Zpráva o výzkumu „Zdravotně handicapované skupiny: komunita neslyšících – limity int ****************************************************************************************** * Jitka Sinecká ****************************************************************************************** Během bakalářského studia na Institutu základů vzdělanosti University Karlovy jsem se zamě menšinových komunit v ČR, konkrétně pak na skupinu sluchově postižených. V období od prosi do ledna roku 2000 jsem realizovala antropologický výzkum 100 neslyšících osob, jehož výsl bakalářská práce nazvaná „Zdravotně postižené skupiny: komunita neslyšících - limity integ realizaci výzkumného plánu jsem musela vycházet ze skutečnosti, že zdravotně postižení byl marginalizovanou skupinou a nestaly se objektem zájmu a výzkumu české ani slovenské etnolo Výzkumným záměrem a cílem mé práce bylo zjistit, zda neslyšící vykazují znaky subkultury č ukázat, do jaké míry jsou integrováni do většinové slyšící společnosti a definovat překážk Model integrace byl sledován na základě tří odlišných skupin, a to z pozice spolků pro nes slyšících spolupracovníků a naposledy z pozice neslyšících. Pojmem integrace rozumím zapojení zdravotně handicapovaného jedince do většinové zdravotně společnosti po stránce vzdělávací, komunikační (jazykové), profesní (včetně výběru profese (trávení volného času, veřejné aktivity a zapojení do společenského života, sdílené hodnot (hledání partnera, přátelský kruh, endogamie). Jako faktory integrace byly tedy zvoleny vz komunikace, práce, sebeuspokojení sluchově postižených s dosaženým profesním statutem, přá volba partnera, volnočasové aktivity, ale také spokojenost se společenským postavením nesl handicapované menšiny v ČR (srovnání situace před rokem 1989 a po něm). Rozhovory ve znakové řeči byly provedeny u sta neslyšících v hlavním městě Praze, což tvoř celkového počtu neslyšících v České republice. Soubor respondentů byl rozdělen dle pohlaví 53% mužů a 47% žen. Při vyhodnocení všech odpovědí byl soubor byl dále dělen dle věku do t nejmladší lidé do 35ti let (17 mužů - tedy 32,07% z celkového počtu dotázaných mužů a 13 ž počtu dotázaných žen), střední věk od 35ti do 55ti let (28 mužů - 52,83% a 29 žen - 61,70% let (8 mužů - 15,09% a 5 žen - 10,63%). Jednoznačně tedy převážil věk střední. Neslyšící jsem kontaktovala především přímo na jejich pracovištích a ve spolcích pro sluch Výsledky výzkumu jsem ověřovala i u jejich slyšících spolupracovníků a nadřízených, kteří přicházejí do kontaktu, a také u funkcionářů spolků. Menšina je postihnutelná nikoli ze se až komplementaritou postojů, názorů a stanovisek s většinou. Z tohoto důvodu byla integrac do většinové společnosti u této skupiny ověřena na deklarovaných i skutečných postojích sl spolupracovníků. Metody a techniky Během terénního výzkumu byly použity různé metody a techniky. S neslyšícími jsem pracovala přímých řízených rozhovorů ve znakové řeči nezbytně doplněných zúčastněným pozorováním (ne s neslyšícími v jejich zaměstnáních, během rozličných kulturních (divadelních, pantomimick událostí, a v klubech a stacionářích České unie neslyšících a Pražského spolku neslyšících pravidelně pořádaných i jednotlivých akcí). Takto získané poznatky z terénního výzkumu jse smíšených pracovních kolektivech, kde jsem praktikovala jinou metodu, a sice dotazníkovou krokem byly řízené rozhovory s funkcionáři třech vybraných pražských organizací. Kritériem se stal jejich akční rádius - Unie je organizace s celostátní působností a sdružuje hlavně jen znakující nedoslýchavé, Spolek má lokální charakter a jeho členskou základnu do značné nedoslýchaví i slyšící zaměstnanci, a FRPSP je také celostátní organizace, která se zaměřu postižené děti a jejich slyšící i neslyšící rodiče a přátele. Na základě poznatků získaných antropologickým výzkumem bych se nyní chtěla pokusit shrnout výsledky. Výzkum vytyčil následující limity integrace: 1. Vzdělání První bariéru pro neslyšící, kteří se chtějí integrovat, představuje již samotný omezený v školy, volby učiliště a následně i profese. V dobách existence komunistického státu před r byla možnost neslyšících vybrat si školské zařízení značně omezená. Neexistovaly zde mateř pro neslyšící děti, natož školky bilingvální (metoda využívající rovnocenně oba jak znakov jazyk). Neslyšící neměli možnosti vysokoškolského vzdělání, také výběr středních škol byl Převážná většina sluchově postižených žáků odcházela po ukončení základní školy pro slucho redukovanými osnovami do návazných učebních oborů při těchto školách. 2. Výběr profese Výběr učiliště byl také předurčen omezenou nabídkou a trendem doby komunismu - výzkum potv téměř 98% žen vyučilo pánskou či dámskou krejčovou, muži se zase stávali z 80% zámečníky, procentech čalouníky nebo krejčími. Tato determinace v učebním oboru se zákonitě projevila profese. Neslyšící, kteří se stali objektem výzkumu, dokládali pracovní zkušenosti hlavně nebo uklízečka a zámečník. Po roce 1989 se otevřeli nové příležitosti pracovního uplatnění nezaměstnanost mezi zdravotně postiženými obecně a potíže při hledání zaměstnaní v současn pracují také v jiných oborech, kde jejich handicap nevadí. 3. Komunikace Znaková řeč jako vyučovací a komunikační prostředek byla v období komunismu na základních zákona zakázaná. Následkem tohoto faktu se v ČR rozvinulo několik „nářečí" a znakový jazyk diverzifikován v závislosti na věku uživatele a regionu. Potřeba komunikace v mateřském, t jazyce nebyla pro neslyšící uspokojována ani v rodině, ani ve škole, ani ve veřejném život styku s úředníky či lékaři). Situace se změnila až po roce 1989, kdy znakový jazyk zažil s ti neslyšící, kteří jsou rodilými mluvčími tohoto jazyka se emancipují. Znakový jazyk byl plnohodnotným až oficiálním přijetím zákona o znakové řeči roku 1997. Komunikace jako limit integrace se projevuje i na pracovišti ve smíšených kolektivech. Sly spolupracovníci nedoceňují fakt, že neslyšící se komunikovat lépe nenaučí, a že vstřícným se proto znakový jazyk. Slyšící spolupracovníci se tedy s neslyšícími neumějí domluvit zna tuto formu komunikace neovládají, ale deklarují ochotu osvojit si ji v nějakém kursu. Na d jsou schopni se se svými neslyšícími kolegy dorozumět, a sice odezíráním, posuňky, psaním. odhalil následující limity: Neslyšící se sice chodí za slyšícími sami poradit, ale raději svého sluchově postiženého kolegu, který ovládá český jazyk lépe než oni; neslyšící téměř spolu se slyšícími spolupracovníky čas po práci (výjimku tvoří pozvání na oslavy narozenin slyšící spolupracovníky nepovažují za přátele. 4. Způsoby trávení volného času Volný čas tráví neslyšící muži nejraději doma různými pracemi, kutilstvím a opravami, ženy dobrý chod domácnosti a o rodinu. Silná orientace na rodinu se potvrdila i v deklarovaném Mezi další domácí záliby neslyšících patří sledování televize, čtení spíše časopisů než kn stručnosti textu a obrazové dokumentaci) a u žen ruční práce. Poměrně hodně se neslyšící v individuálním, tak kolektivním sportům, jako je např. kopaná, tenis, volejbal, rybaření aj navštěvují spolky pro sluchově postižené, kde se účastní besed, přednášek a různých zájmov je klub žen zaměřený na ruční práce, klub seniorů nebo herní klub (především karetní hry a postižení chodí na výlety a procházky, rádi cestují nebo tráví čas na chalupě či na zahrád mladší neslyšící chodí i do kina (podmíněno titulky), divadla nebo sami hrají pantomimu. 5. Přátelský kruh, volba partnera, sňatečnost Většina sluchově postižených udržuje přátelské vazby s lidmi stejné sluchové vady. Více ja dotázaných uvedla, že mají přátele jak mezi neslyšícími, tak mezi slyšícími, kterými byli příslušníci, příbuzní a sousedé. Možnosti seznámení se se členy vlastní skupiny jsou omeze a stacionáře sluchově postižených, a na různé celorepublikové i zahraniční kulturní akce, neslyšící zúčastňují. Výběr partnera stejného postižení se tedy odvíjí od míst, kde neslyš čas. Silné uzavřenosti a endogamii skupiny také napomáhá paternalistická politika těchto k funkcionářů. Z tohoto faktu plyne, podle odhadů několika funkcionářů v těchto organizacích vzájemná sňatečnost mezi sluchově postiženými. 6. Hodnotová orientace a úspěch Dalším limitem úspěšné integrace je deklarace hodnotové orientace, jež je velice těžko změ překonatelná. Neslyšící muži v kategorii do 35 let jsou orientováni spíše materiálně, dáva penězům a výdělku před zdravím. Zcela obráceně je to u všech ostatních věkových kategorií kde jednoznačně vítězí zdraví a hned na druhém místě je rodina. Orientace na vlastní rodin postižených výjimečně vysoká, jak dosvědčil i výzkum dosaženého úspěchu. Podíváme-li se na považují za úspěch, zjistíme, že jde o jiný svět. Nejčastěji jmenovaným je úspěch ve sport do 35ti let), tedy v aktivitě, kde nepotřebují slyšet, a dále u mužů i žen úspěch v práci, zaměřený do své vlastní zdravotně nehandicapované rodiny (u žen až z 40% ve střední věkové Úspěchu dosáhli někteří neslyšící i v pantomimě - jiní ji jmenovali v kategorii radost. Ne mají vedle sportu, velké lásky nebo rodiny i z chození na výlety. Pojem „úspěch" a „radost neslyšící dokonale rozlišit, mnohdy jim tedy splývala. Závěr Antropologický výzkum odhalil některé limity integrace, které přispívají k formování nesly subkultury. Limity integrace, které výzkum postihl, se dají rozdělit do tří základních kat o „limity ze sebe", „limity okolí" a „limity organizací sluchově postižených". „Limity ze zakořeněných hodnotových postojů a životních způsobů samotných sluchově postižených, jež t jednoznačně uzavírají do sebe a nenapomáhají integraci. „Limity okolí" zahrnují postoje vě společnosti k menšinám, které zde žijí. K úspěšné integraci nestačí jen „otevřená" menšina ale esenciální je i přístup většinové slyšící společnosti, která musí být integraci otevře „Limity organizací" postihují paternalistickou a pečovatelskou politiku spolků a funkcioná nenapomáhá samostatnosti sluchově postižených, a omezování spolků na sluchově postižené čl otevírání se této komunity i jiným, slyšícím příznivcům. Ze 119 811 zdravotně postižených sdružených ve Svazu invalidů bylo 11 519 sluchově postiže Jaroslav: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu Praha 1997. Novější údaj hovoří o 7 600 neslyšících osobách (Viz Hrubý, Jaroslav: Kolik je postižených. Speciální pedagogika, roč. 8, 1998, č. 2, s. 17.) Odhadované počty se tedy po a 1 promile populace. Pojem subkultura se dá vymezit několika způsoby - pro účel mojí práce bych si vypůjčila de Petruska, který ji chápe jako „specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštní norem, hodnot, vzorců chování a tradic, a zejména specifického životního stylu, a která se na většinové kultuře. Mimořádnou roli při vzniku a zejména reprodukci subkultury hraje pro jazyka a osvojený jazykový kód." In Hrdý, Ladislav; Soukup, Václav; Vodáková, Alena: Sociá antropologie. Sociologické pojmosloví. SLON, Praha 1993, s. 70 - 71. Otázka endogamie nebyla bohužel prvoplánovitě a systematicky zkoumána od počátku výzkumu, komunitě sluchově postižených můžeme pozorovat převažující sňatečnost mezi lidmi srovnatel postižení a osobami s kompatibilním komunikačním prostředkem. Dobrá komunikace s partnerem vyžadovaných podmínek uzavření manželství. Specifickými prostředími se staly Hotel Renaissance u pražského Masarykova nádražím který amerických investorů, má přibližně 150; soukromé zlatnictví Aureta v ul. Letohradské s při zaměstnanci, které se zaměřuje na zakázkovou výrobu zlatých šperků, opravy, případně prode podniku, nejedná se o obchod; a Daewoo Avia v Letňanech je továrna zaměřující se na výrobu malotonážních automobilů s přibližně 1 500 zaměstnanci. Těmito spolky byly Česká unie neslyšících, Federace rodičů a přátel sluchově postižených a neslyšících. Znaková řeč je pojmem zahrnujícím jak český znakový jazyk, který je plnohodnotným a mateřs neslyšících, tak tzv. znakovanou češtinu, která slouží jako pomocný dorozumívací prostřede a sluchově postiženými. V současnosti existuje na českých vysokých několik oborů určených přímo sluchově postižený také možnost studovat s využitím tlumočnických služeb na jakékoli škole pro slyšící. Úřady práce ČR evidují přibližně 20 - 30% nezaměstnanost mezi práce schopnými zdravotně po Zákon o znakové řeči a změně dalších zákonů č. 155/1998 Sb. Byl přijat dne 11. 6. 1998 s p 13. 7. 1998. Paragraf 7 upřesňuje, že neslyšící mají právo na používání znakové řeči, vzdě znakové řeči a výuku znakové řeči. (Znakovou řečí se rozumí český znakový jazyk a znakovan Podrobné výsledky trávení volného času uspořádané do tabulky viz bakalářská práce. Procentní výsledky jednotlivých kategorií v závislosti na věku a pohlaví viz bakalářská pr Jitka Sinecká [ URL "LM-348.html "]