Dopisy před odjezdem do ghetta Terezín ****************************************************************************************** * Dana Bittnerová ****************************************************************************************** Abstrakt The aim of this minor contribution is to expand the known and available source basis relat Holocaust by documents reflecting feelings of a participant prior to departure to the Ghet three letters in Czech written between January and February of 1945 by Ms. Anna, 45. Ms. A origin and was married to a Catholic. The first letter talks of her preparations and at th it expresses hope that the transport will not eventually take place. The second one reflec of Ms. Anna who already received the order to report for the transport. The last letter wa the assembly point. These three letters constitute quite unique material. They relate to u to thinking of people being deported. They unequivocally reflect absurdity of that era pro absurd behavior of the participants. The letters combine, on one hand, an attempt to maint of everyday family life even following deportation of family members to a Ghetto or to lab other hand, these letters are filled with contemplation about preservation of personal dig the inhuman treatment rendered by their captors. The three letters of Ms. Anna are thus a testimony to what people slated for deportation t confronted their own system of values with the current realities and how they oriented the life-conditions and adapted to them. Holocaust či šoa je významně reflektovanou historickou skutečností. Dobu první poloviny čt hodnotí a přibližuje řada žánrů odborné i memoárové literatury. S odstupem či s vysokou os většinou autoři revidují prameny a vzpomínky vážící se především ke sledu událostí, které transportu židů do ghett či koncentračních táborů. Idyla let mírových je pak v těchto text s hrůzami, které následovaly. Málokdy je ovšem reflektováno období, které bezprostředně př v internaci, období připrav na tuto životní změnu. Smyslem tohoto drobného příspěvku je proto rozšířit známou a dostupnou pramennou základnu k holocaustu právě o dokumenty zachycující pocity aktéra před odjezdem do ghetta. Jeho amb si představu o tom, jak lidé odsouzení k transportu uvažovali a jednali, nám může nabídnou korespondence paní Anny, kterou adresovala svému manželovi.1 Paní Anna se narodila v roce 1900 v rodině živnostníka na malém městě ve středočeském kraj její rodiče a bratři byla i ona židovského vyznání. V roce 1924 se provdala za pana Otakar Československé armády, syna živnostníka z východočeského malého města. Svým sňatkem stvrdi socioekonomický status střední vrstvy, nerespektovala však náboženskou příslušnost. V prvních patnácti letech manželství se rodina často stěhovala v důsledku kariérního růstu tím souvisejícího opakovaného překládání k jiné posádce. V roce 1927 se paní Anně narodil roce 1931 dcera Hana. Protektorát zastihl rodinu v malém městě ve severočeském kraji. Československá armáda byla a pan Otakar ztratil zaměstnání. Jak jeho pozice důstojníka tak náboženské vyznání paní An problémem. Paní Anna a její děti přijaly na jaře 1939 katolickou víru. Její muž odmítl roz tehdejší nacistická propaganda nežidovským manželům doporučovala, či přesněji k němuž je t že bude upuštěno od ekonomických a společensko-politických sankcí. Jeho postoj dokreslují respondetkou: Tatínek tehdy řekl: ,Dětem to nepomůže, na mě nezáleží a já do kolen nepůjdu „ztratili z očí" maloměsta a pan Otakar získal zaměstnání, přestěhovala se rodina do Prahy Václavského náměstí. Od roku 1942 začaly být v Protektorátu organizovány deportace. Týkaly se židů definovaných Norimberských zákonů, tedy lidí židovské víry a židovských kořenů. Zároveň zasáhly i jejic příslušníky, kteří zůstali s nimi v příbuzenském svazku. Proto měl být pan Otakar jako man deportován do pracovního tábora. Tomu však unikl nejdříve fingovanou hospitalizací na inte poté na oddělení otevřené tuberkulosy v nemocnici ve svém rodném městě. Syn Otáček se však táboru v Bystřici u Benešova nevyhnul (1944). Dcera Hana zůstala s ohledem na svůj věk po mimo internační zařízení. Paní Anna dostala výzvu k transportu do Terezína až na konci ledna roku 1945, deportována 1945, transportem AE4 z Prahy. V té době její muž ležel v nemocnici ve vzdáleném městě a j v pracovním táboře. S přípravami k odjezdu jí tedy mohla pomoci pouze třináctiletá dcera a od ní v tíživém klimatu nacistické okupace neodvrátili. Kromě sester pana Otakara,2 které Praze, to byly především lidé stejného osudu jako paní Anna, židovky nebo židé provdaní za Spoléhat mohla i na několik statečných přátel: především na rodinu Růži - kmotry ze severo na univerzitního profesora Augustina Žáčka - učitele a dlouholetého přítele pana Otakara. s dalšími lidmi, jejichž pomoc si bylo možno zaplatit. O své starosti se ale paní Anna chtěla podělit i se svým mužem, panem Otakarem. Proto mu p dopisy. Z nich se do současnosti zachovaly celkem tři. Všechny jsou psány z Prahy do výcho První vypovídá přípravách a zároveň i o naději, že k žádnému transportu nedojde. Druhý ref paní Anny, která již dostala výzvu dostavit se k transportu. Poslední vznikl na místě seřa dopis je lidským zděšením ze situace, kterou paní Anna viděla. Toto citové trauma narychlo připravené instrukci obsahující rady jak naložit s doma zanechanými věcmi. Dopis pak nepos předala jej rodinnému příteli, univerzitnímu profesorovi Žáčkovi, který ji na seřadiště do Předkládané tři dopisy jsou unikátním materiálem. Zprostředkovávají vhled do myšlení tehde deportovaných lidí. Jednoznačně odrážejí absurditu doby, jež se promítla i do absurdity ch aktérů. Paní Anna bazírovala na zachování mnohých kulturních jevů, které pokládala z hledi kultury za podstatné, které se však nám dnes mohou zdát v kontextu let 1942-1945 nesmyslné se mohou jevit o to více, když přijmeme fakt, že paní Anna dostávala důvěryhodné zprávy o vyhlazovacích táborů, o plynových komorách, o nelidských podmínkách v internačních zařízen naději na přežití. Přesto nebo snad právě proto, se paní Anna starala o zajištění kontinui domácnosti, o udržení hmotné úrovně rozdělené rodiny i o zachování osobní důstojnosti. Tři dopisy paní Anny jsou tedy svědectvím, jak lidé odsouzení k deportaci uvažovali, jak k hodnotový systém s realitou doby a jak se orientovali v nastalých životních podmínkách a a ně. Tři dopisy jsou předkládány v plném znění. Pouze části textu, které nebylo lze přečíst, na Naopak dobře čitelná slova, která nedávají z hlediska dnešního jazyka smysl, jsou uvozena respektuje archaičnost gramatiky textu, chyby v interpunkci i vyšinutí z vazby (které se o v pořadí druhém dopise, kdy paní Anna byla rozrušena z blížící se deportace). Zároveň jsou všechny zkratky, které pisatelka dopisů použila. Některé nesrozumitelné zkratky (především byly rozklíčovány, jsou vysvětleny v poznámce připojené k prvně vyskytující se zkratce. Po rozpoznaných osob je v poznámce uváděn jejich vztah k paní Anně. Neděle 11. (ledna 1945) /1/2 6 odp. Můj drahý Oto! Dnes jen krátce, zase jsem skoro nic neudělala, dopoledne sl. z obchodu a teď odešla pí. B obchodu mi přinesla spousty užitečných věcí, krabičku tuhého lihu, 4 balíčky komprimované že máme i my v Otouškově lékárničce) tuhý kyslík, baterku i s pouzdrem, pouzdro na mýdlo, tuhé ?sepso? a ani nevím co ještě. Pí. B. mi dala různé rady, hlavně říkala, že kdybych ne potřebovala, že by sem poslala svoji příbuznou, která umí velmi dobře balit a už několik l Doporučovala nebrat moc s sebou, prý béřou, když je toho moc. Jídlo a teplé věci. Zloději. měla kufr, batoh a deky. To mají skoro všichni. Prozatím nepsali, ale říká, že slyšela, že chodí do Bohuš.6 na práci na slídu. V tom cukrovaru v Boh. nejsou, to ví určitě ml. pí. Ta první jsou v Ter. O těch druhých, co šla její maminka, slyšela, že jsou v nějakém starém z mezi Novými a Starými Benátkami. Ale já si spíše myslím, že je to vše v Ter. Je to bouda, co, písemně to dají, že je to přemístěné pracoviště a t. d. a zatím Tě chtějí jen týrat. D peníze s sebou, jen as do 100 K ostatní béřou, prý v tom druhém tr. vzali ? nebo ? mil. te Ale, kde to béřou, pí. B. nevěděla, zde tehdy seděla ml. pí. u své maminky do ? 4 ráno a 5 tak se mi to nezdá tak zcela pravděpodobné. Ještě se vyptám ml. paní., ta o kradení nic ne jsem si kartáč na šaty z Tvého necessaire, nezlobíš se? Ten je menší než ten náš. Pí. B., jít, vzala by nějakou známou domácí švadlenu, aby vedla domácnost, platila by jí 1500 měsí si asi 1?kg sádla s sebou. Já nechtěla ani ?. Hodila by se mi na to ta plechovka z továrny to měli ukrást! Já už se teď nic nebojím, tak mě rozlobili, že bych je s tím praštila. Kdy dříve pryč a Vás tu nechali, o co by to bylo lepší. Ale vzít nám muže, děti a pak i nás a osiřelé a vzít domov, každý člen rodiny jinde, to nemohli nic ďábelštějšího vymyslit. P.B. panuje velké zděšení, to víš, že se všichni muži trápí. Celá jejich oběť byla marná. Pí. B zase propustí za to manžele. Ale kdepak! Někteří z Klein. a Klut. jsou ještě doma, snad ti hlásit. Doklady tam všechny spálili, neměli čas. Zam. a rada dr. Čern. též. Před několika jich asi 20 zpět pod velením muže z Todt. org. Nechal je doma vyspat a druhý den zavezl do jeden známý pí. B. byl mezi nimi. Shledal se v Bystřici se svým synem. Tam se prý nemají š velitel, který byl v Dvoršovicích. Ten je o mnoho slušnější, ten zlý tam prý už nechodí. J Otáčkovi lístek a Jarkovi7 psaní. Budu psát tomu Frantovi. Pí. B. se mě ptala, dostal-li O by ráda věděla kvůli spolehlivosti toho člověka. Řekla jsem o cigaretách, ale dodala jsem, se s tím musí počítat, že to třeba ztratil, že to byl malý balíček. Poslala jsem Jarkovi 2 Hanča telefonovala včera večer a dnes dvakrát Vlastě8, aby přišla šít jména na věci, ale n nehlásil. Není hodná, můžeš si myslit, že dostala hodně, velmi moc, ale je sobec první tří především. Namočila jsem prádlo, ale jsou jen 2 kapny a asi 6 ručníků, barevné vyperu teď je málo, skoro každý den něco přepírám, aby Hanča měla vše čisté. Pí. B. říká, že by Otáče prádlo sem i kdyby ona musela jít pryč, že by ta hospodyně brala 1x měsíčně pradlenu a ta Mejta jde vše hrozně dlouho. Prý je tady ještě dost manž. i míš.9 a nejen nemocných, ale i nebyli právě k mání, když se je volalo. Tak bych byla šťastná, kdybych zítra dostala zprávu, že se opět léčíš. Tohle vše příliš za Chci též zatelefonovat kmotříčkovi, pomohl by s odvezením spousty věcí, kdybych musila. Ha postel a peřiny a jeden velký kufr bych k Ž.10 poslala. Holan prý nemůže přijeti pro to, ř Haničce Jiříček,11 prý balí. Pí. B. nechává vše v bytě, říkala, když to dá pryč, že se s t neshledá. Ovšem ty nejcennější věci má pryč již dávno. Kdyby ona zůstala a já musila, vzal Haničku. Moc na Tebe vzpomínám, můj drahoušku! Dalík přinesl ten papír a odnesl ten kávostroj. Chtěla jsem si vzít jarní plášť a ten same kufru a dvoje vlněné šaty. Když kradou, tak bych si vzala jen ten gumák a 1 šaty. Kostým a sebe a dvoje prádlo na sebe. Pacholci! Jedna známá ... pí. vyprávěla, že na cestě z Bratislavy zastavili party. vlak, všichni mus Slováky, Čechy oddělili a poslali zpět do vlaku. Maď. a Něm. zastřelili. Ta paní to sama p vlakem. V Klet. spálili na rychlo všechny doklady o těch manželech i jejich vlastní, někte ar. předky a t.d. a to vše je pryč. Dolejšek zemřel. Zapomněla jsem Ti to včera napsat. Pondělí (pravděpodobně 23. února 1945) 6 hod. odp. Můj drahoušku! Předposlední psaní a nebude zase nic srdečné jen stále starosti o pozemské věci. A vše mi tak zbytečné. Přečti si jen dopis od Růži.12I tam se chystá k válce. Máme tam plno věcí. B stěhovat, nebudou vědět co vzít dříve. Byla jsem dnes na magistrátě u dr. Hochern. a u Leo jsem šla, abys snad nemyslil že ke všemu trpně přihlížím a nic nepodnikám. Dr. mi řekl, že dělat, že bych musila mít horečku, abych nemusila nastoupit. Doposud to každému postiženém na příště, co budou podnikat nyní, on neví. Musí se telefonovat do Kelleyovy 1 a odtamtud zjistí stav nemocného. Pak jsem šla k Leonovi, říkal že as určitě půjdeme (i on jde ve stř že se sice říká, že ten transport neodjede, ale zůstane na Hag., ale to vše se neví. Dříve Leonovi jsem šla k Neuman., ale byl již na obědě, zítra ráno jdeme k sv. přijímání, tak se něj zastavíme, ale je vše zbytečné. Byla jsem celý den klidná a veselá, nyní to na mne tro to je tím, že stále myslím, co dát pryč a t.d. a co ještě zařídit. Pak je nepříjemné, že p že musím nechat klíče od bytu v domě u někoho, řekla jsem tedy, že je svěřím jí, ale ona b šoupnout domovnici i své klíče prý jí dává v sobotu a v neděli. Prý je příkaz k vůli nálet musí mít někdo v domě. Řekla jsem, že správcové věřím, ale že by mohla pustit někoho do by co dělat, že Ž nám vše zařizuje a t.d. Pí. domácí řekla, že stejně v sobotu a v neděli, kd jí musila říci, kde klíče od našeho bytu má. Asi nebude vyhnutí a musím je tu nechat, ale si je nechala paní domácí. Pí. domácí musí vzít vybombardované, je to rodina s třemi dětmi z bytového úřadu. Dělník od Philipse. Poslala jsem Haničku k té sestře dp., s těžkostmi se ale oni již bydlí u příbuzných a zůstanou tam. K Rak. se Hanča vůbec nedostala, pokusí se je to uzavřeno. Ani pro cigarety nemůže a nemám je vybrány za 14 dní z posledního období a přihlášeny. Julinka14 psala, telegrafovala, že ihned přijede, dojde si pro telegram na poš tu bude. Ale nevím, mám-li telegrafovat, vypadá to však, že se to chystá doopravdy, tak ab nic nestalo. Pí. domácí dám Tvoji adresu do nemocnice, Hertiččinu15 ne, když jsi psal. Pí. obrazy od ... 3 obrázky je u Růži, ... Poštu pí. domácí bude přijímat a až Hanča odjede po pytel Ti doposud neušila pí. Růža,16 po náletu odjely. Dá to snad Jiříček ušít jinam. Budu mu též. Ani peřinu prozatím Hanča neodnesla pro Tebe prošít, nemůžeme stihnout ani polovic programu. Byla tu pí. Marková máš jí psát co o mě víš adresa A.M. XII. Mikovcova 4. Poznam vůli mému plášti, kdyby se zasílal. Zprávy doposud žádné. Prý ten poslední transport je do ale to snad není možné. Z Hag. šli ti z Klett. pryč, do Bystř.17 ale prý i do Postoloprt a To jinam řekl Jiříček. Věřím Ti, že bys rád šel za mne, ale věř co Bůh činí, dobře činí a to dobré. Velmi mne dojalo, když jsem dnes od pí. Mark. slyšela že dr. Vysoký ten lékař, b Jiráskově klin. zabit. Je to hrozné! Byl tam v léčení. Ptáš se co stojí na pozvánce, pouze, že nástup na Hag. je přeložen na středu, více nic. Dl že někoho třeba propustí, ale nedělej si naději, to budou jistě lidé smrti zasvěcení. Netr nebude to dlouho trvat a zase se shledáme. Ž. mi včera řekl, že pro mne přijedeš na koni. Todem. přinesli, stěhovali koberce a obrazy před nálety ven. Zapomněla jsem Ti říci, že má niklové hodinky na ruku, půjčila jsem mu je nedávno, měl svoje rozbité. Hanička má překrás dvojky, z němčiny, češtiny, počtů a tu čtvrtou ani nevím. Jinak samé jednotky. Měla jsem v Jarkovi jsem včera psala a poslala trochu ?magenbitter?. Posíláme dnes rekom. balíček s ta lahvičky. Je tu plno balíčků a balíků, Jiříček dnes zas něco zabalil. Ale nevím, dojde-li pro nás 6 1/2?kg cukru, stačí mu napsat, aby to poslal. Již končím můj drahoušku a líbám T psaní mi budou chybět. Ale Pán Bůh nás zase spojí, jen hleď se léčit, to je moje velká útě ještě někdo, kdo ihned nám pomůže, jak to bude možné. Pí. B. vyprávěla že zároveň s ní byl dáma, která když se jí ptali co jí chybí řekla: „Nichts, ich bin vollkommen gesund." Řekla hrdě. On na to „Das gefällt mir." Ona pak řekla: „ Já ti dám, budeš si z nás dělat legraci nic platné, když řeknu, že jsem nemocná." A má pravdu. I já to chci důstojně nést, aspoň s Jen abych něco nepopletla při vyplňování dotazníku. Ale to už nemohu, když vše ... myšleno budu říkat Tvé nynější zaměstnání19, to původní jen v nezbytném případě. Líbá tisíckrát Te Tvoje Anči. Sobota (24. 2. 1945)20 6 h. odp. Můj drahoušku! časně ráno odjíždíme. Všichni, co jsme zde. Kdybyste viděli, jací nemocní jedou. S tancem rakovinou, horečkami a t.d. Paní Ver. Z. též s trombosou. Jsme však klidné, těšíme se na s klidný můj drahoušku, zprávy od prvních i druhých tu jsou z Ter. velmi dobré. Prý o mnoho musím končit. Neloučím se, říkám nashledanou. Líbá všecky Tvoje Anči. Instrukce na druhé straně lístku: Na toiletním stolku v jedné mističce zůstaly klíčky od velkého kufru, co je v kumbále za V Nechat v ložnici sešit, kde jsem psala pokyny, je tam též napsán obsah kufru, snad dát Ž., Pak sešit zahodit. Nechat prošít peřinu, je v Otáčkově pokojíčku v gauchi v bílé sypkovině. Urgovat nutně spací pytel, velmi se osvědčil. Ten malý batoh, co jsem měla vzít místo chlebníku, poslat do Mýta. Osvědčí se jako chlební chvíli získala nový. Zda se podařilo zajistit ušití spacího pytle, prošití peřiny, rozeslat všechny balíky a ba klíče u paní domácí atd., není důležité. Podstatné je, že se rodina po válce sešla. Pro pa z východočeského města nepřijel její manžel na koni. Maminku si v terezínském ghettu vyzve Otáček. Po svém útěku z pracovního tábora v Bystřici u Benešova22 se účastnil pražského po revolučních dnů v Praze umluvil řidiče sanitního vozu na dřevoplyn, aby ho vzal do Terezín maminku domů. Díky tomu, že opustila ghetto bezprostředně po osvobození, minula ji epidemi opět jako dozvuk nacistických útrap zabila mnoho dalších nevinných lidí. Dana Bittnerová [ URL "LM-109.html "]