Haldis Haukanes: Velká dramata - obyčejné životy. Postkomunistické zkušenosti českéh ****************************************************************************************** * Miloslava Turková ****************************************************************************************** Haldis Haukanes: Velká dramata - obyčejné životy. Postkomunistické zkušenosti českého venk nakladatelství (SLON), Praha 2004 Monografie Haldis Haukanes o postkomunistické zkušenosti českého venkova vychází z autorči práce, kterou obhájila na Katedře sociální antropologie Fakulty sociálních věd Univerzity Norsku v roce 1999. Při studiu českých, respektive československých transformačních proces a jejich dopadu na život venkovských lidí vycházela autorka z terénního výzkumu českého ve základním cílem bylo analyzovat některé důsledky změn, jichž byla svědkem v období mezi ro analýze se opírala především o dlouhodobý pobyt ve dvou vesnicích - jihočeské Lipině (vlas a jihomoravských Šitbořicích. V úvodních pasážích knihy autorka definovala problém, který si zvolila (postkomunistická s přeměna ve východní Evropě - analýza některých důsledků transformace v několika komunitách vesnic) a zároveň podrobně a přehledně charakterizovala svoji pozici, ze které k řešení vy přistupovala. Formulovala rovněž základní teoretická východiska a precizně charakterizoval přístup. Druhou kapitolu („Některé místní představy o transformaci") věnovala Haldis Haukanes předs transformaci z pohledu obyvatel sledovaných vesnic. Glosující komentáře místních lidí byly („je to špatná doba", „komunisti tu vládnou pořád", „současní politici jsou hrozní, vypíná začnou, všechno to jde jen k horšímu", „politika je špinavá"), tak pozitivní („ale je dobř přišly", „teď je dobře, každý může říkat, co chce"), negace a obavy však převládaly („Je t Pořád stejný. Ve skutečnosti se nic nezměnilo"). Kritické postoje se objevily i ve výpověd mezi lidmi, v názorech na „tržní hospodářství" i ve stereotypech o soukromých podnikatelíc Prostřednictvím analýzy životních příběhů a zápisů v místních kronikách konfrontovala auto kapitole („Kontrastní verze minulosti") místní a oficiální varianty historie a rovněž zkuš komunistickou mocí na straně jedné a zdůvodňováním minulosti na straně druhé. Následující („Jak chápat současnost: společenský život a politika na vesnici") se soustředila na jednu na jihočeskou obec Lipinu. H. Haukanes v této části detailně analyzovala společenské vztah v jedné konkrétní lokalitě a postihla vývojové změny jak mezi státem a místní komunitou, t dynamiku obyvatel této vesnice v rozmezí let 1990 - 1995. V dílčím závěru autorka konstato rozsáhlé řízení místního života státem před rokem 1989 nezabránilo, aby se lidé radovali a v jiných dílčích oblastech společenského života. Naopak po roce 1989 režim již pracovní a aktivity nekontroloval. Zmenšilo se řízení sociálního života státem a zmenšil se význam „t sociálních forem" i míst setkávání lidí. Nárůst pracovní mobility a diverzifikace příjmů v snížení transparentnosti a předvídatelnosti sociálního prostředí komunity. Pátá kapitola („Jak chápat současnost: hospodaření ve velkém a v malém") byla věnována půd a to ze dvou úhlů pohledu - z hlediska zemědělské velkovýroby a z hlediska záhumenkového h vlastní domácí spotřebu. H. Haukanes zjistila obecně pokles významu vztahu lidí k půdě. Ni půdy jako takové hraje stále ve venkovském prostředí svoji roli, a to jak v zemědělství dr tak především při pěstování potravin pro vlastní domácnost. Hospodaření pro domácí spotřeb ekonomického přínosu i další význam - představuje jakousi ochranu proti „všemu, co přicház si takovou činností uchovávají osobní důstojnost a čest. V závěrečné šesté kapitole („Jak chápat současnost: sebereflexe, sebeúcta a strategie přež soustředila na individuální volby životní dráhy po roce 1989 a hlavně na to, jak jednotliv svou současnou volbu a jak se dívají na své minulé a současné role ve společnosti". Složit při vytváření spojení mezi komunistickou minulostí a současnými strategiemi přežití prezen konkrétních případech, z nichž se pět týkalo „ženských příběhů". Toto „zkreslení podle gen H. Haukanes tím, že řada klíčových osob, které jí poskytly informace, byly právě ženy. V závěrečném shrnutí zaměřeném na osobní identity a jejich vyjadřování a na udržování kont změn dospěla autorka na základě dlouhodobého terénního výzkumu a analýzy shromážděných dat tvrzením. l. Sametová revoluce a následující společenská transformace uvědomění si vlastního já z hl identit určitého člověka nijak podstatně nenarušila.Většina lidí, s nimiž autorka hovořila krizí identity neprocházela. A to ani ti, kteří byli před rokem 1989 velmi politicky aktiv rozpaky „angažovaných osob" však H. Haukanes zaznamenala, což se projevilo především v tom těchto otázkách vyhýbali. Přesto i pro ně nebylo obtížné spojit minulost s přítomností - k na identitu profesionální či vůbec na pracovitost. Tím si autorka jednoznačně potvrdila sv hypotézu o společenské důležitosti práce (nejen rodiny) pro utváření identity v období soc 2. Pracovní výkonnost, odborná způsobilost a dosažený status byly velice důležité nejen pr kontinuity lidských životů, ale i pro budování základu důstojnosti a sebeúcty jednotlivých 3. Udržování identity na úrovni jedince se odehrávalo tak, že lidé vyprávěli své příběhy. podnikatelů nikdo z respondentů nemluvil o roce 1989 jako o zlomovém okamžiku ve svém živo životní příběh nebo o reflexi životní dráhy po tomto roce. 4. Ke konstrukci kontinuity docházelo i v oblasti komunitních vztahů a tato kontinuita byl se lidé v různých oblastech života vesnice setkávali a účastnili se řady „tradičních" akti interakcí v oblasti společenského života vedla k tomu, že se komunita stávala „producentem že poskytovala skutečný rámec pro jejich životy prožívané na vesnici. Respondenti konstruo i když méně přímočaře- i v oblasti družstevního zemědělství. Bylo vyžadováno, aby manažeři vztah k místu a zemědělské půdě, tedy aby měli vztah k obci. 5. Shrnuto - lidé na vesnici se snaží dosáhnout životní kontinuity hlavně pomocí „místních hospodařením pro domácí spotřebu, každodenním setkáváním se v různých oblastech místního s života a vyžadováním toho, aby lidé na vedoucích pozicích patřili společensky k „místním". neznamenalo v těchto souvislostech, že uvedené zdroje se nacházely výhradně ve zkoumaných „místní" vyjadřuje to, že lidé mají skutečné vztahy k určité lokalitě, ve které žijí.. Autorka se souhrnně ztotožnila s názorem, že při vytváření lidské identity, při formování sociální bytosti a při budování spolehlivých sociálních vztahů mají místa společného život neklidné době velký význam a důležitost. Stejně jako dříve pomáhaly místní zdroje lidem př socialistické státní moci, tak dnes pomáhají lidem zvládnout náročné situace postkomunisti A kromě jiného patří k místním zdrojům i místní tradice a zvyky. A ty se nemění ze dne na však jedná o hodnoty a návyky, které nejsou zcela statické. Podléhají změnám, ale dochází a postupně. Jedná se o hluboké kořeny, které lidem pomáhají vyrovnávat se s náhlými změnam situací. Závěrem Haldis Haukanes zdůraznila ještě několik společných rysů lidí, kteří se musí vypoř situacemi způsobenými transformací, hlavně však to, jakými způsoby se snažili zachovat si představitelů státní moci a od „společenských makroudálostí". Tento odstup se projevil ve jakými lidé o transformaci mluvili. Jednak novou situaci posuzovali negativně a stěžovali současné držitele moci a jednak oddělovali sebe samé od komunistického přepisování dějin i dějin režimem, který přišel po roce 1989. Zároveň se respondenti vyhýbali přijetí módního ekonomiky při hovorech o výběru své životní dráhy po sametové revoluci. Tento odstup ode v přichází shora" lze interpretovat jako historickou zkušenost a obrannou strategii. Naopak přisuzovanou každodenním zvyklostem a slušnosti ve svém životě lze chápat jako protějšek t Zvyky a morálka každodenního života, které jsou jednoduché i složité zároveň, slouží lidem jejich život odehrával ve srozumitelných a předvídatelných rámcích. Z pera Haldis Haukanes se dostalo české odborné veřejnosti i širokému okruhu dalších čtená dílo o postkomunistické zkušenosti českého venkova na příkladu jihočeské a jihomoravské ve netradičně očima zahraničního badatele. Norská sociální antropoložka prokázala úctyhodně h terénu postkomunistickou transformací procházející české, respektive moravské vesnice. Prá zakotvena na širokých teoretických základech (viz obsáhlý seznam literatury) a z metodolog by mohla sloužit jako vzorová příručka pro všechny terénní pracovníky v oblasti sociální a antropologie. Miloslava Turková [ URL "LM-405.html "]