Praha: hudební antropologie města jako „luštění“ patchworku ****************************************************************************************** * Zuzana Jurková ****************************************************************************************** Prague: Musical anthropology of a city as patchwork “deciphering“ Abstrakt Most western (and not only western) concepts of music lie on a spectrum delimited by poles title “harmonical pythagoreism” on one side, and semiotic concept on the other. Within the pythagoreism concept, that is a markedly close parallel to Chinese Confucianism, the “corr is understood as an image of macrocosm; it is governed by the same rules and thus it is an reality; in its essence it is close to natural sciences. Just as a note, it must be said t of harmonical pythagoreism is in its pure essence, in today’s western understanding on mus marginal. Semiotic concept considers music as pre-arranged system of symbols, whose essenc that of language: To understand musical message, one must learn the “dictionary“ of these their grammatical and syntactic rules that may be learned by formal analysis of musical ex of these concepts – and of course also every other concept situated on their connecting li music to be in principal a sound phenomenon on one hand and a sui generis phenomenon on th by own laws. Research methods of such autonomous phenomenon are naturally based on musical However, ethnomusicologists have realized when researching musical cultures worldwide that western musical concept as a primarily sui generis sound phenomenon is neither the only im the only one in existence. Markedly different is, for example, the Sub-Saharan-African mus this difference is also reflected in native terminology… Hudební antropologie... Tvrzení, že výzkumná metoda závisí na předmětu výzkumu, je pro vědecký přístup tak samozře A vědci obvykle příliš netápou (nebo se přinejmenším domnívají, že netápou) v otázce podst svého zkoumání - až do doby, kdy se objeví nová škola s novým paradigmatem. Málokteré vědn ovšem předmět, jehož podstatu lze tak obtížně zachytit, jako vědy, zabývající se hudbou. S je hudba kulturní univerzálií, a že tedy existuje v nesmírném množství podob, nijak nepomá podstatu. I v případě, že rezignujeme - podobně jako jiné vědní obory - na otázku PROČ je hudba kult tedy co ji činí nepostradatelnou pro každou lidskou společnost, je těžko možné se vyhnout její podstaty. Na této podstatě totiž musí být závislá výzkumná metoda, užívaná při studiu Většina západních (a nejen západních) konceptů hudby leží na spektru, vymezeném póly, prac jako harmonikální pythagoreismus na straně jedné a sémiotické pojetí na straně druhé. V ko harmonikálního pythagoreismu, jehož nápadně blízkou paralelu najdeme v čínském konfucianis hudba chápána jako obraz makrokosmu, je podrobená stejnému řádu, a je tedy objektivní real podstatou blízkou přírodním vědám. Jen na okraj je potřeba dodat, že koncept harmonikálníh je ve své čisté podobě v dnešním západním chápání hudby zcela marginální. Sémiotický koncept chápe hudbu jako domluvený systém znaků, jehož podstata je podobná jazy hudebního sdělení je nutné si osvojit „slovník" těchto znaků a jejich gramatická a syntakt která lze získat formální analýzou hudebního projevu. Obě tato pojetí - a pochopitelně i každé, ležící na jejich spojnici - chápe hudbu jednak j zvukový fenomén, a za druhé jako jev sui generis, řízený vlastními zákony. Metody zkoumání autonomního jevu pak pochopitelně vycházejí z hudební analýzy. Etnomuzikologové však při výzkumu hudebních kultur po celém světě zjišťovali, že výše načr koncept hudby jako povýtce zvukového jevu sui generis není nejen jediný myslitelný, ale an existující. Nápadně odlišné je kupříkladu subsaharsko-africké pojetí hudby; tuto odlišnost domorodá terminologie: Honest observers are hard pressed to find a single indigenous group in Africa that has a t with the usual Western notion of "music". There are terms for more specific acts like sing instruments, and more broadly performing (dance, games, music), but the isolation of music other arts proves a Western abstraction... The arts maintain a close link to the rest of social and political life. In performance, t upon that life and create it. ...The arts are not an extra or separate expression to be en the social and political ebb and flow... Social organization is often a key to understanding basic aspects of a musical culture, be formation of ensembles, definition of genres, and even the organization of musical events shaped by local conceptions of social hierarchy as well as according to the groups (gender people use to define their social identity. (Stone 1998:7) Spojitosti zvukového fenoménu, který jsme zvyklí označovat pojmem „hudba", a kontextu jej je při etnomuzikologické terénní práci snadné si všimnout - a odtud je jen krok k úvaze o souvislosti. Mnohem obtížnější je ovšem tuto spojitost jednak verbalizovat, jednak vědecky uchopit, tedy vytvořit odpovídající metodologii, která by umožňovala poznat jak jednotlivé tak jejich propojení. V šedesátých letech se k tématu vztahu hudebního „textu" (tedy hudby jako zvukového fenomé kontextu - a s tím těsně provázané problematice etnomuzikologické metodologie - vraceli op vědci té doby. Jejich myšlenkové zázemí, teoretická východiska i závěry - včetně těch meto byla velmi různorodá. Charles Seeger, (etno)muzikolog s univerzálním záběrem, píše: The methodological task is four-fold; (a) to relate the contextual and the textual factors the textual factors among themselves; (c) to correlate the two kinds of music reference; ( the music knowledge and the speech reports of this knowledge... scholars will agree that a communicate in speech (a) the approaches to a field from outside and from inside are equal and that (b) until the two are integrated, neither approach can be assumed to tell the sto believable way. (Seeger 1962:158) Zatímco Seeger, teoretik par excellence, se pohybuje v ve sférách abstraktní terminologie metodologické poznámky jsou jen velmi univerzálními guidelines), Alan Lomax, vědec s rodin terénního sběru lidových písní, přistoupil k této problematice naopak velmi prakticky. Na tisíců písní z celého světa vytvořil svůj systém cantometrics, v němž podle 37 kritérií př styly do skupin. Tyto skupiny pak koreluje s některými kulturními rysy (productive range; level of stratification of class; severity of sexual mores; balance of dominance between m level of social cohesiveness; Lomax 1968:6). Metoda cantometrics dokazuje dvě základní zji First, the geography of song styles traces the main paths of human migration and maps the distributions of culture. Second, some traits of song performance show a powerful relation of social structure that regulate interaction in all cultures. Neither of these ideas is n thoughtful humanist. However, the statistical confirmation is so strong as to indicate tha behavior may be one of the most sensitive and reliable indicators of culture pattern and s Apparently, as people live so they sing. (Lomax 1968:4) Lomaxova metoda, na první pohled tak svůdná, neměla v etnomuzikologii významných pokračova celkem nasnadě: teorie kulturních okruhůculture areas („Kulturkreislehre"), k níž se připí o vytvoření mapy areálů písňových stylů, byla v 60. letech v antropologii již hodně starom i úsilí převést všechny zpěvní projevy na stejného jmenovatele, tedy analyzovat je stejnou době počínajících emických deskripcí kultur a folktaxonomií již „out". Lomax odpovídal na v jeho době nikdo nekladl. Bezpochyby nejúspěšnějším pokusem - přinejmenším z hlediska nejbližších desetiletí - o kom hudby v jejím kulturním kontextu byla jedna z nejvlivnějších etnomuzikologických knih, The of Music (1964) Alana P. Merraiama. V ní autor, původním školením antropolog, představuje analytických rovinách - jako zvukový jev, který je výsledkem lidského chování (a to fyzick a sociálního). Třetí, podle Merriama základní rovinu tvoří concepts, which integrate music activities of the society at large and define it as a phenomenon of life among other pheno V kapitole o metodách se ovšem Merriam drží v takové teoretické výši (arciže důležité), že výběru výzkumných metod a technik zůstává jeho následovník zase sám. Pro každou analyticko Merriam jinou - přiměřenou - metodu (a následně techniku). Získané poznatky jsou paralelní zcela kompatibilní: analýzu hudební struktury může být kupříkladu poněkud svízelné převádě jmenovatele jako verbální i neverbální chování. V ideálním případě v nich nalezneme tytéž jejichž slovní vyjádření, zejména vztahující se ke znějícímu zvuku, je někdy velmi obtížné vytyčený úkol to correlate the music knowledge and the speech reports of this knowledge). ukazuje McAllesterova (1980) o téměř dvě desetiletí mladší poznámka o spojení muzikologie jako uneasy bedfellows v lůžku etnomuzikologie. Jakkoli jsou si etnomuzikologové vědomi provázanosti zvukové (textuální) a mimozvukové (ko složky hudby, a jakkoli tuto provázanost již před téměř půlstoletím metodologicky reflekto hudby zůstával ještě desetiletí statický - věcný. Ještě před dvěma desetiletími byla i v etnomuzikologii všeobecně přijímána definice hudby jako humanly organized sound . V posledních letech je však zřejmý posun chápání hudby od „ směrem k lidské činnosti: Music is not a thing at all but an activity, something that peop 1998:2). With music, the focus that is the most significant in ethnomusicology is people. what it is...(Wade 2004:XIV). S proměnou chápání podstaty hudby se ovšem - jak bylo řečeno na samém začátku - proměňuje metoda. ...města Mezi etnomuzikologickými knižními publikacemi 60. - 80. let převažují dvě tematická vymeze předmětu: jednak regionální (případně etnické) (!!!), jednak žánrové (Born with the Blues, and Other Frontier Ballads, Blues People.) Obě tato vymezení mají nejen svou poměrně dlouh především vycházejí z určitého ve své době smysluplného konceptu. První z nich předpokládá, že na určitém území se v průběhu delšího času ustálil hudební re podoba vyjadřuje totéž, co ostatní etnografická data. Zatímco první způsob považuje za smy teritorium (jehož prostřednictvím vymezuje předmět), druhý způsob vychází z predefinování kategorie. Kontextuální aspekty jsou přiřazeny. Žánrové vymezení předmětu etnomuzikologického výzkumu je dědictvím té větve etnomuzikologi vycházela především ze studia evropské lidové hudby. Jedním z jejích klíčových pojmů byl p „autentický", který patřil k základním konceptům romantického myšlení vůbec: původní, „aut lidová píseň, nezkažená zásahy „zvenčí", tedy z prostředí odlišného sociálně, kulturně či byla zárukou pozitivní hodnoty. Tento koncept „starých, dobrých, opravdových časů", stále zakotvený v našem myšlení, se ovšem tam, kde je dnes dostatek historických pramenů, ukazuj skutečností nepodložená idealizace. Lidovou píseň střední Evropy kupříkladu zásadně ovlivň vyšších společenských vrstev, která do lidového prostředí pronikala prostřednictvím místní - a naopak díky nim se zase prvky lidové hudby dostávaly do hudby klasické. Interpretovaná příslušníky jiných etnických skupin (Romové, Židé), kteří ji také ovlivňovali, například s interpretace. Muzikantská profese byla navíc často spojená s větší či menší mobilitou, a t distribuci hudebních prvků nejen napříč sociálními a etnickými skupinami, ale i teritoriál relativní „pomalosti" doby uplynulých století až do 20. století - bylo možné sledovat někt tradice po dobu několika generací, takže mohla vzniknout i představa vývoje žánru (v tradi té vlastní „hudby") jako jakéhosi hudbě imanentního procesu. Že se dynamika společenských změn - a tedy i změn, reflektovaných hudbou - v posledních de výrazně zvýšila, není sporu. Žádná oblast, zejména v euroamerické zóně, není vůči nim imun změny se dotýkají etnického složení obyvatel určitého teritoria, dotýkají se i hudebních ž hranic, stejně jako jiných aspektů hudby: hudební interpretace, institucí, způsobů předává dalšího. Základním, podstatným rysem současné kultury komplexních společností je zrychlené původně patřících do jiných kultur, tedy diverzita a proměnlivost. Jsem ovšem přesvědčená, o kultuře a jejích jednotlivých aspektech včetně hudby totéž, co dříve: že totiž nejde o n jednotlivých jevů, nýbrž o provázaný systém, ovládaný určitými pravidly. Koncentrátem současných tendencí je dnešní velkoměsto. Jeho kultura (i její součásti, kupř připomíná patchwork (quilt?), sestavený z nejodlišnějších ústřižků. Ty však - snad překvap smysluplný, pro mnohé dokonce krásný ornament. Pro porozumění tomuto hudebnímu patchowrku vhodné vycházet z výzkumu hudebních žánrů, stejně jako by pro pochopení skutečného patchwo důkladně studovat jednotlivé ústřižky tkanin, z nichž je ornament sestaven. Pojmy, včetně - pokud zůstávají - se proměňují k nepoznání; kromě toho vzorky na jednotlivých ústřižcích málo o ornamentu celého quiltu, a ještě méně o ideji, s níž byl vytvářen. Výchozím bodem těžce hledané metodologie etnomuzikologie města je ono už zmíněné chápání h lidskou aktivitu, na jejíž podobu mají vliv hudebníci a posluchači, ale někdy také produce organizátoři nebo další činitelé. Chápeme-li hudbu výše zmíněným způsobem, tedy především a také v oné komplexní (kombinující textuální a kontextuální složku) a dynamické perspekti při jejím výzkumu kombinovat poznatky hudební a etnografické. Ilustrací z první ruky jsou dva hudebně-antropologické eseje z Prahy: smysl celému obrazci (jak „tradiční" židovské hu „tradičnímu jazzu" v pražské secesní kavárně) dodává až spojení hudebních a mimohudebních Dnešní hudební patchwork je novotvarem, který vznikl z nesmírného množství velice odlišnýc Ty jsou poskládány a sešity nám zatím neznámým způsobem. Nevidíme ani výsledný ornament, p dostatečný odstup. Chceme jej ale poznat. Někdo začne zkoumáním hlavních linií, někdo ústř rytmu jejich skládání, někdo metodou jejich pospojování. Věřím, že většina z nás nakonec o ornament uvidí. všech měst? Při povrchním pohledu na současná euroamerická velkoměsta by bylo svůdné předpokládat, že jednoho jsou aplikovatelné na kterékoli jiné. Nejen že tu je vidět stále tytéž značky Nike CitiBank, ale také v operním repertoáru velkých divadel neproměnně soutěží Tosca s Traviat na velkých pódiích se střídají tatáž jména světových hvězd populární hudby (R.E.M, David B Stones). Ve formulaci takové hypotézy - že totiž současná euroamerická velkoměsta nabyla v procesu víceméně totožné podoby, která se projevuje i v hudební oblasti (kde by podobná domněnka b všudypřítomnosti zvukových médií a jejich nivelizujícímu vlivu pochopitelná) - brání ale n z těch nepočetných existujících publikací, zabývajících se hudební antropologií města. Ade Schramm (1982) kupříkladu popisuje početně velmi významný fenomén newyorských veřejných ko and public musical events), který - přinejmenším ve srovnatelném rozsahu - nemá v Praze ob procházce po Příkopech v centru Prahy byste se nesetkali s podobnou přehlídkou hudebníků z (a zejména z bývalé rakousko-uherské monarchie), jakou popisuje Philip Bohlman (2001:196 - Kärtnerstrasse. Jsem naopak přesvědčena, že každé město se svou jedinečnou historií, jen lehce překrytou n pohled nivelizující vrstvou posledních desetiletí, je neopakovatelným originálem - a hudeb jeho kulturního života je produktem této neopakovatelné, originální historie i současnosti li se tedy paralely s patchworkem, je hudební scéna dnešních velkoměst složena dílem ze st odlišných ústřižků, které jsou však poskládány a sešity do více či méně odlišných ornament antropologie města je prozkoumat ústřižky, způsob jejich složení a výsledný jedinečný orna Prague as a SoundQuilt Bez silné národní etnomuzikologické tradice (a tím spíš bez tradice urbánní etnomuzikologi antropologii města pokusili i účastníci mého hudebně-antropologického semináře na Fakultě studií UK. Jejich předchozí odborné vzdělání spočívalo v několika kurzech fakultního etnom programu, teoretická základna nebyla u většiny z nich jasnější, než je naznačeno v předcho ostatně často u etnomuzikologů bývá). Cíl jejich úsilí byl dvojí: naučit se a poznat. Před následně také případně poznat. Naučit se: vybrat si, co zkoumat; dívat se antropologicky, měnit pozorovací perspektivu outsider - insider - a být zúčastněným pozorovatelem (paritci pátrat po různých druzích pramenů; antropologicky se ptát „jak to souvisí s kulturou", ted smysluplnou interpretaci získaných - tak různorodých - poznatků. A o výzkumu - jeho průběh - také psát. Podle Ricova (1997:105) inspirativního eseje i našich zkušeností se právě v p terénu a následném reflektování i zpracovávání toho stává z pouhého zájemce etnomuzikolog. Intenzívní terénní výzkum - jakkoli nedokonalý - nutně vede k poznání, i když třeba parciá které poznání není parciální). Parciálnímu v rámci jednotlivých témat - a tím spíš jen vel pro celé město. Něco je však zřejmé: * Každé téma - a tedy každá ze zkoumaných subkultur - je velmi svébytné a odlišné od ostat koncepty, tedy důvody, proč se hudba provozuje (spirituální aspirace, dotek starobylosti, utvrzení náboženské identity, „návrat k podstatě člověka" ...); chování účastníků - a poch zvukový projev. Diverzitu dnešního velkoměsta jsme zažili na vlastní kůži; * Hudba je často základem - nebo přinejmenším podstatným rysem - skupinové identity. Skupi se sdružuje kolem hudební akce, tou se vyjadřuje a upevňuje. Tomu pomáhají a odpovídají da místo konání, oblečení, slovník, jídlo... * Ať jsou výchozí hudební impulzy jakékoli (hudba subsaharské Afriky, jamajské reggae, tra počátku 20.století nebo muzikál 60.let...), výsledek má uspokojit středoevropana počátku 2 Původní impulzy se mění - často téměř k nepoznání. Ona neustálá proměnlivost je dalším z p etnomuzikologického patchworku dnešní Prahy. Proměnlivost, která je výsledkem kontinuálníh polylogu. Literatura: Bohlman, Philip 2001: „The Musical Culture of Europe", In: Excursions in World Music. New Hall. Chiseri-Strater, Elisabeth - Stone-Sunstein, Bonnie 1997: FiledWorking: Reading and Writin Jersey: Prentice Hall. Jurková, Zuzana 2001: „Etnomuzikologie jako zrcadlo doby(?), In. Miscellanea. Praha: Česká hudební vědu, s. 83 - 88. Lomax, Alan 1968: Folk Song Style and Culture. Washington, D.C.: American Association for of Science. McAllester, David 1980: Recenze knihy: Herndon, M. - McLeod, N. (1979) : „Music as Culture Ethnomusicology 24, s. 305 - 307. Nettl, Bruno 2001: „Studying Music of the World Cultures", In: Excursions in World Music. Prentice Hall. Nettl, Bruno 2002: Encounters in Ethnomusicology: A Memoir. Warren (MI): Harmonie Park Pre Reyes Schramm, Adelaida 1982: „Explorations in Urban Ethnomusicology: Hard Lessons from th Ordinary", In: Yearbook for Traditional Music. Rice, Timothy 1997: „Toward a Mediation of Field Methods and Filed Experience in Ethnomusi Shadows in the Field: New Perspectives for Fieldwork in Ethnomusicology, Barz, G. - Cooley York - Oxford: Oxford University Press, s.101 - 120. Seeger, Cahrles 1962: „Music as a Tradition of Communication, Discipline and Play", Ethnom p. 156 - 163. Slobin, Mark 1993: Subcultural Sounds: Micromusics of the West. Hanover, London: Wesleyan Small, Christopher 1998: Musicking. Middletown: Wesleyan University Press. Stone, Ruth (ed.) 1998: The Garland Encyclopedia of World Music: Africa. New York and Lond Wade, Bonnie, C. 2004: Thinking Musically. New York, Oxford: Oxford University Press. Na tomto místě bych považovala za nejvhodnější použít terminologie Charlese Seegera, který etnomuzikologii nárokoval označení musicology, neboť se zabývá hudbou v nejširším záběru. že toto označení v navrhovaném smyslu zatím není všeobecně přijímáno a pojem muzikologie j vyhrazen jen studiu západní umělecké hudby, budu se nadále držet tradičního terminologické resp. opisů těchto termínů. Je mimo záběr tohoto textu věnovat se vymezení pojmu „hudba" resp. úvahám o jeho světové v souvislosti s tvrzením o kulturní univerzalitě hudby mám na mysli to, že každá kultura má nejčastěji vokální - projev, který ona sama odlišuje od běžné řeči: All societies have som mostly vocal production, which the themselves distinguish from ordinary speech. Nettl 2001 Merriam (1964) - viz níže, k tomu píše: The study of music as a mean of communication, the complex than it might appear, for we do not know what precisely music communicates, or how Jako jeden z argumentů tohoto pojetí je uváděn kupříkladu číselný poměr, který je shodný p alikvótní tóny (angl. harmonics) a poměry, určující tzv. „zlatý řez". Stejné číselné vztah uvnitř zákrutů mořské lastury. I v případě, že může etnomuzikolog bez větších výhrad přijmout terminologii některé z kult antropologických škol, zůstane stále velkým problémem terminologie, spojená s hudbou jako Propracovaná terminologie západní muzikologie totiž vyhovuje západní hudební kultuře a nes koncepty. Zdánlivě univerzální pojmy, např. improvizace, modus, jednohlas, jimiž máme sklo podobné jevy všude na světě, obsahují západní konotace, které jsou obvykle v jiném kulturn zavádějící nebo přinejmenším matoucí. Zásadní příspěvky zazněly at the seventh annual meeting of the Society for Ethnomusicology University, November 1962. Některé z nich byly publikovány v Ethnomusicology VII/3 (1963). Za trpělivou pomoc při ujasňování si otázek hudební antropologie města srdečně děkuji Adel Jiným případem takového vymezení je prvotní, pionýrská deskripce hudby dosud nepopsaného t deskripce bez hlubšího teoretického zázemí. Výskyt podobných studií s časem ubývá. Reyes (1982), vycházející z lingvistického diskurzu, používá formulace grammar of choice. Metaforu patchworku jsme našla také u Marka Slobina (1993). Přesto jsem ji od něj nepřejal napadla dřív, než jsem četla jeho text, jednak on ji používá v poněkud odlišném smyslu. Paralela patchworku možná není úplně odpovídající, a navíc vím o tomto řemesle jen málo. V (a vidí nedostatky mého přirovnání) se omlouvám. I tato zdánlivě „zestejňující" vrstva je pokaždé utvářena jinou, pro dané město charakteri konfigurací, a tedy - užívajíc tytéž prvky (banky, restaurace, hudební produkce) - míchá j poměru. Viz Jurková, 2001. Kompletní etnomuzikologický program na FHS UK obsahuje pět kurzů o hudebních kulturách cel kurzy metodologické, jeden hudebně-antropologický, jeden diplomní, jeden praktický a promě specializované kurzy. Prvotní vymezení znělo u různých studentů různě: žánrově (u tohoto vymezení se často ukáza široké, až nic neříkající), dané interpretem (viz esej o souboru Mišpacha), či konkrétním kavárně Imperial). Obzvlášť v tomto stádiu výzkumu se velmi osvědčila skupinová práce: „do terénu" chodili ob přičemž jeden již většinou byl insider, zatímco ostatní mu mohli poskytovat outsiderovskou Míra možné zúčastněnosti je pochopitelně v různých prostředích různá. Všichni se společně průzkumu publika na základě předem stanovené osnovy. Před definitivní formulací bývala interpretace většinou předmětem obsáhlých diskuzí. Velmi se osvědčila učebnice terénní práce autorek Chiseri-Strater a Stone-Sunsstein 1997. Zuzana Jurková [ URL "LM-202.html "]