Petr Skalník (ed.): DOLNÍ ROVEŇ. Poločas výzkumu ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Petr Skalník (edit.): Dolní Roveň. Poločas výzkumu (Sborník vědeckých prací Univerzity Par supplement 8), Pardubice 2004 Je obecně známou skutečností, že dosavadní existence sociální antropologie v České republi značné míry omezena na kabinetní bádání a/nebo na „oživování" dřívějších etnografických vý i mimo ni. Vlastní terénní práce přitom téměř absentuje s nečetnými výjimkami typu projekt Kabele, J. Kandert) či výzkumu romských komunit (M. Jakoubek). Tím spíše by měl být přivít koncipovaný projekt antropologické re-studie Dolní Rovně na Pardubicku, někdejší rurální č komunity, jež byla díky politické podpoře rodáka F. Udržala v období před druhou světovou vesnicí" a která se za vlády komunistického režimu propadla do „šeré průměrnosti" proděleč pracovní migrace do měst. Projekt je realizován na Univerzitě Pardubice, kde zároveň slouž studentů, a jeho garanty jsou P. Skalník, B. Šalanda a J. Šubrt; vedle agrárně-sociologick (Karel Galla: Dolní Roveň. Sociologický obraz české vesnice. SPBV, Praha 1939), na níž nav vědomě (viz např. s. 8, 15, 35-36, 180), se přitom snaží i o etablování antropologických k studií, jež ve středoevropském prostoru stále citelně postrádáme. Vůči samotnému projektu však lze zároveň mít i významné výtky; omezím se jen na jednu z ni problematická - byťsi „modernizační" - „návaznost" na Gallovu studii. Skutečnost, že tento proslul jako normalizátor Filosofické fakulty UK, přitom v dané situaci nepadá tolik na vá Černý: Paměti III. 1945-1972. Atlantis, Brno 1992, s. 628-629; Josef Hanzal: Cesty české h 1945-1989. Karolinum, Praha 1999, s. 167, 196); lidské a morální selhání ještě nemusí znam nedostatečnost, a emigrační zkušenost P. Skalníka, prchajícího právě před „Gallovým" režim k jeho náležitému zhodnocení. Potíž je v jiné věci - mám totiž za to, že K. Galla nebyl do se projevilo právě v případě jeho výzkumu Dolní Rovně; ukážu to na dvou příkladech. Galla na modernizaci vesnice, na aplikaci soudobých agrotechnických i obchodních poznatků, škols družstev atd., přičemž toto povznesení východočeské obce dával do souvislosti především s agrárních politiků bratří Udržalů (např. K. Galla, o.c., s. 342- 344), pro který si ostatn rodiště vybral pro výzkum. Potíž je však v tom, že zde (na rozdíl kupř. od F. Kutnara) ned politickou propagandu agrární strany, včetně její podpory historického a společenskovědníh skutečného stavu; jinak řečeno, že této sebechvále a skryté agitaci nadobro podlehl, stejn desetiletí později normalizaci. Druhým problémem je, že Galla zřejmě nedokázal rozpoznat skrytou, záměrně nevyřčenou sektá dependency Dolní Rovně. Ve své knize sice kratičce popisoval i místní religiozitu (ibid., avšak netušil, že ještě o sto let dříve byla většina obce sektářská a i pak přijala povole vnějškově, či naopak emigrovala na Balkán (cf. Josef Dobiáš: „Dějiny evangelicky reformova Bukovce až do roku 1856". Časopis historický 1, 1881, s. 1-48, 98-114; Václav Žáček: „Prvá tolerance na panství pardubickém". Časopis pro dějiny venkova 27, 1940, s. 99-113, 129-141 tolerančnímu sektářství nejnověji Zdeněk R. Nešpor: Víra bez církve? Albis international, 2004). Jistě je možné, že za sto let tato svébytná religiozita části východočeského venkov veškeré jednání subjektů, v Dolní Rovni vymizela, je to však nepravděpodobné, protože ješt později jí v nepříliš vzdálených lokalitách nalezl M. Moravec, nebo naopak byl nalezen jej překompenzace v podobě bigotního katolicismu (Markéta Machovcová - Milan Machovec: Utopie sektářů. Praha 1960, s. 453-455; Rudolf Medek: „Východočeští blouznivci". Reformační sborn 27-28). Galla ji tedy měl v Dolní Rovni nalézt alespoň v podobě folklorních vyprávění a me li se tak, je zřejmé, že to bylo místní tabu, nevyřčené, možná nedořešené ale právě proto Tato otázka navíc souvisí s první uvedenou. Analogie z oblastí, kam se část východočeských přesunula, totiž ukazují, že to bylo právě transformované sektářské vědomí, které vedlo k a podobným aktivitám, nikoli tedy (pouze) vliv modernizace (Zdeněk R. Nešpor - Martina Hor Marek Jakoubek: „Čeští nekatolíci v rumunském Banátu a v Bulharsku II.". Lidé města 4/2000 Nepoznal-li však K. Galla tyto souvislosti, sotva jej můžeme označit za dobrého sociologa, být „navzdory svému akademickému titulu a proti své vůli... v pokušení nahlížet klíčovými cizí dopisy a otevírat zavřené skříňky... zabývat [se] věcmi, které jiní považují za příli příliš odporné pro věcné a objektivní zkoumání" (Peter L. Berger: Pozvání do sociologie. H perspektiva. Barrister & Principal, Brno 2003, s. 25-26)! Proto je jakákoli komparace s vý výzkumu přinejmenším sporná a nepřekračuje-li Gallovy horizonty, pak v podstatě i zbytečná přehlížející velmi podstatnou složku sociokulturního myšlení a jednání. Kromě těchto obecných pochybností, k nimž se druží i obavy z doslova „přeplnění" nevelké o výzkumuchtivými studenty, respondenty nakonec spíše odrazujícímu (byť se proti němu organi snažili bojovat, viz s. 14), však lze vznést závažné námitky i vůči recenzovanému sborníku první soubornou publikaci z tohoto projektu. Zatímco paralelní uvádění těchže studií v češ angličtině (P. Skalník s. 17-34 a 35-45; D. Hammond/ová s. 83-94 a 95-106) a přetisk grant (s. 26-34 a 255-263) lze považovat jen za poněkud nevkusné, závažnější je po mém soudu níz vlastních statí, zejména z per zkušených badatelů. Dvě úvodní studie P. Skalníka sice přin obecné uvedení do problematiky Dolní Rovně, byť stran historického vývoje poněkud zkratkov s. 34 role F. Udržala v Říšské radě ‚pomohla snahám o založení nezávislého Československa‘ nepřekračují rovinu pouhé deskripce směrem k analýze. Hlubší rozbor by jistě vyžadovala tř podpora KDU-ČSL, v této obci jaksi „nahrazující" meziválečnou agrární stranu (s. 9-10). Sk svých textech sice prezentuje jako „jediný pravý" sociální antropolog u nás, na své cestě cílem překonávající nesčetně překážek (např. s. 10-11, 37), aniž by pro to však vždy exist důvody; z jeho strany to ostatně není poprvé (viz např. Petr Skalník: „Politika sociální a české akademické scéně po roce 1989. Zpráva pozorujícího účastníka".Sociologický časopis/C Review 38, 2002, 1-2, s. 101-15). Naproti tomu text B. Šalandy (s. 47-59) vlastně nepředst z výzkumníkova terénního deníku, místy sice úsměvné, ale postrádající hlubší zhodnocení. Š na zúčastněné pozorování trávení volného času v Dolní Rovni, s místními hraje fotbal a nos hasičské akce, avšak proč právě tam? Patrně intuitivní volba obou sfér je možná správná, a obci i myslivci (viz s. 225) nebo jiná zájmová sdružení, o kterých se nedozvídáme vůbec ni fenomén (převážně) mužského sdružování v těchto spolcích typický pro celý český venkov? Vý asistoval při Salzmannově přednášce o Indiánech pro místní školáky, i když jejich „upřímný se co řekne v arapažštině" (s. 48) bych bral spíše s rezervou, a byl od nich obdarován kvě jistě pěkné, nechtěl jim však také rozdávat skleněné korále a zrcátka?! Americká doktorand čtenáře překvapí (mimo jiné) nijak nedoloženou tezí o tom, že česká pracovní morálka je ne (s. 95), nebo jaký je v České republice znamenitý dopravní systém (s. 98), což vyvolává ot jejího odborného školení i komparativních znalostí. Zůstanu-li jen u prvního problému, je že veškerá literatura z ekonomické antropologie/sociologie se shoduje na pravém opaku; v a na toto téma přístupné (a hojně citované) třeba studie J. Večerníka (Jiří Večerník: Market Czech Reform Experience in a Comparative Perspective. Aldershot, Avebury 1996; Idem: Work CEE and EU Countries. SoÚ AV ČR, Praha 2003). Standardnější jsou proto jen studie sociologa J. Šubrta a pardubických badatelů P. Kokaisl Burdy. První z nich popisuje dotazníkové šetření mezi obyvateli Dolní Rovně, její autor se spokojil s pouhým „převyprávěním tabulek", nadto získaným jen prvním tříděním (s. 61-82). i na „první poznatky" trochu málo, zvlášť když při (nijak povzbudivé) 60% návratnosti dota situaci věnuje místo i uvádění základních charakteristik populace (pohlaví, věk, vzdělání býval snáz (a přesněji) získal z censu či běžné evidence; tyto charakteristiky by byly výz ve srovnání s plošnými daty, aby ukázaly ne/reprezentativnost vzorku. Studie P. Kokaisla p zdařilou, byť si prolegomenální syntézu ekonomické historie zemědělství v tomto mikroregio analýzou významných současných rolníků či podnikatelů v zemědělství (s. 107-122), zatímco autoři věnovali pozornost kvantitativní sociální geografii (s. 123-144). Obojí přitom je d širšího komparativního hlediska, protože sociologie venkova je u nás zatím ještě „v plenká existují důležité studie B. Blažka, M. Gottlieba, M. Lapky, V. Majerové, a nejnověji i nor Haukanes), ačkoli právě předmět jejího výzkumu je velmi důležitou oblastí transformačních (nehledě na důležitý aspekt restitucí) druhdy dotovaný sektor se po roce 1989 stal spíše p závislým na často neúprosných nadnárodně působících tržních i ochranářských mechanismech. že čtyři uveřejněné studentské práce (M. Bromová, E. Kaplanová, L. Marková, H. Novotná) lz metodické problémy stran kvality přiřadit spíše k vydařenějším studiím jejich graduovaných je jistě příslibem do budoucna. Kupříkladu H. Novotná si totiž zřejmě uvědomila některá om interpretace Dolní Rovně, především jeho ideologický agrarismus (s. 188). Sociálně-antropologický výzkum Dolní Rovně v podobě, v jaké byl prezentován v recenzovaném naprosto nelze považovat za adekvátní; sborník je spíše ukázkou toho, jak vědecké publikac po stránce obsahové i ediční. Lze proto jen doufat, že výzkum ve skutečnosti probíhá lépe protagonisté brzy překvapí s mnohem kvalitnější závěrečnou publikací. V opačném případě to prostředky z fondů Grantové agentury ČR vynaloženy nadarmo, což by bylo tím tragičtější, ž množství obdobných českých komunitárních projektů by to znamenalo diskreditaci této svrcho výzkumné oblasti sociální antropologie a kvalitativní sociologie a ipso facto její budoucí Vzhledem k významu transformačních procesů v sektoru zemědělství po roce 1989, na českém v neposlední řadě v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie, což autoři proj alespoň připomněli, by to byla zásadní chyba. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]