Martin Kuna (ed.): NEDESTRUKTIVNÍ ARCHEOLOGIE. Teorie, metody a cíle ****************************************************************************************** * Václav Matoušek ****************************************************************************************** Martin Kuna (edit.): Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Academia, Praha 20 S menším zpožděním oproti původnímu plánu vydalo nakladatelství Academia objemné a ambició kolektivu vedeného Martinem Kunou. Kniha v jistém smyslu završuje více než 10 let práce Pr oddělení Archeologického ústavu AV ČR v Praze, jehož je Kuna od počátku vedoucím. Publikac dvanácti základních oddílů. V úvodním oddílu Nedestruktivní terénní postupy v archeologii Kuna snaží definovat pojem nedestruktivní archeologie, charakterizuje předmět jejího zájmu V oddílu Dynamika povrchu krajiny v holocénu (s. 31-48) se D. Dreslerová zabývá základními procesy holocenního vývoje: působením proudění větru, tekoucí vody a pedologickými procesy je autorem obsáhlého oddílu Letecká archeologie a dálkový průzkum (s. 49-115). Charakteriz letecká archeologie a dálkový průzkum Země a formuluje předmět a cíle výzkumu. Podrobně se oboru, charakterizuje jeho současný stav se zvláštním zřetelem na situaci v ČR. Podrobně s technickému vybavení, metodice a principům studia a na závěr připojuje příklady leteckého a Anglie. R. Křivánek zpracoval oddíl Geofyzikální metody (s. 117-183). Definuje pojem geo historií výzkumu a metodikou studia jednotlivých základních druhů archeologických pramenů. je spolu s M. Kunou i autorem dalšího krátkého oddílu Průzkum detektory kovů (s. 185-193). Geochemie v archeologii (s. 195-235) napsal se zjevně vysokou erudicí externí spolupracovn Kuna a M. Tomášek zpracovali oddíl Povrchový výzkum reliéfních tvarů (s. 237-296). Po úvod metodické partii se zabývají základními typy reliéfních tvarů: relikty ohrazení, mohylníků sídel, středověkých plužin, relikty těžby nerostných surovin, pozůstatky vojenských táborů pozemních komunikací. Oddíl uzavírají stručné příklady projektů studia reliéfních u nás i Následuje krátký oddíl Geobotanická indikace v archeologii (s. 297-303) externích autorů J Pracha. Obsáhlý je naopak následující oddíl Povrchový sběr (s. 305-352) M. Kuna. Teoretick je opět doplněno řadou příkladů z našeho území i ze zahraničí. J. Beneš, P. Hrubý a M. Kun oddíl Vyhledávání a vzorkování vrstev (s. 353-378), v němž popisují a na řadě příkladů vys podpovrchových mikrosondáží na různých druzích nalezišť. Následující obsáhlý oddíl Práce s daty (s. 379-443) zpracoval M. Kuna. Zabývá se zde nejprve využitím kartografických pramen metodikou zaměřování terénních objektů a zpracováním terénních poznatků pomocí výpočetní t napsal i závěrečný oddíl Prostorová archeologie (s. 445-490), v němž hodnotí přínos prosto pro poznání zaniklých lidských aktivit. Již v úvodu jsem uvedl, že Nedestruktivní archeologie je dílo ambiciózní a je třeba dodat, naší odborné archeologické literatury je počinem zcela ojedinělým. Jako takové si nepochyb zvýšenou pozornost, je však velmi pravděpodobné, že vyvolá i četné diskuse. Bezvýhradně kl hodnotit obecný metodický přínos publikace. Více než dvě stovky let trvající vývoj archeol na našem území přinesl nemalé množství vynikajících výsledků. Nemůžeme však přehlédnout, ž teoretické a metodické úsilí se soustřeďovalo dosud především na fázi interpretace. Archeo oborem výsostně terénním. Nedestruktivní archeologie kolektivu vedeného Martinem Kunou je souhrnné zpracování jedné části základní etapy terénního výzkumu. Je-li obecný záměr recen než chvályhodný, o jejích dílčích prvcích již lze vést polemiku. Diskutabilní je již vymezení předmětu zájmu a jeho charakteristika. Kniha se zabývá v pods etapou terénního výzkumu - vyhledáváním a dokumentací archeologických nalezišť, jinými slo prospekcí. Název nedestruktivní archeologie je poněkud zavádějící. Reflektuje vývoj naší a posledních desetiletích, která byla zvláště v 70. a 80. letech 20. století významně poznam ekonomickým úpadkem. V důsledku nedostatku financí byl postupně utlumován i archeologický Především jeho terénní etapa založená do té doby především na strategii dlouhotrvajících v odkryvů vytipovaných charakteristických nalezišť typu Dolní Věstonice (paleolit), Bylany u (neolit), Závist u Zbraslavi (doba laténská) či Sezimovo Ústí (vrcholný středověk) atd. Po podstatná část profesionální archeologické komunity začala věnovat finančně výnosné komerč a systematický terénní výzkum v akademickém slova smyslu v podstatě zcela zanikl. Na aktuá reagovala část badatelů (zvláště E. Neustupný a M. Kuna) tezí o nutnosti změny strategie t - namísto dlouhotrvajících náročných projektů je třeba nyní přeorientovat studium na systé množství drobných, krátkodobých sond. V souvislosti s tím byla formulována i teorie o nutn archeologickým pramenným fondem. Bylo zdůrazňováno, že tradiční archeologický výzkum je sv destruktivní - nenávratně ničí velké množství archeologických pramenů (kromě uvedených bad významným zastáncem teze o destruktivnosti archeologického terénního výzkumu také S. Vencl pěstovat předevšímnedestruktivní výzkum, který zasahuje do terénních situací pouze zcela m Uvedené proklamace však zamlčují, že nedestruktivní terénní výzkum (prospekce) je pouze nu následného destruktivního výzkumu (archeologických odkryvů), bez něhož ztrácí smysl. Je pr před tím, aby Nedestruktivní archeologie budila dojem byť jen relativní samostatnosti této archeologického studia. Ani pod dojmem četby téměř pěti set stran recenzované publikace by zapomenout, že podstatou a základní částí archeologického studia jsou archeologické odkryv změnit nic: ani aktuální, pejorativní označení destruktivní archeologie. Diskusi lze vést i o obsahu nedestruktivní archeologie/prospekce. Kolektiv Martina Kuny se soustřeďuje na období holocénu. Je to pochopitelné, neboť kulturní procesy probíhající v h v krajině poměrně hodně relativně nápadných stop. Je však nepřípustné zužovat studium jaké krajiny pouze na sledování stop pravěkých a historických zemědělských společností. Předcho vývoj není možné ignorovat jen proto, že vyžaduje odlišnou metodiku terénní i následné lab Chronologickou nevyváženost považuji za největší nedostatek recenzované publikace. Hodnotu knihy Nedestruktivní archeologie bohužel snižuje i tématická nevyváženost. Domnívá charakteristika přírodního vývoje, byť jen v holocénu, si zasluhuje podstatně větší rozsah litovat, že na koncepci a formulaci textu této kapitoly se nepodílel žádný přírodovědec. N mnoho místa je věnováno letecké archeologii a povrchovým sběrům. Tím spíše, že obě témata a Kunou vícekrát obšírně zpracována monografickou formou. Překvapivě málo místa naopak věn důležité a citlivé problematice detektoru kovů a problematice geobotaniky. V souvislosti s indikátory se nabízí otázka, proč nebyl ke spolupráci přizván např. neobyčejně zkušený pří Sádlo, ostatně badatelům z okruhu oddělení Prostorové archeologie velmi blízký? Zbytečně j i tématika geochemie, srozumitelná jen úzkému okruhu specialistů. Okřídlené úsloví méně je by bylo možné vztáhnout i na předposlední kapitolu Práce s prostorovými daty. Kuna v ní ne ovlivnění tradicí procesuální archeologie - zvláště její okouzlení výpočetní technikou. Kniha jako celek také zpochybňuje jednu ze základních tezí změny strategie archeologického k větší efektivitě bádání. Více než přesvědčivě ukazuje, že nedestruktivní archeologie/pro mimořádně rozvětvený a organizačně, technicky a v neposlední řadě i finančně náročný. Jeho ze sledu následujících etap archeologického výzkumu se proto jeví jako kontraproduktivní. naopak bylo zdůraznění nutnosti jeho důsledného provázání prvotní etapy terénní práce se v kroky archeologického studia. Výše uvedené polemické poznámky však nikterak nesnižují význam díla jako celku. Naopak, ka počin, který významně překročí tradiční a konformní hranice, musí s diskusí a polemikou po že autoři si jsou novátorství svého díla plně vědomi, svědčí nejen obsah, ale i forma knih doplňuje mimořádně obsáhlý soupis odborné literatury (s. 491-524), neméně obsáhlý anglický 525-546) a bohaté ilustrace v textu doplňuje 40 barevných tabulek na křídě, v moderní česk produkci až nebývalý luxus. Na závěr proto nezbývá než ambicióznímu dílu popřát čtenářskou dostatek energie k další práci. Václav Matoušek [ URL "LM-253.html "]