První kroky na cestě za snem – československou nemocnicí v Bagdádu ****************************************************************************************** * Bartošová, Kateřina – Turková Miloslava ****************************************************************************************** Česká lékařka Vlasta Kálalová 1 (provdaná Di Lotti) 2 vybudovala s nezměrným osobním nadše Bagdádu (v oblasti sužovanév posledním období válečnými operacemi a v současnosti permanen neklidem a opakovanými teroristickými útoky) první československou nemocnici v Iráku, ve k dobu několika roků na přelomu 20. a 30. let dvacátého století velmi úspěšně působila.3Repr zde důstojně, odborně zdatně a s hrdostí nejen tehdejší československou medicínu, ale i sv mladou Československou republiku. Cesta k tomuto úspěchu nebyla pro mladou ženu snadná a v řadu přípravných kroků - odbornou způsobilost, 4 jazykovou vybavenost 5 a v neposlední řad prostředky.6 Všechny tyto okolnosti později V. Kálalová - Di Lotti zaznamenala v rukopisu 7který nazvala „Přes Bospor k Tigridu". Vycházela přitom ze svého vlastního deníku, 8 kter psát ještě před ukončením studia - v době, kdy její představa o cestě na Blízký východ pře jenom krásný vzdálený sen. Její vlastní slova, postřehy a komentáře v následujících úryvcí první části rozsáhlého rukopisu - výstižně dokumentují jak silnou osobnost autorky, dobovo vlastní cestou na Blízký východ i samotnou cestu, tak první kroky na asijském kontinentu - dobovou atmosféru všedních i svátečních dnů ...všední i sváteční dny pobytu v Cařihradu, p zdravotnických zařízeních jako předstupeň pozdějšího bagdadského působení a v neposlední ř cestu do Bagdádu. Lékařství mne dávno přitahovalo. Když jsem byla ve třinácti letech při školní úloze nucena o volbě povolání, uvedla jsem přání, studovat medicínu. Chodila jsem tehdy do třetího ročn měšťanky. Nelíbil se mi cizí vyučovací jazyk, ani město. Jedinou útěchou a vzpruhou ve chv trudnomyslnosti mi býval sebraný svazek Karla Havlíčka Borovského, který mě provázel z dom když už jsem byla na střední škole, radil tatínkovi jeho redakční spolupracovník, nadějkov dr. Blabol, aby mě dal na vídeňskou exportní akademii. „Kdyby byla mužem, mohl by z ní být lékař" říkal, „takhle je pro medicínu škoda jejího jazykového nadání". Mě však nelákal ani Vídeň. Rozhodla jsem se pro lékařství a tropickou pathologii, aby ani mé jazykové znalosti národně na zmar.....Národně státní osvobození mělo vliv i na má dotud nejasná rozhodování. státě nutno budovat, řekla jsem si. V malé zemi úsporně, počínajíc prací jedinců. Nebylo b přepychem, abych se v této době věnovala jen tropickým nemocím? S celonárodního stanoviska potřebnějším, opatřit napřed základ pro kontinuitu praktického studia cizokrajných chorob. se vrátí churavi z tropů nebo subtropických krajin. A na žádné z našich čtyř lékařských fa dosud stolice pro tropické nemoci. I kdyby ji zřídili, nemá v oněch pásmech zatím vlastníh badatelského ústavu. Nemohla bych přispět k jeho založení? K tomuto cíli začala pak směřov další příprava.... 9 V Brně 20. června 192410 Na dnešek jsem byla pozvána na oběd k dr. A. G. Masarykové na židlochovický zámek. Preside zájezd po jižní Moravě. Navštívil brněnské vysoké školy. V jednu hodinu se zastavila paní na chirurgické klinice. Její tajemnice, Kýra Klinderová, která mě zná, vyprávěla jí i panu o mém plánu. „Mám referovat otci o podrobnostech" pravila mi při jízdě dr. Masaryková. „Ne stipendium od ministerstva, dá vám je sám ze svého fondu". Byla bych mohla kdy doufat, že přetížená tolika velkými problémy a starostmi, by mohla mít pochopení pro lékařský podnik? Nestojí již za mnou jako stín výčitka brněnského profesora zdravotnictví, že to,co podniká lidských sil přes palubu a ze stanoviska národního věc hodná zavržení. Porozuměním preside najednou dostává takové posily, že jakákoliv finanční pomoc by byla proti tomu nepatrnou.1 V Bernarticích 14. září 1924 Zítra ráno, odjíždím z domova. Napřed do Topolčianek, pak z Prahy do Cařihradu. Loučím se domem navždy?12 V Praze 20. září 1924 Byla jsem čtyři dny hostem dr. A. G. Masarykové a presidenta republiky na zámku topolčians -dojela jsem se soumrakem- mi oznámili, že po večeři mě očekává paní doktorka ve své ložni takové neformální přijetí. Už jednou jsem s ní bydlila pod jednou střechou. V roce 1919 na Rusi. .. V Užhorodě se mě snažila dr. Masaryková povzbudit k sociální práci a odvrátit mě orientálních zálib. Je po pěti letech věru velkomyslná, nezazlívá-li mi, že jsem setrvala ba je dokonce ochotna mi přispět. Po osmé hodině jsem vyšla z bytu, mě vykázaného, na arká zámku. Nad nádvořím svítily hvězdy. Nedaleko rohu byly hostitelčiny dveře. Zaklepala jsem. mi přišla sama vstříc a vedla mě ke krbu v rohu pokoje. Tu jsem ztrnula nad svou hlasitou plápolajícího ohně seděl bez pohnutí, zamyšleně pan president. Nezbavil mě rozpaků. Zůstal Nepodal mi ruku. Vážná tvář se znovu zahleděla do ohně. Bylo mi krušno odpovídat na otázky mluvit před mlčícím soudcem. Připadalo mi, že jej obestírá nesmírný smutek. Před nezvyklým všechna slova hloupým, zbytečným žvaněním. Ale nebylo vyhnutí. Musela jsem odpovídat. Vypr o otci.....o klinice, studiích. .. Po deváté hodině pan president vstal a přistoupil k hod Opřel se loktem o římsu, chvíli naslouchal stoje. Pak pečlivě natáhl hodiny, jako činíval Druhý den odpoledne mne zavolal od společnosti...Vyptal se na mou průpravu lékařskou. Kter „To je dobré" řekl. „Mám šedesát tisíc na zařízení, dvacet pět tisíc na cestu". „Ty si sch je potřebovat. Vyhledejte v Praze mého právního zástupce. Pamatujte si: dok - tor Ka-rel S k úhradě výloh vaší cesty. Teď vám dá dva tisíce a napíšete mu, když budete potřebovat. Bu deník?" Jak jsem byla ráda, že jsem už začala. 13 Při své lékařské přípravě na budoucí úkoly jsem věnovala jen několik měsíců gynaekologii. vědoma, že má zkušenost v tomto oboru by měla být větší. Čeká-li mě práce v krajinách, kde přísné zvyklosti svěřit se lékařům, pak je jisté, že lékařka se nebude moci omezit na žádn úsek, nýbrž musí co nejlépe ovládat všeobecnou therapeutiku, tak zvláště též ženské chorob Proto jsem se rozhodla, že se zdržím několik měsíců na universitě cařihradské, kde působil gynaekolog a porodník Besím Omer paša.Na jeho klinice jsem chtěla pokračovat v odborném vý využít pobytu v tureckém městě k jazykovému zdokonalení. Doufala jsem také, že se v něm bu spojovacím způsobem přiblížit svému budoucímu působišti. Zvolila jsem pro ně již definitiv město království Irackého. Zdálo se mi, že by mohlo být vhodným střediskem pro epidemiolog jimž měl příští ústav časem sloužit. Ve styku s nemocnými bych sama zatím mohla jazykově o arabština, turečtina a perština jsou v Mezopotamii hlavními jazyky lidovými. A jako žena b vzhledem k potřebě obyvatelstva dosíci povolení k výkonu lékařské praxe a k založení léčeb Osmého října 15 minula naše loď za ranního šera poslední thrácké předhoří. Projela kolem s bosporského majáku a kolem temných ostrovních útesů. Vida místa, kudy si podle argounautsk cestu Iáson. Vjíždíme do Cařihradské úžiny. Její vstup tvoří strmé skály. Přibližujeme se byzantských pevností. Mezi nimi býval asijský břeh spjat řetězem s evropským. Kolem malebn zasazených do zeleného rámce lesnatých strání, kolem letohrádků a stulených rybářských ves Ďábelskému proudu, nejužšímu místu Bosporu. Než se nadějeme, vynořila se z mlžného závoje mešita a už se nám otvírá pohled na dvoutisíciletou východoevropskou metropoli. Přistáváme nábřeží. 16 Evropská vyslanectví a konzuláty, jejich úřednictvo, zámožní evropští starousedlíci a témě bydlí v Péře. „Daleko." Totiž daleko od původního starého města a od Zlatého rohu, nad obc Galatou. Péra je svým rázem dokonale evropská, mezinárodní. Mně běželo o to, přiblížit se si již z Prahy vyjednala byt vtureckém Stambulu. ... Přímo uprostřed Stambulu, na jižním s jeho sedmi pahorků, jsem našla uzoučký třípatrový domek syrského Araba Džordžího Assáfa. P u něho pražský orientalista prof. Tauer. V domě letitého pensisty jsem se mohla zdokonalit arabštině - věc dosud pro mne v mé vlasti nedostupná. 17 Ochotu československého zastupitelského úřadu mi otevřel doporučující list z kanceláře pre republiky....U ostatních krajanů, sdružených kolem legace, jsem se setkala vesměs s nedůvě záměru, který mě přivedl. Měli nedůvěru k cizotě středního východu. Sami byli nespokojeni Cařihradu. Ač byli finančně zajištěni, život v orientálním prostředí se jim zdál tíživý. 1 Československý vyslanec se vrátil z Ankary. Ujistil mě „poslušností k rozkazu pana preside rozkaz, řekla jsem si v duchu, oč je hlava státu člověčsky dál, než vy byrokraté. „Ani vám vůbec v ničem nerozkázala." Dr. Světlík 19 zavolal Levantince Samana, legačního tlumočníka list osobního tajemníka presidenta republiky. Dragoman ruče prohlásil, že při žádosti o po v Cařihradě, bude lépe neříkat, kam jedu. Ochotně svolil, že „vyběhá" formality. Vyslanec jeho žena Australanka, pozve některý den na oběd profesora Besím Omera, na jehož klinice j externovat. Na štěstí se obě jejich děti narodily právě pod jeho péčí v stambulské Kadrize nevypadala nesplnitelná. 20 Československý delegát dodržel svůj slib. Paní Světlíková pozvala na oběd Besím Omera pašu klinickými asistenty a současně i vojenského přidělence britského vyslanectví s chotí. Sla posledních sultánek splnil ochotně mou žádost a dovolil mi potom externovati na své univer Tím se k mé spokojenosti uskutečnil můj první cařihradský cíl.21 Za několik dní pozvali manželé Světlíkovi k obědu manželský pár, který byl oddán v Bagdadě ředitele Ottomanské banky a jeho australskou rusovlásku, a tajemníka britského vyslanectví Timesů. Hostitelka mě posadila vedle bankovního ředitele. Mr. Reid býval v Egyptě a po vál bagdadskou odbočku Ottomanské banky. Mohl uspokojit mé dotazy po bagdadských nemocnicích. Bagdadu" „Chcete tam dělat lékařskou praxi?" „Nic by mě víc netěšilo, než kdyby mě mohli p Arabové mě zajímají. Zabývala jsem se při své disertaci bagdadským středověkým lékařem ar- Královské nemocnice v Bagdadě je můj dobrý přítel". „Nebyl byste tak laskav a nedal mi pro Reid udělal víc, než oč jsem ho požádala. Navrhl, abych mu napsala list, který se svou pří Dunlopovi. Soudil, že by mohlo být pro mne v nemocnici místo, zvláště kdybych byla ochotna Rád vzpomínal na Irák. V Bagdadu se mu velmi líbilo. ... Byla jsem mu nesmírně vděčná. Prv bagdadskou minulostí se choval lidsky a vyšel vstříc snaze jinonárodního příslušníka. Byl jsem očekávala.... Ale jak bude s úřady a lékaři? 22 Dr. Safie. Jméno znamená „čiročirá". Toužila po akademické dráze a byla by zůstala v Němec vystudovala. Otcovský přítel Besím Omer jí však připomněl povinnost, kterou má k domovu. P Cařihradští lékaři se však energicky ohradili proti uznání jejího diplomu i proti jejímu u městě. Bylo jí krušno, dokud nepřekonala stavovský odpor. Její byt a soukromá ordinace je porty. Černooká dokorka snědé pleti mě přijala hned napoprvé přátelsky, v přívětivé tváři Diví se, že jsem se vypravila do Turecka. A chci jet do Iráku? „Nejste příliš mladá na tak Osmadvacet let. Dej Bůh, abyste se v orientě nezklamala." Líčila pak potíže svého zařizová poslední, od nejmenších ordinačních drobností až k nábytku, nic není k dostání. Co dá prác to nejnutnější. Potom začne zas druhá nesnáz. Lidé neznají míry času. Řekne-li se, aby při přijdou klidně v šest". 23 Stará nemocnice se jmenuje po srbské princezně Roksaně, která se stala nejmilejší ženou ne osmanských sultánů. Patří k ústavům, které byly nově připojeny k universitě. Její pavilony celek a zahrnují všechny lékařské obory. V dřevěných budovách je tu průměrně po třiceti lů izolaci mají po pěti a nový chirurgický pavilon sedmdesát postelí. Je opatřen už novodobým a je proto chloubou nemocnice. Má ústřední topení, vanové koupelny, výtahy osobní i malé p upotřebené prádlo. Schodiště a podlahy jsou z bílého mramoru, stěny obkládány kachlíky. V laboratoře, museum, pokoje ošetřovatelek a skladiště prádla, v prvním poschodí je chirurgi gynekologické oddělení. Obě mají po dvou operačních síních. .. 24 Navštívila jsem paní Reidovou, abych jí předala dopis pro Bagdad. Tak, jak navrhl její man na našem vyslanectví, napsala jsem o svém dosavadním studiu a práci. Ptala jsem se, jestli lékařku bagdadská nemocnice.25 ... Paní Reidová mě hned zbavuje naděje na jakýkoliv kladný vůle svého muže. Zná dobře bagdadské nemocniční poměry i tamější britské lékaře. Přišla do dobrovolná ošetřovatelka se zdravotní službou válečných australských oddílů. ... „V Bagdad cizinci jen tehdy, jsou-li dost zámožní, aby si mohli zařídit život příjemně přes nepříjem Ten, jehož prostředky stačí tak právě na živobytí, si tam brzy zoufá." Pochybovala, že by nemocnice mohla přijmout cizího státního příslušníka, když právě nedávno britská vláda ome náklady na Mezopotamii. Vždyť i dosavadní vedoucí chirurg Královské nemocnice nyní přešel petrolejové společnosti a přesídlil do Persie. Inu, Mr. Reid pošle můj dopis řediteli nemo Dunlopovi. A zatím mi bude velmi nepříjemně z vyhlídek, které mi vylíčila jeho žena. 26 Nejvýznamnější představitel turecké zdravotnické svébytnosti, státní ústav pro výrobu sér, Stambulu. Zabývá se již od konce minulého století výrobou očkovacích látek. Dodává turecký a vakcíny všeho druhu: protizáškrtové, protityfové, meningokové, úplavicové, morové, i pro výroba byla v r. 1924 všestrannější než výroba Pasteurova pařížského ústavu. Polovinu tříp zaujímá oddělení chemické. Druhá polovina, serologická, vyrábí denně 20 - 30 litrů ochrann látek. 27 V nemocnici „muslimů z ciziny" nedaleko Top kapu vedl bakteriologickou službu dr. Osman Ša „Vy jste nacionalisté jako my", začal, když jsme si byli představeni. „Nemohl jsem se u vá ani francouzsky, ani německy. Projížděl jsem Československou republikou v roce 1922. Němec nechtěli mluvit a francouzsky neuměli. Začínal jsem přesto hovor raději francouzsky nebo n bulharskými slovy, jež znám. Potom teprv mi odpověděli po německu". Zato přednosta chirurg „Operatérovy „ nemocnice neznal naší republiky, ačkoliv byl osm let asistentem v Hamburku. při představování na jeho německofrancouzský dotaz odpověděla francouzsky, že jsem z Prahy horlivěji než říšský Němec. „Nu, pak musíte přirozeně umět německy! V Praze jste přece něm Když se dozvěděl o české universitě, nijak to na něho nezapůsobilo. „Na německé fakultě př čeští studenti, ne?" V mladém lékařském dorostu svého oddělení vychovával německému „tlaku ochotného sluhu. Neužívali ani tureckého, ani mezinárodně-světového označování chorob a př německého názvosloví! Jeho asistenti se chystali na cestu do Německa v důvěře, že tam se j vrcholné vědecké přípravy pro odbornou dráhu. Z této oblasti medicinsky maskované germánsk pro mne oddechem návrat do Chaseky, nemocnice čistě místní, která čerpá z vědeckých pramen všestranností. 28 Architekt Cukr, spolupracovník prof. Hrozného na maloasijských vykopávkách, zjistil na mou možno dostat se přes poušť do Bagdadu. Když se vrátil z Halepa, přivezl mi adresu garáže, automobilovou dopravu podél Eufratu za pouhou desetinu obnosu požadovaného britskou společ přes Damašek. To bylo pro mne velmi povzbudivé. Ale prof. Horný, když jsme si byli předsta mne podivně podíval. „Jak se můžete vydat na takovou cestu? Že vás rodiče pustili! Vždyť j třiadvacet?" 29 Vrtěl hlavou. Já v duchu také vrtěla hlavou nad tím, jak si může představo možno dokončit lékařské studium kolem dvaceti - měla jsem už od té doby za sebou tři leta -, ale stejně se mě jeho poznámka dotkla. Vždyť jsem schválně nosila delší sukně, než v ja libovala moda, jen abych vypadala usedle. 30 Rozhodla jsem se, že se vydám na další cestu 31 v časném jaře. Pro pouť jsem si chtěla ješ oblek, který by se hodil i k jízdě na koni. O mé ostatní šaty se dobře postarala má energi pěstovala víc styky se švadlenami, než já. Pečlivá Milada! I do ciziny za mnou posílala od Pro tentokrát jsem se však vydala osobně k Turkyni Nadžii, 32 laborantce ze Skutari, abych její krejčovskou dílnu. V pátek se v ústavní serologické laboratoři skutarského Bimárchane Její jediná zaměstnankyně se měnila v ten den ve svobodnou podnikatelku. Našla jsem ji v j zděných domků staré stambulské čtvrti...Obdivovala jsem statečnou podnikavost té jednoduch houževnatoat vytvořila dílnu.... Zavolala ze sousední místnosti švadlenu a dala mi vzít mí má přání o zpracování látky. .. Byla jsem spokojena s oblekem, který mi zůstal jako upomín tureckých dívek. Sloužil mi dlouhá léta na cestách k nemocným a jeho hráškově světlé sukno v dětské proměně mé dceři, když začala chodit. 33 Cařihradský otec přenechával výchovu výlučně matce. Sám jen přijímal nebo káral výsledky ž Zdržoval se ostatně doma málo. Odcházel ráno a vracel se večer. V poledne mu bylo snazší n nejbližším hostinci nebo u sousedního hokynáře. Odpoledne se zastavil na cestě domů v kavá li abstinenci islámu, nebo v pivnici, jestli už na zákazy koránu nedbal. Kavárna bývá blíz je tam dobře slyšet ezán, pozvání k modlitbě při západu slunce. A muezzinova výzva zpravid podvečerní besedy. Věřící zajde z kavárny do mešity nebo jde přímo domů, k modlitbě i k ve je otevřeným společenským střediskem každé čtvrti. Je vždy tak blízko, že si tam může hlav v bačkorách na černou kávu a vodní dýmku kdykoli večer. Kouří tam a popíjejí v přátelských tíž místní hosté. Mladí lidé poslouchají zkušenosti starých. Vzdálené krajiny, líčení způs práce bývá nejživějším předmětem zájmu.... Tento způsob života činí Turka doma vzácným. Je vážit a mít z něho strach..36 Je poslední den roku. Paní Šefíka přichystala k u b b e, arabské knedlíky. Národní jídlo z krupek, plněné směsí kořeněného sekaného masa, ořechů, mandlí a pistácií. Říká se o nich: hije rabbetná, lau lá kubbetná, lakunná mutná - knedlík, náš knedlík nás odchoval, nebýt k jsme pomřeli. Assáfovi měli radost, že jsem znala pořekadlo. Prof. Dvořák je citovával svý skutečné kubbe jsem teď viděla poprvé.37 ... Assáfovi zakončili starý rok večeří se znamen plněnými knedlíky, jogurtem a vínem. Nový rok uvítali přípitky nad koláčem svatého Vasila, synově hře na kytaru. Jejich snacha je Řekyně, proto zachovává své národní zvyky a v koláč štěstí. Arabská rodina rozzářila tváře do úsměvu, jakmile se ručičky na hodinách dostaly k ám ua entum sálimín - celý rok a vy zdrávi" přejí si navzájem.38 Koncem ledna mi předalo vyslanectví dopis pana Reida s odpovědí bagdadské Královské nemocn sděloval svému příteli, že o mně promluvil s generálním inspektorem iracké zdravotní služb předem málo naděje na úspěch. Vždyť právě teď mají nejvíc starostí se zmenšováním počtu za Tudíž bylo přirozené, že inspektor prohlásil za vyloučeno, přijmout někoho nového! Mezi pr také britská lékařka, která působila v Basře. „Zbývá soukromá praxe", psal dr. Dunlop. „Tu nedoporučoval doktorce zkusit tuto zemi, není-li připravena, že rok nebo dva nebude mít té nemocných. Před třemi měsíci se usídlila v Bagdadě francouzská lékařka. Byla by ráda získa ale nepodařilo se jí to. Pokud jsem mohl zjistit nemá soukromě mnoho práce." Dopis mě celk z něho zřejmé, že se cizinec může v Iráku usadit, že se mu ze strany státu nekladou ani ta jako v Turecku. 38 V neděli dopoledne zaklepala na dvéře paní, která bydlela v přízemí. „Někdo se po vás ptá" navštívenku. „Zija bej Halebí" stálo na ní. Zija znamená světlo. Neznám nikoho z Halebu, t občana. Vyjdu z pokoje. Po schodech vystupuje veliký muž, tak vysoký, že se téměř dotýká š Má ušlechtilou krásnou tvář. Mluví spisovnou arabštinou. Ještě je na schodech , už se omlo deseti dny mu sestra tlumočila mé přání. Byl by dávno přišel, ale ležel, jakási chřipka... paní.... 39 Nemohu očím věřit. Splnila slib.... „Slyším, že jste v Cařihradě už čtyři měsí byste měla za tu dobu spoustu přátel, upřímných přátel. V Istambulu jich nemůžete tolik po Než odjedete, dám vám dopis k právnímu zástupci své mladší sestry. Jmenuje se Mustáfa Kámi sestřiny pozemky. Jméno vystihuje povahu. Uvidíte. Je to opravdu dokonalý člověk. Radžlun neobyčejně laskav, vy i vaše sestra.".. „Oh, já bych se nejraději vypravil sám do míst, ka jsou srdeční. Až spatříte jejich kraje, nebude se vám chtít je opustit! Bagdád - toť s i t á d! Paní měst! Není nic krásnějšího než vlahé večery u Tigridu, pod hvězdnatým nebem. Svě třpytnými pruhy ve vlnách řeky, hudba se mísí v šum vody a palem, město odpočívá v chladu město, krásné.... Zija bej je majorem ve výslužbě. Skončí-li prý soudní řízení, které ho d vydá se sám také na jaře na cestu. „Bgdád, sitt-el-bilád", říká znovu s očima upřenýma do připravit dopis pro Mustafu Kámila, napsal mi adresu Kadrie chanum a rozloučil se. 40 Dr. Světlík, mimořádný čs. pověřenec se chystal opustit Cařihrad. Nadále měly být udržován republikou pravidelné diplomatické styky. Prof. Besím Omer uspořádal čaj na rozloučenou s Světlíkovými. Pozval také cařihradského starostu, ředitele muzea starožitností a jiné význ Byla to jedna z mála příležitostí přímého společenského styku turecko-československého. Vz obou států se ve dvacátých letech nerozvinovaly nijak slibně. Na poli kulturním nebyly tém Obchodně-průmyslové styky byly ubohé. Místa odborných poradců, jež Turecko po první světov obsazovalo, získávali pro náš naprostý nezájem Němci a Maďaři. Některé československé tová vyslaly do Cařihradu stálého zástupce, zvolily pro tento účel muže, neznalého turečtiny. J divit jeho neúspěchu v získávání zakázek? V sultánském Turecku zastávali Slováci a Češi úř bankovní a obchodní. Byli však považováni za Uhry a Rakušany. V Turecké republice se zatím Čechoslováci a nenavázali hospodářských vztahů se svým národním státem. 41 Prvního března 42 jsem odjela z Cařihradu. .. Nádraží v Haidar Paša. Poslední stisky rukou milých přátel a kynoucí ruce. Už je není vidět. Také město se stává pouhým oblakem, který Jedinou skutečností jsou pole a pastviny Anatolie, turecké země, jež ve svém jméně uchováv východu slunce. Horské kotliny se ztrácejí v modrých stínech mezi růžově nadechnutými strá větve platanů ovíjí břečťan. Spleť křovin a jmelím ověšených korun ohlašuje blízkost osad, meruňkovými sady. A tu už se valí hlinitá voda divoké Sakarye v prudkých vírech mezi kamen břehů. Řeka, jež odnášela krev a stony opojných tureckých vítězství. Její malebná divokost na současných tureckých známkách.43 V poledne 3. března dojel vlak do Adany. Jsem nemile překvapena, že tu není rychlík na Hal mne ujistili přímým spojením. Zatím vlak do Syrie jezdí jen dvakrát týdně....Najednou se v se Syrií naprosto nejistým. Hrozí válka s Kurdistanem! V okolí Diarbekiru vypuklo povstání zítřkem bude doprava na tureckých železnicích vyhražena jen vojsku. Po svém příjezdu jsem cestovní pas pro policejní přihlášku. Poslali ho na komisařství. Následující dny jsem se o Poslové se vraceli s prázdnou. V pátek připomněla policie, že neúřaduje a vzkázala, abych sobotu. V sobotu ráno však odjížděl do Syrie poslední občanský vlak před zahíjením vojensk Kurdům! Požádala jsem hotelového sluhu, aby mne doprovodil na k a r a k o l přesto, že je stolem seděl hubený snědý muž. A vida, tamhle je i šedý československý pas. Omlouvám se za klidu té nehybné, podezíravé tváři, dřív než dá průchod své nelibosti. Úsečně a nevlídně z výslech. Ve vzduchu je válečná výprava , a tahle šedivá knížka chce cestovat do Bagdadu. P ruku, Jako by chtěl zdůraznit: nedám! .... „Pro všechny druhy lékařského studia je nejlepš míní můj vyslýchatel. Pověděla jsem o svém pobytu na stambulských klinikách. Vstal už beze k řediteli pro vízum. „Vlastně vám závidíme", řekl, když vracel průkaz. „Mluvíte s námi na nemůžeme". 44 Na nádraží nás uvítala písková vánice....V oddělení se mnou jede Turkyně se dvěma dětmi a služebnou. Její muž, důstojník, je v sousedním voze. Občas jí posílá k posluze vojáka. Dět to a ono. Matka jim však sama nic nepodá. Jen úsečně rozkazuje rozcuchanému děvčátku - a t obsluhování jiných nemá ani čas, upravit také sebe..... Vichr ustal Nad písčitou rovinou K slunečný den. Tu a tam je už vidět ojedinělého oráče. Je sedmý březen. Následujícího rána u cíle, ve severosyrském Halebu. H a l e b - město, jehož arabské jméno hlásá hojnost mlék křižovatka obchodních cest, město pevných kamenných domů. Po věky táhly tudy karavany od S moře do Mezopotamie a od Egypta k Anatolii. Mísila se plemena, národy si tu předávaly svá výrobky.45 Konečně byla fordka připravena k odjezdu.46 ... Na prvním rozcestí za městem je však celní prohlídka..... Za chvíli se vrací řidič ze strážnice s dotazem: pasová kontrola nerozumí, Čechoslovák. „Žádný poddaný. Svobodný příslušník vlastního státu." Trvám všude jen na jmén národů, bez podrobného vysvětlování zeměpisné polohy. Zejména se mi příčí vyslovovat milov souvislosti s bývalou monarchií. Neboť jsem už poznala, že její jméno, jednou vysloveno, ú naši státní individualitu. Čechy a Slováky neznají, Austrii ano. Každý si pak zjednoduší n halepském hotelu, kde bydlíval prof. Hrozný, ho označovali za rakouského archeologa...Vrát průkazky....Brzo odbočí fordka s výborné halepské silnice.... Míjíme několik vesnic s kupk uplácané hlíny. Pak i ty přestanou a začne kamenitá pustá rovina, jen tu a tam zvlněná do Řidič je zároveň majitelem našeho vozu. Jmenuje se Arsen.....Před západem slunce jsme doje stuze Eufratu.. Jsme právě v místech, kde prastarý proud mění svůj jižní směr v jihovýchod pravém úhlu se zde obrací ke krajům, kde se na jeho březích už po několik tisíciletí rozví složité civilizace. Arsen rozhodl, že budeme přenocovat v Meskene. Zastavil před dřevěnou Nablízku je několik kamenných chatrčí francouzské stráže. Moji spolucestující začali vařit se rozložilo stádo velbloudů, hlídané beduiny.....Dřevěná bouda má vedle krámku jedinou mí noclehárna eufratské stanice. ... Za úsvitu jsme vyjížděli z Meskene...47 Odpoledne jsme dojeli do Dér ez-Zoru. Rádi bychom pokračovali v cestě, ale marně čekámeod na pasové ověření. Celnice se nám neotevřela. Musíme v městečku přenocovat. .. V Dér-ez-zo dvě cesty: severní kurdistánská od Mosulu a středomezopotamská od Fellúdžy. Řecký „Kraj me Mezopotamie, označoval právě toto dvojí území. Název se časem rozšířil na celou zemi, takž neprávem i přímoří. Naopak pak Angličané přenesli arabské jméno přímořské oblasti „Irák", označení i na sever. Eufrat má v Dér-ez-zoru dvě ramena. Město se svými zahradami leží pře mezi nimi. Širší proud je překlenut mostem...Část francouzské posádky, africké oddíly, se na východní břeh. Výprava k hranicím vzbouřeného Kurdistanu.... Celní formality dovolily n ez-Zor teprve druhého dne v devět hodin. Turecký obchodník tu byl u cíle své cesty, jeho m zaujal Bagdaďan....49 Kamenitá syrská poušť není pro řidiče nijak příjemná. Minuli jsme už dvě automobilové kost už stád ani nomádů. Jen zřídka jede proti nám motorový vůz... V chvějícím vzduchu před nám vodní hladiny. Jsou ty skvrny lodě nebo palmy? Zavodňovací kola, či velbloudi a lidé? Po n kilometrech voda i představa jakéhokoli života se stala přeludem. Klam fatamorgany se stěh V poledne jsme dojeli do Abú Kemálu, pohraniční stanice francouzského mandátního území. Ve právě odešel k obědu. Do dvou prý úřadovat nebude. Fordka stojí bezradně v prudkém slunci z hlíny a rákosu....Což kdybychom použili francouzského doporučení? Poslala jsem poručíkov Byl ochotný podepsat doklady a vůz se rozjel k hranicím. Po dvouhodinové jízdě uvítal nás snědých Arabů jízdní stráže. 50 Na úsvitě 15. března jsme vyjeli z Hítu. Za dvě hodiny jsme dojeli ke spojnému bodu obou p do Rumády. Zase celnice. Potom však už poslední eufratský úsek. Byl pro nás zahalen pískov fujavicí, která nepropouští slunce a nedovoluje rozhled. Naplňuje vzduch těžkým pachem pra jsou ho plny, zuby skřípají písečnými zrnky. Pokožka, skla brýlí, povrch automobilu. se v šedou vrstvou. A d ž á d ž, prach říkají v Iráku svým moučným písečným mlhám a „jedovatým" do Fellúdžy, naší poslední zastávky na Eufratu, nás provázel adžádž. Sotva jsme však přeje most, zjasnila se rychle na druhém břehu prašná mlha. Fordka si oddechla. Tak dlouho zápol pahorkatinou. Teď se s rozkoší rozběhla po rovině jako mlat.51 Okolo poledne se blížíme k irackému hlavnímu městu. Vzduch je svěží, slunce jasně svítí... mostu vede asfaltová silnice kolem kolejí a výhybek západního nádraží..... Než se mohu por jsme u Tigridu. Dřevěné terasy kaváren shlížejí na řeku a pobřežní ruch. Vjíždíme kolem ni most. Džsr Maude. Odtud je teprve vlastně vidět město. Žlutavé a šedé cihlové domy s arkýř nebo hnědými balkony a s plochými střechami vroubí širokou, klidnou, šedozelenou řeku. Kor a košatých tmavých n e b u k ů zpestřují jednotvárnost šedého zdiva. Tyrkysové a žluté kor odrážejí slunce nad šedí kopulí a střešních teras. ... Prkna na mostě chrastí, lanoví skří se druhému břehu. Po nakloněné rovině posledního úseku vyjíždí vůz vzhůru, na pevnou půdu Zatočit doprava, na hlavní bagdadskou třídu. Zastavil před hotelem. Je neděle. Má cesta Pr Bagdad je u konce. 52 Po půl roce od doby, kdy se MUDr. Vlasta Kálalová rozloučila s domovem, s rodinou, rodným prezidentem Masarykem, dospěla k vytčenému cíli. Patnáctého března roku 1925 dorazila do i který se stal na několik příštích let jejím novým domovem a hlavně pracovním působištěm. Č řada problémů, obtíží a komplikací - nicméně první významný krok byl učiněn. Ocitla se upr Bagdádu a jeho obyvatel, z nichž se v budoucnu řada stala jak jejími pacienty, tak i dobrý Bartošová, Kateřina [ URL "LM-98.html "] – Turková Miloslava [ URL "LM-405.html "]