PhDr. Olga Skalníková, CSc. – jubilující (Praha, 11. května 1922) ****************************************************************************************** * Mirjam Moravcová ****************************************************************************************** Na posledním vědeckém zasedání Etnologického ústavu AV ČR v Praze v říjnu 2002 vystoupila elánem etnografka PhDr. Olga Skalníková, CSc., vědecká pracovnice, která svůj odborný záje orientovala na studium dělnictva, průmyslové oblasti a města. Vědecké obci etnologů a sociokulturních antropologů se představila nezměněná, energická ja a více lety, neuvěřitelně svěží i ve svém obdivuhodném věku, jež pro nás znamená zadostiuč Bilancující zastavení je naší povinností. Olga Skalníková vstoupila na půdu Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze v roce 19 po skončení druhé světové války. Tehdy, již jako vdaná žena a matka syna Petra, zvolila st filosofie a estetika. Ovlivněna názory svého středoškolského učitele prof. PhDr. Emanuela se orientovat na teorii tance s cílem stát se taneční kritičkou. Již po roce svou volbu re dostat se do bezprostředního kontaktu s živou dynamicky se proměňující společností současn řízenou i živelně reagující, ji přivedla ke studiu historie a národopisu. Dostala se do ak prostředí dvou různých výchozích modelů. V historickém semináři kultivovaného Václava Husy zkušenosti s orální historií, v té době ještě formulované jako sběr orálních pramenů lidov Zde byla vtažena do doposud nekonformních metod práce, do hledání nových přístupů a nových souvislostí. Zde se naučila kruticky pracovat s písemnými a ikonografickými prameny. V nár semináři Karla Chotka, na katedře v té době označované za baštu tradicionalizmu a klasicky vědního oboru, byla konfrontována se studiem malých lokálních skupin a společností, nazíra pozitivizmu, strukturalizmu a evolucionizmu. Oba studijní zdroje poznamenaly její budoucí Oslovena odborným vlivem V. Husy a dobovou euforií z programového sociálního vyrovnávání s orientovala se na problematiku způsobu života dělnictva. Zvolila z hlediska českého národo 50.let 20.století problematiku nekonvenční, některými soudobými českými národopisci zpochy podstatě samého objektu studia. Programovému odbornému zacílení zůstala věrna po celou svo Úkroky stranou od vytčeného objektu studia a úskoky k jiným problémům, znamenaly rozšíření opuštění či popření zájmu o svébytnou sociální vrstvu českého obyvatelstva. Již na počátku odborné činnosti se Olga Skalníková zaměřila na otázky způsobu života horní ji oslavy 700 let hornictví v českých zemích (1949). Ovlivnil ji však i rodinný vztah k Př který ji zprostředkoval autentické poznání života hornických domácností 30.a 40.let 20.sto disertační práci zpracovala na téma Život a sociální poměry horníků na Příbramsku v druhé 19.století (1952). V následujících letech svůj odborný zájem orientovala na důlní oblast k rámci šíře koncipovaného týmového výzkumu si zvolila otázku společenských vztahů a některý stránek způsobu života hornických rodin ve vesnických obcích tohoto důlního revíru. V počá své badatelské práce vycházela metodicky ještě z pojetí klasických národopisných monografi zavedeného modelu národopisné monografie umožňoval sám terén - typické rozmístění hornické ve vesnických obcích v blízkosti šachet. Novým byl objet studia a vysoký důraz položený na vztahy. Výzkumem Kladenska začala O. Skalníková formovat jeden ze dvou směrů výzkumu dělni se prosazoval v české etnografii v 50.letech 20.století. Proti historicky orientovanému st sociální třídy, které prosazoval Karel Fojtík, vytýčila pojetí orientované na současnost, ukotvenou v kontinuitě žijících generací. Výsledy takto pojatého výzkumu prezentovala v jí monografii Kladensko, Život a kultura lidu v průmyslové oblasti (1959) a v kandidátské dis Národopisný obraz kladenských horníků koncem 19.a na počátku 20.století (1961). Montánní problematika zůstala stěžejní oblastí vědeckého zájmu O. Skalníkové po celou dobu činnosti. Rozvíjela ji i v letech, kdy se podílela na přeformulování etnografického studia studium průmyslové oblasti a průmyslového města. Postupně ji zaujal důlní revír svatoňovic a průmyslová oblast ostravská (60.léta, rukopis týmové monografie dokončen v roce 1967). T v těchto oblastech, které koncipovala a vedla, vycházely již z částečně inovovaného pojetí národopisné monografie. Důraz byl opět položen na otázky společenského života, ovšem do ce se dostala také rodina, a to v širším kontextu otázek jejího fungování. V rámci takto poja rodiny pracovní tým sledoval způsob získávání finančních zdrojů, hospodaření rodiny, systé stravování, struktury, vnitřní vztahy v ní, postavení žen a dětí a ovšem také proměňující obřadnost. Vlastní autorskou doménou O. Skalníkové ovšem zůstala společnost, společenské v škála společenských aktivit, jež se staly příznačné pro život průmyslových oblastí a jimiž dělníci) reprodukovali svou identitu. V částečně jiné výkladové poloze přistoupila O. Skalníková k montánní problematice na konc 80.let 20.století. Tehdy si kladla především otázky dotýkající se hornických tradic a jeji Zaměřovala se sice zejména na vývoj probíhající v 19.a 20.století, avšak respektovala i ob Osobitosti, které mapovala a analyzovala se vztahovaly k hornické práci, práci žen v horni způsobu bydlení (1982), k obyčejové tradici (1977, 1989) a dalším stránkám hornické každod je její publikace Pět století hornického kroje (1986), v níž poprvé v uceleném pohledu pod vývoji pracovního, slavnostního a stejnokrojového oděvu horníků rudných a uhelných dolů v V pracích z oblasti montánní etnografie, které vznikly v tomto období, směřovala O. Skalní charakteristických rysů a zvláštností ve způsobu života, jimiž se horníci a hornické rodin kontextu lokální a regionální společnosti. Hledala a definovala „etnografika" této profesi sociálně a etnicky různorodé profesní skupiny. Svým celoživotním dílem O. Skalníková konstituovala montánní etnografii jako specifickou o zájmu etnografů. Tato oblast však nezůstala v jejím odborné práci jedinou. Problematika dělnictva ji zaujala v širším kontextu průmyslové oblasti (1965, 1969) a také jako specifické sídelní jednotky (1968). I v souvislostech takto definovaného objektu se o především otázkami rodinného (1964, 1968) a společenského života. Významné jsou její práce a spolkovém životě. Sousedství pochopila jako specifický fenomén života města a domů hroma (1969, 1981, 1990). Naproti tomu společenský život vykládala v jeho sociálním ukotvení a p na ekonomický, společensko-politický i kulturní vývoj, a to s ohledem na české dělnictvo j sociální subjekt i s ohledem na českou národní společnost jako celek. Její pohled, slučují sociální a národní, znamenal osobité východisko studia dělnictva. Promítl se transparentně společenském životě pražského dělnictva (1978, 1981, 1987) i do teoretických úvah o výzkum (1971, 1981). Její studie o pražském dělnictvu přinesly řadu nových pohledů. Z nich nejins právě analýza účasti dělnictva na národně-politickém životě české společnosti. Další oblastí odborného zájmu O. Skalníkové se stal výzkum „současnosti", tedy přítomnosti konkrétního etnografického výzkumu. Otázky takto definovaného etnografického výzkumu sledo Skalníková v konkrétních souvislostech témat, která patřila do okruh jejího badatelského z Rozpracovala je však také v teoretické rovině. Své závěry formulovala v publikaci K teorii současnosti (1971), kterou vydala společně s K. Fojtíkem. V tomto dnes již téměř zapomenut vodítka metodiky etnografického výzkumu města. Vypracovala tak ve své době v podstatě výji terénního výzkumu městských sídel. Vědecký zájem O. Skalníkové byl vždy orientován prioritně na český prostor. Přesto se dotk dalších zemí a kulturních oblastí. Etnografické postřehy z Guineje vznikaly sice v souvisl její rodiny v těchto zemích (1961 - 1962), ovšem výjimečné situace O. Skalníková využila k práci. Výsledky svých výzkumů prezentovala také na mezinárodní půdě - na 1. Afrikanistické Ghaně. Ovšem zájem o africký kontinent, vyvolaný životní situací, zůstal v jejím vědeckém záležitostí, i když záležitostí neopominutelnou. Naopak výzkum banátských Čechů připravovala O. Skalníková spolu s týmem etnografů a folklo etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze cíleně. Měl být prvým ze systematických výzkumů kr v zahraničí. V českých kovozemědělských obcích v rumunském Banátu studovala ty stránky kaž které se dotýkaly rodiny v široké škále jejího života materiálního, vztahového a obřadního výzkumů z počátku 60.let 20.století publikovala v dílčích studiích (1962, 1963) a uceleně monografii České vesnice v rumunském Banátě (1992). K problematice české menšiny v zahrani v 90.letech. Opět využila možnosti dlouhodobě pobývat v Libanonu (v souvislosti s působení diplomatických službách). Realizovala dlouhodobý výzkum postavení, způsobu života a kultur Češek provdaných za Libanonce a více či méně izolovaných od českého kulturního prostředí ( V roce 2001 vyšla v rámci monografie Těšínsko stať O. Skalníkové o rodině a společnosti v svébytném regionu. Stať, která symbolicky spojuje její vědeckou minulost s vědeckou přítom Celým svým dosud otevřeným vědeckým dílem zůstala O. Skalníková ukotvena v problematice mo etnografie, v problematice etnografie města a průmyslové oblasti. Tyto oblasti etnografick počátky jsou v české etnografii svázány s 50.léty 20.století, pomáhala konstituovat svou p metodickou. Věříme, že této problematice zůstane i nadále věrna. K biografii Olgy Skalníkové: Mayer, J.: Moravcová, M.: Jubileum PhDr. Olgy Skalníkové, CSc. (11.5.2002.) Český lid, 79, 1992, s. 2 uveden kariérní postup O. Skalníkové v letech 1947 - 1990 a výběrová bibliografie. Mirjam Moravcová [ URL "LM-260.html "]