Obraz Balkánu v česých internetových cestopisech ****************************************************************************************** * František Šístek ****************************************************************************************** IMAGES OF THE BALKANS IN CZECH INTERNET TRAVELLOGUES Abstrakt Internet travellogues are very popular with Czech users of the World Wide Web and their nu constantly growing. Czech internet travellogues dedicated to the Balkans constitute an int unexplored source of images of the other, stereotypes and mental maps. The form of travellogues varies from short descriptions of the trip accompanied by several to extensive accounts of the journey, often based on personal diaries. The identity of the participants is sometimes impossible to establish since they frequently use only nicknames provide sufficent personal information. However, it is clear that most authors are young p often college students or just out of school. Most internet travellogues identify Albania, Bosnia-Hercegovina, Bulgaria, Macedonia, Mont and Serbia as countries that constitute the region of the Balkans. Greece and Croatia are Balkan countries. Instead, they are viewed as typical destinations of Mediterranean summer The Balkans is much more than a simple geographic term. The terms Balkans (Balkán) and Bal as found throughout the analyzed travellogues signify something dangerous, wild, unpredict absurd and lacking order. These connotations of the term are not necessarily negative – fo Czech authors of the travellogues, the characterization of the Balkans as a wild and unpre quite attractive. The Balkans is also associated with images of poverty, negligence, and v of the Yugoslav wars in the western part of the penninsula. However, signs of modernizatio can be described as Balkanic, too. The encounter with modernization in the supposedly wild region is viewed as something absurd. And absurdity is a notion associated with the Balkan object or situation encountered in the area identified as the Balkans can be labelled as B Most travellogues are dedicated to Romania, Bulgaria, and Montenegro. Our travellers are a combination of wild and relatively unspoiled mountains, historical sights (monasteries, ol and Black Sea or Adriatic beaches. Serbia, Bosnia and Macedonia have received only limited These landlocked countries are often closely associated with the images of recent military recently, the visa regime also made them less attractive than the first three. Albania is as a symbolic heart of the Balkans, a little known, exotic and dangerous land. For many vi a trip to Albania was a disappointment – the country was too “normal”. Počet osobních internetových stránek věnovaných cestování v posledních letech neustále ros podoba je různá. Někdy se jedná o pouhé cestovní itineráře s přehledem cen a ujetých vzdál o nekomentované fotografie z cesty. Ve většině případů mají však internetové cestopisy pom podobu cestovního deníku doprovázeného fotografiemi, případně doplněného o přehled praktic odkazy na další webové stránky. Samotný text bývá strukturován chronologicky jako deník, m souvislé vyprávění či text členěný tématicky (příroda, památky aj.). Internetové cestopisné deníky, podobně jako množství jiných materiálů vyskytujících se na rozdíl od tištěných textů poznamenány značnou volností projevu a nízkou mírou autocenzury, anonymitou či falešnou identitou tvůrců webových stránek. Tyto cestopisy dovedou být upřím silně zaujaté, vulgární i kruté. Jsou proto velmi cenným zdrojem pro poznání předsudků, st druhých a vlastních sebeobrazů jejich autorů a tím i kolektivní mentality té části společn reprezentují. Cílem této práce bude prozkoumat stereotypy, představy a interpretace Balkán v optice českých internetových cestopisů. Autoři internetových cestopisů o jihovýchodní Evropě se často identifikují pouze prostředn jmen či přezdívek. Naprostou většinu z nich tvoří mladí lidé ve věku mezi 18-30 lety. Jde vysokoškolské studenty či osoby v prvních fázích zařazení do pracovního procesu. Na cesty, zpravidla týden až měsíc, se vydávají spíše s omezenými finančními prostředky. Vyhledávají ubytování, v campinzích a v soukromí či volné táboření v přírodě, případně se rádi necháva hostit místním obyvatelstvem. Početně mnohem menší část autorů internetových cestopisů tvo středního věku, zpravidla s větším množstvím finančních prostředků a snahou o poněkud poho cestování. V obou případech jde především o návštěvníky, kteří putují z místa na místo, ni pobytových zájezdů a individuální dovolené v přímořských letoviscích. V těch zemích jihový které disponují přístupem k moři, jejich počet v letní sezóně patrně převyšuje množství ne „backpackerů", o zpracování a prezentaci dojmů ze svých prázdninových pobytů formou intern se však tito turisté až na ojedinělé výjimky nepokoušejí. Vymezit pojem „Balkán", ať již geograficky, kulturně či politicky není snadné pro žádného operujícího s tímto termínem. Jedním z cílů této práce je pomocí analýzy dostupných intern zjistit, co Balkán v představách internetově gramotné soudobé české společnosti znamená a mentálních mapách autorů těchto cestopisů jeho hranice. Zkoumané teritorium je však předbě definovat již nyní. Internetový vyhledávač www.seznam.cz v rubrice Cestopisy a informační eviduje následující počty webových stránek pro jednotlivé země tradičně zařazované do regi Evropy: Albánie 8, Bulharsko 31, Chorvatsko a další balkánské státy 93, Rumunsko 102, Řeck cestopisů, věnovaných této oblasti, je ve skutečnosti větší, neboť mnohé z nich lze najít vyhledávače či zadáním konkrétního názvu země, města nebo pohoří (např. „Makedonie," „Budv apod.). Uvedené státy jsou často historiky a politology klasifikovány jako balkánské, pohl internetových cestopisů se však s takovou kategorizací zcela neshoduje. Chorvatsko a Řecko klasickými destinacemi středomořské pobytové turistiky a prakticky v žádných ze zkoumaných nejsou považovány za „balkánské". Albánie, Bulharsko i Rumunsko naopak na „Balkán" v pojet internetových cestopisů nepochybně patří, stejně jako „ostatní balkánské státy" přiřazené tj. všechny zbylé republiky bývalé Jugoslávie kromě Slovinska. Geografické vymezení Balkán této práce je tedy poměrně jasné - jde o Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, Černou H Rumunsko a Srbsko. Rumunsko Podle počtu internetových stránek věnovaných cestopisným deníkům je Rumunsko suverénně nej cílem českých turistů ze všech zemí jihovýchodní Evropy. Rumunsko je oblíbené pro svá rozs nízké ceny, možnost volného táboření v přírodě, historické památky i černomořské pobřeží. přitom jednoznačně dominuje, zatímco návštěva měst, hradů či klášterů hraje v typickém iti cestovatelů spíše druhořadou roli. Kromě chvály přírodních krás horských scenérií se často popisy rumunských nádraží a vlaků, které jsou některými návštěvníky charakterizovány jako špinavé a jinými naopak chváleny pro svou čistotu a efektivitu. Vedle charakteristik, spoj se všemi balkánskými státy, je v případě Rumunska markantní zvýšený počet popisovaných set obyvatelstvem a toulavými psy. Periodicky se také objevují stížnosti na množství odpadků, však Rumunsko přesto daleko zaostává za jednoznačným balkánským šampiónem, Albánií. Zatímc odpadky popisovány jako nevábný doplněk přírodních, kulturně-historických a sociálních kul Albánie tvoří odpadky doslova jeden z hlavních pilířů konstruovaného obrazu země. V popisech soudobého Rumunska lze dodnes vycítit zbytky značně negativních představ, spoje Rumunska v závěrečných letech Ceauceskovy diktatury. Deníky, které tyto představy nějakým reflektují, si ovšem často všímají i viditelných zlepšení, kterých porevoluční Rumunsko do na venkově občas můžete nabýt dojmu, že se zde čas zastavil tak někdy na přelomu předminul století, tepe město (Brašov) ... v rytmu moderní doby. Západní turista nestačí žasnout, ne omílaná básnička o tom, že v Rumunsku člověk narazí jen na bídu a hlad .... je tatam.1 V r metropolích roste počet automobilů západních značek a vzhled urbánního obyvatelstva se čas zbytku Evropy. Venkovské a horské oblasti, které jsou hlavním cílem většiny návštěvníků, j nadále mnohem „exotičtější", než městská centra. Nedostatek základního zboží a další přízn hospodářských problémů typické pro rumunskou realitu na sklonku komunistické diktatury jso většinou překonány. Ceausesku a jeho doba se v představách mladých českých poutníků po Rum pevněji stávají součástí mýtické minulosti a posunují se kamsi do sousedství upírských leg tom svědčí název jednoho z deníků: Akce Securitate 2001 aneb cesta do země hraběte Drákuly Odkazy na samotnou drákulovskou legendu se v denících periodicky objevují, vždy ovšem s po že jde především o západní konstrukci, která je spojována s autorem románu Bramem Stokerem Coppolou, režisérem filmové verze Drákuly z počátku 90. let (Béla Lugosi, archetypální pře Drákuly v klasických hollywoodských hororech z 30. let však v této souvislosti zmiňován ne je každopádně spíše zdrojem ironie a parodizace. Jedna z výprav si například na hrad Bran, drákulovskými pověstmi, ostentativně bere svazky česneku, přivezené za tímto účelem již z drákulovská asociace použita při charakterizaci představitelů místní populace (vypadal jak vysoký, hubený, s ostrými rysy a orlím nosem).2 Nejvíce zmínek o krádežích či pokusech o ně ze všech analyzovaných deníků připadají právě Dominantní charakteristiky Rumunů jsou však jednoznačně pozitivní. Turisté se zde setkávaj neuvěřitelnou pohostinností, o které se nám může v našich krajích jenom zdát.3 Rumuni jsou a cizincům poskytují všestrannou pomoc. Jsou také živější než Češi, což způsobuje typicky Rumunů - dokáží seneúnavně bavit.4 Zároveň jsou také společenštější: Tohle je na Rumunech Nemají moc peněz ani věcí, ale jsou spokojení. Milují pikniky. Neustále v okolí svých domů piknikují. To, že tam pak po sobě všechno zanechají, je vůbec netíží. Příště prostě piknik hampejzu.5 Žeru rumunskej temperament!!, volá nadšeně autor jednoho z deníků poté, co byl svědkem dra mezi řidičem autobusu a černými pasažéry.6 Střízlivější poznámka se objevuje na webu návšt menšinových osad v Banátu: Rumuni jsou (stejně jako Češi) národem vypočítavým a zkoušejí v cizince) hodně často natáhnout.7 Bulharsko V případě Bulharska jsou, podobně jako v Rumunsku a Černé Hoře, cílem většiny autorů inter cestopisů místní pohoří, jejichž návštěva bývá kombinována s odpočinkem na černomořském po návštěvou historicky zajímavých měst a klášterů. I v denících týkajících se Bulharska se m pozitivní hodnocení výsledků postkomunistické transformace, které nabourávají vžité (přesn generace zděděné) negativní stereotypy, zakořeněné v obrazu Bulharska z posledních let reá Bulharsko je celkově charakterizováno jako příjemná, bezpečná země, která je pro Čecha zat rájem". Ve srovnání s popisy ostatních balkánských zemí je v internetových cestopisech vys místní gastronomie, negativně naopak často katastrofální stav veřejných záchodků. K exotiz přispívá používání cyrilice, všeobecně známé a často komentované opačné vyjadřování souhla skutečnost, že stát leží v jiném časovém pásmu (země, kde ano znamená ne, ne znamená ano a o hodinu vpřed).8 Obraz Bulharů se do velké míry shoduje s obrazem Rumunů. I v tomto případě je vyzdvihována a pohostinnost místních obyvatel:Jakmile se svěříš do péče nějakému Bulharovi, třeba i jen cestu, nepropustí tě dřív, než ti zajistí stoprocentní spokojenost a nadstandardní pomoc.9 hodnoceni zejména agresivní pouliční veksláci v pobřežních letoviscích a větších městech. negativní hodnocení Bulharů jako celku se objevuje prakticky jen jednou: Bulhaři na nás pů nemají mimiku a není výjimkou, že se jich člověk na něco zeptá a oni bez hnutí brvy koukaj Člověk neví, co si má myslet. I když pak nakonec promluví, ani se nesmějou. Divní.10 Komunikaci s Bulhary, stejně jako s dalšími jižním Slovany, může Čechům usnadnit jazyková V mnoha případech se však mladí autoři cestopisů pokoušejí uplatňovat angličtinu, což se v a horských oblastech nesetkává s velkou odezvou. V některých případech byli tito anglofonn komunikující pomocí obratů typu Czech student no money, Bulhary nabádáni, aby raději mluvi případně po polsku.11Neznalost angličtiny je v internetových cestopisech obecně považována dehumanizující charakteristiku. Jedna skupina českých turistů tak na cestě z Řecka do Bulh v kupé s Řekem a Albáncem: Oba dva jsou podezřelé neanglicky mluvící postavičky, albánský pak neumí ani slovo english a jeho islámská mentalita nechápe vůbec žádný z univerzálních Stížnosti na nesnadnou domluvu v angličtině se objevují nejen ve slovanských zemích Balkán Rumunsku, kde kromě rumunštiny, jak autoři přiznávají, mnoho lidí hovoří francouzsky. Tent však, zdá se, průměrný český baťůžkář neovládá. Zmínky o snaze konverzovat místním jazykem denících o bývalé Jugoslávii, kde čeští turisté nezřídka debatují i o politických otázkách podle všeho schopni porozumět základním informacím v srbochorvatsky psaných novinách. V Rumunsku a Bulharsku dochází mnohem častěji než v zemích západního Balkánu k setkáním ce romskou populací a objevují se i poznámky, odkazující k temnější barvě pleti místní popula jsou nejčastěji označováni za „cikány". Dojmy ze setkání s romskou populací jsou různorodé k „nepořádku" v němž žijí, k lítosti nad jejich životními podmínkami až po fascinaci, jež zejména při setkáních s kočujícími Romy v Rumunsku. Po průchodu táborem „kočovných cikánů" vozy evokujícími film Cikáni jdou do nebezaznamenává autorka jednoho deníku své pocity nás Když jsme se z toho zmatku vymotali, připadalo mi to všechno jako sen, jako by se to ani n zvláštní potkat v dnešní době lidi téměř nedotčené civilizací okolo nich a udržující styl už několik stovek let, a to vše jen pár kilometrů od domova.13 I zmínky o tmavší barvě ple bulharské či rumunské populace jsou vyslovovány v různých kontextech. Pro některé české ce tmavší odstín pleti evidentně spíše nežádoucí charakteristikou, vyvolávající až odpor: ... nabídky na odvoz či prodej věcí od místních přičmoudlíků. Holky jsou dost šokovány. Jejich a dotěrnost v nich vzbuzují až rasistické nálady. Stěžují si na koukání a pořvávání místní jak zvířata.14 Odstín pleti, vnímaný jako světlejší pak v tomto pojetí zvyšuje důvěryhodno přitažlivost: Nejen v obchodě, ale i v celém městě bylo, pro nás až nečekaně, spousta hezk vůbec nevypadaly jako cikánky, ale naopak byly krásně světlé v obličeji.15 Tmavší barva pl být i sympatickým rysem, dotvářejícím rázovitost a originálnost osob, s nimiž se čeští tur Přičmoudlý maník, vysmátej gipsy pohodář ani tři přismahlí mladíci, s nimiž se postupně dr čerstvých maturantů, putujících jihozápadním Bulharskem, tak jistě nepatří k negativně poj přestože jsou jejich charakteristiky částečně založeny na zmínce o tmavší barvě kůže.16 Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora a Makedonie Jižní část bývalé Jugoslávie tvoří další oblast, popisovanou v českých internetových cesto počtu deníků je nejpopulárnější destinací z této skupiny zemí Černá Hora, zatímco Srbsko, i Bosnu navštívil jen malý počet autorů analyzovaných webových stránek. Trasy a cíle cest Hoře jsou srovnatelné s itineráři individuálních turistů, putujících po Bulharsku a Rumuns o typickou balkánskou destinaci, kde jsou přechody horských masivů kombinovány s pobytem u poznáváním historických měst či klášterů. Většina autorů našich cestopisů přijíždí do Čern Srbsko nebo Chorvatsko. Snadná přístupnost přímořské části země z českými turisty vyhledáv Dalmácie (černohorská hranice je od Dubrovníku vzdálena pouze 30 kilometrů) činí z černoho „exotičtější" a v neposlední řadě také levnější verzi důvěrně známého Chorvatska. Srbsko, jsou vnitrozemskými státy (pomineme-li krátký úsek bosenského pobřeží v oblasti Neumu), kt lákají méně. Pravděpodobně zde hraje roli kombinace několika faktorů. Jedním z nich je neg těchto států po válkách v bývalé Jugoslávii, který byl v případě Makedonie umocněn i tím, albánskými rebely a centrální vládou probíhal nedávno, v roce 2001. Bosna a Hercegovina má zničené a zaminované země, což zastiňuje jakékoli povědomí o jejích kulturně-historických krásách. V případě Makedonie hraje negativní roli i vízová povinnost, spojená s poplatky a vyřídit víza v Praze. Vízová povinnost donedávna odrazovala také potenciální návštěvníky S zatímco Černá Hora zavedla bezvízový styk pro zahraniční turisty již koncem 90. let. Dramatické události, spojené s rozpadem Jugoslávie a následnými válkami, stejně jako vysok polarizace (napětí mezi Makedonci a albánskou menšinou, mezi jednotlivými národy v Bosně, a odpůrci nezávislosti v Černé Hoře a donedávna též mezi zastánci a odpůrci režimu Sloboda v Srbsku) se projevují zvýšenou reflexí politických témat v denících z této oblasti. Čeští komentují viditelné stopy po ozbrojeném konfliktu, jakými jsou například rozstřílené domy, především v Bosně a Hercegovině stále nepřehlédnutelnou součástí poválečné krajiny duchů17 Černé Hoře se zase snaží najít stopy po bombardování Jugoslávie letectvem NATO, které ovše Bělehrad a Novi Sad většinou nenacházejí. Na rozdíl od Rumunska, Bulharska, ale i Albánie týkajících se bývalé Jugoslávie, časté reference o zvýšené přítomnosti armády, policie a č zbraní mezi obyčejnými lidmi. Střelné zbraně jsou v Černé Hoře zpestřením pobytu v sezónní vesnicích - katunech (Večer jsme si zastříleli z kalašnikova, který si Djoko přinesl z vál rozebírali jsme situaci v Jugoslávii a taky jsme si zazpívali)18 nebo součástí výbavy albá v makedonských horách (Jsou celkem přátelští, ten s kamerou si filmuje krajinu i nás, ten svůj nástroj nechal na zádech")19. Masivní přítomnost ozbrojených policejních sil a časté policejní kontroly na silnicích i v donedávna typické zejména pro Černou Horu, kde policie vyvažovala přítomnost promiloševićo armády a suplovala tak neexistující republikové vojsko. To je v denících předmětem občasné ze strany těch, kteří po Černé Hoře cestovali ve vlastním autě. Nepřítomnost federální arm ve střehu před Miloševićovými silami však nacházejí pochopení a podporu.20 Počáteční nekom černohorských policistů většinou brzy ochabuje a původní konfrontace se rychle mění ve fra stopli náklaďáček s ovcemi, který jede do Podgorice na jatka. Řítil se jako blázen a po zá spárů policejní hlídky. Policajti jsou nejdřív drsní a vypadá to, že se hodně zdržíme. Pak popil pivko a i my jsme se s nimi skamarádili, takže nám dali autogram do deníku21. Podobn získali autoři cestopisu po Makedonii, kteří byli vojákem se samopalem zatčeni za fotograf řeky Treska. Po výslechu ve vetchých polorozpadlých kasárničkách, jejichž velitel se s kan znuděně díval na zrnící TV byli odvezeni na centrálu do Skopje, kde se nejprve přísný výsl přátelské povídání, které vyústilo jejich náhlým propuštěním.22 Stejně jako střelné zbraně a příslušníci ozbrojených sil jsou i politické diskuse chápány postjugoslávského koloritu. K politickým názorům a neagresivnímu přesvědčování ze strany m kteří se v horských oblastech nezřídka stávají štědrými hostiteli českých turistů, se auto většinou staví neutrálně a jen je zaznamenávají. Pouze někdy mladí Češi naznačí, na které jejich sympatie, jako v případě autora webu, který v černohorské horské osadě Bušat rozmlo učitelem ruštiny v penzi: Byl silně protizápadní, takže nadával na Ameriku a na Bushe. Tak Albánce, kteří chodili do zdejších míst loupit a rabovat. Prostě co se politických otázek mne velmi snadné se s ním ztotožnit.23 Agresivnější projevy politických sympatií, vnímanýc jsou ovšem odsuzovány: Cesta autobusem byla docela příjemná a byla by ještě lepší, kdyby s kořalkou páchnoucí individuum, které nás oblažovalo výroky typu „Chável i Solana na pólje" Serbija, Čechija, Ukrajina - jedna država i Slobo preziděntom" a podobně. Pak taky zpíval ale v půlce cesty naštěstí vystoupil.24 Obecně lze konstatovat, že Miloševićův režim je od negativně je zároveň hodnoceno bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999, stejně jak projevy agresivního nacionalismu a to nacionalismu obecně, byť se v konkrétních případech o nacionalismus srbský. Počet webových stránek o Bosně a Makedonii není veliký, omezíme se proto pouze na obraz Sr Hory. Srbská města české cestovatele příliš nenadchla. Důvodem je podle nich především níz historických památek a nepříliš atraktivní výsledky socialistické urbanizace. Některé část poměrně přitažlivé, příliš se však podobají krajině, známé z domova. Popis vojvodinské pah Gora tak jeden cestopisec uzavírá následovně: Krajina je sice hezká, ale není to nic, kvůl velký smysl jezdit až do Srbska. Dost mi to připomínalo okolí hradu u mého rodného města B Českou republiku evokuje často i oblast Šumadije v centrálním Srbsku. Turisticky vděčnější část země s vyššími horami, zříceninami pevností a středověkými kláštery, které v oblasti orientální památky z osmanského období jako mešity a turecké lázně. Černá Hora je prezentována jako mírně exotická část Evropy,26 jejíž vysokohorské oblasti j jako v případě jiných balkánských pohoří, českými návštěvníky hodnoceny velice pozitivně. i obraz jaderského pobřeží, pokud ovšem návštěvník není konfrontován s odpadky a divokými tom svědčí například následující pasáž o výstupu nad město Kotor, zařazené na seznam světo dědictví UNESCO: ...ze svahu po kterém jsme šplhali si domorodci udělali skládku. Při výst museli proplétat mezi pneumatikami, vraky aut a vším možným co zde napadlo uložit obyvatel sobě sami prohlašují a stojí to dokonce i v jejich ústavě) „ekologického státu".27 Místem setkání s urbánní kulturou a jejími představiteli, k níž v cestopisech o Balkáně bě po návratu z hor a přírodních rezervací do modernějších městských center, bývá především B nejpopulárnější černohorské přímořské letovisko. Poutníci, kteří sestoupili z Durmitoru ne z Chorvatska s mírně exotickými představami, jsou zde v letní sezóně konfrontováni s množs zábavními parky a luxusními restauracemi. Mužští autoři si zpravidla všímají ženské části která se obléká tak jako jinde v Evropě a skoro to vypadá, jakoby před vstupem na pláž pro výběrové řízení.28 Černou Horu v očích českých návštěvníků symbolizují ovšem především hor Černohorce je tedy spíše venkovan či pastevec, než pohledná obyvatelka přímořského města o s nejnovějšími módními trendy. Typická charakteristika takových Černohorců reprezentuje v český pohled na balkánské horaly: Černohorci jsou ve své většině velmi pohostinní a vstříc se kohokoli zeptáte na radu, buďte si jisti, že se vám ji dostane. Sejdou se všichni, kdož každý bude chtít vyslovit svůj názor, pokud vytáhnete mapu, jistě vám ji pokreslí spletí n zkratek a odboček a ještě na okraj napíšou názvy osad pro případ, že byste si je nezapamat se, odkud jste, poplácají vás po rameni, nikdy nezapomenou popřát „srečny put", jsou ochot aby vás navedli, nebo vzít mobil a sehnat někoho, kdo by vás ubytoval. Vždy vám vyjdou vst nesedí za poštovní přepážkou.29 Závěrečné konstatování jasně ilustruje, že protikladem dob horala je líný, pomalý a nafoukaný balkánský úředník. V tomto případě sedí na poště, často celníka (Rumunští celníci mi vůbec připadali příliš namyšlení na to, do jaké země člověk v pracovníka neefektivní turistické informační kanceláře. Balkánský byrokrat je zkrátka v če negativní, byť někdy trochu komickou postavou. Albánie Negativní stereotypy spjaté s Balkánem jsou nejsilnější v případě Albánie. Tato země byla izolována od ostatního světa ortodoxním komunistickým režimem. Její postkomunistickou tran reprezentovaly mediální obrazy uprchlíků, snažících se na člunech dosáhnout pobřeží jižní ozbrojených nepokojů, k nimž došlo po faktickém kolapsu státní moci v roce 1997. Silné jso o „albánské mafii", přestože se většinou jedná o kriminální skupiny z Kosova a nikoli vlas K negativní percepci Albánie v českém prostředí dále přispělo zmizení tří studentů na seve 2001, jejichž osud přes rozsáhlé pátrací akce a snahy vlád obou států nebyl nikdy objasněn vnímána jako tajemná, divoká a velmi nebezpečná země, která snad zároveň skrývá exotické p V rámci mentální mapy Balkánu je Albánie jeho nesporným symbolickým jádrem.31 Zatímco větš takové asociace od cesty do Albánie odradí, hrstku z nich, která se často považuje za dobr přitahují. Albánie na přelomu 20. a 21. století je v českých internetových cestopisech prezentována j všudypřítomných odpadků a nepořádku, bunkrů z éry Envera Hoxhy, ojetých mercedesů, vyprahl scénického pobřeží na jihu země. Většina návštěvníků vstupuje na albánské území z jiných b přesto bývají konfrontací s albánskou realitou zpočátku zaskočeni. Objevují se i asociace světa: Silně to tu připomíná záběry z cest po Kambodži, akorát místo kol jsou tu mercedesy vysazuje na náměstí (synonymum je slovo „skládka"). Panebože. Taxikáři otravují, všichni t bordel a úpadek. Brazílie byla proti tomuto ta nejcivilizovanější země. ...no, prostě kult autor dojmy z téhož města, severoalbánské Shkodry (Skadaru), srovnal naopak s českými roms Značení pro nás nepochopitelné, provoz chaotický, cyklisté jezdí v protisměru, lidé pobíha Dá se to srovnat s Chánovem, ale spíš horší. ...narazili jsme dokonce na romské sektory ne se od našich českých.33 Většina autorů však brzy zjišťuje, že samotní Albánci, pohybující až apokalypticky líčených kulisách, tvořených troskami infrastruktury zhrouceného komunist a agresivním kapitalismem v primitivní podobě,34 jsou vstřícní, přátelští a nijak zvlášť „ Odpadky jsou ... všude a asi se neodklízí. Uprostřed toho lidé chodí pěkně oblečeni a vypa Některé webové stránky kriticky hodnotí postavení žen v albánské společnosti, kde slouží j a jsou muži považovány za otrokyně, jež stojí v žebříčku hodnot za Mercedesem a satelitním ovšem platí spíše o tradičním venkovském prostředí, nikoli o větších městech, kde podle té vidíte pěkný kočky jako v Praze.36 Cestopisné deníky se shodují, že putování po Albánii není zdaleka tak dobrodužné, nebezpeč jak jejich autoři původně očekávali. Někdy je skutečnost, že tato země je mnohem lepší než přijímána pozitivně, v jiných případech však konfrontace barvitých představ s běžnou albán vede spíše k rozčarování. Kromě nedostatku nebezpečí a exotiky se objevují i stížnosti na turisticky atraktivních míst a negativní společenské důsledky postkomunistické transformac není co vidět, je to nuda, nuda, nuda a bordel, bordel, bordel. Jeďte radši do Bulharska n Albánie ztratila postkomunistickou patinu, lidi přičichli k penězům a jsou pro ně ochotni mělo tam smysl jet před 5 lety a bude mít smysl tam jet za 10 let, ale ne teď. Ta země je hodnotovém svrabu.38 Albánie, která měla být v rámci komplexu představ o jihovýchodu Evropy symbolickým srdcem nedostála v očích českých návštěvníků své tajuplné a romantické pověsti. Lze ovšem namítno není jen rozpor mezi sny a skutečností, nýbrž i nedostatečné poznání Albánie samotné. Větš navštívila několik albánských měst (především Shkoder, Durres, Tiranu, Gjirokaster, Sarand nikoli však odlehlejší vesnické či horské oblasti. V tom se ovšem typické trasy cest po Al cestovních itinerářů po jiných balkánských zemích, kde jsou hlavním cílem českých turistů případně mořské pobřeží, nikoli urbánní centra. Dostupné informace o albánských horách jso některé horské oblasti, zejména na severu země, jsou pro zahraničního návštěvníka a leckdy Albánce stále ještě nebezpečné.39I proto nelze dojmy českých návštěvníků z cest po Albánii s obdobnými prezentacemi Bulharska, Rumunska či Černé Hory. Očekávání, že v Albánii lze na posledních nezničených rájů40 či skanzen v srdci Evropy41, zůstala nenaplněna. Přesto však oblasti Albánie ještě čekají na své objevení českými turisty a teoreticky mohou jednou dne romantické představy o exotické „zemi orlů" zase oživit. Balkán je prostě Balkán Autoři českých internetových cestopisů o Balkáně objasňují motivaci svých cest různě. V př nich jsou hlavním lákadlem místní hory, svou roli hrají i nízké ceny a relativní dostupnos Evropy, kam se lze na rozdíl od neevropských destinací dostat rychle a levně. Někteří auto cestu na Balkán podnikli proto, že na návštěvu západoevropských či mimoevropských zemí nem času či finančních prostředků. Z tohoto pohledu se tedy Balkán jeví jako blízká, někdy až exotika", jako oblast, jejíž návštěva je alternativou k exotice „opravdové", s níž jsou sp země Latinské Ameriky nebo jihovýchodní Asie. Jindy je ovšem Balkán sám o sobě plnohodnotn poskytuje možnost zažít dobrodružství, zakusit nebezpečí a sáhnout si alespoň jednou na dn Dalším motivem může být i zvídavost, touha navštívit věčně neklidný Balkán, poznat krajinu zjistit, nakolik se útržkovité informace z novin nebo televize shodují se skutečností.42 Autoři našich cestopisů se často zmiňují o tom, že byli konfrontováni s negativními stereo jednotlivých zemí poloostrova, rozšířenými v českém prostředí. Někdy se jednalo o varování politickou situací (zejména v případě bývalé Jugoslávie), ve většině cestopisů však šlo o kulturně-civilizační. Do Rumunska? Tam vás okradou, zabijí a znásilní!, zněla údajně reakc co jim autor jednoho z deníků oznámil cíl své prázdninové cesty.43 Jiní cestovatelé byli z ocejchováni jako blázni a šílenci. Ve všech případech však nešlo jen o představy ostatních poutníci na Balkán se také, zejména na počátku cesty, vyrovnávali s podobným komplexem pře vlastních hlavách. Již samotný odjezd do jihovýchodní Evropy je spojován s hypotetickou mo o cestu bez návratu zpět a s obavami, co pobyt na Balkáně přinese: V 6:05 jsme zvedli kotv Balkán, netušíc zda se někdy vrátíme,44 10:24 vlak cukl a ve mně taky, kdo ví, co mě tam n Balkáně čeká.45 Předsudky vůči Balkánu, respektive jeho obyvatelům přenesla na mnohé autor deníků evidentně rodičovská generace. Výsledné pocity asi nejlépe charakterizuje následují Strach. Sice latentní, skrytý, ale připraven se kdykoli ozvat. ...vím, že to pochází z pře vůči východu mají tam u nás a hlavně naši rodiče. Tady se krade, přepadává. Být tu na vlas nebezpečné. Při nočním putování po krajnici silnice až k úpatí Rily se nemůžu ubránit tomu autě, které projede tmou, je mi trochu divně. Utkvělá představa, že zastaví. Těším se do h tam je člověk v bezpečí, příroda ho ochrání proti všemu kromě jeho samého.46 K demaskování alarmistických a xenofobních představ dochází pak často na konci deníků při celkovém bilan Běžná jsou ubezpečení, že účastníky cesty nikdo neohrožoval, neokradl ani nezabil a naopak pohostinností ze strany místních obyvatel. V řídkých případech se naopak samotní Češi přiz které jsou českým prostředím běžně připisovány Balkáncům (útěk z rumunské restaurace bez p bulharského řidiče autobusu, táboření v městském parku apod.). Geografické pojetí Balkánu v internetových cestopisech jsme již vymezili, Balkán je však p kulturně-civilizační představou. Jeho základní charakteristiky v analyzovaných pramenech j dobře patrné z popisů překračování hranic, které jsou považovány za hranice Balkánu. Příkl překročení jakéhosi civilizačně-kulturního zlomu jsou například některé popisy přechodu ma a chorvatsko-bosenské státní hranice. Klíčovým prvním dojmem bývá neudržovanost budov a in zde v případě rumunského města Oradea: Všechno je trochu oprejskanější a zastaralejší. Jse Všecko má lehce východní šmrnc. Oprejskanost tomu dodává na živosti.47 Překročení těchto h zpět se naopak může jevit jako „návrat do civilizace": jak se náš mikrobus blížil k hranic zmocňovala se mě euforie z blížící se civilizace, náš spojenec z NATO už byl na dohled. Ma nám dali pocit občanů vyššího řádu - všechny pasy rumunských spolucestujících důkladně pro ověřovali v počítači, na české se usmáli a popřáli ještě šťastnou cestu. NATO je NATO. Prv slastné, kolem civilizace a domov už na blízku.48 Jde tedy především o hranici, definovano příznaky ekonomické úrovně dané země. Vnímání takové hranice je ovšem silně subjektivní a shodovat s oficiálními hranicemi státních celků. Zatímco předchozí kronikář cesty na Balká mezi Maďarskem a Rumunskem jako hluboký, jiný tutéž hranici, navštívenou shodně během léta zdaleka nevidí jako předěl mezi dvěma rozdílnými světy a naznačuje, že jde spíš o bariéru v Rumunsku. Hned si namlouváme, jak je to poznat. Oprýskaná auta západních značek, lépe ud značek východních atd. atd. Jako by východní Maďarsko vypadalo jinak.49 Pozvolný přechod z návštěvníci Srbska, kteří severosrbskou Vojvodinu považují za součást střední Evropy, cent ještě připomíná domov a „Balkán" se tak vynořuje spíše pozvolna: Podřimujeme projíždějíc k naší - toť srbská Šumadija. Posléze se v dálce objevují hory a jak se blížíme k jihu, kraj Za Niší končí dálnice a jízda se zpomaluje. Objevují se první mešity a první policejní kon za rohem.50 Státní hranice Chorvatska s Bosnou a Hercegovinou, konkrétně její chudší srbsk v analyzovaných cestopisech reprezentuje náhlý předěl mezi Evropou a Balkánem, respektive prosperující zemí a zemí zaostalejší a zdevastovanou válkou. Tato hranice navíc vyvolává r současnou hranicí mezi ČR a SRN (Chorvaté připomínají Němce proudící za nákupy do Čech.)51 předchozí verzí hranice mezi ČSSR a bohatým západním Německem: Hraniční přechod je cestou a trochu mi připomíná překročení hranic socialistického Československa do kapitalistického Německa. Srbská část na jednom břehu je zanedbaná, šedá, zarostlá kopřivami, nepořádek. Po neupravení a s otráveným pohledem... Na chorvatské straně nás čeká posekaná tráva, všechno dvojice dívek. Dostáváme barevný katalog „Vítejte v Chorvatsku". Celník jen krátce nahlíží úsměvem se omlouvá, že máme chvilku počkat, neboť silnici blokuje dopravní nehoda.52 Přest v představách dnešních českých turistů na Balkán nepatří a mnohdy dokonce symbolizuje znám bezpečný svět pořádku a civilizace, v očích některých Čechů balkánské charakteristiky zcel Za Záhřebem už dejchne Balkán plnými doušky, a tak rozbité silničky provázejí rozstřílené války.53 I tento citát napovídá, že představu Balkánu určují viditelné znaky ekonomické úr budovy, dopravní síť či oblečení obyvatel spolu s dalšími znaky, které jsou s Balkánem spo konkrétním případě stopy ozbrojeného konfliktu. Předchozí autor si též povšiml existence mentálních hranic mezi jednotlivými národy region Dalmácii se při autostopu setkal s nenávistí vůči Černohorcům a slovy Montenegro people is Chorvaty od návštěvy Černé Hory zrazován. V černohorské Podgorici byl zase varován před ce s tím, že je to „very dangerous", že mě odbouchnou, okradou a cosi o mafii.54 Vzájemné neg mezi balkánskými národy, tentokrát při hovoru s Makedonci, poznal i další vypravěč: ...kdy vyprávěli o naší cestě Albánií, div neomdlévali hrůzou, že by do takové země nikdy nejeli. si nasadil albánskou čepičku, kterou jsem si koupil v Kruji jako suvenýr, tak mě málem zml Jen na okraj se v této souvislosti hodí podotknout, že pojem „balkanizace", s nímž se čast v akademickém a mediálním diskursu, stejně jako politicky korektní nálepka „jihovýchodní E se v analyzovaných cestopisech nevyskytují ani jednou. Nedávná historická zkušenost České a balkánských států, které po pádu komunistických režimů také procházejí ekonomickou a spo transformací, je v mnoha ohledech podobná. Určitá srovnání se projevují hlavně v popisech Bulharska. Dnešní podoba těchto zemí připomíná autorům některých cestopisů situaci ČR v dř politických změn v první polovině 90. let (Po obou stranách silnice pozorujeme nové penzio na doby, kdy u nás bylo na každém rohu Cimmer Frei.).56 To českým návštěvníkům poskytuje m do západních návštěvníků méně rozvinutých „cenových rájů", kde se i s malým množstvím fina ubytovat v nových hotelích s bazény a prakticky neomezeně konzumovat místní speciality a v nich se tak například v Bulharsku cítí asi jako Němci u nás, opravdu je to fantastický poc z bývalé Jugoslávie se podobné zmínky neobjevují. Ekonomická situace se v oblasti postižen nestabilitou, válkami a sankcemi v 90. letech naopak zhoršila. Ceny jsou přinejmenším srov republikou a leckdy i trochu vyšší, což již k výrokům o cenových rájích nesvádí. Dočasná r vyspělejší země nemusí vzbuzovat pouze kladné pocity - nový úhel pohledu může vést k pozná paralel mezi balkánskými státy a Českou republikou: Rumunská civilizace českému turistovi jak se cítí západní turista v Čechách. Neochotní prodavači, poloprázdné obchody bez základ potřeb s obskurní otvírací dobou, pomalé špinavé vlaky, ouřadové s pocitem pána tvorstva.5 Co tedy pro mladé, internetově gramotné Čechy, kteří se s batohy na zádech vydávají do jih znamená Balkán? V zeměpisném smyslu je to několik zemí, které jsme vyjmenovali již v úvodu dále viděli, s Balkánem se též pojí příslib dobrodružství, „lehké romantiky" a „mírné exot znamená něco nebezpečného, divokého, temperamentního a nevypočitatelného. Přídavné jméno „ v internetových cestopisech často popisuje jevy a situace, spojené s nepořádkem, chaosem a pravidel. Nejde však přímo o brutalitu, agresivní chování a nenávist, které jsou za balkán v českém mediálním diskursu. Ten autoři našich cestopisů, zdá se, nejspíš ignorují, nebo j vlastních textech otevřeně označují za nedůvěryhodný. V tomto ohledu je jejich obraz Balká dramatický a negativní, než temné balkánské představy jejich rodičů a oficiálních sdělovac Za balkánskou bývá v internetových cestopisech soustavně označována veřejná doprava, napří v nichž poznáte, co je to cestovat Balkánem59 či vlaky, jejichž dobrodružná a tedy balkáns v tom, že vše je o něco starší, přeplněnější a špinavější než u nás, navíc se ve vlaku můž roztomilým prasátkem či husou nebo obdarovat obcházejícího žebráka. Z vlaku ovšem vystupuj cestující, což nechápu.60 Upravený člověk, vylézající z přecpaného a špinavého vlaku ovšem chápán jako „balkánský" výjev. Absurdita, paradox, překvapení a nečekaný zvrat jsou totiž tohoto pojmu. Může přitom jít i o překvapení pozitivní, které by zdánlivě mohlo demonstrov poměrů. Jedna z českých výprav například objeví v bulharské vysokohorské chatě telefonní a Standard? Nikoliv: To je Balkán, to je každodenní absurdita.61 Na Balkáně taková moderní v nemá co dělat, aby mohl v jejich očích zůstat Balkánem. A pokud tam je, pak je to - zase j jako místo bez daných pravidel přináší možnost improvizovat a stanovit vlastní pravidla (s jste na Balkáně)62 nebo, třeba při střetu s místní byrokracií, obejít ta stávající. Pokud a pravidla jsou pevná, dochází k rozčarování jako v případě cestovatelů, kteří se podloudn přespat na studentských kolejích v rumunském univerzitním městě Cluj: Podmazat uklízečky s fakt nechápem. U nás by to šlo. Tohle má být ten Balkán??63 Balkán je pojem velice široký Velké množství různých aspektů reality může být zkrátka klasifikováno jako balkánské, poku místech, o nichž se věří, že leží na Balkáně. Ukončeme tuto práci ještě jedním citátem soudobého českého autora, byť poprvé nepůjde o au internetového cestopisu: „A co to je, Balkán...?" „Balkán je prostě Balkán. Ten se nedá přirovnat k ničemu, co Balkán neni."64 František Šístek [ URL "LM-390.html "]