Ad Honorem Septuagenarii ****************************************************************************************** * Václav Břicháček ****************************************************************************************** Stárnutí je jedním ze stupňů našeho života a má jako všechny ostatní svou vlastní tvář, vlastní atmosféru a temperaturu, vlastní radosti a strasti. H. Hesle (Janu Sokolovi k jeho životnímu jubileu) Je tomu již hodně přes 100 let, kdy tehdejší čtyřicátník Emil Frýda - Jaroslav Vrchlický b jako ctihodný kmet. Tehdy se střední věk člověka pohyboval kolem 40 let. Svět se však po m změnil, střední věk mužů se dnes prodloužil téměř o 40 let. Radikálně se posunula věková s české populace, ale zároveň se změnil biodromální pohled na život člověka. Nástup stáří se vrcholící dospělostí a stárnutím není ostrý předěl. Znakem produktivního stárnutí je nadhl světa" a postupné chápání osobního vývoje, vývoje našich blízkých, vývoje různých komunit společnosti Charakteristika stárnutí S přibývajícím věkem se objevují dva typy lidí. V podstatě jde o staré dělení na optimisty snad lépe na jedince, kteří žijí s jistotou, že mají svůj osud ve vlastních rukách, a na d pocit, že osud je neúprosný a pro vlastní budoucnost nemohou nic podstatného dělat. Ti prv budoucnost, byť i s kratší časovou perspektivou než před léty. Mají různé záměry i cíle, n aktivita a kvalita jejich života výrazně neklesá. Bývají činní ve prospěch druhých a nemys Metaforicky řečeno - vysazují stromy, které budou užitečné až pro jejich následníky. Bývaj aktivnější a v průměru se dožívají vyššího věku. Ti druzí se již předem obávají budoucích starostí, vyklizují posice a pasivně očekávají terminální stadia života. Současná biodromální psychologie opakovaně prokazuje, že můžeme vlastní život tvořit anebo podřizovat vzniklým okolnostem a situacím. Můžeme hledat smysl stárnutí, bilancovat zkušen nadhledem je předávat i uvažovat, kde a čím můžeme být prospěšní našemu okolí a zároveň br resignaci. O tom, že Jan Sokol, dnešní jubilant, je představitel prvního typu, nebude nikd Ještě před 50 léty se o stáří uvažovalo jako o etapě jakéhosi úpadku sil tělesných i dušev Systematické výzkumy, spojené se sledováním prodlužujícího se života, prokazují, že skuteč složitější. V prvé řadě neprobíhá ve stáří dynamika jednotlivých funkcí paralelně. U téhož zaznamenat pokles v jednom typu činností, v jiném ohledu se výkonnost udržuje a ještě v da stoupá. Za druhé ve stáří se většinou zvyšuje vývojová interindividuální variace. Někdo si a svěžest do vysokého věku, jiný stárne poměrně brzy a ztrácí celkovou zdatnost dříve než vrstevníci. A konečně: rozvoj zdravotní péče je sice obecně příznivý, ale zároveň se objev neznámé zátěže ekologické i sociální. Součet a souhra kladných či záporných vlivů spoluurč kvalitu života i zdravotní stav jedinců . Kolem 70. roku života se nesporně zhoršuje smyslové vnímání, ale i celková motorická výkon většinou zpomalují, snižuje se jejich silová intenzita a nebývají zcela přesné. Různými re jinými pomůckami je možno mnohá oslabení jedince přiměřeně kompenzovat. Zhoršuje se paměť, krátkodobá pro nové události či pro bezprostřední okolnosti života. Zážitky z dětství býva jsou zhusta emočně i obsahově zkresleny. Ulpívání na minulých zkušenostech či zvycích může generaci nepochopitelné a vést ke vzájemnému neporozumění mezi věkovými kohortami. Jiná je situace z hlediska vývoje inteligence. Průměrná hodnota sice klesá, ale klasický I mírou. Longitudinální studie prokazují, že vývojová dynamika jednotlivých mentálních funkc Některé sice s věkem klesají, jiné se udržují na relativně stálé úrovni a ty, které jsou s a trénovány, mírně stoupají i v 7. a 8. deceniu. Paměť se sice u většiny stárnoucích osob herec, který ji po celý život trénoval, se dokáže ve vysokém věku naučit i obtížný text. K zvyklý na jemnou mechanickou práci, ten ani ve stáří neztrácí motorické dovednosti. Neplat moudrost, že s čím člověk zachází, tím také schází - právě naopak: co trénujeme, to nás ud a v myšlenkové zdatnosti. Ukazuje se, že fluidní inteligence, do které se zahrnuje rychlost a přesnost zpracování in složitější kognitivní funkce jako je rozlišování, srovnávání, kategorizace a zvládání zcel či situací postupně s věkem - prakticky již od 25 let klesá. Naproti tomu krystalizovaná i jsou základní dovednosti pracovní i sociální, porozumění sobě, plánování i interpretace ži zůstává zachována i po 70. roce. Umožňuje zkušeností kompenzovat různé vývojové slabiny a když stárnoucí osoba žije v sociálně příznivém prostředí. Kvalita života ve stáří podněcuj mentální výkonnost na lepší úrovni, než tomu bývá u osob, které se pohybují v prostředí je S postupujícím věkem se citové prožívání stává méně intenzivní a většinou nebývá zcela bez Nenadchne se tak snadno pro nové módy či nápady, ale mnohé situace řeší i hodnotí rozvážně odstupem. Záleží i na hodnotové orientaci, kterou si člověk během života vytvořil. Dlouhý příležitostí pro širší porozumění smyslu minulých i současných činů, ale i různých neočeká které se v životě vynořovaly. Objevuje se moudrost, která předpokládá jistou integritu oso není myslitelná. Důležitou složkou emočního života je pevné zakotvení v okruhu blízkých osob. Risiko sociál je snad největší nebezpečí stárnoucích osob. Sociální kontakty chudnou - mnozí vrstevníci již odešli, jiní jsou méně pohybliví, osobní setkání bývají obtížná a to vše zvyšuje reáln Velké umění je udržet pozitivní vazby s mladší generací, se širší rodinou, s okolím, s býv mladšími spolupracovníky. V rodině se často prosazuje role prarodičovská. Péče o vnoučata, vyprávění o minulosti a větší trpělivost dědečků a babiček - to vše může sehrát důležitou zároveň umožňuje předávat následníkům osobní i rodové zkušenosti. Často se tvrdívá, že s věkem upadá tvořivost. Není to zcela pravda. Vzpomeňme na některé p Michelangelo téměř v devadesátce pracoval na Pietě, Goethe dokončil 2. díl Fausta v 83. ro sklonku života pracoval na Všenápravě, Masaryk ve vysokém věku řídil nový stát a profesor rozsáhlou Ontogenesi lidské psychiky ještě po 80. roce. Podobných příkladů je možno uvést Nejde však jen o monumentální tvořivost, ale i o všednodennost: kolik sedláků či řemeslník kolik babiček se věnuje vnoučatům a kolik osob hledá cestu ke vzdělání ještě v universitě všichni dokáží tvořivě využít životní zkušenosti ve prospěch druhých. Duševní hygiena ve stáří se zaměřuje na udržování a posilování celkové přizpůsobivosti k p světu. Švancara uvádí požadavky „pěti P": Perspektiva (udržení vlastní orientace na osobní budoucnost), Pružnost (přijímat nové podněty a do jisté míry i měnit životní zvyky), Prozí (kompenzovat dílčí deficity či úpadek sil), Porozumění pro druhé (s tolerancí pro jiné náz zvyklosti), Potěšení (udržovat si zdroje malých radostí, uspokojení a naděje). Většina pravidel „úspěšného stárnutí" odpovídá obecným zásadám duševní hygieny: Zachovávat i méně široké), udržovat se v aktivitě (s nezbytným odpočinkem), mít životní náplň (pro co positivní přátelské vztahy, vyhýbat se emočním zátěžím (riziko odchodu blízkých osob a par potěšení z drobných radostí a zvládat s moudrostí běžné potíže a starosti. V neposlední řa že i velmi staří lidé si mohou zachovávat pozitivní vyhlídky do budoucna, byť i jsou si vě život se krátí. Ještě jeden úkol se může objevit - formuloval jej již kdysi Komenský v Pampedii: „Nesmí vá se příležitosti, nahodí-li se starci vykonat něco pozoruhodného (dříve nezamýšleného) - ne poslední má být vyvrcholením. Také běžný postup Boží jest, začínat od jednoduchých počátků při dokonalosti." Kruh života Před léty u nás Langmaier s Matějčkem popsali 5 základních psychických potřeb dítěte. Při životním běhu se ukazuje, že jimi analyzované potřeby platí v analogické podobě i pro obdo a) Potřeba základní životní jistoty. Vzniká a uspokojuje se v citových vazbách dítěte k do pečovatelům a to hlavně k matce. Pocit jistoty, že je o ně pečováno, někdo je nakrmí, peču čistotu, teplo i o odstranění bolesti, že si s ním hraje a mluví na ně. Je to jeden z před pro budoucí vztahy důvěry a přátelství k jiným lidem. I stárnoucí člověk hledá jistotu, že pečovat, starat se v poslední fázi života, a že nezůstane opuštěn. Ztratí-li tuto jistotu, stárnoucích osob výrazně klesá. b) Potřeba smysluplného života. Opírá se o jistý řád zkušeností a poznatků, které dítě pos Pravidelnost života, odměn i napomenutí usnadňuje orientaci ve světě, pozdější adaptaci i K rizikům stáří patří ztráta řádu a životní pravidelnosti. Svět se rychle mění, mění se rů denního života, staré poznatky často neplatí. Stárnoucí člověk se obtížně adaptuje na změn ztrácí orientaci i zájem o další život ve změněných a jemu obtížně pochopitelných podmínká c) Potřeba náležitého přívodu podnětů. Děti již od časného věku potřebují v patřičný čas a míře stimulaci, která vede k rozvíjení jejich aktivity. Je tím uspokojována zvídavost dítě předpoklady pro budoucí vzdělávání. Riziko stárnutí je pocit ochuzenosti světa, ztráta pod isolace a z toho plynoucí pasivita i ztráta zájmů o dění světa. Potřeba nových podnětů se uspokojuje, zájem o nové aktivity mizí a vzniká postoj „tomu se už učit nebudu". d) Potřeba vlastní identity a vlastní společenské hodnoty. Postupně vytvářené dětské sebev sociální vztahy i vývoj společenských postojů v budoucnosti. Ztráta sebevědomí, spojená ča do důchodu, s nedostatkem vlastního programu a s pocitem odložení „do starého železa" rozm vytvářený obraz o sobě samém. Vzniká pocit, že se již k ničemu nehodí, nemá žádnou perspek osobní i sociální identita se rozostřuje. e) Potřeba otevřené budoucnosti. Její uspokojení dává životu naději, povzbuzuje aktivitu a dlouhodobou perspektivou. Uzavřená budoucnost vede zhusta k ochabnutí až k apatii. Ve stář životních ztrátách pocit otevřené budoucnosti mizí a snižuje se celková kvalita života, up nad dalšími záměry převažují obavy ze zítřků. Vývojový oblouk života se uzavírá a jakýmsi způsobem se vrací potřeby časného věku. Zárove nutnost časné výchovy, která je jedním ze základních předpokladů budoucího dobrého žití. O úsilí rodičů a všech pečovatelů je nezbytná. Její opomenutí či promeškání vhodné doby, ať důvodů, může mít negativní důsledky jak pro vlastní děti, tak i pro vývoj následujících ge Strategie vyrovnávání se se stárnutím Osobnost stárnoucího člověka se vytvářela postupně během celého minulého vývoje. Každá živ stavěla nové nároky a v každé se objevují zisky i ztráty. Adaptace na nejrůznější obtíže v nemají jedinou podobu. Před léty Reichardová (l982) stanovila 5 základních strategií. Konstruktivní strategie. Jedinec je aktivní, udržuje si dobré emoční vztahy s okolím, nezt radost ze života, odhaduje vlastní budoucnost a je smířen s faktem konečnosti života.. V p v tom, co dělal dříve. Pěstuje své koníčky, pokračuje v obvyklých činnostech, předává zkuš před sebou cíle, byť i s kratší časovou perspektivou. Většinou zůstává věrný ideálům svého k nim pokorně vrací, i když si uvědomuje, že mnohé z nich již neuskuteční a jiné se možná potíže a strasti překonává s chápajícím úsměvem a nadhledem. Bývají to lidé, kteří v podst šťastné dětství, spokojené manželství i uspokojení s vlastní prací Jejich život se neobeše starostí i tragedií, ale dokázali se osudu vzpírat a případně jít proti proudu. Strategie závislosti, která je spojena s pasivitou a se spoléháním na druhé lidi spíše než Nemívají vlastní ambice a rozhodování o vlastní cestě ponechávají na druhých - na partnere na sociálních zařízeních. Bývá to jakési volání o pomoc. Jedinou spojnicí se životem bývá před kterou často a mnohdy bez pochopení tráví celé hodiny. Jejich nároky nebývají příliš se pravděpodobně obtížně odpoutávali od výchozích rodin, vyhýbali se později vedoucím rolí u vlastních dětí příliš velkou autoritu.. Obranná strategie. Projevuje se přehnanou aktivitou a potíže postupujícího věku překonává činností. Dodržují pevné zvyklosti a často se snaží nepřiměřeně udržet vlastní role v prác Bývá pro ně osudné, jestliže je jejich aktivita znemožněna a těžce se smiřují s odchodem d dětství se setkávali většinou s přísnou výchovou, uvykli si sami sebe prosazovat, dodržova chování a případně k nim nutit své okolí. I ve stáří se snaží dirigovat rodinu a neopouště role. Hněvivá strategie. Za své neúspěchy a omyly dávají vinu jiným lidem či nepříznivým podmínk agresivní, často si stěžují na nepříznivou dobu, na osud či na jiné okolnosti. V minulosti a s řadou lidí se rozcházeli ve zlém. Vyvolávají konflikty, ale rychle na ně zapomínají a třeba mohli někoho dotknout. Jejich sociální vztahy bývaly většinou povrchní a jejich izol prohlubuje. Sebenenávistná strategie. Bývají k sobě kritičtí, vlastní život i své vztahy chápou jako n řadou proher. Život nestojí za opakování, nemá se prodlužovat a smrt bude vysvobozením od V minulosti se objevovaly rozporné vztahy k rodičům, neuspokojivé vztahy partnerské, pocit neužitečnosti a marnosti každého snažení. Naznačená klasifikace je jistě zjednodušená, existují mezitřídy a někdy se prosadí změna s průběhu stárnutí, či v důsledku různých životních okolností. Rýsuje se poznání, že stárnut etapa, ale vytváří se do jisté míry v průběhu celého života. Kdesi v minulosti tušíme vých výchovy, dětské radosti i starosti, obtíže dospívání, postupné vytváření životního stylu, vlastní rodiny, kterou zakládali a mnohé další zkušenosti. To vše spolurozhoduje o tom, ja stárnout - směrem k moudrosti, směrem k hněvivému rozkolu s okolím, směrem k rezignaci či boji. Jestliže uvažujeme o této perspektivě stáří, pak se nově vynoří postavení výchovy v celoži Rodiče a vychovatelé připravují děti nejen na život, ale i na poslední věci člověka, a to Posledním pedagogickým úkolem stárnoucích osob je pokusit se být příkladem rozumného stárn se následníci ptali: „Jak to ta babička či dědeček dělali, že byli i ve třetím věku v poho Architektura životní cesty. Průběh života je charakterizován proměnlivostí nejrůznějších zisků a ztrát, ke kterým doch jednotlivých životních etapách. V každé životní fázi něco ztrácíme, ale zároveň něco získá vstupem do školy dítě ztrácí část volnosti, musí chodit pravidelně do školy, plnit řadu no současně objevuje novou autoritu, získává nové zkušenosti stykem s vrstevníky a vzdělávání pohled na svět. K problémům stárnutí patří pocit, že zdravotní, mezilidské i výchovné ztráty jsou časem st zisků bývá v životě stále méně. Vytváří se dojem, že blížící se závěr životní cesty je spo obtížemi, které nelze zvládnout. Proti obtížím vyššího věku však existují mnohé obrany. Ba s řadou spolupracovníků postupně rozpracoval model Selektivní optimalizace s kompensacemi Jako příklad se často uvádí televizní rozhovor se slavným pianistou Arthurem Rubinsteinem, věku 80 let plnil svým uměním koncertní sály. Pro udržení svého mistrovství uváděl 3 strat méně skladeb než v mládí (Selekce), b) Tím má více času na systematické cvičení a opakován skladeb (Optimalizace), c) Ztrátu jemné motoriky a rychlosti prstů nahrazuje tím, že hraje a to hlavně před rychlými pasážemi, ve kterých dokáže tempo zrychlit a celková dynamika sk zachována (Kompenzace). Naznačený model platí v podstatě v celém životním běhu. Od časného dětství se postupně měn jak jednotlivé vývojové funkce dozrávají. Z rozsáhlé množiny možných aktivit se vybírají p jsou pro život jedince potřebné a příznačné. Děti na celém světě mají stejné jazykové disp prvních let života se postupně učí odlišným zvukům a zvládají mateřský jazyk. Některé možn cesty se posilují, jiné mizí. Stejně tak se během školní doby a později v práci rozvíjí mn myšlenkové schopnosti a jiné se postupně tlumí. I naše sociální vztahy jsou výrazně selekt přátelíme, koho máme rádi, komu se vyhýbáme apod. I optimalizace je proces, který probíhá v celém životě. Zdokonalují se naše motorické dove myšlenkové procesy, sociální vazby se mění žádoucím směrem co do obsahu či forem. Mnohé z předáváme výchovou našim následníkům, kteří si je opět upravují dle vlastních potřeb a záj změn sociálních a kulturních. Různé kompenzační mechanizmy nás provází po celý život. Paměť zdokonalujeme různými mnemot jinými pomůckami, učíme se učit, vytváříme si vlastní techniky učení, více či méně dokonal různé nedostatky. Cesty kompenzace mají mnohé formy, mnohé dílčí či zcela obecné cíle, kte s věkem měnit. Selekce předpokládá volit v životě vhodná zaměření, cíle či záměry, optimalizace určuje vo jak být úspěšný a jak docilovat žádoucí záměry a výstupy a kompenzace sleduje, jak zvládám některých možností a přesto dosahujeme žádoucích výsledků. Během života se kombinuje a pro předivo řady záměrů, které chceme dosáhnout. Někdy postupujeme racionálně a cílevědomě, ji vlivy emoční, někdy jsme aktivní jindy zcela pasivní, někdy své cesty sami vybíráme, jindy okolnosti, které nemáme pod kontrolou. Baltesův stručně naznačený model je závislý na sociokulturních souvislostech, na tradicích zdrojích a disposicích a může být upravován řadou dalších vlivů. V různých kulturních obla prosazují odlišné momenty, tradice i myšlenkové systémy. Často diskutovaný střet mezi kult kořeny a snad právě starší a zkušenější osoby mají jistou šanci patřičného nadhledu. Čtvrtý věk člověka. S prodlužujícím věkem člověka se v posledních létech začíná hovořit o čtvrtém věku. Většin hranici 80. roku. Někdy se objevuje pojem věk kmetský. Není ještě zcela zmapován a rozbor výzvou pro budoucí šetření. Indikátory zdraví, kvality života i duševních funkcí naznačují narůstají rozdíly mezi lidmi a to hlavně jako důsledek nastupujícího biologického zhoršení organismu. Jeho nástup je však individuálně velmi odlišný. I přesto se věk dožití stárnouc prodlužuje. V rozvinutých evropských zemích v posledních 30 létech se věk dožití osmdesátn 4 na 8 let. Vzniká otázka, jak pro psychologii zdraví, tak pro obecnou politiku, jak posle z hlediska kvality života. Významnou roli hrají i historické změny, kterými prochází celá za života dnešních osmdesátníků se politické i hospodářské poměry několikrát významně změn Kvalita života úzce souvisí se zhoršováním somatických i duševních funkcí. Uvažuje se o dv stárnoucích osob. U části populace kmetů se snižuje celková kompetence a možnosti nezávisl S věkem přibývají sklerotické potíže a objevuje se Alzheimerova nemoc, proti které zatím n Velká berlínská studie osob ve věku 70 až 100 let vedla na základě rozboru 23 ukazatelů so psychiatrických, psychologických, sociálních i ekonomických funkcí ke stanovení 4 kategori stavu: dobrý - průměrný - špatný - velmi špatný. V 80. roce života bylo rozložení sledovan než 500) do jednotlivých kategorií zhruba stejné. V 90. roce převládá kategorie velmi špat ve většině duševních funkcí (osobnost, sebepojetí či základní sociální chování) je vliv st menší než v somatickém vývoji a to zvláště tehdy, žije-li kmet v pozitivně laděném prostře stárnoucí osobě potřebnou a láskyplnou péči. Odolnost vůči nejrůznějším nesnázím pak bývá Ukazuje se, že ve vyšších létech se sociální vazby se širším okolím výrazně snižují, ale z - mnohdy se i zvyšují - ve vztazích k vlastní rodině či k nejbližším přátelům, kteří dokáž emoční i sociální oporu v poslední fázi života. Síť sociálních vztahů se tedy snižuje co d maximalizuje se k blízkým osobám. Pocity osamění ve stáří nápadně korelují s řadou zdravot s nárůstem depresí, které kvalitu života značně snižují. Dostáváme se postupně k problemat péče, která patří k dalším aktuálním otázkám současné doby. Při systematickém rozboru biodromální psychologie se objeví otázka, jak dalece jsou různé ve starším věku vázány na poruchy, které se objevovaly již ve věku mladším a kdy tedy vlas problematika gerontologická. V žádném věku není budoucnost etapou, do které pasivně vstupu věk, který můžeme aktivně tvořit či alespoň spoluvytvářet. Hledat ostrou hranici stáří nen Závěr Dnešní jubilant prošel aktivním životem a obstál v mnoha zkouškách - pracovních i i morálních. Stojí v pedagogické galerii mnoha svých žáků, spolupracovníků i vrstevníků. U poselství kritického myšlení, činů, opřených o pevnou morálku i o duchovní poznání, které tvůrčím myšlením i činy přetvořil a s pochopením a respektem předává svým žákům. AD SUPREMOS ANNOS! Pozn. red: Prof. Jan Sokol, PhD oslavil 17. dubna své sedmdesáté narozeniny M. Seligman, Opravdové štěstí, Praha: Ikar, 2002; V. Břícháček, „Homo in futurum cogitans" psychologie 49 (2005), s. 74 - 80, 175 - 183. K. W. Schaie, „The Course of Adult Intellectual Development", American Psychologist 49 (19 313. A řada dalších. P. B. Baltes, „On the Incomplete Architecture of Human Ontogeny", American Psychologist 52 -380. Viz. M. Ardelt, „Wisdom as Expert Knowledge System", Human Developemen 47 ( 2004), s. 257 navazující debata v časopise Human Developement. J. Švancara, „Psychologie stárnutí a stáří", In Z. Kalvach, Úvod do Gerontologie a geriatr Karolinum, 1997. J. Langmaier, Z. Matějček, Psychická deprivace v dětství, Praha: Avicenum, 1974. P. B. Baltes, „On the Incomplete Architecture of Human Ontogeny", American Psychologist (1 W. J. M. Levelt, Speaking: From Intention to Articulation, Cambridge MA: MIT Press, 1989. F. R. Lang, „Endings and Continuity of Social Relationships", Journal of Social and Person 17 (2000), s. 155 - 182. K. B. Adams, S. Sanders, E. A. Auth, „Loneliness and Depression in Independent Living Reti Communities", Aging and Mental Health 8 ( 2004), s. 475 - 485. Václav Břicháček [ URL "LM-116.html "]