Salner, Peter – Kvasnica, Marta: Chatam Sofer Memoriál. Bratislava, Zig Print 200 ****************************************************************************************** * Blanka Soukupová ****************************************************************************************** Prešpork, Pressburg (Bratislava) a Chatam Sofer (1762 - 1839) jsou dva pojmy, které zná ka Žid. Chatam Sofer je přitom v těchto kruzích chápán jako velký vzor učeného muže, který po do Bratislavy (1806) svedl úspěšný zápas s haskalou (osvícenskými proudy mezi Židy) a s ne judaismem). Svou autoritou přispěl k tomu, že se vliv těchto nových ideologií mezi uherský se zpožděním. Zatímco v Čechách se reformní myšlenky, které znamenaly rozvolnění nábožensk změny synagogy, uvolnění vazeb na Erec Izrael, institucionalizovaly již v roce 1835 /Spole bohoslužbu Israelitů, Verein fuer geregelten Gottesdienst der Israeliten, Praha/, tradiční Chatam Sofer a jeho proslulá ješiva, pracující i proti chasidismu na východním Slovensku a Rusi, vývoj pozdržely. Ke strukturování uherských Židů došlo až v roce 1868, po kongresu v Jakkoliv ze světonázorových antagonismů vyšli vítězně neologové, už na počátku sedmdesátýc vznikla ortodoxní židovská organizace (pražský spolek Sinai, Verein zur Foerderung der Int konservativen Judemtums, se ustavil až v roce 1914). Přestože i na Slovensku náboženskost komunit ve 20. století klesala, s českou sekularizovanou společností nelze tedy genezi vůb Od roku 1996 se jméno Chatama Sofera začalo však skloňovat nejen v ortodoxní židovské komu mezi židovskými asimilanty a obyvateli Bratislavy. Rekonstrukce dochovaného rabínského okr židovského hřbitova s hrobkou Chatama Sofera (v roce 1943 nebo 1944) se stala diskutovaným protagonistům memoriálu - Petru Salnerovi, bratislavskému etnologovi a předsedovi Židovské Bratislava (od roku 1996), a architektu Martinu Kvasnicovi, praktikujícímu katolíkovi - vš let zcela obrátila naruby pracovní i osobní život. Lehkými pery napsané svědectví o vzniku architektonického díla ve skutečnosti představuje svědectví o aplikované antropologii. Jse že etnolog - teoretik Peter Salner do chvíle oprav netušil, že se stane nárazníkem mezi br veřejností, včetně magistrátu, dalšími významnými slovenskými politiky, světovými židovský organizacemi a konečně i převážně sekularizovanými členy Židovské náboženské obce Bratisla přesvědčena, že jako slovenský žid ani nepředvídal složitost jednání s ortodoxními a ultra židovskými organizacemi (Mezinárodní výbor pro záchranu hrobů mudrců z Bratislavy v New Yo Výbor pro ochranu židovských hřbitovů v Evropě), pro jejichž členy znamená judaismus speci styl, pro něž jsou prvořadé náboženské hodnoty, kteří jinak plánují čas, jinak vnímají fen Kategorie "my" a "oni", jíž Salner v práci použil, tak označovala dva světy, které neodděl (ne)židovský původ, ale prožitek víry. Většina a menšina tak byla vlastně relativizována. Výjimečnosti zážitku se stavbou odpovídá seznam použitých pramenů (data získaná přímým zúč pozorováním, denní tisk, architektonické návrhy, autentické fotografie ze stavby i z míst úřední dokumenty) i relativně netypická struktura práce (jež ovšem Salnerova díla charakte Salner označil za zprávu (s. 9). Ve standardním úvodu se jako téma číslo jedno objevuje ko různých významů bratislavského židovského hřbitova při formování rozličných identit (tradi asimilované židovství, bratislavanství). Zároveň jsou představeni hlavní protagonisté proj zmíněných ortodoxních židovských organizací a ŽNO Bratislava Martin Bútora, velvyslanec v podnik a firma RAFT s Martinem Kvasnicou). Druhá kapitola je věnována dějinám hřbitova - s kamenného archivu, který vypovídá o mentalitě komunity, jejím sociodemografickém složení, Jako signifikantní mi připadá, že nelze přesně datovat počátky hřbitova (pohřbívat se zde roce 1847) a rok jeho devastace a že chybí textová analýza epitafů na hrobech. Konec tohot poutnického místa přinesla výstavba tunelu pro potřeby civilní obrany během Slovenského št okrsek putoval do podzemí. Na počátku osmdesátých let 20. století nad ním začala dokonce j nadále byl však navštěvován poutníky, kteří sestupovali přes budku z plexiskla (dříve pouz podzemí. Třetí kapitola, jako jediná částečně kompilačního charakteru, se pak logicky zamě život, dílo a význam Chatama Sofera, kvůli němuž ortodoxní Židé bizarní sestup do podzemí Salnerovou zásluhou však zůstává přiblížení Chatama Sofera v plnosti jeho lidství a konečn příběhu příbuzných proslulého konzervativního rabína, potomků, kteří zejména po roce 1989 Bratislavou kontakty. Neméně zajímavé je pak i zprostředkování různých názorů na muže, jež míry paradoxně - funguje jako symbol tolerance a spolupráce mezi kulturami. Jejím legislat se stalo memorandum, jehož "dějiny" a text přinesla následující kapitola, v níž Salner pou i své setkání s panem Cohnem z Mezinárodního výboru pro záchranu hrobů mudrců z Bratislavy osobnosti a organizace při výstavbě architektonického díla. Další části knihy jsou pak pří podle klíčových etap a problémů stavby (Kol´ajnice, Premena, Formality). Odklon kolejnic M Bratislavy přijímán rozporuplně, i další práce musely respektovat nedotknutelnost pozůstat lidí. Stavba byla podrobena náboženskému dozoru, jež, jak napsal s odstupem času Salner, s mosta medzi halachou a technikou" (s. 103). V kapitole Premena dostal prostor bratislavský Martin Kvasnica, tvůrce díla Rituální kuchyně (2000), aby objasnil svou architektonickou v respektovat i tu skutečnost, že Židé z rodu kohenů mají zákaz kontaktu s hroby. Jakkoliv t známou pohádku O chytré horákyni, rabínské autority považují výsledné Kvasnicovo řešení za Architekt sám připomíná svou víru, která mu údajně pomohla pochopit židovské hodnoty. Také názvem Formality se skrývá předsedou ŽNO Bratislava stručně vyprávěné drama kolem chybějíc Poslední kapitolu etnolog Salner věnoval navštěvníkům hřbitova a jejich reakcím na dílo, j judaismu, slovensko-židovských kontaktů i strukturovanosti židovské komunity. Knížka, která se čte skutečně jedním dechem, je ovšem unikátní i svým grafickým rozvržením obrazového doprovodu. Zatímco pravá stránka náleží vlastní zprávě, levá je naplněna texty hrobech, fotografiemi protagonistů díla, momentky z významných jednání kolem stavby, histo funkčního hřbitova i prací na něm během Slovenského štátu, fotografiemi tramvajových kolej podzemí hřbitova v nedávné době, stavebních prací, dřívějších a nynějších poutníků i návšt současné podoby Memoriálu. Černobílé snímky mají přitom nemenší výpovědní hodnotu jako tex mohl vidět zdevastovaný hřbitov, jistě při jejich prohlížení pocítí hrdost nad lidským ume schopností domluvy. Přesto se - tváří v tvář dílu nového tisíciletí - neubráním jisté nost který mi evokují fotografie starého hřbitova, přirozené součásti někdejší Bratislavy s jej multikulturností. Introvertnost předválečného hřbitova je prostě nenahraditelná. Blanka Soukupová [ URL "LM-364.html "]