Našinci a cizinci. Mentální orientace a kulturní obraz cizinců v pohraničí ****************************************************************************************** * Irena Szlachcicowa ****************************************************************************************** Abstrakt Pocit sociální identity je vyjádřením potřeby sounáležitosti a podobnosti ostatním. Je urč příslušnosti jedince k různým společenským skupinám a kategoriím. Pojem „identita“ obsahuj dvojakost významů: zaprvé, poukazuje na podobnost, totožnost, vztahuje se k bytí nebo zůst Druhý význam poukazuje na odlišnost, jinakost, odlišování se od ostatních. Identita poukaz někým“ trvale a jinak než ostatní, lokalizuje jedince ve světě a v čase, je poukazem na je a odkazuje na sociální identifikace. Sociální prostor, jež je vnímán jako vlastní, je defi pocitem sounáležitosti a soudržnosti. Pohraničí jak z hlediska zeměpisného, tak i sociálně-kulturního je rozdělený prostor. Pohr definováno sousedstvím států, národů a kultur, je oblastí koexistence a pronikání, přičemž procesů je prostorová blízkost. Vztah k prostoru zde má význam definující kvalitu a charak vztahů. Hranice symbolizuje historicky vytvořené nebo politicky vnucené dělení na „našince upevňuje sociální odstup vůči jiným společenstvím. Máme zde co dělat s antagonizací soused uzavíráním se ve vlastní skupině silným zdůrazňováním své skupinové přináležitosti a pocit odlišnosti. Zároveň je pohraničí oblastí znásobeného a bezprostředního kontaktu s odlišnou v pohraničí ve svém důsledku formuje novou identitu, nového člověka z pohraničí, jeho soci identitu kulturní. Problém formování identity člověka z pohraničí jsme sledovali rozsáhlým týmovým výzkumem n a polsko-českém pohraničí. V této stati se zabývám otázkou reflexe jiných v pohledu obyvat Euroregionu Nysa, konkrétně obrazy Němců, Čechů. Výzkum potvrdil, že proces definování kul představuje podstatný prvek biografických autokreací obyvatel pohraničí. Odráží historicky pod nejrůznějšími vlivy se proměňující vztah k jiným, kteří žijí za hranicí. Je ovlivňován úrovní těch, kteří se vztahují k jiným. Změny na mentální úrovni probíhají značně pomaleji než proces vytváření nového institucion Navíc společenská změna nejen způsobuje pozvolné objevování nových forem myšlení a jednání také při udržování starých mentálních vzorců, které jsou dědictvím minulosti: z období reá i z doby dřívější. Stálost mentálního dědictví se projevuje ve srážce s novou formou insti společenského života a nezůstává bez významu pro kvalitu nových orientací. Mentální profil obyvatel polské části Euroregionu Nysa podmiňují: zakotvení v rodině, důvě solidárnost jiných, vztah k vlastní společnosti, postoj k proměnám současnosti a vztah k h Lámání předsudků a stereotypů, růst vzájemného zájmu a utváření nových forem kontaktů mezi pohraničí není jen prostým derivátem institucionálních řešení. Úspěch posledně jmenovaných na směřování a intenzitě strukturálních přeměn sousedících společenství, tak i historicky mentálních orientací jejich příslušníků. Ve světle provedených analýz je třeba konstatovat rozdíly a podobnosti v mentalitě se mohou ukázat být klíčem ke stanovení směrů a možností mezilidských kontaktů v budoucnosti. Novověk zrodil fenomén globalizace a zanikání hranic, a zároveň otevřel i zúžil životní pr Redefinování hranic, jež kolem nás probíhá, způsobuje, že dřívější hranice ztrácejí svůj v jejich místě se objevují jiné, kvalitativně nové. Hranice může být vnímána prostorově, ve - je pak linií vyznačující národní a státní území, - ale rovněž koexistencí a konfrontací jež toto dělení generuje. Soudobé hranice vytyčují oblasti plné protikladného působení moc nichž jsou probíhají procesy státní centralizace a národní homogenizace obraceny takto šir různorodostí vniveč. Kulturní a etnická společenství zaplňující pohraniční prostor určují a vzorců myšlení, představujících základ probíhajících identifikací a procesů hledání iden Lidé sami sebe vymezují, a zároveň jsou ostatními identifikováni. Subjektivní pocit identi od totožnosti jedince, jež je mu zvnějšku připisována ostatními. Jednotlivec, jež sám sebe svou osobnost popisovat jako odlišnou od jiných a neopakovatelnou. Osobní identita jí zaji výjimečnosti vlastní osobnosti a umožňuje vnímat sebe sama jako stále stejného, navzdory p jím přinášených změn. Tentýž jedinec může být rozeznáván a sám sebe může poznávat prostřed vzorce nebo hodnoty sdílené s ostatními a od ostatních přijaté. Pocit sociální identity je potřeby sounáležitosti a podobnosti ostatním, je určován pocitem příslušnosti jedince k rů skupinám a kategoriím. Pojem „identita" obsahuje základní dvojakost významů: zaprvé, pouka podobnost, totožnost, vztahuje se k bytí nebo zůstávání stejným. Druhý význam poukazuje na jinakost, odlišování se od ostatních. Identita poukazuje na „bytí někým" trvale a jinak ne lokalizuje jedince ve světě a v čase, je poukazem na jho „zakořenění" a odkazuje na sociál Společenský život sám v sobě generuje různorodé způsoby třídění reality, a ona realita se uspořádaná prostřednictvím dělení a klasifikací, jež v ní provádíme. Klasifikace objektů s světa podle kritérií náš - cizí plní fundamentální roli v procesu jeho strukturalizace, a rovněž nezbytnou pro všechny identifikace jedinců. Pocity vlastní - cizí jsou protiklady, doplňují. Sociální prostor, jež je vnímán jako vlastní, je definován podobností, pocitem s soudržnosti. Pohraničí jak z hlediska zeměpisného, tak i sociálně-kulturního je rozdělený prostor, stan odděluje to, co je politicky, ekonomicky a kulturně odlišné. Pohraniční území je definován států, národů a kultur, je oblastí koexistence a pronikání, přičemž základem těchto proces blízkost. Vztah k prostoru zde má význam definující kvalitu a charakter společenských vzta krátkém eseji Cizinec označuje způsob vnímání prostoru jedincem za podmiňující a definujíc ostatním osobám - [...] „vztah k prostoru je, na jedné straně, podmínkou, na druhé straně vztahu k člověku". Zakořenění v sociálním prostoru je možné pouze uprostředsvých, proto ta prostoru činí interpretací definování vztahu náš - cizí. Zdrojem cizosti je odstup a nemož s okolím, navzdory prostorové blízkosti, cizost tedy znamená, že „blízko se nachází vzdále Kategorie cizosti je zde budována jako abstraktní vztah, nemá vztah ke konkrétní osobě, al celkové třídě jevů. Cizí se stává nikoli „jednotlivec, ale určitá obecná kategorie lidí". lze snadno připsat dichotomické schéma hodnocení partnera interakce podle kritéria „my-oni symbolizuje historicky vytvořené nebo politicky vnucené dělení na „našince" a „cizince", u odstup vůči jiným společenstvím. Máme zde co dělat s antagonizací sousedských vztahů, uzav vlastní skupině silným zdůrazňováním své skupinové přináležitosti a pocitem vlastní odlišn je pohraničí oblastí znásobeného a bezprostředního kontaktu s odlišnou kulturou. Život v p vyznačuje rozmanitostí a svébytnou dynamikou, jež vyplývá z prostorové blízkosti, vzájemný a vztahů k různým kulturám a společnostem. Identita jedince existujícího v podmínkách sous společenství, dvou kultur je budována prostřednictvím neustálé volby. Život v pohraničí ve formuje novou identitu, nového člověka z pohraničí, jeho sociální vědomí a identitu kultur dlouhodobých vzájemných kulturních kontaktů je nejednou vznik kvalitativně nových kulturní formování nového člověka z pohraničí, jeho vědomí a kultury". Pohraničí, jako oblast „konfrontace různých hodnotových systémů, životních postojů, životn etnických kultur a kultur vůbec", představuje zvláště atraktivní místo zkoumání formování, změny vztahů jednotlivce vůči „svým" a „cizím". Lokalizace jedince v pohraničním prostoru kulturně Jiných očividnou skutečností, vynucuje si nutnost zaujímat vztah k tomu, co je od a zásadně tak ovlivňuje procesy jeho identifikace. Námi vedený výzkum na polsko-německém a polsko-českém pohraničí, v polské části Euroregion že proces definování kulturně Jiných představuje podstatný prvek biografických autokreací pohraničí. Biografické obrazy Němců Politické a společenské změny odehrávající se Evropě devadesátých let vytvořily novou situ německém pohraničí. Nové politické podmínky zahájily změnu historicky ustáleného negativní souseda. Otevření hranic přineslo emoce a smíšené reakce na straně polské společnosti. Pod vycházelo vstříc očekáváním mnoha Poláků, neboť umožnilo kontakty se Západem, u jiných vša etnické obavy a pocit ohrožení. Sousedství Poláků a Němců, jejich vzájemné postoje a míněn navzájem, to je významný rozměr vědomí polské společnosti vůbec, obyvatel pohraničí zvlášt V kolektivní paměti Poláků Němci vystupují v navzájem protikladných rolích: na jedné stran vysoce ceněné Západní civilizace, na straně druhé - „odvěkých nepřátel Polska". Obě tyto r vliv na charakter současných polsko německých vztahů v pohraničí. V těchto vztazích, za pr odstup, a někdy dokonce - otevřená antipatie mezi sousedícími národnostmi, což vyplývá jak historických zkušeností, tak i z pocitu sociálně-ekonomické asymetrie mezi Německem a Pols objevují se v nich prvky pragmatického tlumení předsudků a osvojování si cizího na základě kontaktů, v nichž Poláci a Němci vystupují v roli partnerů. Postoje Poláků vůči Němcům se dosti vysokou měrou ambivalence, což znamená nedostatek koherence v hodnocení sousedů a pe sousedských vztahů. Pozitivní hodnocení a ochota rozvíjet vzájemné kontakty je provázena n negativním obrazem partnera. Sousedství národů formuje stabilní formy kulturních kontaktů jak v rovině interakcí jedinc sbližování mezi skupinami. Sousedské vztahy naplňují kontakty s kulturně Jinými, jež se vě měrou zakládají na vědomostech o sousedech a na postojích vůči odlišné kultuře. Poválečné Poláky a Němci těžce ovlivnilo faktické _________________________ přerušení kontinuity kulturní tradice na západním území. Radikální změny, k nimž došlo po válce, přinesly ideologickou reinterpretaci historie těchto území, a spolu s tím nárůst ne postoje vůči sousedům. Paměť o Němcích, kteří kdysi tato území osídlovali, ve výpovědích P neexistuje, je tedy těžké odvolávat se dnes k prostoru jako ke kulturnímu dědictví nejen s skupiny, ale i skupiny vlastní. Vzdor tomu, že polsko-německé pohraniční území jako sociál prostor bylo kulturním dědictvím obou národů, je v důsledku předsudků a negativních stereo po válce posílit národní identifikaci Poláků, vztah k prostoru zřetelně zapsán do národní Poláci, kteří zde v současnosti žijí, tento prostor považují za prapůvodní polské území, „ mnohasetleté ztrátě, a formování „malých vlastí" a emocionální vazby s regionem bylo prová „německých dějin" těchto území z paměti. Analyzujeme-li biografická vyprávění starších obyvatel pohraničí lze si jen stěží nepovšim většina událostí, jež konstituují jejich aktuální vnímání sousedů, se odehrála v minulosti závisí na intenzitě a frekvenci tehdejších interakcí v pohraničí. V pokolení prarodičů se konstituuje především prostřednictvím zkušenosti z válečného období. Zaujatost respondentů je důsledkem traumatických prožitků z doby okupace a s ní souvisejících situací ohrožení a zkušenosti upevnily historicky zformovaný negativní obraz Němců v očích Poláků. Paní Julie: Němci mě vzali na nucené práce když jsem chodila do páté třídy za tamtoho Pols jsem z páté třídy, začala válka. [...] Tehdy dělali šťáry kam chodilo hodně dětí brali neb když se někdo nedostavil byla šťára brali i na ulici [...] Z jedné strany policie, z druhé vozy a jenom na papíry zapisovali a na ty vozy a do okresního města Bučače. Protože to Buč město, a tam vlak už byl přistavený dobytčák a všechny kluky, chlapy, starší ženy, dívky v dobytek do těch vagónů a nás do Čortkova to je ještě dál tam jak blízko... V Čortkově dopl vlak a jako prasata prostě nás zavezli do Przemyślu, v Przemyślu vyložili a koupání, čtyři a vyšetřovali, který byl nemocný na jednu stranu, který byl zdravý na druhou stranu a láze naložili. Dali nám po kousku takového salámu koňského, byl takový slaný a takový jako jako chleba nic k pití nic a celou noc jsme jeli, nic člověk neměl nic nebylo , protože to byla naložili a až do Vídně a ve Vídni nás vyložili na Arbeitsamt a nás zavedli a tam přicházel brali nás kolik, komu to... Paní Mira: Pamatuji se, jak lidi pokládali na zem a že jsme se dívali jak oni...byly vidět anebo ty mladé kluky, šli na pláž, a tam hned byla kasárna Němců, ne, no tak šli ti usmrka jim zbraně, tak později je přitáhli, pozabíjeli, ukázali a za chodníkem se dalo jenom kole leželi na tom náměstí v Skierniewicích... ach viděla jsem, viděla! Něco jsem se nadívala! Paní Urszula: Němců se všichni báli, jako ohně se báli těch Němců. Jak jsem viděla, jak on jak ty partyzány pozabíjeli i děti zabili... Ve vyprávění starých lidí je dáváno najevo nepřátelství a negativní postoj vůči Němcům jak osobních tragédií a neštěstí, jež postihla Poláky během války. Obraz Němců je však jednoro li se na ně jako na jednotlivé lidi, jsou vnímáni jinak než v případě, kdy vystupují v rol německého národa. Motiv „dobrých a zlých Němců" je zvláště důležitý ve vyprávění osob vyve práce do Říše nebo zaměstnaných u německých zaměstnavatelů v okupovaném Polsku. Popisy oso s Němci vykračují mimo schéma, časté je vyprávění pozitivní pod heslem „všude žijí lidé (. dobří i zlí". Charakteristický obraz takové strategie konstruování obrazu německých okupan vyprávění paní Krystyny: Paní Krystyna: Pracovala jsem na takovém polním velitelství. To bylo vojsko, polní četnict neměli s civilisty, jen s vojáky. Tam jsem pracovala. No a tam mě Němci přivedli na ten vý říkali, že zatkli mou sestru, že k výslechu. Ale mě vedl takový starší, a já jsem byla tak štíhlounká, no vychudlá, vyhladovělá - tak člověk vypadal, taky jsem teď drobná. Zavedl mě říkají: „Chceš ještě vidět sestru?" Já říkám, že chci, „protože sestra umře". A ona vešla moje sestra byla černovlasá, a já blondýnka, protože já jsem byla po tatínkovi. Tak jak ve měla černé i tvář černou od bití. Když jsem ji uviděla, tak oni jí řekli: „Vidíš, ty se ne a tvoje sestra nám všechno pověděla." A to nebyla pravda! A já jsem byla strašpytel pořád, jsem měla, že jsem řekla: „Aničko! To není pravda, já nic nevím, nic jsem neřekla!" Takže mě přiskočil, chtěl mě praštit, ale ti, co jsem pracovala v té vojenské, jak to bylo Albra esesmani a byli ti jiní. A nedovolili mě bít. Řekli: „Ona pracuje u nás od rána do deseti" nás pracovalo asi dvacet Polek. Tam to v kuchyni, to se uklízelo, jakou dali práci . A ned můžeme vyslechnout." A jí a nedovolili mě bít. Existenci vícerozměrného obrazu Němců v paměti Poláků potvrzují vzpomínky z poválečného ob Poláků, kteří přišli do pohraničí z východu dokumentují soucit s osudem civilního německéh jež - podle názoru respondentů - „potkalo totéž, co jsme prožili i my". Tento společný osu německé práce, disciplíny a pořádku, to vše způsobilo, že vztahy mezi obyvatelstvem přichá a Němci, kteří zůstali na západním území byly často prosty nenávisti. Takřka u všech našic společné bydliště vedlo k pozitivní verifikaci obrazu Němců, a v některých případech - k v stálejších vazeb a udržování kontaktu s německými sousedy i po jejich vysídlení. Paní Janina: Němci, oni byli také chudáci, protože Hitler si s nimi dělal, co chtěl, také všecko... Oni nebyli k Polákům, když tady bydleli, nebyli zlí, a Poláci k nim nebyli. A po po válce chudý. A jeden druhého si vážil. A nebyly takové drastické scény, že by to snad b byl Němec, ne. Jak jsem se mohla na něm mstít, když jsem sem přišla bydlet... My jsme měli také dům a tam nás vyhnali. A je vyhnali odsud. To je... víte... to je totéž. To se musí p člověk pochopil. Paní Marie: Když jsem sem přijela ve 46. roce, to tu ještě byli Němci. Tady sousedi, toho, to jejich vysídlení, vůbec... viděla jsem, že někteří Němci byli s Poláky zadobře, a někte bití, naříkali...to, to jsem viděla. Ke mě Němka přicházela, i když jsem neuměla německy, přišla a přinesla mi mléko, protože ona byla u hospodáře, ale musela to mléko krást, proto jsme byli velmi chudí, tak mi přinesla mléko, a já jsem něco uvařila a poslala jim to. A b Poláci, že byli lidé, ale byli takoví Poláci, že trápili Němce. Támhle v tom domě Němců, d byli, osadník, normálně.. vyhnali je tak jak stáli. Plakali, a tak jak stáli, tak odešli. dětmi a s tchánem, odcházeli s prázdnými pytli. Něco si připravili s sebou... nenechali je Němci udělali v Polsku hodně zlého, ale ti civilisti ti nic neudělali, a byli... já jsem s jsem byla mladá, plakala jsem když je bili policajti po zádech, protože tam něco pokřikova já... jsem plakala, a vyjít se nedalo, protože by bylo i se mnou zle, a já jsem byla v tak Poláci také týrali Němce. Zdroje negativních postojů vůči Němcům lze také najít v obavách z ingerence ekonomicky sil do ekonomických zájmů Poláků (příkladem může být strach z „vykupování polské půdy"), jakož národní hrdosti, v některých situacích ceněné výše, než aktuální ekonomické zájmy. Svůj pe polskosti a s ním související nechuť „sloužit" Němcům otevřeně demonstruje paní Janina: Paní Janina: Naši Poláci, to vám musím říci, kolem nich velmi opatrně chodili, protože tad velký, teď to už všechno upadá, ale když zrovna otevřeli hranice, jak to všechno... To Něm kteří byli vychytralí, tak hned dělali kokosy...peníze. To těm Němcům dokonce Polsky, říká chodí, prodává lízátka a „Bite schön", já říkám: „Babičko, Prosím pěkně je třeba říkat, a bude chtít, tak koupí. Jen se před Němci neponižujte, málo vás byli v tom..." Babička...ti ticho...utekla mezi lidi. Říkám: „Ve vašem věku se nesluší lézt mu... tak se před ním poni když bude chtít koupit." No, ale holt každý člověk má svůj systém. Každý člověk uvažuje po říkám, že jsem Polka a já se za to nemusím stydět. Já neumím německy. Já jdu... on dokonce to on vám nepromluví polsky. A já se mám před ním ponižovat, abych s ním mluvila německy. jsem Polka. Takže takhle ne. Je třeba si sebe také trochu vážit. Neměnnost společensky ustálených stereotypů není udivující v generaci tradicionalisticky z lidí; jsou však zajímavé, pokud jde o generaci vnuků, kteří - teoreticky - by měli být spí vzájemnému poznání. Ukazuje se však, že ani vysokoškolské vzdělání, ani četnější mezikultu nejsou zárukou účinné přeměny předsudků, pokud jsou reálné vztahy mezi potencionálními par hodnoceny jako pro jednu ze stran zjevně nespravedlivé. O negativních zkušenostech v konta vypráví Marek, který v důsledku nevydařené obchodní spolupráce s německými partnery utrpěl finanční ztráty: Marek: Snad jedna prohra, jíž jsem utrpěl, obchodoval jsem se sportovním zbožím s Německem se, že jsem přišel o hodně peněz (...) Taková prostě nedůvěra ke spolupráci s Němci, že kd přijdou do obchodu a chtějí něco koupit, tak je obsluhuji s nechutí. Rozumím, že je třeba poskakovat, protože takové jsou požadavky...no, ale nepřehánět to, no přece nebudu Němcům kolik, abych vydělal jen pár grošů. Ne, nemám je rád a konec. Konec konců, Němci se na nás takže... myslí, že jsme horší a hotovo. Pocit nerovnosti ve vztazích s Němci je také jedním ze základů patologických jevů, k nimž pašování zboží a lidí přes západní hranici. Pašeráci si zvykli na existenci hranice, a z p německých sousedů čerpají reálné zisky. Jejich výpovědi dokumentují jak nedostatek hlubší co dělají, tak nad vztahy s Němci: Jacek: To pašování tady je, tam mají, mají, jsou tam práce, pár míst pa, pašeráků. Kdysi j kdysi, taky jsem vzal Rumuna převáděl jsem, na zádech, protože se bál v zimě přes Nysu. My že tak něco jsem vydělal, protože jsem převedl jednoho. Později mě pohraniční stráž chytil uviděli, nevím proč se nedovtípili, kalhoty jsem měl, všechno mokré. Nakecal jsem jim, že že, že jsem spadl do rybníka v ledu. Že byla zrovna zima, že tam byl zrovna nedaleko rybní bruslit, že se led probořil, a zapadl jsem tam. Uvěřili mi to, stejnou pohádku jsem namluv hned vydělal, pamatuju že to bylo sto švýcarských liber. Jsem vydělal no a sto marek, od n Později jsem to už nedělal, a moji kamarádi, takoví kamarádi, ze třídy kluci, to chtěli, c tak cigarety na člu, člunech pašují, takové různé blbosti. [...] Na hranici je teď zatím k chytili, ty pašeráky hlavní. Ne, Němci tam vůbec nic necítí, ale je vidět, že nemají rádi Němce, tak to je. Postoj pragmatického využívání přítomnosti německých sousedů k realizaci vlastních zájmů n patologické a krajně instrumentální podoby. Příležitostí k mnohostranným a pozitivním vztahům bývá často studium a práce v Německu. Ta našich vyprávějících uvádí příklady osob z rodiny nebo z okruhu blízkých známých, kteří pr studovali na německé straně hranice. Návštěvy Poláků v Německu se mohou stát podnětem k zá zvyky a kulturu. Porovnávání standardu a organizace každodenního života v takových situací obvykle ve prospěch Německa, což - samo o sobě - zlepšuje jeho obraz v očích Poláků. Pozit Němců nalézáme ve výpovědi Agnieszky, jež se před několika lety léčila v německé nemocnici Agnieszka: Přítel mé rodiny, ten, co mě vozil na tu operaci, v Německu, tak právě tam... j dobu u něho bydlela... Měli jsme tam...takové návštěvy...na kontrol...hned z kliniky. No a spoustu... tedy nerozuměla jsem těm lidem, ale můj strýc...překladatel...překládá němčinu překládal, takže...že lidé jsou opravdu přátelští a celkově jiní...než tady lidé...dá se ř polských osob...Je snazší, podle mě, se s nimi domluvit a...jsou prostě jiní...o hygieně t neříkám. Jde mi právě o lidi, o tu přátelskost, nějakou, no třeba cizí člověk, a každý, k ní chová [...] Člověk...nemocný člověk, který nevstával z postele...chtěl jet dolů do haly daly do výtahu postel a dolů...A kdo by totéž udělal tady...Podívej se chlapče z okna, kdy haly...Opravdu, nedá se to...nedá se to prostě porovnávat... Vzájemné osobní kontakty v pohraničí se naplňují především v oblasti obchodních kontaktů, dráždit, jinými je to zase vnímáno jako šance rozvoje okrajových pohraničních oblastí. Tak týká také přítomnosti Němců v pohraničí, kteří jsou někdy vnímáni jako „spasitelé" ekonomi regionu. Pozitivní vztah k Němcům v roli investorů a turistů dokumentují výpovědi paní Wan Paní Wanda: Na ulici je slyšet spoustu Němců, ale kdyby tu Němec nebyl, všechno by zkracho že sem Němci přijíždějí, oni tady, oni tady jsou, oni to neříkají, ale oni jsou z okolí, o vesnic, oni se ještě jezdí dívat. Právě tam, kde jste včera byla, tak k ní, k nim přijíždě viděl a mluvila jsem s nimi, majitelé toho domu. Kdyby oni to neopravovali a nepracovali n dávno spadlo. Ale to, že oni do toho domu investují a opravují, tak proto ještě stojí... Adam: Často se tu pohybují Němci, Češi, často se ptají na cestu, zvlášť Němci. Takže se ji pořád trochu znám němčinu, tak celkem jednoduché věty taky dokážu odpovědět a vysvětlit ji nějakého města, nebo na benzínku. Jsem pro, aby jich sem přijíždělo co nejvíc, protože to našeho města. To, co oni v našem městě utratí, získají obyvatelé, a když budou bohatší oby bohatší město. Blízkost hranice s Německem formuje životní plány mladých, změnám otevřených respondentů. je chápáno jako svého druhu intelektuální kapitál, umožňující v budoucnu realizovat atrakt kariéru. Účast na přeshraničních iniciativách je obvykle spojena s prolamováním dřívějších stereotypů a s angažovaností v budoucích osudech regionu, na druhé straně - nad autentický rozvoj situace v pohraničí někdy převáží osobní ambice. Oba námi uvedené postoje jsou patr Lukáše: Lukáš: Mým snem bylo dostat se na práva. Studovat právo tam, o to se víceméně zajímám, neb v tom případě tam studovat např. mezinárodní vztahy, a myslím, že potom bych měl větší šan práci např. někde tady v příhraniční oblasti např. jako odborník na porozumění mezi národy působící organizaci, no nevím, jestli mi to vyjde, to ukáže čas, ale myslím, že po studiíc vrátil do Zhořelce, poněvadž po čase to tady, tedy to město se začne rozvíjet, [...] Právě mě také tady by měli radní vůbec umožnit umístění nějakého zahraničního kapitálu, může být prostě o to, aby se tu něco rozvíjelo, vytvářelo se a pak si můžeme být jistí, že lidé zač přijíždět, a ne odsud odjíždět do větších měst, protože tu bude snazší sehnat práci, po st určitě bude možné něco najít. Z mentality mladých Poláků žijících v pohraničí pomalu začínají mizet dřívější stereotypy, zaujímá zájem o poznání jazyka a německé kultury, směřování ke spolupráci a formování sous nového typu. Vzhledem k existenci předsudků, a také s ohledem na nesouměřitelnost polského ekonomického potenciálu jde však o proces pomalý a nerovnoměrný, jež rodí ambivalentní pos obyvatel k jejich německým sousedům. Jejich projevem je právě jednoznačnosti vzdálený obra analyzovaných biografiích. Češi v autobiografiích Poláků Analýza rozhovorů ukázala, že jižní sousedé jsou Poláky vnímáni výrazně jinak, než jak tom popsaném obrazu Němců. Němci jsou bezpochyby přítomni v procesu formování identity Poláků historického a biografického hlediska vztažný bod jejich sebeidentifikace. Způsob vnímání vzájemných vztahů je zásadně odlišný, sousedské vztahy jsou charakterizovány především lho bez zajímavosti skutečnost, že Češi se v biografickém vyprávění neobjevují „spontánně", na otázky na téma mínění o sousedech a o kontakty s nimi naši respondenti nejčastěji odpovída a celá otázka končila na zmínkách o sporadických nákupech v Čechách. Takové povrchní, do z formalizované kontakty nejsou příznivé pro bližší poznávání a navazování trvalejších osobn přijíždějí do Polska dosti zřídka, a Poláci jezdí do Čech pouze na nákupy, které - jak ve zdůrazňují - jsou stále méně atraktivní. Výsledkem je situace, kdy ani prostorová blízkost historicky zakořeněných, jednoznačně negativních stereotypů Čechů mezi Poláky nemá vliv na prohloubení sousedských vazeb. Lze se domnívat, že v případě Poláků a Čechů zásadní překážku vzájemného poznávání předsta kulturní cizost, ale lhostejnost a nezájem. Blízkost hranice, možnost snadno ji překračova zjevných kulturních rozdílů mezi Poláky a Čechy by měly být příznivé pro intenzifikaci vzá vedené statistiky však dokazují, že se tak neděje. Vztahy mezi Poláky a Čechy, jež v posle nikoli bezdůvodně získaly název „chladné sousedství", jsou budovány na základě minimálních o sousedech, sklonu ke stereotypnímu myšlení a obecném nedostatku sympatií. Slabé zaměření sousedské integrace a spolupráce s Čechy jsou patrné přes vnímání mnohých podobností na úr života mezi oběma národy a prakticky neexistující jazykové bariéře. Neznalost jazyka není vzájemné komunikaci, a získané zkušenosti umožňují konstatovat, že „na druhé straně je to nás", Češi se ani vzhledem ani způsobem života výrazně od Poláků neliší. Lhostejný vztah vůči Čechům mezi polským obyvatelstvem v pohraničí je charakteristický jak prarodičů, tak i pro generaci vnuků, jedni i druzí hodnotí životní prostor svých sousedů j přitažlivý a málo zajímavý. Lhostejný postoj v generaci starších lidí se zdá vyplývat před prostorové mobility jejich generace. Obvykle hovoří o nedostatku času a motivace k cestám Paní Jaroslava se raději „nevzdalovala" z obavy o hospodářství a děti. Paní Uršula se zmiň je „prý laciněji", ale ona sama nemá ani pas, protože nikdy neměla možnost vycestovat do z zřetelně se proti nápadům podnikat „obchodní výlety" do Čech vyslovuje pan Edward: Pan Edward: Řeknu vám upřímně, že jsem tam ani jednou nebyl. Lidi tam jezdí a obchodují a ještě ani jednou nebyl. Ani v Německu, ani v Čechách. [...] Bydlím u českých hranic, řeklo Ale ani jednou jsem tam nebyl. Jednou jsem byl na borůvkách a sbírali jsme, ale abych přeš Už mne přemlouvali, abych jel. Protože je tam levněji, i vodka a jiné věci. No tak to něja že se vymluvím a nejedu. A třeba s vodkou, já vám řeknu, že já si občas rád dám skleničku, Protože svinstvo, promiňte, pít nechci. Když pít, tak vypít o sklenku míň, ale dobrého. A s Čechami jsem neměl nic co dělat. Nebyl jsem tam ani jednou. Ani v Německu, ani tam. Mladí Poláci z pohraničí se, jak se zdá, u svých českých sousedů necítí nesví - „obchodní kole do Čech, výjezdy na diskotéky do Prahy, a dokonce práce za jižní hranicí zdá se potvr že je tam podobně jako v Polsku. „Podobně" však pro některé z respondentů znamená stejně n zaostale a provinčně. Jiným slovo „podobně" ukazuje na jazykovou blízkost a s ní souvisejí relativně snadného porozumění Poláků s Čechy. Tato blízkost a také blízkost prostorová jso že polsko-české pohraničí se jeví společně, ačkoli odděleně Poláky a Čechy obývaným životn známým, přátelským, ale obvykle bez hlubších kontaktů mezi sousedními národnostmi. Čechy s části Poláků i nadále pojí především s levnějším alkoholem a určitou skupinou českých potr výrobků. Ewelina: je tu blízko do Německa i do Čech... Jestli se to nějak pociťuje? Copak já vím, m je skutečně blízko, hned za L., dá se dojet na kole... Když jsem chodila do školy, tak se známými... no nejprve pro sladkosti - pamatuji se, že se vždycky kupovaly takové malé česk s kávovou příchutí a ještě se kupovala taková kondenzovaná mléka do kávy- pamatuji se, u n byla jen s čokoládovou příchutí, a v Čechách také jahodové a toffi. No ale to bylo na zákl byla starší a měla jsem sama pas, tak se z Čech přivážel alkohol, zvlášť pivo, ale i vodka strašně levně. Kamil: Řeknu ti upřímně, že v Čechách jsem nebyl ještě ani jednou. A hranice je tady hndel někam jezdí na pivo, a já jsem nikdy nebyl, tak nějak..nevím. Agata:...nejezdím do Čech a vlastně jsem byla jenom jednou v Liberci, ale to bylo nedávno jsou ty tam... v Č. byly otevřeny nedávno, asi před třemi lety jsem nemohla vycestovat, by Vroclavi. To taky souvisí s tím, že nemám auto, a nemám čím jezdit, ačkoli jsou lidé, kteř Necítila jsem takovou potřebu, tím spíš, že (úsměv) kontakty z té strany stojí jen na kšef nevím jestli někdy vztahy mezi dvěma stranami, kromě toho, že tam, tady ti Poláci nakupují ti, co jezdí, se dověděli něco víc než já. Nevím, Čechy znám jen z té cesty do Čech s tím okolím. Nikdy jsem v té oblasti nebyla v zahraničí... Lhostejnost definující vzájemné kontakty neznamená neexistenci intenzivnějších vazeb. Někt respondentů prostřednictvím rodin navázali blízké vazby se sousedy, jiní - mají za sebou p ještě další se angažovali v mezinárodní spolupráci na lokální úrovni. Individuální kontakt pro lepší poznání, a pro prolomení negativních stereotypů. K těm posledně jmenovaným nálež některými ze starších respondentů vyslovované přesvědčení, že jižní sousedé - na rozdíl od mnohem více poddajní vůči sovětské moci po roce 1945. Tento názor vyjadřuje, mimo jiné, pa který hovoří o poddajnosti „zkomunizovaných" Čechů vůči SSSR a pan Józef, vyprávějící o in policistou v období, kdy v Polsku vznikala „Solidarita": Pan Józef: Měl jsem takový, víte, jak jsem jel do Prahy. Vyjíždím už za naši hranici, vyjí jsem už daleko, skoro u Prahy jsem byl, no a, a mě zastavuje ten y... česká policie, sjížd mě zastavili. Já se zastavil a on mě vyzývá k vystoupení. Já vystupuji, a on mne vede doza někdo, někdo prstem pane napsal, jak byl zaprášený, víte, a tak napsal : Solidarita. Víte a říká, že do Prahy mě nepustí, a já říkám: proč, tak přece co se děje tak strašného? Nemů tak říká, ať to setřu, no a co byste udělal? No musel jsem, tak jsem to tak nějak setřel. Čech starý tam stál na takových Hradčanech stál jsem na takovém parkovišti a Čech takový s a říká: a že u nás, říká, jak to jde, že ta Solidarita vyvádí, říká. A já říkám, no u nás nemůže vyvádět, protože vy jste na věčné časy z té sovětské smečky. No rozumíte, protože u byly, hvězdy, taková brána triumfální byla taky každou chvíli. A já říkám a pamatujete y.. jestli si pamatuje tehdy jak Rusové do Prahy vjížděli, co se tam navyváděli. On říká, že o aby ruská armáda k nim přišla, víte, Češi také byli v pořádku, někteří, a, a někteří otrav víte, všude se takoví najdou. U pramenů odstupu ve vztahu k Čechům leží, jak se zdá, stereotyp samotných Poláků, kteří s prizmatem neúnavného boje o svobodu, nezávislost a sebeurčení i - právě v tomto kontextu - přesvědčení o větší závislosti a podřízenosti Čechů vůči cizí moci. O jiných příčinách ant jižním sousedům hovoří Joachim, který měl možnost pracovat v jedné z českých továren. Mysl strany českých zaměstnavatelů zažil vykořisťování a dostával nejhorší práci za nevýhodnou názor vede ke krajním postojům, jež ostatně vyplývají nejen t životních zkušeností, ale ro nacionalistického postoje respondenta: Joachim: Češi to je národ vychytralců, protože oni vidí, že je těžká práce a utíkají, a ta Polákům. No a Polák, co může dělat, přišel pracovat, víš jak je to v Polsku s prací, a ako práce, tak musel dělat tu těžkou. [...] Češi jsou stejní jako Němci, čili prostě čekají na no a chudý Polák musí tak dělat no, protože není práce v Polsku a to je všechno...nic víc. Bližší a bezprostřední kontakty s jižními sousedy přejí spíše autentické sympatii než zjev Takový přátelský postoj může být důsledkem - již dříve zmíněného - přesvědčení, že Češi js velice podobní. Hovoří o tom paní Barbara, jejíž dcera si vzala za muže Čecha: Paní Barbara: [poznala] poznala Čecha, vdala se, bydlí tam...často k nám jezdí- no ne čast tak přijíždějí, a když ne, tak ne. Teď mají auto tak častěji přijíždějí. Ten zeť je prima lidský, rodinný typ, jak bych to řekla, jako by byl náš. Já jsem se kdysi divila, že když národnosti vezmou, že je to takové divné. A ten, to je takový přímý kluk...poctivý. Jenom nejde domluvit. Zdá se, že to jsou takové příbuzné jazyky, všechny slovanské, ale já mu ne Možná že mluví nářečím, protože když mluví v rádiu česky, tak je jim většinou rozumět, ale rozumět nedá. Potřeba hlubších a trvalejších kontaktů s Čechy je velmi častá mezi vnuky. Přinejmenším čá obvykle lépe vzdělaná a otevřenější světu, nerada vidí když se přeshraniční kontakty omezu výlety" za jižní hranici, chtěla by také, aby Češi častěji navštěvovali Polsko. Tento posl návrh má také rozměr pragmatický, související s šancí na ekonomický rozvoj turistických ob českém pohraničí. Někteří vnukové dokonce vyslovují konkrétní návrhy institucionálních změ zlepšit kvalitu vztahů s jižními sousedy. Jde zde mj. o možnost studia českého jazyka v po níž hovoří Jakub: Jakub: Mísí se trochu ty kultury, poněvadž jsou stále organizovány nějaké akce, jež mají n seznámení se s jinou kulturou, konkrétně Čech a Německa i v Čechách jsou velmi často organ akce, které tu společnost integrují. [...] jsou také organizovány např. Dny české kultury, v Ś., bylo to velice příjemné, hodně přijelo těch lidí, no, ale nevím, proč například ve š možnost studovat češtinu, když je to taková oblast, kde je opravdu velmi blízko, kromě toh s Čechami je nejdelší hranice, pokud jde o sousedství jiných států nevím, proč není možnos jazyk, sle celkově když se tady přijíždí do Čech, vyjíždí se za hranice, tak se s nimi dá domluvit, bez problému, no a tak právě tady to je taková určitá možnost pro Ś., poněvadž t tady se může rozvinout turistika no a právě to je základem života toho města. Uzavírání trvalejších vztahů mezi sousedními národnostmi má, jak již bylo řešeno, omezený takových hlubších kontaktů mohou být různé - pro jedny to může být podíl na přeshraničních pro druhé - zastávání stejných náboženských či ideologických postojů, a ještě pro další - smíšených, česko-polských rodinných vztahů. Kontakty tohoto typu, přes svou sporadičnost, poněvadž po čase mohou ovlivňovat intenzifikaci a prohlubování sousedských kontaktů. Mentalita Poláků a kulturní Jiní Změny na mentální úrovni probíhají značně pomaleji než proces vytváření nového institucion pořádku, navíc můžeme říci, že společenská změna nejen působí pozvolné objevování nových f a jednání, pomáhá také udržování starých mentálních vzorců. Současnost polské společnosti prostřednictvím trvání a změny zároveň, máme zde co činit se svébytným příměřím mezi minul budoucností v konstituování společenského vědomí. Mentální dědictví z období reálného soci také i dědictví dřívější, po dnes ovlivňují individuálně utvářené biografie. Stálost mentá se projevuje ve srážce s novou formou institucionalizace společenského života, a co je nej nezůstává bez významu pro kvalitu nových orientací. Empirický mentální profil obyvatel polské části Euroregionu Nysa, jako výsledek realizovan popisují následující kategorie:rodinnost, důvěra, kolektivnost, konzervativní aktivita a p Rodinnost Zakotvení v rodině - rodinnost, se odvolává k trvalým identifikacím s rodinou, základní vý biografické výpovědi mají rodinné vazby, a ony vytyčují rámec jednání jedince. V mentalitě zformované reálným socialismem, existovalo zřetelné rozlišení dvou světů: soukromého (rodi společenského (státního). Rodinnost znamenala ústup z veřejné sféry do soukromí, a doceněn života kompenzovalo nedostatek kapitálu, především politického a ekonomického. Vysoká úrov široce chápanou rodinou představuje nejvýznamnějšího činitele konstituujícího sociální ide osob. Rodina je zdrojem biografického vzoru, jejž si jednotlivec udržuje. Pocit zakotvení smysl a biografickou kontinuitu, umožňuje dosažení životní stability. V období makrospolečenských změn zajišťuje zakotvení v rodině bezpečí - nejen materiální ( ekonomické degradace), ale i ontologické (vůči riziku dezorientace a vykořenění). Rodinnos kapitálem, tím vhodnějším, čím rychleji ztrácejí hodnotu jiné druhy kapitálu a čím účinněj konverzi jednoho kapitálu v jiný. Rodina přejímá funkci nárazníku, jež zmírňuje negativní transformace a pomáhá udržet si integritu a kontinuitu životních strategií. Je nositelem t avšak rodinné dědictví může být využíváno k inovativním činům. Zakotvení v rodině přes modernizační potenciál tkvící v instrumentálním využívání rodinnýc k automatickému odstupu nebo lhostejnosti vůči kulturně Jiným. Rodinné vazby fungují jako vztahu vůči ostatním sociálním vztahům, což generuje a upevňuje konformní chování vůči vla Podřízení se v rodině plněným rolím jde obvykle ruku v ruce se zabydleností, oslabením pot mobility, a tak rovněž omezuje šance na kontakt s kulturně Jinými. Ústup do rodiny je příč přeshraniční vztahy získávají instrumentální charakter, soustřeďují se především na upokoj potřeb rodiny (nákupy, příhraniční obchod, zaměstnání), v mnohem menším stupni - na pokusy historii a kultuře sousedů. Rodinnost v polských podmínkách usnadňuje transmisi konzervati dispozic, a přispívá spíše kulturní uzavřenosti v rodinami tvořeném národním společenství vzájemných stereotypů a lhostejnosti ve vztazích se sousedy. Důvěra Důvěra se týká jak sociálních vztahů (zahrnuje vztahy kooperace opírající se o očekávání p jednání vůči nám, loajality a solidárnosti partnerů interakce), tak i osobnosti (identita založena na pocitu morální vazby s jinými a vědomí o vlastním místě v „morálním prostoru") pravidel (vytyčujících hranice mezi „námi", jimž projevujeme důvěru a „nimi", kteří pociťu a podezíravost). Váže se k zakotvenosti v síti vztahů a s ní související předvídatelností očekáváním ve vztahům k partnerům interakce, ale i institucím společenského života. Reálný socialismus, příznivý atomizaci a fragmentaci společnosti, posílil vztahy důvěry do primárních skupin (vztahy v rodině, přátelské vztahy), přičemž zároveň podrýval důvěru ve (ztotožňovaných s nepřátelskou a společnosti cizí mocí). Stát byl redukován na donucovací nároků, formulovaných na základě instrumentálního využití ideologických pravidel systému. společnostikonservovala tradiční hodnoty, jejichž nositelem byly v polských podmínkách vzt spojené rodiny. V procesu strukturální transformace se kapitál důvěry, jímž byly obdařeny změnil v novou nedůvěru ve svět institucí. Zabrzdění institucionálních změn vede k budován vztahů , opírajících se o sociální kapitál. Tyto vztahy se pouze v některých oblastech pro na vzájemné důvěře a dlouhodobé kalkulaci založená institucionální řešení. Mnohem častěji s jednáním „naslepo", jež se opírá o úzké a partikulární vazby, budované kolem nedůvěry vů jakož i ostatním lidem - potenciálním konkurentům reality svobodného trhu. Za socialismu shora vnucené vzorce internacionálního přátelství mezi státy Bloku nemohly b zinternalizovány vzhledem ke hluboké nedůvěře vůči institucím tyto vzorce propagujícím. Na důvěry se ve vztazích mezi sousedními národnostmi upevnily předsudky nebo lhostejnost. Pře společenské vakuum mezi veřejnou a soukromou sférou v podmínkách transformace není přízniv interkulturních bariér, ale uzavírání se do rámce vlastní skupiny, známé a proto obdařené dodat, že takováto partikulární odnož sociálních vazeb je dnes mnohem rychleji prolamována krystalizují nové, o pragmatickou a dlouhodobou kalkulaci a vzájemnou důvěru se opírající Kolektivnost Kolektivnost Poláků je nejobecněji řečeno jejich naučený sklon ke kolektivním činům. Její tradicionalistická varianta má vztah k síti sociálních vztahů v široce pojaté skupině (spo v níž existuje silná solidarita a připravenost poskytnout službu ve prospěch ostatních jej Společenstvo nabízí jednotlivci důvěru a pocit bezpečí. Stabilita a bezpečí v tradičním zp souvisí s konzervativním postojem. Vedle odolného kolektivizmu společenstev je v mentalitě přítomno také kolektivistické dědictví socialismu, poukazující na dispozice k trpnému podř stanoveným a reglementovaným vzorům jednání. Socialistické kulturní vzorce, činící z jedno státních institucí, mu zaručovaly určitý příděl statků a privilegií (materiálních i symbol za poslušnost legitimizující moc strany. Postsocialistický kolektivismus se realizuje v ná orientacích. Jsou založeny na chápání určitých privilegií a služeb jako připsaných jedince pozici a proto „přirozeně" mu náležejících. Aktivní nárokovost spočívá v domáhání se svých individuálních nebo kolektivních akcí, pasivní - v naučené bezradnosti, neochotě k samosta svalování na jiné lidi a na instituce viny za vlastní osud. Stejně tak tradiční jakož i po kolektivita jdou ruku v ruce s orientací autoritářskou, vyjadřující se mj. v naučeném oček zvenčí", náklonnosti k dichotomickému a fatalistickému vnímání sociální reality. První rozměr kolektivity Poláků, těsně související s tradiční odrůdou habitu, ukazuje na d manifestování solidarity, vzájemné pomoci a kolektivní aktivitě ve prospěch obrany ohrožen a hodnot (především včetně klíčové hodnoty „lidství"). Na jedné straně, ruku v ruce s auto nepřispívá prolamování kulturní cizosti, ale nedůvěře k Jiným, tendencím k jejich stereoty také postojům netolerance a uzavření se v tom, co je známé. Na druhé straně se odvolává na hodnoty „úcty" a „lidskosti", a zahrnuje jimi také postup vůči kulturně Jiným, kteří, ač o vnímáni jako „lidé jako my", a tedy lidé jimž jsme povinni úctou, a v případě potřeby pomo Tradicionalistickou variantu kolektivity je třeba odlišit od postsocialistického kolektivi získává obvykle nárokový a instrumentální charakter. Politicky zkonstruované „socialistick formální deklarace o internacionalismu a přátelství, zakonzervovaly předsudky a stereotypy jako potenciální rivalové o přístup k nepočetným statkům. V podmínkách transformace se tyt vryté" předsudky mohou projevit v podobě populisticko-xenofobní varianty národní identity, nepřispívající rozvoji interkulturálního porozumění. Konservativní aktivita Transformační změny vytvořily podmínky stimulující růst individuální subjektivity a přines vytvoření mentality orientované na moderní dobu. Konservativní aktivita je výsledkem rekom a nových dispozic a zdrojů v procesu adaptace na změny. Znamená každé aktivní působení jed cílem je realizace praktických cílů a zaručuje dosažení úspěchu. Vyskytuje se zde směs tra s moderními a instrumentalizace jednání s cílem „maximalizace šancí" vyhnout se degradaci sociálního vzestupu.Aktivita je uváděna v pohyb jako reakce na měnící se situaci, má konze charakter, poněvadž nenahrazuje staré strategie jednání novými, ale snaží se spojovat různ postupy. Typickým příkladem je posttransformační podnikání, stavějící na základě zakotvení schopnosti využívat v jejím rámci shromážděný potenciál. V běžném vědomí Poláků se ustálil že schopnost umět si v životě pomoci spolu s šikovností spojenou s riskováním, či dokonce základními rysy jejich mentality. Tyto vlastnosti jdou ruku v ruce se sklonem pouštět se d rizika (a někdy až desperátské) vzpoury proti omezením stavěným „nepřátelskými" institucem pohotovostí ke spekulativní inovativnosti obcházející závazná pravidla a zákony. V transfo podmínkách může být takováto mentalita jak účinným motorem změn, vytvořením možnosti „přes jejichž zdrojem je pomaleji než životní strategie se měnící institucionální realita, tak i disfunkčním, blokujícím makrosystémové změny. Spontánní, často neplánovaná a chaotická akt všech dostupných prostředcích k obraně ohrožených zájmů a hodnot, a také přijímání rozporu jednání svědčí stejně tak o nedokonalosti formujícího se institucionálního pořádku, jako i kompetencí civilizovaných Poláků využívat existující instituce. Konservativní aktivita může jak usnadňovat, tak i znesnadňovat prolamování stereotypů a př kulturně Jiným. Na jedné straně totiž souvisí s otevřeností vůči změnám, hledáním nových ř k individuálnímu a předsudků zbavenému hodnocení partnera interakce. Na druhé straně se mů stát instrumentalismus a nedůvěra, pokud se posledně jmenované - v důsledku dosavadních ne zkušeností - ukáže být efektivnějším prostředkem k dosažení zamýšlených cílů. Pragmatismus Pragmatický rozměr mentality je založen na mezi Poláky silné orientaci na hmotný kapitál. orientace se realizuje buď ve formě soustředění na dosažení finančního úspěchu, nebo obran materiálního standardu před hrozbou degradace. Pragmatizace společenského vědomí není jen probuzené hmotné aspirace a svobodu konzumu (po na nedostatek typickém období reálného soc také pozůstatkem tradičního životního prakticismu, patrného v generaci prarodičů. V podobě pragmatismu přijímá podobu biografického plánu na postup a finanční úspěch, a spojuje zamě práci s ekonomickou chytrostí nebo investováním do jiných druhů zdrojů (hlavně do vzdělání hmotné orientace není v polských podmínkách provázena sklonem k ostré rivalitě - ta je osl zakořeněním v rodině a oddaností kolektivistickým hodnotám. Pragmatismus, podobně jako konservativní aktivita, má ambivalentní vliv na evoluci postojů Jinakosti. Materialistická orientace na jedné straně napomáhá instrumentalizaci vztahů k J prizmatem čistě ekonomických výhod nebo hrozeb vyplývajících z jejich přítomnosti. Na druh pohraničí typická intenzita takového kontaktu přináší významné životní zkušenosti, které - druhu - posilují nebo prolamují stereotypy ve vzájemných vztazích. Je třeba dodat, že pozi pragmatismu může být krystalizace přeshraničních zájmů a formování nového, zdola vytvářené opírajícího se o kooperaci, jejímž cílem by byla realizace společně přijatých cílů. Lámání předsudků a stereotypů, růst vzájemného zájmu a utváření nových forem kontaktů mezi pohraničí není jen prostým derivátem institucionálních řešení. Úspěch posledně jmenovaných na směřování a intenzitě strukturálních přeměn sousedících společenství, tak i historicky mentálních orientací jejich příslušníků. Ve světle provedených analýz je třeba konstatovat rozdíly a podobnosti v mentalitě se mohou ukázat být klíčem ke stanovení směrů a možností mezilidských kontaktů v budoucnosti. Literatura: Border Identities. Nation and state at international frontiers. Ed.: T.M.Wilson - H.Donnan, Cambridge: University Press 1998. Giddens, A.: Nowoczesność i tożsamość. „Ja" i społeczeństwo w epoce późnej Nowoczesności. Varšava 2001. Identity: Personal and Socio-Cultural. Ed.: A. Jacobson-Widding, Uppsala 1983. Jenkins, R.: Social Identity, London 1996. Melchior, M.: Społeczna tożsamość jednostki (w świetle wywiadów z Polakami pochodzenia żydowskiego urodzonymi w latach 1944-1955), Varšava 1990. Nowicka, E.: Inny - Obcy - Wróg. Swoi i obcy w świadomości młodzieży szkolnej i studenckiej, Varšava 1996. Paczkowski, A.: Chłodne sąsiedztwo. „Gazeta Wyborcza", 25.7.1997 Pierwsza dekada niepodległości. Próba socjologicznej syntez. Red.: E.Wnuk-Lipiński - M.Ziółkowski, Varšava 2001. Sadowski, A.: ‘Socjologia pogranicza'. In: Ludzie i instytucje. Stawanie się ładu społecznego. Pamiętnik IX Ogólnopolskiego Zjazdu Socjologicznego. Lublin 1995. Simmel, G.: Socjologia. Varšava 1975. Sztompka, P.: Civilizational Incompetence: The Trap of Post-Communist Societies, "Zeitschrift für Soziologie", nr 2, April 1993. Sztompka, P.: Trust. A Sociological Theory. Cambridge: University Press 1999. Wilson, T.M. - Donnan, H.: ‘Nation, state and identity at international borders'. In: Border Identities. Nation and state at international frontiers. Ed.: T.M.Wilson - H.Donnan, Cambridge: University Press 1998. Ziółkowski, M.: Wspólnota przestrzeni i odmienność tradycji - sąsiedzkie kultury Etniczne. „Kultura i Społeczeństwo", nr. 4, 1991. Ziółkowski, M.: Pragmatyzacja świadomości społeczeństwa polskiego. „Kultura i Społeczeństwo", nr. 4, 1994. Wilson, Donnan 1998: 26 (Simmel 1975:504) (Simmel 1975: 505) (Simmel 1975:511) (Sadowski 1995:138) (Sadowski 1995: 138 Výzkum byl realizován v rámci mezinárodního výzkumného projektu Biographische Identitaeten (1999 - 2002). Uváděné výsledky výzkumu se vztahují k polské straně Euroregionu Nysa, tent paralelně prováděn rovněž v německé a české části tohoto euroregionu. (Ziółkowski 1991: 67) (Paczkowski, 1997) (srov. Wnuk-Lipiński, M. Ziółkowski 2001). (Sztompka 1993) (Ziółkowski 1994) Wilson, Donnan 1998: 26 Irena Szlachcicowa [ URL "LM-377.html "]