Funkce emocí při formování sociálních vztahů ****************************************************************************************** * Radmila Lorencová ****************************************************************************************** Abstrakt Funkce emocí při formování sociálních vztahů Fenomén emoce je fascinující právě tím, že prostupuje velmi široký okruh vědních oborů, ať člověka anebo ostatní členy živočišné říše. Je nesnadné je uchopit přísnými vědeckými meto fyziologických a neurofyziologických studií jsou jednoznačné, nicméně pro vysvětlení kvali prožívání se zdají být omezující. Výzkumy založené na tvarovém vnímání, osobní introspekci často sklízejí nařčení z nevědeckosti. Přesto však existuje řada přístupů, které se snaží a funkci emocí ve vztahu ke společnosti. Tento přehledový text je vlastně součástí teoreti výzkumu zabývajícím se evolučním pojetím mimických výrazů emocí. Emoce fungují jako kontrolní mechanismus chování na úrovni jednotlivce. Jedinec nejprve po hodnotí a nakonec jedná. V hodnotící fázi přisuzujeme konkrétní situaci pozitivní, negativ neutrální valenci. Vytvoříme si tedy jakýsi osobní význam situace nebo podnětu (Nakonečný, následuje projev nebo snaha o potlačení příslušné emoce. Schopnost zastřít nebo předstírat individuálně. Celý tento proces je kulturně podmíněn a až na výjimky je doprovázen fyziolo Emoce nevznikají pouze na základě vnějších stimulů, často mohou mít i vnitřní původ. S hodnocením souvisí i další funkce emocí, funkce motivační (Thoits, 1989). Z orientace v vzniká často potřeba změnit aktuální stav na stav žádoucí. Emoce mají rovněž důležitou úlo učení. Rodiče učí své potomky, aby zdravili v domě sousedy. V případě kladné odezvy se dít s pozitivním prožitkem. Čím větší počet pozitivních zkušeností v procesu socializace získá stejné chování v dané situaci zopakuje. Emoce mají tedy vliv na vytvoření určitých vzorců Schopnost rozumět emocím ostatních je jedním z nejdůležitějších faktorů pro regulaci sociá (Parr, 2001). Rozpoznání vnitřního vyladění ostatních jedinců koordinuje aktivity mezi čle formuje dlouhodobé sociální vazby a podporuje smiřovací tendence. Empatii u člověka chápem nesený způsob poznávání jiného jedince. Empatie má základ v intuici a je doprovázená emočn pozitivním zájmem o druhého (Vymětal, 1998). Empatický jedinec nezůstává emocemi druhého n Teorie empatie, teorie afektivní rezonance a teorie mimické zpětné vazby poukazují z různý tutéž skutečnost (Nakonečný, 1999; Hatfield et al, 1994; Petrželka, 1988). „Poskytovatel" napodobuje mimiku a chování druhé osoby, a tak si navozuje její vnitřní emoční stav. Hammondova teorie maximalizace emočního prožívání předpokládá, že lidské sociální vazby js intenzivním emočním prožívání s pozitivní valencí (Hammond, 1983). Lidé hledají způsoby, j toto prožívání. Protože jsou možnosti člověka limitované, musí každý omezovat počet lidí, navazuje a udržuje emoční propojení (sociální vazbu). Někteří lidé jsou často objektem int ostatních, jiní ne (princip nerovných vazeb). Neexistuje ideální prototyp „pozitivního pro člověka". Variabilita osobností v populaci zajišťuje, že téměř každý si může najít spřízně kterou prožívá pozitivní emoce, se kterou je mu dobře. Pravdou ale zůstává, že některé typ mají v určitém smyslu ve společnosti výhodu, třeba právě díky míře sociální inteligence, j součástí je i empatie. Tito lidé pak mohou navazovat kromě tradičních „přátelských" vazeb i vazby „pragmatické", vazby s těmi důležitými lidmi, kteří mohou v budoucnu významně změn jejich života. V naší společnosti nazýváme tyto vazby „známosti", „kontakty", „styky" apod to nevylučuje možnost kombinovaných přátelsko-pragmatických vztahů. Poměr spíše přátelskýc pragmatických vazeb se odvíjí od osobnosti člověka, jeho hodnot, ambic, cílů atd. Zvláštní druh sociálně orientovaných emocí je soucit. Nachází-li se náš bližní v obtížné ž cítíme, že bychom měli „být s ním", sdílet jeho utrpení a pomáhat mu je překonat. Tento ty však vyskytuje ve vztahu k lidem, se kterými máme blízký vztah - vztah, do kterého investo již v minulosti určitou energii. Vidíme-li na ulici žebráka bez končetin pocítíme rovněž s však nevyhledáváme objekt soucitu cíleně. V seznamovacích rubrikách se nevyskytují často i „Hledám upřímnou ženu v těžké životní situaci, která by se mnou chtěla sdílet svoje utrpen hledajících milého, vtipného, veselého a se smyslem pro humor najdeme naopak velký počet. moderní pojetí biologického trhu a recipročního altruismu se vyskytuje i v souvislosti s p u člověka. Clark se zmiňuje o pravidlech výměny projevů soucitu (Clark, 1987). Lidé věří, soucit" v případě, že mají potíže. Soucit by měl být zaměřen na ty, kteří si to zaslouží, nepřeceňují své potřeby a „nemůžou" si sami za svou kritickou situaci (což je ale velmi su interakcích s projevem lítosti se modifikuje vztah mezi „dárcem" a „příjemcem" soucitu. Př být dárci vděčný a měl by mu to v budoucnu oplatit. Čím větší a anonymnější je sociální sk zpravidla výhodnější altruistické akty neoplácet, ale pouze přijímat - parazitní strategie Jak je vidět, emoce hrají důležitou roli nejen při formování vzájemných vazeb mezi jednotl ovlivňují významně i fungování celé společnosti. Výše zmíněný příklad můžeme zařadit do šk empatických emocí (Shott, 1979). Jeden pomáhá druhému, aby redukoval jemu zprostředkovaný emoce motivují prosociální chování. Přikázání „Pomáhej bližnímu svému" se vyskytuje nejen církve. Reflexivní emoce naopak vznikají jako reakce na chování nebo názory ostatních (Shott, 1979 sebekontrole a jsou to například stud, rozpaky nebo pocit viny. Díky těmto emocím potlačí aktér nekonvenční chování, změní ho na normativní nebo se začne chovat altruisticky. Obě tyto skupiny emocí jsou klíčové pro hladké fungování společnosti, protože její členové monitorovat a sankcionovat chování každého jednotlivce (Shott, 1979). Pomáhají tedy k soci Některé osobnostní dispozice k těmto emocím mohou být vrozené, dále se rozvíjejí na základ procesu učení a socializace. Za klíčové determinanty považujeme zdravotní stav jedince, ro skupiny a sociální prostředí (skladba, anonymita, kultura, normy). V jednom z psychologick ve věku 4 - 8 let jednoznačně lépe rozpoznávaly mimické výrazy vzteku, štěstí, strachu, sm než výrazy studu a pohrdání, což ukazuje na jejich silnější společenskou podmíněnost. Kulturně zakořeněné normy ovlivňují jednak to, co bychom měli v určitých situacích cítit ( jednak to, co, kdy a jak bychom měli vyjadřovat vůči našemu okolí (display rules) (Hochsch normy se v jednotlivých kulturách liší a jejich neznalost může být někdy zdrojem nedorozum různých národů. U velkého množství kultur se však objevuje silné potlačování projevů negat veřejnosti. Poměrně kritizovaná Scheffova teorie katarze konstatuje, že uvolnění negativních emocí je nezbytné (jejich kumulace může vést k neurotickému či jinému abnormálnímu chování). Proto možnosti společensky akceptovatelného vypuštění negativních afektů. Pohřební rituál, divad či tragický film toto umožňují, lidé si mohou jejich prostřednictvím obnovit svoji vnitřní (Scheff, 1979). Scheffův koncept vyvolává otázku: „Co je příčinou nadbytku negativních emocí v dnešní době pozůstatek, který si neseme z historické doby, kdy byly tyto emoce klíčové pro rychlé a sp „životně významného" a byly tedy i biologickou nezbytností přežití? Nebo se jedná spíše o důsledek akcelerovaného růstu lidské populace, který vyústil v nepřiměřeně husté osídlení zhoršení ekologických podmínek, k rozvoji masových sdělovacích prostředků a k rozvoji nový technologií, které mění přirozený způsob lidské komunikace „tváří v tvář" na silně redukov typu SMS zpráv a emailů? Když vezmeme v úvahu interpersonální přenos emocí (VIZ výše), můžeme vyvodit vztah mezi sn působení na druhé lidi (pozitivní self-image) a skrýváním negativních emocí na veřejnosti Jednotlivec v průběhu socializace zjišťuje a podvědomě i racionálně si uvědomuje výhodu ch kterému je ostatním lidem v interakci s ním příjemně (typické americké „keep smiling"). Li vyhledávají jeho přítomnost a jedinec netrpí nedostatkem sociálního kontaktu (samozřejmě, osobnosti přítomnost ostatních nevyhledávají). Individuální zkušenost, sociální normy i ra nás motivují ke skrývání negativních emocí na veřejnosti. Skrýt pravý aktuální stav volním změnit svoje chování. V případě mimického výrazu to znamená předstírat neutrální anebo jin Vzhledem k tomu, že jednotlivec aktuálně nedá přirozený průchod negativním emocím, ventilu a jiným způsobem. Tím nemusí být pouze již výše zmíněné společenské rituály, ale například negativní energie na dalšího jedince. Způsobů, kterými lidé uvolňují svoje nahromaděné neg bychom našli celou řadu. SCHÉMA 1 Výše naznačené úvahy nelze chápat jako všeobecně platné zákony. Rovněž je poměrně obtížné jejich platnost. Již Popper nepřijímá obvyklé tvrzení, že teorie je vědecká pouze tehdy, j ověřitelná (Popper, 1959). Vzniká zde však široké spektrum výzkumných otázek, které mohou budoucí badatelské aktivity v oblasti výzkumu emocí, kulturních norem, interakčních situac vazeb. Citovaná literatura: Clark, C. 1987. Sympathy biography and sympathy margin. American Journal of Sociology 93:2 Frynta, D. 1993. Reciproční altruismus a sobeckost. Vesmír 4:189-190. Hammond, M. 1983. The sociology of emotions and the history of social differentiation. Pp. Collins, R. (ed.). Sociological theory. Jossey-Bass, San Francisco. Hatfield, E., Cacioppo, J. & Rapson, R. 1994. Emotional contagion. Cambridge University Pr Hoschild, A. 1979. Emotion work, feeling rules and social structure. American Journal of S 85:551-575. Nakonečný, M. 1999. Sociální psychologie. Academia, Praha. Nakonečný, M. 2000. Lidské emoce. Academia, Praha. Parr, L. 2001. Cognitive and physiological markers of emotional awareness in chimpanzees ( Animal Cognition 4:223-229. Petrželka, Z. 1988. K historii a teorii rozpoznávání a interpretace mimického výrazu emocí Československá psychologie 2:150-163. Popper, K. 1959. The logic of scientific discovery. Hutchinson, London. Scheff, T. 1979. Catharsis in healing, ritual and drama. Calif: University California Pres Shott, S. 1979. Emotion and social life: A symbolic interactionist analysis. American Jour 84:1317-1334. Thoits, P. 1989. The sociology of emotion. Annual Review of Sociology 15:317-342. Vymětal, J. 1998. Empatie - porozumění vcítěním. Československá psychologie 1:42-49. Radmila Lorencová [ URL "LM-238.html "]