Pluralita Dějin - Vzpomínka na Iris Shun Ru Chang ****************************************************************************************** * Zdeněk Nebřenský ****************************************************************************************** Druhý týden v listopadu 2004 přinesly tiskové agentury zprávu, že zemřela americká publici autorka historické literatury Iris Shun Ru Chang (1968-2004). V následujícím textu připome historiografické produkce této nekonvenční osobnosti také některé rozporuplné reakce, kter participace na veřejném diskursu vyvolávala. Kladu si otázku, proč reinterpretace tradic n pouhého diskursivního předmětu (knihy), mobilizují v soudobých moderních kulturách jednání subjektů? Je zajímavé sledovat, jak historická zkušenost transformovaná v dějepisectví jed emancipačních hnutí, reprezentuje partikulární obrazy světa jeho aktérů v morálním řádu ná si univerzalistickou platnost. Opakovaně se objevuje otázka, která nebyla dosud dostatečně proč právě historické texty a historický argument zvláště představuje často klíčovou kateg legitimizace a to i v podmínkách imigrantských společností, jejichž identitu údajně zaklád otevřené budoucnosti na rozdíl od společností kontinentální Evropy definované minulostí - vzpomínkou na příběh předků. V nedoslední řadě stručně načrtnu problém normativních princi recenzovaná historická vyprávění odvolávají. Iris Chang byla americká Číňanka, její prarodiče se po 2. světové válce vystěhovali z Číny do USA, kde se úspěšně adaptovali mj. díky zprostředkující úloze etnicky příbuzných minori semiperiférii majoritní společnosti. Její rodiče, integrovaní v anglosaské akademické obci Harvardské univerzitě a působili jako vysokoškolský fyzik a mikrobioložka v Illinois (Urba Iris začala na téže univerzitě studovat matematiku a informatiku, dokončila ale žurnalisti sociálních věd), působila rok jako agenturní zpravodajka, poté obdržela absolventské stipe obor tvůrčího psaní (magistra umění) na prestižní John-Hopkins University. Se svým manžele počítačovým projektantem, vychovávala syna. Měla jednoho bratra. Shodou okolností a náhod získala první literární kontrakt, když její pozdější editorka hle spolupracovníka, který by ovládal základy mandarinské čínštiny a byl schopen zajišťovat he projektu v kontinentální Číně. Charakteristická byla týmová kooperace s rozvinutou dělbou měla mimo editorku zajištěného lektora, agenta, badatelské asistenty, historiografické, pr konzultanty. Doba realizace byla stanovena na dva roky. Monografii přijala kladně odborná nebyla považována za komerčně úspěšnou (během let 1995-97 se prodalo méně než 10 000 kopií Vlastní práce rozvíjí ten směr historiografické tradice, který bychom označili s vědomím j polarity za narativní, usilující prostřednictvím metafory pochopit a porozumět popř. odhal jednání historických aktérů. Zmíněný literární počin Thread of the Silkworm otevírá jeden pohledů na začátky procesu vzniku „big science". Je spíše konvenční, populární (= přístupn literární veřejnosti), vědeckou biografií než úzce specializovanou studií z dějin vědy, s výrazně antropologickou perspektivou (což by u biografie nemělo být nic netypického, Chang jedinečný způsob, kdy optikou dějin jednoho individuálního života sleduje kolektivní dějin kultur současně). Přestože text postrádá konstitutivní, explicitně formulovaný konceptuáln kterého by mohl být zasazen, nechybí mu terminologická (ta je při zacházení s názvoslovím nutností) a místy ani pojmová koherence (např. sociální zkušenost, vědění, sociální jednán komunita, politická kultura jako určité typy analytických nástrojů definovaných jejich ust Zdařilý je způsob periodizace, která je vymezena jednotlivými událostmi Tsienova života(te subjektivní tzn. týkající se subjektu, důležitosti), které se s politickými dějinami 20.st jediném případě (1945 konec 2.světové války). Nejinspirativnější je zřejmě metodická rovin kombinuje výpovědi sekundární literatury, primárních písemných pramenů a interviews. Recep idejí sekundární literatury autorka konstruuje sociálně-historický prostor pro jednání his ve kterém se současně propojují odlišné kulturní kontexty. Tato pracovní metoda současně nastavuje výrazné limity celému příběhu, který je pouhou des praktik a mechanismů, strategií protagonistů, jejich technik a konstitutivních symbolů odk k širším kulturním souvislostem, aniž by ovšem tyto souvislosti byly tématizovány. Metafor autorka explicitně nereflektuje, že by aktér mohl být „zavěšen v síti kulturních významů", dekonstrukcí je možné vysvětlit to, co se na první pohled jeví jako voluntaristické jednán příběh Jiang Ying, dcery čínského vojenského stratéga, není možné se omezit na popis časov jednotlivých fenoménů. Akt sebevraždy, o kterou se pokusil její otec, absolvent japonské v jistě mohl být projev jeho autonomní vůle, ale fakt, že nebyl úspěšný, měl demonstrativní uskutečněn před nastoupenou jednotkou kadetů a byl interpretován jako protest proti zkorum Sunjatsenova nástupce Yuan Shikai odkazuje k mnoha kulturním významům, které mohou čtenářů (a evropským zvláště) uniknout. Jak se mohl později oženit se zdravotní sestrou z Japonska ošetřovala? Jaký byl význam rituálu adopce tříleté Ying, jedné z jeho pěti dcer, jeho blíz Chia-Chih? Proč právě ona? Je možné adopci vyložit pouze jako záměr zaslíbit Ying Chihovu shenovi? Co symbolizovalo např. pojmenování Hsue-shen (= učením stávající se moudrým)? Pro přestěhovala s vlastní chůvou do Chihova domu a přijala nové jméno (Tsien Hsue-yin)? Patři tradici mandarinské elity? Nebo to byla vynalézaná kulturní praxe dálněvýchodné moderny? J obecný fenomén nebo sociálně, lokálně, genderově či religiozně podmíněný? Jaká proměna vní a partnerské lásky byla spojena s Hsue-yin, která byla vychovávaná nejprve jako mladší Hsu sestra ale od určitého věku také jako jeho budoucí manželka? Byly verbalizovány kategorie muže, partnera, manžela, otce, ženu, partnerku, matku? Co znamenalo její studium exkluzivn v Šanghaji, které zajišťoval její biologický otec? Jak se lišily její vztahy k biologické rodině? Jak si mohl její biologický otec - příslušník Čankajškovy generálské elity oblíbit Wagnera? Proč svoji činnost charakterizoval jako politickou mobilizaci mas? Jak s tím souv života naplněný publikační činností z dějin okcidentálních konstitučních praxí, poezie, ko literáty vedená jako svébytný umělecký žánr? Jak se proměňovala hodnotová orientace Hsue-y studia hudby v Berlíně, Lausanne a Mnichově? Jak ovlivňovala vzory chování, gesta, významy obrazy druhého ve svém bezprostředním německo-jazyčném okolí nebo při své náhodné přítomno metropolích? Jak její dlouholetý pobyt v Evropě působil na prostředí jejího původu? Co je operního působení v Šanghaji v roli přední sopranistky? Proč váhala se splněním otcovských nakonec souhlasila se svatbou s Hsue-shenem? Jak se proměnila kvalita jejího života, když svým manželem do Spojených států po několika měsíčním odloučení, které následovalo krátce Reflektovala rozdíly v seberealizaci svého manžela (vědecký výzkum a výuka) a možnostmi sv vymezené ekonomií domu a péčí o děti? Respektovala tuto dichotomii? S jakými očekáváními d dcera generála Kuomitangu manžela o několik let později do komunistické Číny? Podobné a mn otevírající širší problémové okruhy, jsou ponechány bez vysvětlení. Mezi primární písemné prameny, s kterými Chang pracovala, patří ty institucionálního původ diplomatická akta, interogativní protokoly, svědecké výpovědi, vědecké indexy, seznamy a s univerzitní matriky, zprávy Pentagonu a FBI), osobní povahy (korespondence, deníky, poznám nepublikované vzpomínky), literární (noviny, časopisy, paměti, životopisy, anekdoty) a obr fotografie, film, karikatury). Výsledky jejich kritiky a interpretace využila při tkaní ce textu. Rozhodující a pro některé části knihy stěžejní byla interviews. Ta je možné rozděli vedená v přímém kontaktu dotazovaného a autorky, dále telefonická a ostatní (jejich zaslán odpovědí nebo prostřednictvím třetí osoby či asistentů). Pro okruh zúčastněných byla chara kulturní a sociální různost zahrnující kontinentální Číňany, ostrovní Číňany (Tchai-wance) Číňany i Číňanoameričany, Angloameričany, Afroameričany a ostatní (dodávám, že většina byl vzdělaní muži ze střední třídy); Tsien jakoukoliv spolupráci odmítl, Chang se podařilo vés jeho synem a dcerou (vystudovali, žijí a pracují v USA!), setkat se i telefonicky kontakto bratrance a sestřenici, dotazovala jeho spolužáky ze základní, střední i vysoké školy v Čí USA, spolupracovníky i konkurenty z MIT a Caltech, jeho bývalé americké žáky a přátele. Když byla autorka knihy The Rape of Nanking dívkou v předškolním věku, slyšela vyprávět o hrůzách, kterých se japonští vojáci dopustili v čínském městě Nankingu. Její maminka nebyl ale dozvěděla se o nich od své maminky, která před nimi stačila uprchnout a téměř zahynula bombardování nemocnice, kde jako těhotná právě byla. Tyto události představovaly pro malou nevyslovitelného zla. Když byla starší, chtěla se z knih o této ponuré tragédii dozvědět n úspěchu. Hádanka mezi mýtem a historií zůstala mnoho let nerozluštěna. Ve svém poněkud pozapomenutém a téměř prorockém eseji píše Taku Shinohara také o tabuizaci vzpomínek na určitou historickou zkušenost i podobě, v jaké byla kolektivně komunikována. jednoho z takových historických subjektů, které byly v konstrukci Dějin z různých (od moce až po profesně-procedurální) důvodů opomenuty přetvořila Chang ve své druhé práci v konkré „příběh", který dosáhl obrovské popularity. Co ale doporučit k pozornosti antropoložkám a je způsob, jakým určitý diskursivní předmět dokáže orientovat sociální jednání aktérů a vy hierarchicky uspořádané hodnotové struktuře jejich kultury. Přestože na tragické události Nankingu 1937 nepokládala americká (anglicko-jazyčná) histor poloviny 20.století zabývající se jihovýchodní Asií v období druhé světové války výjimečný to, že by jejich reprezentace byly systematicky z historického vědomí vylučovány, jak auto své práce. Spíše naopak, řada reflexí soustředících se na některý dílčí aspekt japonsko-čí které začaly četněji vycházet na konci 60.let 20.století, společně s jazykově japonskými p toto téma (které bychom zjednodušeně mohli označit za kontradikci šogunských tradicionalis liberálních interpretací) a jazykově čínskými (kterých využívala maoistická historiografie politické strategie Kuomintangu) svědčí o jejich intenzivní sociální komunikaci a konstitu symbolického centra. Iris Chang tyto interpretační procesy obohatila o další rozměr, proto individuální a výrazně antropologické perspektivy. Vzhledem k jinakosti studovaného předmětu (čínský a japonský kulturní kontext) bychom možn jinou představu sociální reality; proměnu klasifikace a vnímání jevů, které tuto realitu r odlišnou koncepci historického času. Neliší se ale příliš od těch, které jsou nám blízké. tak zůstávají mimořádné literární kvality díla (zacílené na lidské emoce, asociace, fantaz zpracování výpovědí, které Chang měla k dispozici. Je pouze její osobní zásluhou, že využi primární písemné prameny a přiměla vypovídat přímé účastníky. Její interpretace událostí v je však založena na hodnotových představách, které do svých svědectví, diplomatických depe korespondence, závětí, žurnalistických reportáží, pamětí, fotografií nebo filmů automatick sami původci. Jedenáct dotazovaných, které / kteří události zažili a interviews s několika válečnými veterány ochotných sdílet své zkušenosti, vytváří výslednou podobu vylíčené skut Japonské dokumenty a jejich hodnocení zůstaly Iris Chang nepřístupny. Objev deníků a části Johna Rabeho, zástupce koncernu Siemens v tehdejší metropoli Číny, Ortsgruppenleitera NSDA hlavního organizátora mezinárodní bezpečnostní zóny v Nankingu, které Chang zpřístupnila j bylo malou senzací a jejich edice se v Japonsku stala bestsellerem. Na druhé straně však n zobecnění historické amnézie, kterou autorka vztahuje na celou japonskou společnost; nebo obecnějších pohledů při vysvětlení genderově specifických způsobů chování (např. násilí na jako jejich mizogynistické ponížení a demonstrace moci nad muži, kteří měli být tradičně j substanciální sociální psychologie japonského národa odvozovaná z válečných praktik většin všech) japonských mužů během vojenské intervence do Číny, by patřily mezi nejčastěji citov adresu této knihy z tábora profesních historiků. V této souvislosti však považuji za daleko zajímavější dva jiné spolu související aspekty. zmíněný problém hodnotového universalismu, s kterým Chang přistupuje k výkladu partikulárn životních forem („japonské" a „čínské"). V žádném případě nechci obhajovat japonské armádn a reakci některých čínských nacionalistů a komunistů na ně, považuji ale za důležité ptát normativní kritéria a jaké je jejich hodnotové zakotvení, která činí její výpovědi akcepto anglosaskou intelektuální liberální tradici, ale např. pro tradici jazykově japonského kon myšlení už daleko méně. A dále je to problém vzájemné komunikace, rozumění a argumentace d diskursů, které mají možná stejný jazyk, ale význam, který dávají jednotlivým pojmům, je o každý odlišné praktiky a reprezentace, orientují se každý na jiné publikum a jejich instit zakotvení také nejsou shodná. Konkrétním příkladem jsou výše uvedené výhrady profesních hi knihy The Rape of Nanking. Jaké normativní principy zakládají např. velmi vyostřené tvrzen je její práce ze stanoviska profesního historika srovnávána s projevem jazykově japonské k („revizionistické") publicistiky (jako její opačný pól) nebo naopak pojímána jako legitimn historických argumentů k prosazení určitých nároků emancipačního hnutí? Jaký je rozdíl mez historického vyprávění obhajující zájmy a vyžadující zvláštní ohledy na určité kulturní a a verzí historické analýzy údajně také produkované na objednávku různých společenských sub tvoří obsah toho, čemu jsou historické analýzy zavázány nebo čím jsou povinovány, aby se n ideologickou obsluhou některého ze symbolických center? V době kdy vyšla Iris Chang její v pořadí třetí kniha - The Chinese in America. A Narative připravovala autorka již nový projekt, který se týkal pamětníků Bataanského pochodu smrti, vojáků zajatých a vězněných japonskou armádou na Filipínách během 2. světové války. Svoji knihu Chang charakterizovala jako osobní interpretaci 150 let trvajících epických dějin Čí Poslední dvě zásadnější syntetické práce na téma čínské migrace do Spojených států (Amerik ztotožňuje s USA, přestože v knize na několika místech zmiňuje čínské komunity v Kanadě), jak autorka dodává, historie by měla být následujícími generacemi aktualizována a kontinuá Zástupci profesní veřejnosti na práci ocení subtilní traktování dějin sociálních zkušenost minority; kombinaci obecnější historické perspektivy a případových studií, které mají repr partikulární kontexty a které bychom s jistou nadsázkou mohli označit jako mikrohistorické iniciačních rituálů i jednotlivých praktik uvítání nových (čínských) členů obce San Franci objevovali na západním pobřeží v době, kdy jejich přítomnosti byli bozi nakloněni a naopak marginalizace, ostrakizace a exkluze, když právě přicházeli nevhod; jejich sňatkové alianc a klientů; průběh akulturace (přijetí - přizpůsobení - proměna) apod. Širší literární veře nakloní metaforickým jazykem, literární nadsázkou, vylíčením individuálních biografií něko Číňanů považovaných za ztělesnění amerického snu (filmová star Anna May Wong, kongresman D architektka Maya Lin nebo zakladatel Yahoo - Jerry Yang), pohledů do zákulisí hollywoodský let 20.století, politické rétoriky nebo tchaiwanské lobby v Kongresu v 90.letech 20. stole praxi prosazování základních lidských práv včetně jejich estetické a etické dimenze. Jak Chang upozorňuje ve své práci a jak jsem již krátce poznamenal výše, období respektu k minorit amerických Číňanů se střídala s časovými úseky intolerance ze strany představitelů společnosti. Usnesení Kongresu z roku 1882 (tzv. Chinese exlusion act), o kterém Chang píš platnou federální právní normou, která jmenovitě upírala určitým příslušníkům konkrétní et právní uznání. Podle tohoto zákona byla námezdní síla, nekvalifikovaní i kvalifikování děl s čínskou etnicitou, podrobováni pasové kontrole při vstupu na území Spojených států ameri byl spojen nejen s legalizací diskriminujících postojů některých představitelů kalifornské zastupující anglosaské profesní (zaměstnanecké) korporace a vznikem podmínek nerovnosti v výrobním faktorům, ale především s tím, že většinu námezdní pracovní síly jmenované etnick muži, kteří měli své rodiny mimo území státu ve kterém žili, pracovali a vlastnili majetek mimo něj měnící se imigrační praxe omezovala možnost návratu. Právní zneuznání ve formě zn či vyloučení znamenalo, že někteří členové konkrétní etnické skupiny ztratili určité obecn („práva a povinnosti"), které měla většina jedinců daného společenství a které zakládaly j autonomii jako osob se schopnostmi morálně odpovědného jednání. Nehledě k tomu, že „neutrá etnických stereotypů) vymezení čínské etnicity a určení profesního statusu nebylo neproble nejednoznačné. K paradoxům soudobých reflexivně modernizovaných společností, které symbolizuje např. rece textů Iris Chang v kulturně specifických kontextech, patří etnická mobilizace. Na jedné st texty snáší historické argumenty pro respektování požadavků minoritních kultur, na druhé s subtilně diferencované interpretační roviny rozvíjí velkovyprávění, esenciálně zakládající (anglosasští Američané, američtí Číňané, Afroameričané), které mohou omezovat možnosti vol artikuluje sociální příslušnost. Čínský vědec Tsien Hsue-shen (známý také jako Qian Xuesen, uváděná data narození se pohybu 1909-12) patřil mezi přední matematické teoretiky leteckých a raketových systémů, speciali a strojírenské kybernetice, aerodynamice, strukturních deformací a dynamice tekutin. Vystu a dopravní (železniční) inženýrství na Normal University High School v Pekingu a Jiaotong v Šanghaji; v rámci programu Boxer Rebellion scholarship studoval na americkém MIT; doktor dokončil pod vedením T. von Kármána na California Institute of Technology; člen „Suicide S byla kvůli svým experimentům s prototypy raketových motorů (v několika případech s destruk pro laboratorní komplex v kampusu) přesunuta do vyschlých říčních koryt v poušti; spoluzak Propulsion Laboratory v Pasadeně (vývoj řízených raketových střel mj. aplikace V-2, pozděj družic a raketoplánů, kalifornská pobočka NASA); po nucené repatriaci (důsledek McCarthyov na čarodějnice) tvůrce čínské technologie ICBM (mezikontinentálních balistických raketovýc a vesmírného programu. První čínskou meziplanetární misi s lidskou posádkou v roce 2003 do nemocničního lůžka. Srov. Chang 1995 passim. nebo např. www.daviddarling.info/encyclopedia (encyklopedie astrobiologie, astronomie a kosmických letů). USA si po potlačení boxerského povstání, které začalo útokem na křesťanské misionáře, vynu reparace, aby se po určité době zjistilo, že ty jsou vyšší než původní náklady spojené s a intervencí. Vláda Spojených států se rozhodla část z těchto prostředků vrátit; ne přímo, j čínská strana, ale formou udílení stipendií pro studium na amerických univerzitách pro výj talentované studenty. Čína později jako protiopatření omezila podmínky k získání stipendia studující oborů klíčových pro modernizaci země (rozuměj pro rozvoj zbrojního průmyslu). odlišnost pohledů dokresluje např. začátek válečných útrap v Číně (japonskou okupací Mandž zahájením přímé intervence 1937), pro některé občany USA (útokem na Pearl Harbor v prosinc pro Tsiena a další členy vědeckého výzkumu napojeného na vládní vojenské kontrakty a váleč znamenala 1.polovina 40.let 20.století dobu nebývalé intelektuální i materiální prosperity Přes podporu Čou En-laje a kladného přijetí Mao Ce-tungem, vstupu do komunistické strany, během kulturní revoluce kratší „převýchově" ve vesnické komuně; po Maově smrti vsadil v ná na kartu vdovy Ťiang Čching, která mu vynesla nemilost vítěze Teng Siao-pchinga, nicméně s veřejné odsouzení demonstrací 1989 pro něj znamenalo „rehabilitaci", Li Peng či Ťiang Ce-m nejen jeho úspěchy na poli vědy, ale také především pevný politický charakter. Po jistý čas mezi Tsienovy blízké přátele patřili Edith a Andrew Fejerovi. Andrew Fejer ab v roce 1937 ČVUT v Praze, letecké inženýrství na Caltech v Pasaděně, PhD v letectví a fyzi pracoval na konstrukci aerodynamických tunelů, zabýval se fenomény nestálého proudění a at hraničních vrstev. Člen mnoha vědeckých společností, několik ocenění, emeritní profesor ús materiálové a letecké inženýrství Illinois Institute of Technology. Shinohara, Taku. Legitimizace historie a koncepce národních dějin. In: ĎaS 6/2000. s.2-5. znění na www.clavmon.cz/archiv/polemiky/prispevky/shinoh.htm poté co se její druhá kniha stala bestsellerem („best-selling book" v 48leté historii nakl Basic Books, 125 000 prodaných kopií během 4 měsíců, 13 týdnů na seznamu NYTimes nejprodáv titulů) začala být uznávána jako úspěšná a jedna z nejtalentovanějších mladých autorek (dv doktoráty, žena roku Organization for Chinese American Women, spoluorganizátorka tématický většinou na univerzitách, přednášková turné po 50 městech USA, vystoupení v médiích, přípr verze v hollywoodské koprodukci, muzikálu v Singapuru) což kontrastuje s ohlasy na její pr (kladné recenze, ale nebyla považovanou za komerčně úspěšnou). Vysvětlení se nabízí. Vedle reprezentantek / reprezentantů generace „Nankingu 1937" v kontinentální Číně, Tchai-wanu, ad. a jejich potomků organizovaných do sítí aktivistek / aktivistů programově usilujících zkušenost jako téma veřejného diskursu (příprava románů, filmů a filmových dokumentů, konf s dějinami 2.světové války v Tichomoří a dokumentací japonské intervenční praxe v Koreji, Filipínách, vzdělávacích kampaní, fotografických výstav, muzeí atd.) oslovovala svojí knih (nejen) čínských komunit, aktivizovaných po celém světě protesty proti zásahu ČLR na Tien- 1989. Podrobnější analýza by měla prokázat jak silný tento determinismus je. Doplňuji, že na den přesně 60 let po Nanjing datuša. Viz dále. ještě předtím než se kniha objevila na trhu, byla před-recenzována v kulturních přílohách amerických deníků (San Jose Mercury News, Houston Chronicle, The New York Times), následov reakcí (The Washington Post, The Toronto Star, The Vancouver Sun, Wall Street Journal, Los Chicago Tribune); relativizujícími vyjádřeními „revizionistů" v „konzervativně" a „ultrana orientovaných mediích v Japonsku; stanovisky akademických kruhů ke způsobu zpracování; pro japonského velvyslance Kunihiko Saito v USA; mluvčí čínských minorit ve světě požadující o vlády jako morální satisfakci až po finanční odškodnění obětí, jejich rodin, žen nucených válečných reparací; návštěva japonského premiéra Hashimoto v čínském muzeu 2. světové válk a položení květin leadera japonské liberálně-demokratické strany Nonaka v památníku obětí překlady do britské angličtiny, češtiny, čínštiny, italštiny, japonštiny (pokus vydání zdr maďarštiny, němčiny, španělštiny; začaly se doplňovat učebnice dějepisu (zřejmě ne dostate protesty v Číně na jaře 2005) a encyklopedie 2.světové války. Poznámka zcela na okraj - pr v amerických elektronických médiích bylo typické, že podlehly „autoritě diskursu", který r sám sebe tj. používal tvrzení a jazyk práce samotné, popř. s minimálními variacemi. Odlišn argumentace byla výjimkou. Srov. Fogel, Joshua A. (ed.). The Nanjing Massacre in history and historiography. UCP. Los Fogel, Joshua A. Recenze The Rape of Nanking. In: The Journal of Asian Studies 3. roč.57 ( Li. Sabella, Robert. Liu, David (ed.). Nanking 1937. Memory and Healing. New York 2002. Yo The Making of the „Rape of Nanking". History and Memory of The Nanjing Massacre. OUP. New Yang, Daqing. Convergence or Divergence? Recent Historical Writings on the Rape of Nanjing Historical Review 3/104 (2000). The Rape of Nanking. Příspěvek proslovený na Remembering a the Rape of Nanking. Presidential Panel on Women and Sexual Violence in Asia. Midwest Conf Affairs. Milwaukee 26.září 1998 fulltext Social Sciences Citation Index heslo Iris Chang. „dobrého Němce z Nankinu", německého vyslaneckého rady, „žijícího nankingského Budhy", „na Schindlera". Srov. Wickert, Erwin (Hrsg.). John Rabe: der gute Deutsche von Nanking. Stutt Chang také např. nezmiňuje ohlasy, jaké vyvolalo vydání edice Rabeho deníků v Japonsku; pr fotografií otištěných v její knize došlo k významovému posunu. Yoshida, Takashi. Refighting the Nanking Massacre: The Continuing Struggle over Memory. In 2002. s.168. Act to Execute Certain Treaty Stipulations Relating to Chinese (Chinese Restriction Act). Obecné přehledy uvádí původ jejich rekrutování „především z anglosaských dělnických a část středostavovských vrstev". Zdeněk Nebřenský [ URL "LM-267.html "]