K jubileu Františka Vrhela ****************************************************************************************** * Marek Halbich ****************************************************************************************** Koncem května loňského roku oslavil v plné svěžesti šedesáté narozeniny dlouholetý ředitel na Filozofické fakultě UK Doc. PhDr. František Vrhel, CSc. Každé jubileum je důvodem k zam určité bilanci dosavadní práce. Ta je v případě jubilanta vskutku impozantní a je obtížné vystihnout. Nebudu se proto zabývat výčtem jeho prací, ani jejich hodnocením, jen bych rád přiblížil osobnost F. Vrhela tak, jak jsem ho měl možnost poznat za uplynulých čtrnáct let Vzpomínám si docela dobře na první setkání s ním v později důvěrně známých prostorách tehd Národopisu a folkloristiky v Celetné ulici. Bylo to na jaře 1990, kdy jsem pracoval na své o Tadeáši Haenkovi coby student Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem a hledal jsem u odbor Ameriku informace o tomto přírodovědci a iberoamerikanistovi ze severních Čech přelomu 18. Svou první cestu na katedru jsem tehdy využil účastí na jedné z Vrhelových přednášek. Mysl teorii kultury, a třebaže jsem toho o teorii jakékoli disciplíny mnoho nevěděl, přesto si na nesmírnou fundovanost, s jakou byla tato přednáška těm nemnoha studentům prezentována. poté jsem již měl možnost navštěvovat jeho přednáškový kurz z obecné etnologie pravidelně řádný student nově založeného Ústavu etnologie. Během dvou semestrů jsem vstřebával nejen spektrum poznatků z mnoha příbuzných i vzdálenějších oborů, ale učil se též specifický jaz vrhelovštinu - jak ji kdysi prý nazval jeden z předcházejících absolventů. Zkrátka připada trochu jako Jacques Soustelle a jeho spolužáci ze Sorbonny na přednáškách svého učitele Ma jenž své posluchače udivoval rovněž obrovskou šíří svých vědomostí. Stejně jako tento slav etnolog ani F. Vrhel sice neprováděl žádný rozsáhlý terénní výzkum, ale také on dokázal se řadu z nás nasměrovat a rozeslat do všech možných i nemožných etnologických areálů - ať už na Sibiř, do Indie, Indonésie, na Balkán či do východoslovenských vesnic a z těchto často pobytů pak vznikaly nebo vznikají naše magisterské či doktorandské práce. Když se později Filozofické fakulty, stala se druhým centrem etnologického vědění jeho tehdejší velká prac náměstí. Tam měli Vrhelovi studenti a kolegové vždy otevřené dveře a vzpomínám na četné ne v mém případě zejména o Mezoamerice a jejích kulturách, které bývaly mnohdy podnětnější ne literatury. Po skončení jeho funkčního období se opět tyto neformální diskuse přesunuly do opravdu rád, že se jich občas mohu i nadále účastnit. Je nepochybné, že především jeho zás počátku 90. let u nás proměnil přístup ke studiu etnologie, jejímž nejvýraznějším reprezen pro mě, je právě František Vrhel. Samozřejmě nejen proto mu velmi přeji pevné zdraví a elá vědecké a pedagogické práce a těším se na ještě mnoho takových neformálních rozmluv. Marek Halbich [ URL "LM-162.html "]