Salomon Malka: Emmanuel Lévinas, la vie et la trace ****************************************************************************************** * Karel Novotný ****************************************************************************************** Salomon Malka: Emmanuel Lévinas, la vie et la trace, LC Latt?s, Paris 2002 Autorem Lévinasova životopisu je novinář a spisovatel Salomon Malka, který řídí v Paříži r rozhlasové stanice Radio-Communauté Juive. S Lévinasem se seznámil už jako žák Ecole Norma Orientale (ENIO), francouzské státní školy pro židovské děti, jejímž byl Lévinas ředitelem do poloviny 70. let. Dá se bez nadsázky říci, že Lévinas je dnes znám jako jeden z nejvýznamnějších filosofů XX jeho dílo do hloubky vlastně zná jen málokdo. Kniha S. Malky nezachází do samotného výklad myšlenek, klade si jiný cíl, otázku „Z čeho sestává filosofický život? Jak takový filosofi vypadá?" Vychází přitom ze stop, které po sobě Lévinas zanechal v paměti archivů, dokument paměti lidí, kteří s ním nebo jeho dílem žili. Kniha má dvě části, vypráví nejprve o Místech, pak a Tvářích. V první části se autor přiro nejprve v Kaunasu, kde se Lévinas 12. ledna 1906 v rusky mluvící, judaismus praktikující r Pak sleduje Lévinasova studia ve francouzském Štrasburgu, v německém Freiburgu, příchod ml filosofie do Paříže v roce 1930, kde se uchází o francouzské občanství a kde se roku 1932 francouzský občan žení, rukuje na vojnu, získává úřednické místo v Alliance Israélite Univ této instituce bylo šířit francouzskou kulturu mezi židovskými dětmi ve Francii, v Maroku, Palestině a jiných zemích Blízkého východu. Z nadaných žáků těchto škol se pak rekrutovali na kterou byl Lévinas po válce povolán jako ředitel. Poslední oddíl první části, oddíl nes „Stopa", jeden z podtitulů celé knihy, je věnován tomu, k čemu má autor zřejmě nejblíž, Lé ve zmíněné škole ENIO, a to konkrétně jeho pravidelným sobotním čtením, jichž se celá léta Poslední kapitolka pak pojednává o okolnostech vzniku jednoho z žánrů Lévinasových „nefilo textů, pěti knih, v nichž je sebráno jeho 23 lectures talmudiques, Čtení talmudu. Tyto kni pravidelným konferencím židovských intelektuálů, na které byl Lévinas od počátku, tj. od r Poslední příspěvek „Paměť a dějiny" napsal Lévinas pro tuto příležitost v roce 1989. Za války byl Lévinas v zajetí v německém pracovním táboře. Francouzská vojenská uniforma h před deportací či jinou formou fyzické likvidace. Sám svou židovskou identitu v pracovním neskrýval. A jako mnoho jiných, kdo přežili, se celý život vyrovnával s tím, co postihlo m ani jeho vlastní rodinu na Litvě. O holocaustu i proto psát ani mluvit přímo nechtěl, nemo recenzované knihy se však kloní k názoru, že na formování Lévinasova myšlení měla tato udá vliv. Druhá část o Tvářích je věnována lidem, kteří Lévinase ovlivnili rozhodující měrou jako my Jednotlivé kapitoly jsou věnovány J. Wahlovi, M. Heideggerovi, J. Derridovi, P. Ricoeurovi pak okruhu lovaňských příznivců Lévinasova díla, mezi nimi také Leo Van Bredovi, zakladate Archivu v Lovani a zachránci jeho pozůstalosti. Van Breda se nezasloužil jen o život Husse jeho zásahu by totiž nedošlo ani k vydání Lévinasova stěžejního díla Totality a nekonečna, málem roztrhal poté, co bylo odmítnuto francouzským nakladatelským domem Gallimard. Další kapitoly jsou věnovány výrazným osobnostem religiózního života, s nimiž se Lévinas s řadě Janu Pavlu II, který organizoval každý rok pravidelná setkání s vybranými mysliteli c Význačné místo patří záhadné osobnosti judaismu, ve francouzském přepisu jménem Chouchani, ovlivnil Lévinasovo čtení textů židovské náboženské tradice. Pod vlivem Chouchaniho, který bydlel po celý čas svého pařížského působení, od r. 1947 do roku 1953, dokonce Lévinas úda upustil od psaní filosofických textů, aby se plně věnoval judaismu. „Od Chouchaniho jsem s která spočívala prostě v tom „brát talmud se všemi jeho aspekty, nikoli jako doktrínu, ale bohatství možností týkajících se aktuální situace, současného života," svěřil se Lévinas. se nemohla neprojevit ani na pozdější Lévinasově filosofické tvorbě v užším slova smyslu. První text, který Lévinas judaismu věnoval, se datuje rokem 1937 a důraz v něm byl již teh ritus jako věrnost, na přikázání z hlediska péče o druhého, na svobodu jakožto závazek, na náboženství jako vládu nad spontaneitou živého. Podle svědectví Lévinasova vnuka Davida je však třeba rozlišovat: Lévinas byl praktikující v jeho pojetí přitom nešlo o náboženství: „To je snad vůbec to první, co nás dědeček učil. dichotomií náboženský/nenáboženský, věřící/nevěřící. Judaismus nežije v těchto kategoriích všeho pro mého otce, mou matku, mé bratry a sestry. Možná to neodpovídá konvencím a je těž vysvětlit. Neříkám, že myšlenka Boha by nám byla cizí. Ale víra není pojem figurující na p Takovým pojmem je odpovědnost za druhého, povinnost, závazek, přikázání".(245) Filosofický rozměr Lévinasových textů týkajících se judaismu je možné ilustrovat na jedné zmíněného raného textu o „Významu náboženské praxe", v níž lze nalézt mnoho motivů fenomen filosofie, ale také důraz na primát etiky nad ontologií, který je pro zralé dílo naprosto V roce 1937 Lévinas píše: „Ritus se všude vkládá mezi nás a realitu. Ruší jednání v jeho z život věcí. Potrava není jen věcí k pojídání, je buď košer nebo taref. A tak dříve než pře náboženský cit, hledá Žid slova ve své modlitební knížce; jakkoli přirozeně mu přichází na nemají všechna stejnou účinnost. Sedmý den není jako jiné, je nepřístupný pro starosti vše přistoupí k tak elementárnímu úkonu, jako je jídlo, zastaví se, aby vyslovil požehnání. Dř do domu, zastaví se, aby políbil mezuzu. Všechno se děje tak, jakoby nestál nohama pevně v se mu nabízí; jakoby ve světě, který nám technika připravuje pro pohodlné, hladké používán ritus neustále moment zastavení se, jakoby na okamžik přerušoval proud, který nás bez přes věcmi. V podstatě se totiž praktikujícímu Židovi svět nejeví nikdy jako něco přirozeného. ihned cítí doma, dobře. Okolí, v němž žijí, je jim tak běžné, že už jej ani nevnímají. Jej instinktivní. S věcmi jsou vždy odedávna obeznámeni, jsou jim důvěrně známé, všednodenní, Žida naopak nic není zcela důvěrně známé. Existence věcí je mu něčím nezměrně překvapivým. jako zázrak. Zakouší každým okamžikem úžas nad faktem tak prostým a přesto tak neobyčejným (247) Ta pasáž mě zaujala z jiného důvodu než autora životopisu, který ji cituje, aby doložil, ž neobrací k náboženským věcem své tradice až po válce, ale že se jimi niterně a intenzivně předtím. Zaujal mě způsob, jakým o nich mluví, co zdůrazňuje. Pro čtenáře deformovaného če fenomenologie se totiž zdá do očí bijící, že v něm Lévinas zaujímá stanovisko k jejich zák filosofickým tématům. Především k tzv. époché, což je obrat umožňující podle Husserla tema vědomí v jeho vztahu ke světu a sobě samému, tedy obrat umožňující samu filosofii s jejím předmětem. Obrat, který je základem fenomenologické filosofie Lévinasových velkých učitelů Heideggera, obrat od přirozeného postoje pohlceného věcmi světa k faktu jeho bytí, obrat v myslitelské vůle (Husserl) či mimořádnou naladěnost (Heidegger) je u Lévinase popisován ja neustále, v každém okamžiku předchází jakýmkoli činnostem, jakémukoli jednání, vztahu k dr slova smyslu, skoro bychom chtěli pointovat: úžas z „faktu" bytí předchází jednání, a jeho Ale je to spíš naopak: úžas z bytí světa, a s ním veškerý postoj západní filosofie, pocház nesamozřejmého postoje ke skutečnosti, který vychází z tradicí ustaveného ritu. Přesto tu echo toho motivu, z něhož od Platóna a Aristotela až po zmíněné zakladatele fenomenologick k němuž se ostatně Lévinas bude hlásit i ve svém pozdním myšlení, je filosofický postoj vů nad bytím. Zmiňuji se o tom proto, že Heidegger, s nímž je toto téma po právu zejména spojeno, byl pr problém, stručně řečeno. Lévinas po válce nejenže nikdy nevkročil na území Německa, ale an nemohl mluvit nikdy jen jako o mysliteli z největších. Nemohl mu odpustit angažování pro n A možná i v této souvislosti poznamenal soukromě při jedné z mnoha konferencí, na nichž mu referáty o Heideggerovi, po celá léta po válce zdaleka nejvlivnějšího německého filosofa v nechápe jak mohou filosofové pořád dokola omílat otázku, proč je něco spíše než nic, když něco úplně jiného. Na jednom z těch kolokvií, věnovaném tentokrát (v roce 1979) „Heidegger Bohu", Lévinas navrhuje, zda by nebylo na místě nahradit otázku „proč jest něco spíše než která jde proti přirozenosti, proti srsti takříkajíc: „Je spravedlivé být? ... Otázka se š nejvíce potlačovaná, která je však starší než otázka po smyslu bytí". O tom, že Lévinas mohl v takových souvislostech reagovat emotivně až násilně, a že jeho my má v sobě určitý prvek násilí, o tom vypráví Didier Franck, jeden z významných současných filosofů. Při prezentaci jednoho se sborníků na počest Lévinase, která se odehrála za přít oslavence, vystoupil s přednáškou o jednom z Lévinasových ranných spisů, a přistoupil k vě pokusil se o kritické zaujetí stanoviska. Lévinas, tehdy více než osmdesátiletý, vyskočil a se slovy, že „ještě nikdy nebyl tak špatně pochopen", opustil sál. Po několika dnech se Catherine Chalierové, Franckově kolegyni na universitě Paříž X v Nanterre, omluvil. Franck souvislosti svěřil se svým stanoviskem: „Říci, že bytí je zlo, říci, že jste vinni tím, že neslýchané. Neodpovídá to ostatně ani duchu Bible, pokud stvoření je dobré. Nechápu, jak j takovou věc. Ale je mi zároveň jasné, že na ní vše u Lévinase stojí a padá". A dodává: „Ko Lévinase jej proslavila, ale je to nesprávná interpretace. To, co je určující, je filosofi (281-2) Za zmínku stojí stanovisko Jeana-Luca Mariona, jiného ze současných francouzských filosofů provenience, který patří k nejvýznamnějším filosofům v dnešní Francii: „Lévinase je třeba brát vážně. Spolu s Bergsonem je ... největším francouzským filosofem s filosofem je podle mě ten, kdo přináší nové analýzy, vytváří nové přístupy, mění základní něm již filosofický slovník není tím, čím byl dosud. Jednou to byl Bergson, podruhé Lévina takového dosáhli... Když se řekne, že etika je nejzazším horizontem filosofie, je to převr myšlení". A dodává: „Ve vztahu k tomuto myšlení jsme na samém začátku, protože nebude možn význam Lévinasova díla, dokud nepoznáme lépe Husserla - není vše publikováno, není vše osv ne to, co Husserl vykonal v otázce druhého a intersubjektivity - a dokud nevstřebáme Heide pak lépe pochopíme Lévinasovu práci. Jeho myšlení je velmi hutné, silné, připomíná atomový teprve začíná pracovat, energie, kterou vydává, ještě není vyčerpána, právě naopak".(279-2 K nejpůsobivějším pasážím knihy patří vzpomínky Lévinasova syna Michaela, klavíristy a skl Malka věnuje jednu z posledních kapitol své knihy. Lévinas měl za to, že jen skutečně nada právo zabývat se vědami a uměním. Když svého syna, který zjevně zdědil muzikální talent sv v raném dětství na konzervatoř, neustále, až do jeho dospělosti a období nesporných úspěch chodil ptát kapacit, u nichž Michael studoval a pracoval: Myslíte, že můj syn skutečně má tuto kariéru, smí se věnovat hudbě? Osobně mě zaujala pasáž, z níž vychází najevo, že Lévi mohl jen doma, svá díla, i ta největší, jako byla teze Totalita a nekonečno, psal snad met na němž Michael každý den vytrvale cvičil. Michael Lévinas se zamýšlí nad údajnou nemuziká otce, a nad vlivem, který mělo jeho psaní a myšlení na Michaelovo pozdější komponování hud Lévinas nemohl být nemuzikální, jen měl s přítelem ze štrasburských studií Mauricem Blanch extrémní citlivost, ba ostych ve vztahu k umění, jehož techniku neovládal. Jestliže tedy L přitom poslouchal hru svého syna, uvědomuje si syn, že jeho vlastní komponování v sobě nes specifického, přerývaného způsobu myšlení, které sotva načne nějaký motiv, už jej obrací, v nejzajímavějších místech se přerušuje, jasné věty přecházejí v jednotlivé poznámky dopro Lévinase příznačným „n´est-ce pas?" na konci každé promluvy. „Pojem se rodí a ještě v této otázkám, během své formulace... přítomnost dechu, strach, s nímž přistupuji ke zvuku, jako blízko k šumu křídel, úzkost, která je v zabarvení zvuku, to vše jsem si odnesl z estetick mého otce a jeho stylu verbálního projevu," říká Michael Lévinas. (267-8). Michael Lévinas tak svědčí o Lévinasově úzkosti při psaní, prezentaci své myšlenkové práce si nebyl nikdy jist, ale svědčí i o hlubší úzkosti, která pramenila z osamělosti. „V život byla velmi zvláštní osamělost... Osamělost člověka, který přišel z Litvy, který, jak si dn uvědomuji, žil v samozřejmě v naprosto mimořádném kulturním milieu, ale který přitom, běžn dne vnímal jinak. Můj otec nežil svým psaním stejným způsobem jako akademici chránění svým Byl to ředitel jedné židovské školy, který jistě měl tu a tam možnost setkávat se s mimořá byl navštěvován, žádán o rozhovor. Ale to nemluvím o letech, když už byl profesorem na uni době v 50. letech, kdy byl ponořen do psaní, kdy vznikala Totalita a nekonečno, kdy se jeh teprve utvářelo. Tehdy to vůbec nebyl žádný uznávaný akademik. V té době chodil občas před do Coll?ge philosophique, vytvořené mimo instituce, v bytě Jeana Wahla, a tu přednášku psa mukách - nepředstavitelných pro nás, kdo dnes mají k dispozici text jakoby odlitý z jednoh a vždy na pokraji resignace, zrušení ohlášené přednášky, jako člověk, který nebyl integrov obce... Byl to člověk, otec rodiny, nadaný zvláštní silou, energií, ale vposledku byl osam pro něhož telefonát z nějaké akademické instituce byl, řekl bych, něco jako droga, která m důvěru v sebe sama. Často na to myslím, protože se neustále mluví o marnosti psaní, někdy prožívat jako věc, které se naprosto nedostává uznání, která je doslova k ničemu..."(262) Malkova kniha je zajímavá mimo jiné tím, že je sto poměrně z blízka představit zázemí osob něhož velké filosofické dílo vzešlo, na základě důvěrné znalosti nastíněno prostředí, v ně pohyboval v době vzniku svých největších děl.. Pokusil se o to knihou S. Malka, Lire Lévinas, Le Cerf, Paris 1984. Víc o této záhadné osobnosti judaismu se m?že ?tená? dov?d?t z knihy S. Malky Monsieur Cho s, Paris 1994. E. Lévinas, «Význam náboženské praxe», pořad vysílaný 9. dubna 1937 na vlnách rozhlasové s Culture, publikovaný později v Les Cahiers du juda?sme, prosinec 1999. Viz sborník Heidegger et la question de Dieu, vydal R. Kearney a J. S. O´Leary, Paris 1980 Karel Novotný [ URL "LM-278.html "]