Jan Stejskal: Podivuhodný příběh Jana Jeronýma ****************************************************************************************** * Roman Zaoral ****************************************************************************************** Jan Stejskal: Podivuhodný příběh Jana Jeronýma, Mladá fronta, Praha 2004 Svou první a v mnohém směru objevnou monografii, vydanou v edici Kolumbus, věnoval mladý o Jan Stejskal českou historiografií opomíjené postavě kamaldolského mnicha Jana Jeronýma (c jenž se svým nekompromisním postojem k reformním snahám o řešení krize v církvi na přelomu století přiřadil k významným oponentům svého známějšího současníka a spolužáka, mistra Jer Zatímco Jaroslav Bidlo jej před více než sto lety (1895) představil v dosud jediné česky p studii především jako kritika husitství, Stejskal uvádí jeho životní příběh do mnohem širš Formou exkursů upozorňuje na problémy tehdejšího křesťanského světa, s nimiž byl Jan Jeron jako svědek a někdy i jako přímý účastník. Práce je založena na jazykově i interpretačně náročném studiu dochovaných rukopisů italské s přihlédnutím k dalším typům soudobých pramenů (kázání, traktáty, zpovědní příručky), jej konfrontace spolu s využitím bohaté domácí a zahraniční literatury autorovi umožnila zapln svědectví pramenů přesvědčivými hypotézami a vytvořit tak poměrně plastický a vnitřně sevř událostí první poloviny 15. století. Postava hlavního hrdiny tvoří důležitý spojující člán jednotlivými oblastmi pozdně středověké Evropy a na jejích konkrétních životních osudech v kontinentu (studia v Praze, působení na krakovském dvoře, cesty na Litvu a do Palestiny, v v toskánském Camaldoli, vystoupení na basilejském koncilu, internace v Benátkách) dobře vy rozporuplnost tehdejší doby. Ostatně jedním z charakteristických znaků autorova přístupu j o vymanění se z tradičního bohemocentrického vnímání českých dějin, jež současně vede k od málo známých analogií (například mezi autonomií italských republik a správou měst v husits Nespokojenost se stavem církve podněcovala v tak konfliktním typu, jakým Jan Jeroným bezes byl, touhu po neustálém hledání nových cest, jež mu dlouho nedovolovala zakotvit na jednom viklefismem ovlivněné Prahy vedly jeho kroky nejprve na královský dvůr v Krakově. Zklamání premonstrátského kláštera v Polsku, který zastával krátce po návratu ze své misijní cesty však znovu přinutilo změnit své působiště. Přilákán pověstí svých misionářských předchůdců odejít do kamaldolského eremu. Asketický životní styl tamního konventu mu přitom nezabráni mravokárných kázání systematicky věnoval také organizační práci, jež mu záhy vynesla značn umožnila mu ujmout se i důležitých funkcí v řádu. Velké zkušenosti se skutečným stavem řeh získal zejména jako určený řádový vizitátor. Jeronýmovy ambice stát se řádovým generálem v nenaplněny, neboť do cesty se mu postavil mladý a vzdělaný, i když méně zkušený humanistic Ambrogio Traversari, který v touze po „autentickém" křesťanství pociťoval značný odpor ke teologii. V osobách papeži nakloněného humanisty a umírněného, ve scholastice zběhlého kon se tak střetly dva zcela odlišné koncepty mnišské i celocírkevní reformy, které jako by od geograficky blízké a přitom tak vzdálené „světy", jakými byly ve Stejskalově interpretaci nedaleká Florencie. Přestože žil dlouhou dobu v Itálii, byl Jan Jeroným svými současníky vnímán především jako poměrů v Polsku a na Litvě. Zvlášť zřetelně to vyšlo najevo na koncilu v Basileji, kam byl kardinálem Julianem Cesarinim jako expert pro jednání s husitskou delegací. Zatímco v úloz koncilu na krakovském královském dvoře se jeho diplomatické služby nesporně osvědčily, jeh na církevní reformu, v nichž se otevřeně hlásil k výsledkům kostnického koncilu, zůstaly b Nezajímaly ani Aenease Silvia Piccolominiho, který Jana Jeronýma navštívil v basilejském k kartuziánů jen proto, aby zapsal jeho svědectví o životě vzdálených a „divokých" Litevců. Stejskalovo podání překračuje hranice běžného životopisu. Nejen pro malý počet nesporných Jeronýmova života, ale zejména ve snaze přiblížit co nejvěrněji vývoj názorů, stabilitu ho systému a motivace jednání hlavního hrdiny v kontextu dobových, často velmi protichůdných proudů jsou do textu včleněny zdařilé exkursy z dějin mentalit, jež se věnují pohanství na kamaldolském eremu, řecké ortodoxii a ženské mystice. Přesvědčivě v této souvislosti vyzní na Jeronýmovu sebeprezentaci jako neohroženého misionáře i autorova polemika s americkým h Williamem P. Hylandem o Jeronýmově ztotožnění pohanů s muslimskými saracény. Přes všechna pozitiva lze ke knize vznést i některé drobné výtky. Určité nepřesnosti v dat dopustil hned na počátku kapitoly o Praze (s. 8), kde uvádí, že roku 1392 „je již doložen Jeronýma v Polsku", aby vzápětí sám tento údaj popřel tvrzením, že „roku 1393 byl již[rozu pozn. R. Z.], jako mnich, na cestě do Polska." Za vážnější problém však považuji to, že se Stejskal spokojil jen s konstatováním obecných přiměly Jana Jeronýma k odchodu z Prahy na Litvu (inspirace příkladem sv. Vojtěcha v reakc které se začaly šířit v Praze a s nimiž se nedokázal ztotožnit), aniž by uvažoval také o n konkrétním impulsu, který Jeronýma utvrdil o správnosti vlastního rozhodnutí podniknout ta nebezpečnou cestu. Tímto impulsem mohl být pražský pobyt Jindřicha z Derby, pozdějšího ang Jindřicha IV., v říjnu 1392, který se v této souvislosti přímo nabízí a stojí proto za zmí Jindřich měl již z předešlého roku zkušenost s Litevci, proti nimž v Prusku bojoval po bok rytířů. Do bojů chtěl znovu zasáhnout v létě 1392, avšak místo toho se nakonec vydal z Gda kde strávil jedenáct dní jako host Václava IV., aby odtud pokračoval přes Benátky a Rhodos Jak dokládají účty z celé cesty, navštívil nejen Pražský hrad, ale také Karlštejn a Václav Žebrák. K důležitým bodům programu patřila nepochybně návštěva u pražského arcibiskupa Jan na Malé Straně, jehož Jindřich inspiroval, jak F. M. Bartoš domýšlí, bohužel bez jakéhokol podání stížnosti, v níž se obrací na panovníka se žádostí o nápravu křivd a škod, způsoben duchovenstvu. Uvažoval-li v té době Jeroným již vážně o cestě na Litvu (do jeho odchodu z Prahy zbýval m pak si setkání s Jindřichem jistě nenechal ujít. Příležitostí k tomu měl zřejmě hned někol kde v té době působil, v arcibiskupově malostranském dvoře, či nejpravděpodobněji na právě pražské arcidiecéze. Přestože se zde pohybujeme jen v rovině neověřitelných spekulací, nel případný rozhovor s budoucím anglickým králem mohl na Jeronýma zapůsobit stejně silně jako posílit tak jeho odhodlání uskutečnit plánovaný záměr. Užitečné orientační vodítko pro další případné zájemce o studium Jeronýmova díla představu známých publikovaných i nepublikovaných děl Jana Jeronýma, který tvoří spolu s poznámkovým jmenným rejstříkem a obrazovou přílohou důležitou součást knihy. Přínosem z badatelského h přesto, že se autor při jeho sestavování dopustil několika nepřesností. Pomineme-li formál citace některých florentských rukopisů, při pozorném čtení nejvíc překvapí, že v seznamu u kázání Linea salutis aeternae (1405) aExemplar salutis aeternae (1408) chybí odkaz na petr rukopisy, objevené Alexandrem Brücknerem (s. 26-27), ačkoliv stejně nezvěstné a pravděpodo rukopisy varšavské národní knihovny tu uvedeny jsou. Na jiném místě, mezi lokacemi traktát pražským artikulům z roku 1433, autor pro změnu vynechal varšavský rukopis L.Q. 144, který krakovským rukopisem 385 v poznámce 144 (s. 104). Uvedené výtky a několik víceméně zanedbatelných tiskových a citačních chyb, které se do te (časopis Hlídka, v němž často publikoval Augustin Neumann, nevycházel v Praze, jak autor u Brně) však nemohou nic ubrat na kvalitě práce psané se znatelně velkým zaujetím. Lze si je kniha našla hodně stejně zapálených a zvídavých čtenářů. Jaroslav Bidlo, Čeští emigranti v Polsku doby husitské a mnich Jeronym Pražský, Časopis Mu českého 69, 1895, s. 118-128, 232-265, 424-452. William P. Hyland, John-Jerome of Prague. Portrait of a Fifteenth Century Camaldolese, The Benedictine Review, 46:3, 1995, s. 308-334. K Derbyho výpravám do Pruska srv. Francis R. H. du Boulay, Henry of Derby´s Expeditions to and 1392, in: The Reign of Richard II., ed. Caroline M. Barron and Francis R. H. Du Boulay 153-172. Popis celé cesty i s účty přináší Lucy Toulmin Smith, Expeditions to Prussia and the Holy Henry, Earl of Derby, afterwards Henry IV., in the Years 1390-1 and 1392-3. Camden Society 52. František M. Bartoš, Čechy v době Husově 1378-1415. Praha 1947, s. 100-104. Alexander Brückner, Kazania średniowieczne, in: Rozprawy PAU filologiczne 24, Kraków 1895, Roman Zaoral [ URL "LM-437.html "]