Illner, Michal (ed.): Soudobé město v měnící se společnosti. ****************************************************************************************** * Marek Skovajsa ****************************************************************************************** Městu, fenoménu velmi starému ale současně úzce svázanému s dobou moderní, věnuje sociolog pozornost nejpozději od 10. let minulého století, kdy prováděla výzkumy Chicaga a dalších škola zastoupená tak slavnými jmény, jako byli Robert E. Park nebo Ernest W. Burgess. Soci města našlo své místo i v domácí sociologii již před 2. světovou válkou, za všechny je tře alespoň práci Z. Ullricha o pražských předměstích z konce 30. let. Po roce 1948 se sociolo českých zemích nevedlo o nic lépe než ostatním odvětvím oboru, díky malé ideologické zatíž však podařilo přežít v době normalizace a dokonce poskytla útočiště badatelům, kteří by se podmínkách nejspíše věnovali jiným oblastem výzkumu nebo teorie. Z posledně jmenovaného dů roce 1989 sociologii města na rozdíl od ostatních oborů sociologie odliv zájmu i mozků. Vě zůstaly jeho výrazné osobnosti, Michal Illner a Jiří Musil, kteří také mají - první jako e jako autor úvodní přehledové stati - největší díl zásluhy na tom, žeSociologický časopis m roce vydat monotematické číslo věnované problematice urbánní sociologie. Michal Illner v úvodu popisuje současný stav české sociologie města. Upozorňuje na to, že české sociologii frekventovanější v 70. a 80. letech jako jeden z nemnoha "únikových terén že v současnosti čeští autoři publikují texty k urbánní problematice více v zahraničí než situace mírně paradoxní, vezme-li se úvahu, že města v transformující se postkomunistické představují dějiště, ve kterém se často jasněji a názorněji než jinde zviditelňují výsledk procesů, ke kterým v české společnosti jako celku dochází. Nárůst sociálněekonomických roz následek residenční segregaci, liberalizace přeshraničního pohybu obyvatelstva zvětšuje et heterogenitu měst. Praha a další velká česká města vytvářejí kolem sebe metropolitní regio nich proces suburbanizace. Viděna z ptačí či spíše kosmické perspektivy, česká města se st měst pokrývající povrch nejen střední Evropy, ale celého světa. Jak tyto editorem uvedené námětů, a to nanejvýš aktuálních, má dnešní česká sociologie města více než dost. Zkoumání města je úkol vyžadující spolupráci odborníků několika oborů. Je proto příznačné, šesti příspěvků, které obsahuje monotematické číslo Sociologického časopisu k urbánní soci napsány sociology, jeden pochází od etnologa a tři od sociálních geografů. Výsledkem jejic pestrá a přitom konsistentní mozaika pohledů na česká města, jejich vývoj a procesy v nich posledních letech. Číslo otvírá rozsáhlá přehledová studie Jiřího Musila "Proměny urbánní sociologie ve Spoje státech a Evropě 1950-2000". Autor v ní shrnuje vývoj sociologie města ve Spojených státec některých západoevropských zemích, zejména Velké Británii, Francii a Německu, a v některýc postkomunistických, jmenovitě v České republice (Československu), Polsku a Maďarsku. Obdob rozvoj urbánní sociologie, autor dělí na periody 1950-75 a 1975-2000, a to z důvodů vnější krize měst v USA a krize státu blahobytu v západní Evropě po roce 1975), které se však při do vnitřní změny přístupů a metod uplatňovaných v sociologických výzkumech měst. V odstavcích věnovaných americké sociologii města Musil sleduje proces odpoutávání od humá ekologie chicagské školy k inovacím, jaké představovala faktorová ekologie, analýza sociál nebo teorie ekologického komplexu. V období po roce 1975 autor rozlišuje čtyři proudy amer sociologického myšlení, jimiž jsou: 1. regulační marxismus; 2. neomarxistická kalifornská nerovnoměrného vývoje a globalizace; a 4. kulturalistický přístup. Pasáže pojednávající o francouzské sociologii města upozorňují na spřízněnost durkheimovsk školy reprezentované Mauricem Halbwachsem s chicagskou školou a na produkt fúze obou těcht Chombarta de Lauwe et al. o pařížské aglomeraci z roku 1952. Dále jsou do přehledu zařazen marxističtí sociologové města Henri Lefebvre, autor vlivného konceptu produkce prostoru, a proslulý Manuel Castells, spojený zde s chápáním města jako místa kolektivní spotřeby a bo soukromé statky. Z autorů britské urbánní sociologie se v textu objevuje např. autor pojmu bytových tříd Jo neomarxista David Harvey, který zavedl koncepci tzv. dvou oběhů kapitálu, a zejména Ray E. teorie urbánního manažerismu, jež při analýze měst zdůrazňuje působení městské byrokracie podstatného faktoru urbánních procesů. Německá sociologie města je ve stati připomenuta na Bahrdtem, autorem studií o výstavbě měst, neoekologickou školou (Jürgen Friedrichs a Bernd sociologickým klasikem Norbertem Eliasem, v tomto kontextu významným zejména díky knize Dv V kapitole o urbánní sociologii socialistických zemí střední Evropy autor připomíná obecně polské sociologie, líčí nadějné počátky a méně nadějné konce české sociologie města po r. sociologiemaďarské upozorňuje na osobnost Ivana Szelényiho, autora studie Městské nerovnos státního socialismu, kterého označuje za vůbec nejvýznamnějšího urbánního sociologa ze soc zemí. V závěru autor charakterizuje cestu, již urbánní sociologie urazila od 50. let do současno cestu od popisu různých stránek města, přes pokusy o jejich výklad, kdy spolu soutěžily ne neoweberovský, neoekologický a kulturalistický výkladový model, k současnému pluralitnímu městské problematice. Zájemci o studium sociologie města jistě ocení velmi rozsáhlou bibli Musilova článku. Autorka druhé stati Annett Steinführerová se věnuje problému setrvávání a proměny sociální rozdílů a segregace ve struktuře měst. Za obzvlášť vhodný a téměř nedotčený terén k výzkum považuje postkomunistická města a k empirické analýze si vybrala Brno. Z jejích výsledků j zmínku, že z hlediska socioekonomických ukazatelů jsou západněji položené městské čtvrti v čtvrti východní. Rozdíly mezi západními rezidenčními čtvrtěmi a východními oblastmi urbánn promítají i do demografického a etnického profilu obyvatelstva těchto částí Brna. Podobný mezi východem a západem existuje také mezi vnitřním městem a městskou periferií. Autorka d že lokalizace čtvrtí horních vrstev i vrstev nejnižších vykazuje výraznou stálost v čase. své stati Steinführerová přináší výsledky dotazníkového šetření, v němž se tázala obyvatel chtěli a kde naopak nechtěli bydlet. Výsledky potvrzují západo-východní polarizaci města. Článek etnologa Zdeňka Uherka se zabývá hlavními cizineckými komunitami, jež se utvořily v městech během posledních desetiletí a zejména po roce 1990. V úvodní části autor shrnuje v lidu a poukazuje na relativně vysokou koncentraci cizinců v některých malých příhraničních sídlech (13,7% Vietnamců v Železné Rudě). Zvláštní pozornost věnuje Praze se silným (3% po statistik, ve skutečnosti však mnohem více) zastoupením cizinců a specifickými podmínkami cizineckých komunit. V následující části autor pojednává o vybraných skupinách cizinců a o které používají k adaptaci na české městské prostředí. Vybranými komunitami jsou Slováci, Arméni, Gruzínci, Číňané a Vietnamci. Závěrem autor podává typologii adaptačních strategií vypozoroval u různých cizineckých komunit. Jsou jimi strategie 1. pracovně migrační; 2. mu asimilační, jež jsou typické zejména pro komunity 1. ukrajinskou; 2. čínskou; a 3. slovens Sociální geograf Luděk Sýkora se ve svém článku zabývá fenoménem, se kterým se setkal každ občasných vyjížďkách za Prahu narazil na pozoruhodné výtvory tzv. podnikatelského baroka n která ještě donedávna nenesla stopy civilizace, nebo na jiné projevy tzv. urban sprawl. Su nejen divoká, ale obecně, je zpracována přehledově, autor vysvětluje, co tento pojem zname fenomén suburbanizace nabývá, jak lze suburbanizaci sledovat a měřit, co ji způsobuje a ja její důsledky. Sociálním důsledkům suburbanizace se věnuje i závěr, v němž autor upozorňuj segregaci vyšších vrstev, jež je suburbanizačním procesům vlastní, a poukazuje také na mož mezi starousedlíky a nově příchozími v rychle se množících suburbiích velkých měst. Průběh suburbanizace Prahy je obsahem následujícího příspěvku dalšího sociálního geografa Ouředníčka. Historický úvod si všímá suburbanizace Prahy v 19. a 1. polovině 20. století, stagnací v období reálného socialismu. Následuje již podrobnější líčení nové suburbanizace letech. Autor konstatuje, že souběžně dochází jak ke koncentraci, tak k dekoncentraci obyv při jistých sociodemografických rozdílech. Do Prahy se stěhují lidé zejména z ekonomických do zázemí se vystěhovávají kvůli zlepšení kvality života. Celková migrační bilance Prahy j dekoncentrace převažuje nad koncentrací. Opačně je tomu v jediné věkové skupině, a to mezi 20. až 30. let, což autor vysvětluje již zmíněnou ekonomickou motivací. V závěrečné části rekapituluje výsledky vlastního dotazníkového šetření, kterým zjišťoval trendy ve vývoji v mezi přistěhovalci a starými usedlíky v sídlech pražského zázemí. Sociální kontakty mezi t jsou dosti omezené, participace nově příchozích na místní správě a sociálním životě byla v případů (60%) nulová, ale autor odhaduje, že tento stav odpovídá jen první přechodné fázi vystřídán zintenzivněním kontaktů mezi oběma částmi obyvatel suburbií. Článek „Postkomunistická města v krajině kyberprostoru" Jiřího Novobilského, rovněž sociál přistupuje k problematice měst z odlišné perspektivy, a to přes jejich přítomnost ve virtu sítí", internetu. Autor používá metodu frekvenční analýzy webových textů k měření webové r tj. počtu odkazů na město na webových stránkách. Svou pozornost soustředí na tzv. města-br cities), která tvoří spojující články mezi globalizovaným světem a relativně uzavřenými po společnostmi. Města-brány působí jako zprostředkovatelé inovací přicházejících „ze světa" společností. Srovnání webových reprezentací postkomunistických měst s reprezentacemi měst ukázalo dvojí: 1. západoevropská města jsou reprezentována dvojnásobně oproti městům postk západoevropská města jsou reprezentována převážně webovými stránkami v národních jazycích, východoevropská stránkami v angličtině. Další analýza beroucí v úvahu indikátory jako HDP počet odkazů souvisejících s globalizací (což jsou odkazy obsahující slova business, cultu congress a tour) na obyvatele a poměr těchto odkazů ke všem odkazům na dané město přinesla zajímavé výsledky: 1. webové reprezentace metropolí postkomunistických zemí jsou mnohem ví globalizačními strukturami než reprezentace ostatních měst v regionu. K něčemu podobnému v nedochází; 2. HDP na obyvatele je u postkomunistických měst silným prediktorem počtu odkaz s globalizací na obyvatele, což je opět jev, který v západní Evropě nelze vysledovat. Tyto autora k závěru, že města-brány jakožto šiřitelé inovací a globalizačních trendů jsou měst specifickým pro transformující se postkomunistické země. Soubor statí je doplněn recenzemi a anotacemi publikací z oblasti sociologie města a urbán Monotematické číslo Sociologického časopisu věnované problematice města je nesmírně poutav každého, kdo se zajímá o sociálněvědní pohled na procesy probíhající tak viditelně z hledi zkušenosti, a přitom tak skrytě co do svých mechanismů a příčin, ve městech, v nichž žijem Marek Skovajsa [ URL "LM-351.html "]