Týmová práce v české etnologii druhé poloviny 20. století ****************************************************************************************** * Mirjam Moravcová ****************************************************************************************** TEAMWORK IN CZECH ETHNOLOGY IN THE SECOND HALF OF THE 20th CENTURY Abstrakt This contribution addresses two topics in context of social reality: Theoretical framework research and cognitive results of this research and their impact on diversification of the in Czech ethnology. Within this interpretive context there are four levels of team research work being discuss 1) Examination and systematic mapping of fast disappearing traditional tangible and spirit 2) Examination of proletariat, industrial regions and towns, outlined as historical-ethnog trying to define development trends and interpret changing commonness in context of modern life; 3) Examination of “contemporary village“ in order to document and interpret cultural chang transformation of the “pre-socialist“ social hierarchies, as well as disappearance or tran traditional ways of village social life; 4) Examination of integration and disintegration processes in society, targeted to differe re-emigration groups, and groups of expatriates living abroad. The first four decades of the second half of the 20th Century, gave rise to conditions, wi framework, for team research work of ethnologists – regardless the fact that the program w dictated theoretical, thematic, as well as problem direction of this scientific work. Broa set up for team research activities, even though this platform was limiting and compulsory In the last decade of the 20th century, this former institutionalized platform was restruc platform provided extensive and fundamental space for personal initiative. Conditions were liberal approach to selection of research problems, as well as theoretical assumptions for selection of methods and techniques of research work. Team research became based on social scientific goals of the researchers. Team research work of the entire second half of the 20th Century is closely tied with deep the Czech traditional folk culture development. However, it is also closely related to dev Czech ethnology, modernization of the field, gradual re-definition of the ethnological obj its framework, and expansion of thematic and problem categories. It also involves re-evalu significance of ethnographic facts and their discursive processing. Až dozraje čas a přistoupíme k sepsání dějin české etnologie, budeme psát o úspěších, proh absurditách. Dvěma absurditami uvedu svou úvahu o týmové práci českých etnologů v druhé po století, v epoše dlouhých a složitých padesáti let, v nichž jsme svou aktivitou i laxností profilovat náš obor. První absurditou je, že o týmové práci v české etnologii bude psát čl celoživotnímu pracovnímu krédu patřila obhajoba badatelské individuality, který pro sebe n samostatnost vědecké práce a hájil svobodnou volbu tématu i problému. Druhou absurditou je tak široké, že přesahuje rámec stručného shrnujícího nadhledu, který si vynucuje rozsahem Týmovou práci v etnologii možno uchopit v nejrůznějších souvislostech. Lze ji vyložit z hl a autorské spolupráce na dílech syntetického charakteru. Lze ji pojednat z hlediska modelů etnografické heuristiky i z hlediska angažovanosti a tvůrčího podílu různých institucí na modelů. Stejně tak ji lze hodnotit z hlediska protikladné pozice partnerské a tutorské spo týmovém terénním výzkumu,1 z hlediska typů týmového výzkumu, z hlediska variability, výpov verifikace různých technik používaných při týmových terénních výzkumech. Nad týmovou prací i z hlediska možností a organizace sběru sekundárních dat, z hlediska budování dokumentačn ji interpretovat také z hlediska zamýšlených a deklarovaných cílů etnologické práce. Zvolila jsem pro svůj v zásadě selektivní výklad o týmové práci v české etnologii druhé po století pohled další. Zaměřuji se na teoretická východiska a dosažené postuláty týmových v jsem si dvě otázky: 1. jaký byl teoretický rámec v němž byly koncipovány týmové terénní výzkumy v druhé polovi tedy v čase jejich programového priorizování, a 2. jaké bylo poznávací vyústění těchto výzkumů a jejich dopad na diverzifikaci teoretickéh etnologii. Takto položené otázky ovšem nutí ukotvit výklad v čase a vztáhnout jej k společenské situa položené otázky dávají malý prostor k úvahám o výpovědní hodnotě, efektivitě a možnostech metodicky koncipovaných týmových výzkumů a jejich verifikaci. A nyní terminologické zastavení. Musím se vyrovnat s pojmy tradiční lidová kultura, etnolo Fenomén, který běžně v odborném i laickém diskurzu označujeme tradiční lidovou kulturou, j kulturních jevů a projevů, jehož nositeli byli obyvatelé českého venkova 19. století. Ve s duchovní, společenské a hmotné kultury, tedy ve smyslu, který užíváme dodnes, petrifikoval pojmu protagonisté národopisného hnutí na konci 19. století.3 I když si plně uvědomuji, že pojmový koncept je významově zužující, v následujícím výkladu se ho podržím. Termíny etnologie a etnografie pak budu používat v pojetí, v jakém je používá socio-kultur přestože vím, že v českém jazykovém prostředí jsou oba termíny obsazeny jinak a toto obsaz nezpochybňuji. Na rozdíl od badatelů ostatních společenských věd jsme totiž my etnologové dokázali implicitně manifestovat proměny v zaměření svého oboru – a to v teoretických přís objektu i předmětu studia. Velký týmový výzkum, který svým způsobem předznamenal a stigmatizoval pojetí týmové výzkum v etnologii v prvých dvou desetiletích druhé poloviny 20. století byl uskutečněn na počátk let a směřoval k plošnému mapování lidové architektury.4 V dobové realitě se logicky obrát nejtransparentnějšímu a zároveň nejstabilnějšímu jevu tradiční lidové kultury. Tento „kult (pro generaci Karla Chotka a jeho žáků) byl koncipován v době, kdy bez ohledu na struktura pozitivistický nebo srovnávací přístup k analýze etnografických faktů byla žitá kultura „l jako kulturní projev současnosti nesoucí v sobě dějinnou paměť. Byla nahlížena jako celek, formován nejen sociální a kulturní realitou současnosti, nýbrž který obsahuje v reliktech předchozích kulturních vrstev, a který tedy je kontinuitní přes přiznané fáze diskontinuit zvratů a šoků. „Lid“ pak byl ztotožněn s obyvatelstvem českého venkova, vyzdviženým národo 90. let 19. století i následnou politickou argumentací agrární a lidové strany na nositele „ryzího češství“. Na tento myšlenkový koncept navazovala a z tohoto teoretického ukotvení vycházela v padesá letech jedna vrstva etnografické týmové výzkumné práce, vrstva, která dominantně poznamena českých etnologů/etnografů těchto let – a to i ve změněné společenské situaci a v symbióze deklarovanými teoretickými přístupy. Tato vrstva týmových etnologických výzkumů se oriento poznávání a mapování tradiční lidové hmotné a duchovní kultury, radikálně mizející. Jsou s systematické výzkumy lidového stavitelství,5 lidového oděvu6a tradičního zemědělství,7 kte metodické bázi propojily výzkumnou činnost různých pracovišť zabývajících se těmito fenomé kultury. Váží se k němu také záchranné výzkumy,8 práce na přípravě etnografických map a et atlasu,9 dokumentace artefaktů lidové umělecké výroby,10a ve svébytné poloze i vypracování vlastivědy.11 Týmové etnologické výzkumy, směrované v 50. a 60. letech 20. století k plošnému mapování č kultury, provázelo konstituování metodiky základního výzkumu budované na meziresortní spol práce se zapojovali odborníci specializující se na studium určitého fenoménu lidové kultur kteří k tomuto studiu došli z různých výchozích pozic své profesní orientace a sledovali t fenomény z odlišného zorného úhlu. Působili na různých pracovištích, ovšem na pracovištích se zabývajících týmiž fenomény lidové kultury. Týmovou práci obohacoval kontrast pohledu a problémový záběr. Spolupráce byla řízena a uskutečňovala se podle jednotné koncepce výzkum ukotveny závazné požadavky na primární popis i na časové a sociální řazení sledovaných jev prostorová delimitace výzkumu. Spolupráce byla realizována především jako týmová práce par řízená užším týmem specialistů z jednoho centra. Pokud do výzkumu byli zapojování studenti ověřování a zaznamenání konkrétních jednotlivostí. Výzkum jevů tradiční lidové kultury dal podnět také k využití některých výzkumných technik terénní práce, známých sice již v době meziválečné,12 avšak v české etnografii jako záleži realizovaných v široké míře až v 50. a 60. letech 20.století (např. předběžný dotazníkový s cílem výběru typových lokalit prostřednictvím místních úřadů a další).13 Tento týmový vý organizaci jednotné dokumentace a k organizování soupisů artefaktů lidové kultury mimo ter Jaká poznávací východiska však tato týmová práce přinesla a jak ovlivnila další teoretické etnologů/etnografů? V nejhrubším shrnutí můžeme za nejzávažnější postuláty s dopadem to te označit následující: l byly definovány oblasti s osobitou lidovou kulturou, zachyceny vlivy modernizace na vzni kulturních oblastí a popsány mechanizmy jejich konstituování; byly zachyceny procesy kultu sjednocování a formulovány jeho příčiny; l byly definovány vztahy mezi národopisnými, geografickými a průmyslovými oblastmi; l byly prokázány přesahy kulturních jevů do různých jazykových prostředí a tedy i autonomi fenoménů lidové kultury s ohledem na národní sebeidentifikaci nositelů; l byla prokázána nejednotnost ohraničení výskytu jednotlivých kulturních jevů a posuny těc l byl prokázán i vliv sociální organizace (rodiny) na proměny podob lidové kultury a funkč jejích jednotlivých komponentů. Týmové výzkumy orientované na tradiční lidovou kulturu, se vyslovily k problémům, které je vycházely ze zájmu o „inventuru“ lidové hmotné a duchovní kultury. Sledovaly lidovou kultu Čech, Moravy a Slezska jako kulturní fenomén, který postupně podléhá modernizaci, a který (měřeno časem výzkumů) posouván do polohy kulturního dědictví a stává se historickou minul předchozích generací. Ve své podstatě však tyto výzkumy přinesly řešení otázek, které byť formuluje i současnost. Z mnohých zmiňme alespoň otázku prolínání kulturních vlivů a dopad do proměn kulturního názoru, nebo otázku vazby jazykové a kulturní osobitosti a jejich vzt a národní identitě a sebeidentifikaci, otázku vlivu rodiny a síly rodinných vazeb na konst diskontinuitu kulturního naturelu ukotveného v kulturním modelu života a mentalitách, otáz adaptace jedince a skupiny v situaci společenské, ekonomické a geografické změny, vedle da A nesmíme zapomenout na další důležitý fakt, i když se vymyká rozpravě o teorii a metodolo výzkumy daly vzniknout jedinečným dokumentačním fondům,15 které žel zřejmě v plné šíři zho generace českých etnologů. Teprve ta se k nim zřejmě bude vztahovat se stejnou vážností, s vztahujeme k folklorním a topografickým sběrům 19. století. Nutno ovšem konstatovat, že takto orientované týmové výzkumy dosáhly hranice svých možnost dala nejen omezující orientace na tradiční lidovou kulturu, postupně vědecky neudržitelná, hmotné kultury i její mizení – tedy těch forem, které byly označovány za tradiční, a které chápat jako součást svého kulturního dědictví. Paralelně s týmovou výzkumnou prací orientovanou na lidovou kulturu startoval v padesátých století postupně i směr týmové práce, který vycházel z jiných metodologických východisek. – s ohledem na dobovou společenskou realitu – sycen ze dvou protichůdných zdrojů. Prvým zd politické směrování vědy (záměrně nemluvím o marxistické filozofii), druhým zdrojem pojetí populace, formulované Lippmanem a chicagskou sociologickou školou. Aniž by byla zbourána v žité kultury a jejích kontinuitu přerušujících zvratů, byl přeformulován pojem „lid“ na „p tomto významovém kontextu se objektem etnografického výzkumu určité skupiny badatelů stalo dělnictvo16 – jako protipól zemědělského obyvatelstva, a „družstevní rolnictvo“17 – jako p vrstev vesnice. Záhy se však pozornost týchž badatelů v rámci koncepcí týmové výzkumné prá orientovala na obyvatelstvo průmyslové oblasti jako typické aglomerace moderní společnosti sídla hluboce sociálně stratifikované společnosti.19 Postupně, i když nesnadno a proti pře českých etnografů, se prosazoval názor, že rovnocenným předmětem etnografického výzkumu je společenská vrstva či skupina.20 A tento fakt nutno zdůraznit. Koncepční přístupy ke studiu dělnictva, průmyslových oblastí a města se opíraly o dvě zákl Studium bylo pojato jako historicko-etnografická analýza,21 cílem které je definovat vývoj a vysvětlit proměňující se každodennost sociální skupiny, vrstvy, třídy či sociálně různor kontextu sociálních a ekonomických souvislostí života moderní české společnosti. A dále. V těchto výzkumných projektů se staly klasické národopisné monografie, i když v každém reali byl výchozí model ve výběru sledovaných jevů, projevů a vztahů žité kultury obměňován, ino i redukován.22 Obě východiska stigmatizovala týmové výzkumy průmyslových oblastí a města. na široce pojatou mezioborovou spolupráci, v níž se programově sešli nejen etnografové a f prvoplánově také historici,23 druhoplánově i jazykovědci, etnomuzikologové, právní histori týmech se tedy nesdružovali oborníci specializovaní na určitý, tradičně etnology analyzova jev, projev či vztah, nýbrž ti, kteří chtěli studovat žitou každodennost sociálních skupin specifickým problémovým zájmem své profesní odbornosti. Spolupráce vycházela opět z partne podřizujících se sjednocujícímu koncepčnímu záměru. Respektovala ovšem odbornou specializa prostor pro osobní vklad ve formulaci problémů a názorových stanovisek. Vzájemné obohacení propojení témat a problémů. Směřovalo jednak ke komplexnosti uchopení vnitřně diferencovan (sociální skupiny, třídy, lokální společnosti, společnosti městského typu), jednak ke stan tendencí této žité, sociálně determinované kultury. Mezioborová spolupráce týmu pak v rámc vývojových tendencí si kladla za cíl i postižení procesu konstruování sociálních skupin ja kulturních entit dobově se proměňující společnosti.24 Vytýčení programu mezioborové spolup definované dělby výzkumných úkolů v rámci jediného výzkumného záměru provázelo výzkumy prů a městských aglomerací. Právě mezioborová spolupráce a překročení úzkého rámce jednooborov výzkumu se stala jejich znakem.25 S takto pojatým týmovým výzkumem jsou spjaty monografie průmyslových oblastí26 a městských Váže se na něj i prvé použití sběru etnografických dat metodou dnes označovanou jako metod historie,28 práce s biografickými vyprávěními jako svébytným folklorním i výpovědním prame vypracování metodiky terénního kvalitativního výzkumu prostřednictvím reprezentativních lo sociálních vzorků,30 použití metodiky výzkumu sociálních buněk na principu dnešní progresi techniky výzkumu ohniskových skupin (focus groups),31 využití tutorského typu výzkumu při frekvence jevů a shromažďování kvantifikovatelných dat, konstituování metodiky centrálního sekundárních pramenů. Jaká poznávací východiska přinesla týmová práce na výzkumu města a průmyslové oblasti a ja teoretické myšlení českých etnologů? Ve zjednodušení lze za přínos této týmové práce označ l orientaci etnologického výzkumu na společnost, její strukturu a fungování jako na jednu etnologického studia; l poznání, že všechny jevy a projevy žité kultury mají schopnost vypovídat o společenských – výpovědní limity nespočívají v těchto jevech, nýbrž v neschopnosti rozkrýt jejich vnitřn analyzovat je ve společenském kontextu; l poznání, že velké město (velkoměsto) a průmyslová oblast jsou přirozeným prostředím pro podob žité kultury; l poznání, že nadregionální a nadnárodní vlivy pronikají do tohoto prostředí prostřednictv sociálních vrstev a zde se teprve prolínají; l poznání, že výměna kulturních vlivů mezi sociálními vrstvami probíhá obousměrně a vícesm kulturních přejímek na straně jedné a demokratizace kultury na straně druhé; l poznání, že velkoměsto a centrum průmyslové oblasti vytváří jádro pro formování nové reg žité kultury; l poznání, že vznik průmyslu může vytvořit podmínky pro vznik národopisné oblasti a vyčlen pozadí starší širší národopisné oblasti; l poznání, že politická kultura je ukotvena v kultuře žité; l poznání, že fenomény žité kultury mohou fungovat jako integrující činitelé v procesu ema formujících sociálních entit. Přestože týmová práce na výzkumu obyvatelstva průmyslových oblastí a města byla ve svých p svázána s politickým programem a fungovala jako politikum – a tak byla také v řadách český doby vnímána a v kuloárech dokonce hodnocena jako křivda na oboru – měla jednoznačně odbor nedeklarovaně a bez implicitně definovaných teoretických závěrů v postatě nastartovala mod etnologie. Pomohla prosadit pojetí, které dnes považujeme za samozřejmé. Na pozadí, přesněji souběžně s oběma zmiňovanými směry týmové výzkumné práce, byly od konc století opakovaně, i když ve značné diskontinuitě, formulovány projekty týmových výzkumů, záměrem o zachycení kulturní osobitosti a sociokulturní transformace určité oblasti. Přest vycházely s prioritního cíle dokumentovat tradiční lidovou kulturu a ukázat její regionáln kladly důraz na současnost a změnu. V řadě případů formulace výzkumů zněla „studium součas Studium „současné vesnice“ vycházelo opět ze společenských požadavků doby. Střet těchto po badatelů dokumentovat tradiční rysy lidové kultury a zaznamenat jejich zánik či transforma složitému hledání jak objektu výzkumu, tak jeho předmětu. Ve velkém zjednodušení lze říci, byl nalezen v obyvatelstvu vesnických sídel. Vesnické obyvatelstvo bylo nahlíženo v pozici nositelů lidové kultury a současně v pozici příjemců kulturních a společenských inovačních vymezení „lid“ a „pracující lid“ nahradila rovina „příslušník malé lokální společnosti zem Všechny regionálně vymezené týmové výzkumy let 60. až 80. vycházely z cíle analyzovat žito realitu zvolené oblasti právě s prvořadým ohledem na malé lokální společnosti. Takto defin badatelského zájmu směroval výzkumnou pozornost na lokální společnost jako celek – na země nezemědělské obyvatelstvo: průmyslové dělnictvo, drobné řemeslné výrobce a další živnostní výzkumů se pak stal způsob života v jeho různých projevech. Ovšem žitá přítomnost a její k podloží byly v různé intenzitě a prioritě konfrontovány s žitou kulturou minulosti. Kultur dynamika se posléze staly vůdčí ideou těchto týmových výzkumů. V kontextu „změny“ začala o výzkumných programů prolínat další idea – idea společenské a kulturní „stabilizace“.33 Regionálně vymezené týmové výzkumy byly realizovány ve středním Pootaví (Prácheňsko),34 st na Broumovsku,36 Moravském Valašsku, Těšínsku37. Z téže koncepce vycházely také výzkumy us přípravy jihočeské38 a západočeské vlastivědy.39 Volně na ideu regionálních týmových výzkumů navazovala i aktivita muzeí, směrovaná ovšem p koordinaci sběratelské a dokumentační práce.40 Na týmových výzkumech, formulovaných jako výzkum kulturně svébytných oblastí, se podíleli etnografové. Spolupráce s folkloristy ustupovala a z hlediska míry zapojení badatelů nebyl Většina výzkumů byla pojata jako opakované krátkodobé stacionární výzkumy, rozvržené do ně Přesto právě v rámci výzkumu středního Pootaví byl uskutečněn dlouhodobý stacionární výzku plně uplatnit výzkumnou techniku zúčastněného pozorování a přímou interakci výzkumníka a r naranty.41 V teoretické rovině pak právě tyto výzkumy iniciovaly diskuse o přínosnosti, vh nezbytnosti využití kvantitativních výzkumů v etnografické výzkumné práci, která je orient současnost a mapuje dosud krystalizující jevy, projevy a vztahy.42 Jaká poznávací východiska přinesla výzkumná práce orientovaná v 60.až 80. letech na výzkum vesnice“? Za závažné lze považovat poznatky: l tradicionalita a společenská konzervativnost předlistopadových vesnických společenství s od regionálních specifik (v nichž významné místo zaujímala doména hospodářská i kulturní), a vzdálenosti vesnického sídla a městského centra; l žitá kultura české vesnice 50. až 90. let 20. století se odvozovala od vnitřní struktury hospodářského a kulturního života; l na vesnici před rokem 1989 docházelo k replikaci starších „předsocialistických“ sociální které se uplatňovaly i v hospodářském životě, ovšem vzhledem k socialistickým strukturám b předeklarovány; l přijímání kulturních vzorů ovlivňovala sice intenzita kontaktů s městem a sjednocující p ovšem významným činitelem byla i lokální společenská prestiž; l kulturní změna, která reagovala na kulturní vzory, rychle zasahovala vnější znaky žité k tomu duchovní oblast byla rezistentnější a méně dynamicky reagující; l součástí hodnotových orientací obyvatel vesnic zůstával vztah k venkovské krajině. Jako přímá společenská objednávka byl v 70. letech nastartován program týmového výzkumu in desintegračních procesů ve společnosti, směrovaný cíleně k jinoetnickým a reemigračním sku v paradoxech doby v metodologických východiscích reflektoval nejen pozice dobového společe které reprezentovalo v kontextu etnologie Bromlejovo pojetí etnicity. Tříbil se i diskusem pojetí pocitu domova a pojetí jazyka a mýtu u Casirera, které probíhaly na bázi úzké přáte diskusemi, které měly bezprostřední dopad i do prostředí etnologického.44 Objektem týmového výzkumu integračních a desintegračních procesů ve společnosti se stala „ skupina“ definovaná na bázi etnických kořenů a příslušnosti k lokální společnosti určitého kontextu takto stanoveného objektu výzkumu byla pozornost zaměřena jednak na reemigrační a skupiny usídlené v pohraničních oblastech Čech, Moravy a Slezska,45 jednak na různé etnick na území českých zemí.46 Výzkum směřoval k postižení sociální a kulturní osobitosti těchto zachycení vyrovnávacího procesu, kterým procházely. Na pozadí střetu různých výchozích men většinovou kulturou českou se sledovala fáze přizpůsobení, akulturace, integrace a asimila prioritou, k níž se upínala pozornost výzkumníků, se stala společenská kultura, rodinné st vztahy a ritualizované podoby těchto vztahů, socioprofesní převrstvování, adaptace na nové každodennosti, a také stavební kameny revitalizované etnicity – nalézané v různých fenomén Za základní metodický přístup byl zvolen přístup interdisciplinární48 – propojující poznat demografie, sociologie, historie, filosofie, folkloristiky, jazykovědy, právní historie. D výzkumu, vedeného podle podrobně propracované osnovy, byli zapojeni odborníci nejen z akad univerzitních pracovišť, pracovníci ministerstev a místní správy (resortů zabývajících se skupinami obyvatelstva), nýbrž i z pracovišť muzejních. Týmová výzkumná práce pak budovala a problémovém fázování, jemuž se podřizovali všichni členové široce založeného výzkumného programovou „závaznost“, která ve své podstatě vedla ke sledování problému z různých odbor a tedy k syntetizujícímu přístupu k tomuto problému, byla při rozdělení práce nadále respe neetnologická odbornost členů týmu, tak tradiční etnologické specializace. Současně se res profilování zájmu o jednotlivé etnické skupiny. V etnologické části terénní výzkum probíhal dvousměrně. Na bázi autorské se opíral jednak vedené standardizované rozhovory a jejich následné vyhodnocení, jednak o zúčastněná pozoro současnosti). Na bázi tutorské pracoval s široce obsazeným studentským kolektivem.49 Stude realizovali technikou standardizovaných rozhovorů podle jednotných dotazníkových návodů,50 zachycení různých projevů žité každodennosti. Po zkušenostech prvých tutorských výzkumů im začal tým precizovat problémový rozsah dotazníkových návodů na základě výsledků sondážního výzkumné práce tedy zařadil předvýzkum – ovšem nikoli k ověření nosnosti a srozumitelnosti pro poznání nových jevů, které by měly být sledovány. K týmovým výzkumům imigračních skupin se váže i prohloubení poznávacího významu biografick jejich definování ve významu specifického pramene poznání společenského vývoje. Podnět k t posunu vyšel od folkloristů. Oni také upozornili na důležitost orientace výzkumu na školní na skupinu, která v diskontinuitě vývoje transparentně reprodukuje rodinné tradice, zkušen okolního světa a historické povědomí.52 V rámci studia etnických procesů byly v 70. a 80. letech sledovány reemigrační a imigrační v pohraničních oblastech Čech, Moravy a Slezska53 i etnické skupiny kontinuálně žijící na zemí.54 Výzkumná pozornost se soustředila významně také na romské obyvatelstvo a Vietnamce Studium „etnických procesů“ udrželo kontinuitu týmové výzkumné práce i v polistopadovém vý předchozí týmové výzkumy imigračních skupin navázaly myšlenkovými východisky výzkumy tzv. Čechů“55 a Čechů z Běloruska56 a Kazachstánu,57 zahájené na počátku 90. let. V čase polist transformace společnosti se logicky pozornost etnologů obrátila k Čechům, kteří přicházeli republiky (ČSFR) v rámci nového státem organizovaného přesídlení „krajanů“.58 Významný pří výzkumů spočíval v cíleném zachycení autentické přítomnosti, tedy v mapování nepřehledné p fáze vyrovnávacího procesu. Přestože výzkumy nových „reemigrantů“ formulovali a realizoval Etnologického ústavu AV ČR, tedy téhož akademického pracoviště, které řídilo výzkumy etnic letech, koncipovali je jako týmové výzkumy autorské a etnografické. Sevřeli je úzkým okruh specialistů. S prací akademických pracovišť konce 80.59 a zejména 90. let60 jsou spojeny i týmové výzku střetávání a prolínání různých etnických a kulturních vlivů v prostoru města a velkoměsta. koncepčním pojetí se předmětem výzkumu stala mezietnická komunikace a interakce, objektem etnických kořenů žijící v téže městské lokalitě. I tyto výzkumy byly ve své základní podob jako týmové výzkumy autorské. Daly však také prostor pro terénní práci mezioborovou a mezi uskutečněn bodový laboratorní výzkum interakcí a mezietnické komunikace obyvatelstva v Jab výzkum pražské sídlištní aglomerace. Týmové výzkumy univerzitních pracovišť, zahájené v posledním desetiletí 20. století, studi vztahů opět posunuly. Směřovaly k zachycení etnického a sociálního klimatu společnosti. Ob se stala společnost a její různě definované segmenty, předmětem sociální a kulturní intera fungování kulturních systémů. Ze všech těchto výzkumů se ztratilo, nebo alespoň se v nich oslabilo, tradiční etnografické zaměření na analýzu jednotlivých projevů žité kultury. Změ s etnografickými fakty – neanalyzovala se etnografika, nýbrž byl analyzován problém, a v t etnografika stala důkazovým argumentem (nebo ilustračním příkladem). Týmové výzkumy, realizované na univerzitách, byly koncipovány důsledně jako výzkumy tutors počítalo se zapojením studentů a doktorandů. Jejich autoři je označovali za výzkumy sociál či etnologické; v obou deklarovaných verzích je však opět pojali jako záležitost jednoobor týmové výzkumy již vznikaly za změněných podmínek financování vědy, v němž rozhodující pod systémy grantového a nadačního výběru. Dominantní orientace na tutorskou výzkumnou práci s svým způsobem překlenujícím východiskem, ale současně i dobrou alternativou. V této výzkum uskutečnil stacionární výzkum sociálního a etnického klimatu vesnických společností na výc připravený Josefem Kandertem v rámci Institutu základů vzdělanosti UK v Praze v prvé polov a také aplikovaný výzkum Romů v osadách na Slovensku, organizovaný v druhé polovině 90. le Katedry sociální a kulturní antropologie Fakulty humanitních studií Západočeské univerzity výzkumy mezietnických vztahů, formulované jako studium etnických obrazů a studium etnické které se staly v druhé polovině 90. let součástí vědeckého záměru IZV UK a poté Fakulty hu Univerzity Karlovy v Praze,62 byly koncipovány jako výzkumy tutorské.63 Model tutorské tým práce si zachovaly i výzkumy současných etnických skupin žijících v České republice – obča zahájené na téže fakultě na samém sklonku 20. století.64 Práce těchto týmů, na nichž parti specializovaných seminářů, byla postavena na kombinaci a propojení kvalitativního (interwi skupiny) a kvantitativního (anketa, šetření) výzkumu skupin definovaných sociálně, etnicky přihlédnutím k vymezujícímu ohraničení lokálnímu.65 Podněty výzkumů posledního desetiletí 20. století zasluhují podle našeho názoru samostatno Jaká tedy poznávací východiska přinesla týmová práce sledující integrační a desintegrační etnických a imigračních skupin před rokem 1989? Opět ve zjednodušení lze za metodický a te označit: l prokázání výpovědní hodnoty etnografické analýzy pro poznání vnitřních nálad a vztahů ve l prokázání existence politické kultury fungující autonomně uvnitř skupiny; l prokázání, že politická moc neměla vliv na přímou nivelizaci etnického a historického vě menšin – na rozdíl od nivelizace stratifikovaného vědomí sociálního; l prokázání, že intenzita této tendence se vázala na sebevědomí výchozí národní společnost pocházela; l ověření výpovědní hodnoty závazných dotazníkových návodů připravených pro tutorký výzkum l prokázání významu biografických vyprávění pro poznání společenských procesů v prostředí, diskontinuitním vývojem; l poznání naléhavé potřeby definovat odborné pojmy, vypracovat a přijmout jednotnou odborn l prokázání podmíněnosti integračního procesu jako procesu generačního; l prokázání vůle elit jako rozhodujícího činitele procesu etnicko – kulturní revitalizace. Nutno se zmínit ještě o jedné vrstvě týmových výzkumů realizovaných v druhé polovině 20. s českých menšin v zahraničí.66 Jejich realizace se vždy vázala na období společenského uvol a stejně tak v 90. letech. Objektem těchto týmových výzkumů se stala lokálně definovaná sk krajanů, a to v celé její sociální a kulturní struktuře. Předmět výzkumného zájmu byl pak vybraných fenoménech žité každodennosti, fenoménech, které tradičně náležely k zájmu český Výzkumy českých menšin v projekci vycházely z modelu monografií průmyslových oblastí, tedy moderně pojatých národopisných monografií. Málo početný autorský tým zpravidla současně př výzkumníků. Výzkumná práce opět budovala na úzké součinnosti etnografů a folkloristů. Ti v v průběhu opakovaných středně dlouhých stacionárních výzkumů.67 Takto byly realizovány v 6 výzkumy v českých vesnicích v rumunském Banátu68 a poté i ve Slavonii – s jediným rozdílem folkloru v českých vesnicích ve Slavonii zajistili etnografové chorvatští.69Výzkum slavons tedy stal výzkumem mezinárodním. V obdobné vstupní projekci byly v 90. letech koncipovány nové týmové výzkumy krajanských s zahraničí: Čechů v Kazachstánu (1998),70 na jižní Ukrajině (1999),71 ve Vídni (1994),72 v (1996).73 Od všech předchozích projektů se odlišily výzkumy vídeňských a sarajevských Čech studia se staly malé české komunity fungující jako integrální součást „cizí“, etnicky slož městské společnosti. U nich byla žitá každodennost sledována s výrazným akcentem na spolko kulturní aktivity a na transformaci těchto aktivit pod kulturním tlakem jinoetnického okol byl mapován i dopad etnického střetu v hostitelské společnosti na českou komunitu a na jej vazby k České republice jako státnímu útvaru národa, z něhož příslušníci komunity vyšli.74 Přínos týmových výzkumů zahraničních Čechů vždy spočíval především v sumě shromážděných da Při úvaze o poznávacím vyústění týmové výzkumné práce českých etnologů nelze nezmínit vzta – aplikovaný výzkum. Před rokem 1989 byly obě výzkumné sféry v mnoha zájmových oborech ins odděleny. Všechny týmové výzkumy koncipované na vědecké výzkumné bázi pak dodržovaly určit hierarchii odborné práce. Data shromážděná širším týmem v základním výzkumu analyzovaly už odborníků. Ti formulovali vědecké závěry. Aplikace pak vesměs byla až posledním článkem ře ujímal pověřený jednotlivec – a zpravidla v tichosti. K transformaci týmového výzkumu v so liberalizace přístupu k aplikaci závěrů a osobní iniciativa k jejich přenášení do života s Novým postojem je však také přehodnocení vztahu etnologů k aplikovanému výzkumu jako takov stává součástí odborné výzkumné práce etnologů/sociálních a kulturních antropologů, přesto základního vědeckého výzkumu. Závěrem Epocha prvých čtyř desetiletí druhé poloviny 20. století vytvořila svým společenským rámce na institucionalizaci a řízeném chodu společnosti, podmínky pro týmovou badatelskou práci ohledu na to, že současně přinášela programové sevření a diktovala teoretické, tématické i směrování vědecké práce. Týmová výzkumná činnost dostala širokou platformu, i když platfor direktivně výběrovou. V posledním desetiletí 20. století byla předchozí institucionální platforma přestrukturová podoba dala velký a zásadní prostor osobní iniciativě. Vytvořila podmínky pro liberální př problému i teoretických východisek pro jeho řešení, k výběru metod i technik výzkumné prác se stal záležitostí průsečíku společenské poptávky a vědeckých záměrů badatelů. A na tomto realizován. S týmovou výzkumnou prací epochy celé druhé poloviny 20. století je bezprostředně svázáno vývoje české tradiční lidové kultury. Je s ní však svázán i vývoj vědeckého směrování česk postupné předefinování objektu etnologického studia v jejím rámci, rozšiřování tématických okruhů, které etnologové sledovali a řešili. Je s ní svázáno také přehodnocování společens etnografických faktů a diskursivní práce s nimi. V konečném důsledku je s týmovou výzkumno modernizace oboru samotného. A v této souvislosti lze vstupní otázku naší úvahy položit ji etnologie bez týmové výzkumné práce nedokázala uskutečnit? Mirjam Moravcová [ URL "LM-260.html "]