Naplnění snu: vybudování československé nemocnice v Bagdádu ****************************************************************************************** * Miloslava Turková - Kateřina Bartošová ****************************************************************************************** Fulfillment of a dream – construction of a Czechoslovakian hospital in Baghdad Abstrakt On March 15, 1925, Czech medical doctor - MUDr. Vlasta Kálalová made another significant s her dream - to build a Czechoslovakian hospital in Baghdad. On that day, following many ob difficult journey from Constantinople further to the East she reached Baghdad, the Capital Kingdom - her future workplace. In this city she lived and worked, with a brief interrupti next seven years. Shortly after arrival, she managed to acquire from the English colonial a license to practice medical profession. Since the start of her medical work, large numbe came for help to the newly opened medical office, and so already in December 1925 a surgic MUDr. Vlasta Kálalová was established, based on approval secured from English authority - “Mustausaf Czechoslovak”. She ran this “Czechoslovakian Dispensary for Surgical and Gyneco including a room for the sick and modern operating theatre, very successfully until 1932. only by a Czech registered nurse and unqualified Assyrian assistant. Naplnění snu: vybudování československé nemocnice v Bagdádu Česká lékařka MUDr. Vlasta Kálalová učinila 15. března roku 1925 další významný krok na ce snem - zřízením československé nemocnice v Bagdádu. Toho dne po překonání všech překážek n cestě z Cařihradu dále na východ dorazila do Bagdádu, hlavního města království iráckého - působiště. V tomto městě pak žila a pracovala s krátkou přestávkou v roce 1927 následující Záhy po příjezdu se jí podařilo získat od koloniální anglické správy povolení k výkonu lék počátku jejího lékařského působení vyhledávalo pomoc v nově otevřené ordinaci veliké množs tak už v prosinci roku 1925 vznikla s povolením anglických úřadů chirurgická klinika MUDr. - tzv. mustausaf czechoslovak. Tento „Dispensář československý pro nemoci chirurgické a že nechyběl pokoj pro nemocné ani moderně vybavený operační sál, provozovala s velmi dobrými roku 1932, a to jen s pomocí české diplomované sestry a nekvalifikované asyrské pomocnice. životy mnoha lidí, zejména žen, neboť muslimské ženy z náboženských důvodů odmítaly nechat lékařem - mužem. V letech 1928 - 1932 byla MUDr. Vlasta Kálalová jedinou ženou - lékařkou království. Vedle léčby pacientů se během svého pobytu v Iráku věnovala také výzkumu tropi - vyvinula imunizační metodu proti kožní leishmanióze- a badatelské činnosti v oboru entom Národní muzeum v Praze získala cenný materiál čítající mnoho tisíc exemplářů. Léta stráven stala významným mezníkem i v jejím osobním životě - v roce 1927 se provdala za Itala naroz Jiřího Silvia Di Lotti a založila zde rodinu. Ve zdejších pro Středoevropanku obtížných kl podmínkách přivedla na svět dvě děti, v roce 1928 syna Radbora a v roce 1931 dceru Drahomi Obrovským pracovním nasazením a horkým klimatem vyčerpaný organizmus obětavé lékařky zasáh let vážná choroba a na jaře roku 1932 byla MUDr. Vlasta Di Lottiová nucena opustit své bag a vrátit se s rodinou do Československa. Své vzpomínky na Bagdád shrnula MUDr. Vlasta Kálalová - Di Lottiová o čtyři roky později v vzpomínek, který nazvala „Přes Bospor k Tigridu". Následující výběr úryvků z těchto vzpomí první část publikovanou v roce 2003 pod názvem „První kroky na cestě za snem - českosloven v Bagdádu". Jednotlivé úryvky nejsou upraveny podle současných pravidel českého pravopisu přesný přepis dílčích částí druhého dílu původního rukopisu: Hotelový pokoj s velkou sloupkovou železnou postelí k zavěšení sítě proti komárům, se mi z muslimskému Bagdadu. Cizím starobylému městu, které jsem hledala. Připadala jsem si v nedě na konci své cesty stísněně osamělou. Což navštívit rodinu, pro niž mi dal dopis Zija Hale Kadrie? Viděla bych zdejší soukromý dům. Byla bych na chvíli v rodinném kruhu. Vypravila j ´s-el-Karja po hlavní třídě do severní části města. Dopravu obstarávají a r a b á n e, dro potahem. Je tu však také plno automobilů, na chodnících čilý ruch pěších. Arabáne zastavil za fajansovou mešitou Hajdarovy čtvrti. Kočí mi ukázal na dům se sloupovým podloubím, s ar balkonem. ...Zkusila jsem mosazný kruh klepadla. Úder měl temný zvuk domovního prázdna. Ok objevil bělovousí kmet s fezem na hlavě. „Mustafa Kámil je doma?" Ne, není. Ale mohu jít d jeho sestře. Pojistil zas domovní dvéře pevnou železnou závorou a popošel k rohu dlážděnéh zabušil na druhé dveře. „Minu?" ozval se z dálky ženský hlas. „Kdo to?" Je slyšet klapot o l chtár," volá stařec. „Přišel host". Zaskřípala závora. Opatrným pootevřením mě vpouští z postava do druhého, „zakázaného" dvora. ...V harému je ticho, jako by nikdo nebyl doma. Je v řídce tkaném, hrubém vlněném plášti klapou po pavlači. ...Moje národnost jim působí zřej Nevědí co počít s tím dlouhým zvláštním jménem, kam je zařadit. Lehlistan? Ne, také ne. Po slovanským sousedem, nejsme však Polsko. Rusové? Jsou naši příbuzní, ale my nejsme Rusko. je zvídavá tajemnost a bázeň před důvěřivostí, i srdečná přívětivost. „Máku Arab endkom?" Arabové? Podivno. A ty ses naučila Arabsky. - Otec a matka jsou živi. Bratr a sestra. „Jak tak dalekou cestu?" Dr. Dunlop...V roce 1919 zřídil v Bagdadě občanskou nemocnici v barácích u severního nádra ní za čtyři léta do turecké „Medžidie", které propůjčil Fejsal I. jméno Královská nemocnic nemocnicí a seznámil mě s ošetřujícími lékaři. Zvlášť srdečně mě přijal jeho zástupce, chirurg Sá´ib. „Naše ženy by velmi potřebovaly žen chirurgického léčení," řekl, když jsme osaměli. „Považují za zneuctění, mají-li se ukázat přednosti smrti před operací. Nebo nám je přivezou k operaci již umírající. Bylo by zásluž zůstala. Musela byste mít ovšem velkou trpělivost a připravit se na to, že by vám bylo z p těžko. Nesměla byste se dát odradit nevědomostí našich lidí. Ale přinesla jste s sebou lás znalost jazyka - to je velká pomoc." Dr. Dunlop byl předsedou, Sá´ib jednatelem bagdadského lékařského spolku. Pozvali mne na s konala téhož odpoledne. Tak jsem měla příležitost seznámit se s francouzskou kolegyní Pino Bagdadě před půl rokem, strávila tu první zimu. Poznala jsem zároveň bagdádské praktické i Byli mezi nimi Arabové, Turci, kurdský dermatolog, habilitovaný cařihradskou fakultou, syr několik izraelitů irackého i cizozemského původu.... Řecký lékař Stavros Anagnostides mi p mně přivedou nemocnou muslimku, dovolí mi sáhnout jí na tepnu jen přes plášť. Na jazyk a n podívat, jen když postupně zastřou průvodkyně okolní části obličeje. Když je potřebí vnitř posíláme je do nemocnice. Ale tady je také nemohou prohlédnout lékaři. Jen chaldejská řeho Terází. Už od tureckých dob jej jí tu svěřena gynekologická diagnostika i léčba. Epidemiolog major Heggs byl na zdravotním úřadě jediným přívětivým Angličanem. On zapracov Šeuketa. Mně povzbudil k tomu, abych přednášela o zdravotnictví na dívčích školách. Řekl m Universitas C a r o l i n a na mém diplomu vzbudil pochybnost o úrovni této vysoké školy. patrným predikát zakladatele. „Mohla by to být jen nějaká soukromá kolej. Dr. Dunlop sice doktor alright, přesto však zahájili prostřednictvím britských zastupitelských úřadů pátrá úrovni pražské university." Byl pátek. Sestry Teufíkovy mě pozvaly s sebou na zijáre k hrobu Abdul Kádyra. Poutní „náv s sebou pro mne plášť a závoj. ´Abá bagdádské muslimky je černý kimonový přehoz, vlněný ne Dokud není horko, je docela pohodlný. Ale jen pokud není nutno udržovat úzkostlivé zahalen muslimky, utlačované mužskou společností, musí zvláště v městě dodržovat. Pro ulici nosí p Spodní navlékají na paže tak, že zakrývá šíji, ramena a lýtka, vrchní přehazují přes hlavu natáhnou hustý obdélníkový závoj, spojený na temeni stehem. Tato „búšije" zastře městské ž učiní z ní anonymní bytost. Vidí ulici, jsouc sama neviděna. Nikdo se k ní nesmí přiblížit doprovázel sestry ke kočáru, se držel před námi na deset kroků a dorozumíval se s nimi nep V iráckém hlavním městě zůstává dosud většina obyvatel nomády i v domě. Obývací místnosti obývají jen v zimě. Začátkem května se stěhují v noci na volný vzduch, co nejvýš, t. j. na dne se zdržují v přízemí nebo ještě raději v podzemí. Sklepní serdáby mají komínové větrac jež vyúsťují ozdobným způsobem na okrajích teras. Nábytek nutně odnáší stálé přemísťování polévání dlažby. Ze všech domovních svršků jsou koberce nejtrvanlivějším druhem stěhovavéh jaře se sbalí a podzim co podzim jsou znovu připraveny k užití. ...Koberce, překrásné dílo Škoda jen, že dosud jsou často dílem obětovaných ruček dětských. Že v jejich barevné poesi životů, umučených na samém prahu tvůrčího díla. Dětí, jež tvořily a pracovaly do úmoru v l měly jen hrát... Objednala jsem z vlasti zařízení, potřebné k vybavení chirurgického ústavu. Doufala jsem, mohlo být vše na místě. I česká diplomovaná sestra by v té době už mohla za mnou přijet. Z vhodný dům. Nejnutnější zařízení pro ordinaci se objevilo u židovského lékárníka v hloubce po válce britské zdravotnické zásoby. Sanitní předměty byly napěchovány jako haraburdí v c za starou lékárnou v bagdádském bazáru. ...Ještě ani nebyla ordinace hotova a už přicházel jejich rodinní členové s žádostí o lékařskou návštěvu. „Za tu doktorku byste měli poděkova vládě," řekl Mustafovi Kámilovi Arab Ismaíl Saffár. Na zídce zborceného plotu sedí osmahlý hošík. Má na sobě rozedranou košilku. Je asi jedená nepřimhuřuje velkých černých očí, ač je v plném slunci. Jaká krásná, jemná tvář. Dívá se d se pohledu na auto, ve kterém sedí žena. Je ohleduplný, jako dobře vychovaný muslim. Utahu opasek vybledlých barev. Čeká také, až bude most znovu schůdný? Proč tady, v úpalu, a ne n Ale zabrala jsem se ve vlastní starosti a zapomněla na chlapce. Z myšlenek mně vytrhli dva pocestní. Zastavili se u vozu. Pokukovali po mně a zároveň pátravě hleděli oběma směry po cestě. Zdálo se už pravděpodobné, že sáhnou aspoň po kabelce, která ležela volně na sedadl že seskakuje s plotu dětská postavička a ukazuje k mostu. Neodolatelný pohyb je vybízí k c se dávají do kroku. Hošík stojí ještě chvíli na cestě a dívá se za nimi. „Takoví - nemají ´edhom." Prohodil, jen napolo obrácen ke mně. Zas se vrátil k plotu a usedl na hromadu ztv Za půl hodiny přišel řidič. Rozhovořili se. Muž s dítětem? Ne, dva dospělí. „Jakou práci d velký malého. „Teď jsem bez zaměstnání." „Přišel jsi o ně?" „Ano. Není práce. Dělal jsem z ani to není." Trnu. Pracoval za jeden a půl naší koruny denní mzdy. „Čím je tvůj otec?" „N matka?" „Mrtva." „Zlá doba." Pokyvuje šofér, hledě do země. „Šugl mákuš. Není práce." Chla číst, ani psát. Vychovala ho bída a bolest. A jaký je to velký člověk, toto malé dítě. Jak skrývá jeho zašlá, kaliková košilka. Gentle-man, jemný muž, si říkají bezvadně oblečení, k organisaci práce v jeho vlasti a starost o veřejné blaho. Ale k jak vysoké úrovni pojmu „g takováto výše zdejších prostých gentlemanů. Po návratu z mé první návštěvy v a´zamijské koleji jsem našla doma lístek od profesora Ezz následníka trůnu Gázího. Mluvil s ním o mně. Před chvílí mi ve spěchu zašel oznámit, že si přeje poznat. A to hned zítra. Ezzedýn píše: Jeďte drožkou ke královskému úřednímu paláci na Rustem Hajdar bega. Ten Vás uvede... Ministerský předseda Jasín Paša mne okamžitě uvedl e l á l e t e l m e l i k ho oslovují po arabsku. Zdvihl se z pohovky a šel mi vstříc, obl způsobu. Vítal mne s prostou srdečností. Pokynul mi na místo vedle sebe. Jásín paša se za v Evropě zdržel deset dní v Československu. Zaujalo ho. Budila jeho pozornost pokročilost Král naslouchal našemu rozhovoru a co chvíli se obracel k pašovi s poznámkou o mé arabštin mne vyptávat na vyučování tomuto jazyku u nás. „Jen na universitě. Klasická arabština . Je váš učitel nikdy nebyl v Arabii? Nu, může z vás mít radost. Ze všech cizinců, kolik jsem j jediný Francouz vyslovoval tak dobře jako vy. Ten snad mluvil ještě lépe, ale on strávil d Syrii a vy jste ze země, kde není Arabů." Po černé kávě a asi půl hodinovém rozhovoru jsem se srdečně z vašeho příchodu do Iráku," řekl král při loučení. „Doufáme, že tu zůstanete t to přejeme." Koncem května mne zavolali poprvé k porodu, do hloubi uliček muslimské čtvrti. ...Ohlížím za rodičkou. V nejzazším rohu dvorku se choulí do plášťů v jediném chumlu skupina žen. Na rodičce mi ukazují na svůj střed. Mladá žena tam opírá hlavu o ramena družky, jíž spočívá jejími zády, v podřepu, koná jakási stařena úkol porodní asistentky. Na mou prosbu pospíši rozdělat oheň. Dcerušky rodící matky. Do pocínovaného kotlíku daly vodu, shánějí úzkohrdlé už mi nalévají na ruce, myji se. Slyším, jak ženy nutí rodičku napít se z misky, ve které z Hedžazu. Mé drhnutí rukou způsobilo podiv. Zbytečně důkladné, zbytečně dlouhé. Náhodou o zbytečné. Než jsem mohla rodičku vyšetřit, byla tu růžová holčička. Babička ji zachytila d matčiným šatem a přítomné ženy ji přivítaly zpěvavým hlaholem. Co mne udivilo nejvíc - div Tvrdily, že jsem přinesla štěstí. „Nefesič tajjib." Dobrý dech máš. Koncem léta jsem prohlížela opět domy, nabízené k pronájmu. Hledala jsem budovu, vhodnou p pro operační sál s příslušenstvím a hlavně: dům, který by měl také místnosti k ošetřování nemocných. ...Ostatně už nebudu sama. Druhého října dojela za mnou do Bagdadu česká diplom Tobolářová. Po úřední kontrole vydal bagdadský Zdravotní úřad povolení k zahájení provozu. Č e s k o s chirurgický dispenzář, m u s t a u s a f č e c h o s l o v a k , byl uveden v život. Práce přibývalo. Snažila jsem se získat ještě druhého lékaře nebo lékařku z Československa nebyl dosud hotov s odbornou přípravou, jiné odradilo jazykové studium. Měla jsem ráda naše mnohonárodní iracké pacientky. Arabky, Peršanky, Kurdky a Indky, vesmě jmény Paprsku, Perly, věnce a Květu, Korun a Krásy. A vedle nich jména značící přátelství, ušlechtilost a dobrotu. Biblická jména křesťanek a Izraelitek zpestřují Broskve a Jablka, Vítězství. Líčily své svízele se svérázným půvabem, malebnými slovy. Stezky i nářek mísily žehráním. „Ať žijete tisíc let. Nechť je klidný váš spánek. Ať jsme já obětí za vás. - Bůh Dej ti zdraví, zachovejž tvé rodiče. Uchovej ti bratra", říkávaly při vyjadřování díků. Zm o mrtvých, připojily: „Kéž jsou vám přidána léta jemu ubraná." Byly-li nuceny mluvit např. neopomněly dodat : „Růžovou vodu na tvé tváře." Jednou k večeru přišla matka pacienta Achmeda se žádostí, abychom jí dovolili „vykouřit" m které byl ráno její syn operován. Její Achmed, dospělý muž, se tak bál elektrokoagulace, ž odpoledne, po návratu domů chvěje srdce. Proto Umm Achmed přinesla s sebou na kovovém podn žhavého dřevěného uhlí. Dostala ovšem se vší ochotou žádané dovolení. Posypala řeřavé ohar otrubami. S doutnající „obětinou" pak obcházela koagulační přístroj i operační lehátko a o zaříkávací formuli:... „Andělé dobří, ten kouř je pro vás. Neškoďte nám, ni my budeme škod je váš, náš syn patří nám." ...Irák býval domovem magie. Většina jeho lidových zvyků nekoř nýbrž tkví hluboce v dobách předislámských. I mladá Kurdka, která léčí u nás svou obrnu, j že jí způsobili nemoc zlí duchové. Proto neopomíjí žádný z osvědčených prostředků k jejich Denně si dává přinášet nové výpisky z koránu. Ne ke čtení, neumí číst. Zašijí jí je do kou kůže a připevňují tak, aby se dotýkaly těla. Na obou pažích má už nad lokty po řemínku s k amuletovým. Řada větších a menších pouzdérek visí na šňůrce na krku. Celý věnec čerstvých zašitých v surovém hedvábí, chová na hlavě pod hedvábným šátkem, stočeným v turban. Předčí dodává verše, ujistil rodinu, že nemoc určitě způsobil džinn. Vnikl do těla a usadil se v navštívil několikrát nemocnou. Pomodlil se při té příležitosti také nad panthostatem, kter bála. Nejdůležitější životní událost, zrození, obetkává mnoho pověr. V příbytcích rolníků a řeme obyčejně žíněnku rodičky na udusané zápraží uvnitř dvora. Místo posypou popelem. Příbuzné naplní dvůr....Rozhodně v žádné domácnosti, ani nejskromnější, nechybí kovové konvice a po mísy na vodu. Jsou tu uzly s čistým prádlem, uzly s výbavou novorozence. Sotva ho vykoupou mu atlasový živůtek a blyskavý pláštík a řasy mu natřou kuchlem tak, aby štěrbina oční byl řádně prodloužena. Matce vsunou pod podušku dýku proti džinům. ...Sedm dní trvají největší dávají rodičce pít jen převařenou vodu a chrání ji i dítě amulety před neviditelným nebezp jim uškodit d e c h i o č i příchozích. Zvlášť nebezpeční jsou lidé naříkaví a uplakaní, a vzdychají obdivem. Snadno uhranou modroocí a „znamenaní", osoby s mezerou mezi prostředním ploskonozí. ...Ale bagdádský novorozenec se nebrání jen trpně doma proti uhranutí. Hned pr života jsou zasvěceny výpravám do města. Musí spatřit svět, nemá-li ho v něm později nic z Ukáží mu aspoň čtyři části města - Bagdad má tři a sedmdesát městských čtvrtí. Začnou hist Mejdanu. Stojí před arsenálem, zbytkem z paláce chalífy Ma´múna, syna Hárún-ar-Rašídova. O dělo, třikrát vsunou hlavu novorozence do třistaletého jícnu, spoutaného řetězy. Potom sej Tigridu, aby spatřil nový občan jeho šedozelenavý proud. Druhý den ho zanesou do čtvrti ko mu tříslovinou čelo a bradičku. Třetího dne vede cesta k barvířům. Stopy rozmanitých barev kabátku. Ostatně je záhodno, nakouknout s ním i do trhu a do vládní budovy. Zejména jaro a léto je v Iráku těžkou zkouškou pro nemluvně a batole. V Bagdadě umírá každ během prvního roku života. Nejsou to výlučně děti zanedbané, jejichž okolí věnuje víc pozo kouzlům než čistotě a vhodné výživě. Umírají i krásné děti velmi pečlivých matek. Královna C h u z e j m a, manželka Fejsala I., sedávala o svých přijímacích dnech beze slo sametovém křesle v přijímací síni „Červeného paláce". ...Gertruda Bellová a jiné Angličank dvorských způsobů, se vynasnažily sice, naučit Bagdaďanky, jak se mají klanět královně - a naškrobená forma dát hřejivou náplň lidským vztahům? Ostatně i tyto pěkně oblečené Iračank tak přirozené, jako jejich sestry v prostých hrubých pláštích a bavlněných šatech. Klanět si zpola sedneš, jim je k smíchu. Ne, na tu komedii nenaletí. Zdraví vesměs navyklým starý zdejším, občanským způsobem. Ale i královna Chuzejma je v soukromém životě prostá, přiroze Vytrpěla hodně ve svém životě a možná, že neshledává valným pokrokem v osobním štěstí být první mezi iráckými ženami. Vždyť země přijala krále - přistěhovalce nevraživě. ...Sedíme rohovém pokoji. ...Zavolali mne na radu osobního lékaře královské rodiny, dr. Sindersona, sestře. ...Dívka s děravou punčochou přišla odhánět mouchy s čajového stolku. Před chvílí královská paní, že přinesla kávu bosa. „Není ti hanba?" dodala při pohledu na osmahlé nohy shledává asi naprosto zbytečným trápením, nosit v tomto horku ještě dlouhé punčochy. Krok koní v uličce Řeholnic vyvolal Mahdyho před dům. „Čeká na tě host, chátún". ...Po pav neklidně, hlavu skloněnou, známá postava. Profesor Ezzeddýn. Co to? Co se mu stalo? Vypadá neobvykle. „Umm Kajs, profesore?" „Díky, díky. Umm Kajs je zdráva, i Kajs a Ma´an. Ale... rozrušen, že ztratil nadobro svou výmluvnost. „Narodila se nám dcera." „Jaká radost, Ezzed by radost. Přáli si dceru. Abú Kajs jí dávno před narozením připravil jméno: Ríme. „Bílá g „Co se stalo? Není snad zdráva?" Byla by, ale přišla na svět s úplným rozštěpem horní čeli Otec se tak zhrozil znetvořené tvářičky, že ztratil rozvahu. Neměla by se hned utopit v Ti v ohromení porodní asistentky. „První etapu operativní rekonstrukce můžeme podniknout hned Ríme bude moci sát a bude vyhlížet jako jiné děti." „Kdy?" „Přineste ji zítra. Patro se sp Byla jsem ráda, že jsem neměla zbytečně poruce všechny nástroje, potřebné k plastickým ope Odešel uklidněn. Druhého dne přinesli Ríme. Udělali jsme před operací snímek. Když jí přin k odstranění stehů, usmívali se už oba, otec i matka. Bylo to hezounké děvčátko. Prospíval před začátkem jara mě požádali rodiče, abych na ni přenesla z matky ochranný kožní vštěp p bouli. Nač čekat, až se nakazí a zhyzdí ji znovu leishmaniosa? Dost na tom, že poznamenala Kajse. Tomu se vyvinula na hrotu a hřbetu nosu. Změnila kůži nosu v jedinou plošnou jizvu. se právě ochránit bagdadské novorozence proti nákaze transplantační cestou. Skutečně se po z matky, která prodělal bagdadskou bouli po svém přistěhování do Bagdadu, Ríme na jaře ani nenakazila. Pevná ruka spočinula na mé. Má na malíku prsten, jehož kámen mi býval obrazem milovaného k luk a lesů, sytá hněď čerstvě zoraných polí, zlato jihočeských slunných dní. Symbol, který zasnoubení s potomkem veronských Garibaldovců. Místo něho se ocitl na mé dlani křehký ovál broušený rukou dávného brusiče, nošený možná v prstenu, možná v jiném šperku neznámou ženo zalidněné, kvetoucí planině Šinar, v sumerském edenu. 19. června 1927 jsem se provdala. By naše nemocné všední den. Od rána plnili dvůr s naléhavými dotazy. Potřebovali ještě vyšetř jasno v tolika věcech před mým odjezdem, stanoveným na následující ráno. Čekajících bylo d deset hodin, kdy francouzská spisovatelka, naše sousedka, poslala lístek s dotazem, bylo-l aby mě přišla pomoci strojit? Oh, oh, místo podobných slavnostních starostí jsem musela hl hodiny, která ještě zbývala do obřadu, byly uspokojeny stesky mých pacientů. Věděli jen o a věděli, že zítra odjíždím. Do Evropy, na tři měsíce. Československý dispenzář musel na t činnost. V pondělí časně ráno vyjíždí z Bagdadu automobilový konvoj směrem na Damašek. Jaké to oči hledí? Teskné, žaluplné oči. Žena v červenobílém pruhovaném plášti, pod žíněným chránítkem zdviženým k čelu, se mne nestrhuje pohled. Proč právě ona mne vyprovází?... „Je mi ještě p se, když k nám přicházívala v posledních týdnech. Je to chudá Izraelitka. Muž jí hrozí, že rozvést, nebude-li mít dětí. Na můj pozdrav a úsměv odpověděla se smutnou ztrnulostí. Bezm se na mne dál dívá, očí nestrhuje. Je mi hořko. Což jsem neudělala vše, co bylo v mé moci? ještě teď mohla přispět. Ke všemu mi její žalný pohled drásá srdce pod druhou, mnohem horš podezření, že v severní části nechávám bez pomoci Umm ´Ali, Matku beze jména, jednu z žen, městě nejdražších. A měla jsem donedávna možnost ji zachránit. Odmítla i vyšetření, což po která se ustavičně stará o všechny druhé v domě, pro sebe nechtěla přijmout, co bylo nutné zakrátko pozdě. Stydí se. Ukáže se aspoň planou má obava z rakoviny? Smutné oči mladé žido stejně navždy trápily, kdyby nebyla po mém návratu na podzim nepřišla s pokojnou tváří, v A koncem zimy se jí narodil syn. Manželství bylo zachráněno. Zato mi nikdy nebylo tíže, ne umírala rakovinou matka, která pozbyla svého jména Umm ´Ali ... V červnu 1927 jsem vzala s sebou pro Národní museum sbírku pouštních rostlin a krabici růz hlavně brouků a motýlů. Na egyptských hranicích vidí celníci v každém cestujícím možného p nebo hašíše. Hmyz může představovat škůdce, který vnese do země nebezpečný mor. Sotva nahm ruka, že z tlusté knihy trčí zvláštní kořen, hodila vítězoslavně kufr na druhou stranu cel představenému. Dopadl otevřený doprostřed místnosti, a s třeskem se z něho sypalo víko i o krabice, kterou jsem předtím tak úzkostlivě ošetřovala. Co bylo platno, že přednosta uznal nezávadné? Z entomologické sbírky zbyly jen samé krovky a křídla. Rostliny nevypadaly o mn nebyl museální dar. Smetí a ostuda. Do Rustemie, kde předtím nebylo endemické kožní leishmaniosy, se přistěhovalo děvčátko s r leishmaniosním vředem. Naskytla se příležitost prokázat přirozený způsob přenosu. Vzácná p pro naše badatele, řekla jsem si, a začali jsme pečlivě sbírat, zalévat a posílat s důklad muchničky z blízkého i vzdáleného okolí dítěte, jež se mohlo stát zdrojem nákazy. „V Paříž iracký materiál," napsal nám sice doc. Drbohlav, ale sám ho nadobro pohřbil. Marně jsem se potvrzení zásilek a na výsledek vyšetřování zaslaných flebotomů. O půlnoci 27. července mne zavolali k umírajícímu synáčkovi arabského lékaře z Hilly. Při mnou projela zvláštní jemná bolest. Ohlašuje se už snad mé vlastní dítě? ...Ale snad budu dne splnit své povinnosti. ...Jenže dr. Anagnostides nepochopil. Přišel mne naopak přemluv s ním podívala aspoň k jednomu nemocnému. ...Ne nic nechápe. Nač o tom mluvit. Docela jako také netuší, že co nevidět mohu mít dítě. Ostatně jsem ještě před dvěma měsíci jezdila na mé rozměry nápadné. ...Sestra Maryša...Dostála vzorně svému úkolu. Svěřujíc se jí, byla js se mi dostane stejně spolehlivé chirurgické čistoty, s jakou jednáme s nemocným na operačn jedenácté už koupala prvního Čechoslováka, narozeného v Bagdadě. Neboť můj muž splnil podm jsem uzavírala sňatek: stal se československým občanem. ...Chlapec byl zdráv a čilý. ...Př se živil mateřským mlékem, v prvních týdnech vůbec nepřibýval. Narodil se 28. července - u bagdadského léta. V „chladném" serdábu, kde trávil první dny svého života, bylo 50°C. Venk vysokými vzdušnými okny, bylo 52°C. Zaplakal-li, posílávaly mne nemocné k němu. „Džáhil ji Byly ochotny samy čekat, nepokládaly za správné, že pokračuji v práci. ...V polovině březn co rok těžkou trávicí poruchou. Byla v prvním roce tak zlá, že katastrofa se již zdála tém „To bude zvláštní, doktorko, nepodaří-li se vám zachránit vlastní dítě..., " říkal Harold „Alláh ti dej syna, který bude žít". Je třeba prodlít v zemích kolem Perského zálivu, aby všechen obsah tohoto přání arabských matek. Československý dispenzář se na podzim 1929 přestěhoval na jiné místo v ústřední bagdádské Maryša se právě vrátila z Čech po dovolené, strávené doma. A s ní přijela moje matka. Anně bylo tehdy šedesát tři roků. Měla v Praze dvě vnučky, Věru a Olgu, Radbor však byl jejím p Zatoužila a vypravila se za ním. ...A následující zimy, právě když se rozsvítily minarety 26. ledna 1930, se jí narodila bagdádská vnučka. Dostala podle přání svého otce jméno Drah Di Lotti toužil po dceři, a žádné české jméno se mu nezdálo tak jako toto vystihovat skute ta malá bytůstka „dvakrát milá". Jelikož jsem chtěla doplnit entomologické sbírky našeho Národního musea také materiálem ze oblastí, rozhodli jsme se i my onoho léta pro cestu do Kurdistanu. Z Bagdadu jsme vyjeli 6 volantu můj muž, vedle něho arménský řidič Mušejch. Mezi blatníky jsou na stupátcích upevn včetně stanu a tábořících potřeb. ...Na horském svahu se objevuje vodní nádrž: železniční g á n s k á. Tady nám kyne odpočinek. Je tu noclehárna. ...Jednoduchý domek, a jakým přepy pustině. ...Veliká úleva, jedete-li s tříletým a pětiměsíčním dítětem. Pálí venku polední stínu otevřené verandy 45°C.... I my pokračujeme po jednodenním odpočinku v Kerkuku v další cestě na Erbíl. V jednom z jej příbytků mě přijímá štíhlá žena v černém a temně modrém národním kroji. ...K venkovskému p bratra je ještě tucet kilometrů po rozpálené prašné rovině. My jsme tam dojeli za dokonalé nejmladšího člena rodiny. Drahomila má hlad. Na zasklené verandě harému obklopilo půl tuct děcko. Hned poslaly do ovčince nadojit mléka. ...Dívky i kulaťoučká vlídná hlavní „chůva" maličké určitě chybí ke spokojenosti kolébka. Netrvalo dlouho a přinesly odkudsi z domácíh důležitou harémovou součást. Lehounká hračka z dřevěných dýh. Několik párů oblých paží naj dokázat, že dovedou uklidnit nemluvně rychleji než Evropanka v bílých plátěných jezdeckých Kolébkou se nepodařilo malou osůbku oklamat. Energicky se domáhá jídla. Čas oběda dávno mi bílých plachetkách se navzájem poradily. Rozhodnutí je jednomyslné, jen já mu nerozumím. C činu. Čtvero rukou rozprostřelo plátěnou plachtu. Položily na ní dítě, úplně je do ní zavi rozkyvy rozhoupaly vzpírající se balíček. Ubohá Drahomila. Ubohá nemluvňata, která tímto p zbavena hlasu. Kolikrát tímto prostředkem pomáhaly členky této domácnosti bezděky hubit dr Hluboká sedla otvírají výhled na další hřebeny. Přímo před námi leží pohoří Safín dag. Od odstínů se malebně odlišuje hora Saryk, „Červená". Pod ní leží náš cíl, vesnice Šakláva. D ní v poledním horku. A je nám najednou, jako bychom se ocitli na jiném světě : vůz zastavi potůčku. Nedaleko kyne chlad košatých stromů... Choulostivá věc, volit mezi pohostinstvím sousedů. ...A mezi nepřáteli, jen plotem a několika ovocnými stromy oddělen od dolních str druhý den v Sulejmánově sadě stan. ...U něho visela mezi stromy dětská houpací síť. Kousek našla místo rozkládací kuchyňská skříňka s potřebami k vaření. ...Ve vsi jsou vedle muslim křesťané a židé. Koupila jsem od židovského měditepce baňatou zdejší konvici a tepané stří penízkovými přívěsky. Tato část ženského kurdského kroje snad vhodně doplní zlatý nosní kr a tyrkysy, který jsem s nadkotníkovými kruhy připravila pro Náprstkovo museum. Hlavně však přírodovědné sběry. Dobře, že šaklávská pošta může odesílat bedničky přímo do Prahy ...Kro nezadá v okázalosti výstroji mužů. Hlavu mají kolem stříbrného nebo zlatého dýnka obtočeno šátkem do širokého turbanu. Na spáncích jsou do něho zabrány řetízky penízkových přívěsků. živůtků a sametových kabátců, nosí široké kalhoty. Ruce mají plny zlatých náramků, i když nebo lilek, když přebírají a perou rýži, fazole nebo krájejí dyně. Začínám však s obavou v kurdských harémů. Blechy jsou nevyhnutelným příživníkem hedvábného sametového přepychu. Já sama po návratu z Kurdistanu vážně onemocněla. Marně jsem se snažila v následujících mě sil a současně dostát svým povinnostem. Přitom se tváří v tvář rostoucí světové krisi zdál čekat, až někdo z Československa bude moci pokračovat v mé lékařské práci. Korespondence s universitním promotorem zůstávala v tom směru bez odpovědi. Chtěla jsem aspoň přimět zdrav aby založil gynekologický dispensář, který by vedla lékařka. Zařízení vlastního ústavu jse předat mu k hmotnému vybavení. Zdravotní ředitelství nebylo s to, návrhu vyhovět. Na bagda fakultě vyšetřovala muslimky pro profesora ženského lékařství a porodnictví stejně jako dř oddělení masoeur Terází. „Poslyš, doktorko, vrátíš-li se domu, vezmu ženu s dětmi a pojedeme s vámi," řekl rybář Me hleděla do jeho ošlehané tváře. „Jsou u vás oranžovníky?" zeptal se poté. Po záporné odpov „Sníh?" „Každou zimu." Sklopil hlavu. Díval se na své bosé nohy v červených trepkách. „Nem žít..." V únoru 1932 přijela má sestra Milada do Bagdadu. V březnu jsme se vraceli přes Egypt, Řec společně s ní a dětmi domů do Čech. Cestu od Tigridu k západní poušti přehlíží Agarguf. Žá neunikne. Jsou proň mizivými body, on pro ně stohem nebo balvanem. Omšelý zikkurat. První zdraví krátké dny těch, kdo se blíží nynějšímu hlavnímu městu starobylé „Země řek". Za ním svinovala, mizí očím vyprahlá, pouštní pláň. MUDr. Vlasta Kálalová-Di Lotti neopouštěla své dlouholeté působiště v iráckém Bagdádu z os pohledu zcela spokojena, neboť se jí nepodařilo naplnit úplně vše, co si předsevzala. Obje však lze říci, že dokázala, a to především nezměrným osobním úsilím, maximum možného. Díky a houževnatosti, nadprůměrnému jazykovému nadání a cílevědomosti vybudovala v Bagdádu veli prosperující nemocnici. Zachránila v Iráku životy mnoha lidem, zejména ženám, ale nepodaři odchodu zajistit další činnost nemocnice, protože se nenašel následovník, který by v její Vážná choroba MUDr. Vlasty Kálalové-Di Lotti předčasně ukončila její působení v Orientu. I návratu do vlasti byla dlouhodobě upoutána na lůžko, nepřestávala vědecky pracovat a v dob její rukopis vzpomínek, který nebyl dosud kompletně publikován. Do jejího života později tragicky zasáhla druhá světová válka, která ji 8. května 1945 při i obě děti. Silná osobnost Vlasty Kálalové-Di Lotti překonala i tuto nejhorší životní zkuš výjimečná žena neobyčejného osudu nepřestávala pracovat a starat se o druhé až do své smrt 1971. V roce 1967 byla MUDr. Vlastě Kálalové-Di Lotti udělena medaile Jana Evangelisty Purkyně z zásluhy o rozšíření poznatků československého lékařství v zahraničí a v roce 1992 byl této dnešních dnů stále nedoceněné české lékařce udělen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryk zásluhy o demokracii a lidská práva. MUDr. Vlasta Kálalová pocházela z Bernartic u Tábora. Narodila se 26. 10. 1896. V roce 192 s vynikajícími výsledky na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializovala se ženu tehdy revolučním - chirurgii. V říjnu roku 1924 odjela do Cařihradu, kde získávala pr fakultě a klinikách. Věnovala se zde hlavně gynekologii,oboru, jehož znalost považovala pr působení za nezbytnou. Během pobytu v tureckém hlavním městě se kromě získávání medicínský věnovala hlavě zdokonalování svých jazykových znalostí. Ještě za studií medicíny se zaměři orientálních jazyků a kromě světových jazyků ovládala i arabštinu, perštinu a turečtinu. MUDr. Vlasta Kálalová usilovala o to, získat do svého dispenzáře ještě druhého lékaře a po následovníka. Nikdo z jejích československých kolegů však neprojevil o práci v Bagdádu záj Tato infekční choroba známá jako tzv. bagdádská boule postihla tehdy téměř každého tamního způsobovala výrazné jizvy, které v oblasti obličeje mnohdy způsobovaly jeho deformaci. Srv. Bartošová, K., Turková, M.: První kroky na cestě za snem - československou nemocnicí města, roč. 2003, č. 11, s. 86-103. Rukopis vzpomínek s. 155 -157 Irácký král Fajsal I. vládl v letech 1921-1933. Rukopis vzpomínek s. 163 -164. Rukopis vzpomínek s. 164 -165. Rukopis vzpomínek s. 175. Rukopis vzpomínek s. 178. Rukopis vzpomínek s. 181. Rukopis vzpomínek s. 184. Rukopis vzpomínek s. 204-205. Rukopis vzpomínek s. 211-213. Rukopis vzpomínek s. 215-216. Rukopis vzpomínek s. 220-221. Rukopis vzpomínek s. 224. Rukopis vzpomínek s. 232. Rukopis vzpomínek s. 233. Tzn. matka Achmeda. Rukopis vzpomínek s. 260-261. Rukopis vzpomínek s. 264-266. Rukopis vzpomínek s. 268. V roce 1921 bylo vyhlášeno irácké království pod britským protektorátem. Do čela domácí vl Velká Británie hedžázského knížete emíra Fajsala. Rukopis vzpomínek s. 291-292. Bagdádský sluha MUDr. Vlasty Kálalové. Umm Kajs a Abú Kajs znamená otec a matka Kajse. Rukopis vzpomínek s. 296-297. Rukopis vzpomínek s. 304. Rukopis vzpomínek s. 306. Tj. do Československa, kam MUDr. Vlasta Kálalová odjela se svým manželem v roce 1927 na sv Rukopis vzpomínek s. 308. Rukopis vzpomínek s. 309. Rukopis vzpomínek s. 312 - 316. Srv. Bartošová, K., Turková, M.: Vzpomínka na cestu z Čech do Bagdádu, Lidé města, roč. 20 105-112. Rukopis vzpomínek s. 324-325. Rukopis vzpomínek s. 326-328. Rukopis vzpomínek s. 331-332. Rukopis vzpomínek s. 334-340. Rukopis vzpomínek s. 363. Rukopis vzpomínek s. 364. Rukopis vzpomínek s. 364. Miloslava Turková [ URL "LM-405.html "] Kateřina Bartošová [ URL "LM-98.html "]