Diskuse o židovské identitě ****************************************************************************************** * Vendula Segerová ****************************************************************************************** Jewish identities in the New Europe Edited by Jonathan Weber Židovské identity v nové Evropě Editoval Jonathan Weber Vydáno v Londýně pro Oxfordské centrum hebrejských a judaistických studií (The Oxford cent Jewish studies) v roce 1994. Kniha představuje příspěvky ze sympozia, které se konalo v Oxfordu v roce 1992. V této dob do nové dimenze. Mnoho prezentovaných faktů bylo nových, brzy vyšlo najevo, že současná ži potřebovala nová kriteria interpretace. Jaké byly vyslovené otázky? Jak se v současné Evro i západní - v období padesáti let po holocaustu (šoa) - židé vnímají. Chápou se jako nábož etnická skupina nebo jednoduše jako běžní členové většinových evropských kultur, ve kterýc pohlížejí na většinovou - nežidovskou - společnost, a jaký vztah mají k židům v ostatních zemích? Do jaké míry je stát Izrael faktorem formujícím tyto vztahy? Pozvaná skupina účastníků zahrnovala židovské i nežidovské vědce a židovské intelektuály. věnuje problému současného židovského života a židovské identity již řadu let. Jsou to uzn ve svém oboru a mnoho z nich má významné postavení v mezinárodním vědeckém světě. Byli zde Evropy, Izraele, Spojených států a také zástupci zemí bývalého komunistického bloku. Spole širokou škálu témat z různých pohledů. Mezi diskutovanými problémy převládá otázka budoucn Evropě; co znamená „býti židem" v zemích východní Evropy (Rusko, Polsko, Maďarsko), naděje náboženských směrů a vývoj vztahů mezi židovstvím a křesťanstvím (hodnoceno ze židovského pohledu). Kniha je základním pomocníkem pro každého, kdo se chce orientovat v současné situaci židů má sedm částí, které jsou rozděleny do 24 kapitol. Během posledních staletí od období židovské emancipace a osvícenství začínají mezi židy ži v Evropě pronikat otázky a pochybnosti týkající se židovské identity. V období masového př většinové evropské společnosti nahlíželi židé na svou identitu kriticky. Výsledkem byla ma odmítnutí tradičních hodnot. Zároveň cítili potřebu zakládat novou vlastní identitu na nov (např. na sionismu, boji proti antisemitismu apod.). Přežití židů jako identifikovatelné skupiny, ať už ve státě Izrael či v diaspoře, je založ starověkých židovských konceptech: ideji židovského národa; ideji židů jako národa, který osud, za který musí bojovat; ideji významu národního a duchovního dědictví předaného rodič tradici zakládajícího předka. Přitom je zcela přirozené, že díky přetváření identity, obzv velkých sociálních změn či během velkých časových vzdáleností, se současní židé odlišují z kulturou a vzezřením od toho, jak žili jejich předkové. Fakt, že některé znaky identity js nebo zkreslené, neznamená, že základní identita přestala existovat v myšlení či představě (. Na druhé straně se obvykle stává,) že mnoho vnějších znaků se během času vyvíjí, mění a zapomnění. S identitou se zachází, jako kdyby reálně existovala. Ve skutečnosti je identita konstrukt tvarován a formován lidmi. Identita si po staletí může zachovávat svoji podobu, nebo může překonstruována během jedné generace. Ve studiu moderní židovské identity má zvláštní místo princip rozeznání a odlišení existen neexistence skupiny lidmi stojícími mimo ni. Cílem knihy není sledovat židovskou identitu biblických linií. Intelektuální názor, který prolíná celou sbírkou přednášek, spočívá v př se židovská identita v současném světě rozdělila do mnoha židovských identit. Některé z ni jdou ve stopách spojených se vzdálenější minulostí, zatímco ostatní se přímo definují s př záležitostmi. Židovská historie, jak jí rozumí většina dnešních židů, již není pevně spout přetvářením a přemodelováváním starověké přesně definované vize. Někteří židé výše uvedené neuznávají, pro ně nenastal žádný „skutečný" důvod, proč by klasická definice nemohla být a vysvětlení současnosti. Kniha se snaží zachytit i jiný typ vytváření identity- židé se vidí zcela rozdílně v zrcad zkušeností jako občané zemí, ve kterých žijí, používají jejich jazyk, stejně jako politick umělecké hodnoty a historii. Popisuje, jak židé vidí sami sebe a jak jsou definováni ostat používají kategorie rozdílných národních a místních evropských skupin, ve kterých žijí. Židovská identita v současné Evropě představuje rozsáhlý komplex různých prostředí, politi náboženských, kulturních, jazykových vlivů. Židovské komunity existují v každé evropské ze výjimkami. Evropská židovská sociální a politická historie se velmi různí v různých zemích vypovídání, získání občanských práv) a před vznikem centralizovaných národních států dokon městech. Evropské židovství je výjimečný komplex historie sociálních vztahů mezi židy a ši kterém žili, a dlouhé série přizpůsobení, která židé dělali po staletí ve svých ekonomický kulturních a jazykových rolích ve velmi širokém rozsahu rozdílných evropských společností. dneška nejsou pouze „židé"; jsou to také Francouzi, Maďaři, Španělé atd. Židovská identita slovy představuje pouze část toho, kým jsou - jejich židovská identita také spoluexistuje národní, oblastní či místní identitou. Sociologicky řečeno, paradoxní je, že židé jsou pou židovští (citace Eliezer Schweid kapitola 2), nebo jinými slovy, židé o sobě smýšlejí jako určitém kontextu a v jiném se považují za např. Vlámy či Švédy. Jedná se o duální formy id přednášky (od K.Geberta a A.Kovácse) naznačují druhy krize identity prožívané v zemích stř Evropy. Zde se lidé potýkají s technickými a osobními potížemi tvořenými složitou sítí soc ovládajících život běžného žida do dnešních dnů. Jedním z možných řešení takové krize souč návrat k určitým formám tradicionalismu. Takový krok učinila v posledních letech ovšem pou skupina. Přednáška Maxe Beloffa (kapitola 1) uvádí argumenty, že židovská identita byla vždy závisl politických struktur a místních postojů jejich většinové společnosti. Velmi dobrý příklad Trigano, který v kapitole 14 popisuje nedávný vývoj představ o židovské komunitě ve Franci být zcela chápán v souvislostech vývoje širších politických modelů aplikovatelných ve Fran příklad míří přímo k myšlence, že židovský život se skutečně vyvíjí zároveň s politickými ve kterých židé žijí. Podobný argument se objevuje v přednášce Geoffreye Aldermanna (kapit v Británii. Židé zde byli dlouho považováni za menšinovou náboženskou komunitu. S nástupem Británii jako multikulturní společnosti vzrůstá tlak na přestylizování židů směrem k etnic Aldermann uvádí, britští židé nejsou jednotní v přijetí nového etnického označení, ačkoli politické i finanční výhody (např. vládní podpora výchovy a vzdělávání etnických menšin ži Zhroucením komunismu ve východní Evropě, rozpad Sovětského svazu do patnácti nezávislých r zboření berlínské zdi a znovusjednocení Německa, upevnění jednotného evropského trhu uvnit unie - tyto události znamenaly počátkem devadesátých let minulého století kompletní změnu politických, ekonomických a kulturních skutečností. V kapitole 18 popisuje Robert Wistrich a xenofobie v Německu, neonacisty skandující „Německo Němcům" a milióny Němců, kteří odmít či multirasovou společnost. Co tedy charakterizuje „novou Evropu"? Je to pád komunismu spo prostorem pro nástup svobody a demokracie - vývoj, který by židé za normálních okolností a dobrými podmínkami pro svou bezpečnost a existenci? Nebo naopak výbuch nových národních a konfliktů - vývoj, který by židé považovali za hrozbu antisemitismu - tedy velmi špatné po existenci. Obrovské rozdíly uvádí v číslech ve třetí kapitole Sergio DellaPergola. Daniel kapitole 23 popisuje ideu sionismu založenou na konfliktním a antisemitském prostředí Evro fyzické separace židé v samostatném státě. Názor, že ne-židovský svět je podstatě nepřátel zůstává podstatnou součástí izraelsko-židovské identity. Ze židovského pohledu to byl holo zničil Evropu a má dodnes základní vliv na podobu evropského židovstva. Druhá světová válk brutální vraždu dvou třetin evropské židovské populace, zničení největších center židovské a náboženského života, znamenala tak konec Evropy jako hlavního domova židů ve světě. Souč evropských komunit je ve většině případů tragická cesta židů přeživších holokaust (šoa) a se na podmínky společností po holocaustu. Ovlivnění skutečností také emigrací (převážně do a také imigrací (převážně do Francie - popisováno v kapitole 13 Dominique Schnapper - příc severní Afriky počátkem šedesátých let). Důležitým mezníkem v letech 1990 - 1992 byla velk bývalého Sovětského Svazu do Izraele. DellaPergola ukazuje výjimečnou nestabilitu v evrops demografických skutečnostech. Některé komunity vykazují stabilitu, některé nárůst následov úbytkem. Hlavním faktorem majícím v současné době největší vliv na stav židovské populace uzavírá DellaPergola. Kniha ukazuje, že neexistuje jediný názor, jediná odpověď na povahu nové Evropy. Někteří a obavy nad budoucností židů v Evropě: např. DellaPergola (stálý demografický úbytek židovsk Robert Wistrich (nový nárůst antisemitismu). Optimismus vyzařují kapitoly věnované novému křesťanskému dialogu (kapitoly 21, 20 - stálý vliv holocaustu a shodné téma dialogu). Povaha sociální identity je založena na prolínání jak nových vnějších událostí a procesů, loajálnosti ke zděděné kultuře a tradicím. Identita představuje (pro jedince i pro komunit nového se starým, rovnováhu mezi vnímáním a tlaky, přeformováváním předané tradice se souč hodnotami. Existuje celá škála hodnot pro formování identity (Norman Salomon kapitola 5): židovská historie, národní identita, evropská kultura, morální a etické hodnoty, holocaust ke křesťanství, postavení menšin a další vnější faktory (např. reálný či domnělý antisemit podstatě značný rozsah možností budování své identity. Nemusí se identifikovat s jedinou d identitou nebo jediným daným postojem k tomu, kým jsou; mohou přecházet z různých do jinýc situace či nálady (např. židovská identita zdůrazněna pouze při rituálech přechodu do jiný fází). Moderní židovská identita podle Jonathana Webera Již od svého původu v době biblického starověku židovská identita oscilovala mezi dvěma pr předpoklady. Na jedné straně vírou v jednotu a kontinuitu židovského národa a naproti tomu existence značné etnografické odlišnosti. Existoval zde pocit, že židovská komunita vlastn města představuje jedinou skutečnou židovskou identitu, a naproti tomu vědomí, že existuje židovských komunit i ve velmi vzdálených zemích. Povaha židovské identity byla také řízena představou okolního světa, která měla také dvě strany: 1)ne-židovský svět, jehož způsoby n teoreticky) k napodobování a 2) svět ostatních židů, jejichž zvyky byly odlišné a proto ta napodobování. Toto chápání okolního světa přetrvalo v židovské společnosti dodnes. Ve skut tendenci „vypůjčovat si" z obou světů. Zatímco v minulosti tak činili většinou bez vědoméh dnes existuje silnější vědomí globální židovské vesnice, která ač je vnitřně velmi rozliše hluboce asimilovaná. Během židovské historie docházelo k neustálým změnám kulturních hrani či perzekuování, ale vědomí vnějšího světa, kdekoli a jakkoli byl definován, zůstalo integ definování židů kdo jsou a kdo nejsou. Současně s vědomím víry v jeden národ byla židovská identita v různých dobách rozdělena v okolností. Před sto lety byly židovské identity obvykle rozděleny dvěma způsoby. Jeden typ geografický, odvozen od zemí, ve kterých Židé v dané době žili (většinou ve střední a vých nebo od zemí jejich původu či podle způsobu chování. Například Yekkes (němečtí židé), Poll židé), Sefardim (španělský původ) atd. Další typ identity byl založen na typech ideologie, a kulturního praktikování. Počátkem 20. století se přidávají v Evropě další typy identit, narůstající rozdíl mezi náboženskými a sekulárními židy, existují sionisté, po holocaustu přežili holocaust a po založení státu Izrael v roce 1948 narostl nový rozdíl mezi židem - Izrael, a židem žijícím v diaspoře. Všechny tyto odlišnosti jsou nekonečně rozdělené, mají nuance; existují různé typy chasidů a různé typy sionistů a koncept náboženského Žida v so širokou škálu věcí. Podstatné je, že tyto nové identity částečně vytlačily ty starší vlive okolností. Rozdíl mezi chasidom a mitnagdim vedl např. ku prospěchu nové kategorie charedi ortodoxní židé) - především díky jejich sdílené opozici vůči sekulárním reformním židům. G identity 19.století ve velké míře zanikly - především díky migraci do západní Evropy a USA holokaustu. Jinými slovy kritéria, kterými židé sami sebe identifikují - tedy co identifikují jako nej sociální fakt sami o sobě - zahrnují velmi široké spektrum a během času se mění. Rozpad tradičních židovských identit V úvodu můžeme ukázat několik zřejmých důvodů tohoto rozpadu tradičních židovských identit obrovské úbytky populace (holocaust a asimilace), nárůst sionismu, založení státu Izrael; rozpad chápání židovské identity jako tradičně náboženské. Konečně samozřejmě sociální a p emancipace evropských židů spolu s tím okolnost, že vnější definování židovské identity by mnoha židy jako součást jejich vlastního systému sebeidentifikování. Judaismus začal být c „náboženství" - soukromá věc jednotlivce a tedy oddělitelná od židovské etnicity či menšin Členství v židovské komunitě se stalo dobrovolným aktem jednotlivců spíše než diktováno st dosud. Moderní synagoga je tedy spíše centrum komunity než budovou určenou výhradně modlit Vznikl tak nový rozsah formulování skupinové identity - ve skutečnosti je nyní možné i pro aktivně identifikován se židovskou kulturou či židovským životem komunity, zahrnujícím náb Navíc nevidí nic neobvyklého na účasti při takových oslavách, ač jsou sami nevěřící. Dnešní židovská společnost je tedy v porovnání se situací před sto či více lety značně ner Můžeme říci, že změna v očekávaných formách chování a zároveň změna v definování přišla př západoevropské diaspory ve dvou rovinách a ve dvou protichůdných směrech zároveň. Vývoj to nazývali jako náboženskou komunitu, spoluexistuje s vnitřním trendem k tomu, co je obvykle židovskou etnicitou a zároveň odklon od víry a praktikování jako základně definující rys. stalo fasádou komunity, zatímco její vnitřní aktivity směřovaly jinam. Další forma identity se týká přirozeného přejímání identit většinových společností, ve kte Jinými slovy začali být Angličany, Francouzi, Poláky, Maďary; ať se tak stalo dobrovolně č pasivně či ideologicky. Židovství je tedy z globálního pohledu dnes dobrovolným aktem sebe zatímco loyalita k většinovému národu je dána. Tradičně byla situace přesně opačná - židov dané, zatímco příslušnost k většinovému národu bylo dobrovolným aktem sebeidentifikace. Ho přechodu z jednoho systému do druhého - vznikají tedy otázky krize identity, a mnoho další typu: Kdo je žid, co je židovská komunita, co je židovská identita? Proces židovské sebe-m (či asimilace) se nestal najednou, ne v jedné zemi. Ve skutečnosti šlo o celou řadu skuteč adaptace a přizpůsobování, přičemž každá z nich zanechala stopy na dnešních skutečnostech. Cílem knihy je dokumentovat rozmanitost současného židovského života v Evropě. Nesmíme při že ve světovém měřítku a pohledem mnoha neevropských židů je židovství v Evropě provinční s hlavními současnými centry v Izraeli a ve Spojených státech amerických. Význam evropskéh nevychází hlavní měrou ze současnosti, ale těží především z období před druhou světovou vá Evropě jak demografické, tak kulturní centrum Aškenázských židů. Jonathan Weber je nástupcem Franka Greena v židovských sociálních studiích v Oxfordském ce Hebrejská a judaistická studia. Přednáší sociální antropologii v Hebrejském centru na univ Kniha je rozdělena do sedmi částí a dvaceti čtyř kapitol. První část s názvem „Měnící se E kapitoly: 1 Evropští Židé v období nového „stěhování národů" (autor Max Beloff) s.35 2 Měnící se židovská identita v Evropě a důsledky pro Izrael (Eliezer Schweid) s.42 Druhá část s názvem „Demografická a sociologická zamyšlení" má tři kapitoly: 3 Přehled demografických trendů v evropském židovství (Sergio DellaPergola) s.57 4 Moderní židovská identita (Jonathan Weber) s.74 5 Judaismus v nové Evropě: Objev nebo výmysl? (Norman Salomon) s.86 Třetí část s názvem „Naděje a nejistoty náboženských trendů" má tři kapitoly: 6 Židovský Žid a západní kultura: klamná předpověď konce století (Norman Lamm) s.101 7 Od integrování přes přežití k pokračování; Třetí velká éra moderního židovství (Jonathan 8 Úloha rabína v nové Evropě (Jonathan Magonet) s.117 Čtvrtá část s názvem „Židovské komunity v bývalých komunistických státech" má čtyři kapito 9 Židovská identita a židovské komunity v bývalém Sovětském Svazu (Mikhail A.Chlenov) s.12 10 Konstruování nové identity v bývalém Sovětském Svazu: Výzva pro Židy (Igor Krupnik) s.1 11 Změny židovské identity v současném Maďarsku (András Kovács) s.150 12 Židovská identita v Polsku: nová, stará a imaginární (Konstanty Gebert) s.161 Pátá část s názvem „Židovské komunity v západní Evropě" má pět kapitol 13 Izraelité a Židé: Nová židovská identita ve Francii (Dominique Schnapper) s.171 14 Představa „židovské komunity" ve Francii: zvláštní případ židovské identity (Samuel Tri 15 Britští Židé: Náboženská komunita nebo etnická menšina (Geoffrey Aldermann) s.189 16 Náboženské praktikování a židovská identita na případu londýnských Židů (Stehen H.Mille 17 Židovská identita v Německu nové Evropy (Julius Carlebach) s.205 Šestá část s názvem „Přehodnocení vztahů mezi náboženstvími ve světě po holocaustu" má pět 18 Nebezpečí antisemitismu v nové Evropě (Robert S.Wistrich) s.219 19 Holokaust jako faktor v současném židovském vědomí (Evyatar Friesel) s.228 20 Vliv Osvětimi a Vatikánu II. Na křesťanské vnímání židovské identity (Elizabeth Maxwell 21 Nový katolicko-židovský vztah pro Evropu (Pier Francesco Fumagalli) s.246 22 Možné důsledky New Age pro židovský národ (Margaret Brearley) s.255 Sedmá část s názvem „Židovská Evropa nahlížena zvnějšku" má dvě kapitoly: 23 Nová Evropa a dilema sionismu (Daniel Gutwein) s.275 24 Židovská obnova v nové Evropě: Americko.židovská perspektiva (David Winter) s.283 Vendula Segerová [ URL "LM-338.html "]