu, dokud neuplyne od skonu čtyři uplynutí této doby již mrtvý zaujal své místo v podsvětí a nemůže škodit ani se vrátit. Příprava mrtvého na poslední cestu je závazným úkolem nejbližších příbuzných mrtvého, hlav Bezprostředně po skonu jsou mrtvému některým z rodinných příslušníků zatlačeny oči. Co nej se do domu zemřelého dostaví kněz. Poté je nutné provést očistné úkony, kterými je zemřelý světem živých (omývání mrtvého, pokud jde o muže i holení). Potom je mrtvý oblečen. Nakone křížem ruce a nohy a šátkem podvázán obličej. Zemřelý se až do pohřbu nachází ve svém domě Od této doby je mrtvý ve dne v noci hlídán příbuznými a příslušníky vesnické komunity. U z se schází rodina, přátelé a ostatní příslušníci vesnické komunity. Přítomní si krátí čas r vzpomínkami na zemřelého a tradičními pohádkami. Podobně jako když navštěvovali umírajícíh Období od skonu do pohřbu je různě dlouhé, záleží na okolnostech. Minimální doba, která mu uplynout, je šest hodin. Očekává-li se účast příbuzných ze zahraničí, může se tato doba pr dny. Pohřební obřad Kypřané pochovávají své mrtvé do země - do hrobů. Obřadní loučení se zesnulým se koná vždy zvyklostí pravoslavné církve a za účasti kněze. Ráno v den pohřbu musí některý člen z nejbližší rodiny jít koupit rakev. Rakev se nesmí na dříve než v den pohřbu, i hrob je vykopán až v den, kdy se koná pohřeb. Kopání hrobu je zá některého muže z nejbližšího příbuzenstva zemřelého. Každý mrtvý je pohřbíván do starého r hrobu, proto se často stává, že jsou při výkopu hrobu odhaleny zbytky kostry některého dří příbuzného. Tyto kosti se vyjmou a jsou umístěny do společného sarkofágu, který se pro ten na hřbitově. Po pohřebním obřadu provede kněz za malý obnos na žádost někoho z přítomných tento společný hrob. Jako výbava do rakve se mrtvému dává potah na polštář naplněný květy a listy aromatických rozmarýn, bazalka, muškát, růže, květy i listy citrusovníků. Kolem hlavy zemřelého se pokl lístky různých okrasných květin (růže, karafiát atd.). Žádná další výbava se podle výpověd mrtvému do rakve nedává. Před odchodem do kostela musí některá žena z rodiny uvařit jídlo kodlifa, které je nezbytn pohřebního obřadu. Připravuje se z uvařeného obilí, sezamových zrnek, loupaných mandlí, gr jablek a rozinek. Někdo z příbuzných musí také před pohřbem objednat květinový kříž, který provizorně umístěn na hrob. Po vykonání posledních příprav na pohřeb je mrtvý za doprovodu příbuzných a příslušníků ve odnesen do kostela. Rakev se zemřelým nesou vždy muži, většinou jde o nejbližší příbuzné z manžel, synové, bratři, vnuci. Rakev je nesena v čele průvodu, muži ji nesou na ramenou. Z kněz, další pořadí není pevně dané. Na rakvi je položen rituální kříž, květinový kříž a vě na rakev pokládají až v kostele. Příbuzní s sebou do kostela i na hřbitov nesou jídlo kodlifa (to vždy nese některá žena), svíčku, chléb, láhev olivového oleje a kanystr vody. Účast v kostele a následně na hřbitově však již není pro obyvatele vesnice závazná, závazn u lůžka umírajícího. V kostele je knězem vykonán církevní pohřební obřad, po jehož skončen průvod společně s knězem odebere na hřbitov. Na hřbitově nejdříve kněz vysvětí hrob, pak je do něj spuštěna rakev. Před spuštěním do hr otevřena a příbuzní se mohou naposledy rozloučit se zemřelým. Rakev je spuštěna do hrobu o je umístěno vedle ní. Povinností některého z nejbližších příbuzných je skočit do hrobu a r šátky na rukou, na nohou a na obličeji. Někdo z příbuzných pak polije mrtvého olivovým ole kříže. Příbuzní pak hází po hrstech na mrtvého hlínu. Několik mužů pak pomocí lopat hrob zahází, při práci se vzájemně střídají. Když jsou hotov lopaty přes sebe křížem na hrob a vodou z kanystru si umyjí nad hrobem ruce. Ruce si pak u kteří se dotkli hlíny. Muži potom odstraní z hrobu lopaty a kolem hrobu naskládají velké k jsou umístěny květiny a věnce, do čela hrobu umístěn květinový kříž. Kněz pak na hrob vysy rozláme chléb a rozhází jej na hrob a nakonec na hrobě rozbije talíř. Po pohřbu se nekoná žádná smuteční hostina. Smuteční hosté dostávají u východu ze hřbitova občerstvení, což je podle tradice chléb, sýr chalumi a olivy. Nejbližší příbuzní ze hřbito domu zemřelého, kde si uvaří nějaký nepříliš okázalý pokrm. Pro tento účel není závazné žá Připravuje se jen prosté a jednoduché jídlo, nejčastěji kuře uvařené s drachanou (drachana mlékem usušené na slunci). Uzavřením hrobu a následným společným stolováním je uzavřena fáze loučení a odlučování zem a příslušníky vesnické komunity. Stále však trvá pomezní období dokud neuplyne 40 dní od s tohoto období v kostele stále hoří svíčka, nejbližší příbuzní musí dodržovat smutek a hrob kameny. Dodržování smutku Závaznou povinností příbuzných je od okamžiku skonu dodržovat smutek a demonstrovat ho zvl (tj. výhradně černým). Pravidla dodržování smutku závisí na stupni příbuzenství se zemřelý zpravidla dodržován od čtyřicetidenního období pro vzdálenější pozůstalé, po jehož uplynut zařadit do běžného života až po dobu jednoho roku pro nejbližší rodinu. Doba a intenzita d smutku také závisí na věku zemřelého. Zemře-li starý člověk, život se po uplynutí čtyřicet normálních kolejí. Zemře-li mladý člověk (zejména tragickou smrtí), ustává veškerý společe vesnici na jeden rok. Matka pak dodržuje smutek po celý zbytek života. Vzpomínkové obřady Po pohřbu se v pravidelných intervalech konají vzpomínkové obřady. Prvních 40 dnů, kdy trv se každou neděli uvaří kodlifa, která se společně se s chlebem a se svíčkami odnese do kos mše pak kodlifa konzumují společně všichni příslušníci vesnické komunity před kostelem. Po uplynutí 40 dnů je zhasnuta svíčka hořící v kostele a jsou odklizeny kameny, které byly okolo hrobu. Nadále se však dodržují vzpomínkové obřady. První rok se vaří kodlifa každé 3 uplynutí jednoho roku už jen jednou do roka, vždy v neděli, která je nejblíže výročí úmrtí vzpomínkových obřadů je navždy udržovat pouto mezi živými a mrtvými, které bylo smrtí přer Pozn. autora: Pohřeb a obřady s ním spojené jsou příslušníky vesnické komunity tabuizovány dovoleno při této příležitosti fotografovat. Ve svém článku proto používám pouze fotografi místním hřbitově v době, kdy se žádný pohřeb nekonal. O obci Peristerona jsem se zmínila již ve svém publikovaném článku Rituály přijetí dítěte komunity. Lidé města 2/1999 V takovém případě se po celý rok nesmí ve vesnici konat žádná svatba, pouze v jiném vzdále Zemře-li však někdo v nemocnici, příbuzní jej co nejdříve převezou do jeho domu, aby mohli potřebné úkony, a tak mrtvého pohřbít v souladu s obřadním cyklem provázejícím smrt. Závazná již není účast na samotném pohřbu. Slovo nekro je odvozeno od slova nekros - mrtvý. Třistřicet svíček symbolizuje Kristova léta. Šest hodin je minimální doba, která musí uplynout od skonu do pohřbu zemřelého. Čtyřicet dní je doba nutná k cestě do podsvětí. Koncepčně vycházím z teorie A. van Gennepa. Srov. Van Gennep, A.: Přechodové rituály. Syst rituálů. Lidové noviny, Praha 1996. Mrtvému se na nahé tělo nejdříve oblékne pruh surového plátna, ženám se pak obléká černý t vesničanek, mužům černý oblek. Forma pohřbu žehem se na Kypru nevyskytuje, pro příslušníky vesnické komunity je naprosto Podle respondentů je to hlavně proto, aby mrtvý na své poslední cestě voněl a nebylo cítit tělo. Kodlifa se připravuje při příležitosti pohřbu, také při příležitosti svátku některého svat případě se nosí do kostela, kde se později i konzumuje. Zemře-li dítě, jeho rakev nese otec se svými bratry. Tento kříž se používá i pro jiné akty, kde jeho přítomnost nezbytná (např. při křtinách), v kostele. Tato svíčka zůstává po obřadu v kostele, kde musí hořet, dokud neuplyne čtyřicet dní od sk Účel pokládání kamenů okolo hrobu se nepodařilo zjistit. Pravděpodobně jde o starý magický plynul ze strachu, že by mrtvý mohl během pomezního období hrob opustit. Kameny jsou z hro uplyne čtyřicet dní od skonu zemřelého. Tragická smrt je považována za následek působení zlých sil. V tomto období odpadají veškeré tradiční vesnické oslavy, svatby se mohou konat pouze velm vesnice v jiném městě. Petra Jeřábková [ URL "LM-197.html "]