Řečová integrace příslušníků minorit ****************************************************************************************** * Ladislav Janovec Albena Rangelova ****************************************************************************************** Language integration of members of minorities Abstrakt Presented contribution was created based on texts collected within the project titled Lang of foreigners in the area of vocabulary undertaken in the Czech Language Institute of Acad of the Czech Republic, in the period between 2001-2003. We trace spoken texts of members o minorities, namely Bulgarian, Ukrainian, and Russian. When this material was collected, th unbalance of the sample regarding number of respondents of different nationalities (the la was Bulgarian, the smallest was Russian). Despite this shortcoming, the texts allowed the comparison of types of relevant interference effects related to membership of individual S (or languages): Thus we traced classes of mistakes connected with certain language effect the native and learned language. It must be also stressed that quantitative research in th demanding: Examined minority communities, defined by their language only, are socially ver thus we limited ourselves to just probe the qualitative analysis of this topic. We tried t and appropriately interpret connections and relations of language behavior of a foreigner majority society using its (majority) language. Předkládaný článek nabízí sondu do problematiky integrace cizojazyčných osobnosti do novéh jazykového prostředí. Sonda je zaměřená na řečové jednání v neformální komunikační situaci problematiky pro českou společnost dokládají četné publikace z různých sfér společenského edici Lidé města, zejména č. 11 Česká společnost a etnické skupiny (1997), publikaci České úřadu Cizinci v České republice (2001), dále pak Šatava 2001, Brouček - Hrubý - Měšťan 200 2001, Čechová - Zimová 2001 aj. Široce pojímaný integrační proces zahrnuje řadu faktorů sociálních, ekonomických, obecně k psychologických. Z hlediska lingvistiky se jeví jako nejdůležitější proces osvojování majo tj. dosažení určité jazykové kompetence umožňující jedinci úspěšnou sociální realizaci v c prostředí. V tomto procesu bývá v relativně krátkém čase dosažena jistá specifická forma b se vyznačuje nerovnovážností znalosti češtiny v jejím funkčně-stylovém rozvrstvení: primár mluvený jazyk, míra osvojení spisovné češtiny je skoro u poloviny respondentů zanedbatelná vypovídá o jazykových těžkostech při oficiálním styku, zejména v psaných projevech. Předkládaný příspěvek vznikl na základě textů shromážděných v rámci projektu Řečová integr oblasti slovní zásoby, který proběhl v Ústavu pro jazyk český AV ČR v období 2001-2003. Sl mluvené texty příslušníků přistěhovaleckých minorit - bulharské, ukrajinské, ruské. Při sb došlo sice k jisté nevyváženosti vzorku co do počtu respondentů podle národnostní příslušn vzorek bulharský a nejmenší vzorek ruský), přesto texty dovolily nejobecnější srovnání typ interferenčních jevů spojených s příslušnosti k jednotlivým slovanským národům (resp. jazy tedy okruhy chyb, spojených s určitým jazykovým jevem, který se liší v rodném a osvojované nutno rovněž upozornit, že kvantitativní průzkum v této oblasti je velice náročný: pozorov společenství vymezená jen jazykem jsou sociálně velmi různorodá, a proto jsme se omezili n spojenou s kvalitativním rozborem problematiky. Snažíme se pochopit a náležitě interpretov zákonitosti řečového chování cizince při kontaktu s majoritní společností v jejím (majorit Česká republika patřila do konce osmdesátých let XX. století mezi tzv. země emigrační, tj. uprchlíků do jiných zemí v Evropě. Po listopadu 1989 se stala zemí imigrační, a to částečn částečně zemí tranzitní. Skupiny cizinců nebo lidí jiných národností, které pobývají na úz republiky jsou právně rozděleni do několika skupin na základě jejich oficiálního statutu n a) uprchlíci (azylanti), resp. žadatelé o status uprchlíka; b) osoby s krátkodobým pobytem c) osoby s povolením dlouhodobého pobytu na území státu; d) cizinci s trvalým pobytem na ú republiky; e) národnostní menšiny (srov. Šišková 1998, s. 49, Cizinci 2001, s. 33 - 56, té První a druhá skupina pro náš výzkum nebyly podstatné, protože nejsou v plnohodnotném kont společností. Do r. 1989 se azylanti pozorovaných národností nevyskytovali vůbec, později m zanedbatelném počtu. Vedle toho, je-li cizinec v průběhu azylového řízení, zprav. pobývá v střediscích, kde je kontakt značně ztížen a omezen. Příslušníci poslední skupiny - národnostní menšiny, jsou z hlediska občanského statutu do společnosti plně integrováni, z hlediska kulturního a sociálního si ovšem zachovávají svéb národnostním cítěním (hlásí se k menšině). Menšina bývá v literatuře často charakterizován rysy (např. národní vědomí, typ identifikace s majoritním národem a zároveň vymezení se vů Nejčastěji je charakterizována dvojím způsobem: jednak jakoskupina osob téže národnosti ži jinonárodnostní většiny (kvantitativní hledisko), jednak jako skupina osob téže národnosti daném prostoru početně v menšině, zatímco v jiném státě táž národnost představuje většinov (uplatňuje se hledisko vztahu k národnímu státu mimo území obývané menšinou; při tomto vym z obsahu termínu národnostní menšina vyloučeny ty menšiny, které nikdy nevytvořily vlastní též Šišková 1998, s. 199). Kritérium státního občanství, které je důležité pro právní vyme není pro naši problematiku relevantní, i sami respondenti ho vnímají jako skutečnost nepod národnostní cítění, srov. např. všude propaguju, že jsem Bulharka, ačkoliv mám české občan Většina respondentů v našem výzkumu patří k skupinám osob s povolením dlouhodobého nebo tr území České Republiky (skupiny c a d). Pro samotný výzkum je ovšem důležitý rodný jazyk a respondenta, takže na statut nebyl brán zřetel, jen dolní hranice délky pobytu byla omezen se vůbec mohly rozvinout integrační procesy). Z celkového počtu 21 rozhovoru jsme vybrali analýzu, pro rozbor mimojazykových aspektů integrace byly použity všechny záznamy. Vzorek zprůměrován tak, že z našeho jazykového rozboru byly vyloučeny záznamy těch respondentů, k nejhorší a nejlepší ovládání češtiny. Ve výzkumu se zohledňuje místo (země) narození, domá prostředí, vzdělánía jen rámcově profese a zaměstnání. Sledují se též postoje a motivační neboť právě motivace silně ovlivňuje úroveň osvojování majoritního jazyka. Pro lingvistický výzkum mají přednostní postavení jazykové souvislosti integračního proces jednotlivec vstupuje vybaven alespoň svým mateřským, rodným jazykem. Při každodenní reálné se projevuje ve své bezprostřední podobě kontakt dvou příbuzných jazyků. Čeština (stejně j kontaktní jazyky) je flektivní jazyk s bohatým systémem koncovek, v mnoha případech značně koncovkám v mateřském jazyce cizince. Na druhé straně je nutno mít na zřeteli i typologick gramatické struktuře - čeština, ruština a ukrajinština jsou jazyky syntetické, kdežto bulh jazyk analytický. Příbuznost sledovaných jazyků se samozřejmě projevuje i na lexikální úro domácí slovní zásobou, v níž nemalé procento představují jednotky společné, zejména ty, kt reflexi praslovanské slovní zásoby. Vedle toho je markantní přítomnost velkého množství ci internacionálních slov (zejména pak anglicizmů), souvisejících s nejnovějším sociálně-ekon společnosti a tím i s nejnovějším vývojem v slovní zásobě slovanských jazyků (Martincová-R Při osvojování cizího jazyka, který je příbuzný mateřskému jazyku, se projevují četné inte transferové vlivy. Interferenci chápeme jako negativní vliv jednoho jazyka (nejčastěji mat ovládání a projevy produkované v druhém jazyce; o transferu se mluví, spatřuje-li se pozit jednoho jazyka, nejčastěji mateřského, na osvojování nového jazyka, projevující se např. j užití shodných nebo velmi podobných konstrukcí (někdy se transfer nevyděluje a chápe se ja interferenčních jevů). Naše pozornost se zaměřuje spíše na ryze interferenční jevy (analýz praktické rovině lze transfer jen těžko zachytit (srov. Jelínek 1970, Zimová 1967) Naší snahou bylo zajistit texty, které v maximální možné míře prezentují řečovou integrova tj. mají velmi blízko k obvyklému jazykovému chování: k spontánním nepřipraveným projevům v převážně neformální, pracovní či soukromé komunikaci. Pro zabezpečení takového materiálu přímý záznam mluveného projevu respondenta na magnetofonové kazety (délka rozhovoru 30 až využita metoda řízeného rozhovoru v kombinaci s biografickým vyprávěním. Zásady a prováděc sběr, zpracování a uchování jazykového materiálu (zejména jejich pružnost a efektivnost) b předběžném vzorku respondentů a po dílčích korekcích byly aplikovány při základním výzkumu Rangelova 2003). Dialog byl veden na stanovená podpůrná témata, která slouží pouze jako orientační rámec; t je respondentovi blízké, bylo vždy věnováno více prostoru, resp. hovořit na zcela nevyhovu může respondent odmítnout, personální data respondenta (celé jméno a příjmení, přesné míst a přesné místo pobytu) se nezaznamenávají, aby zůstala zachována naprostá anonymita, pro m kontaktu při záznamu rozhovoru slouží křestní jméno, lokální údaje se pak zaznamenávají je (např. ...pocházím z malého města ve Středním Rusku..., žiji ve velkém městě na severu Čec rozhovor se skládá ze tří částí: ? vstupní, motivační rozhovor, tj. fáze, ve které se tazatel a respondent seznámí, naváží kontakt, tazatel objasní respondentovi cíle a úkoly projektu. Tato fáze není zaznamenávána motivačního rozhovoru je překonat bariéry, rozptýlit pocit rozpačitosti, trému a nedůvěru stejně jako zmírnit etická negativa výzkumu, vyrovnat se s některými problémy a otázkami p nepřípustnými (respondent např. nechce hovořit o své rodině v zemi původu, o své práci na republiky apod.). ? vlastní dialog je nejčastěji veden na následující témata: sociální rámec, ve kterém prob (délka pobytu v ČR, doba a okolnosti příjezdu, profese, rodinné poměry, vzdělání, místo či cíle příjezdu, kontakty s původní zemí, kontakty s Čechy a krajany, mimoprofesní zájmy, ná dispoziční informace (kde, jak, proč se respondent učí češtinu, zda potřebuje umět česky, jazyce čte, co a v jakém jazyce sleduje v televizi, rádiu ap.); postoje respondenta k jazy respondenta na jazyky (vztahy k češtině a cizím jazykům, srovnání s mateřštinou, problémy humor); sebereflexe cizince v jinojazyčném prostředí (těžkosti a nedorozumění při instituc soukromé komunikaci, jak vnímá majoritní jazyk a majoritní společenství, jak je vnímán on minority); ? závěr rozhovoru, který tvoří poděkování, opětovné zdůraznění nekomerčnosti projektu a ut respondenta, zdůraznění, že některé ukázky neosobního charakteru mohou byt uvedeny v odbor dotaz na možnost kontaktu s dalšími cizinci a rozloučení se. Kazety byly po ukončení dialogu opatřeny tabulkou se základními údaji o respondentovi (věk informace o rodinných příslušnících) a kódem, který odpovídá kódu následného transkriptu, elektronicky archivován vedle podoby akustické. Pravidla pro přepis vycházejí z metodiky p projevů, uplatňované v publikaci Hoffmannová - Müllerová - Schneiderová 1992, která byla m potřeby a záměr projektu: „Rodný jazyk a jazyková kompetence tvoří velmi důležitou složku identity osobnosti (podpor kontinuitou, neměnností věcí). Při počátečním kontaktu s novým prostředím (obvykle se hovo šoku, i když je tento termín poněkud zavádějící) se osobnost musí vyrovnat s řadou problém přímého kontaktu s původním prostředím má největší váhu ztráta živého spojení s mateřskou oslabení dosavadních sociálních a kulturních vztahů (srov. Marlinová 2003). Identita (včet spočívá v zachování norem a hodnot, které osoba vnímá jako svoje vlastní, srov. identita s především důrazem na kontinuitu, projevujícím se snahou uchovat si co nejvíce trvalých rys zvyklostí z období dětství a mládí, jež emigrant prožil ve staré vlasti (Diamant 2003, s. Někteří autoři liší adaptaci a integraci jako různé stupně přizpůsobení se novému prostřed je vyšší stupeň adaptace, lze ji chápat jako úspěšné začlenění do nového prostředí, v němž dobře cítí a jímž je dobře přijat" (Diamant 2003, s.173). Proces integrace vychází ze snah se s novou společností a přitom si udržet osobní integritu a identitu, a dosáhnout co nejl realizace. Jak ukazuje Marlinová 2003, adaptační mechanizmy vedou k vývoji osobnosti, při pod vlivem nové kultury k utvrzení, rozšíření a obohacení původní identity imigranta, přič selektivní identifikace s novou kulturou - hodnotné aspekty nové kultury jsou internalizov nové vzorce chování (viz Marlinová 2003, s. 187). Takto vzniklá identita spojuje kladné rysy obou národů; otázkou však zůstává identita druh které má krátkodobé či sporadické, mnohdy zprostředkované zkušenosti z původního kulturníh Finská odbornice na problematiku bilingvizmu, integrace cizinců a jazykových menšin Tove S upozorňuje ve své publikaci (Skutnabb-Kangas 2000) na podstatný problém, který si většinou minority ve vztahu k majoritě neuvědomuje. Na materiálu výzkumu několika generací rodin, k vystěhovali z Finska do Ameriky, upozorňuje na dva póly jazykové integrace (tj. na posun m od finštiny k angličtině). První generace emigrantů přišla do Ameriky jako jednojazyčná ve jazyku (J1), postupně si osvojila do jisté míry angličtinu (j2), proběhla u nich z hledisk určitá jazyková integrace, druhá generace (děti první generace) ovládala oba jazyky, neboť hovořila jazykem J1, ale ve škole už byla vyučována anglicky (J2), stala se bilingvní, tře hovoří pouze jazykem J2 nebo ovládá finštinu pouze povrchně (j1). Nejpozději čtvrtá genera neovládá, je jednojazyčná v jazyku J2, během čtyř generací tedy došlo k posunu jejich mono monolingvní ve finštině k monolingvní v angličtině. Autorka upozorňuje na to, že generace, znalost svého původního jazyka, ztrácejí zároveň pojem svých kořenů a kontakt se sebou sam viz Skutnabb-Kangas 2000, s. 53 - 76. Důležitými činiteli ovlivňujícími integraci jsou podobnosti nebo odlišnosti mezi původní k kulturou stávající, a proto předběžná znalost řeči a kultury nového prostředí značně zvýho počátečním stádiu integrace. Zde samozřejmě hrají důležitou úlohu různé charakterové rysy celková adaptační schopnost a flexibilita, schopnost rozvíjet a udržovat podpůrné interper V sociálně-psychologickém plánu je motivační rámec ovlivňován i celkovou společenskou situ společnosti, která je u pozorovaných skupin shodná - období dramatických sociálně-ekonomic celkové přestavby společnosti ve všech třech slovanských zemích. Toto období pro mnoho lid ztrátu sociálních jistot a perspektiv. Velkou úlohu hraje typ minoritního etnického společ (enkláva, diaspora, dispersní skupina), do kterého zapadají, příp. jej vytvářejí pozorovan je to mimojazyková okolnost, která silně ovlivňuje integrační proces, podporuje nebo brzdí akulturaci. U Bulharů jde navíc o migraci, která probíhala přinejmenším v třech vlnách (vi Gardev 2003 aj). Z mimojazykových předpokladů je pro naše respondenty důležitá skutečnost, že emigrace není s vlastí není násilně ani definitivně přerušen. V novém (českém) prostředí všechna tři spo vytvářejí skupiny dispersního typu, a to zaručuje užší kontakt s majoritní společností, re jazykem. U zde pozorovaných etnických skupin je vnímání odlišnosti nízké, a to v obou směr vnímá majoritu a opačně; psychologové se shodují, že právě vnímání odlišnosti bývá hlavním odmítání. Odlišnost se projevuje až při mluvené komunikaci. Další z činitelů, který může p integrační proces, je relativní kulturní blízkost čtyř slovanských národů a uvědomování si charakterové a intelektuální vlastnosti jednotlivce mohou integrační proces rovněž podporo Mimo to rychlost a meze integrace jsou dány též prostředím, do kterého se cizinec dostal, tam panují (vůči cizincům vůbec, anebo vůči konkrétnímu národu), srov. podrobněji Kabela 2 Respondenti, kteří přijeli do ČR v osmdesátých a v první polovině devadesátých let se větš tvrzení, nesetkávali s projevy nepřátelství ze strany Čechů; respondenti, kteří přijeli v devadesátých let, zejména Ukrajinci a Rusové, se s nepřátelstvím (třeba i neotevřeným) a s rezervovanosti v komunikaci setkávají poměrně často (především pražští respondenti). Z (vn předpokladů je důležitá skutečnost, zda jde o blízce příbuzné slovanské jazyky, kde svou ú všeslovanská slovní zásoba, typologické shody apod. respondenty si to uvědomují: myslel se jsem takhle Slovan, že se to naučím rychlejc v praxi; to pochopení, to nebylo vůbec žádný Výzkum probíhal v různých městech České republiky, kde byly kontakty na respondenty získán informátorů (známých a příbuzných autorů a jejich spolupracovníků) a následně prostřednict samých. Ve vzorku převládají osoby s vysokoškolským vzděláním (nejvíce humanitním, dále te uměleckým) pracující ve vystudovaném oboru nebo podnikatelé; převládající počet respondent přestěhoval i se svými rodinami, nebo zde rodinu založil. Valná většina deklaruje úspěšnos Většina respondentů nenavštěvovala jazykové kurzy češtiny ani v domácím prostředí, ani po se do České republiky; doma hovoří respondenti jazykem rodným; mezi jejich přáteli často p Češi, s krajany se stýkají omezeně nebo vůbec, ale často si svobodní hledají partnera spíš krajany než mezi Čechy. V bulharském vzorku převládají respondenti, kteří žijí na území ČR a v endogamním manželství, v ukrajinském vzorku převládají respondenti žijící ve smíšeném nebo svobodní (svobodní muži často odpovídali, že hledají ženu stejné národnosti, aby žili manželství, svobodné ženy dávají přednost budoucímu životu v manželství smíšeném). Mnoho r ukrajinské a ruské národnosti uvedlo, že se snaží plně integrovat do majoritní společnosti s krajany nebo že styky omezuje na minimum. Zároveň ovšem nechtějí, aby jejich potomkové z odkud pochází, proto v rodinném životě dodržují, resp. budou v budoucnu dodržovat některé kulturním a sociálním prostředím, ze kterého pocházejí, a doufají, že tak zajistí potomkům kulturní přináležitosti a historie. Z hlediska délky pobytu jde o tři výraznější skupiny respondentů: délka pobytu do 5 let - a více let - 7 respondentů, kolem 10 let - 6 respondentů, nad 15 let - 3 respondenti. Přis Čech v několika období - v 60.-80. letech (různé důvody), v 90. letech (převažuje ekonomic po roce 2000 - ekonomická emigrace a studenti na základě dlouhodobých stipendijních pobytů týká věku, převládají respondenti v produktivním věku, zejména 30-45 let, o něco méně resp věku 45-50 let, třetí skupinu tvoří studenti vysokých škol (tj. přibližně ve věku 20-30 le zastoupeni respondenti nad 50 let. Z hlediska pohlaví lze pokládat vzorek za vyvážený, i k více. Většina respondentu žije v Praze, mimopražští respondenti jsou z relativně velkých m Jablonec nad Nisou, Beroun). Motivační souvislosti integrace a její projevy lze pozorovat v biografických vyprávěních r našem vzorku to byly např. práce, sňatek a studium). Podobně Penčev 1994, nověji 2001a,b s souvislosti emigrace v jednotlivých a zdůrazňuje zejména ty podněty, které jsou společné p průřezy (vlny emigrace): snaha utéci před nezaměstnaností, hledání osobní realizace a rozv novém prostředí, zvýšení úrovně vzdělání, vydělání peněz, poznání nové a jiné skutečnosti po světě) (srov. Penčev 2001a, s. 39). U většiny respondentů z naší skupiny šlo o důvody, které lze nejobecněji shrnout frází „kv živobytí": někteří přicestovali přímo za prací, jiní se rozhodli zde zůstat po delší době odpovědi jako „radši jsme zůstali", „neměli jsme na vybranou" apod. Nejobecněji se motivač integrace pro naši skupinu jeví takto: za prací přijelo 8 respondentů; zachovat celistvost celkem 6 respondentů (jde o motivaci spíše podpůrnou); získat vzdělání (studovali a pak v respondentů; získat zkušenosti z jiného prostředí chtěli 2 respondenti. Všichni si uvědomují rozhodující význam ovládání majoritního jazyka pro úspěch integračníh češtinu potřebují zejména v zaměstnání, ale i v kontaktu s přáteli. Valná většina responde znalost majoritního jazyka za přirozenou součást úspěšné integrační strategie (a tak člově tady v Čechách, tak češtinu musí umět) a snaží se přistupovat k integraci aktivně - čtou č sledují český rozhlas a televizi, navštěvují jazykové kurzy:na tech hodinách sem se opravd jsem se chtěl naučit líp česky, sem si vybral spolubydlicího Moraváka. Všichni respondenti se snažili naučit se místní jazyk „za pochodu", pak někteří začali nav (zdůrazňovali potřebnost hlubší znalosti jazyka): nejdřív v práci jako poslouchala a psala a pak sem absolvovala i nějaký kurz; prostě ja slyším a tak jak to slyším, to tak kopíruju pak to takhle používám; a to hodně lidi ale ma problém, že na začátku jim stačila mluvena prostě najednou začali potřebovat; myslím, že ještě neznám natolík češtinu, aby mohla vykl češtině. Zachování národnostně-etnické identity má převážně interní charakter a jeho motivy jsou ry (nemusí být ani uvědomělé) - zachování integrity osobnosti, kontinuity zvyků, internalizov hodnot. Respondenti často projevují lítost nad ztrátou kontaktu se starou vlasti a negativ tradic, např. já sem teď zůstala sama takže neudržuju nic i na tu Babu Martu jsem zapomněl je vnímán jako nezaměnitelná hodnota, která se má střežit. Jsou-li v rodině dětí, uvádí se aby ho děti nezapomněly; aby si děti uvědomily své kořeny; ráda bych, aby ti děti znaly ob i když ve dvou případech druhá generace už svůj rodný jazyk prakticky nepoužívá: nedokázal konverzaci teda v bulharštině protože děti odmítaly s námi mluvit bulharsky a abychom se n přešli na český jazyk a buhlarsky sme mluvili jenom výjimečně; ta čeština se prosadila ňák nenásilně běžně a my sme nechtěli nechtěli sme je nutit násilím. Porovnávání „svého" a „cizího" je v novém prostředí permanentí mentální stav: porovnávají charakteristiky národa, kultury, zvyků; jde ovšem o pozorování a hodnocení značně schémati stereotypní, nicméně výmluvná: ukrainský národ jako vůbec jako neužívá si života; češi tak jsou takoví, že furt jako neberut si nějak ty problemy važně; pondělí není pro Bulhara tak jako pro Čecha třčeba ... v něděli večer se Bulhar těší na začátek pracovního týdnu, všich nešťastní, že musí v neděli do práce, už to prožívaj; máte až moc nějaký demokráti. Ze stereotypních rysů se velmi často opakovalo kladné hodnocení pořádku, řádu a dochvilnos společnosti (snaha zvítězit nad vlastními „nešvary"): líbí se mi tady, že je tady pořádek; řád a ja by řekla pořádek; u nás lidi více dbají na to, že by opravdu měli nějaký jídlo, a zámky, jezdím po horách; tak jsem vyrazil, abych byl včas, jak je v Čechách zvykem že jo, vostudu. Celkové vnímání a hodnocení majoritního společenství (tak jak se projevuje v našem materiá kladné. Projevuje se velká míra tolerantnosti vůči českému prostředí, vyzdvihují se jeho k se o eventuálních negativních rysech: ti lidi byli rádi, že jsem se snažil i když ještě ne mi vstříc; když se chováš normálně tak nemáš problém, vztahy jsou skoro vždycky vzájemný; domluvila nakonec, ale vznikali legrační situace; vysloveně špatné zkušenosti jsem neměl. Skoro všichni respondenti deklarují dodržování zvyků ze svého rodného prostředí, ale vzápě i akceptování tradice české. Svátky (zejména církevní) často spojují určitým způsobem se s tradicí, např. slaví dvoje Vánoce - katolické i pravoslavné, někdy si připomínají i svátky prostředí nejsou, např. svátek Ivana Kupaly. V tomto širším smyslu zdvojování, vrstvení a tradic vidí Penčev (2001a,b) specifiku národnostní (bi)identity přistěhovaleckých minorit. byly nejčastěji porovnávány vánoční zvyky a zvyky velikonoční, přičemž se zdůrazňovala sou rodinného kruhu u „svého", na rozdíl od soudržnosti užší rodiny v českém prostředí. S češtinou se většina respondentů poprvé setkala po příjezdu do ČR. Všichni mají dobrou ko mluveném jazyce, většina z nich se český jazyk učila spontánně, pouze v komunikaci se spol kurzy češtiny nenavštěvovali, anebo začali navštěvovat až jako více pokročilí uživatelé če cenzura respondentů funguje stále - časté jsou spontánní opravy v proudu řeči typu kdo mal peněz; ti, který // kteří sem přijížděli; byl tehdy kněz // kníže Boris; nemam moc přátel Češi // Čechy nebo mezi Bulhary. Neubrání se však chybám či různým typům míchání kódů (sro - ?????? 2001), např. i tady taky držíme ten zvyčej a dáváme si dárky; ta sklenička může b hramou; taky byvajut takové chvilky, že strašně chci domů. Střídání kódů (přepínání) při k krajanem, s dětmi, které se objevují v místnosti. Respondenti zdůrazňují podobnost češtiny s mateřským jazykem jako oporu pro porozumění a u čeština se jim ve většině případů zdá být spíše lehká: už si nevzpomínám na těžkosti, ale ze začátku jsem tomu asi nepřikládala takový význam; cítím nedostatečnost při psaní //při naročném psaní textu odborných; jazyk jako jazyk apod. Za spíše těžkou považují češtinu po (největší problémy viděli ve zvládnutí výslovnosti hlásek ř, h, zejména Bulhaři též v rozm koncovek). Lingvistická analýza jazykových dat (textů) a jejich interpretace byla zaměřena na slovní analýza textů jistým způsobem zachycuje všechny roviny. Pro rovinu foneticko-fonologickou neměli technické prostředky na vlastní fonetický výzkum, lze pouze sledovat, jak se liší l výslovnostního - tedy rozdíly v kvantitě i kvalitě fonémů, ale už jsme nemohli popsat inte oblasti intonační, přestože jsou zachyceny na magnetofonové pásce. Na fonetické rovině se u všech respondentů projevují charakteristické rysy mluveného jazyk vokna, voni; de tady vo technologii, už vedi vo co de; střídání ý - ej u přídavných jmen ( takovej, ateistickej), střídání é - ý/í (v kořeni mléko - mlíko, na konci slova malé štěně Tyto rysy se ovšem u jednotlivých mluvčích objevují nestejně často. V jednotlivých idiolek různým střídáním a kombinacím těchto změn, a užívání spisovných a nespisovných podob: ty, vystěhovalecký pas českej; velký salát místo malej.. U jednoho z mluvčích byla zaznamenána změna é - ý/í, ale změna ý - ej se v jeho projevu neobjevila ani jednou. Ve všech sledovaných textech pozorujeme pravidelné jevy zjednodušování hláskových skupin, mluvený projev v češtině (výslovnostní zvyklosti mluvčích mají různou míru přijatelnosti z spisovnosti): na začátku slova - no a dyš sme se hlásili na ten katechizmus...; tak jsme d vyběhli...;uvnitř slova ono je to obráceně vlasně; jeden z nejvěčích malířů, na konci - on dobže...; některý lidi to ještě znaj. Často bývá elidována hláska j ve slovech jako např. přídu (přijdu), sme (jsme), sou (jsou), eště (ještě). Jako výrazný interferenční jev rodný hodnotíme elidování jpřed hláskou i, např. iné (jiné), inak (jinak). Markantní je nedostat hlásky ř, která může mít různé realizace i u stejného mluvčího při stejných fonetických po dobže, dobrže, dobše. Velmi časté jsou chyby v délkách samohlásek, např. délky chybí - u nas ten režim nebyl tak u vas, ale i přebývají chodili sme spolu dvá nebo tři roky. Zvlášť nápadné je krácení déle slabice, zejména u slovesných tvarů přítomného času a u přídavných jmen: zatim to vidim pr že bych tady zůstal delši dobu; učim se nevic jako když posloucham; jsou to dobre zvyky. J délka samohlásky se v přepsaných textech může projevit bulharský/ruský/ukrajinský přízvuk, přízvuk v rodném jazyce nachází na jiné než první slabice - nemijely sme kontákty; takle t byla Velká Moráva. Zajímavé je rovněž měkčení t, d, n před předními vokály, např. před leťi; tak mají ráďi bl koorďinace, kdyš vezmu staťistťicky ťipy. Potíže s tvrdostí//měkkostí souhlásek jsou ovšem kde se vyslovuje v češtině měkká skupina, vyslovili respondenti pod vlivem mateřštiny skup tvrdost latyna. Záměna měkkosti a tvrdosti se netýká pouze skupin di, ti, ni, dy, ty, ny, v jiných pozicích, např. na konci slova alesnaď jo, no...U rusky mluvících respondentů se vokalizace předložek s, v, k: jednou sem teď byla s svojí ségrou. Velmi časté jsou chyby ve výslovnosti h, která ovšem nebyla pravidelná. Respondenti, v jej jazycích se h nevyskytuje, české h sice ovládají, často ovšem dochází k jeho zkomolení a n jiné hlásky - za ch nebo g: já sem dělal chárdvér (místo hardware), Rada vzájemné chospodá (místohospodářské), glagolice (místo českého výrazu hlaholice, záměna je podpořena i lexik rodného jazyka). Na rovině gramatické v širokém slova smyslu lze sledovat interferenční jevy ve skloňování běžně se objevujících koncovek typických pro mluvenou či obecnou češtinu - mezi Čechama). všech respondentů o nedostatečné zvládnutí pádových koncovek, které má u různých responden Nó, kontákty byly hlavně díky babičky (místo díky babičce); dali se dohromady s těma podni s těmi podnikateli);musím jit do Liberci (místo do Liberce); Polákám vůbec nerozumím (míst představitele všech tří jazyků jsou kamenem úrazu tvary zájmen:spíš se potkávám s timi Ukr v pádových koncovkách se rozdělují do dvou typů v závislosti na rodném jazyce: u Rusů a u především o přenášení cizí koncovky do češtiny (tady jsou problémy s těmi penězami), u Bul jako interferenční morfologický jev užití slova v základním tvaru: mít víc peníze (místo p se taky mluví o profesorovi Myčka (místo Myčkovi). Nápadné jsou též chyby v kategoriálním významu podstatních jmen (záměna rodového zařazení) ta vloha žejo, která je daná člověku že přijímá ten jazyk... (na pozadí bulh. ?????), bez pozadí bulharsklého ?????). Relativně časté jsou interferenční jevy u slovesných tvarů no oni se smějut (místo se směj nas probíhajut šíleně - třeba tancujut tři hodiny(zpravidla u Rusů a Ukrajinců); on mal ta chutnáje mi i vaše jídlo; oni brú peníze; oni sú; on može priit; celá rodina si sedna k ve pozorovat záměny forem slovesných osob: jestli (ty) uslyší slovo pryč, tak poletíš; ona př U adjektiv se rovněž objevují koncovky typické pro mluvenou češtinu, což je dáno změnami f - ý/í: lidi sou chytrý, rozumný (místo chytří, rozumní); ekonomický možnosti (místo ekonom je koncovka -ú v akuzativu a instrumentálu adjektiv rodu ženského, která vzniká pod vlivem jazyka: všeobecnú (místo všeobecnou), odbornú (místo odbornou). Často dochází k užívání ko náležející jinému deklinačnímu typu nebo jinému pádu: dotyční osoby (místo dotyčné); dělaj brambory (místo oloupané); jedna chodí do školy s intenzivný výukou (místo intenzivní). Časté jsou chyby v zájmenech, a to jednak chybné tvary zájmen: před tima Vánocema (místo t lexikální chyby (mluvčí užije tvar, který je ovlivněn rodným jazykem): ti advokati jich ob nepříliš časté u číslovek: mluvčí zpravidla užívají tvary charakteristické pro mluvenou če štyry (místo čtyři), sedumdesát (místo sedmdesát). Výjimečným jevem je užití číslovky pod jazyka: dvanácať jídel (místo dvanáct). Při pozorování celkové výstavby promluvy jsou zvlášť nápadné charakteristické rysy mluvený komunikátů (srov. Müllerová 1994, Demlová 1996), např. nadměrné užívání podpůrných výrazů mě se tady jako zalíbilo, a tak sem tady zůstala. Obzvlášť markantní jsou syntaktické chyby při spojování sloves/dějových jmen se substantiv navštěvy do znamých nebo přibúzných (místok známým nebo příbuzným); v létě chodím někde v do parku, příp. po parku), ona nás zvala na své chatě (místo na svou chatu), tak sem přemý otázku (místo nad tou otázkou nebo o té otázce). Často bývá porušena shoda, např. tam přiš řemeslníku; to jsou strašně blbé zvířata; Výraznějším problémem při osvojování jazyka jsou slovosledné zákonitosti, zejména postaven se napodobuje schéma rodného jazyka: český jazyk mě se líbí; zatím libí mi se tady; tak po a Ukrajinců je častá postpozice zvratného zájmena pod vlivem podoby zvratných sloves v ruš se...; u vás asi nedává se tak; ona mně taky snaží se po telefonu nežikat o svých probléme mluvčích je pořadí klitik značně nepravidelné: velmi bych byla rada; myslím, že nepoužívám toho lze u Bulharů pozorovat užívání volného dativu v jiných pozicích, než je obvykle v če ja právě si mám hodně práce doma (místo mám hodně práce); píšou se tam české reporty, ale zapotřebí ta angličtina(místo je tam zapotřebí angličtina); nápadný je i nadbytek zájmen t pozici určitého členu: potom ta pojišťovna koupili ty Němci Na lexikální rovině jde především o záměny forem slov a o mezijazykovou homonymii tam v če Rostislav (místo kníže Rostislav). Vyskytuje se též nesprávná volba ekvivalentu (co do spo My sme se našli, oženili sme se...(místo vzali jsme se); musime si poslehnout, co se dělá, (místoco se děje); umíš vařit česká jídla? - no, sem se naučila chystát (na pozadí ??????? interference se na lexikální úrovni často projevuje doslovnými překlady typu mořská zahrad park); dlouhá světla (dálková světla) pod vlivem bulharského ????? ????????; tahám to na s bedrech/zádech) pod vlivem bulharského ???? ?? ????? ?? aj. Jako zvláštní skupinu sledujeme podoby názvů měst, vlastních jmen a reálií typických pro n jazykové prostředí, které ale mají v češtině svůj ekvivalent. Z fonetického hlediska Bulha často přenášejí redukci nepřízvukových samohlásek u vlastních jmen (lidských i zeměpisných Konstantinov(místo Aleko); byl oproti Vituši, to je dosti vysoká hora (místo Vitoši). Jde přenesení výslovnostních zvyklostí z jednoho jazyka do druhého. S tím souvisí i bulharské (Solun) a vlastních jmen (Kiril, Metodij), jak je Bulhaři užívali ve svém projevu; obdobně označujících bulharské reálie se původní bulharská zvuková struktura kombinuje s morfologi např. glagolice a potom kirilice. Obsahová i formálně-jazyková stránka zaznamenaných rozhovorů ukazuje, že naši respondenti, tří různých slovanských národností, se snaží jak o integraci do českého jazykového prostře zachování si vlastní svébytnosti a především o udržení vědomí kořenů. Obě tendence (integr národnostní identity) jsou u první generace emigrantů souběžné, vzájemně se proplétají, po ovlivňují, na začátku pobytu převládá ovšem snaha k integraci a splynutí s prostředím. Dru zpravidla plně integrována a je možno sledovat výrazné známky akulturace. Poznatky získané v rámci tohoto rozboru lze dále rozvíjet a interpretovat. Jazykové a mimo informace o daném vzorku potvrzují, že všichni pozorovaní mluvčí z první generace emigrant jejich potomci (druhá a následné generace) se určitým způsobem jazykově a kulturně integro české společnosti. Dalo by se říci, že čím úspěšnější je integrační strategie, tím toleran postoje a tím vstřícnější je přístup vůči majoritní společnosti. Náš výzkum ukázal, že posun monolingvního pólu (ve smyslu Skutnabb-Kangas 2000) může být m - ve většině případů byla již druhá generace plně integrovaná, často i vysoce akulturovaná případech dokonce monolingvní v češtině (jazyk první generace vůbec nepoužívá). Určitá nos prostředí se projevuje u různých respondentů různým způsobem - jsou to kontakty s krajany spolky, hledání partnera stejné národnosti a tendence vstupovat do endogamního manželství, tradic rodné země, užívání rodného jazyka v domácím prostředí, nedochází však k národnostn respondenti se běžně stýkají s Čechy, vstupují do smíšených manželství, absorbují tradice prostředí; jsou přesvědčeni o nutnosti ovládnout jazyk majority a vnímají jej jako nově na hodnotu. Literatura: ???????, ?. ?. - ?. ?. ??????: ????????????????, ?????? 2001. ??????, ?. ?.: ?????? ? ???????? ????????????? ????????????, ??????, ??????, 2003. ??????, ?.: ??????????? ???????? ? ????? ? ????????, ?? "??. ??. ????????", ?????, 2003. ??????????, ?. - ?????????, A.: ??? ?????????????? ?? ???????????? ??????????. ?: ?????? ? ?????????? ????????. ?????? 5, ???????????? ????????????????? ?????????, ????? 1996, ?. 197-200. ??????, ??.: ???????? ?? ??????? ???????. ????????? ???????, 1994, 4, ?. 102-110. ??????, ??.: ?????????????????????? ??????? z? ????????? ? ??????? ?? ?????? 40-?? ? 90-?? ?????? ?? ??.?, ??? ?? ??????? ???????. ?: ??. ??????,???????? ? ?????????? ??? ?? ? (???? ? ??????? ? ????????, ??????? ? ?????). Heron Press, ????? 2001, ?. 34-43. ??????, ??.: ????? ??? ??????, ??? ????? ??????? ?????? ? ???????? ? ????????? ? ?????. ?: (???? ? ??????? ? ????????, ??????? ? ?????). Heron Press, ????? 2001, ?. 44-51. ????????: ??????? ?? ??????? ????. ?????, 1995. Brouček, S. - Hrubý, K. - Měšťan, A. (ed.): Emigrace a exil jako způsob života. II. Sympoz vystěhovalectví, exulantství a vztazích zahraničních Čechů k domovu. Nakladatelství Karoli s Etnologickým ústavem AV ČR v Praze, Praha, 2001. Cizinci v České republice. Český statistický úřad, Scientia, s.r.o., Praha, 2001. Čechová, M. - Zimová, L.: Multietnická komunikace, zvláště ve škole. Naše řeč 84, 2001, s. Česká společnost a etnické skupiny. Sborník k 65. narozeninám PhDr. J. Kořalky, DrSc. Lidé Praha, 1997. Demlová, E.: K textové syntaxi mluvených komunikátů. In: Sborník prací Filozofické fakulty univerzity - jazykověda / linguistica, Ostrava, 1996, s. 59 - 75. Diamant, J.: Emigrace a identita. In: Kořeny a vykořenění. Psychologické dny 2002. Olomouc 171-176. Hoffmannová, J. - Müllerová, O. - Schneiderová, E.: Mluvená čeština v autentických textech 1992. Janovec, L. - Rangelova, A.: Metodika výzkumu řečové integrace cizinců v oblasti lexikální II. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí, Oftis, Hradec Králové, 20 Jelínek, S.: Metodické problémy ruské gramatiky v české základní škole. Praha, 1970. Kabela, M.: Vliv emigrace na psychické problémy a choroby českých emigrantů v Nizozemí. In exil jako způsob života. II. Sympozium o českém vystěhovalectví, exulantství a vztazích za k domovu, UK v Praze, Nakladatelství Karolinum ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR 2001, s. 32-50. Marlinová, O.: Emigrace a reemigrace. Reflexe osobní a klinické zkušenosti. In: Kořeny a v Psychologické dny 2002. Olomouc 2003, s. 185-190. Možný, I.: Česká společnost. Nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Portál, Praha, Müllerová, O.: Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha, 1994. Skutnabb-Kangas, T.: Menšina, jazyk a rasizmus. Kalligram, Bratislava, 2000. Šatava, L.: Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a revitalizace. Cargo Pu Praha, 2001. Šišková, T. (ed.): Výchova k toleranci a proti rasismu. Portál, Praha, 1998. Šišková, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. Portál, Praha, 2001. Zimová, J. a kol.: Interference v ruském lexiku. Praha, 1967. Do vzorku nebyli zahrnuti cizinci, kteří vystudovali bohemistiku. Užití skrytého mikrofonu bylo vyloučeno, neboť je eticky a právně problematické a navíc je neefektivní (z časového hlediska a co do kvality, množství a možného zpracování a využití materiálu). Respondent si je tedy po celou dobu dialogu vědom přítomnosti diktafonu, a pro počítat s větší mírou vnitřní cenzury a sebekontroly, nicméně je zaručena nepřipravenost p přímé interakci tazatele a respondenta se obvykle daří vybudovat pocit důvěry a dosáhnout bezprostřednosti. Označení jazyku pomocí symbolu J a j odlišuje od sebe intenzitu, v jaké daná generace jazy J tedy vyjadřuje plné ovládnutí jazyka, symbol j částečné ovládnutí jazyka. Proto lze pozorovat i různé projevy pseudoadaptace - buď jedinci zůstávají uzavřeni ve svý skupinách, idealizují minulost a často kritizují a odmítají novou společnost, anebo docház imitaci nové společnosti a určitých jejich znaků, k nekritickému přijímání nové země a spo 2003 hovoří o narušené integraci dvojího typu: o hyperintegraci (projevuje se snahou jedin novým prostředím, zamlčet svůj původ, imigranti se snažili co nejrychleji naučit jazyk své a mateřštinu neužívali ani v soukromí). Při hypointegraci se projevuje odmítavý postoj k n nedostatečné zvládnutí jazyka, dobrovolná společenská izolace, uzavírání se do krajanských Daimant 2003). Původně homogenní vzorek se podařilo rozvrstvit a zahrnout do něho i osoby středoškolského respondenty se základním vzděláním. Ladislav Janovec [ URL "LM-194.html "] Albena Rangelova [ URL "LM-323.html "]