Veřejný prostor a dobrovolnické organizace ****************************************************************************************** * Marie Dohnalová ****************************************************************************************** PUBLIC SPACE AND VOLUNTEER ORGANIZATION Abstrakt In civic society we may encounter organizations created in pre-modern traditional era; org characteristic origin, ethnicity or religion and entity. Basically, they represent institu friendly networks and “civicness“ associations that pervade ascriptive category. Different groups and associations contain different styles of relationships and behavior and lead to differences within the value system. At the end of the millenium, a new topic arose, namely the “Global Association Revolution“ of relationship in globalized world changes. Connection between social development process North, East, and the West remains to be defined. Structural changes and development of soc place in Western democracies; civic society is created elsewhere. For example, it is re-es Eastern and Central Europe as the “cause and effect” of large political changes following of socialist governments. Globalization brings about new perspective of world division int South countries in conjunction with permanent sustainability. Sustainability is not only a concept. Governments are interested in peaceful co-existence of different cultures and val This requires striking a balance in the world of mixing cultures and search for new cultur concerns creation of such social systems and strategies that may prevent, as some people c civilizations, and on the other hand, contribute to creation of modern multicultural socie V občanské společnosti se setkáváme s organizacemi vytvořenými v předmoderní tradiční éře; charakteristického původu, etnicity nebo náboženství a entity. V podstatě představují inst přátelských sítí a svazků „občanskosti", které prolínají askriptivní kategorie. Různý půvo asociací v sobě zahrnuje různé styly vztahů a chování a slouží k posilování rozdílů v syst S koncem tisíciletí se začalo hovořit o globální asociační revoluci. V globalizujícím se s vztahů mění. Hledá se propojení mezi procesy sociálního rozvoje na jihu, severu, východě i změnám ve struktuře a rozvoji sociálních skupin dochází v západních demokraciích, občanská vzniká jinde. Například je obnovována ve východní a střední Evropě jako příčina i důsledek politických změn po rozpadu socialistických vlád. Globalizace přináší nové pohledy na děle severu a na jihu zeměkoule zároveň s tématem trvalé udržitelnosti. Udržitelnost neznamená koncept. Vlády mají zájem o mírové soužití odlišných kultur a hodnotových systémů. To vyža rovnováhy ve světě mísících se kultur a nalézání nových kulturních zdrojů. Jde o vytvoření sociálních systémů a strategií, které mohou zabránit tomu, před čím někteří varují jako př civilizací a naopak přispějí k vytváření moderních multikulturních společností. Globální občanskou společnost Lidé reagují na globální a lokální změny novým či posíleným sdružováním. Tato „asociační r základem pro upevňování sociálních vazeb a stanovování recipročně sdílených norem a hodnot k občanské společnosti. Nově vznikající normy reciprocity poskytují důvěru. Organizace obč jsou nepostradatelné ve své prostřednické roli. Zapojují občany do aktivit, které vertikál makrosystémy společnosti a individuum. Mohou být též platné horizontálně jako prostředník rozdílných norem a hodnot. Instituce občanské společnosti tvoří a stanovují konkrétní zájm systémy, a jsou proto základním prvkem pluralismu moderních společností. Otázka důvěry mezi spolkovým životem a politickým zřízením vystupuje do popředí v Tocquevi v Americe (1853). Sítě vztahů, které spojují jedince a organizace, vytvářejí sociální kapi konkrétními formami: povinnostmi a očekáváním, normami a sankcemi. Občanská společnost pos v základní legitimitu sociálního řádu jako oprávněného vyjádření nejdůležitějších hodnot. důvěrou a sociálním kapitálem je závislý na její struktuře. „V nejširším významu pojem obč označuje soubor komunit či sdružení, která existují a fungují nezávisle na státu" (Brokl 2 Prostor pro zájmy jednotlivců a skupin, institucionální prostředky pro vyjednávání protikl a sociálních hodnot, možnosti lidí projevovat se a praktikovat sociální, náboženské a kult vytváří organizovanou globální občanskou společnost. Občanská společnost má svou právní, politickou, sociální, ekonomickou a kulturní stránku. je často používán k popisu, vysvětlení, objasnění a pochopení rozmanitých jevů ve společno společnost založená na solidaritě a svobodné a otevřené komunikaci (Habermas 1982, s. 471) představuje celosvětové hledání nové rovnováhy mezi státem, trhem a nestátními organizacem musí konat pouze to, co mu zákon dovoluje nebo k čemu ho zmocňuje, a konat to může jen pře způsobem" (Šamalík 1995, s. 138). Termín veřejný označuje to, co je ve společném zájmu, a vnější perspektivy, ale co je běžně rozpoznáváno jako společný zájem. Veřejné je to, co se institucí, či způsobů, díky kterým se společnost stává jednotným tělesem. Veřejnou je poli společnosti, exekutivní orgány, místa její legislativy a místa jejího shromažďování (Taylo „Jsou to místa a způsoby, jež mohou být nazvány veřejným prostorem. Je to tedy jakýsi spol němž se členové společnosti setkávají tváří v tvář ve více lidech, aby si mohli vyměňovat vzbuzujících obecný zájem nebo také prostřednictvím širokého okruhu médií, tj. tisku, rozh internetu. Jde o společný prostor, jelikož i přes veškerou různorodost stýkání a médií exi rozsáhlá vzájemná komunikace" (Müller 2002, s. 48). Vztah veřejného a soukromého, vystoupe svého soukromí a vyjádření se k dění, které se týká ostatních, je vlastní občanské společn má možnost stát se členem nestátní organizace, kde jsou lidé podobní svým smýšlením, jedná Organizace učí jednotlivce společně uskutečňovat společná přání a uplatňovat je v nejširší této chvíle to už nejsou izolovaní jedinci, ale síla, kterou je vidět zdaleka a jejíž činn příklad; která mluví a které lidé naslouchají" (Tocqueville 1992, s. 83). Občanské ctnosti a veřejné dobro V sociokulturním přístupu někteří autoři přiřazují k charakteristikám občanské společnosti omezené a odpovědné veřejné autority. Pojem shledávají v jistém smyslu jako konkurenční k s tím, že lépe zahrnuje a realističtěji specifikuje své vlastní podmínky existence (Müller Jiní občanskou společnost pojímají jako nestátní sféru (například Keane, Taylor). Označuje institucí mimo rámec státu, zahrnuje veřejné mínění, politické strany, veřejné i soukromé nejrůznější formy společenské spolupráce, jež vytvářejí závazky a zakládají vztahy důvěry 68). Důraz se klade na občanské ctnosti a na veřejné dobro. Občanská společnost je sférou odliš nejen od státu a ekonomiky, ale také od jiných společenských sfér, jež jsou vnímány jako s neposkytují žádnou oporu pro vzájemnou solidaritu jednotlivých členů. „Je definována jako subsystém společnosti, jež je analyticky a do jistého stupně také empiricky oddělena od sf ekonomiky a náboženského života. I když je občanská společnost sama o sobě závislá na zdro ze sféry politického života, ekonomických institucí a širšího kulturního kontextu, předsta sféru společenské solidarity, jež transcenduje veškeré partikulární závazky a zájmy a umož jednotné identity mezi jinak separovanými individui..." (Alexander 1998, s. 7, 97, in: Mül 69). Občanskou společnost je možno v tomto pojetí chápat jako synonymum nestrannosti, jako univerzálních a transcendentních hodnot, jako nadřazenou nad vyhrocené stranické spory (Mü 69-70). Toto pojetí nachází svoje vyjádření v používání termínu občanský sektor. Někteří p uvádějí, že občanská společnost je „složitý a dynamický soubor právně chráněných nevládníc které mají tendenci být nenásilné, samoorganizující, sebereflexivní a v neustálém napětí m státem" (Keane 1998, s. 6). Na napětí založená a konfliktní spolková infrastruktura vytvář a mechanismy pro tvorbu důvěry mezi občany, buď jako mezi jednotlivci, anebo na základě je v organizacích. Tyto příležitosti ve formě sociálního zařazení a participace zpětně vytvář kapitál, který se stává hlavním faktorem pro sociální mobilitu v individuální rovině a obe ekonomický rozvoj všech skupin populace. Spontánní lidské činnosti ve veřejném zájmu V lidské společnosti vždy byly vykonávány spontánní činnosti v zájmu pomoci ostatním. V po desítkách let se těmto aktivitám věnuje větší pozornost, začínají se chápat jako samostatn společenského života a označují se jako část společnosti vedle státní sféry a trhu. Lidské solidarity, zájmu a pomoci druhému patří do občanského, nestátního, nevládního, dobrovolni stručně do třetího sektoru. „Jeho předchůdcem byly různé projevy lidské solidarity, jak je kmenových a rodových společností, a později dobročinné organizace, často s náboženským a c Péče o lidi postižené, znevýhodněné a společensky slabé je stále důležitá složka jeho činn sektorem však dnes rozumíme rozhodně mnohem víc" (Sokol 2002, s. 5). Význam dobrovolné, sp občanů ve veřejném zájmu začal vystupovat do popředí v 19. století jako reakce na prudký r který - jak viděl Tocqueville - Francouzská revoluce nejen nezastavila, ale ještě urychlil s industrializací dochází k sociální mobilitě, k absenci předchozích příbuzenských a místn Pomoc lidem v nouzi je poskytována cizími osobami, lidmi se sociálním cítěním. Důležitá so sekularizace, ústup náboženství a církví z veřejného života a postupné oddělování církví o co dříve organizovaly hlavně místní církevní skupiny a obce jako součást svého života a pů přecházet na vznikající organizace (Sokol 2002, s. 5). Většina lidí souhlasí s hodnotami a postoji důležitými pro fungování demokratických společ individuální odpovědnost za vlastní život, solidarita s potřebnými, důvěra ve spoluobčany, postoj k práci, úcta ke svobodě, tolerance a podpora demokratické vládní formy (Brokl 2002 Svobodní občané uzavírají uznávají normy mravní a etické, respektují a dodržují normy práv smlouva). Na tyto hodnoty navazují další: podpora demokratického politického systému země, instituce, pozitivní vztah k soukromému vlastnictví, odmítání násilí, dodržování zákonů, z a o veřejné dění. Hodnoty a postoje se vztahují ke dvěma základním směrům: zaměření se na svobodu (odpovědnost za vlastní osud) a vztah k ostatním občanům (soupeření, spolupráce, s „Některé znaky občanské společnosti, k nimž jsme dospěli v průběhu 20. století, existovaly alespoň ve formativní podobě, již před mnoha staletími, i když tyto společnosti byly povět autokraticky" (Malina 2004, s. 60). Otázky uspořádání vztahů jednotlivce, společnosti a st funkce a smyslu rodiny v některých „ne-euroamerických" civilizacích jsou zájmem sociálních antropologů. Zveřejňováním svých názorů narušují stále ještě přežívající přesvědčení, že n občanské společnosti, sociálních vymožeností nebo společenská emancipace ženy jsou výhradn kultury a civilizace. Dobrovolnické organizace Pro dobrovolnické organizace občanského sektoru je charakteristické: Spontánnost: vzniká nutně zdola, dobrovolným rozhodnutím a činností „obyčejných" lidí, jak vyjadřuje označení „non-governmental" - nevládní či nestátní sektor. Rozmanitost: tvoří jej samostatné dílčí skupiny a organizace, které o sobě dlouho nevědí a uvažují o nějakém zastřešení. Veřejný zájem: i když se jednotlivé skupiny a organizace mohou zpočátku sdružovat jen okol zájmů, sledují nakonec vždycky něco, co ryze spolkové zájmy přesahuje. Občanské prostředí: o občanském sektoru lze mluvit jen tam, kde se organizuje na pozadí ro a vysoce individualizované společnosti, nezávisle na tradičních strukturách příbuzenských, stavovských nebo církevních (Sokol 2002, s. 6). Výzkumný institut pro sociální rozvoj Spojených národů konstruuje občanskou společnost v p strukturu občanského sektoru. Nestátní organizace působí v širokém spektru oblastí od huma přes podporu lidských práv až k ochraně životního prostředí. Místní organizacejsou typický organizacemi lidí se stejnými zájmy. Aktivisté i podporovaní sídlí ve zřetelně vymezené ge jednotce: obec, region. Zahrnují sousedská sdružení, sdružení nájemců, kluby, rodičovská/u sdružení, pohřební společnosti apod. Nestátní organizace obhajující a podporující občanská provádějí servis pro své členy: výzkum a výcvik, dodávání a šíření informací a podpor. Nej formou podpory těchto nestátních organizací jsou federace místních organizací. Na mezináro zahrnují International Council for Social Welfare, Amnesty International and World Busines Sustainable Development. Nestátní rozvojové organizace působí na mezinárodní úrovni a zpro pomoc a zakládání vlastních organizací v chudších jižních zemích" (Stalker, de Alcantra 20 Brokl 2002, s. 30). V rozvojovém programu CIVICUS, jehož metodika byla zveřejněna v roce 2001, se uvádí jako v ( Holloway 2001, s. 23-31) soukromé filantropické organizace (mají spíše charitativní zamě úloha je pomáhat, a ne prosazovat změny, získané prostředky jsou využívány pro konkrétní s Veřejné filantropické organizace (obvykle nadace, bývají založeny za účelem veřejné prospě osobou, skupinou fyzických osob, firmou nebo institucí veřejné správy. Podporují skupiny a uvedené ve statutu nadace. V zemích jižní části světa umožňují přesunout rozhodování od za dárců na místní organizace dané země). Náboženské organizace (jsou založeny na náboženskýc nebo spjaty s církevní organizací, jejich pomoc se většinou neomezuje pouze na členy konkr organizace. Mnoho náboženských organizací zakládá školy, univerzity, nemocnice a kliniky, otevřené všem. Poskytovatel služeb může podvědomě očekávat od příjemce přijetí dané nábože nebývá to však podmínkou poskytování služeb). Filantropické organizace s místní specifikou lidé, kteří pocházejí z konkrétní geografické oblasti, ale již v ní nežijí. Organizace se souvislosti s rostoucí migrací do měst a pokračujícího zpřetrhání vazeb mezi lidmi a jejic je zakládají místní zájmové skupiny či výbory, které sledují zájmy těchto „dobrovolných vy Občanské organizace obhajující veřejný zájem (prosazují změny v legislativě, metodách, zás nebo pravidlech chování; fungují zpravidla na mezinárodní úrovni, například Focus on the G apod.). Jejich role spočívá v prosazování všeobecných sociálních a politických reforem, ji uplatňují přímo v realizaci projektů či rozvojových aktivit. Rozvojové a sociální neziskové organizace zlepšují životní podmínky sociálně nebo zdravotn osob. V jižní části světa jsou jejich oblastmi zájmu zpravidla: zdravotní péče, vzdělávání rozvoj zaměstnanosti v drobném podnikání, rodičovské plánování a péče o rodinu, komunitní prostředí a otázky gender. Rozvojové a sociální neziskové organizace mohou plnit několik rolí: Implementační: organizace rozvíjí občanské aktivity, které vedou ke zlepšení života cílové Advokační: prosazující veřejný zájem. Organizace sledují zájmy specifických skupin, jako j postižení apod. V činnostech se nesoustřeďují pouze na práci s konkrétními klienty, ale zá snaží změnit přístupy a metody. Na základě zkušeností odhadnou dopad nebo absenci vládní p Síťovací: hlavní aktivitou organizace je koordinace aktivit různých organizací, které prac geografické oblasti nebo konkrétním oboru. Spoluprací nebo prostřednictvím formalizovaných organizace reprezentují, stávají se „prostředníkem" v jednání mezi nestátními neziskovými a vládou.Realizující výzkum a think tanky: hlavní aktivitou je výzkum a analýza konkrétníc se sdružují např. s univerzitními pracovišti, která tento výzkum realizují. Tyto think tan služby organizacím, firmám a také samosprávě či státní správě (Holloway 2001, s. 28-29). Dobrovolnické organizace jako součást kultury Kultura, kulturní interakce, kulturní změny musí být zkoumány v konkrétním sociálním prost jedinců i skupin, vnímání hodnot a symbolů, přijetí a jednání podle formulovaných nebo nep společenských pravidel. Občanská společnost vytváří podmínky účasti na veřejném životě tak jedinec považuje za smysluplné. Co chtějí jednotliví lidé sami od sebe společně dělat, a t společnosti a druhých. Dobrovolnické organizace a nadace odrážejí národní tradice a ve svých činnostech sledují r Většina plní jednu nebo více z následujícíchfunkcí: a) Výkon služeb nebo jejich zajištění - zajišťují svým klientům služby sociální, zdravotní informační, poradenské a podpůrné. b) Obhajování - prosazují, lobují nebo jinak argumentují pro nějaký účel nebo skupinu, kdy veřejného vnímání nebo politiky. c) Svépomoc nebo vzájemná pomoc - organizace jsou typicky vytvářeny skupinami nebo jednotl nějaký společný zájem nebo potřebu. Zajišťují vzájemnou pomoc, informace, podporu a spolup d) Východisko a koordinace - koordinují aktivity, poskytují informace a podporu jednotlivý v určité oblasti nebo v celém občanském sektoru. Hrají důležitou funkci při zajišťování př občanským, veřejným a soukromým sektorem. e) Přispívají k vytváření nových pracovních míst, zastupují zájmy občanů vzhledem k veřejn důležitou roli v podpoře a zaručování lidských práv. Rysy dobrovolnických organizací Dobrovolnické organizace mají specifické rysy: a) odlišují se od neformálních uskupení nebo uskupení čistě účelových - čistě sociálních n určitým stupněm formální institucionální existence; b) jsou neziskové, sledují jiné účely než získávat zisk pro své vedení nebo členy; c) jsou nezávislé, zvláště na státních nebo jiných úřadech, mohou se svobodně rozhodovat b zásahů, podle svých vlastních pravidel a postupů; d) musí být vedeny způsobem nazývaným nestranný. Dobrovolnické organizace jsou nejen nezis je vedou, to nesmí činit v naději na osobní výhody; e) jsou do určitého stupně aktivní na veřejné scéně a jejich aktivita přispívá k veřejnému 1995). Nadace jsou vymezeny jako seskupení s vlastními zdroji financí, které využívají podle svéh projekty nebo aktivity pro veřejný prospěch. Jsou nezávislé na vládě nebo jiných úřadech, orgány a stejně jako dobrovolnické organizace v některých zemích vykonávají různé aktivity hlediska vytvářejí nadace homogennější skupinu než dobrovolnické organizace. Dobrovolnické organizace a nadace jsou součástí sociálního systému (sociální organizace) s kultury. „Kulturu lze považovat za uspořádaný systém významů a symbolů, v jejichž mezích s sociální interakce" (Geertz 2000, s. 167). Organizace, oddělené od vlády, jsou optimálním realizování přání mnoha lidí, aby byli uznáváni jako zodpovědní činitelé, jejichž názory a váhu". Zároveň přispívají k přeměnám sociálních systémů v dynamický moderní stát. Stále ví k mezinárodním chartám lidských práv a svobod, do ústav stále více zemí se dostává právo s Ekonomická antropologie V zemích, kde se podílejí dobrovolnické organizace na zajišťování veřejných statků a služe regulační rámec, který dovoluje, možná i podporuje, vznik organizací občanské společnosti. způsoby sebe-organizace a občanské participace mají možnost rozvoje a mohou vznikat strukt - přecházení od osobních zájmů k vzájemnému užitku prostřednictvím sociálních interakcí. P poskytování něčeho ostatním ve vzájemném sociálním kontaktu. Reciprocita spočívá v tom, že něco předáme v očekávání, že za to dostaneme obdobně cennou věc. Toto téma je předmětem ek antropologie (Murphy 2001, s. 138). Na rozdíl od ekonomie zabývá se zejména chováním člově podmíněných ekonomickými procesy. Pokračování ekonomického růstu nelze považovat za něco, zlepšit společenské blaho (Mishan, 1994, s. 11). Ve společnosti i u jedinců jsou také jiné mnohdy převyšují pocity materiálního nasycení. Souvisejí s kulturou člověka i sociální sku uvědomění si sebe a uspokojení z dobrých vztahů k ostatním. S charitou a filantropií může lásky nebo se soucitu nebo je spojen s občanskou kulturou. Občanskou kulturu představují n způsoby mírumilovného a solidárního soužití. Mezilidské vztahy jsou korektní a založené na a ohleduplnosti (Campsová - Giner 2000, s. 14-15). Občanskou kulturou je i obecná kultura společnosti. Soubor mezilidských vztahů, bez kterých by bylo soužití složité anebo nemožné hodnoty a normy částečně podobné pravidlům společenské etikety, ale nejsou stejné, nejde p způsobů, zvyklostí a zásad slušného chování. Jak charita, tak filantropie je výrazem spole osobních ideálů a hodnot, které lidé projevují zejména ve skupině, ve svém okolí, v místní „Altruismus je morální princip předpisující potlačit vlastní egoismus, nezištná služba bli obětovat vlastní zájem ve prospěch jiných, mravní princip, podle něhož je blaho jiného a o důležitější než mé vlastní já a vlastní blaho, respektive reálné chování vědomě nebo nevěd na těchto principech nebo jim odpovídající" (Petrusek - Miltová - Vodáková 1994, s. 198). si můžeme představit jak morální princip, tak reálné chování, řídící se altruistickými pra zaměřeno na kohokoliv. Dobročinnost je také reálné chování, ale na rozdíl od altruismu se mimo okruh jeho nositele a na rozdíl od altruismu nemá institucionální rozměr. Mezinárodní organizace Globalizace, pohyb, média a další komunikační kanály zvyšují požadavek transparentnosti, k rozvoje vzdělanosti. Podstatnou ve všech těchto procesech je zvyšující se možnost a poptáv participaci. Organizace občanské společnosti jsou pro to ideálním prostředím, zejména tam, státem uznána legitimní role. Relevance dobrovolnických organizací a nadací při poskytován je patrná na zvyšujícím se zájmu mezinárodních organizací (zejména zřízených mezivládně) o společnost. Například konference Spojených národů se věnuje „zastřešujícím" organizacím občanské spole jejich podporu při realizaci politických kroků. Světová banka různými formami financuje ob Komise Evropské unie vede s občanským sektorem specifický dialog, ve kterém se snaží stano pro sektor, tak pro podmínky jeho podporovaného rozvoje. Stále více se rozšiřuje povědomí, posilování občanského sektoru a rozšiřování prvků občanské společnosti do dalších zemí můž strategií pro zlepšování životních podmínek mnoha národů. Dobrovolnická práce Nadace a dobrovolnické organizace nemohou nahradit roli státu v oblastech, kde občané vzná nároky. Mohou přinést další bohatství a zabezpečení kapacit v reálné současné společnosti neměřené výhradně terminologií financování, ale jako množství inovačních a pluralitních mo organizovat moderní soužití společností. Členství v dobrovolnické organizaci nebo práce pr lidí prostředkem vyjádření občanství a umožňuje jim vyjádřit zájem o jejich blízké i celou Neexistují přesná čísla, kolik osob ve světě vykonává dobrovolnickou práci. V závěrečné zp mezinárodního výzkumu „Globální občanská společnost" Johns Hopkinsova srovnávacího projekt sektoru z let 1995 - 1998 je to asi třetina v průměru z třiceti pěti sledovaných zemí svět - Sokolowski - List 2003, s. 21). Také v Evropské unii je členy dobrovolnických organizací odhadů členských států třetina až polovina populace (Zpráva 1995). Organizace a nadace zam dobrovolníků, kteří díky zkušenostem a odbornosti, které nabyli, poté nacházejí zaměstnání Vykonávání dobrovolnické práce je pro mnoho lidí nedocenitelné, zvláště vytvoření nebo obn návyků, které u absolventů škol nejsou a u dlouhodobě nezaměstnaných mohou být zapomenuty. nabízí příležitosti k novým zkušenostem, k získání sociálních a profesních dovedností. Dob je také důležité pro starší osoby v důchodovém věku, které chtějí i nadále využívat své sc aktivní ve společnosti. Národní akční plány proti chudobě a sociálnímu vyloučení Cílem národních akčních plánů proti chudobě a sociálnímu vyloučení je výrazné snížení počt chudobou a sociálním vyloučením do roku 2010 (závěry barcelonské Evropské rady). Do přípra zapojovány nestátní neziskové organizace. Příprava plánů (struktura a obsah) je mezinárodn aby se mohlo lépe vyžívat vzájemných zkušeností. Národní akční plány navrhují konkrétní zm národní, regionální či místní úrovni a plánují nové iniciativy, aby se odstranily odhalené plány budou ovlivňovat občanský sektor. Nejen činnosti stávajících nestátních neziskových vznik dalších subjektů a zvýšení počtu některých typů organizací, zejména těch, které jsou pomoc zemím v jižní části světa. Při přípravě plánů se věnuje větší pozornost: zajištění toho, aby se zájem o chudobu a sociální vyloučení integroval do všech politickýc včetně využívání Strukturálních fondů; zvyšování povědomí o procesu sociálního začleňování širokou veřejností, tak mezi tvůrci politiky a profesionály; upozorňování na chudobu dětí, přistěhovalectví a etnickou rozmanitost; stanovení politických reakcí na pomoc těm, kdo js odsunuti na okraj společnosti a vyloučeni a kteří se potýkají s obzvláště vážnými problémy integrací. Například ženy z etnických menšin, propuštění vězni, narkomani, bezdomovci, dět ulicích nebo lidi propuštění z ústavů; stanovení jasných úkolů a specifických cílů na sniž a sociálního vyloučení. Důležité jsou národní akční plány zaměstnanosti. Mají se zlepšovat kteří jsou nejvíce vzdáleni trhu práce. Plány mají snížit úroveň chudoby, zvýšit počet zam snížit počet příjemců sociálních dávek, snížit počet let v životě strávených v nezdravém p podobně. Cíle se týkají pomoci rostoucímu počtu bezdomovců, zajišťování toho, aby se všich mohli zúčastnit programu integrace, zajištění toho, aby se všem sociálně vyloučeným lidem sociálních služeb během jednoho roku. Plány zahrnují specifické cílové skupiny (např. děti, nezletilé, osamělé rodiče, přistěhov menšiny, starší osamělé lidi nebo osoby se zdravotním postižením). Při stanovování cílů se rovnost mezi muži a ženami ve všech hlediscích boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, rozdílů mezi pohlavími. Pokud jde o stanovení cílů, jsou rovněž důležité regionální a míst politice některých členských států spočívá odpovědnost za hlavní hlediska boje proti chudo vyloučení zejména na regionální úrovni. Zde bude docházet k zintenzivnění spolupráce státn organizací při řešení zjištěných problémů. Existuje mnoho místních skupin, které pracují n sousedství, městské části, vesnice nebo malé venkovské oblasti a jejichž cílem je zlepšit místní komunity. Členové neziskových organizací, založených buď na geografické blízkosti, zájmu, nebo na sdílených hodnotách, budou mít před nečleny výhodu v tom, že znají postoje, potřeby a problémy lidí v dané komunitě. Česká republika bude spolu s ostatními přistupujícími zeměmi předkládat Evropské komisi Ná sociálního začleňování pro rok 2004 až 2006. Národní akční plán navazuje na Společné memor začleňování, které schválila vláda ČR a jež podepsal ministr práce a sociálních věcí v Bru společně s evropskou komisařkou pro zaměstnanost a sociální věci (www.mpsv.cz). Národní akční plány sociálního začleňování (NAPSI) jsou jednak národními strategiemi jedno boji s chudobou a sociálním vyloučením, ale současně základním prvkem Metody otevřené koor je nyní aplikována v politikách zaměstnanosti, sociálního začleňování a jedná se i o jejím oblasti důchodů a zdravotní a dlouhodobé péče. Členské státy Evropské unie sestavují své N plány na dvouleté období, následně jsou Evropskou komisí vyhodnoceny, a závěry i výzvy z n shrnuty ve Společné zprávě o sociálním začleňování. Literatura: Alexander, Jeffrey (1998): Introduction Civil Society I, II, III: Construction an Empirica Normative Controversies and Historical Transformations. In: Alexander, Jeffrey, ed., Real Praha: Sage, s. s. 1-20. Brokl, Lubomír (2002): Hledání občanské společnosti. Praha: Studie Národohospodářského úst Hlávky, 12, 2002. Campsová, Victoria - Giner, Salvador (2000): Pohĺady na občiansku kultúru. Bratislava: Kal Dohnalová, Marie: (2004): Antropologie občanské společnosti. Brno: Nadace Universitas Masa Akademické nakladatelství CERM v Brně, Masarykova univerzita v Brně, Nakladatelství a vyda Brně. Dohnalová, Marie - Malina, Jaroslav - Müller, Karel (2003): Občanská společnost: Minulost budoucnost. Brno: Nadace Universitas Masarykiana v Brně, Akademické nakladatelství CERM v univerzita v Brně, Nakladatelství a vydavatelství NAUMA v Brně. Geertz Clifford (2000): Interpretace kultur. Praha: Slon. Mishan, Erzi (1994): Sporo o ekonomický růst. Praha: Slon Murphy, Robert F. (1998): Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Slon. Habermas, Jürgen (1982): Theorie des kommunikativen Handelns. díl 2. Frankfurt nad Mohanem Holloway, Richard (2001): Using The Civil Society Index: Assessing the Health of Civil Soc Civicus. Keane, John (1998): Civil Society: Old Images, New Visions. Cambridge: Polity Press. Malina, Jaroslav (2004): Společenské systémy v „ne-euroamerických" civilizacích (několik p In: Panoráma biologické a sociokulturní antropologie, Modulové učební texty pro studenty a „příbuzných" oborů, svazek 17: Dohnalová, Marie - Malina, Jaroslav - Müller, Karel:Občansk Minulost - současnost - budoucnost. Brno: Nadace Universitas Masarykiana v Brně, Akademick CERM v Brně, Masarykova univerzita v Brně, Nakladatelství a vydavatelství NAUMA v Brně. s. Müller, Karel (2002): Češi a občanská společnost. Praha: Triton. Petrusek, Miloslav - Miltová, Alena - Vodáková, Alena (1994): Sociologické školy, směry, p Ediční řada Sociologické pojmosloví. Praha: Slon. Salamon, Lester M. - Sokolowski, Wojciech S. - List, Regina (2003): Global Civil Society. Baltimor: Johns Hopkins Centre for Civil Society Studies, Institute for Policy Studies. Sokol, Jan (2002): Společnost jako komunikace. In: Dohnalová, Marie - Anderle, Petr, ed., Úvahy a souvislosti. Moravský Beroun: Vydala Univerzita Karlova - Fakulta humanitních stud Občanský sektor) v Moravské expedici, kmenovém nakladatelství občanského sdružení Vlastene 5-17. Stalker, Peter - Alcantra, Cynthia Hewitt de (2000): Civil Societies. In: Stalker, Peter - Cynthia Hewitt de (Principal Editors) - Utting, Peter (Project Co-Ordinator), Visible Hand Responsibility for Social Development, An UNRISD Report for Geneva 2000. Geneva: United Na Institute for Social Development (UNRISD), s. 91-111. Šamalík, František (1995): Občanská společnost v moderním státě. Brno: Doplněk. Taylor, Charles (1988). Invoking Civil Society. Working Paper and Proceedings of the Cente Psychosocial Studies, No. 31. Tocqueville, Alexis de (1992): Demokracie v Americe, I., II. Praha: Nakladatelství Lidovýc http://www.mpsv.cz/scripts/clanek Zpráva Evropské komise (1995) Communication from the Commission on Promoting the Role of V Organisations and Foundations in Europe. Brusel: Evropská komise. http://www.karl.aegee.or Marie Dohnalová [ URL "LM-132.html "]