Michel Odent: Láska jako věda ****************************************************************************************** * Inna Čábelková ****************************************************************************************** Michel Odent: Láska jako věda, Slezská grafia, s.r.o., Opava 2001 Jsme svobodné bytosti jednající podle vlastní vůle a sami si vytvářející svůj život nebo j řízené našim hormonálním systémem? Kde je hranice mezi vědomým rozhodováním a jednáním pod instinktů a jak to všechno vlastně funguje? A pokud existuje spojitost mezi pocity lásky a procesy v těle, jak tento mechanizmus vyladit tak, aby přinášel co nejméně bolesti ať už p nebo pro celou planetu? Tyto otázky vyvstávají při čtení knihy Michela Odenta Láska jako v a emocí vůbec je doménou spíše básníků než exaktních vědců. Tím vzácnější je tato kniha, k vědecké studie lásky z různých vědních oborů. Autor implicitně definuje lásku hodně široce. Všechno, co obvykle spadá do tohoto pojmu je zájmu: láska sourozenecká, dětská, sexuální, láska k domácím mazlíčkům, láska zvířat k lid atd. První láska, se kterou se člověk setkává, je láska mateřská. A právě mateřské lásce j polovina knihy. Základ autorova zájmu o otázku lásky položil Eugen Marais, který v roce 1920 začal provádě s antilopami, aby dokázal, že mateřská láska koreluje s bolestmi při porodu. Marais zjisti antilop, které při porodu vdechovaly chloroform a éter, se odmítaly starat o svá čerstvě n Přirozeně, člověk je podstatně komplikovanější tvor než antilopa, a kromě fyziologických a mechanizmů v něm fungují mechanizmy kulturní, společenské atd. Ale otázka byla položena: j průběhem porodu a vývojem mateřské lásky u člověka? Tato otázka vyvolala sérii studií v celém světě zaměřených na zkoumání lásky, jejích kořen mateřské lásky na další vývoj jedince a společnosti. Bylo zjištěno že vznik a vývoj lásky značně ovlivněn hormony, které se uvolňují v těle matky při porodu. Citlivě zvládnutý porod a období po něm přispívají k hormonální rovnováze optimální pro ro chování a mateřské lásky. Zásahy do tohoto procesu, ať už medikamentózní nebo psychického rovnováhu narušují a tím ztěžují rozvoj vztahu mezi matkou a dítětem. Důsledky takových zá katastrofální. U kořene jakékoliv lásky stojí obecná schopnost milovat sebe či druhé. Porucha schopnosti neláska, může vést až k násilné kriminalitě (v případě, že je obracená ven) nebo až k sebe chování (v případě, že je obracená dovnitř). Podle studií uvedených autorem, je násilná zl mladistvých úzce spojená s komplikacemi při porodu a odloučením od matky nebo odmítnutím m Například sebevražedné chování dospívajících je korelováno s kříšením při porodu a způsob souvisí s potížemi, které dítě při porodu mělo. Například sebevraždy udušením souvisí s du porodu, zatímco sebevraždy spáchané mechanickými prostředky s mechanickými poporodními por 2001, s. 15). Zajímavé je, že drogová závislost během dospívání je korelovaná s anestetiky při porodu (Odent, 2001, s. 15). Způsoby, jak se společnost stavěla k porodům, a jak a nakolik do nich zasahovala, se liší období a kulturního prostředí. Málokterá společnost - kromě národů takzvaně primitivních - porodu nezasahovala. Autor uvádí, že nastávajícím matkám bylo odpíráno soukromí při porodu manipulovalo, byl narušován první kontakt mezi nimi a jejich dětmi, atd. Nejextrémnější by k dětem v antickém Řecku ve Spartě, kde novorozeného chlapce po porodu hodili na podlahu a přežije. Výsledkem byla společnost plná agrese s nedostatkem lásky k sobě i ostatním. Dalším druhem lásky, kterým se autor zaobírá, je láska sexuální neboli sexualita. Podle st autorem, se při intimním styku, podobně jako při porodu, v těle člověka uvolňuje koktejl h poskytuje pocit uspokojení a tím přispívá k přežití druhu. Z hlediska lásky jsou důležité vytvářejí mezi zúčastněnými určitou formu závislosti, podobnou té, která se vytváří mezi m Podobnou roli hrají hormony při vzniku a trvání takzvané romantické lásky. Zkoumat romanti ovšem podstatně složitější úkol, než zkoumat lásku sexuální. Sexualita je si však u lidi a takže alespoň nějakou informaci o účincích hormonů lze získat z pokusů se zvířaty. Ovšem r láska a monogamie, která z ní vyplývá, je u zvířat podstatně méně častá než u člověka. Vět polygamních anebo promiskuitních. I v případě monogamních druhů, jako třeba u labutě, nelz říct, co přesně zvířata cítí. Autor uvádí, že podle dnes existujících informací je stimula lásky hormon z řady amfetaminů zvaný fenyletylamin. Na začátku zamilovanosti se jeho hladi člověk prožívá euforické pocity. Ovšem po počátečním období zamilovanost odeznívá. Zatím n je to tím že hladina fenyletylaminu v mozku klesá a nebo zda mozek začíná být na tento hor (Odent, 2001, s. 50-51). Celkově kniha představuje zajímavý a poučný souhrn fyziologických a etnologických studií s s láskou. Největším přínosem je to, že autor přesvědčivě a na základě vědeckých poznatků p důležitost vlivu porodu a období těsně po něm na rozvoj lásky mezi matkou a dítětem, na sc sebe a druhé, a také na ničivé následky, ke kterým zásahy do přirozeného procesu porodu mo důležitým a velmi zajímavým aspektem je role hormonů jako faktorů ovlivňujících naše chová Vzhledem k českému názvu této knihy si autor vytkl velký cil, který se v jedné knize nedá láska? Je láskou to, co probíhá mezi milenci při sexuálním aktu? I když jedním s partnerů (viz kapitola o sexualitě)? Je láskou to, co cítí mladá slečna když vidí pohledného chlapc o sexuální přitažlivosti)? Stejně tak fyziologie a etnologie zdaleka nevyčerpává pojem věd názvu knihy. Proč se například autor nezabývá psychologickými aspekty lásky? Psychologie j obor, který má k tématu lásky snad ze všech vědních oboru nejblíže. Další zajímává otázka, která vyvstává při čtení této knihy - co je primární: hormonální re nebo reakce emoční? Jinými slovy, nakolik jsou naše emoce manipulovatelné hormonálním syst přírody, a nakolik to jsou projevy naší osobnosti? Z autorovy knihy vyplývá, že naše emoce hormonální reakce. Ale i opačně, určité dávky hormonů vyvolávají určité druhy chování. Co emoce nebo hormony? Na tuto otázku bohužel odpověď zatím známa není. Literatura: Marais, E.N. 1937, The Soul of the White Ant. Methuen, London, UK. V M. Odent (2001) s. 5. Peck M. S. The Road Less Travelled, Arrow books limited,. London 1990 Raine, A., Brennan, P. a Mednik, S.A. 1994. Birth complication combined with earlymaternal 1 year predispose to violent crime at 18 years. Arch. Gen. Psychiatry, 51, s. 984-988. Ode Terkel, J. a Rosenblatt, S. 1968. Maternal bechavior induced by maternal blood plasma inje rats, Journal of Comparative Physiological Psychology. 65, s. 479-82., V M. Odent. (2001) 1 Na rozdíl např. od Scotta Pecka (1990), který má podstatně užší definici lásky. 2 Viz kapitoly 2,3,4,5,6,10,14,15. 3 Poprvé souvislost mezi hormony a mateřskou láskou zkoumal Terkel a Rosenblatt (1968) v p Autoři zjistili, že panenské krysí samičky, které dostaly injekci krve, odebrané krysím ma po porodu, se začaly chovat jako matky. Toto zjištění nastartovalo řadu dalších studií. By že nadbytek estrogenu a úbytek progesteronu, k němuž dochází v těle matky v období kolem p k rozvoji mateřského chování. Dalším důležitým hormonem je oxytocin, který byl dokonce poj lásky (Odent. s 10). Oxytocin se uvolňuje při pohlavním styku, při porodu stimuluje děložn porodu stimuluje vypuzování mléka z prsu, a také ovlivňuje mateřské chování. 4 „Adrian Raine a jeho výzkumný tým z Losangeleské university v Kalifornii sledovali 4269 narozených v téže nemocnici v Kodani. Zjistili, že hlavní rizikový faktor pro to, aby se z stala v 18 letech násilnickým zločincem, bylo spojení porodních komplikací s raným odlouče odmítnutím matkou." Odent (2001), s.14. 5 Tento problém může být způsoben nepřesným překladem názvu. Přesněji by se anglický název Scientification of Love" měl být přeložen jako „Zvědetštěni lásky". Pak pojem věda v názvu důrazu. Inna Čábelková [ URL "LM-124.html "]