Život a transcendence podle Hanse Jonase ****************************************************************************************** * Jan Sokol ****************************************************************************************** LIFE AND TRANSCENDENCE ACCORDING TO HANS JONAS Abstrakt Hans Jonas, an important German Jewish philosopher, is known in this country thanks to the his book “Principal of responsibility” in which he attempted to deduce human responsibilit effects of his/hers activities, namely as they relate to nature and environment. In his re “Evolution and freedom” he introduces a method of his “philosophical biology” and reaches conclusion that life, excitability, and movement is not only prototypes, but also rather o roots eventually giving birth also to specific human freedom. Using this very important ex presents his “non-reduction method”: Connection between metabolism and cell excitability o human freedom, on the other, does not mean that human is “nothing more than metabolism” an determination. On contrary, more simple living forms may be understood as some undeveloped and evolution stages of form of existence that we can and do experience personally, i.e. l dependent freedom, worries, understanding, and language. Významný německý židovský filosof Hans Jonas2 je u nás znám z překladu knihy Princip odpov pokusil odvodit odpovědnost člověka za dlouhodobé důsledky jeho činnosti, zejména ve vztah prostředí. Ve velice zajímavém článku Evoluce a svoboda představuje metodu své „filosofick dochází k pozoruhodnému závěru, že život, dráždivost a pohyb jsou nejenom předobrazy, ale kořeny, z nichž se nakonec vyvinula i specificky lidská svoboda. Autor tak na velmi důleži předvádí svou „nereduktivní metodu": souvislost mezi metabolismem a dráždivostí buňky na j a lidskou svobodou na druhé vůbec neznamená, že by člověk nebyl „nic než metabolismus" a f determinace, nýbrž naopak, že můžeme jednodušším formám života rozumět jako jakýmsi nerozv dřímajícím stadiím a evolučním předstupňům té formy existence, s níž jedině můžeme mít a m zkušenost, tj. pobytu s jeho závislou svobodou, starostí, rozuměním a řečí. To je poměrně radikální a nečekaná interpretace či spíše rozšíření klasických fenomenologi pobytu v Heideggerově Bytí a času. Jakkoli je ovšem podstatný rozdíl mezi vlastní a bezpro zkušeností třeba „bytí ve", „bytí tu" nebo starosti (Sorge) jako osnovy „vždy mého" pobytu zkušeností vnější - a tedy zprostředkovanou - nelze na druhé straně přehlédnout, že i chov lidí nebo živočichů, vykazuje nápadné analogie s tím, co děláme sami. Tak chování živočich potravu, loví nebo utíká před predátorem, se daleko spíše podobá starosti „jsoucna, jemuž toto bytí samo",4 než gravitačnímu pohybu kamene nebo planety, mořské vlně nebo i šíření o Tento rozdíl, tradičně označovaný jako rozdíl mezi „vis a tergo" a „vis a fronte",5 v mech vědeckého výkladu přírody celkem pochopitelně vymizel: mechanika žádnou „vis a fronte" nez že ji nemůže nikde vykázat, ale hlavně ji vůbec nepotřebuje - už proto, že její předměty ž ani tergum nemají.6 Předměty mechaniky (hmotné body, tělesa) z definice nemají žádné potře svém prostředí nezávisejí a nic si s ním nevyměňují, nemají žádnou dráždivost a zejména žá „vnitřek", který by ke svému bytí musely samy udržovat. Jsou mrtvé a tedy i slepé. Proto s pro vědecké zkoumání. Descartovo ostré metodické oddělení „vnitřku" jako res cogitans, vybavené rozumem a svobod rozlehlého „vnějšku" vydělilo dvě oblasti zkoumání a přidělilo jim také odlišné metody. Z „myslící", vyloučilo jakoukoli rozlehlost, látku a zákonitost a její zkoumání vyhradilo me zkoumání vlastní vnitřní zkušenosti. Té druhé, rozlehlé a hmotné, odepřelo nejen myšlení a i potřebu a smysl.7 Tento geniální a dalekosáhlý počin byl nepochybně velice úspěšný, prot rozsáhlou oblast zkoumání, jež se nadále nemuselo zabývat ontologickými otázkami a mohlo z vycházet z takto redukované povahy svých předmětů, od nichž lze očekávat jen dvě věci: že příčiny nevzniknou ani nezaniknou a že se budou za stejných okolností chovat vždy stejně.8 V Descartově i Kantově rozdělení skutečnosti se ovšem oblast živého dostala jaksi mimo zák sice pokusil o čistě mechanický výklad životních funkcí,9 ten se však ani zdaleka nemohl p úspěchem a jeho následovníci se oblasti mimolidského života raději vyhýbali. To konec konc Bytí a čas: při vší zásadní kritice kartezianismu se i Heidegger ve výkladu světa omezuje a na druhé straně na věci, chápané více méně karteziánsky. Jsou buď výskytové nebo příručn takž „živý" příklad, který uvádí, je „botanikova rostlina", tedy rostlina v herbáři. Oblas života se tak i pro fenomenologii ocitla v zemi nikoho. V úvodní kritické části Bytí a času Heidegger kritizuje všechny „filosofie života", jmenov Bergsona a Schelera, protože si nekladou otázku po bytí, že se pro ně život nestal ontolog Sám se však nakonec spokojí mnoho neříkajícím konstatováním, že „život není čistý výskyt, Toto tvrzení je pro autora zjevně okrajové, proto ho zde nechci brát za slovo. Závěrem ale je jistý zvláštní způsob bytí", zároveň však tvrdí, že je „bytostně přístupný pouze v poby právě otázka, jíž se Jonas (bez výslovného odkazu na Heideggera) chce zabývat. Co ho k tom Pobyt je pro Heideggera bytostně přístupný jen jako „vždy můj", což na nic jiného rozšířit Jakmile se však obrací ke čtenáři, musí předpokládat, že i on si tuto bytostnou přístupnos vlastní zkušenosti, což pak autora opravňuje k tomu, aby hovořil o „našem" pobytu - sice v ale natolik podobném, že nás oba lze zahrnout pod množné číslo, „bytostně" sotva přístupné „my" zahrnout i jsoucna, která nečtou, nemluví a která si vlastní zkušenost neověřují, a t rozumění jejich více méně výmluvným projevům?11 Hans Jonas je zřejmě přesvědčen, že ano. N vcelku bezpečně poznáme, kdy má pes žízeň a kdy má strach, ale protože jsme přesvědčeni o evoluční spojitosti jeho a našich schopností i potřeb. „Bytostná přístupnost" to možná nen ji však na druhé straně chtěli omezovat pouze na introspekci „myslící věci", ocitli bychom blízko kritizovaného kartezianismu. Vraťme se však k Jonasovu výkladu života. Jonas je přesvědčen, že analýzou podstatných rys jak každý, i ten nejjednodušší život sám sebe přesahuje, a to právě svými vztahy k prostře není věc, která by se dala zcela vytrhnout ze svého prostředí, a i Petriho miska v mikrobi laboratoři, květináč nebo zoologická zahrada mu musí nabídnout aspoň prostředí náhradní - tj. přestal být organismem. Potud je autorův brilantní a stručný výklad zcela přesvědčivý, tohoto druhu už znamenají skutečnou „transcedenci" v technicky filosofickém smyslu je asi Přesto ale na Jonasově výkladu poněkud zaráží to, co v něm chybí. V pečlivě sestaveném a p seznamu podstatných rysů živého totiž chybí ten nejdůležitější a právě z hlediska autorova nejvýznamnější - totiž reprodukce. Právě reprodukce, schopnost za jistých okolností přivád podobná jsoucna, schopná podobného vedení života, je „transcedencí" v daleko silnějším smy vztahy s daným prostředím či látková výměna. Přitom je reprodukce zřejmě nezbytnou podmínk života, jsou-li jeho jednotliví nositelé podstatně smrtelní, tj. ve svém trvání nejen kdyk i nenáhodně v čase omezení. Jak se mohlo stát, že ji Jonas vynechal, dokonce v souvislosti Reprodukce právě tak chybí i v Aristotelově diskusi života a živého. Aristotelés vymezuje místech; jednou pokládá za živé, co je vybaveno vnímáním, zejména všem společným a základn (De part. anim. 653b). Důkladněji se otázkou života a živého zabývá ve spise O duši (De an vymezuje jednou projevy inteligence, vnímání a pohybu anebo výživou, chátráním a růstem. N je to „vlastnost sám sebe živit, růst a chátrat".13 Aristotelova základní představa života protože samozřejmě počítá se „spontánní generací", vznikem života z neživého za účasti tep živočichů méně dokonalých), není pro něj reprodukce specifickou diferencí živého. Život pr základní pojem, ale jen jeden z projevů duše, proto zde může reprodukci vynechat. V jiném, přírodovědečtějším spise ovšem tentýž Aristotelés spojuje život s působením tepla právě „narozením a smrtí", jež jsou všem živočichům společné, i když v rozmanitých modalit místě spisu O duši, kde spojuje reprodukci s (dobrou) výživou, píše, že reprodukce je tou funkcí všeho živého, jíž se může aspoň čas od času podílet na věčném a božském, jak jen do cíli také míří všechny jeho přirozené činy. „To, co se zachovává, není on (tj. živočich) s jemu podobné, ne co do počtu, ale podle druhu."15 Ve zmíněném popisu Descartově není pro reprodukci místo,16 je však příznačné, že si toho v poslední žačka, švédská královna Kristina. V dopise mu píše, že mechanický výklad živého j přesvědčit: nedovede si představit, jak by se ze dvou hodinových strojů narodil třetí. Tah možná nabízí klíč k vysvětlení: Descartovi šlo právě o to, jakoukoli transcendenci živočic mohl vyhradit pouze člověku. A nepřipojil se k němu v této věci i jeho kritik Heidegger? V každém případě je právě reprodukce tím místem, kde se všechno živé přesahuje, a to přine ohledu. Jednak tím, že „produkuje" další, podobné životy a tím udržuje existenci druhu. A v reprodukci a v generační výměně se patrně odehrává podstatná část toho, co v souhrnném p evolucí. Už z těchto důvodů by bylo velice žádoucí, aby si jí náležitě všimla i filosofie, zbavit moderního „chorismu", propastného oddělení člověka od života a světa. Literatura: Aristote, De l'ame. Trad. R. Bodeus. Paris 1993. Aristotelés, O duši. Praha 2004. Burtt, R. A., The metaphysical foundations of modern science. New York 1954. Descartes, R., ?uvres et lettres. Éd. Pléiade, Paris 1978. Heidegger, M., Sein und Zeit. Tübingen 1972. Heidegger, M., Bytí a čas. Přel. I. Chvatík a j. Praha 1996. Hügli - Lübke (Hsg.), Philosophielexikon. Reinebeck 1991. Jonas, H., The phenomenon of life. Boston 1966. Jonas, H., Philosophische Betrachtungen und metaphysische Vermutungen. Frankfurt a/M 1992. Jonas, H., Princip odpovědnosti. Praha 1997. Jonas, H., Evoluce a svoboda. In: Lidé města (16) 3/2005, str. §§§. Metzler Philosophenlexikon. Stuttgart 1995. Pichot, A., Histoire de la notion de la vie, Paris 2002. Ritter - Gründer (Hsg.), Historisches Wörterbuch der Philosophie, Bd. 1-9. Basel 1981 a ná Jan Sokol [ URL "LM-362.html "]