Josef Blaha: Tóra a moderní židovská filosofie ****************************************************************************************** * Jana Doležalová ****************************************************************************************** Josef Blaha: Tóra a moderní židovská filosofie, Dobrá kniha, Bratislava 2003 Jde vlastně o disertační práci jezuity Josefa Blahy, která vznikala na základě studijních Heidelbergu a Jeruzalémě v průběhu devadesátých let minulého století. Text o vztahu Tóry k filosofii může zaujmout jak judaisty, tak filosofy, i když podle autora pojem „židovská fi nejmenším sporný.1 V kapitole Filosofie stvoření, kde krátce zmiňuje mýty ve starých náboženstvích, se Blaha doktrínu o stvoření v judaismu, která vychází z Tóry, je zachycena v synagogální liturgii ji i filosofové jako Maimonides nebo Rosenzweig. Uvádí klasická místa knihy Genesis, která jedinečnost poselství Tóry vzhledem k sousedním náboženským kulturám biblického Izraele. V myšlenkových proudů judaismu se postupně vyvinul pojem creatio ex nihilo - ješ meajin - st Franz Rosenzweig ukazuje, že stvoření je Gottes Selbstäusserung - sebevyjádření Boha. Pro myslitele Andre Nehera, z jehož knihy „Existence Juive" autor cituje, je rozhodující pojet dne, kdy si Hospodin odpočinul od vší své práce. V oblasti praktikujícího judaismu je zdůr maase berešit - vzpomínka na dílo stvoření, které si Židé připomínají každý šabat. Názor, že Tóra má svůj vlastní způsob myšlení a lásku k moudrosti, podrobuje autor rozboru Filosofie Tóry, kde mimo jiné uvádí rozdílnosti židovské a křesťanské interpretace. Křesťa Tóru (Pentateuch) Ježíšovou interpretací, Žid ji čte rabínskýma očima. Židovské čtení Bibl imaginativní, talmudické. Z hagadických textů Blaha analyzuje především cyklus příběhů o A „kvůli způsobu jeho myšlení"2 odvrátit se od idolatrie směrem k živému Bohu. V duchovním s myslitelů jde o to, vyjádřit kdo je Bůh, a naopak, podat definici toho, co Bůh není.3Uvádí hebrejská tradice se staví záporně proti všem formám modloslužby a odmítá jakoukoliv formu výjimkou modlitby Alejnu lešabeach.3 Dotýká se rovněž otázky kontroverzního příkazu nevytv sochy. V souladu s talmudickým traktátem Avoda Zara, 44b, konstatuje autor, že významní ra umělecká díla naprosto svobodně, přičemž ale rozlišovali jejich estetickou roli od nábožen který jim byl přisuzován v jiném prostředí. V návaznosti na své tvrzení, že Žid čte bibli rabínskýma očima se Blaha v další kapitole v Filosofie talmudu Emanuela Levinase4, které dávají aktuální smysl prastarým talmudickým te na to, že v talmudu je řada textů, které jsou filosoficky velmi zajímavé. Především je to důstojnosti lidského života a skutečnost, že člověk si nemůže osobovat právo nad druhým čl životem.Toto právo má pouze Bůh. Z toho vlastně vyplývá, že zabití každého člověka je čin zabití celého světa. Na textu z traktátu Berachot se autor snaží přesvědčivě doložit diale Talmud je závazný pro věřícího Žida, stejně jako Nový zákon pro křesťana. Dle autora podně text ukazuje, že za „pohádkovým textem" se skrývá prastará židovská touha vystavět svět na Myšlenka napodobování božích vlastností je ryze biblická myšlenka, kterou rozvádí kabala a podle Blahy určitou formou odpovědi hebrejským způsobem na výzvu řecké filosofie. Kabala j filosofií, filosofickým systémem, kde je Tóra interpretována mysticky. Proto se autor domn v práci o židovské filosofii, i když sama o sobě je spíše předmětem židovské nauky o Bohu Soudí, že kabala byla zcela jistě ovlivněna neoplatonismem. Myšlenky, jako například konst nejsou vůbec slučitelné s hlavním myšlenkovým proudem hebrejské Bible a proto je kabala ži na řecký svět, podobně jako působila na křesťanství filosofie Platonova nebo později pod v Akvinského byla přijata křesťanským světem filosofie Aristotelova.5 V závěru této kapitoly koncepční rozdíly v pojetí filosofie kabaly u Gerschoma Scholema a Mosheho Idela.6 Zatímco v první části dizertační práce představil Blaha základní principy judaismu, Tóru a talmud a kabalu ve vztahu k filosofii, druhou část věnoval třem moderním židovským myslite Rosenzweigovi, Martinu Buberovi a Emanuelu Levinasovi, jejichž filosofické koncepty odvozu principů Tóry. Svůj záměr, proč zvolil právě tyto tři myslitele, zdůvodňuje tím, že právě vyniká způsob filosofického myšlení pramenící z Tóry. Jednotlivé studie začínají krátkou ž črtou o příslušném mysliteli, což podává čtenáři představu o tom, z jakého prostředí vychá dílech pak ukazuje, jakým způsobem tito židovští filosofové promýšleli Tóru. Každý z této během svého života mimořádně těžká období, což ovlivnilo jeho náboženské povědomí i smysl směřování.7 Rosenzweigova filosofie, uložená především ve velkolepém díle Hvězda vykoupení, nedává jed na složité otázky lidské existence, ale jde do hloubky lidského myšlení. Učí, že člověk je člověkem a to i ve své smrti. Rosenzweig např. nepřiznává člověku právo sebevraždy, neboť je kidušat chajim - svatost života - něčím nesmírně důležitým.V jiném oddíle, „Bůh a jeho poukazuje na to, že cesta k poznání Boha je náročná a složitá. Ukazuje k němu filosofickou negativní teologie. Tato „via negationis" je paradoxně ve shodě se samotnou podstatou juda judaismu je boží jméno nevyslovitelné, boží podstata je skrytá, přičemž negativní teologie Totiž, že Boha můžeme poznat pouze jako nepochopitelné tajemství. Toto pojetí však nezname poněvadž jeho myšlenková cesta vede k mystické zkušenosti a u Rosenzweiga vede ke zjevení. rozboru se Blaha opíral o vynikající znalce Rosenzweigovy filosofie - německého myslitele a amerického myslitele Richarda Cohena. Cohen poukázal na to, že Rosenzweig tvoří určitou Heideggerovi, Casper klade důraz na jeho míru lidství. S osobností a filosofickými názory Martina Bubera nás autor seznamuje rozborem jeho základ také prostřednictvím jeho občanských a politických aktivit .Zabývá se dále analýzou někter Buberových knih, věnovaných Tóře a poukazuje na to, že vždy je ve hře dialogický princip. základním slovním spojení „Já - Ty", v tom smyslu, že pouze v tomto vztahu můžeme objevit „které vyslovujeme celým srdcem a celou duší a celou bytostí".8 Dílo Emmanuela Levinase rozděluje Blaha na práce čistě filosofické, fenomenologické a ty, studiu talmudu. Levinas je dle jeho soudu vedle Adina Steinsalze a Jerome Schottensteina n vykladačem talmudu. Téma svobody promýšleli již středověcí židovší myslitelé. Talmud říká: je předem dáno, kromě svobodné volby", Pirkei Avot 3, 19. 9). Levinas se staví po bok těch myslitelů, kteří popírali determinismus. Jsme zodpovědni za své skutky a nikdo nás této od zbavit.10 Levinas ve svém díle Totalita a nekonečno se snaží ukázat na alternativu filosof ontologii. Tomuto textu (Totalita a nekonečno) věnuje Blaha značnou pozornost. Ukazuje na může žít buď v totalitě - uzavřenosti, v totalitním systému, který si vytvoří sám pro sebe otevřít transcendenci - Bohu - nekonečnu. Transcendence není negativita. Levinas chápe tra Cizince, jako toho Druhého, jako Tvář. Vyčítá evropské filosofii, že se dlouho uzavírala d byly v podstatě totalitní a podrobuje ji kritice ještě radikálněji než Rosenzweig. Ukazuje to totalizovat, ale uznávat rozdílnost v mnohosti. Jako Buber, vidí Levinas styčný bod své překročení vlastního stínu, v tom, mít vztah s nějakou skutečností, aniž by tato skutečnos vlastní identitu. Levinasova filosofie se otevírá světu, čerpá jak z řeckého, tak z hebrej navazuje přitom na díla Kirkegaarda, Rosenzweiga, ale i Bubera. Blahova publikace Tóra a moderní židovská filosofie jejíž předností je zájem o tuto závažn jistě záslužná již proto, že v našem českém prostředí se vztahem Tóry a moderní filosofie dosud nezabýval. Bohužel redakční stránka textu vykazuje dosti nedůsledností, přehlédnutí se i chybné přepisy z hebrejštiny, někde není zcela správný překlad či stylizace, místy se roztříštěnost textu. Do jaké míry bude studie Tóra a moderní židovská filosofie zajímavá i otázkou širší akademické diskuze. 1Julius Guttmann, židovský historik, mluví spíše o filosofii judaismu 2 str.43 3 Gershom Scholem, Kabala, Votobia 2000 4 str.45-46 5 str.78 6 str.126 7 str.90 8 Deut.6 9 str.129 10 Deut, 30,15-19 Jana Doležalová [ URL "LM-133.html "]