Historicko-etnografický náčrt romské osady u obce Chminianské Jakubovany ****************************************************************************************** * Budilová, Lenka – Jakoubek, Marek ****************************************************************************************** Cílem následující stati je podat stručnou monografickou črtu romské osady na východním Slo pod níž tato osada administrativně spadá, a vzájemných vztahů obou těchto celků. Práce je dlouhodobého stacionárního výzkumu v popisované lokalitě, využívá ovšem i data získaná arc kronik, stejně jako informace poskytnuté institucemi státní správy (Obecní úřad, škola, po Základní informace o obci Obec Chminianské Jakubovany leží na východním Slovensku, několik desítek kilometrů od měst administrativně dnes spadá pod Prešovský kraj. Obec má v současnosti 1560 obyvatel, z toho obyvatelé romské osady. Romská osada leží v extravilánu obce, resp. obcí, což znamená, že v osadě jsou postaveny „na černo" a nemohou být zkolaudovány. Již léta existuje plán na vý sociálních bytů a likvidaci romské osady, který se zatím nepodařilo realizovat jednak kvůl majetkovým poměrům (osada stojí na pozemcích, které patří desítkám osob, spadajících pod k obcí), jednak kvůli nedostatku finančních prostředků; do budoucna se počítá s finanční pod Evropské unie. Neromskou část obce spojuje se světem jediná přístupová cesta, která vede p osady. Spojení do obce zabezpečuje autobusová doprava, nejbližší železniční stanice je asi daleko. V souladu s celkovým trendem vylidňování východoslovenského venkova dochází v posledních d odlivu obyvatel z neromské části obce za lepšími pracovními příležitostmi do měst, což ved která se obvykle označuje jako „demografické stárnutí". Demografický vývoj v romské osadě právě opačným, dlouhodobě zde dochází k velkému nárůstu počtu obyvatel, nejsilněji je poto dětská složka (jen pro srovnání - ze soupisu romského obyvatelstva v obci z roku 1927 vypl zde žilo 21 Romů, do roku 2002 potom tento počet stoupl na 1100). Tyto dva protichůdné pro ubývání neromského a rapidní nárůst romského obyvatelstva způsobily, že majoritní obyvatel dané lokalitě tvoří právě Romové. Obyvatelé neromské obce mluví šarišským dialektem sloven jsou bilingvní, při styku s neromským obyvatelstvem mluví šarišsky, mezi sebou potom použí slovenskou romštinu. Pracovních příležitostí v obci je málo (obchod, krčma, obecní úřad, škola), většina zaměst proto dojíždí za prací jinam (většinou do nedalekého Prešova). V neromské části obce je v % nezaměstnanost, v romské osadě je nezaměstnanost stoprocentní, všichni její obyvatelé ži dávek. Největším poskytovatelem pracovních příležitostí bylo po dlouhá léta Jednotné rolni (JRD), které bylo slavnostně otevřeno v roce 1958 (stálo v prostoru mezi obcí a romskou os na místě kde dříve stávala osada). Družstvo zaměstnávalo jak neromské obyvatele, tak Romy. se 960 ha půdy (z níž se dnes využívá pouze 160 ha), chovaly se zde ovce, krávy a prasata. jsou „štátne majetky", jak se družstvu obecně říká, v likvidaci. Budovy už neexistují, byl stavební materiál a z jejich rozkradení jsou obviňováni Romové, ačkoli o privatizaci podni jeho inventáře do jiného družstva a následný krach se zasloužil právě jeden z místních ner Obec může požádat Úřad práce, aby nabídl nezaměstnaným práci na tzv. „veřejně prospěšných a protože tyto nesmí být spojené s výrobní činností za účelem výdělku, jedná se většinou o v obci. Odpracování určitého počtu hodin při těchto příležitostech je podle nového zákona pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Veřejně prospěšné práce se zde konaly naposled v zúčastnilo se jich asi 20 lidí, z toho 5 Romů. Zastupitelstvo i starosta obce se volí přímou volbou, volební období je čtyřleté. V roce 1 z celé osady k volbám do obecního zastupitelstva asi 86 Romů. Podle interpretace našich in romské osady to bylo proto, že starostka obce o jeden den uspíšila výplatu sociálních dáve den voleb se Romové místo plnění svých občanských povinností věnovali oslavám a utrácení p peněz. Interpretace starostky samotné je pochopitelně značně odlišná, vinu klade nezájmu R dění. Účast na posledních volbách byla potom již mnohem vyšší, přesné číslo však k dispozi předminulém volebním období měli místní Romové v zastupitelstvu pouze jednoho zástupce, v - 2002 měli již dva poslance, po posledních volbách, které se konaly v prosinci 2002, získ zastupitelstvu poprvé většinu (z devíti poslanců je nyní šest Romů). Stručný historický vývoj obce Obec na přelomu 15. a 16. století osídlili němečtí kolonisté, baníci a řemeslníci, kteří s živit jako zemědělci. Kvůli nepříznivým hospodářským podmínkám však později odešli dál do Spiše a obci po nich až do roku 1948 zůstalo jméno (do té doby měl název obce přívlastek „ a pravděpodobně i silný vliv evangelické církve. Hlavním zdrojem obživy obyvatel obce bylo zemědělství, jistou dobu se zde těžilo i uhlí. Oblast byla proslulá také jako ovocnářský k pěstováním třešní. Pro zdejší krajinu je typické podhorské, málo výnosné polnohospodářství zde pšenice, ječmen, oves, brambory a další plodiny. Poloha obce, do které vede jediná přístupová cesta, uchránila její obyvatele během 2. svět přechodu fronty a přesunu vojsk, nicméně několik mladých lidí bylo odvedeno a několik jich Přestože na obyvatele romské osady se vztahovaly v té době platné zákony a nařízení (Romov nesměli používat veřejné dopravní prostředky, město směli navštěvovat jen v určených hodin rasová diskriminace a perzekuce ze strany Slovenského štátu a německé armády, která v té d značnou část romské populace na Slovensku (zejména odvádění Romů do pracovních táborů nebo osad), se jim do značné míry vyhnula. Podle místních pamětníků se o to zasloužil tehdejší se „svých Cigánů" zastal a zachránil je tak před odvedením do pracovního tábora. Obec byla sovětskou armádou 23.1.1945 (o dva dny dříve Prešov, o den dříve okolní obce). Hned po osvobození se zde ustavil národní výbor, oddíl lidové milice a organizace komunist které „vedly lid obce až do úplného vítězství socializace dědiny". V roce 1940 byl do obce elektrický proud, v roce 1954 telefonické a telegrafické spojení (plyn a rozvod vody nejso V roce 1951 začal do vsi jezdit autobus, do té doby bylo nejbližší autobusové spojení v 7 vzdálené sousední obci. V souvislosti s přestavbou vesnice na „typ nekapitalistický", kter roku 1948, začaly mizet domy se slaměnou střechou, které bývaly pro Chminianské Jakubovany se zde nenosí už od roku 1935 - 1940. Před rokem 1989 téměř všichni Romové z osady pracova zdejším družstvu, na stavbách či v továrnách v Prešově, nebo v nově vznikajících průmyslov (například od roku 1946 kovohutě v Krompachách). Romové v této době v obci navštěvovali st školu jako neromové (dnes jsou tyto školy oddělené, viz dále) a účastnili se povinných kaž což vedlo k lepší vzájemné komunikaci a v některých případech i k uzavírání přátelských vz skupinami. V roce 1945, 1948 a 1999 postihly obec, stejně jako řadu okolních lokalit, ničivé povodně. stali hlavně obyvatelé romské osady, neboť voda smetla řadu jejich domků postavených přímo Vznik a počátky romské osady „V našej obci máme aj obyvateľov cigánskeho pôvodu. Je jich spolu 97. Z toho 45 detí do 15 drevených chatrčích i zemljankách. Kupujú psov, kone, zdechnuté ošípané, sliepky ... a jed Nevíme přesně, kdy romská osada u obce Chminianské Jakubovany vznikla. Podle výpovědí naši informátorů osadu založili po válce tři bratři, kováři. Tito bratři měli pocházet z Kaľavy přirozeným rozrůstáním jejich rodin měla vzniknout dnešní osada. Z historických pramenů ví 1.světové válce už Romové v obci nějakou dobu žili, byly to sice tři rodiny, ale jen jedna otce kováře. Výše uvedený příběh spíše než o skutečné události vypovídá o mýtizování histo a událostí (obyvatelé osad téměř všechny minulé události datují jako „velmi dávné" - byť j povodně v roce 1999 - často se v nich objevují magická čísla /tři bratři/, jejich aktéři n nadlidských hrdinů a do vyprávění se často vloudí náboženské momenty - Boží hněv, varování Marie apod.). Nejspolehlivějším historickým pramenem je v tomto ohledu soupis „cigánského" roku 1927, protože například při sčítáni lidu v roce 1921 jsou jako „Cigáni" vedeny jen ty jako „Cigáni" samy přihlásily, a tento pramen je tedy značně nespolehlivý (podobný přístup například i při sčítání lidu v roce 1931). V roce 1927 byly v obci evidovány 3 romské rodi osob. Protože dva nejstarší evidovaní Romové se podle soupisu narodili v Chminianských Jak byly ještě „Nemecké") v 70. letech 19. století, máme jistotu, že nejméně jedna romská rodi poslední třetině 19. století. Neromští obyvatelé obce uvádějí, že před druhou světovou válkou žila v obci jen 1 romská r rodiny byl kovář a měl tři syny (zde je patrná obdoba s verzí obyvatel osady). Podle vyprá pamětníků Romové v meziválečném a poválečném období vyráběli řetězy, motyky, valky (nepále vepřovice), koše z proutí a kořenů a podobně. Z nepálených cihel romské výroby byla vybudo „gadžovských" domů v obci (dnes už tyto domy většinou nahradily budovy z cihel pálených). příležitostně pomáhat neromům při práci na poli, ale i v domácnosti, za což dostávali větš Zřejmě zde existovala jistá forma patronsko-klientského vztahu mezi Romy a neromy, který j odborné literatuře. Tento vztah se často stvrzoval kmotrovstvím (nejstarší generace v osad měla „gadžovské" kmotry, nejen z Chminianských Jakubovan, ale i z okolních vesnic). Donedá Romové po vesnicích žebrat (tato činnost byla často spojená s krádežemi), případně vinšova koledovat na velikonoce. Takové vztahy dnes již mezi oběma komunitami nenajdeme. Po druhé světové válce žilo v lokalitě kolem deseti romských rodin (podle jiných informáto rodin 5-6 ). S popisem zdejší romské osady se setkáme například ve vzpomínkové knize Eleny níž po válce v této osadě žili Romové v zemnicích. Rovněž Milena Hübschmannová uvádí, že v Jakubovanech žili Romové v zemnicích ještě koncem 50. let. Osada tehdy stávala na jiném mí mezi neromskou obcí a dnešní osadou, odkud ji později vytlačilo rolnické družstvo. JRD byl slávou, v obecní kronice je tento den uveden jako památný) založeno v roce 1958, o čtyři r potom bylo rozšířeno a „cigánské chatrče", které této expanzi stály v cestě, byly zbourány „cigánům" postaveny „v jarku" (při potoce) „velmi pekné chaty pokryté škridlicou". Populač kterému po druhé světové válce v osadě došlo, byl zapříčiněn jak přirozeným přírůstkem zde obyvatel, tak přistěhováním několika nových příbuzenských celků z okolních osad, i z osad z oblasti Spiše. Tyto nové skupiny se pravděpodobně usadily v určité vzdálenosti od obyvat (odpovídá tomu dnešní prostorové uspořádání osady), ale postupnou expanzí vytvořily všechn kompaktní osídlení. V každodenním životě je však dodnes patrná distance mezi jednotlivými skupinami, které od sebe dělí i hranice rituální nečistoty vedené uvnitř osady (ačkoli osa rituálně nečistou považována jako celek; rodiny, které se zde usadily po válce, tedy vůbec být nemusely a tuto nálepku mohly získat právě až životem zde). Obecní kronika se o Romech zmiňuje nejčastěji v souvislosti s jejich bydlením. V roce 1962 v drevených kolibách", o několik let později hovoří o tom, že si „cigáni" začali stavět zd a tvárnic. V roce 1963 kronika informuje o tom, že v osadě je celkem 24 chatrčí, v roce 19 o 3 oddělených osadách před vesnicí. Dalším častým námětem kronikářových zmínek jsou strav místních Romů („Jí koňské a psí maso, nejradši mají psí."„Romům nejvíce chutná psí maso, a O způsobu života se dále dovídáme to, že romští muži pracují jako dělníci v Prešově nebo v (to platí po celá 60. a 70. léta), téměř všichni jsou negramotní, rádi navštěvují filmová nejraději mají válečné filmy (zápis z roku 1961), dále že většina romských žen je v domácn se zapojují do práce jen při sběru brambor, že všichni berou velké sociální dávky, mají sk (zápis z roku 1964), množí se různé trestné činy a přestupky (zápis z roku 1965). V roce 1 informuje o tom, že celková životní úroveň obyvatelstva se zvyšuje, což se projevuje napří i „cigáni" si kupují rádia a televize. Naopak o rok později se dočteme, že životní úroveň obyvatel zůstává pořád stejná. Z roku 1970 se dochoval zápis o tom, že se zde nezlepšily s hygiena ani způsob oblékání. V roce 1985 si kronikář stěžuje na to, že z celkového počtu 5 jen 66 stálé zaměstnání, což je podle jeho soudu velmi málo. V roce 1987 kronika uvádí, že zaveden rozhlas. Dalším častým námětem zápisů v kronice je špatná školní docházka dětí, ne manželství uzavíraná v raném věku (mezi 13. a 15. rokem) spojená s časnými porody romských Od roku 1974 se Romům začala věnovat velká pozornost z celostátního hlediska, která se vša lokalitě žádným zásadním způsobem neprojevila. V roce 1976 byla při Městském národním výbo pro řešení cigánské otázky, která zasedala jednou měsíčně a fungovala až do osmdesátých le v obci působila sociální pracovnice z ONV, která měla „cigánskou otázku" řešit, výsledky j neznáme. Po roce 1989 zaznamenáme v kronice terminologický posun, o obyvatelích romské osa mluvit jako o „cigánech", a začíná se používat termín Rom/Romové. Od 50. let začali někteří obyvatelé romské osady odjíždět za prací do Čech, zejména do Úst a České Kamenice, část odcházela i na severní Moravu. Z rodiny odcházel zpočátku jen muž, podařilo usadit se v Čechách, přijela za ním později celá jeho rodina (resp. manželka a dě Čechách usadit nedokázal nebo nechtěl, vracel se po určitém čase zase domů na Slovensko a za prací potom využíval jako sezónní příležitost k výdělku. Některé rodiny v Čechách zůsta se po několika letech vrátily zpět do osady. K této pracovní migraci dochází i dnes, ale p příležitosti pro Romy už je v Čechách nouze, proměňují se tyto cesty často jen v návštěvy udržování sociálních kontaktů. Čechy jsou pro místní Romy stále zemí zaslíbenou, málokomu tam zůstat natrvalo, a pokud se v Čechách například ožení/vdá, často se potom stěhuje zpět přirozeným způsobem řeší bytovou situaci mladého páru (říká se tomu „zrobiť si chyžu"). Po roce 1989 většina zdejších obyvatel přišla o práci a dnes zde vyrůstá mladá generace (r už odrostla, generační výměna zde probíhá rychleji, než je zvykem u většinové společnosti) nepracovala. Vztahy s neromskou částí obce se zhoršily, protože členové obou skupin se pře na pracovišti či ve škole. Fakt, že ani neromové práci nemají a slovenský venkov ekonomick skutečnost, že Romové teď už v lokalitě mají početní převahu, ke zlepšování vzájemných vzt nepřispívá. Náboženství a víra „Ježíš je zástupcem Boha na zemi, děti. To je něco podobného, jako když tady paní Balážová paní ředitelky"... „Kdo je zástupcem Boha na zemi?" (děti): „Paní Balážová." Obec je rozdělena na katolickou a protestantskou část (má zde zastoupení římsko-katolická církev), obě církve mají vlastní kostel („horní" kostel je evangelický, „dolní" katolický) evangelíků vůči katolíkům mezi neromskými obyvateli je zhruba 2:1 (ve prospěch evangelíků) církev má v obci silnou tradici, podle obecní kroniky se vypráví legenda, že v dobách prot chodila Marie Terezie po kraji a dotykem měnila kostely z evangelických na katolické. Míst byli horliví evangelíci, a tak vzali do rukou vidle a panovnici z obce vyhnali. Obyvatelé hlásí k římsko- katolické církvi. V obci působí katecheta, náboženství se ve škole vyučuje od 2. ročníku. Evangelický farář v obci, pořádá zde každou neděli akce pro mládež a organizuje pěvecký sbor. Katolický fará sloužit mše z nedaleké obce Križovany. Katolický kostel v obci však Romové nenavštěvují, p neromové je tam neradi vidí - údajně se do kostela všichni nevejdou, a také „Romové ne vžd Romové tedy chodí na mše do kostela v sousední vsi. Katolický farář se ovšem ke svým ovečk nekřesťansky, neboť za každý církevní úkon vyžaduje přesně stanovenou finanční částku, pří v naturáliích (tou je nejčastěji láhev pálenky). Když Romové nezaplatí, nepokřtí jim děti, nepohřbí dědečka (to, že farář do osady nikdy nechodí, snad ani nemusíme zdůrazňovat, to j Slovensku běžný standard). Katolický hřbitov v obci je rozdělen na romskou a neromskou čás kam člověk může pohřbít své předky, je předem určeno tím, jestli se narodil jako Rom nebo Romové jsou pohřbíváni do spodní části hřbitova a jejich hroby jsou oproti honosným neroms chudé a neudržované. Přestože se Romové hlásí ke katolické církvi, jejich religiozita je k nejrůznějšími pověrami a magickými praktikami, takže křesťanské prvky (jako je křest či sv používají v jiné rovině, jako ochranu před uhranutím či působením zlých sil, kterými se os (nejznámější jsou mule - duchové mrtvých, a čarodějnice - bosorky/guľidaj). V interiérech se velmi často využívají náboženské motivy (kříže, obří nástěnné obrazy s Ježíšem či Panno křesťanské svátky jako jsou vánoce, velikonoce či Svátek všech svatých zde patří mezi nejd události, nejvýznamnějšími okamžiky v životním cyklu obyvatel osady je potom křest a pohře také v odlišném významu, než jaký mu přikládají církevní autority). Školní aktivity a jejich vliv na romskou osadu „[V Chminianských Jakubovanech] je tridsaťpäťčlenný učiteľský kolektív ... Budujú si kolek mať. Ak nechceš byť aktívny, nech sa páči, nik ťa tu nedrží. Majú tam asi pätnásť krúžkov, mimoškolských aktivít... Dá sa to robiť len preto, labo sú tu učitelia a učiteľky, čo sa o V obci Chminianské Jakubovany funguje v současnosti pouze zvláštní škola („Špeciálna zákla která se dnes rozrostla do čtyř budov roztroušených po vesnici, a kterou navštěvují výhrad děti od prvního do devátého ročníku. Neromské děti z Chminianských Jakubovan navštěvují šk obci Chminianská Nová Ves (v roce 2002 do této základní školy dojíždělo pouze jedno romské osady). V obci původně fungovala běžná základní škola, kterou navštěvovali jak romské, tak Docházka romských dětí zřejmě byla velmi nepravidelná, protože kronikáři si často stěžují neposílají své děti do školy, případně, že děti školu navštěvují jen v teplých obdobích ro a koncem května, že chodí špatně oblečené a rodiče se o ně nestarají. Kronika dále uvádí, nehygienické, nemají výchovu, a ve škole kradou jídlo ostatním, protože trpí hlady. V roce uvádí, že školní docházka dětí je špatná v podzimních měsících, kdy se chodí na brambory. V roce 1965 byla na základní škole zřízena zvláštní třída pro romské děti, protože vyžadov péči. O rok později byla otevřena ještě další taková třída, a protože k dispozici byly jen bylo vyučování rozděleno na 2 „smeny" - ranní a odpolední (toto rozdělení pro velký počet dodnes). V roce 1972 už fungovaly 3 „cigánské třídy", které měly dohromady 61 žáků. V roce obecní kronice setkáme s první pozitivní zmínkou o Romech - kronika informuje o tom, že šk romských dětí se zlepšila a Romové začali posílat své děti dokonce do mateřské školy. Obec romským dětem navštěvujícím mateřskou školu stravu a oblečení do školy zdarma. V roce 1977 škole v Chminianských Jakubovanech vě zřízeny 2 třídy zvláštní („osobitné") školy, do kter téměř všechny romské děti. Od roku 1980 zůstal v obci jen 1. a 2. ročník základní školy. Z kterou navštěvovali výhradně Romové, potom měla 5 ročníků (a 86 žáků v tomto roce). V obci mateřská škola, která byla rozdělena na 1 romskou a 1 neromskou třídu. V roce 1986 byla základní škola v obci zrušena úplně a neromští žáci začali navštěvovat zá v jiné obci (neromští rodiče své děti ovšem do této základní školy často posílaly i předtí dojíždění - aby jejich děti nemusely sedět ve třídě spolu s „cigány", kterých zde už tehdy V obci zůstala pouze zvláštní škola zahrnující 1.- 4. ročník, která se v následujícím roce šesti tříd. V souvislosti se zavedením desetileté povinné školní docházky začínají romští nejrůznější učňovské obory v nedalekém Prešově. V roce 1998 už jsou v obci 3 budovy zvlášt Zvláštní škola byla později rozšířena do sedmého ročníku, a od školního roku 1998/1999 byl devět tříd. Zvláštní školu v květnu 2002 navštěvovalo 280 dětí a zaměstnávala 35 učitelů. Vedení školy spolupracuje s holandskou nadací Spolu Slovensko, která má sídlo v Kremnici, a s Nadací Mi V obci bylo založeno komunitní centrum Spolu, v jehož rámci se pořádají sportovní utkání, literární soutěže a protidrogová prevence. Při škole byl založen také „drevárský" a „prúti Téměř 30 let zde funguje folklorní soubor, od roku 1998 škola každoročně v květnu organizu taneční soutěž, které se účastní žáci zvláštních škol z celého kraje. Společenské akce, ja výtvarné soutěže, nebo oslavy státních svátků (velikonoce, den matek...) se konají téměř k V rámci komunitního centra nabízí škola také přípravný ročník pro děti předškolního věku a Děti se zde učí recitovat básničky, zpívat písničky, učí se malovat, psát, číst, počítat, podobně. Tyto aktivity jsou velmi důležité z toho důvodu, že většina dětí při nástupu do š poprvé tužku v ruce, a nemá tedy vyvinutou potřebnou jemnou motoriku. Jiným handicapem, kt děti do první třídy přinesou, je jazyková bariéra - většina z nich do té doby používá pouz romštinu. V roce 2002 byla možnost využít přípravného ročníku rodičům dětí předškolního vě poprvé, velký zájem však zaznamenán nebyl. Zaměstnanci zvláštní školy se snaží udržovat ko dětí, proto zavedli instituci tzv. „dôverníkov", tedy rodičů, kteří jsou ochotni spoluprac kteří chodí hospitovat na hodiny a pomáhají, když je potřeba něco zařídit v osadě. Školní posledních letech poměrně zlepšila, posíláním dětí do školy je totiž podmiňována výplata s (pokud má dítě více než 15 neomluvených hodin, rodičům jsou sníženy přídavky na děti). O tom, zda bude dítě zařazeno do běžné nebo do zvláštní školy, rozhoduje psycholog, který dojíždí z Prešova, přičemž naprostá většina romských dětí (u kterých se ovšem setkáme i s handicapů, nejčastějším je podle slov paní ředitelky hluchota) je po provedení testů zařaz školy. V každé třídě je 10 - 12 dětí, z nichž pravidelně alespoň jedno nebo dvě fetují (či nejlevnější, nejdostupnější, a v romských osadách nejrozšířenější drogu) - v takových příp děti posílají domů. Učební pomůcky si děti nenosí domů, ale nechávají přímo ve škole, rodi řešili akutní nedostatek podpalového materiálu právě školními sešity. Dalším problémem, kt učitelský sbor, je výrazná absence dětí v době výplaty sociálních dávek a v době významnýc událostí (svatba, pohřeb). Učitelé se dále potýkají s raným těhotenstvím romských dívek - setkávají s 13-14-ti letými matkami. Snaží se tuto situaci řešit sexuální výchovou ve škol antikoncepce, ale podle jejich vlastních slov je celé toto úsilí marné. V obci funguje rovněž mateřská škola, v roce 2002 ji však navštěvovalo pouze 5 romských dě slov paní ředitelky patří právě mezi děti bezproblémové, tedy ty, které umějí slovensky a jsou ochotni za mateřskou školu platit. V květnu 2002 studovalo 23 romských dětí z jakubovanské osady na učňovských oborech (zední kuchařka, švadlena). Zejména dívky mají problémy s dokončováním školy, protože v době, kdy na základní školu (případně na „učňák"), jsou ve svém společenství považovány již za dospě partnera a brzy po jeho nalezení přicházejí do jiného stavu. Podle slov učitelů zdejší ško většina dívek učňovské obory ve druhém ročníku, protože se stávají matkami. Chlapci potom jednodušší, při dokončení školy jsou však téměř všichni již otci. Základní informace o romské osadě Přestože podle údajů starostky obce žilo v květnu 2002 v romské osadě u obce Chminianské J obyvatel, při posledním sčítání lidu (26.5. 2001) se zde k romské národnosti nepřihlásil n nepřihlášení se k romské národnosti je obvykle skutečnost, že kategorie národnosti je Romů často ji zaměňují za státní příslušnost, případně mají strach, že pokud by romskou národno by o některá svá občanská práva (například by jim byly pozastaveny sociální dávky). Romové žijící v osadě patří do skupiny slovenských Romů. Endoetnonymum této skupiny je vět Olašští Romové je označují apelativem Rumungri. Obyvatelé osady sami sebe nazývají Romové, Cigáni (toto označení nevnímají jako hanlivé, chápou je jako překladový termín do slovenšt se zejména proti skupinám olašských Romů, které ostře vnímají jako skupinu odlišnou a jim V sociálním styku uvnitř své komunity Romové používají téměř výhradně slovenskou romštinu, s obyvatelstvem majoritním potom šarištinu. Někteří Romové částečně ovládají i češtinu, pr pracovali, strávili zde určitou dobu při výkonu vojenské prezenční služby nebo ve vězení. příjmení, se kterými se v osadě setkáme, jsou Horvát/Horváth (v květnu 2002 jich bylo v os (192) a Holub (171), dále potom Lacko, Pokuta, Červeňák, Žiga, Kaleja, Gábor a několik dal Osada je sociálně i prostorově značně diferencovaná - někteří neromové mluví dokonce o něk osadách, sami Romové potom říkají „tady je vlastně osad pět". Osadu tvoří několik velkých celků, které budeme nazývat fajty. Fajta je romské slovo, které bychom mohli zhruba přelož velkorodina či rod. Vymezuje se nejčastěji patrilineárně a zahrnuje 5 - 6 generací. Fajty odvozují od společného mužského předka, který už nežije, a trvají, dokud žije alespoň jede Označují se většinou jménem tohoto mrtvého předka. Členové jedné fajty nemusí být nutně no příjmení (nicméně mohou, v naší lokalitě například fajta „Holubovců") - fajta „Pastierkovc skládat například z komplexních rodin „Horvátovců", „Červeňákovců" a „Pokutovců", fajta „P třeba z komplexní rodiny „Žigovců" a „Mirgovců". Termínu komplexní rodina by pravděpodobně výraz „fameľija/famiľija" (jeho použití však kolísá, proto se mu raději vyhneme). Komplexn pojetí tvoří obvykle zakládající pár a jeho ženatí synové se svými manželkami a nesezdaným někteří již dospělí ženatí synové těchto synů se svými manželkami a dětmi). Její genealogi tedy 3 - 4 generace. Komplexní rodina se vyznačuje společným příjmením, komplexní rodiny t například „Horvátovci", „Žigovci" či „Pokutovci". Komplexní rodina bývá exogamní, na její zákaz incestu. Osada je tvořena několika takovými fajtami, které se skládají z komplexních rodin. Jednotl nepovažují navzájem za příbuzné a vůči členům ostatních fajt se silně distancují, což se p prostorovém plánu osady. Zakladatelé těchto fajt byli bratři, případně bratranci, pocházej z fajty jediné. Přirozeným přírůstkem se fajty rozštěpily, vytvořily se fajty nové, a byly sociální hranice. K tomu bylo využito genealogické manipulace, původ skupiny se začal odvo ze synů zakladatele fajty původní, a příbuzenský vztah s rodinami jeho bratrů (tedy s člen se přestal vymezovat. Tento proces štěpení je na druhé straně vyvažován čestnými sňatky uz uvnitř fajt (zamezuje se tak jejich dalšímu štěpení), tak mezi jednotlivými fajtami. Ještě v 50. letech bydleli Romové na místě, kde bylo později postaveno JRD (Jednotné rolni potom se přestěhovali na místo dnešní osady. V její hlavní, největší části dnes žije asi 7 původně jednolitý příbuzenský celek (původní fajta) postupně diverzifikoval a stratifikova se členil na různé části. Některé komplexní rodiny se propadly na sociální dno, což se odr si jejich členové si začali stavět „chyžky" na druhé straně potoka, kde původně žádné neby dál po jeho proudu. Jiné komplexní rodiny sociálně povýšily a stěhovaly se stále více „výš (na kopec) i horizontálně (proti proudu potoka). Z komplexních rodin se staly fajty, které jednoho předka, přičemž se „zapomnělo", že tito předkové byli bratři (pokud se nezapomnělo nezdůrazňuje). Nově vzniklé fajty se deklarují jako navzájem nepříbuzné a rituálně nečisté cizí fajty se nechodí a už vůbec se nepřijímá pohostinnost lidí, kteří zde bydlí). Naprost se uzavírá mezi členy jedné fajty žijícími v popisované lokalitě, životním partnerem se dá také člen fajty, který žije v osadě jiné, až potom se vybírá mezi členy fajty ze stejné lo označuje za nepříbuznou (která ovšem vznikla ze stejné původní fajty). Kromě této hlavní části osady najdeme ještě na druhé straně cesty dva prostorové útvary na Prvnímu z nich se někdy také říká „pri kríži" (název vznikl od dřevěného kříže stojícího u části osady obývají jak potomci původní fajty, tak skupiny, které se přistěhovaly z osad j původními obyvateli se spojily sňatky. Po několika stech metrech směrem k obci je vlevo od „bytovka", budova patřící Obecnímu úřadu, kterému její obyvatelé však už několik let nepla objekt jako celek je jak prostorově, tak sociálně, oddělen od zbytku osady (říká se o něm, ve státě"). Příbuzenská skupina, která tuto část obývá, však rovněž pochází z jediné původ jako naprostá většina dnešních obyvatel osady. Poslední lokalitou, která je součástí romsk tzv. dům „U Skalických" (pojmenován po bývalém majiteli, který dům odprodal Romům, a proto samém začátku neromské obce, byla po této transakci posunuta značka s názvem obce tak, aby nemohl být počítán). V tomto domě a jeho nejbližším okolí bydlí kolem stovky lidí, kteří s také udržují minimální styky. Za pozornost stojí, že v obou posledně zmíněných částech doc příbuzenské posloupnosti v mateřské linii, obě fajty jsou také pojmenovány po ženách (v je dokonce po ženě žijící). Sociální distance vůči členům ostatních příbuzenských skupin se neprojevuje jen uvnitř osa pochopitelně i v perspektivě interosadní. Členové jednotlivých fajt z jednotlivých osad v vzájemně velmi dobře znají (ze školy, z autobusu, od lékaře, z úřadu apod.), umějí každého patřičné rodiny a lokality, vztahy překračující rámec příbuzenství zde však neexistují. Ob neudržují žádné přátelské či pracovní vztahy, sociální kontakty se omezují na příbuzné, kt v samotné osadě (tedy na členy jedné fajty, která se obvykle manifestuje právě v prostorov osady), tak v osadách okolních (takže členové každé příbuzenské skupiny udržují styky jen příbuznými, ať už bydlí zde, nebo v jiné osadě). Stavby, se kterými se v osadě setkáme, se obvykle nazývají „chyža", romsky potom „kher"(dů pokoj). Jsou to obvykle jednoprostorové objekty, sociálně silnější rodiny mají ve svém oby dvě, s třípokojovými „chyžkami" se setkáme opravdu výjimečně. Použitý stavební materiál od zdejších obyvatel - nejvíce se využívá dřevo, jehož je v okolních lesích dostatek, dále po druhy materiálu, který je zrovna k dispozici (vlnitý plech, umělé hmoty apod.). Vícepokojo mají jen osoby nejbohatší, s nejvyšším sociálním statusem (kteří jsou často zároveň lichvá letech ale vyrostla v osadě řada nových „murovaných" domů postavených z materiálu z bývalý majetkov". Romská obydlí v osadě jsou v naprosté většině postavena bez stavebního povolení a většina obyvatel nezná ani majitele pozemku, na němž jejich obydlí stojí. Podle údajů z obecního ú pouze 5 romských příbytků na pozemku, který patří jejich majitelům. Do roku 1994 dostávaly popisná čísla, dnes už tomu tak není, protože podle zákona může dům dostat popisné číslo j kolaudačního schválení. Romové s popisnými čísly beztak nakládají po svém - pokud se majit osady přestěhuje, popisné číslo nezůstane spojeno s objektem, kterému bylo přiděleno, ale společně s jeho majitelem. Za pozornost stojí výzdoba interiérů - dominují zde zejména kříže a obrázky svatých, další doplňky jsou potom rodinné fotografie (Romové často do jednoho většího rámečku, který zrov poskládají řadu fotografií menšího formátu tak, že se vzájemně překrývají a často není vid hlava zobrazené osoby), umělé květiny a obří náramkové hodiny. Některé ženy dokáží velmi o vyzdobit svůj interiér - například pomalováním stěn vodovými barvami, polepením zdí přední krabic od pracích prášků či vyzdobením celého pokoje panenkami. Do osady není zavedena přístupová cesta, vodovod (ten má pouze jediný dům v osadě, který p úřadu), kanalizace ani plyn. Většina obyvatel osady čerpá vodu z několika studen, přičemž používajících jednu studnu odpovídá vymezení širší rodinné formace - fajty (používání jedn různých fajt je z důvodů rituální ne/čistoty nepřípustné). Elektrický proud v osadě zavede za elektřinu se Romům strhávají každý měsíc při výdeji sociálních dávek. Nové stavby elekt nemají a oficiální cestou toho ani nelze dosáhnout, protože elektrárny pro zavedení proudu předložení stavebního povolení, které v osadě nikdo nemá. Tato situace se většinou řeší ta proud si Romové sami „načerno" zavedou od některého z příbuzných, a tomu potom platí popla elektřiny spojené (okruh lidí „napojených" na jeden zdroj také kopíruje příbuzenské linie) domácnosti topí dřevem, které získávají z okolních lesů. Jak už jsme zmínili, všichni obyvatelé osady žijí ze sociálních dávek. Část takto získanýc poukázky na potraviny (příděl na rodinu), které v místním obchodě vyměňují za potraviny. S dnes v osadě téměř nesetkáme - valky už se nevyrábějí, není po nich poptávka, a mladá gene neumí dělat. Ještě dnes vyrábí jeden muž v osadě košíky a metly z proutí, které prodává ne Stále se zde vyrábí a prodává žádané psí sádlo. Z celé osady pouze jeden Rom chová domácí slepice), před chyškou má dokonce zeleninový záhonek. Jeden z úžerníků (tj. lichvářů, viz které potom prodává prešovským policistům. Několik mužů si přivydělává sběrem starého žele příležitostně (když zrovna nemají nástroje v zastavárně) hraním na zábavách po okolních ve je pro ně forma příležitostného výdělku. Tím jsme veškerou výrobní a výdělečnou činnost os nepočítáme-li různé obchodní aktivity, jako je například distribuce a prodej cihel ze „štá do okolních osad, nebo nakupování potravin v obchodě a jeho rozprodávání v osadě za dvojná V osadě je stejně jako v naprosté většině východoslovenských romských osad rozšířena insti „úžery", tedy půjčování na nepřiměřeně vysoký úrok. „Úžerníků" je v osadě několik, půjčují své vlastní širší příbuzenské skupiny. Jsou jimi často ti nejchytřejší a nejlépe sociálně Úžerník má obvykle jeden z nejlepších domů v osadě, ověnčený statusovými symboly (satelit, před domem apod.), tento fakt se často manifestuje i v prostorovém uspořádání osady (úžern kopci, nikdy nebydlí u potoka, ve kterém se kumulují odpadky od ostatních velkorodin - kte za nečisté - a který hrozí záplavami). Přestože je lichva nezákonná, málokdy se podaří z j někoho usvědčit, protože naprostá většina osob je na „svých" úžernících závislá, a nenajde kdo by proti nim šel svědčit. Dluhy úžerníkům někdy dosahují nevyčíslitelných částek, takž potom při výplatě sociálních dávek odevzdávají všechny své peníze a hned si zase určitou č Úžerníci jsou podle slov paní starostky i mezi neromskými obyvateli v obci. Degešiko vatra „Procházeli jsme kolem osady, kde žili Romové v zemljankách. Díra vykopaná půl metru do ze metry, a nad tím stříška z větví pokrytá obrácenými drny, uprostřed otvor, kudy vycházel k otvoru visela pytlovina. Tihle Romové jedli psy!" Největším specifikem zkoumané romské osady je skutečnost, že osada jako celek je považován nečistou, degešskou. Místní Romové jsou proslulí zejména pojídáním psů, ale součástí jídel často i koně a další zvířata. Romština má pro rituálně nečistého Roma řadu označení - riko koňara, močkoša, degeša, dubki. Obyvatele osady u Chminianských Jakubovan Romové z jiných nejčastěji buď degeša, nebo rikoňara/rukoňara (ve volném překladu „pojídači psů/psožrouti" rituálně nečistého jídla, zejména masa (za takové jsou považovány i kočky, žáby, hadi apod dnes v dané oblasti jedním z hlavních znaků degešství. Podstatou institutu rituální ne/čistoty je víra v nehmotnou, magicky chápanou substanci, k přítomností znečišťuje svého nositele. Rituálně nečistou osobou se člověk může 1) stát (a neboť této kvality se již není možno zbavit) během svého života kontaktem (zejména sdílení osobou již rituálně nečistou, ale může se jí i 2) narodit, jsou-li jeho rodiče rituálně ne nečistota je totiž připsaným statusem, který je dědičný. Skutečnost, že rituálně nečistým narodit, pak významným způsobem ovlivňuje sociální organizaci romské osady, která se z toh významně podobá struktuře indické společnosti kastovní, což je logické, neboť je patrně je dědicem. Velice důležitý je také fakt, že kvalita rituální ne/čistoty ovlivňuje hodnotu li lidských nositelů a vposledku se dotýká kvality jejich ontologického statusu. Lidství je z jako hierarchicky diferencovaná kategorie, jejíž jednotlivé úrovně jsou si primárně nerovn kvality, resp. hodnoty týče. Představa univerzálního rovného lidství v romské osadě absent Vzhledem k těmto skutečnostem se popisovaná lokalita ocitá na samém dně v hierarchii romsk širokém okolí. O svou pozici na sociálním dně se však dělí ještě s několika okolními romsk jsou například Hermanovce, Svinia či Jarovnice - obyvatelé těchto osad velmi úzkostlivě de „čistotu" a za nečisté označují obyvatele osad zbývajících. V rámci osady se potom setkáme deklarováním „čistoty" vlastní rodiny/fajty oproti „degešství" fajt ostatních (viz dále). zdejší Romové jsou považováni za „nečisté", má závažné důsledky pro jejich vztahy s Romy „ Rom" nesmí společně s „degešem" konzumovat jídlo, případně mu jej sice může nabídnout, ale tímto stykem znečistilo, už nesmí znovu použít. Nečistá je i studna, kterou degeš používá, oblečení. Zákaz sexuálního styku, potažmo sňatku, s Romem rituálně nečistým vede ke značné endogamii osady u Chminianských Jakubovan. Místní romské společenství je tak poměrně uzavř který je však i vnitřně značně diferencovaný (lidství ani zde není univerzální, i v rámci „lepší" a „horší" osoby, resp. rodiny). Většina rodin (za jednotku zde budeme považovat ro jednotlivce, protože to odpovídá sociálnímu uspořádání romské osady) označuje sebe sama za ostatní potom za nečisté (pan Horvát tak říká, že oni psy nejí, zato Holubovci ano; Holub že on by psa nikdy nepozřel, ale Mirgovci to dělají běžně; a Mirga samozřejmě tvrdí, že je nikdy nejedla, ale Horvátovci to dělají všichni). Jakubovanští Romové skupují psy po „gadžovských" vesnicích i romských osadách v okruhu až kilometrů. V některých osadách se dokonce Romové programově věnují chovu psů na prodej Jak - mají tak zaručenou poptávku a jistý zisk. Vztahy mezi osadou a obcí „Oblíbila jsem si jednu osadu, které se každý slušný Rom vyhýbal. Žili v ní rikoňara, pojí Jednou jsem přijela služebně do vesnice, ke které rikoňarská osada patřila... vystoupila j náves plná lidu, sedláci měli v rukách kosy, vidle, kůly. Křik, vzrušení, rozčilení: "Vytl Vytlučeme je, farahúny černý! Pakáž cikánskou!... cikáni ukradli kůly z ohrady pro dobytek dostaly ven a pošlapaly úrodu. Zuřivost rostla. Dav sedláků se chystal vykročit k osadě." Romská osada je, přinejmenším v sociální sféře, celkem relativně autonomním, ekonomicky je závislá na státu, jehož je součástí. Ačkoli romská osada a obec, k níž osada přísluší, jso absolutně oddělené celky (a jejich vzájemné vztahy jsou nabity silným negativním emocionál přesto zde na určitých rovinách dochází ke vzájemné komunikaci a spolupráci. Postoje neromských obyvatel obce k „jejich" Romům se odvíjejí z každodenní (a většinou neg zkušenosti, nelze je tedy obviňovat z nepodloženého paušálního odsuzování skupiny - jejich vyjadřování se o Romech nepramení totiž pouze ze stereotypů, ale i z přímé žité zkušenosti mnoha předsudky a stereotypy kontaminována). Vyčítají svým romských sousedům řadu věcí - o způsobu bydlení, chování a vůbec životního stylu, až po závislost na sociálních dávkách, č kriminalitu, agresivitu, ale i údajné incestní vztahy. Ke konfliktům dochází nejčastěji kv kterých se Romové v obci údajně dopouštějí - jedná se zejména o krádeže polní plodin, ale důvodu obyvatelé Chminianských Jakubovan označují svou obec za místo, kde „Nie pes stráži človek psa." Latentní konflikt čas od času přeroste v otevřenou agresi, podobně jako v cit kapitoly. Například těsně po revoluci v roce 1989 Romové na zábavě v nedaleké obci zabili neromové potom chtěli osadu vypálit (nakonec k tomu nedošlo, neznáme však podrobnosti celé Podobná situace se opakovala v roce 1995, kdy místní Romové napadli řidiče autobusu a „gad chystali vtrhnout do osady a vypálit ji. Situaci nakonec urovnala starostka obce, takže k nedošlo. Vzájemná nevraživost v porevolučních letech spíše narůstá, přispívá k ní pravděpo ekonomická situace v regionu, stejně jako stále se zvyšující početní převaha Romů (Romové situacích často vyhrožují, že „když se jim něco nebude líbit, přijdou „gadžům" vymlátit ve Na všech veřejných místech se setkáme s rozdělením na „romskou" a „neromskou" část - tak j přední část autobusu vyhrazena „gadžům", zadní potom Romům. Stejně tak je rozdělena i míst sedávají výhradně v přední místnosti tohoto zařízení, neromové potom v místnosti druhé, vz vchodu. Romové nakupují v obou místních obchodech, rozdíl je zde pouze v tom, že v jednom nakupovat na dluh a ve druhém ne. Obsluhující personál v hostinci i v obchodech Romům všec kategorií zásadně tyká, se stejnou praxí jsme se setkali i v dopravních prostředcích či v Tyto na první pohled striktně oddělené celky situované v těsném sousedství spolu však přes sférách kooperují (na manifestní rovině je ovšem oddělenost obou „světů" silně deklarována ze strany „gadžovské"). Jedná se zejména o oblast tzv. „šedé ekonomiky", ve které neromští Chminianských Jakubovan a okolních vesnic projevují značnou flexibilitu a schopnost využít některých charakteristických rysů v chování Romů. Tak se například setkáme s lidmi, kteří tak, že jim až do osady přivezou různé druhy zboží (zejména potraviny, ale i kosmetiku apo prodávají za dvojnásobnou cenu, než je ta, za kterou se stejný artikl dá koupit ve dva kil obchodě (nutno ovšem dodat, že této činnosti se věnují i někteří Romové přímo z osady). Ro kvitují s povděkem a váží si jí, stejně jako už zmiňovaného půjčování peněz na stoprocentn úžerníků (ať Romů či neromů) jsou svým „zachráncům" vděčné, že jim pomohli z nouze. S celo nabízených místním Romům se potom setkáme zejména ve dnech výplaty sociálních dávek - přím úřadu stojí nejen pojízdná prodejna s ovocem a zeleninou, ale například i auto, jehož šofé 200 slovenských korun ochotně odveze na nákup do sousední vsi a zpět do osady. Obchody si dny mimořádné zásobování a přímo v osadě se setkáme s řadou „překupníků" s různým zbožím ( například objevují nákladní vozy s bramborami a dalšími trvanlivými surovinami). Závěr Tento krátký náčrt historicko-etnografické situace romské osady u obce Chminianské Jakubov neposkytuje vyčerpávající informace o zvolené lokalitě a ani to nebylo jeho účelem. Záměre stručnou formou prezentovat základní charakteristiky této svou povahou výrazně atypické ro se v nejrůznějších odkazech zmiňují (ovšem pouze na základě informací „z druhé ruky" a z d z letmé návštěvy) takřka veškeré publikace (či mediální zprávy) týkající se problematiky t na východním Slovensku. V bezezbytku všech studiích je tato osada popisována jako nejhorší pozici na dně žebříčku srovnávajícího situaci romských osad daného regionu a to jak v pers společnosti, tak i z pozice jejich obyvatel samotných. Chtěli jsme proto ukázat, že se nej „peklo na zemi", ale o uskupení, které prošlo zajímavým historickým procesem utvářejícím j podobu, o svět, v němž nalezneme srozumitelné a přehledné lidské interakce, jež se však od normou v majoritní společnosti v mnoha ohledech výrazně liší. Romská osada u obce Chminianské Jakubovany je osadou v mnoha ohledech velice atypickou. Je jsou v jiných lokalitách marginální, nebo postupně zanikají a mizí jsou zde stále ještě fa ovlivňujícími její sociální uspořádání, resp. všednodenní aktivity. Zejména koncept rituál v této lokalitě úzce spojený s pojídáním psů a koní, nabývá v této lokalitě, jakož i ve vz obyvatel k Romům v ostatních osadách daného regionu, povahy takřka centrální. Ano, romská Chminianské Jakubovany je atypická, ovšem - právě co se uvedených skutečností týče - svou typičností. Seznam literatury: Antalová, I. - Chaos totalos. Správa z geta, Praha 2002 Budilová, L. - Analýza příbuzenských vztahů na příkladu romské osady v Chminianských Jakub bakalářská práce na FHS UK v Praze v roce 2003 Hajská, M. - Fenomén křtu a kmotrovství v romských osadách, diplomová práce na FHS UK, Pra Hübschmannová, M., Šebková, H., Žigová, A. - Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, hübschmannová, m. - Šaj pes dovakeras. Můžeme se domluvit, Olomouc 1998 Hübschmannová, M. - Několik poznámek k hodnotám Romů. In: Romové v České republice 1945-19 Horváthová, E. - K otázke etnokultúrneho vývoja a etnickej klasifikácie Cigánov, Slovenský 1/1974 Jakoubek, M., Poduška, O. (eds.) - Romské osady v kulturologické perspektivě, Brno 2003 Kalibová, K. - Pavlík, Z. - Vodáková, A. (eds.): Demografie (nejen) pro demografy, Praha 1 Kronika obce Chminianské Jakubovany Kužel, S. - Skrytá ekonomika segregace a kolektivní paternalismus aneb Proč je třeba poroz slovenských vesničanů - monitoring z rubové strany, in: Kužel, S. (ed.) - Terénní výzkum i segregace, Plzeň/Praha 2000, str. 144-164 Lacková, E. - Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, Praha, 1997 Nečas, C. - Pronásledování Cikánů v období Slovenského státu, Slovenský národopis 36, 1/19 135 Nečas, C. - Diskriminace a perzekuce slovenských Cikánů v letech 1939 - 1945, In: Nové Obz str. 125 - 152 Uhlová, A. - Dopady asimilační politiky vůči Romům z období reálného socializmu jako jeden současného vytváření enkláv sociálně vyloučených obyvatel, in: Jakoubek, M., Hirt, T. - Ro kulturologické etudy (v tisku; Čeněk & Západočeská univerzita) Šebková, H., Žlnayová, E. - Romaňi čhib. Učebnice slovenské romštiny, Praha 1999 [1] Tato studie je upravenou verzí některých pasáží bakalářské práce L. Budilové Analýza p vztahů na příkladu romské osady v Chminianských Jakubovanech , obhájené na FHS UK v Praze v roce 2003 Výzkum realizujeme formou zúčastněného pozorování při dlouhodobých opakovaných pobytech. P lokalitu navštívili v listopadu 1999 a ve výzkumu pokračujeme dodnes. Údaje z obecního úřadu v Chminianských Jakubovanech ke květnu 2002. Na východním Slovensku zvláštní evidence romských obyvatel, která se v Čechách považuje za politicky nekorektní ( místech k takové evidenci dochází neoficiálně). Obce se administrativně rozdělují na extravilán, tedy takovou část katastru, která zahrnuj půdu a na které nelze budovat obydlí, a intravilán, nezemědělsky využívanou půdu, stavební Na tuto skutečnost poukazují zápisy v obecní kronice již od 60. let 20. století - v roce 1 píše, že místní obyvatelé si začínají hledat manželské partnery jinde, v roce 1972 se zase hodně lidí odchází do měst a tam si nachází partnery, z roku 1987 je zápis o tom, že mladí „cigánů" přibývá. Starostka obce tento jev komentuje slovy : „Sme dedina na dožitie." Terénní deník Tomáše H 1999 Srov. Kalibová, K. - Pavlík, Z. - Vodáková, A. (eds.): Demografie (nejen) pro demografy, P Například v roce 2002 se ze 760 narozených dětí v obci pouze 136 dětí narodilo v neromské Údaje z Obecního úřadu v Chminianských Jakubovanech ze srpna 2003. Na Slovensku se vyplácejí 4 druhy sociálních dávek - rodinné přídavky, státní dávky sociál podpora v nezaměstnanosti a důchody. Nedávné legislativní úpravy stanovily maximální možno může rodina (bez ohledu na to, kolik má členů) ze sociálních dávek obdržet, což značně ome romských rodin. V obecní kronice se u nejstaršího zápisu (pravděpodobně z roku 1958) o dřívějších dobách d evangelický farář, pokud měl oddat mladý pár nebo pokřtít dítě, vyžadoval, aby tito na pam „čerešňičku". Dalším dokladem pověsti obce coby ovocnářského ráje je dopis paní starostky republiky ze 7.7.1999 („Žiadosť o pomoc při riešení nášho neriešiteľného problému"), cit.: do ktorého patrí aj naša obec, bol známy jako „čerešnový háj". Každý rok sa len z našej ob niekoľko ton zdravých čerešní či už na kompót, džem, sirupy atď. Avšak v posledných rokoch čerešňové háje zmenili iba na smutné drevá bez koruny, vetiev, pretože naši rómovia chodia so sekerami..." K problematice osudu Romů na Slovensku během 2.světové války viz např. Nečas, C.: Pronásle v období Slovenského státu,Slovenský národopis 36, 1/1988, str. 126 - 135; Nečas, C.: Disk perzekuce slovenských Cikánů v letech 1939 - 1945, In: Nové Obzory 19 (1977), str. 125 - 1 Kronika obce Chminianské Jakubovany, nejstarší zápis (pravděpodobně z roku 1958), překl. a Kronika obce Chminianské Jakubovany, nejstarší zápis (pravděpodobně z roku 1958) Informace čerpáme ze Štátného oblastného archívu (ŠObA) Košice Touto problematikou se podrobně zabývá Horváthová. (Horváthová, E.: K otázke etnokultúrneh etnickej klasifikácie Cigánov, Slovenský národopis 22, 1/1974, str. 4) Nejnověji srv. např. monografickou studii na dané téma: Hajská, M. - Fenomén křtu a kmotro osadách, diplomová práce na FHS UK, Praha 2003 (nepubl.) Terénní deník Tomáše Hirta, říjen 1999 Starostka obce, květen 2002 „Před válkou jsme kolem téhle osady chodili na poutě. Lidé vypadali divoce, oblékali se do bydleli v dírách vyhloubených v zemi, zastřešených větvemi ve tvaru stanu. Větve byly zakr drny. Živili se tím, že skupovali po vesnicích psy, jedli je a sádlo prodávali do lékáren. pro sedláky valki, vepřovice, nepálené cihly." Lacková, E.: Narodila jsem se pod šťastnou 1997, str. 229 hübschmannová, m.: Šaj pes dovakeras. Můžeme se domluvit, Olomouc, 1998, str. 39 Kronika obce Chminianské Jakubovany, zápis z roku 1962 Kronika obce Chminianské Jakubovany, zápis z roku 1962 (překl. aut.) Kronika obce Chminianské Jakubovany, zápis z roku 1964 (překl. aut.) K této otázce viz: Uhlová, A. - Dopady asimilační politiky vůči Romům z období reálného so jeden z faktorů současného vytváření enkláv sociálně vyloučených obyvatel, in: Jakoubek, M Romové - kulturologické etudy (v tisku; Čeněk & Západočeská univerzita) „Velké percento cigánov pracuje etšte iba prechodne, na krátky čas. Najčastejšie odídu do pracujú mesiac až pol roka a potom sa vrátia do svojej osady a určitý čas nepracujú." Mate Krajské plánovací komise rady KNV v Prešově z r. 1956, Šoba, Košice Z hodiny náboženství ve zvláštní škole v obci. Terénní deník Tomáše Hirta, listopad 1999 Z rozhovoru s evangelickou farářkou v obci, 20.5. 2001 „Gadžo"- „Ne-Rom, neromský vesničan, sedlák (v některých oblastech se tohoto označení užív kdo není Rom, jinde pouze pro neromské sedláky ... )" Hübschmannová, M., Šebková, H., Žigo Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, Praha, 1998, str. 109 Informace v této kapitole pocházejí zejména z rozhovorů s ředitelkou a zástupkyní ředitelk kterým děkujeme za ochotu a vstřícnost. Antalová, I. - Chaos totalos. Správa z geta, Praha 2002, str. 157 Nejstarší zápis v obecní kronice, pravděpodobně z roku 1958 Kronika obce Chminianské Jakubovany, zápis z roku 1961 Nadace usiluje o podporu vzdělanosti romského obyvatelstva, v tomto případě se snaží dětem studium na učňovských oborech. Pokud děti nemají neomluvené hodiny, nadace jim proplácí ná dojížděním do školy (obvykle do Prešova nebo do Staré Ĺubovně). Program komunitního centra je následující : 1. Športovné podujatia, 2.Malá rodinná škola, na vstup do školy, 4. Záujmové krúžky, 5. Klub „Rómsky talent" , 6. Rómska púť do Gaboltov „Označení slovenský se vžilo zejména v odborné literatuře proto, že příslušníci této skupi století na Slovensku, a to usedle." hübschmannová, m.: Šaj pes dovakeras. Můžeme se domluv 1998, str. 20; srov. též Hübschmannová, M.: Několik poznámek k hodnotám Romů. In : Romové 1945-1998, Praha 1999, str. 18 Informátor E.Ž., 36 let, prosinec 2000 „Fajta" - 1. rod, příbuzenstvo (v mužské/ženské linii); 2. pokolení. Hübschmannová, M., Še Žigová, A.: Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, Praha, 1998, str. 106 Dva příklady z naší lokality - fajta nazývaná „Pervalovci", odvozovaná od muže, který měl „Pervalo" („Břichatý"), nebo fajta „Pastierkovců", pojmenovaná po od zakladateli, kterému společenství říkalo „Pastierko" „Fameľija/famiľija" - 1. Rodina (širší), příbuzenstvo; 2. Příbuzný. Hübschmannová, M., Šeb A.: Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, Praha, 1998, str. 106 Popisu a analýze jednotlivých typů příbuzenských skupin v romské osadě se podrobně věnujem (Budilová, L., - Jakoubek, M. -Příbuzenství v romské osadě, in: Jakoubek, M., Hirt, T. - R kulturologické etudy (v tisku. Čeněk & Západočeská univerzita) „Jarok" - doslova potok, místně též údolíčko, kudy potok protéká Informace od M.P., ředitelky zvláštní školy v obci Jeden z prešovských supermarketů, proslulý tím, že jeho zákazníky tvoří z převážné většiny nedávno možnost nakoupit si jakési „poukázky", které potom zákazníci mohou směňovat za pot naší hypotézy je to právě reakce managementu podniku na specifické potřeby většiny svých z Úžera=lichva; půjčování peněz na 100% a vyšší úrok. Fenomén v romských osadách velice rozš nepůvodní) přispívající k rozkladu jejich sociální organizace. Zadlužené osoby nejsou scho narůstající dluh splatit, čímž vznikají téměř nepřekonatelné socioekonomické rozdíly uvnit které brání jakýmkoli rozvojovým a integračním aktivitám (pro úžerníka je takový stav výho změnou by o svou pozici přišel). Z vlastní zkušenosti známe případ neroma, který si našel v osadě partnerku, a když zjistil dají vydělat peníze, půjčil si v bance 30.000 slovenských korun, které potom rozpůjčoval R už jezdí jen každý měsíc vybírat úroky. „Degešiko vatra" - „Osada, v níž žijí Romové s nejnižším společenským postavením." Hübschm Šebková, H., Žigová, A.:Romsko-český, česko-romský kapesní slovník, Praha, 1998, str. 83 „Degešis" - „Špinavý, nepořádný, člověk, který se živí nečistým (rit.) masem (koňským, psí i nadávka." Hübschmannová, M., Šebková, H., Žigová, A.: Romsko-český, česko-romský kapesní 1998, str.83 Šebková, H., Žlnayová, E.: Romaňi čhib. Učebnice slovenské romštiny, Praha, 1999. str. 140 Při následujícím vymezení tohoto konceptu se opíráme zejména o dílo M. Hübschmannové. Jsme se jedná o jedno z možných vysvětlení dotyčných skutečností, zároveň se však domníváme, že materiál z romské osady u Chminianských Jakubovan explikační platnost tohoto konceptu pro výrazně podporuje. „Žuže Roma"- „Romové, kteří nejedí rituálně nečisté maso (koňské, psí) a obvykle žijí na v úrovni." Hübschmannová, M., Šebková, H., Žigová, A.: Romsko-český, česko-romský kapesní sl 1998, str. 291 „To už ani nejsou lidi, to jsou spíš napůl lidi a napůl zvířata". Podobnými slovy často po Jakubovan „ty druhé", tedy nečisté, horší Romy ze stejné lokality. Informátor F. H., 36 le Lacková, E.: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, Praha, 1997, str. 229 Informátorka E.I., 45 let, březen 2001 Informace od starostky obce. Terénní deník Tomáše Hirta, říjen 1999 Z rozhovoru jednoho místního Roma s řidičem autobusu, vyslechnutého na cestě z Jakubovan d 2001 Srv.: Kužel, S. - Skrytá ekonomika segregace a kolektivní paternalismus aneb Proč je třeba situaci slovenských vesničanů - monitoring z rubové strany, in: Kužel, S. (ed.) - Terénní a segregace, Plzeň/Praha 2000, str. 144-164 Doprovodné obrázky Budilová, Lenka [ URL "LM-117.html "] – Jakoubek, Marek [ URL "LM-191.html "]