Počátky industrializace na Žďársku ve světle nových výzkumů ****************************************************************************************** * Josef Porsch ****************************************************************************************** Následující studie vznikla v rámci komplexního výzkumu industrializace za socialismu na Žď který započal v roce 2001. Výzkum je součástí evropského projektu FOROST (Forschungsverbun Südosteuropa), který se pod supervizí mnichovské univerzity odehrává současně také v Bulha Polsku, Estonsku, Rusku a na Slovensku. Projekt je zaměřen především na zkoumání kultury v dne v době socialismu a na každodenní praktiky a strategie v socialistických zemích a jeji transformaci společnosti. Cílem je dosáhnout na tomto poli srovnatelných výsledků - tedy n něco více o tématu v dané zemi, ale pokusit se určit obecné zákonitosti vývoje socialismu Metodologie výzkumu je primárně etnologická s přesahy do historie, psychologie, demografie tzv. společenských věd. Spočívá nejen ve přímém dotazování pamětníků na vybrané okruhy otá životní příběh(life story, tedy jejich vidění zarámování svého života do společenské reali podrobném studiu pramenů v archívech a knihovnách. Podobný výzkum - ať už co do komplexnos o téma každodennosti za socialismu - nebyl dosud v České republice prováděn a představuje pro pochopení směru, kam se ubírá současná česká společnost i jednotlivec. Následující řádky budou zaměřeny na popis počátků industrializace na Žďársku, zejména pak samotném, kde na přelomu padesátých let 20. století vznikl velký slévárenský a strojírensk který dodnes rozhodující měrou ovlivňuje dění v regionu. Budeme se zabývat situací po válc s převážně zemědělskou výrobou nebyla nikterak uspokojivá, a také tím, jak vlastně došlo k obratu, který vývoj Žďárska změnil. Jde o velmi důležitý dějinný bod, bez něhož nelze plně souvislosti vývoje města a regionu. V mém podání však nepůjde jen o obecně historický popi do něj i etnografický rozměr - rozhovory s pamětníky ve Žďáru nad Sázavou. Již zmíněná met the archives and the field" se mi pro etnografický výzkum socialismu jeví jako nejuspokoji hned z několika důvodů: za prvé, poskytuje pestřejší, mnohostrannější pohled na realitu sp oficiální ideologie, protože je komplexnější a zohledňuje jak oficiální rovinu, tak rovinu „neoficiální"; za druhé poskytuje osobnější pohled na dobu socialismu; v neposlední řadě u hlubinné souvislosti, které by jinak byly například při sociologickém nebo historickém zpr očím neviditelné. Město Žďár nad Sázavou nebylo vybráno náhodně. Jedná se o dobrý modelový příklad socialist industrializace a kolektivizace. A to zvláště proto, že Žďas vznikl doslova „na zelené lou předchozích desetiletích a stoletích sice na Žďársku existovala hutní tradice, ale koncem zanikla. Po vzniku Žďasu vyrostla velmi rychle z malého provinčního sídla (s něco málo pře obyvateli) velká městská aglomerace o více než dvaceti tisících obyvatelích. Továrna ovliv chudé zemědělské město natolik, že to, co se tu odehrálo, byla vlastně tvorba „nové" (nebo lokální kultury, založené na socialistickém plánování a výstavbě. Vývoj města a života jeh nelze od té doby pojednávat bez souvislosti s vývojem Žďasu. Ve Žďáru nad Sázavou totiž do ekonomickému, kulturnímu a organizačnímu přerodu, ale i k přeměně sociálních vztahů, které samostatné studii. 1. Situace v regionu a městě po druhé světové válce Příčiny vzniku velkých průmyslových podniků, které změnily od základu město Žďár nad Sázav je třeba hledat v širších souvislostech. Zdá se mi, že ačkoli některé jevy předurčují pová Žďársku již před druhou světovou válkou i dříve, je jejich hlavní těžiště třeba hledat až roce 1945. Léta po válce nebyla pro již tak chudý kraj vůbec lehká - špatná zásobovací situace, váleč epidemie tuberkulózy, katastrofální sucho v roce 1947 a další události jen podpořily tíživ která tu panovala. V podstatě až do roku 1948 bylo Žďársko (pokud jde o průmysl) ve stavu situaci před válkou. Lidé jen velmi nesnadno nalézali práci, kterou by si přivydělali, neb druhu než v zemědělství. Situace vedla k návratu podomácké výroby, která se tu ukázala jak před válkou. Jednalo se zejména o síťování (punčochy, šály, ubrusy ad.). Materiál zajišťov faktor, který také od lidí odebíral hotové výrobky; jemu připadla velká část zisku. Výrobc velmi špatně. Jedna pamětnice říká o tehdejší situaci: „(...) zaměstnávali se tady převážn tady ti Zelenýho, měli fabriku, to bylo na té ulici tam a potom i z dědin chodili sem lidi hotový do těhle obuvnickejch podniků a pak tady byl ten lihovar, dole byli ti Frýbovi pila kde lidi mohli jako dělat, byla tady lnářská škola (...) Tak tam, tam se vozil ten len na cihelny, byla horní a dolní cihelna, jirchárna, sodovkárna. A jinak malý hospodáři. Abych tady Amylon - tam se vyráběl ten bruscukr, jestli ho pamatujete, mejdlíčka se tomu dneska se dělalo, páč...nebylo to žádný bohatství. Tady bylo jen pár bohatejch lidí. To byli ti m jako ty fabričky, jinak hospodáři potom co měli více." Ani v zemědělství, tolik důležitém se mnoho nezměnilo. Nastalo sice znárodňování půdy, ale to se zpočátku dotklo pouze největ Jednotná zemědělská družstva (JZD) byla dosud „v plenkách". Lidé hledali zaměstnání ve vel okresu nebo odchodem úplně jinam. O osídlováni Po válce existovalo ve Žďáru nad Sázavou i několik průmyslových podniků: znárodněná továrn Trojánka a cihelna dědiců Karla Löwa (obě poškozené válkou, nicméně výrobu se podařilo obn továrna na obuv V. a B. Zelených, továrna na kovové zboží Františka Špilara a továrna na k Jaro J. Rouska. Všechny však měly v letech bezprostředně po válce problémy s nedostatkem s elektrické energie a nemohly samozřejmě zaměstnat příliš lidí. Okres Nové Město na Moravě, kam Žďár spadal, spravoval po válce Okresní národní výbor (ONV zástupců čtyř povolených politických stran. Ve volbách v roce 1946 zvítězila ve Žďáru Lido hlasy, následovala Komunistická strana Československa (KSČ) se 753 hlasy, dále pak Národně (637 hlasů) a Sociálně demokratická strana (207 hlasů). Pozoruhodné je, nakolik vyvážené p nevítězí KSČ, jako tomu bylo v jiných oblastech republiky. Později vládnoucí KSČ kraj char jako „převážně zemědělský konzervativní" (dobově signifikantní je spojení těchto dvou příd byla patrně jedna ze skrytých příčin, které vedly k rozhodnutí vystavět tu Žďas. Lidé, se tom mluvil, to vysvětlují tím, že „okres Žďár je vlastně okres vesnic" a že lidovci tu měl vzhledem k religiozitě obyvatelstva. V roce 1946, poté, co byl zvolen předsedou vlády, vyhlásil Klement Gottwald tzv. Budovatel vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Na jeho základě přijal ONV v Novém Městě na Moravě t plán, který upravoval myšlenky programu vlády do podmínek Žďárska. Zpočátku se však o prům neuvažovalo. Záměrem bylo spíše vytvořit z regionu rekreační oblast, ale nedostávaly se po prostředky. Úředníci z ONV požadovali, aby vláda věnovala Žďársku větší pozornost. Brzy se jednat o záměru vybudovat v regionu větší průmyslový podnik. Tradičním řemeslem ve Žďáru b proto se snahy soustředily na vybudování velkého kožedělného závodu. Jednání s vedením fir nebylo úspěšné. (Dekvě byla podřízena mj. továrna H. Trojánka.) Důvody neúspěchu byly vždy požadovaly zajištění provozních místností a bytů pro zaměstnance. A ty město poskytnout ne Zaměstnanci ONV se ale své snahy zajistit pracovní příležitosti v okrese nevzdávali. Už v poukazovat na velké místní zdroje surovin, které by byly schopné zásobovat celou řadu nově průmyslových podniků. Jednalo se tehdy například o rafinérii lihu, tkalcovně lnu, o dřevoz průmyslový závod, o závody na zpracování lesních plodů, výrobě předmětů ze slámy, umělých ad. V neposlední řadě se také poprvé jednalo o možnosti výstavby filiálky Brněnských slévá strojírenských závodů ve Žďáru (oficiální historie později toto jednání vůbec nezmiňuje). ve Žďáru byl vznik tkalcovny Františka Fajkse, která - ač prosperovala - byla v roce 1948 tkalcovské stavy skončily ve šrotu. Pro naši snahu lépe poznat tehdejší atmosféru je pozor navrhovaných podniků i rozhodnutí vybudovat závod využívající především velkého množství p Žďársku. S tím ale představy obyvatel Žďáru původně vůbec nepočítaly. 2. Rok 1948: Počátek změn Únorový převrat, kdy se dostala k moci KSČ, znamenal pro Žďársko obrat. Už první pětiletý hospodářství kladl důraz především na těžký průmysl, který podle rétoriky KSČ „naproti pře lehkému průmyslu dosud zaostával." Programová industrializace měla zasáhnout hlavně kraje průmyslu (zejména jižní Čechy a Žďársko). Informátoři to reflektují dodnes: „Vědělo se, že muselo pomoct - a Žďas byl tou pomocí." Konečnému rozhodnutí umístit podnik do Žďáru (v jednání byla i já města na Vysočině) však dosud uspokojivě nerozpletené události. Velmi zajímavá je interpretace informátorů, kteří pamatují: dva z těch, s nimiž jsem měl možnost hovořit, se dokonce ucházejí o to, že mají právě Žďáru nad Sázavou. Stanislav Růžička v úvodu reprezentativní publikace Cesta k prame reflexe 45 let vývoje Žďasu, klade důraz na to, že „teprve příští generace získají patřičn najdou i reálný pohled na vznik Žďasu." Proč? Oficiální dějiny nejenže nezmiňují jednání o podniku již v říjnu 1947, ale vykládají následné rozhodnutí prvotně jako záměr KSČ. Proti stojí publikované vyprávění Jiřího Pospíšila, tehdejšího zaměstnance ONV Žďár, podle které návrh na průmyslovou injekci okresu právě on. Vláda sice svým rozhodnutím vydala souhlas s průmyslového podniku, ale neurčila druh výroby. Brněnské slévárny však - jak víme - hledal umístily svou pobočku. Písemný projekt nového závodu předložily ONV již v květnu 1947. Ade Velké Meziříčí, Zastávka u Brna a Žďár. Volba nakonec padla na poslední jmenované. Žďár vyhovoval svou polohou relativně poblíž zdrojů surovin (zvláště Ostravsko-Karvinsko, nevyužívala). Výhodou byla i budovaná železnice Praha - Havlíčkův Brod - Brno a plánovaná Ostrava (tím by se zlepšily dopravní možnosti, které sto let předtím zapříčinily zánik žel oblasti). Žďár poskytoval i prostor pro stavbu bytů a nádrží na vodu, vyskytoval se tu slé v neposlední řadě tu byl dostatek levné pracovní síly. O svém záměru vybudovat ve městě průmyslový závod (se třemi sty zaměstnanci) informovaly B Městský národní výbor (MNV) ve Žďáru při jednání 10. října 1947 a posléze dopisem 22. list Ten nabídku přijal. „Návrh však nevzešel z řad KSČ, ale ČSL," píše Jiří Pospíšil a uvádí c KNV v Jihlavě Sedláka: „U zrodu investice Žďas jsme nebyli." Pro následné centrální rozhod velký metalurgický a strojírenský podnik ve Žďáru nad Sázavou nemotivovala vládu jen snaha oblastem, totiž že „oživí náš kraj a poskytne našemu lidu větší skývu chleba," ale také po „Po únoru 1948 se naše mladá lidově demokratická republika ocitla pod těžkým tlakem hospod ze strany západních velmocí; hrozilo i zvýšené nezbezpečí nového válečného konfliktu." Tvá „dobovému nastavení" dalo 12. března 1948 ministerstvo československého průmyslu souhlas s slévárenského podniku ve městě Žďár. Současně probíhaly přípravy na stavbu továrny na obuv ještě ve své zprávě ze 25. března 1948 nevylučoval výstavbu obou. Schválil též stavbu dalších menších továren ve Žďáru (prýmkárny, továrny na obuv) a počíta rozšířením stávajících podniků ve městě (Špilarovy továrny na kovové zboží [v Zámku Žďár], a V. Veselých, Rouskovy továrny na kovové a rybářské náčiní ad.). Sami autoři považovali t za maximalistický a počítali s tím, že jej vláda seškrtá. A opravdu: „tento plán nebyl úpl s celkovou linií výstavby především těžkého a strojírenského průmyslu, jak jej předpokláda a vláda." Ještě v polovině roku 1948 situace nasvědčovala tomu, že alespoň některé plánova budou realizovány. Ve Žďáru se v únoru jednalo o přeložení závodu na stuhy a prýmky z Krno se ale nikdy neuskutečnila. Stejně tak byl v červnu dokonce položen základní kámen a začal základy již zmíněného podniku Dekva. Přesto měl být plán výstavby průmyslu v budoucnosti c překročen, protože „některé plánované objekty byly vybudovány v daleko větších rozměrech, předpokládalo. To platí především o Žďárských strojírnách a slévárnách." Pro lepší pochopení kontextu je třeba připomenout, že Žďár byl tehdy jen zemědělským malom vesnickými staveními a něco přes čtyři tisíci obyvateli a výstavba velké továrny vzbuzoval pozornost i svým dokonalým kontrastem se stávající realitou. Když se začalo uvažovat o sta slyšet různé názory lidí, někteří nadávali, někteří to vítali." Dnes pamětníci hodnotí vyb velmi pozitivně: bylo to „od Boha", „až neskutečné," městu „vytrhl - jak se říká - trn z p času u většiny lidí pocit hrdosti na továrnu převládl: „No my jsme byli hrdý, že děláme ve tady nejlepší podnik, my jsme si toho považovali." Žďas byl sám o sobě nejviditelnějším představitelem plánovité změny zemědělského kraje na Původně zemědělské Žďársko bylo industrializováno velmi rychle. V roce 1930 pracovalo v ze obyvatelstva a jen 12% v průmyslu. V roce 1963 už byl poměr zcela jiný: 50% v průmyslu a 2 Vše bylo samozřejmě se vším provázáno. Od 1. ledna 1949 vstoupilo v platnost nové správní a Žďár se stal sídlem nového okresu Jihomoravského kraje s krajským městem Jihlavou. Správ které tímto aktem bylo zrušeno, platilo v podstatě od zrušení roboty v polovině 19. stolet charakterem mělo „odpovídat ekonomicko-politickým potřebám socialistické společnosti. V dů největšího průmyslového závodu na Žďársku (...) se počítalo s přírůstkem počtu obyvatelstv příslušníků dělnické třídy ve Žďáru nad Sázavou a s tím, že se Žďár změní nejen v hospodář v politické sociální a kulturní centrum širokého okolí." Proto sem bylo přeneseno z Nového nejen sídlo ONV, ale i dalších organizací s okresní působností, např. okresní výbor KSČ ad zahrnoval 97 obcí s 38 300 obyvateli. Také patrně následkem této skutečnosti byla v červen města Žďár a Zámek Žďár pod společným názvem Žďár nad Sázavou (od 12. dubna 1950). Při další správní reformě v roce 1960 se Žďárský okres podstatně zvětšil sloučením s okres Meziříčí, Bystřice pod Pernštejnem a Velká Bíteš a stal se jedním z největších v republice obcí, 1 672 km2, 108 000 obyvatel). Vznikla tak nová správní jednotka, jejíž hranice poprv původní horáckou oblast. Pro Žďársko a Žďár znamenala tato změna další výhody. Městský kro době vystihuje velmi přesně: „V současné době nelze ani dost dobře docenit, jak velkým pří okres pro Žďár." Vlastní stavba hal Žďasu započala 18. července 1949. „Nástup ke stavbě byl nejen slavnostn radostného nadšení a energie," oznamuje leták ke 20. výročí vzniku podniku. „Všichni občan okolí si uvědomovali, jakým přínosem pro město i celou Vysočinu nový závod bude." Do polov byla dokončena slévárenská hala. Za zpěvu Písně práce proběhla 27. srpna 1951 první slavno při níž byl za přítomnosti ministra těžkého strojírenství Gustava Klimenta slavnostně odli zvon. Výroba - „předzvěst šťastné budoucnosti" - byla zahájena. Začátkem roku 1953 se zača strojírenské části. V době svého největšího rozmachu zaměstnával podnik přes šest tisíc za Změny, které Žďas přinesl, byly natolik pronikavé, že podstatnou měrou ovlivnily vzhled mě postavení, podobu krajiny a hlavně život jeho obyvatel. Podnik brzy získal ekonomickou nad správní i společenské instituce, určoval rozhodujícím způsobem život nově přišlých dělníků obyvatel Žďáru. Díky tomu proběhl ve městě v prvních desetiletích po druhé světové válce s „tavící kotlík" se vším, co jej provází. Nepochopíme-li tedy hlavní příčiny těchto změn, n změnu samu. Literatura 25 let národního podniku Žďárské strojírny a slévárny. Žďas 1976. Andrš, J. 1978: Historie n.p. Žďárské strojírny a slévárny a jeho socialistická výstavba. práce VUML ve Žďáru nad Sázavou. Jirout, J. 1996. Tak to bylo. In: Cesta k pramenům, pp. 28-32. Žďár nad Sázavou: Žďas. Kolektiv autorů 1972. Okresní město Žďár nad Sázavou zdraví 35. výročí osvobození ČSSR Sov Žďár nad Sázavou: ONV. Konzbul, J. (ed.) 1975. Budování socialismu na Žďársku. Brno: Blok. Obecní kronika Žďár nad Sázavou 1947-1973 Pospíšil, J.1996. Hospodářské a politické podmínky Žďárska. In: Cesta k pramenům, pp. 14-1 Sázavou: Žďas. Roth, K. 2000. From the Study of „Folk Culture" to the Study of (Socialist) „Everyday Cult Undesired Transition? Plenary paper presented at the conference of the International Assoc Southeast European Anthropology, Sofia, September 14-17. Růžička, S. (ed.) 1996. Cesta k pramenům. Žďár nad Sázavou: Žďas. Zpráva o umístění SBŠ závodu 11 ve Městě Žďáru. Výroční zpráva o výstavbě. Spojené strojír Bohumíra Šmerala n.p. Brno 1.1.1950 Poznámky [1] Jde o metody biografickou, metodu řízeného rozhovoru a o výzkum kolektivní paměti. Roth (2000:5) Rozhovor č. 4 - J. Š., rozhovor vedl Josef Porsch 21.8. 2001. Zajímavé je, že se tehdejšímu ONV říkalo „učitelský", protože do něj jednotlivé politické učitele, a že tento fenomén velmi zajímavě reflektují informátoři (Rozhovor č. 28 a 29). Vlastně v celém soudním okrese Žďár i v politickém okrese Nové Město na Moravě dostali víc než komunisté. Konzbul (1975:42). Tato publikace už svým názvem (Budování socialismu na Žďársku) napovídá byla závazným podáním historie a pohledu na realitu oblasti. Rozhovor č. 29 - Z. B., rozhovor vedl Josef Porsch 4.11.2001. Podle posledního sčítání lid do počtu lidí věřících, tj. sdružených v nějaké církvi, druhým (po Zlínsku) krajem v repub jedním ze šesti okresů, kde počet věřících přesahuje padesát procent. Pospíšil (1996:15). Konzbul (1975:59). Rozhovor č. 26 - p. R., rozhovor vedl Josef Porsch 2.11.2001. Růžička (1996:1). A to s podporou Krajského národního výboru (KNV) v Jihlavě a Státního plánovacího úřadu v (1996:14-15). Pospíšil (1996:15). 2. ledna 1949. Obecní kronika Žďár nad Sázavou 1947-1973, s. 46. Kolektiv autorů (1972:6). Šlo tehdy o nátlak Sovětského svazu. Tehdejší interpretace KSČ b „Je přirozené, že vláda obrátila pozornost na chudé a zaostalé kraje." Andrš (1978:2). Ane byla dlouho opomíjena. Pak přišla historická spravedlnost." (25 let národního podniku Žďár slévárny.) V roce 1947 zřízena komise pro pomoc hospodářsky slabým krajům a jmenovitě urči akci. Vysočina byla určena pro kovoprůmysl. (Zpráva o umístění SBŠ závodu 11 ve Městě Žďár o výstavbě. Spojené strojírny a slévárny Bohumíra Šmerala n.p. Brno 1.1.1950) Více o tomto plánu v pojetí KSČ viz Konzbul (1975:59-61). Konzbul (1975:61). Až v březnu 1949 bylo rozhodnuto, že se podnik stavět nebude. Podrobnosti viz Kolektiv aut Konzbul (1975:61). Je třeba říci, že odezvu tohoto názoru - vybudovat jeden obrovský slévá strojírenský podnik namísto několika menších s jiným zaměřením vidíme i v nedávno přepsaný nad Sázavou: „Od počátku roku 1949 bylo zřejmé, že jedinou cestou k rozvoji (...) je vybud investičního celku - slévárny a strojírny." Filka - Švoma (1998:122). Jirout (1996:28). Rozhovor č. 6 - K. Ch., rozhovor vedl Josef Porsch 21.8. 2001. Rozhovor č. 4 - J. Š., rozhovor vedl Josef Porsch 21.8. 2001. Rozhovor č. 4 - J. Š., rozhovor vedl Josef Porsch 21.8. 2001. Rozhovor č. 8 - M. B., rozhovor vedl Josef Porsch 22.8. 2001. Konzbul (1975:103). Administrativní změny se staly zdrojem averze zrušených okresních síde nad Sázavou, která je pociťována dodnes a odráží se i ve výpovědích pamětníků. Zmiňuje se Obecní kronika (s.171, 182 ad.) i pamětníci. Podle posledního sčítání lidu (v roce 2001) měl okres Žďár nad Sázavou 196 obcí a 125 590 Nejvíce obyvatel z nově vzniklého kraje Vysočina žije právě v okrese Žďár nad Sázavou (24% [2.4.2002] Obecní kronika, s. 182. 25 let národního podniku Žďárské strojírny a slévárny. Bylo to v roce 1967, přesně 6329. Zdroj: materiály a.s. Žďas. Josef Porsch [ URL "LM-308.html "]