Legenda české etnologie - Iva Heroldová ****************************************************************************************** * Dana Moravcová ****************************************************************************************** Legenda české etnologie - Iva Heroldová (31. 12. 1926, Chrudim - 2. 9. 2005, Praha) Možná je to stereotyp, který říká, že málo komu se podaří získat uznání za života a neztra svém odchodu. Přesto v tuto „pravdu" lidé často věří a kladou si otázku, jací byli ti, kte tomuto klišé. Bezpochyby museli za svého života přesvědčit svou prací, která se v nějakém zakladatelskou či objevnou a jejíž poselství společnost či určitá skupina lidí nadále cítí kontinuity vlastního konání. Takovou klíčovou osobností pro české etnology je Iva Heroldov zakladatelským počinem byla systematická práce v oblasti studia etnických procesů. Zásadně k vyprofilování a ke kontinuitě zkoumání mezietnických vztahů v ČR. Vědecká cesta Ivy Heroldové k tomuto cíli sice měla své odbočky, přesto lze říci, že na ní čemu se buď sama rozhodla, nebo co jí bylo svěřeno jako další úkol. Svoji odbornost získal studiem oboru národopis a oboru československé dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Ka letech 1947-1952. Tradičnost oboru národopis ji logicky vedla i k volbě klasického předmět vesnice. Absolvovala diplomovou prací zaměřenou na odvětví zemědělské a domácké výroby na téma se stalo krom jiného i náplní její rigorózní práce (1952). Problematice studia vesnic i v následujících letech; nejprve v Kabinetu pro národopis (1953-1954), po jeho transforma pro etnografii a folkloristiku ČSAV (1954-1988). Široké možnosti uchopení tématu vesnice p Heroldovou ke třem velkým životním tématům, které nejednou s ohledem na zadané vědecké úko paralelně. Přestože vyšla z poznání tradiční vesnice velmi záhy svůj zájem začala rozšiřovat o studiu a způsobu života v lokalitách, kde naopak tradice byla nějakým způsobem narušena či narušo roce 1955 spolu se svým kolegou a pozdějším životním partnerem Františkem Vančíkem provádě výzkumy v novoosídleneckém pohraničí. Již tehdy při uvažování o této problematice zdůrazňo kontextualizace studia kultury novoosídlenců ve vztahu k politickým a právním opatřením. S upozorňovala na výpovědní hodnotu beletrie ve smyslu mentální reprezentace doby. Z této doby se datuje také zájem Ivy Heroldové o volyňské Čechy a později v návaznosti na vůbec. Nejen v počátečních fázích studia této problematiky využívala Iva Heroldová kromě t etnografických výzkumů i data získaná excerpcí archivních pramenů. Zejména rekonstrukce ži v hostitelské společnosti a náhled na jejich život po reemigraci vedla badatelku k úvahám adaptačním procesu českých reemigrantů z Volyně (1957). Sledování historie této krajanské skupiny na Volyni bylo zřejmě jedním z impulsů, proč Iva provádět systematické výzkumy kultury Čechů žijící v zahraničí. Vůli k otevření tohoto ter premisa o zakonzervování tradičních prvků výchozí české kultury u skupin vystěhovalců a z možnosti doplnění poznatků o kultuře tradiční české vesnice v minulosti. V průběhu výzkumu badatelka oprávněně zpochybnila a ústředním tématem jejích analýz se staly procesy akultur tradiční lidové kultury (zejména zájem o zvykosloví) neopustila. Právě ony se staly indiká akulturace Čechů do kultury hostitelské společnosti. První sondážní výzkumy zahraničních Čechů prováděla Iva Heroldová v roce 1957 v Polsku u p náboženských exulantů. V roce1961 sama a v letech 1963 a 1964 spolu s F. Vančíkem systemat etnografická data na Střelínsku, v Zelově a v jeho okolí. Výzkum české enklávy v Polsku pa stěžejními pracemi: kandidátskou prácí Etnická problematika českých národnostních menšin ( zřetelem na vystěhovalectví do pruského Slezska v 1. polovině 18. století) (1965) a monogr kultura českých exulantů z 18. století (1971). Po systematickém výzkumu v Polsku začala v roce 1965 připravovat terén pro výzkum v Jugosl spolupráci s Institutem za narodnu umejnost v Záhřebu. S týmem jugoslávských a českých kol Vařeka) zahájila na podzim roku 1966 hloubkový výzkum na Daruvarsku. Ivanovo Selo se pro n klíčovou obcí v Jugoslávii vůbec (opakovaný terénní výzkum1966 - 1970). V roce 1967 do ves Daruvaru, Bjelovaru a Požegy vedla výpravu českých etnografů a folkloristů (Hanah Laudová, Vladimír Scheufler a Josef Vařeka). Možná i to přispělo k rozhodnutí ředitele ÚEF ČSAV, že téhož roku pověřil vedením oddělení etnografie současnosti. V roce 1968 chtěla Iva Heroldová pokračovat v systematizaci výzkumů zahraničních Čechů v o jugoslávské části Banátu. Kýžená spolupráce s bělehradským Etnografickým institutem však n naplněna. Výzkumy, které proběhly roce 1971 u banátských Čechů v Belé Crkvi a ve Vršci a u v Matčině Brdu a Nové Vsi, byly ve srovnání s předchozími sběry dat spíše sondáží (1974). v Jugoslávii došli zhodnocení nejen ve studiích publikovaných ve vědeckých časopisech u ná (60.,70., 80. a 90. léta), ale také např. ve formě etnografického filmu o svatbě v Ivanově výstavě pořádané v Požeze v roce 1971 Slavonie a Češi. Sedmdesátá léta pak zproblematizovala výjezdy českých etnografů do zahraniční a Iva Herold jako jiní její kolegové musela vrátit k výzkumu skupin žijících v prostoru Československa. přinesla i další znejistění. V důsledku společensko-politického klimatu byla v červnu 1972 vedoucí oddělení etnografie současnosti a od příštího roku byla převedena do oddělení etno obrození. Tato skutečnost si pak vynutila paralelní zájem Ivy Heroldové o dva okruhy témat angažmá ve dvou badatelských týmech. Novou sférou zájmu se tedy Ivě Heroldové stala kultura vesnice v době národního obrození. badatelka navázala na své znalosti tradiční obřadnosti. První studie, založené na analýze pramenů z 18. století, se věnovaly právě otázkám sňatků na vesnici (1974, 1975). V návazno pak zaměřila na otázky poddanské rodiny a obřadnosti (1981, 1983). Velmi zajímavým tématem Iva Heroldová při studiu archivních pramenů dospěla, byla problematika školství v době nár (1978, 1981). V kontextu disciplíny řešila zejména otázku vzájemného působení lidové kultu dobového poznání a naopak. V rámci úkolu oddělení etnografie národního obrození participov realizaci etnografického atlasu (výroční ohně) (1981). Tomu ovšem zákonitě předcházelo kri etnografických pramenů z počátku 19. století (1979). Návrat k problematice tradiční vesnic pak Iva Heroldová při zpracovávání dotazníků z dopisovatelské akce Národopisné společnosti vážící se k rodinné obřadnosti (1983). Témata svázaná s tradiční českou kulturou byla ovšem spíše paběrky ve srovnání se soustřed nímž Iva Heroldová nadále přistupovala k problematice mezietnických vztahů a k problematic Výzkumu akulturačních procesů se tedy badatelka v důsledku reorganizace pracoviště nevzdal na sondážní výzkumy z 50. let a začala provádět systematické výzkumy v českém a moravském V návaznosti na výzkumy v Jugoslávii se nejprve soustředila na reemigranty z této země (na Břeclavsku). Tématem jejích prvních cílených výzkumů v pohraničí se stala krom jiného anal vyprávění jugoslávských a volyňských Čechů, kteří se účastnili bojů za druhé světové války Válka v lidovém podání. Národně osvobozenecký boj volyňských a jugoslávských Čechů (1977) něco víc než jen výstupem systematických sběrů. Byla holdem hrdinství těm, kteří za války popraveni, byla holdem jejímu otci, důstojníku Československé armády. Po celá 70. léta a i v letech 80. prováděla Iva Heroldová další sondážní i systematičtější nejrůznějších reemigračních a imigračních skupin, které se po druhé světové válce usazoval českých zemí (zejména Břeclavsko, Bruntálsko, Českokrumlovsko, Horšovskotýnecko, Chebsko, Šumperecko, Tachovsko, Znojemsko, Žatecko). Sběry dat vyústily jednak v syntézy, jednak in další systematické etnografické výzkumy. Zájem o problematiku mezietnických vztahů, který spolupodnítila, sehrál důležitou roli při vzniku oddělení etnických procesů. I když jeho v Antonín Robek, nikterak nebrzdil koncepční práci Ivy Heroldové v daném tématu. Tu postavil interdisciplinární bázi (1985). Zdůrazňovala nutnost zohlednit všechny kulturní, společens politické, právní a historické aspekty podílející se na integraci reemigrantů a imigrantů společnosti. Tato myšlenka svedla v 80. letech k řešení dílčích úkolu v rámci projektu Etn pohraničí nejen členy oddělení (mezi nejbližší spolupracovníky patřili: Tomáš Hajšman, Vla Andrej Sulitka), ale i další kolegy z instituce (např. brněnské pracoviště ÚEF ČSAV, odděl socialistické společnosti, oddělení dějin a teorie), a také badatele nejrůznějších special v rámci institucí jak s celostátní působností i tak s regionálním dosahem. Úzká spolupráce zejména s Katedrou etnografie a folkloristiky FF UK, kde vznikla nejen řada diplomových pr ale kde také Iva Heroldová přispěla k zacílení výzkumných praxí studentů na danou problema o bydlení a o rodině a obřadnosti). Skutečnost, že v této době byla klíčovou postavou výzk procesů, dokládá, že po jejím penzionování v roce 1982 pro ni vedení ústavu zřídilo místo konzultanta, které dle možnosti institucionálního rozpočtu obnovovalo až do konce roku 198 Koncepční a koordinátorská práce nikterak Ivu Heroldovou nebrzdila ve vlastní vědecké prác léta jsou vrcholem její badatelské činnosti v problematice etnických procesů, byť přehledo práce publikovala i v 90. letech a na počátku 21. století. Není bez zajímavosti si povšimn v teoretizacích podařilo protnout oba odborné zájmy. Nejednou problém etnicky heterogenní rodiny komparovala se situací v tradičním etnicky homogenním prostředí (1983, 1984). Iva Heroldová vstoupila do českého národopisu na počátku 50. let, aby na konci své vědecké dalším badatelským generacím tradici moderního etnologického studia mezietnických vztahů. texty patří dodnes k nejcitovanějším etnologickým pracím ve společensko-vědních discipliná věnují problémům koexistence kulturně a etnicky odlišných skupin obyvatelstva. Dne 2. září 2005 odešla skvělá badatelka, krásná žena a graciézní člověk. Děkujeme jí, že životě, a věříme, že taková zůstane dlouho v naší paměti. Dana Moravcová [ URL "LM-261.html "]