Posvátno a Svatobarborský karner v Kutné Hoře ****************************************************************************************** * Blanka Altová ****************************************************************************************** Holiness and St Barbara ossuary in Kutná Hora Abstrakt The recent restoration of the St Barbara ossuary in Kutná Hora and the preceding research the need of a thorough study of historical and theological circumstances that influenced t transformation of sacral architecture in the course of the 14th to 18th centuries. The kno large extent contributes to the choice of restoration approaches and techniques. Students arts history at the Faculty of Arts of Charles University in Prague as well as students of Theological Faculty of Charles University in Prague were asked to prepare studies on the i The St Barbara ossuary was built since the early 1380s, in parallel with the St Barbara ch Parléř construction works. Its construction was discontinued before the Hussite wars and i resumed. From the original project of the one-storey cemetery chapel with an ossuary, only part of the ossuary was completed. At the level of the first flood only a wooden roof fram the second half of the 15th century. In the Baroque era a small garden plot was establishe 2000 a lookout terrace. Until 1626, the room of the ossuary was used for its original purpose. Then, until the mid it was used as a chapel of a religious congregation devoted to the Corpus Christi. From 17 to practical, secular purposes, first as a barley manufacturing and sales facility, later workshop. From 1948, it had no use or protection and it became dilapidated. The sacred cha building was only retained in the name „Corpus Christi chapel,“ which is being used until without the original importance. In cooperation with the National Heritage Institute, conservationists, architects, and tec the town hall of Kutná Hora proceeded to the restoration of the site in 1999–2000. It is s architectonic site within a route for tourists. Although it is a unique example of the Lux from the time of Wenceslas IV and after the latest restoration also a textbook example of of historic and aesthetic aspects when the character of a sacral historical site is being different method of use is being considered, which would rather lay emphasis on the attrac (or fear of it) from the present-day atheistic look. Posvátno a Svatobarborský karner v Kutné Hoře Představy posvátna jsou v průběhu dějin člověka spojovány nejčastěji s vyvýšenými či jinak místy, které nadto často byly označovány stavbami. Posvátno dává smysl a řád pozemskému ži zbavuje ho strachu a nejistoty. Posvátno především člověka zbavuje strachu ze smrti, a to nabízí představu, co bude po ní. V průběhu doby více či méně podmiňuje kvalitu posmrtného k průběhem života pozemského a v rámci svého zobrazování nabízí člověku i představu cesty věčnosti a snaží se zobrazit rozhodující předěly na této cestě i její cíl - prostředí, o j člověk usiluje. Posvátno a jej prostředkující rituály i hmotná kultura tedy vycházejí ze zkušeností získan světa a vybírají je a organizují s ohledem na představu o věčnosti, proto se klade důraz n místa i zachovaní hmoty obrazu posvátna. A pokud dojde k přerušení tradice a poškození obr po určité době způsob, jak navázat a využít to, co zbylo. Tyto aspekty jsou často důležitě myšlenek, které určují povahu posvátna, a tak místo a často i vnější podoba obrazu posvátn získá nový obsah. Ne vždy musí být nový obsah opět v plném smyslu posvátný, někdy může být úcty k minulosti a nebo dokonce programovým popřením posvátna a zároveň minulosti a její p budoucnosti. Místo a obraz posvátna (často i v torzální podobě) tak překonává různými doba popření nebo opominutí, protože je obráceno k věčnosti a čeká na nové využití. Trvání posv obrazů není podmíněno časem, který je vyměřen člověku, ale časem, který je vyměřen lidstvu Tuto skutečnost a její proměny chceme ukázat na osudech karneru u chrámu sv. Barbory v Kut - patrová hřbitovní kaple s kostnicí - byl spolu s novým městským kostelem, zvonicí, hřbit stavěn od počátku osmdesátých let 14. století na skalnaté ostrožně nad říčkou Vrchlicí za Hory. O výstavbě nového posvátného okrsku na tomto místě se však v Kutné Hoře uvažovalo pa dříve, v době kdy se město chtělo vymanit z vlivu Sedleckého kláštera. Tyto tendence se za už ve dvacátých letech 14. stol. Ostrožna nad říčkou však patrně byla posvátným místem ješ J. Kořínek ve svém zpracování dějin města píše, že už kolem roku 1300 byla v těchto místec která se pak stala součástí kněžiště nového chrámu a byla zbořena až při jeho jezuitské úp 1626 . K výstavbě karneru chybí více konkrétních písemných zpráv a odborná literatura věnovala té dosud málo pozornosti, její dějiny se proto odvíjejí od historie výstavby Svatobarborského počátku osmdesátých let 14. stol., nejpozději však v roce 1384, bylo založeno bratrstvo Bo které si vytklo za cíl výstavbu nového posvátného okrsku v předměstí Kutné Hory zvaném Na úsilí odůvodňovalo zejména potřebou zřídit hřbitov. Kutnohořané doposud pohřbívali své mrt vzdálených hřbitovech sedleckých cisterciáků nebo u farních kostelů v Malíně, Pněvicích a před založením svatobarborského okrsku byl zřízen hřbitov u dolního kostela Panny Marie, t straně města za jeho hradbami směrem k Sedlci. Hlavní příčinou stavby nového posvátného ok především snaha vymanit se z patronátního práva sedleckých cisterciáků ke všem kutnohorský položit základy vlastní městské církevní správy. Vybrané místo již nepatřilo Sedleckému kl pražské kapitule, která si nečinila takové nároky. Nový chrám měl být filiální ke kostelu Pněvicích a jeho farář měl přesídlit do Kutné Hory, aby se pozvolna vytvořily podmínky pro městské fary. Bratrstvo z Cechu získalo k výstavbě okrsku panovnickou huť, která v té době vedením Jana, syna Petra Parléře, působila na přestavbě královské rezidence a mincovny ve a dostavovala horní kostel Panny Marie. Nevíme, jak byla formulována objednávka ze strany kdo spolupracoval na vypracování koncepce nového okrsku. Chrám byl koncipován jako katedrá Hoře biskup nesídlil, patrně záměrně poněkud v anachronickém duchu poklasických francouzsk katedrál a pod konkrétním vlivem parléřovské výstavby katedrály Sv. Víta v Praze. Zprvu mě s transeptem a mnohem delší, před rokem 1396 byla dispozice rozšířena na pětilodní a proje do dnešní délky. Nevíme, jak měl být původně zastřešen a zda se počítalo se zbudováním věž měl být celý kostel „věží" a tedy atributem své patronky sv. Barbory a „zvětšeným obrazem" vystavování Těla božího, tak jak byl završen třemi stanovými střechami v podobě plamenů v 16. století. Parléřovské řešení dispozice i elevace prostoru odpovídalo představám o podob nebeského Jeruzaléma, stejně tak i členění jednotlivých architektonických článků. Bohatost sochařské dekorace nevymezovala pevně a jasně objem stavby, ale vyvolávala s pomocí kontra stínů i vitráží dojem prostupných stěn obrazu Jeruzaléma. Nový chrám a s ním i hřbitov s k zasvěcen Božímu tělu a sv. Barboře. Barbora byla obecně uctívána jako patronka náhle umíra zastoupení nepřítomného kněze poskytovala svátost krve a těla Kristova, proto byla uctíván horníky při jejich nebezpečném povolání a stala se i ochránkyní jejich města. Pod její och i hřbitov a karner, který zároveň stavěla parléřovská huť, i když s užitím naprosto odlišn staveních článků a s myšlenkou jinak fungujícího prostoru. Tyto rozdíly určila odlišná fun katedrály a karneru, nikoli rozdíly v činnosti hutních kameníků. Katedrála měla být obraze Jeruzaléma, fakticky shromaždištěm obce věřících při bohoslužbách a slavnostech. Karner by kterém se v představě odehrával proces odchodu z pozemského života, čekání na Poslední sou fakticky se tam do kostnice ukládaly rozebrané kosterní pozůstatky ze zrušených hrobů a v modlitby za zemřelé a konaly pohřební obřady. Předpokládáme, že příprava základů karneru souvisí s úpravami terénu skalní ostrožny před Svatobarborského chrámu a měla staticky zajistit stavbu chrámu na údolní hraně. Proto se d když výstavba chrámu je prokázána k roku 1384 a vysvěcení oltářů v jeho kněžišti a kaplích 1388, 1391 a 1396, musely přípravné práce začít ještě v závěru sedmdesátých let a koncepce vzniknout na rozhraní vlády Karla IV. a Václava IV. Přitom zatímco katedrální stavba byla koncepce karneru byla velmi progresivní a naprosto ojedinělá. Již v sedmdesátých letech 14 totiž možné rozpoznat v činnosti panovnické stavební huti počátek nového stylového proudu, oddělovat od monumentálních a reprezentativních stavebních podniků, vyvíjel se s nimi soub intimnější a rafinovanější podoby. Takové tendence se projevily u staveb, které byly určen nového panovníka, nebo jeho nejbližších rádců a oblíbenců. Do této skupiny patří Sloupová hradu, hrady Krakovec a Točník, Rotlevův dům v Praze a bylo by sem možné zařadit i nedocho na Starém Městě pražském a Václavovo venkovské sídlo Hrádek u Kunratic. Z kutnohorských st řadí královská kaple ve Vlašském dvoře - tedy přímá Václavova objednávka a svatobarborský složení bratrstva Těla božího v Kutné Hoře, víme však, že se v něm sdružili bohatí obyvate mezi nimi byl někdo z okruhu Václava IV., zatím není prokázáno, jisté však je, že v Praze stýkal mincmistr Rotlev i Zmrzlík a ti při výkonu svého královského úřadu museli střídavě i v Kutné Hoře. Václavovu přímou účast na objednávce výstavby nového okrsku nepředpokládám době často v Kutné Hoře pobýval. Je také možné, že některý z příslušníků parléřovské huti formující individuální ráz Václavových staveb u zakázky někoho jiného a obdobně náročného. Původně byl karner projektován jako dvoupodlažní objekt na čtvercovém půdorysu, na vnějšku opěráky, uvnitř měl být ve obou podlažích sklenut na čtveřici sloupů. Vystavěno bylo však podlaží sloužící jako kostnice, horní kaple z neznámých důvodů dostavěna nebyla. Založen b portál se dvěma příporami po stranách a vystavěna spodní část ostění portálu jižního. Stav tvořit nároží kostelního dvora a na jihu přilehlého hřbitova, který měl obklopovat východn Na západ od karneru vznikala zvonice a za ní budova školy. Západním vstupem se vcházelo do komunikace vedoucí od města k novému okrsku. Jižní vchod byl přístupný ze staršího schodiš přicházelo z údolí. Terén podlahy suterénu karneru dodnes částečně tvoří skalní masiv, kte směrem do údolí a je do roviny v rozsahu dispozice doplněn udusanou zeminou (po posledním překrytou kamennými dlaždicemi). Válcové pilíře klenby suterénu jsou zakotveny do tohoto s a vytvářejí jakési spony mezi skálou a uměle doplněným terénem. Zachované obvodové zdivo k s přilehlou opěrnou zdí, která ohraničila uměle vytvořený kamenný prstenec skalní ostrožny že mohutně založený suterén karneru souvisí se základy chrámu a má důležitou funkci v zaji statiky. Zůstal zachován v intaktní podobě dodnes. Je zaklenut devíti poli křížové žebrové mohutné válcové sloupy. Osvětlen je třemi okny od východu a původně se do něj vstupovalo o vestavěnými schodišťovými rampami. Pražská dvorská stavební huť i zde řešila klenby ojedinělým tvůrčím způsobem. Jednotlivá ž v pravidelném rytmu z hmoty sloupů a na obvodových stěnách se vytrácejí bez konzol v jedno prostupují stěnu a naznačují neukončenost prostoru. Všechna žebra jsou shodně zakřivená a ve tvaru pouhého oblouku navazuje na zakřivení klenebních kápí prostřednictvím bočního vyž zvláštní řešení klenby zde dosáhlo nejprogresivnější podoby. Dokonalé propojení tvarů žebe klenebních kápí s vyváženými proporcemi prostoru, který byl původně laděn v neutrální režn i architektonických článků, již nikdy nebylo v české gotické architektuře překonáno. Tento v metafyzickém smyslu naplněn světlem, proto dispozice, řešení stěn, klenby, tvarování arc článků a jejich prostupování i celková barevnost interiéru měla být dotvořena až působením pohybu v prostoru. Do prostoru karneru se vcházelo z roviny pozemského světa. Kosti zemřelých byly uloženy v očistci čekaly na Poslední soud, neboť smrt jako jediná spravedlivá nečiní rozdíly mezi bo mezi starými a mladými. Kosti sloužily jako memento živým a jejich uspořádání v prostoru m že se z šera dostávají ve světelném proudu vzhůru ke klenbě kostnice, k předělu mezi očist místu Soudu. Až interiér kaple v patře nad kostnicí měl představovat nebeské prostředí, mě bez možnosti stínu, aby mohl být rovnoměrně naplněný světlem, které by rotovalo po stěnách nad ní. K představě o podobě kaple v patře máme jen několik indicií. Měl zůstat zachován čtvercový obklopený vnějším ochozem s průchody ve hmotě vnějších opěráků a se vstupem od jihu a mohu okny v ose východ - západ. V zásypech kleneb suterénu nejsou patrné substrukce opěrných pi ale při rozestavěné východní stěně zůstaly zachovány mohutné válcové, hladké klenební příp se tedy se vznosnou klenbou, která, pokud byla zamýšlena bez podpor, byla by ojedinělým ře zejména vzhledem k rozměrům dispozice prvního patra. Je však také možné, že k založení zák nedošlo, protože se od další výstavby upustilo. Výstavbu karneru pozastavily, stejně jako husitské války. Po jejich doznění se obnovila stavba katedrály, ale nikoli již karneru, pa důvodů. Kutná Hora se po husitských válkách stala městem utrakvistickým. Původní vybavení ve válkách zaniklo, takže utrakvisté pro svou potřebu vybavovali sakrální prostory nově. C však zvláštním nařízením císaře Zikmunda zůstal vyhrazen katolickému ritu, i když si v něm kaple zřizovali také utrakvisté (jedinci i korporace). Nezměnilo se ani užívání kostnice, kladen takový důraz na její dostavbu. Ale to spíše souviselo s proměnou ekonomických podmí s proměnou vnímání smrti. Ještě v roce 1485 ve své závěti odkázal kutnohorský měšťan Jan C na dostavbu kaple nad kostnicí, ale ty nakonec byly využity k jinému účelu. V huti připrav budování kaple v patře karneru byly jako stavební materiál použity při pohusitské výstavbě chrámu. Z písemných i obrazových pramenů 15. a 16. století vyplývá, že místo kaple vznikla konstrukce střechy, která objekt dovršila. Na vedutách města ze 17. až 18. století můžeme proměny. Z pramenů dále víme, že kostnice byla využívána pro ukládání kostí až do příchodu 1626. Dřevěné zastřešení nad klenebním zásypem suterénu muselo být často opravováno a pros sloužil k ukládání nepotřebných součástí z vybavení chrámu. S příchodem jezuitů do Kutné Hory v roce 1626 se situace v posvátném svatobarborském okrsk sv. Barbory se stal kolejním kostelem jezuitů a byl k tomu účelu postupně upravován. Městs zrušen, pouze po jižní straně chrámu byli nadále pohřbívání příslušníci koleje. Zanikla i a v okolí karneru byl terén navýšen místy až téměř 3 m navážkou (připravoval se prostor k Zanikl tedy jižní vstup do kostnice a před západním vstupem byla mezi dva středověké opěrá barokní předsíň s novým vstupním portálem. Kostnice byla vyklizena a kosti byly soustředěn násypu pod podlahou. Interiér byl upraven jako kaple, ke stěnám a pilířům byly přistaveny a obrazy a boží hrob. V té době byl karner patrně zasvěcen kultu Božího těla. Celý interié vrstvou růžové polychromie. Tyto z restaurátorského průzkumu patrné úpravy spojujeme s pís o fungování bratrstva smrtelných úzkostí Kristových v kapli Božího těla. Význam a užívání se tedy v zásadě změnilo, o dostavbě prvního patra se neuvažovalo, jezuité nad klenbou sut zahrádku. Zda byl prostor kostnice využíván jako kaple až do odchodu jezuitů z Kutné Hory z pramenů zcela zřejmé. Patrně spíše ne, protože ve druhé polovině 18. století se již brat Svatobarborském chrámu. Jezuité své prostředky soustředili spíše na výstavbu koleje a vyba Po zrušení jezuitského řádu připadl Svatobarborský chrám a kaple Božího těla státnímu stud O chrám projevilo zájem město, ale kaple byla dána do veřejné dražby a v roce 1789 prodána Snížkovi jako prostor na výrobu a prodej krup. Stala se pak soukromým majetkem a její uživ Zajímavé je, že v závětích a jiných písemných pramenech 19. století byla nadále uváděna ja těla, i když její posvátné využití obnoveno nebylo a sloužila ke světským, praktickým účel 1912 se stala dílnou známé varhanářské rodiny Tučků. Pro tyto účely byla do jejího interié dřevěná konstrukce, dělící příčky a podlahy. Vně byly přistaveny další provozy. Hmota stav zásadě poškozena nebyla. Když byla v roce 1948 firma Tuček zestátněna, provoz v dílně byl převedena do majetku města a bez využití chátrala. V padesátých letech se stala majetkem O v Kutné Hoře a začalo se uvažovat o jejím novém využití v systému prezentace kutnohorských odklizeny roztroušené kosterní pozůstatky, ale jednání o jejím dalším osudu příliš nepokro nebyla běžně přístupná a tak se jen sporadicky objevovala v přehledech architektury lucemb Až stavebně-historický průzkum SÚRPMO, zprvu vedený D. Líbalem, později J. Mukem, odhalil kvalitu a význam. M. Vilímková soustředila písemné prameny k jejím dějinám. Nová vlna úsilí o záchranu a využití kaple nastala až po roce 1989, kdy v rychlém sledu na města vznikla téměř desítka projektů na úpravu, dokonce i dostavbu karneru. Ani jeden z pr neuvažoval o obnově sakrálního využívání, úvahy se nesly v komerčním duchu a snažily se do karneru situovat prodej suvenýrů, občerstvení apod. Protože toto využití i návrhy na dosta z památkářského hlediska značně problematické a pro město jako investora i finančně náročn realizaci naštěstí nedošlo. V roce 1999 město Kutná Hora ve spolupráci se Státním ústavem architektem Mikolášem Hulcem, restaurátory J. J. Altem a J. Pospíšilem a technologem K. Ba k restaurování stavby karneru. Koncepce byla vypracována tak, aby byly restaurovány všechn o proměnách sakrálního využívání objektu v průběhu 14. - 18. století a objekt se stal v to a estetickém součtu přístupným veřejnosti v rámci areálu Národní kulturní památky chrámu s Práce byly velmi náročné a probíhaly dva roky. Bylo nutné konzervovat stavbu před vlhkostí nepříznivými vlivy, doplnit stavební prvky, které postupem doby zanikly a bez nichž by pův stavby nebyl čitelný (scelit omítky včetně barevnosti, okna, dveře) i součásti nezbytné k v rámci turistické trasy (osvětlení, schodiště, zábradlí aj.). Objekt zůstal prázdný, bez aby působil svou formou a obsahem. Ukazuje se však, že tato prezentace nachází pochopení j návštěvníků, protože prostor naplněný světlem a tichem je jen některými lidmi vnímán jako samo o sobě. Doba ukáže, zda jsme k tomuto původnímu obrazu již dozráli, nebo zda jsme byl pouze zachránit, aniž bychom jej obecně pochopili a v trvání podrželi. Může se stát, že se naší slabosti a nezralosti tento prostor stane jevištěm světelných paprsků, panoptikálních hrůzných figurín. Jisté je, že jeho historická hmota i sedimenty minulosti zůstanou zachov poté vypovídat nejen o minulosti, ale i o naší době. Posvátnost místa a posvátnost smrti trvá. Trvá i bez modliteb, písní, vůní a vyrovnaných k opuštěné a ze souvislostí vytržené stavby trvá obraz vesmíru a smrti, vtělený do kamene a Podrobněji o výstavbě H. ŠTROBLOVÁ - B. ALTOVÁ (eds.): Kutná Hora. Praha 2000. Podrobněji o tomto procesu J. ČELAKOVSKÝ: Klášter sedlecký, jeho statky a práva v době pře husitskými. Praha 1916. J. KOŘÍNEK: Staré paměti kutnohorské. Praha 1675. Nepřekvapilo by nás ani mnohem dřívější posvátné využívání tohoto místa, protože u nepříli obdobných ostrožen proti proudu Vrchlice bylo archeologickými výzkumy doloženo od neolitu. kde stojí rozměrný chrám, dosud nebyl proveden. Zásadní prací je stále stavebně-historický průzkum J. MUK - M. VILÍMKOVÁ: Kaple Božího těl 1979 (rkp.). Prameny a plány soustředili D. LÍBAL - P. ZAHRADNÍK - P. MACEK in: Kutná Hora, Chrám sv. B etapa průzkumů. MURUS, Praha 1996 (rkp.). Kult Božího těla byl zaveden arcibiskupem Janem z Jenštejna. „Cech" bylo označení provozních budov na povrchu dolu. Osady s románskými farními kostely v okolí pozdějšího města. Ves poprvé zmiňována v roce 1274, zanikla v husitských válkách. Kostel vystavěný v románsk 12. stol. přetrval až do josefinských reforem v osmdesátých letech 18. stol., kdy byl zboř stol. Sloužil, včetně hřbitova, jako kostel bratrstva sv. Václava a cechu mincířů a pregéř mincovny. Nejstarší městský kostel, založený r. 1338, byl pod správou sedleckých cisterciáků, stejně mladší dolní kostel Panny Marie. V průběhu 2. pol. 15. stol. začal sloužit utrakvistům a b titulem sv. Jakuba Většího. Sídlem biskupů (utrakvistických) se Kutná Hora stala dočasně na přelomu 15. a 16. stol. Obdobný typ jako katedrála v Narbonne. Klenba nad kněžištěm je dílem M. Rejska z konce 15. stol. a nad pětilodím B. Rieda. Riedův v roce 1512 pro chrám sv. Víta v Praze a byl realizován v roce 1547-1548 v Kutné Hoře, vče střech nad celým chrámem a provizorního průčelí bez věží na západě. Průzkum terénu v sedmdesátých letech 20. stol. prokázal existenci uměle vytvořeného prsten obvodu ostrožny, který je tvořen valouny pospojovanými vápennou maltou a měl rozšířit a zp založení rozměrného chrámu. Viz příspěvek V. Vicherkové a A. Zichové v tomto sborníku. Charakteristikou této skupiny staveb se zvláštním přihlédnutím na vývoj v Kutné Hoře se za katedry dějin umění FF UK v Praze, Aleš Pospíšil, kterému děkuji za četné podněty ke své p Viz příspěvek L. Hradcové Světelné estetické teorie podle U. Eca v tomto sborníku. Viz archeologický průzkum Archaia 1999. Mikuláš DAČICKÝ: Paměti I-II. (ed. A. Rezek) Praha 1880. Dokládá to probíhající stavebně-historický průzkum SÚRPMO (A. Pospíšil, P. Macek, P. Zahra Stopy po osekání hmoty pilířů a kotvení předmětů ke stěnám jsou patrné těsně pod barokní v polychromie. J. J. Alt, 1999-2000. K tomu podrobněji příspěvek J. Bukovského v tomto sborníku. V. MENCL: Česká architektura doby lucemburské. Praha 1948. Blanka Altová [ URL "LM-92.html "]