Tělocvičný spolek paní a dívek pražských ****************************************************************************************** * Štěpánová Irena ****************************************************************************************** Abstrakt The presented study examines the history of the Physical Education Association of Prague L The organisation was established in 1869, six years after the establishment of men’s Sokol ever association of this type. From the very beginning, it was headed by prominent writers and wives of outstanding perso association was not only a sports club, but an organisation with a strong Czech national f same time, from the beginning it tried to advocate equal position of women in education an fostered active contacts with other women’s organisations, the Ladies’ American Club and t Production Association (the same women actively worked at the same time in all of these as However, relationships with the men’s Sokol were the most important ones. The association lease of its gym, it was organised along its lines, it used the same phraseology and there number of personal, friendly and family contacts. Since the early 1890s, when the „women’s question“ started to become an urgent issue and w of training women started to be established in the countryside en masse, the leadership of compelled to settle their incorporation and statute within the organisation. But this deve slow. In fact, the question was only resolved in the years after World War One. In this process women’s associations had to conquer a more equal position step by step. Th considered just as „minor ones.“ They had to pay full membership fees, while they had no v The Physical Education Association of Prague Ladies only took part in this since 1909. At Association was in the grip of a deep crisis, along with a conflict of generations. Older their existent, relatively independent emancipated position within Sokol, they wanted to b organisation as other women’s associations and along with them sought gradual emancipation After a replacement at the leading positions in 1912, the association became the Women’s B Prague Sokol. With this name, it took part in the Sokol VIth national festival in June 191 question“ in Sokol was only resolved in the inter-war period. Tělocvičný spolek paní a dívek pražských ...Tak vítejte, družky, v čety se stavte, na červenobílém praporu dnes znak slávy a síly nadšeně zdravte, náš stříbrný lev se do výše vznes a vesele zavlaj praporec ten nad sesterskou láskou, nad rovností žen!... Tyto verše, které byly součástí delšího proslovu dr. K. Pippicha, zazněly v tělocvičně pra 11. dubna 1898 při příležitosti prvního veřejného cvičení českých tělocvičných spolků a od Odráží se v nich vlastně všechno, čím tyto organizace žily, protože vedle sportovní činnos i další funkce výchovné a osvětové orientované stejně jako v mužském Sokole výrazně česky. se však objevuje i rovnost žen, tedy další aspekt, který sem přistupuje ještě navíc a stáv nejdůležitějších. Naší nejstarší ženskou tělovýchovnou organizací byl Tělocvičný spolek paní a dívek pražský schválen pražským místodržitelstvím byl 29. listopadu 1869 (šest let po vzniku Sokola). Je je o několik měsíců starší . Svou relativní samostatnost a původní název spolek podržel do stal Ženským odborem Sokola pražského, úplně začleněn do struktury Sokola byl v r. 1921. Historie této organizace je zajímavá především v době, kdy vystupovala jako samostatný sub doby vzniku zhruba do první světové války, což představuje přibližně pět desítek let. Za t vystřídaly tři generace cvičitelek a spolek prošel závažnými změnami v názorové orientaci. postavení ve společenském kontextu a názory veřejnosti na cvičení žen i ženskou otázku vůb postupně přetvářely. V době vzniku na konci šedesátých let byla pozice Tělocvičného spolku paní a dívek pražský exkluzivní . Jeho založení spadá ještě do etapy masového zakládání nejrůznějších organizac uvolnění na počátku 60. let. Sokol sám je založen v době, kdy tato vlna kulminuje. Tělocvi zachycuje jen její poslední záchvěvy. Nové desetiletí, 70. léta, přináší hospodářskou kriz rezistenci, nenaplnění politických ambicí a ideálů, které se zdály na dosah ruky, vystřízl stagnaci. K novému celkovému oživení dochází až v létech osmdesátých. Toto je ovšem situace viděná a interpretovaná z „mužského" hlediska. Ženský pohled, o kter studie pokouší, má trochu jinou optiku. Bylo třeba víc času, aby myšlenka ženského spolku se tělocvikem, tedy myšlenka revoluční, téměř šokující, mohla uzrát a najít skupinu spřízn zaštítěných známými osobnostmi, které by oslabily očekávané nepříznivé reakce veřejnosti. byly paní Kateřina Fügnerová, manželka tehdy už zesnulého zakladatele Sokola, a Sofie Podl písemnostech spolku také od počátku figuruje sl. Klemeňa Hanušová, dlouholetá funkcionářka (dcera prof. J. I. Hanuše), paní Anna Srbová a paní Terezie Nebeská. Členkou prvního proza byla i Karolina Světlá. Bylo důležité, jak přijmou spolek tak nezvyklý Pražané, respektive Pražanky. Hlavní mluvčí Sofie Podlipská, která v letáku a výzvě otištěné v předních listech formuluje hlavní účel vznikajícího společenství. Zdůrazňuje nutnost harmonického rozvoje osobnosti (v zdravém tě i pro ženy, kritizuje dosavadní běžný životní styl a výchovu dívek, které mají minimum poh dospívání. Navíc sem prolíná i kritika nerovnoprávného postavení žen v otázce vzdělání a v Tělocvik může být počátkem cesty jisté emancipace. Problematická 70. léta, kdy byla ohrožena existence řady venkovských sokolských jednot, kd ostatních spolků s nejrůznějším zaměřením, proběhla u pražských cvičících dam a dívek k pl Veřejnost si zvykla na existenci spolku a jeho aktivity se postupně naučila chápat jako sa veřejného a národního života. Spolek v těchto letech dával o sobě vědět. Nebyl uzavřeným společenstvím, jeho aktivity by navenek, k jiným (ženským) organizacím i ke školství. Od roku 1874 zajišťovaly členky spol výuku dívčího tělocviku ve škole u sv. Štěpána a v dalších školách v blízkosti Sokolovny. radě o povolení dívčího tělocviku na obecných školách byla podána v r. 1871). Velkou oporo vydaná metodická příručka první cvičitelky a náčelnice spolku Klemeni Hanušové, nazvaná Dí Další aktivitou byla snaha umožnit některým členkám spolku získat kvalifikaci „ošetřovatel občanského". Výbor vedený S. Podlipskou ustavuje za tímto účelem zvláštní odbor, jehož čle nuceny konstatovat, že „vše se v tak širokých rozměrech provésti nedá". V reálných možnost zajištění „přednášek z oboru zdravovědy od osvědčených sil lékařských" . Bezplatné cvičení pod vedením členek cvičitelského sboru bylo umožněno i starším chovankám hluchoněmých. Měla je na starosti mladičká Renata Fügnerová po létech vzpomínající, jak vd byly . Zdarma nebo za snížený poplatek mohly cvičit i frekventantky Ženského výrobního spo označeného za spolek sesterský. Postupně vzrůstal počet svazků ve společné knihovně, kterou založila a zpočátku zásobovala Také spolkové jmění díky příznivcům vzrostlo. V průběhu celého trvání samostatnosti organi stačilo na pronájem tělocvičny a placení nezbytných výdajů. Skutkem, který v dobovém kontextu lze nazvat odvážným až riskantním, bylo první veřejné cv spolku 29. června 1870. Národní listy, vždy nakloněné pro sokolskou věc, přijaly tuto akci sympatií: „S radostí nelíčenou pohlížíme na rozkvétající tento spolek, který nám opětné dů činnosti a čilosti podal... Při zvucích hudby objevily se cvičící dívky a paní v stejnokro Velmi zajímavými a namnoze pak dosti těžkými cvičeními započato... Oddělení druhé obsahova družstev na nářadích... Veškerá cvičení byla velmi zdařile a k nemalému překvapení obecens Nadějeme se, že dívky a paní pražské, poznavše takto pravý účel tělocviku, hojně přistupov spolku tomu, jehož dalšímu rozvoji z plna srdce voláme Na zdar!" . Bylo to něco nevídaného třeba si zvyknout. Další veřejné cvičení provedly žákyně ve věku 7-13 let v červnu 1872. T přilákala tolik obecenstva, že byla i významným kasovním úspěchem (výtěžek byl věnován pos V r. 1874 byl zorganizován odborně vedený kurs pro cvičitelky pražské i venkovské. V někte městech se totiž rovněž začaly ustavovat kroužky cvičících žen, hledající záštitu v Sokole například ženy v Jindřichově Hradci, Chrudimi i jinde. Členky spolku se oficiálně zúčastňovaly veřejného života. Jejich delegace byla přítomna na Jungmannových slavnostech v červenci 1873, na oslavě jubilea Otilie Sklenářové-Malé, pohřb Náprstkové (matky Vojty Náprstka), jedné ze zakládajících členek atd. Spolek tedy v prvních letech, přestože v obecném ohledu to byla léta krizová, „nezůstal, j ženských podniků, vězet na půl cesty, ztrostokavši se o úskalí, skrze něž jest ženě projít na svoje nové a přirozené dráhy. Na těchto drahách má se státi člověkem a muže tudíž rovna zůstati přitom ženou. Nemá tedy jednati stůj co stůj otrocky nebo pohodlně, dle mužských v původně a samostatně, tak, jak to vyžadují poměry její ženskosti" . Spolu s rostoucí prest řady členek. Největší přírůstek je patrný v řadách žákyň . Nastoupený směr spolek dodržoval i v dalších letech, kdy se vyměnily osobnosti v jeho vede všeobecně známých dam, spisovatelek a manželek významných mužů, které jediné vahou své mor vážnosti mohly dokázat, že spolek přežil a dokonce prosperoval (aniž by samy musely odloži rukavičky), přicházejí nositelky méně zvučných jmen, zřejmě však zcela oddané myšlence žen i širšího vzdělávání. Stabilnější se jeví cvičitelský sbor, po dlouhá léta vedený Klemeňou Ta byla také autorkou sestav a skladeb předvedených na druhém veřejném cvičení 28. května vystoupení bylo všeobecně pozitivně přijato. Odbývalo se jako obvykle v tělocvičně Sokola, prakticky jediným místem, kde ženy mohly nejen veřejně vystupovat, ale i cvičit v běžných hodinách. Vlastní tělocvičnu spolek nikdy neměl. Vznikal tak vztah jisté závislosti na Sokolu. Spolek sice měl vlastní právní subjektivitu, zcela odkázán na pronájem prostor ke cvičení a přirozeně i šaten a celého zázemí. Musel př a světlo (moderní budova Sokola postavená J. Fügnerem měla plynové osvětlení). Pocit vlastní nezávislosti byl oslabován i systémem organizace, vpodstatě převzatým i s te ze Sokola: starosta(ka) v čele organizace, výbor, cvičitelský sbor vedený náčelníkem(nicí) pomahatelů(telek), členstvo cvičící a necvičící, žactvo. Velmi těsné byly osobní vazby zak organizací. Byla zde už zmínka o paní Fügnerové a její dceři, budoucí Tyršově manželce. I letech se objevují jak ve spolku paní a dívek, tak v Sokole stejná jména . První cvičitelk žákyněmi. Závislost na Sokole byla patrná i v prvním ženském cvičebním kroji. Střihová soustava muse respektovat dámský oděvní styl, ale materiál a barvy byly stejné: silnější plátno režné ba punčochy (místo mužské červené košile). Střih tohoto „sportovního kompletu", zdobeného čer byl dost odvážný. Široká přepásaná bluza sahala ke kolenům a pod ní vykukovaly okraje noha materiálu. Boty byly buď měkké, šněrovací, nebo nízké střevíce. Cvičitelky opět stejně jak pase převázanou modrou šerpu. Vztah obou organizací byl velmi blízký, intenzivní a probíhal jak po oficiální linii, tak příbuzenských a neformálních kontaktů. Přitom je jasné, že Sokol zaujímal k ženskému spolk spíše protektorský, vědom si své převahy materiální i zcela přirozeného nadřazeného postav společenství. V prvních letech byl tento stav oběma stranami akceptován a byl tedy nekonfliktní, přátels nebyla dobou pro ventilaci „ženské otázky" a sesterský ženský spolek byl snad v jistém smě posilou Sokolu, který právě procházel kritickým obdobím své existence . V Sokole bylo otázkám vnější reprezentace, symboliky, formám vzájemných vztahů mezi členy věnováno neobyčejně mnoho pozornosti. V ženském spolku naopak byla tato témata spíš okrajo Představenstvo se příliš netrápilo tím, že nemá k dispozici něco, co by se dalo nazvat klu Výbor a cvičitelský sbor se k poradám scházel v bytech svých členek a hostitelka při té př podávala malou svačinu. Také nebyla vypracována žádná závazná pravidla pro společenský styk. Navenek byly členky s „sestrami" a ve vzájemné korespondenci se Sokolem je oslovení „drazí bratři" a „drahé sest možné. V běžném styku však zůstalo tehdy mnohem obvyklejší vykání a také oslovení paní neb chápáno jako přirozené. Tato titulatura přetrvává i v oficiálních zápisech z porad a schůz desetiletí 20. století. Vykaly si i členky cvičitelského sboru a jen mladší generace se př křestním jménem. Pokud si některé dvojice tykaly, bylo to ostatními chápáno jako jejich vý záležitost . Nebyla tu zřejmě pociťována potřeba překračovat vžitou společenskou konvenci Sokole, kde demokratické tykání a oslovení „bratře" bylo od počátku existence spolku závaz Členky organizace neměly rovněž potřebu spolkového praporu, neodmyslitelné součásti vnější a symboliky Sokola. Pokud se objevily na veřejnosti jako oficiální zástupkyně svého společ vystoupení zcela skromné- Neexistovala paralela k efektnímu mužskému sokolskému kroji. Jed byl cvičební, pochopitelně zcela nepoužitelný pro jinou příležitost . Vztah k spolkovému k organizaci mnohem vlažnější než v Sokole, kde docházelo ke dramatickým výstupům a temperam na shromážděních i později na stránkách spolkového časopisu . Ženy také nepořádaly hlučné masové výlety tak typické zejména pro počáteční období činnost akce byly výlučně mužskou záležitostí a byly regulovány dosti přísnými předpisy výletního aktivita byla směrována, pokud pomineme vztahy se Sokolem, převážně k ženské veřejnosti a spolkům. Její publicita nemohla být tak široká. Navíc „generace zakladatelek" neomezila sv tento jediný spolek. Byly vlastně u všeho, co se ve společnosti odehrávalo. Vedle obvyklé hostitelek byly činné v dalších organizacích, které mají svůj počátek v druhé polovině 60. let, v Americkém klubu dám založeném r. 1865 a v už zmíněném Ženském výrobním spolku české působit v r. 1871 . Zdá se, že vývoj (pražských) ženských spolků neprocházel v 70. létech nějakou citelnou kri spíše naopak, i když je třeba znovu zopakovat, že členstvo i předsednictva těchto organiza z úzké vrstvy předních měšťanských česky smýšlejících rodin. Je tedy logické, že většina l většině spolků současně. Tělocvičný spolek paní a dívek pražských prosperoval i po odchodu původního předsednictva. let se činnost zaměřila i na dívky s ortopedickými vadami a vadami růstu. Jako hospitantky zúčastnily zájemkyně ze Srbska atd. Po první desítce let se členky mohly podívat zpátky s Přesto se zdá, že toto jubileum nebylo nějak honosně oslavováno. Patetický byl projev Eliš objevily se ohlasy v denním tisku, v Umělecké besedě byl uspořádán koncert a to bylo vše. časopis v té době neexistoval, a tak se výročí vzpomnělo jen malou interní slavností. Následující období, opět trochu paradoxně s vývojem Sokola, bylo klidné, spolek pracoval v kolejích a nedělo se tu nic, co by poutalo zvláštní zájem veřejnosti. Zdá se, že se ženské obrátily jiným směrem, i když oba základní aspekty, emancipace a vlastenectví, zůstávají. je především Ženský výrobní spolek a záhy, od r. 1873, i Ženské listy, které zprostředková i s mimopražskými ženskými sdruženími. Vpodstatě celá 80. léta byla v Tělocvičném spolku p léty spokojeného a nevrušeného existování. Spolek se scházel k pravidelným cvičením, porad udržoval už zavedené kontakty. Teprve koncem tohoto období se objevuje nová činorodost. Od otevřeno cvičení i pro zcela malé děti předškolního věku „rejdiště dětské". O rok později pravidelně pěstovat zpěv. Je to v jistém smyslu návrat ke kořenům, protože už v zakládací jako v mužském Sokole je výslovně konstatováno, že „účel jednoty jest, aby pěstoval se těl se zpěvem". Pravděpodobně v této době byl vydán nedatovaný sborníček uložený v archivních spolku. Je vidět, že ženám nevyhovoval tehdy už bohatý sokolský zpěvník. Měly svůj vlastní texty zpívané na nápěvy známých, většinou lidových písní. Snad nejvýmluvnější je sloka del melodie Moravo, Moravo: ...Vlasti má, vlasti má, vlasti moje milá! Pro tebe dcera tvá chce být otužilá! Chce své údy tužit, aby sílu měla by tvá píseň krásná na kraj světa zněla... Devadesátá léta přinášejí nové oživení zájmu o ženský tělocvik. Není to už exkluzivní zále skupinky lehce výstředních dam a slečen, ale jedna z možností ženské spolkové činnosti, kt veřejností přinejmenším tolerována. Vedle řady organizací, které vznikaly ve venkovských m snažily se zatím neúspěšně začlenit pod ochranná křídla Sokola , setrvává Tělocvičný spole na své právní samostatnosti. Spolek už vstupoval do třetího desetiletí své činnosti a šíře se rozrůstala. Od r. 1890 organizoval kursy pro zájemkyně o složení privátních učitelských tělocviku, určené především industriálním učitelkám, které byly často touto výukou pověřov magistrát spolku přidělil zahradu Na Bojišti. Členky tu mohly pěstovat květiny a získat ta odbornou kvalifikaci. V zimě se zahrada používala jako kluziště. Významné byly i kontakty Minervou. Studentky prvního dívčího gymnázia absolvovaly zcela zdarma kursy tělocviku pod spolku paní a dívek . Opožděně r. 1891 vydaný leták ke dvacetiletí spolku mohl bilancovat: spolek paní a dívek jest spolek směru přísného, jest spolek ryze vlastenecký i dobročinný. aby dorost dívčí, mládež, to jádro národa, bylo zdraví pevnějšího, otužilejšího, pracuje k vlasteneckého, hledí dle svých sil, aby i nezámožným dívkám poskytovalo se dobrodiní zdrav ujímá se ubohých dívek křivě rostoucích, on pracuje i k rozšíření drah působnosti ženské, cvičitelky na venek a upozorňuje dívky na zdravé pěkné zaměstnání s květinami, kteréž před při mnohém dámském spolku pěstiti by se mohlo a schopno jest otevříti pěknou novou dráhu p ženské..." Jiná byla situace u nově vzniklého společenství pražských cvičících žen. Tělocvičný krouže vyšehradských byl založen r. 1891 a dosti vehementně se domáhal začlenění do vyšehradského žádost byla zpočátku striktně zamítnuta, ale protože podobné situace vznikaly i jinde, mus orgány Sokola čas od času tímto problémem zabývat. Popravdě řečeno se tato otázka „stala b organizace sokolské, jehož dlouho nikdo se nechtěl dotýkati". V této fázi vývoje se už sku problematiku ženské emancipace v pravém slova smyslu a předsednictvo České obce sokolské j Dotazy, zda lze do Sokola přijímat ženy, respektive zakládat v jeho rámci ženské odbory, s Vedení Sokola se k závěrům propracovávalo pomalu a těžce. Situaci ovšem bylo nutno řešit. bylo rozhodnutí ponecháno na jednotlivých jednotách. Ženy cvičily, spolky fungovaly pod rů jejich vztah k Sokolu reálně existoval, neměl však statutární formu. Postavení Tělocvičnéh vyšehradských bylo takové, že byl považován za „dámský odbor jednoty", členky platily stej sokolové, ale neměly v organizaci žádná práva. Ještě v březnu 1896 prohlašuje Česká obec sokolská, že „ženské za členy jednot přijímány b je potřeba, budiž tělocvik dívčí zařaděn do způsobu cvičení dorostu." Tento výrok ovšem zc situaci, že ženy, ať už je jejich statut jakýkoli, v Sokole skutečně cvičí. Následovala te postupně upravující „ženskou otázku sokolskou". V listopadu a prosinci 1897 formuluje Česk věc takto: „buďtež všude, kde poměry tomu dovolují, zřizovány ženské tělocvičné odbory, an způsobem zaveden tělocvik žen". To byl značný pokrok. Možnost oficiálního založení ženskýc využila hlavně venkovská města, v Praze pak přirozeně ženy z vyšehradského kroužku a brzy nebyla pozice ženských odborů zdaleka rovnoprávná. O jejich postavení, aktivním a pasivním autonomii a dalších otázkách se diskutovalo ještě mnoho let. Tělocvičný spolek paní a dívek pražských se těchto diskusí nezúčastnil. Jeho vedení bylo s se svým formálně nezávislým postavením a snahy o změnu se objevily až s příchodem mladších o více než desetiletí později. Vlastní samostatnost však spolku nebránila v kontaktech s o sokolskými ženskými odbory. 21. listopadu 1893 spolek uspořádal s ženským odborem Sokola v cvičení, bohatě navštívené a dobře hodnocené. Tato akce byla ovšem jen nesmělým pokusem ve I. veřejným cvičením českých tělocvičných spolků a odborů ženských v Praze, konaným 11. du této příležitosti byl vydán ilustrovaný leták (viz báseň v úvodu) s programem a verši. Zúč organizujícího Tělocvičného spolku 29 dalších ženských odborů a spolků z celých Čech (jen odbor vyšehradský, staroměstský, malostranský a dva smíchovské). Na programu byla prostná nářadí a z dobových komentářů vyzařuje místy údiv nad tím, že ženy, zcela ponechány samy s všechno zvládnout po stránce organizační i obsahové . Byly tak „vyvráceny liché předsudky tělocviku v řadách sokolských panující". Přesto i tato akce, konaná přirozeně opět v těloc Sokola, by bez jeho ochoty k propůjčení sálu a zařízení nebyla myslitelná. Představenstvo spolku také posílá jako ostatně při všech podobných příležitostech Sokolu oficiální poděko Toto veřejné cvičení bylo dalším impulsem pro oživení diskuse o postavení ženských odborů Sokola. V samotném jeho vedení byly názory na ženskou otázku rozptýleny v dosti širokém sp nesvéprávného postavení na úrovni dorostu až k postavení relativně samosprávnému. Nic nevy sjezd ženských odborů v r. 1898, ani diskuse na stránkách Věstníku a Sborníku sokolského v letech. V r. 1900 byl změněn název z původních odborů dámských na ženské a ve Věstníku sok objevila pravidelná rubrika Věstník ženských odborů. Významná byla účast žen na IV. všesokolském sletu v r. 1901. Ženské vystoupení (900 cvičen stalo částí programu a bylo všeobecně dobře přijato. Počet ženských odborů v Sokole vzrůst vystupovalo do popředí výlučné postavení Tělocvičného spolku paní a dívek. Podržoval si sv původní název, který se pomalu stával anachronismem. Blížila se doba, kdy muselo dojít ke organizace. Spolek měl stejný nebo velmi podobný program jako ostatní ženské odbory, avšak na své emancipaci a nezávislosti mnohem víc než ony. Přesto v r. 1902 dochází k formálnímu začlenění Tělocvičného spolku do České obce sokolské. Spolek měl dále svou autonomii, neby ženského odboru podřízeného určité jednotě, takže z nového statutu mohl spíše profitovat . Největší názorové střety probíhaly v letech těsně před první světovou válkou. Nešlo v nich ženský tělocvik, ale o postavení žen jako takové. V tělocvičných organizacích, které se sh staly zřejmě prvními spolky, kde se setkávala zájmová činnost mužů i žen, se diskuse pocho soustřeďovala na právní postavení části členstva a kopírovala tak v jistém smyslu celospol ženské otázky. Vysoké morální ohodnocení sklidily sice ženy, které vystoupily na V. sletu cvičenek), ale jejich postavení v rámci Sokola zůstávalo nevyřešené. Byl to problém, který Sokola téměř rozvrátil. Jednotliví funkcionáři nebyli s to dohodnout se na jednotném řešen Jednotné ovšem přestávalo být i předsednictvo Tělocvičného spolku. Vznikal tady především konflikt mezi výborem, vedeným v té době dlouholetou starostkou Annou Slavíkovou, a mladší sborem. Šlo o to, zda má spolek setrvat ve své nezávislosti, maximálně emancipovaný, ale v odtržený od masy ženských odborů, nebo zda má s nimi splynout a vzdát se svého postavení. představenstva preferovaly prvou alternativu, mladší cvičitelky, zastupované energickou ml se přikláněly ke druhé variantě. Na valné hromadě v dubnu 1909 převážil ještě názor starostky Anny Slavíkové: „Příboj rozbo ženské otázky v Sokolstvu bude doléhati na základy a složení spolku našeho a tu bude třeba veškerého členstva v jediný pevný šik, který v lásce a svornosti hájiti bude zdravý odkaz zakladatelek a geniálního zakladatele Tyrše tak, že spolek náš nejen že v základech se nez pro budoucnost nezmarně se upevní a vyjde ze zápasu jako vítěz, přinášející ženské otázce rozluštění, a tím nejen ženě české, ale i ženě slovanské veliké poslání. Od mládí tkví mi ideál ženy slovanské volné, pout nevolnictví zbavené, v jediný svaz spojené a pracující sp štěstí veliké rodiny slovanské - proč neměl a nemohl by tento ideál uskutečniti se v Sokol Představenstvo spolku mělo čilá jednání se zástupkyněmi ženských odborů Sokola. Problém po byl, jak je patrné z předchozí citace, chápán jako (nadnárodní) politikum, zároveň ale i p emotivně. První písemná zmínka o neshodách v představenstvu spolku se objevuje v zápisech schůzce s delegátkami některých pražských ženských spolků. Starostka Anna Slavíková „vzdáv že každý sokol podrobuje se kázni, ale ženám bylo dosud jen diktováno, žena je přehlížena myslící". V replice na toto vystoupení se ozývá z úst hlavní oponentky Elišky Roudné, že s aristokraticky, nesokolsky, členky si ani netykají. Napadená předsedkyně se brání, argumen kruhy se pak Sokolu vyhýbají, studenti nemají zájem. Další zapsaná diskuse už sklouzává do invektiv typu: komu vadí tykání, ten není inteligentní atd. . Konflikt se stále stupňoval a je možné jej sledovat dokonce z pohledu obou zúčastněných st výboru a zápisníku cvičitelského sboru. Cvičitelky zavedly od června r. 1909 ve cvičebních všeobecné tykání. V lednu 1910 přicházejí s návrhem, aby ve výboru bylo zastoupeno více cv aktivních) členek. Bojovná E. Roudná, jediná členka spolku, která měla státní zkoušku z tě jistě charismatickou osobností, postupovala na hodnostním žebříčku. V r. 1910 se stala mís a za několik měsíců po rezignaci dosavadní náčelnice nastoupila na její místo. Mezitím pok dohadování a zasedal „smírčí soud", který vynesl zcela nezávazný alibistický verdikt. Větš ani nechápala , o co jde. Možná, že nemuselo docházet k tak dramatickým výstupům a osobním protože bylo jen otázkou času, kdy Tělocvičný spolek splyne s ostatním ženským hnutím a st odborů. Snaha starší generace byla donkichotská, až dojemná v boji o udržení vlastní, rela existence. Mladší cvičitelky hodnotily situaci mnohem realističtěji. Věděly, že se budou m části práv, ale celkem správně usuzovaly, že bude záležet hlavně na nich samotných, aby si Sokole postupně vybojovaly. Energie a odvaha jim rozhodně nescházely. V těchto diskusích skoro zaniklo 40. výročí trvání spolku. Oslavy se posunuly až na březen roku (1910). Rozladění se objevuje v textu brožurky vydané k této příležitosti a odraz neu vztahů ve spolku se promítá i v textu blahopřejného dopisu Sokola. Vleklo se dohadování o ženských odborů a nekonečný se zdál i konflikt uvnitř spolku. Mnoho sil se vyčerpávalo pot činnost tak byla skoro paralyzována. V průběhu roku 1911 z velké většiny rezignovaly na sv představitelky spolku, které nesouhlasily s jeho začleněním do ženských odborů Sokola. Ustavující schůze nového výboru se sešla 6. března 1912 a dostala za úkol vypracovat i nov stanov České obce sokolské a za pomoci jejího delegáta. Proces sbližování se Sokolem byl n bylo důležité, aby proběhl rychle, protože v létě téhož roku byl plánován VI. všesokolský nových stanov, jednacího řádu a názvu spolku byl prodiskutován na výborové schůzi 1. dubna valnou hromadou 24. dubna. Nové stanovy, schválené pražským místodržitelstvím 23. května, tisknout ve dvoutisícovém nákladu. Organizace měla nyní „podvojný" název: ˇŽenský odbor So dříve Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. Tento název nebyl konzultován s výborem So a rozladění bylo vyjádřeno jak ústně, tak dopisem. Doslovná formulace zněla, že výbor „nep přijati nové jméno".Reakcí byl vysvětlující a omluvný dopis, operující jednak s tím, že na t.r.) chtěly už ženy cvičit pod novým názvem, vyjadřujícím spojení se Sokolem, jednak „nec členkám o letošním sletu všesokolském způsobiti znovu nepříjemnosti poznámkami ostatních s ženských, kterým náš bývalý název v organizaci sokolské právem se nelíbil, a proto uspíšil stanov..." Spolek se tedy stal jedním z ženských odborů. Ztratil své výjimečné postavení, které však zdá z citace, mladším členkám spíše na obtíž. O sletu řídila ženská vystoupení z velitelsk jistě spokojená Eliška Roudná. Přehlížela řady žen oblečených v modrých cvičebních úborech cvičící převážně s kuželi, i zástupy žákyň, jejichž náročné vystoupení narušilo špatné poč Situace se uklidnila, nejhorší emoce vyprchaly. Odstupující Anna Slavíková dostala dokonce odboru diplom. Říká se, že dějiny píše vítěz, a tak byla tato malá historie ve výroční zpr podepsané novou starostkou Julií Kretšíovou, interpretována takto: „Vystřídaly se síly ve Starší, zkušené pracovnice postoupily místo novým svěžím silám, které, doufám, s chutí vrh a vynasnaží se spolek náš netoliko udržeti na místě, kam přičinlivostí svou jej přivedly n ale povznesou jej znovu na onu výši, odkud druhdy svítil probouzejícímu se hnutí ženskému Zatím ovšem zdaleka nebylo postavení tohoto „hnutí ženského" ani v sokolstvu, ani mimo něj vyřešeno. Příznačná je ukázka agendy v zápiscích výboru. 27. února 1913 byly na programu b - bufet, věneček - pozvánka na schůzi ženských spolků -subvence -dvě pozvánky do schůze spolku pro volební právo žen (zúčastnilo se několik členek, hlavní poslankyně B. Viková-Kunětická) -účast na kursech řečnické školy. Předsudky se lámou jen pomalu. Těžko hledat pro toto období výstižnější charakteristiku ne významných představitelek ženského tělocvičného hnutí: „Podlehly jsme, ale myslím, jen k n Neboť domnívám se, že jest lepší postupný vývoj než náhlý převrat.. dle mého mínění nejsme pro úplnou samosprávnost, schází nám důkladná zkušenost a důvěryhodná samostatnost. Emanci z područí a vedení mužů v tělocviku a ve vedení odborů dokažme, že dovedeme též samostatně boku mužů. Uplaťme práci svou nejen po stránce tělocvičné, ale i po stránce vzdělávací jak tak i v župě. Vychovejme si v odborech ženu po sokolsku i pro její vznešený úkol vychovate členky naše pelu ženskosti, nevychovávejme mužatky, ale družky, vědomé povinností nejen ná rodinných..." Poznámky: [1] Tyršovo muzeum tělesné výchovy a sportu, fond Tělocvičný spolek paní a dívek pražských Upomínka na I. veřejné cvičení českých tělocvičných spolků a odborů ženských v Praze dne 1 Protokol o poradě zakládajícího výboru nase datum 13. července 1869, korespondence s místo začíná 18. srpna. V této době je také formulován návrh stanov, poslaný jako příloha k žádo spolku, fond spolku 1 a, 1869-1870. „Veřejnost bude tak dlouho strašidlem ženy, ode vší činnosti zapuzujícím, dokud ona tu veř mravní důstojností, dokud v ní nepřenese svůj upřímný domácí cit. Myslím dále, že jenom ří zárukou, by nepřemrštilo se cvičení tělesné v mužské silocviky, nýbrž vyhovělo se přemýšle přirozeným potřebám pohlaví našeho. Jednáť se tudíž o zdraví pevné a leposť pohybů, jednáť ženskosť v díle ženském. Za tímto účelem zakládáme Tělocvičný spolek paní a dívek pražskýc rodačky souhlasící s námi k horlivému účastenství. Matky české, opatřtež tedy přistoupením vzájemně dětem svým i sobě nezbytných prostředků hmotných, každé jednotlivé rodině nepříst okem pečlivým nad zdarem a rozvojem podniku tohoto, dcery české, učte se cvičiti sebe i ji každém způsobu dostáti mohly úkolu, jež povolání vaše jak v domácnosti, tak při společném vás vznáší." Leták Paním a dívkám českým, tiskem E. Grégra v Praze 1869, nákladem vlastním K. Hanušová vydává r. 1883 Dětský tělocvik, r. 1885 Hry míčem pro mládež, r. 1891 Domácí t chybného držení těla, 1896 Tělocvičné hry mládeže, r. 1907 Tělocvik domácí atd. Zápis valné hromady Tělocvičného spolku paní a dívek pražských odbývané dne 25. 1. 1874 o místnostech Sokola pražského. Časopis Sokol 1874, č. 3, s. 21-22. (Ošetřovatelské kursy us let později Ženský výrobní spolek). R. Tyršová (Fügnerová), První cvičitelský sbor. In: Vzpomínáme s vděčností a láskou. Cviči Sokola pražského, Praha 1929, s. 9-11. Národní listy 1. 7. 1870. Výňatek z proslovu S. Podlipské po zvolení starostkou spolku 29. listopadu 1869. Cit. podl Čtyřicátá výroční zpráva Tělocvičného spolku paní a dívek pražských za rok 1869-1909, Prah V r. 1869 v době založení měl spolek 22 činných, tj. cvičících členek, 27 členek zakládají přispívajících. Žákyň bylo 32, o pět let později už 86. Poměr členů cvičících a necvičícíc obracel ve prospěch činných, skutečně sportujících členek. I v Sokole bylo v prvních deset založení spolku vysoké procento necvičících (30-50 %). V r. 1874 se S. Podlipská vzdala starostenství a na její místo byla zvolena náměstkyně pí. postupně se vyměnilo celé představenstvo. Např. manželé Pallovi, jeden z dalších významných funkcionářů Sokola, J. Scheiner, byl bra Tyršové atd. V 70. letech výrazně poklesl počet členů Sokola. Některé venkovské jednoty zcela zanikly n hasičskými sbory. I. Štěpánová, Formování a funkce sokolského kroje v české společnosti 60. a 70. let 19. st 1997, č. 2. Pro ilustraci může posloužit vztah Renaty Tyršové a Terezy Novákové, vrstevnic, vzdálených jediný rok, které se v dětství společně cvičily a v dospělosti je svedl zájem o lidovou ku korespondenci se oslovují „slovutná paní, milostivá paní apod. (pozůstalost Terezy Novákov památník národního písemniství Praha, pozůstalost R. Tyršové, Tyršovo muzeum tělesné výcho Nabízí se tu zajímavé srovnání. Mužský kroj byl původně koncipován jako reprezentativní a ve kterém se mimo jiné i cvičilo. Teprve v průběhu doby vzniká potřeba speciálního cvičebn účelového, praktického, odlišného od slavnostní formy šatu. V ženském tělocvičném spolku p zcela opačně. Časopis Sokol, roč. 3, 1773. Tyto výlety byly čistě mužskou záležitostí a i pro ně byla vydána přesná pravidla. Účastní výlet, někdy fyzicky hodně náročný, brát s sebou ani hůl, ale např. ani psa. Funkcionářkami Amerického klubu dám byly Sofie Podlipská, Karolina Světlá, V. Lužická-Srbo Tyršová atd. Viz Milena Secká, Americký klub dám, ČL 82, 1995, s. 56n. Ženský výrobní spolek byl prvním vzdělávacím ústavem pro dívky. V jeho čele stály Karolina Eliška Krásnohorská), S. Podlipská, A. a M. Srbovy, D. Hanušová (sestra Kl. Hanušové), M. další. Pavla Fialová, Zásluhy dr. Elišky Krásnohorské o Ženský výrobní spolek český a jeho Ročenka Dobročinného komitétu, Brno 1947, uspoř. P. Antošová, s. 135-141. „...Těm dík a čest, kdož ohněm slunné myšlenky a / krásou ideálu srdcím pravdu věští,/ kdo všecky jarní ratolesti / pak ducha vštěpují - i v duši dívenky, / kdož z odpadlických blud křižovatky / v kraj rodný vedou české dcery, matky, / jež učí se svůj krasší úkol znáti / lidstva cíl!.../ Však chceme krásnou vůli skutkem zříti / i blahé myšlence dát silnou peru statné ženy české odchovati světu." Fond Tělocvičný spolek paní a dívek pražských B XIV, 1 Krásnohorské k desetiletému trvání spolku. Přípis c.k. místodržitelství, rub listiny se žádostí o povolení s datem 18. srpna 1869, 1a Nedatovaná brožurka Pochody Tělocvičného spolku paní a dívek pražských. Sokol byl původně čistě mužskou organizací. Počátkem 90. let začínají po venkově vznikat „ se kterými si místní sokolské jednoty nevědí rady. Rozpačitost ve vztahu ke cvičícím ženám léta i ve vrcholných sokolských orgánech. K rukám slč. Kl. Hanušové. / Slavný výbore Tělocvičného spolku paní a dívek pražských! / V podepsaný výbor spolku Minervy vzdává slavnému výboru Tělocv. spolku paní a dívek pražskýc díky za nezištnou obětavost a ochotu, kterou týž Minervě prokázal, udílev žačkám střední š pololetí šk. roku 1890/91 bezplatně vyučování tělocvičné a prosíme, by nezkrácená přízeň s i na příští léta ústavu našemu vlídně byla zachována. / V úctě nejoddanější výbor Minervy ženské studium v Praze / Jos. Baudiš / t.č. předseda. / V Praze, 23. června 1891. Fond spo přijatá 1891. A. Weber, Vývoj ženské otázky v sokolstvu, Sborník sokolský 1912, s. 116. A. Weber, tamtéž s. 118. Program byl zřejmě dost fyzicky náročný, vedle prostných se cvičilo na stole, koni na dél bradlech, hrazdě a kruzích. B. Šourková, Historický vývin ženských odborů. In: Průvodce výstavou sokolskou v Radnici s Praze. VI. slet všesokolský v Praze 1912, s. 67n. Slavnému správnímu výboru tělocv. jednoty Sokol v Praze. / Drazí bratři! / V úctě podepsan vysloviti srdečné díky za laskavé propůjčení tělocvičny a šaten ku přípravným zkouškám i c za veškerou ochotu sl. správního výboru, jež u příležitosti I. veřejného cvičení českých ž osvědčena byla. Prosíce o zachování přízně v době příští znamenají se za výbor ku uspořádá cvičení žen českých. / B. Šourková, t.č. jednatelka. / A. Slavíková, t.č. předsedkyně. Fon Korespondence odeslaná 1869-1914, dopis z 13. 4. 1898. Na přechodnou dobu byl doporučen (nikoli ale přijat jako závazný) značně nedemokratický ná členkám jednot pouze tzv. autonomii, tedy funkci předsedkyně, místopředsedkyně, jednatelky a čtyř členek předsednictva. V tomto orgánu byl zastoupen i mužský delegát s právem veta. správním výboru jednoty členky ženského odboru zastoupeny nebyly. Sborník sokolský 1902, s V r. 1899 bylo v rámci Sokola 60 odborů, r. 1900 již 74 a ve sletovém r. 1901 vzrůstá poče V dopise z 20. června 1902, adresovaném výboru České obce sokolské se píše: „Pokládáme za vzdáti vřelé díky slavnému výboru za jeho snahu a přičinění, s kterým se ujal a provedl př našeho k České obci sokolské..." Hned v další korespondenci následuje série žádostí o prop a galerie pro dětskou výborovou zábavu, přednášku, besídku, žádost o slevu nájemného atd. odeslaná 1869-1914). V sešitě se zápisy výborových schůzí Tělocvičného spolku paní a dívek z let 1909-1914 (kra a-1 17) je v zápise z 21.4.1909 zachycena zpráva o průběhu jedné ze schůzí představenstva sokolské, na kterou byly pozvány delegátky spolku, starostka Anna Slavíková, jednatelka a Novotný mluvil pro volební právo žen (v rámci Sokola I.Š.), ostatní, jako p. dr. Scheiner, rozhodně proti. Naše tři dámy byly žádány o dobrozdání. Podaly proto svůj vlastní návrh, a samosprávu, ale aby byly přičleněny k župám a tím k obci s rovnými právy. Mužský výbor poš schůzí ženských a naopak ženy budou míti delegátku ve schůzi výboru mužského. Výbor (Těloc I.Š) mlčky přijímá návrh těchto tří dam za svůj." Zápisník výboru z valných hromad Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, krabice 2, a- Tamtéž, zápis ze schůze odboru zástupkyň Tělocvičného spolku paní a dívek a ženských odbor Nuslí a Vršovic 24. června 1909. Krabice 1, 21 9-6-2 Zápisník cvičitelského sboru 1907-1913. „Povážíme-li, jak těžko ještě dnes razí si cestu spravedlivé požadavky žen, toužících po z ženy s mužem, musíme v hlubokém obdivu pohlížeti k našim zakladatelkám..." Z řeči, pronese na slavnostní schůzi ke 40. výročí Tělocvičného spolku paní a dívek pražských v neděli 6. v tělocvičně Sokola pražského. In: Čtyřicátá výroční zpráva Tělocvičného spolku paní a dív 1869-1909, Praha 1910, s. 7. „... A více nežli nejvznešenější chvalozpěvy platí 40 pražských let slovutného spolku, kte plno úsilí, plno píle a nadšení, žel, že však i trpkostí a hořkosti. Než s hrdostí a pýcho spolek ohlédnouti se na vykonanou práci..." Dopis správního výboru Sokola pražského z 5. b starostou dr. J. Scheinerem (3-6-1 Korespondence přijatá, 1869-1921). Zápisnik cvičitelského sboru, 4. října a 24. listopadu 1911. Ohlasy na rozpory ve spolku s tisku, v Čase, Samostatnosti a Politice. Koresp.odeslaná, dopis výboru Sokola pražského z 13. prosince 1912. B. Šourková, Historický vývin ženských odborů. In: VI. slet všesokolský v Praze 1912. Prův sokolskou v radnici Staroměstské v Praze, Praha 1912, s. 67. Resumé Předložený příspěvek se zabývá dějinami Tělocvičného spolku paní a dívek pražských. Tato o v r. 1869, šest let po založení mužského Sokola jako vůbec první spolek tohoto druhu. V je na počátku významné spisovatelky a manželky známých osobností. Spolek nebyl pouze sportovn organizací orientovanou výrazně česky a zároveň se od počátku snažil prosazovat rovnoprávn žen ve vzdělání i společenském životě.Měl čilé kontakty s dalšími ženskými organizacemi, A dam i Ženským výrobním spolkem českým (stejné ženy aktivně působily současně ve všech těch Nejdůležitější byly ovšem vztahy k mužskému Sokolu. Spolek byl odkázán na pronájem jeho tě organizován podle jeho vzoru, používal stejné názvosloví a navíc zde bylo i mnoho vzájemný přátelských i příbuzenských kontaktů. Od počátku 90. let, kdy začíná být celospolečensky a otázka" a kdy jsou na venkově masově zakládány kroužky cvičících žen, je představenstvo So jejich začlenění a status v rámci organizace. Děje se tak velmi pomalu. Otázka je rozřešen v létech po 1. světové válce. Tohoto procesu, ve kterém si ženské spolky musely kousek po rovnoprávnější postavení, kdy na ně bylo pohlíženo jako na „dorost", kdy musely platit pln neměly volební právo atd., se Tělocvičný spolek paní a dívek pražských zúčastnil až od r. ve spolku dochází k hluboké krizi a generačnímu konfliktu. Starší členky hájí dosavadní re emancipované postavení v rámci Sokola, chtějí se začlenit do organizace stejně jako ostatn a spolu s nimi usilovat o postupné zrovnoprávnění. Po výměně ve vedoucích funkcích se r. 1 Ženským odborem Sokola pražského a pod tímto názvem se také zúčastňuje VI. všesokolského s 1912. Teprve v meziválečném období je vyřešena „ženská otázka" v Sokole. Irena Štěpánová [ URL "LM-395.html "]