Nietzscheův rok ****************************************************************************************** * Jaroslav Novotný - Josef Kružík ****************************************************************************************** (2.- 6. června 2005 v Praze) Osud tomu zřejmě chtěl, aby - jak jsme se mohli dočíst v jednom z minulých čísel Lidé měst vyhlášen Městským muzeem v Ústí nad LabemRokem trpaslíka, a současně školní rok 2004/2005 Akademického senátu UK FHS Rokem Friedricha Nietzscheho. Koincidence je to ovšem zvláštní ohledu, že (alespoň poměřováno rozsahem příslušné knižní produkce) by snad mohl být Nietzs našich knihovnách nejen v podobné míře jako trpaslík domácí v našich zahrádkách, ale zdá s týmž způsobem, tedy v zásadě lhostejně tolerovaný, protože všudypřítomný a následně téměř proto divu, že rok 2000, na nějž připadalo sté výročí úmrtí tohoto myslitele, proběhl v na kruzích bez jakékoliv výraznější Nietzscheho připomínky. U vědomí tohoto dluhu se tak kole bakalářského studia humanitní vzdělanosti UK FHS rozhodl oslavit nejbližší další autorovo kulaté výročí, a sice uspořádáním trojdenní konference pod názvem Nietzsche a člověk, jež představit a tematizovat v nejširším slova smyslu antropologický rozměr autorova myšlení. První konferenční den, který byl věnován převážně Nietzscheho tematizaci vztahu člověka, B náboženství, zahájil Tomáš Halík (UK FF), který předvedl Nietzscheho jakožto autora, jehož je třeba interpretovat spíše jako problematizaci určité konvenční dobové formy tohoto nábo ovšem nebyla Nietzschemu o nic více nesympatičtější než tehdejší podobně konvenční atheism podobném duchu se nesl též následující příspěvek Martina Šimsy (Pedagogická fakulta Univer Evangelisty Purkyně [UJEP] v Ústí nad Labem), který zdůraznil, že přes nesmírnou radikalit útoků zůstává pro Nietzscheho křesťanství vždy nejvýznamnějším fenoménem evropského Západu rozměr myslitelova náboženského myšlení akcentovalo vystoupení Josefa Kružíka (UK FHS), je základě interpretace spisu Ecce homo a pověstných Wahnsinnszettel poukázal na autorův poku dionysiakální sparagmos a hómofagia. Přechodem k dalšímu tematickému okruhu, jehož cílem bylo ukázat Nietzscheho zakořeněnost v metafysice a odtud uvážit i možnosti tohoto myšlení, byl příspěvek Richarda Ziky (UK FHS), analýzy Descartesova pojetí Boha jako „stvořitele věčných pravd" ukázal, jak se tento mysl na rozdíl např. od Galileiho - o takové rozumění Bohu, jež by jej nečinilo „průhledným" a „jinakosti". Descartesův koncept Boha lze tedy prezentovat jako výsledek k neúspěchu odsou zastavit proces vedoucí až k - Descartesem samým ovšem nedohlížené - „smrti Boha". Martin a UK FF) poté navázal výkladem Nietzscheho pochopení Spinozy, zejména v ohledu vztahů cona moci a amor dei intellectualis- amor fati. Vystoupení Ladislava Benyovszkého (UK FHS) se s vztah Fichte - Nietzsche, jenž byl ovšem chápán nikoliv jako explicitní historické Nietzsc nýbrž jako jím samým nereflektovaná souvislost daná povahou údělu bytí (Geschick); východi pak byla Fichtova dedukce skutečné věci (wirkliche Ding) z obrazotvornosti (Einbildungskra předpoklad možnosti interpretace jsoucího jako vůle k moci. Milan Sobotka (UK FF) se poté problém vztahu Nietzsche a Hegel, především na základní shodu mezi Hegelovou a Nietzscheho kterou je třeba vidět nejspíše ve vezdejšnosti člověka, jenž dějinným překonáváním svého p závislosti na transcendentnu dospívá sám k sobě. James Hill (UK FF) se poté soustředil na Nietzscheho a chorvatského filosofa a fyzika Boškoviče, zejména pak s ohledem na silný ant rozměr jejich myšlení. První den konference zakončila Anna Hogenová (UK PedF) příspěvkem, motiv zapomenutosti v souvislosti se vztahem bytí a dění v Heideggerově a Nietzscheově fil den konference zahájil Jaroslav Novotný (UK FHS) fundamentálně ontologickou interpretací p „zvířeti" z Nietzscheho Nečasových úvah, na které se pokusil ukázat, nakolik Nietzscheho f podobenství koření v tradičních koncepcích času, které při zásadním důrazu na přítomný oka různých podobách proti sobě motiv plynutí a trvání. Příspěvek Tomáše Holečka (UK FHS) Fyziologický požadavek logiky, interpretující pasáž ze s a zlo, otevřel poslední tematický okruh zabírající druhý a třetí den konference a zohledňu tematizace člověka v kontextu života, kultury, společnosti a historie. V jeho rámci násled Aleš Svoboda (UK FHS) s interpretací Zrození tragédie z ducha hudby, v jejímž rámci předst principů apollinského a dionýského jakožto inspiraci pro konstrukci výkladové strategie mí životě člověka a společnosti. Příspěvek Táni Ospálkové (UK FHS a UK FF) Dionýská závrať a hry vycházel zejména z problematizace Cailloisova pojetí masky a vertiga v souvislosti s N pojmem dionýského ze Zrození tragédie. Jakub Chavalka (UJEP) se ve svém příspěvku pokusil v novém pohledu na tělesnost se podle všeho nachází jedna z cest, jež by mohly vést k náhl moci jako dynamického principu skutečnosti a ne jako pouhého komplexu dominace. Problému z šílenství v souvislosti se způsobem Nietzscheho myšlení se věnoval Petr Kouba. Význam Niet filosofii výchovy a obecně pedagogiku zdůraznil poté Aleš Prázný (FHS Univerzita Pardubice Nietzscheho pojmu „Züchtung" a jeho vztahu k obvyklejším „Erziehung" či „Bildung". Příspěv Tippelta se zase zaobíral kritikou asketických ideálů z Genealogie morálky. Myšlenkovou sp Arendtové s Nietzschem ve svém příspěvku předvedl Evžen Martínek (UJEP). Stanislav Komárek závěr druhého dne předvedl Nietzscheho a jeho mladšího současníka Karla Maye v perspektivě životopisů, jež jakoby se odehrávaly ve zvláštní dialektice tragedie a frašky. V posledním Jiřího Starého (UK FF) prezentoval analýzu konceptu osudu, jak se tento postupně vynořoval raných spisech Fatum und Geschichte a Willensfreiheit und Fatum.Zejména v perspektivě Gill interpretoval jiný z Nietzcheho klíčových pojmů (vůle k moci a věčný návrat) ve svém vysto Zajíc (UK FHS). Z hlediska pozdního myšlení Martina Heideggera přistoupil k Nietzschemu Ma (PedF UJEP) v příspěvku Mezi nadčlověkem a posledním bohem, když se zaměřil zejména na vzá mezi Nietzscheovými koncepty „nadčlověk" - „smrt boha" a Heideggerovým „budoucí" - „posled následujícím vystoupení pak Aleš Novák interpretoval Nietzscheho ontologický princip vůle filosofie E. Jüngera, kde je při díle zejména v tom, co Jünger nazývá figurou dělníka (die Arbeiters). Vlasta Christovová (PedF UJEP) ve svém vystoupení zdůraznila originalitu Fouca na Nietzscheho pojetí morálky, zejména pak v perspektivě nároku „oživit Nietzscheho dílo z Referát Aleny Teskové (UK FF) se věnoval souvislosti Nietzscheho pojetí interpretace z Rad některých momentů myšlení W. Benjamina v derridovském kontextu. Dalším pojednáním Derridov Nietzscheho, tentokrát v porovnání s Heideggerovým způsobem přístupu, navázal Václav Umlau zakončil příspěvek Josefa Fulky Smrt boha a možnosti myšlení, jenž tematizoval myslitelův jakožto příležitost k „reskriptivním" myšlenkovým experimentům, jež byly představeny zejmé Deleuzových a Klossowského textů. Vedle účastníků s příspěvky patří také zvláštní poděkování moderátorům, jež se na úrovni k a věcnosti diskusí významnou měrou podíleli: Jan Sokol, Pavel Kouba, Martin Nitsche, Jakub Marie Pětová . Zvláštní dík si zaslouží i Karel Strnad, který se významně podílel na přípr společenského večera, pořádaného Filosofickým modulem FHS UK na Hůrce. Za zmínku stojí i t příležitosti konference proběhla odveta fotbalového zápasu mezi filosofy z FHS UK a filoso Labem (UJEP), i když vzhledem k letošnímu výsledku by pro domácí bylo lepší zápas utajit. Celkově můžeme na závěr shrnout, že největší přínos konference lze podle našeho soudu spat navzdory některým skeptický hlasům, podle nichž podobně velkoryse koncipovaná konference b ulpívat na povrchu Nietzscheho myšlení a nadto si tak různorodí účastníci nejen nebudou ro ani vůbec vzájemně naslouchat, se prokázal spíše pravý opak. Prostředí Fakulty humanitních zásadním způsobem určováno duchem „universálního" bakalářského studia humanitní vzdělanost pole pro nikoliv pouze proklamovanou, ale skutečnou interdisciplinaritu, v jejímž rámci si Nietzscheho myšlení nepřisvojují pouze „profesionální filosofové" a nejrůznější „odborníci ale mají k němu co říci též historik, umělec, logik, religionista či literární vědec, a to zájmu ostatních, jenž se projevoval např. věcnou diskusí, a to nejen v rámci oficiální dis příležitostných diskusích kuloárových. Jelikož bezprostřední odezva byla ze strany účastní velmi příznivá, a také z toho důvodu, že po všechny tři dny konání byla konference hojně n studenty, hodláme při nejbližší vhodné příležitosti uspořádat obdobně koncipovanou konfere jinému, podobně významnému mysliteli. H. Haškovcová, Rok trpaslíka, Lidé města 14.2 (2004), s. 224-226. K inspiraci srov. R. Musil, Muž bez vlastností I., Praha: Odeon, 1980, s. 205n. Text přednášky viz T. Halík, Nietzsche a filosofie náboženství, In Kružík, Josef and Novot (eds.), Nietzsche a člověk. Kořeny filosofické antropologie v myšlení Friedricha Nietzsche FHS, 2005, s. 9-12. M.Šimsa, Nietzschova kritika křesťanství, In tamt., s. 13-17. J. Kružík, Proč nesla pošta Nietzschemu Dionýsovu hlavu, In tamt. s. 18-27. R. Zika, Smrt boha u René Descartesa, In tamt., s. 43-49. M. Vrabec, Spinoza a Nietzsche, In tamt., s. 50-57. L. Beynovszky, Básnivá bytnost rozumu, In tamt., s. 58-70. M. Sobotka, Od Hegela k Nietzschemu, In tamt., s. 71-81. J. Hill, Nietzsche and Boškovič: ‘a war of the knife' against Soul Atomism, In tamt. s. 20 J. Novotný, Fundamentálně ontologická interpretace Nietzscheho podobenství o zvířeti z tex škodlivosti historie pro život", In tamt. s. 82-99. M. Holeček, Logika a rozum, In tamt., s. 205nn. A. Svoboda, Nietzsche - kultura tragédie a tragédie kultury, In tamt., s. 36-42. T. Ospálková, Filosofie zahalená maskami, In tamt., s. 28-35. J. Chavalka, Tělesné aspekty vůle k moci, In tamt. s. 120-126. Petr Kouba, K Nietzscheho pojetí zdraví a nemoci, In tamt. s. 153-163. A. Prázný, Pojem ‘Züchtung' v Nietzscheho úvahách o výchově, In tamt. s. 137-145. H. Tippelt, Poražený rebel a jeho asketická hvězda, In tamt. s. 146-152. E. Martínek, Nietzsche a Arendtová, In tamt. s. 188-193. S. Komárek, Zarathustrovské motivy Persie a nadčlověka v německé triviální literatuře přel 20.století na příkladu Karla Maye, In tamt., s. 218-221. J. Starý, Osud v Nietzscheho mladických spisech a vývoj pojmů osudu, vůle a individua, In V. Zajíc, Vůle k moci jakožto interpretační klíč, In tamt., s. 100-105. M. Nitsche, Nadčlověk - budoucí bytnost člověka, In tamt. 106-110. A. Novák, Jev, zdání a ukazování se jako dějinné určení povahy pravdivosti v myšlení F. Ni Jüngera, In tamt., s. 111-119. V. Christovová, Proč je Nietzsche vlastní Foucaultovou možností, In tamt. s. 164-168. A. Tesková, Nepředvídatelnost pravdy a smrt intence, In tamt. s. 169-176. V. Umlauf, Svádění pravdy: Derrida čte Nietzscheho, In tamt. s. 177-187. J. Fulka, Smrt boha a možnosti myšlení, In tamt., s. 222-229. Jaroslav Novotný [ URL "LM-277.html "] Josef Kružík [ URL "LM-228.html "]