E. Rekosh, K.A.Buchko, V. Terzieva (ed.): Pursuing The Public Interest - A Handbook for Legal Professionals and Activists ****************************************************************************************** * Petra Zhřívalová ****************************************************************************************** E. Rekosh, K.A.Buchko, V. Terzieva (ed.): Pursuing The Public Interest - A Handbook for Le and Activists, Public Interst Law Initiative, Columbia Law School, New York 2001 Tato kniha si zaslouží pozornost nejen pro svůj praktický charakter, pro který by měla být knihovny každé „watch dog organization" v České republice, ale též z hlediska teorie občan a jejích organizací. Věnuje se totiž tématu organizací prosazující veřejný zájem, což je v českého prostředí téměř neprozkoumaná oblast. Obsahuje informaci o historii prosazování ve v Americe, jakož i srovnání s podmínkami východní a střední Evropy, kde veřejný zájem v ob byl ztotožňován se zájmem státní a dodnes jsou patrné stopy tohoto přístupu v reakcích na veřejného. V americkém prostředí nevyjadřuje termín Public Interest v právním kontextu oblast práva a sporu, jako spíš naznačuje, kdo je klientem právníka. V současné době je užíván pro označe nevládních organizací, které podporují a hájí lidská práva v rámci amerického právního sys oblasti životního prostředí a ochrany spotřebitelů. Do oblasti obhájců Public Interest jso také skupiny právníků, kteří obhajují klienty bezplatně (což bývá v USA běžné, že velké pr část svého času případům Public interest a patří to k součásti budování dobrého jména firm tzv. Legal Clinics. Metoda výuky Legal Clinics je používána i v České republice, i když ne takové míře a podobě jako v zemi svého původu, v USA. Základem této metody je poskytování pomoci jednotlivcům studenty práva pod supervizí učitelů. Dalším výstižným příměrem, který uveden k osvětlení významu termínu Public Interest, je porovnání organizace prosazující ve klasickou právní praxí. Klasická právní praxe sleduje strategii použitím práva maximalizov a minimalizovat jeho ztráty, zatímco praxe prosazování veřejného zájmu usiluje o společens použitím práva, případně změnou práva. Charakter příručky se projevuje i v logice řazení a obsahu jednotlivých kapitol - kniha za Založení organizace prosazující veřejný zájem, která objasňuje jednotlivé kroky začínající stanovení cílů a poslání, výběr organizační struktury, řízení organizace, strategické plán poznatky se nevymykají poznatkům jak pracovníků neziskových organizací, tak poznatkům teor organizací. Přínosné zejména pro české podmínky je detailní zpracování otázky aktivit typi organizaci prosazující veřejný zájem, a to nejen proto, že (jak bylo již uvedeno) v České toto téma uspokojivým způsobem zpracované teoreticky, ale též pro minimální zkušenosti exi organizací s prosazováním veřejného zájmu a nepatrný počet organizací, které splňují krité prosazující veřejný zájem dle amerického pojetí. Typy organizací prosazující veřejný zájem dle typu činnosti, který vykonávají, tedy zda se zaměřují na litigační činnost, poskytován konzultací, legislativní proces či na vzdělávání, včetně publikační činnosti, nebo na prov poradenství prostřednictvím tzv. Právních klinik. Kapitola druhá přináší návod, jak provádět skutečně přínosný výzkum a dokumentaci v oblast veřejného zájmu. Je logické i vzhledem k vymezení klasického předmětu zájmu organizací pro veřejný zájem, že základem jejich činnosti je monitoring, který je doporučováno provádět n tohoto postupu: stanovení předmětu zkoumání, specifikace problému, definování klíčových ak potřebných informací, analýza práva, výběr metody zkoumání, stanovení a trénink výzkumného vlastního harmonogramu výzkumu. Předmětem monitoringu pak může být jak jedno konkrétní prá lokality, tak jakákoli nebo všechna práva vztahující se k činnosti nějaké instituce, práva sociálních menšin, práva jednotlivců při střetech se státními institucemi, práva jednotliv quasi-státními institucemi, práva vztahující se k oblastem řízeným nebo kontrolovaným stát veřejné správy se standardy lidských práv, včetně vydávání podzákonných norem či aplikace právních norem týkající se ochrany lidských práv. Třetí kapitola je zaměřena na obhajobu případu veřejného zájmu, je proto věnována strategi Ta podle profesora J. Greenberga z Columbia Univerzity plní dva účely - nutí právní systém interpretaci právních norem a nutí orgány pověřené rozhodovat ve věci k redefinování práv právních normách tak, aby skutečně upravovaly dané vztahy předpokládaných způsobem a zárov orgány aplikovat ty normy, které z nějakého důvodu zůstávaly opomenuty (v České republice mohlo jednat o mezinárodní smlouvy o lidských právech). Ačkoli tato kapitola čerpá předevš evropských organizací prosazující veřejný zájem (jako např. Evropského střediska pro práva dojem silného vlivu amerického právního systému, zejména v oblasti vlivu individuálního so na změnu veřejného zájmu. Zdá se však, že autoři jsou si vědomi dopadů odlišností právních čemž svědčí i poznámka o vhodnosti obracet se na soudy ústavní, které rozhodují o věcech v perspektivy mezinárodních úmluv o lidských právech, na rozdíl od soudů obecných, které zpr z rámce vnitrostátních norem. Následující kapitola je věnována další metodě prosazování veřejného zájmu, kampaním, který jakékoli záměrné působení na veřejnost, jehož cílem je probudit zájem o daný problém. Je z kampaní jsou různé dle témat, která sledují ( například práva žen, přijetí zákona o životn atd.), kdy vedení kampaní podléhá stejným principům. Obdobně jsou shodné výsledky úspěšnýc přijetí právní normy, její změna, aplikace, atd. Na závěr kapitoly je mezi příklady úspěšn zařazena kampaň Nadace tolerance proti zákonu o nabývání a pozbývání občanství ČR, který s negativně proslavil Českou republiku coby zemi otevřeně projevující rasismus vůči Romům. P úspěšné kampaně tak významně podporuje myšlenku, že i v České republice mohou být organiza veřejný zájem nejen potřebné, ale též prospěšné, a to nejen z hlediska postavení skupiny, zájem souvisí (v tomto případě Romové), ale z hlediska „státního" zájmu - po úspěšné kampa Tolerance došlo ke změně zákona, což bylo pozitivně hodnoceno mezinárodním společenstvím. Kapitola pátá objasňuje podmínky pro obhajování případů před mezinárodními mezivládními or Kromě vysvětlení fungování zásadních mezivládních organizací, Rady Evropy a Organizace spo pak uvádí možnosti dané jednotlivými úmluvami o lidských právech. V souvislosti s Radou Ev uvedeny způsoby, jak mohou nevládní organizace využít možnosti obhajoby lidských práv dané úmluvou o lidských právech, Evropskou sociální chartou, Evropskou úmluvou o prevenci mučen úmluvou o ochraně národnostních menšin, Evropskou chartou regionálních a menšinových jazyk úmluvou o občanství. Pozornost je také věnována činnosti Evropské komise proti rasismu a i prostoru, který poskytuje nevládním organizacím. V souvislosti s Organizací spojených národů jsou pak pojednány Rezoluce 1235 a 1503, Mezin o občanských a politických právech, Mezinárodní pak o ekonomických, sociálních a kulturníc Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění všech diskriminace žen, Úmluva proti mučení a jinému nelidskému zacházení a Úmluva o právech dít je též zmíněna možnost využívat úlohy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě při lidských práv. Šestá kapitola se tématicky navrací k historii prosazování veřejného zájmu, neboť pojednáv přístupu k spravedlnosti z pohledu dostupnosti právní pomoci, samozřejmě v současných podm východní Evropy. Toto téma je maximálně přitažlivé pro českého čtenáře, neboť dosud nebyl České republice dořešen a s napětím je očekáván osud návrhu zákona o právní pomoci. Problé zastoupení klienta je ilustrován např. výsledky výzkumu, který uskutečnil Bulharský helsin 1999 ohledně dostupnosti právního zastoupení mezi 993 vězni (muži i ženami). 54 % z nich n zastoupeno během vyšetřování, 40% nebylo zastoupeno ani během řízení před prvoinstančním s z nich nebylo zastoupeno před soudem odvolacím. Kapitola se věnuje otázce nutných obhajob offo, a to též metodou srovnání právní úpravy vybraných zemí. Přístup k právní pomoci ve S Evropě je pak hodnocen jako nedostatečný. V kapitole jsou dále uvedeny příklady přístupu k vybraných státech, např. Velké Británii, Jihoafrické republice, aj. Kapitola sedmá se věnuje otázce Právních klinik coby metodě výchovy nové generace právníků republice je metoda právních klinik známa, není příliš používána, a proto je tato kapitola užitečná pro pracovníky právnických fakult, neboť kromě historie této metody a obecných po přednostech přináší velmi podrobný návod jejího uvedení do praxe, včetně metodických pozná příkladů. Pro ostatní čtenáře je zajímavá coby informace o další metodě prosazování veřejn prakticky nepoužitelná, neboť právní kliniky jsou výlučně zřizovány při právnických fakult vzdělávání studentů, kteří jsou za účast v nich hodnoceni standardním způsobem jako v osta Závěrečná osmá kapitola se zaměřuje na otázku vzdělávání veřejnosti o lidských právech, ze tzv. Street Law. Metoda Street Law byla poprvé použita v USA v sedmdesátých letech a její vzdělávání veřejnosti v oblasti práva s důrazem na praktické využití práva v každodenním ž příklad použití této metody ve Střední a Východní Evropě je zmíněn projekt COLPI ( Constit Legal Policy Institute), který byl realizován v polovině 90. let s cílem ve třinácti zemíc s místní pobočkou Sorosovy Nadace prostřednictvím novin a speciálních kartiček distribuova o právech při zadržení a zatčení policií. Bylo vytištěno přibližně 200.000 těchto kartiček a byly rozdávány především mladým mužům: na fotbalových zápasech, rockových koncertech, v Projekt byl hodnocen jako úspěšný, neboť vzrostlo právní povědomí o tom, jaká práva mají z osoby. Tento projekt byl realizován i v České republice, mnohý čtenář si proto možná vybav kartičku o něco málo větší než vizitku, kdy na jedné straně byla uvedena práva zadržené os osoby zatčené. V této kapitole jsou také uvedeny metody výuky lidských práv a příklady tét jistě uvítají všichni, kdo se nějakým způsobem touto či podobnou problematikou zabývají. Knihu lze proto doporučit jak těm, kterým je určena, tedy právníkům hájícím lidská práva č nevládních organizací, ale též akademikům a studentům, neboť se dotýká málo zpracovaného t prosazování veřejného zájmu. Jejímu širšímu využití akademickými kruhy přejí i odkazy a do uváděné tematicky na konci každé kapitoly. Ale především jejímu širšímu využijí přeje skut je nejen prodávána ve formě paperbacku za 29.95 USD, ale též je dána k dispozici k bezplat elektronické podobě na adrese www.pili.org. Petra Zhřívalová [ URL "LM-440.html "]