Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et Historica 3/1997 ****************************************************************************************** * Blanka Soukupová ****************************************************************************************** Jubilejní svazek sborníku pracovníků vrcholné české etnologické historické instituce - Úst Filosofické fakulty University Karlovy v Praze - je jistě především příležitostí k zamyšle Kam kráčíš, etnografie (nebo etnologie)? Aniž by to zpravidla bylo jejich prvotním záměrem, etnografové a etnologové z jednoho z ne pracovišť našeho oboru spolu se svými kolegy - externisty poskytli dostatečný materiál k z vývojových tendencí, které se v české etnografii a etnologii buď prosadily, nebo by měly z Za vůbec nejzávažnější pokládám reflexi problému proudění stále existujících a inspirativn věd, konkrétně na kritickém zhodnocení některých problematických tezí výstupu Kam směřují Wallersteinovy skupiny, zvláště redukci etnologie na čistý popis (František Vrhel, lingvis a překladatel). Vedle Vrhelových poznámek k otázce "svérázu" sociálních věd náleží k metod příspěvkům rovněž esej Nezávislé myšlení, věda a civilizace od Leopolda Pospíšila, odborní antropologii práva, který detailně prozkoumal čtyři odlišné terény. Pospíšil v ní obhajuje výzkum se znalostí příslušného jazyka a zavrhuje postmodernistickou školu Clifforda Geertz podtrhuje princip nezávislosti a originality ve vědě ("ismy přicházejí a odcházejí"). K tě náleží i zamyšlení etnomuzikoložky Zuzany Jurkové, která zvažuje moderní výchozí pozici et v terénu a dává "praktický návod", jak metodologicky při zkoumání hudebního folkloru postu metodologicky zajímavý příspěvek je i článek dvou pedagogů Ústavu etnologie FFUK v Praze - a Miloše Tomandla, představujících výzkum vztahu "přímých aktérů" k "žitému prostoru" v Če Emický přístup, dnes populární nejen v etnologii, autoři uplatňují ve vyhodnocení materiál metodou plošného dotazníkového šetření. Jejich informátory se stala specifická skupina oby stálí dopisovatelé Národopisné společnosti. Právě u těchto lidí na střední a jižní Moravě Čechách zjistili autoři živé vědomí příslušnosti k etnografickým regionům, zatímco v Čechá vazba v pozadí. Vzhledem k trendům, které se prosazují v Evropě, lze očekávat, že právě ta projevů poměru regionálního a lokálního vědomí budou jedním z nosných témat našeho oboru. progresivní specializace - výzkum města - je ve sborníku zastoupena sociokulturním zamyšle městem ve filosofii a praxi poválečného režimu. Teze profesora Leszeka Dziegiela, ředitele UJ v Krakově, lze přitom použít - i když ne zcela mechanicky - i na český materiál. Druhý tematický okruh svazku - totiž odborná reflexe našich dějin oboru - je zastoupen - z pouze jedním článkem hispanisty a historika oboru Oldřicha Kašpara. Jeho předběžný projekt učebnice Dějiny české etnografie, stavící na odmítnutí ahistorické teze Antonína Robka o p vědecké etnografie na konci 18. a na počátku 19. století, však - vzhledem k neutěšenému po studií - mají sice imponující rozsah (od antických autorů až po počátky "národního obrozen národní hnutí se do této koncepce neprosadil), logickou periodizaci i koncepční rozvržení kapitol, přesto je však bude nutně provázet povzdech. Kdy se dočkáme kritického zhodnocení (tedy nejen nejživějších poválečných marxistických period, které budou - zařazeny do evrop zcela jistě vykazovat i řadu kladů)? Třetí blok námětem různorodých příspěvků vychází z konkrétních výzkumů, které lze rozčleni tematických celků (za dělící hledisko by mohli ovšem vzít také domácí a zahraniční terén). Pavel Benda poskytuje vysvětlení jednoho ze základních stavebních kamenů čínské filosofie čínského učení o dialektice jin-jang - a jeho indické obdoby - teorie gun. Vítězslav Štajn zabývá vybranými domácími a zahraničními interpretacemi řeckých filosofů z mytologického p folkloristka Hana Popelová hledá styčné plochy mezi staroegyptskou a sumerskou-akkadskou l slovesným folklorem (lidovou slovesností). Mimoevropský terén přibližuje Zdeněk Salzmann, emeritní profesor antropologie University o v Amherstu, specialista na lingvistickou antropologii, zabývající se některými problémy so s tematikou "indiánů" (samotné označení, generalizování jednotlivých kultur, nakládání s č výkladu), speciálně pak procesem akulturace indiánů Velkých plání i přežívajícími tradiční kulturními hodnotami, často transformovanými do laika šokujících projevů. Mladá mongolistk pak shrnuje poznatky ze svého terénního výzkumu pohřebních obřadů kočovných mongolských pa představujících spojení prvků šamanismu s tibetským buddhismem. Evropská minulost ožívá v kultivovaném textu Ludmily Sochorové, specialistky na oblast duc divadlo v českém národním hnutí, věnovaném výčtu, popisu a funkci významných evropských ar salonů, předchůdců měšťanských salonů v 18. století. Česká etnografie je zastoupena v zásl Lubomíra Procházky, předního znalce lidové architektury, hodnotícího na vzorku díla reprez vybraných osobností národopisnou dokumentaci (kresbu) lidové architektury od 80. let 19. s do současnosti. Irena Štěpánová, odbornice v oblasti lidového oděvu, lidového umění a ději analyzuje projevy a postavení českého svérázu na konci 19. století. Vraťme se však k úvodní otázce. Sborník studií a statí, vzorně připravený vědeckým redakto Tomandlem, jenž doplnil texty se sjednoceným poznámkovým aparátem charakteristikami odborn jejich autorů (uvítali bychom i profilující knižní tituly), dovoluje hodnotit stav katedro a etnologie těmito charakteristikami: 1. přibývá studií metodologické povahy, což je dost nejednoznačnosti definic oboru, 2. etnografie a etnologie se pomalu "otevírá světu"; jak n spolupráce se zahraničními odborníky, tak jistým nárůstem textů z nečeského terénu, 3. obo státní plány vědeckého výzkumu, ale individualizace zájmů (já osobně však odklon od týmové kterou chápu jako symbol moderní vědecké práce, pokládám za handicap). Blanka Soukupová [ URL "LM-364.html "]