Marek Jakoubek, Ondřej Poduška: Romské osady v kulturologické perspektivě ****************************************************************************************** * Dana Bittnerová ****************************************************************************************** Marek Jakoubek, Ondřej Poduška: Romské osady v kulturologické perspektivě, Doplněk, Brno 2 Přestože o publikaci její editoři hovoří jako o sborníku, snesla by na první pohled zařaze kategorie monografie (nemíním tím ovšem etnografická monografie). Velice hezky graficky po reflektující problematiku romských osad na Slovensku je nejen tématicky sevřená, ale do zn teoreticko-metodologicky provázaná. Právě snaha o interpretaci reality romských osad v kon života, v kontextu romistiky jako vědní disciplíny i v kontextu antropologického a sociolo kulturologického) diskursu se stala onou červenou nití, která texty jedenáctičlenného mlad týmu protkává. Proč tedy editoři texty reflektující a interpretující romskou kulturní a so nazvali sborníkem? Vysvětlení, přesněji mých spekulací se nabízí několik. První důvod vypl publikace. Jí předcházelo myšlenkové vření a disputace badatelů, kteří řešili rozpor mezi realitou v slovenské romské osadě na straně jedné a vědeckým potažmo sociálně-politickým d problematiky na straně druhé. Písemné, sofistikované (někdy až nad rámec zacílení obsahu t thesí, hypotéz a argumentů bylo tedy vyústěním tvůrčí diskuse, již editoři publikace necht zapadnout. S tím je spojen druhý, možná pádnější důvod, proč editoři neprezentují texty ja Polemika, která v autorském kolektivu probíhala, nesměřovala výhradně mimo něj. Jak vyplýv kapitol, vztahujících se především k otázce pochopení smyslu a struktury romské osady a je badatelé měli na zřeteli různé, často i protichůdné interpretační rámce. Tato myšlenková p přispívá k holistickému zvažování romské problematiky, mohla být důvodem pro prezentování sebe stojících možných názorů ve sborníku a nikoliv jako lineárně návazný a gradující text Třetím důvodem se pak logicky mohl stát i pocit nevyváženosti v zastoupených řešených téma vřazení textů ryze teoretizujících vedle empiricky ukotvených prezentací z výzkumu. Podsta publikace „Romské osady v kulturologické perspektivě" však nespočívá v polemice, zda se je monografii, nýbrž v interpretačních rámcích, které přináší. Nejsilněji přítomnou myšlenkou je pojetí kultury romské osady jako kultury tradiční společ idea v řadě textů tvoří ono jednotné interpretační schéma nebo naopak otevírá polemiku o j limitách. Pojetí romské osady jako tradiční společnosti pro autory publikace v prvé řadě z evolucionistického přístupu (Předmluva, M. Jakoubek a O. Poduška). Autoři přistupují ke ku osady jako k autonomní nekompatibilní struktuře ve vztahu ke kultuře slovenské majority. V (Romské osady - enklávy tradiční společnosti, M. Jakoubek) navíc autor odhlíží od všech de obyvatel romské osady v kulturním prostoru Slovenska. Naopak možná přeceňuje dosah kontinu když tradičně spojuje kulturu romských osad s kastovním uspořádáním v Indii. Tradiční kult pak chápe jako kulturu primárně založenou na funkčních příbuzenských sítí. Akcentace sociá v analýze kultury sice nepřináší rozbor struktury kultury jako takové. Dovoluje zato analy jedince - nositele kultury a následně zvažovat i pravidla a mechanismy transmise (mezigene kultury jako takové. Tento přístup pak autorovi umožňuje zvažovat otázky sociální mobility změny, přijímání nových kulturních modelů, které jsou podmínkou kýžené integrace obyvatel majority Slovenska. V tomto směru M. Jakoubek nachází v romských osadách jiný smysl a pravidla pro fungování p sítí než v majoritní společnosti. Zásadní odlišností je, že prostor pro individualitu a os je zásadně limitován apriorním společenským statusem a zájmy širší rodiny, a to mnohdy do hodnota individuality v kontextu kultury není relevantní. Z této perspektivy M. Jakoubek p pozici politiky a možnosti či spíše nemožnosti pozitivní sociální mobility jedince i rodin společnosti i v rámci slovenské majority (společenské uspořádání chápou jako „shůry dané". závaznosti příbuzenských sítí je uplatněna i ve vztahu k ekonomice, byť by si tato otázka hlubšího studia. M. Jakoubek totiž posléze přiznává určitou možnost pozitivní sociální mob v závislosti právě na ekonomických ukazatelích, přestože je symbolicky společenský vzestup předeklarování výchozího rodinného původu, tedy na revizi rodinné sítě. Pojetí kultury romské osady jako kultury tradiční společnosti není však jediné, skrze kter sociální a ekonomickou situaci v osadě. Druhým konceptem (interpretačním rámcem), který zd uplatnění, je nahlížení kultury romské osady prismatem teorie kultury chudoby (Romská osad versus regres, K.A. Novák). Autor zde dospívá k závěru, že tlak vědomé i neuvědomované aku vyplývající z života s či vedle slovenské společnosti na straně jedné a neschopnost a přek dosažení na straně druhé, mění původně tradiční kulturu Romů z osad v kulturu ghetta směřu ekonomické patologii. V jiném pohledu je poté pozice a transformace kultury obyvatel romské osady zvažována z hl a historické souvislosti s prostorem Slovenska (Kultura romských osad a analýza sociální s Tošner). Přičemž autor zamítá statičnost v pohledu na kulturu Romů a na kulturu nahlíží ja a procesuální entitu. V takto nastaveném úhlu pohledu je odmítnuta představa romské osady čase a prostoru autonomní enklávy tradiční kultury a naopak jsou vyzdviženy momenty, kdy d či vynuceně k reálnému propojování či alespoň napojování kultury osady na kulturu majority společném prostoru, v měnících se společenských, politických a ekonomických podmínkách sku kontinuální kulturní přejímky a trvale si vynucuje jistou míru adaptace na nové systémy a je přitom spíše hodnoceno z perspektivy akceptace Romů majoritou než naopak. Poskládaná mo a podnětných myšlenek nás přivádí na závěr k diskusi otázky ztráty autenticity romské kult opět relevantní v kultuře majority, popřípadě v ideologii romských aktivistů. V logice tex případný etnoemancipační mýtus, který by „zlatý věk" Romů vztahoval k životu v osadě. Zatí nepravděpodobné, že by obyvatelé romských osad tento mýtus vzali za svůj, romantický příst institucí by ovšem mohl vést k tendencím kulturu „v její čistotě" konzervovat. Téma utváření „novodobého" romského národa se opakovaně vynořuje a vrací jako jeden z klíč úvah a polemik. Jestliže autoři deklarovali romskou osadu jako enklávu tradiční společnost (verbis expersis) odmítli možnost nahlížet na její obyvatele jako na nositele kolektivní n identity. Asi právě proto se rozhodli zvláštní pozornost věnovat diskursu, který jde proti (Konstruktivistická analýza romské nacionální mýtotvorby, T. Hirt, M. Jakoubek). V kontext společensko-politických souvislostí a podivností podali obraz národního obrození dalšího n pro svoje (či jeho - protože na jeho uvědomování se často podílejí Neromové) etablování po dvousetletou historií potvrzené účinné nástroje. Anachronismus, který autoři v konstituová národa vidí, je vlastně důkazem nedostatečnosti a neúčinnosti novodobých vědeckých diskurs ideologiemi, které akcentují emoce nikoliv poznání. Jak ale vyplývá z předchozích textů, otázka národa není pro obyvatele osad aktuální, a zár odmítají jako jednu z fází na cestě integrace do globální společnosti. Logická setrvačnost budovaná na principu kultury tradiční společnosti dosud brání přijetí ideologických import vyrovnaly kulturní odlišnost. Obyvatelé osad se sice nebrání přejímkám vybraných kulturníc pocházejících z majority (Specifika kulturní změny v romských osadách na východním Slovens M. Jakoubek). V intencích svobodné volby tyto jevy integrují do struktury vlastní kultury „tradiční" obsahy (byť rozbor těchto integrovaných kulturních prvků je prezentován jako ka výčet, bez vysvětlení, zda se jedná o záměnu formy, přijetí dalšího prvku téhož významu či prvek nositelem dosud nemanifestovaných postojů). Avšak, jak autoři uvádějí, zesílený akul adaptační procesy neurychlí. Naopak z výkladu vyplývá, že v důsledku intervencí ze strany institucí dochází k destrukci výchozí kultury (sociální struktury a na ni vázaný hodnotový následovala úspěšnáimplementace principů moderní občanské společnosti (s. 74), což vede k společenské exkluze Romů. Rozklad kultury tradiční společnosti romské osady dokumentují i další texty, které se sous rozbor vybraného kulturního jevu. V tomto směru autoři publikace přistoupili k popisu a ro nejstabilnějších složek výchozí kultury obyvatel romské osady. Významnost a schopnost soci si doposud udržela barva pleti (Barva pleti, M. Hajská, O. Poduška). Možná právě zvažování každého jedince je dosud badatelsky nezhodnoceným aspektem, skrze který si Romové uvědomuj vlastní individualitu a individualitu druhého, pro kterou jinak není v kultuře romské osad teorie příliš místa. Druhou relativně stabilní složkou v kultuře Romů na Slovensku jsou věrské představy (Speci religiozity, L. Budilová, M. Jakoubek; Fenomén zoči, M. Hajská). Přesto i ony doznávají zm rozšířené praktiky proti uhranutí, tak v etnografické literatuře zmiňovaná přísaha u kříže současných nálezů zjednodušují a ztrácejí na procedurální závaznosti. Interpretace přísahy kontextu Lévy-Bruhlovy koncepce ordálií pak vnáší do textu spekulativní oživení, které na vášeň pro hledání a vysvětlování etnografických specifik. Odbornou část publikace uzavírá teoretická úvaha o sebenaplňujícím se proroctví ve vztahu k nim (Mertonova koncepce „sebenaplňujícího se proroctví" v kontextu interetnických konfli Jakoubek). Smyslem této kapitoly ovšem není jen deklarovat nevstřícnost nepoučených členů to jen návrat k otázce, proč Romové volí defenzivní adaptační strategii, nebo naopak, proč vůči „proroctví" a tedy usilují o své národní probuzení. Ale gradace této kapitoly spočívá odmítnutí etnické či národní dimenze jako zla, které reálně i potencionálně desintegruje d než etnicky pluralitní svět. Kniha však tímto mementem nekončí. Ve své poslední čtvrtině se pokouší zinscenovat autenti romské osadě. Vhled do reality života některých obyvatel romské osady přináší příběhy, kte Budilová a M. Jakoubek. Naprosto ojedinělým, o to více živým, je pokus dramatizace zážitku romské osadě (Kaj o aligatoris/ Kde je krokodýl. Terénní drama, Rostislav Brožík). Scénick tradiční kultury není etnologii (či spíše etnografii a folkloristice) cizí. Proto i z toho tuto formu pokládat za adekvátní způsob zprostředkování každodennosti romské osady. Knížka Romské osady v kulturologické perspektivě přináší další postřehy a hodnocení sociál situace Romů v osadách na Slovensku a nevyhýbá se ani ideologicko etickým úvahám. Souvisí publikace, která chce mít svůj dosah ve sféře aplikované antropologie. I když text samozře návody k řešení, poskytuje jistá doporučení. Banální proklamace o nutnosti poznání kultury struktury a hodnotových systémů) související s ideologií aplikované antropologie nejsou ta opětné upozornění na limity v procesu kýžené akulturace obyvatel romských osad a na možnos tohoto procesu. Publikaci lze číst z mnoha úhlů pohledu. Pro romisty přináší další reflexi života a postav prostoru střední Evropy. Badatelům v oblasti antropologie, etnologie, sociologie či kultur věd o kultuře) může být příkladem nápaditého přístupu i ukázkou hravého pokusu jak interpr realitu, a jak hledat inspirace v oborově uznávaných teoriích. Útlá knížka by se mohla stá laiky, poučením, které by mohlo odbourat emoce ve prospěch věcnosti (ale lze to vůbec?). Dana Bittnerová [ URL "LM-109.html "]