Bílá růže - odboj studentů za Třetí říše ****************************************************************************************** * Lenka Šindelářová ****************************************************************************************** Abstrakt Bílá růže is a name of group of people who had the courage, only few people had, to oppose National Socialism ideology of the Third Reich. In many respects, their resistance is sing extraordinary, which should be – when judging their deeds – taken into account, unconditio first actions of Bílá růže date back to summer of 1942. It was a period when Germany was a its glory. Almost the entire Europe was under its dominance and the German Army celebrated successes also in northern Africa and in the Atlantic Ocean. Of course, the population was it and only few resisted enthusiasm and optimistic expectations about the future. During t majority of the German nation still infinitely believed in Hitler’s victory of the war and Activities of Bílá růže took place primarily in Munich, i.e. in a city where NSDAP was fou where the unsuccessful Hitler’s putsch took place three years later, and where the Party a later had their official seat. Munich was the cradle of National Socialism, the fact crown 1935 by awarding the city title of the “Capital City of the Movement”. Moreover, this resi in the university environment, despite the fact that since 1934 the university was under a the Reich ministry and as an institution represented the Nazi state, faithfully. Close and of Bílá růže was composed of young people, almost exclusively. People whom Hitler and the the most and expected the most from. Significant part of their life was spent under the Na impacting their education. To escape its influence was a very difficult task. Moreover, th were not directly under threat; people whose resistance did stem primarily from their cons thus bearing, most of all, moral legacy. Their resistance can not be categorized as purely military or religious one. Their principal motive was their demand for freedom and to esta conditions where one is not forced to act in contradiction with one’s own conscience. Bílá růže je název pro skupinu lidí, kteří se jako jedni z mála odhodlali vystoupit proti nacistické ideologii v Třetí říši. Jejich odboj je v mnoha ohledech ojedinělý a výjimečný, posuzování jejich činů - mělo být bezpodmíněčně přihlíženo. První akce Bílé růže spadají do léta roku 1942, tedy do doby, kdy bylo Německo na vrcholu celá Evropa byla pod jeho nadvládou a též v severní Africe a v Atlantském oceánu slavila n nebývalé úspěchy. Obyvatelstvo bylo o těchto vítězství samozřejmě zpravováno a jen málokdo nadšení a optimistickým vyhlídkám do budoucna. Velká většina německého národa v tomto obdo ve válce a v Hitlera ještě stále bezmezně věřila a přála si je. Aktivity Bílé růže se z velké části odehrávaly v Mnichově; tedy ve městě, kde v roce 1920 NSDAP, kde o tři roky později došlo k neúspěšnému puči Hitlera, kde měla strana a její Vůd své oficiální sídlo. Mnichov byl kolébkou národního socialismu, což v roce 1935 Hitler zav mu udělil titul „hlavní město hnutí". Navíc tento odboj vycházel z univerzitní půdy, a to univerzita byla již od roku 1934 pod správou říšského ministerstva a jako instituce věrně nacistický stát. Užší i širší okruh Bílé růže tvořili téměř výlučně mladí lidé. To znamená ti, v něž Hitler největší důvěru a nejvíce si od nich slibovali. Podstatnou část svého života prožili pod n propagandou, která zasahovala do jejich výchovy a jejímuž vlivu uniknout byl velmi nesnadn Dále to byli lidé, kteří nebyli přímo ohroženi a lidé, jejichž odboj vycházel zejména ze s tak především morální odkaz. Nelze jej zařadit do kategorií jako čistě politický, vojenský odboj. Jejich hlavním motivem byl požadavek svobody a dosažení takových podmínek života, k nuceni jednat v rozporu se svým vlastním svědomím. Jádro Bílé růže Bílá růže nebyla nikdy nějakou pevně strukturovanou, organizovanou odbojovou skupinou. Jed o skupinu přátel se společnými zájmy, ať už šlo o studium, literaturu, hudbu, umění nebo t volného času. Postupem času se do popředí stále více dostávala i politická témata a i v to pojilo stejné smýšlení a přesvědčení, tj. proti Hitlerovi, proti nezákonnému státu, nespra bezpráví. Tímto postojem samozřejmě nebyli v Německu jedinou výjimkou, oni se však navíc r aktivnímu vystoupení proti svému národu, a takovou odvahu příliš mnoho lidí nenašlo. Pomoc na budovy v centru Mnichova chtěli svým spoluobčanům otevřít oči a donutit je k nahlédnutí věcí a vyvození z něj plynoucích důsledků. Mezi hlavní členy Bílé růže patřili studenti medicíny Hans Scholl, Alexander Schmorell, Ch Willi Graf, studentka Sophie Scholl a profesor Kurt Huber. Hans Scholl Hans Scholl se narodil 22. září 1918 v Ingersheimu ve Württembersku. Jeho otec zde a pozdě Forchtenbergu působil jako starosta, a když se rodina v roce 1932 přestěhovala do Ulmu, za jako ekonomický a daňový poradce. Matka, bývalá zdravotní sestra, se plně věnovala výchově Hans, Elisabeth, Sophie a Werner). Výchova dětí byla velmi liberální, avšak když začaly po do Hitlerjugend, otec na to pohlížel velmi skepticky. Byl totiž rozhodným odpůrcem národní přesvědčený demokrat a pacifista, Hitlerovi od počátku příliš nevěřil. Varoval celou rodin nového režimu, avšak jeho děti se s nadšením a touhou po dobrodružství vrhaly do náruče Hi Nedůvěru otce si vysvětlovaly jako znak stárnoucí generace, jako neochotu k revolučním změ v tomto období představovala určitou alternativu ke škole a rodinnému životu, náplň volnéh lákala především společnými výlety do přírody a různými hrami, její výchova k národnímu so ještě v této době na první pohled tak rozpoznatelná, jak tomu bylo v pozdějších letech. Hans se stal členem Hitlerjugend v květnu 1933, a to z vlastního rozhodnutí, neboť povinné zavedeno až později. Dosáhl v této organizaci i jistého postavení, vedl oddíl přibližně 13 1935 byl dokonce vybrán, aby nesl vlajku svého oddílu na sjezdu strany v Norimberku. V tét Hanse důležitou roli hodnoty jako odvaha, vědomí odpovědnosti, svázanost s přírodou, upřím a podobné. V momentě, kdy se Hitlerjugend začala od těchto hodnot odvracet, nachází Hans ú organizaci, v tzv. mládežnických spolcích. Zapojení se do aktivit těchto zakázaných skupin roce 1936 k sesazení z jeho funkce a o rok později k jeho zatčení. Zastavení soudního říze až všeobecná amnestie po „anšlusu" Rakouska. Po maturitě v roce 1937 v Ulmu následovala pů pracovní služba a po ní dvouletá služba ve wehrmachtu. Teprve po splnění těchto povinností studovat. Rozhodl se pro studium medicíny na univerzitě v Mnichově. V roce 1940 je povolán Francii, kde vykonává službu sanitáře. Od zimního semestru mu je umožněno pokračovat ve st Alexander Schmorell Alexander Schmorell se narodil 16. září 1917 v Orenburgu v Rusku, německému lékaři a Rusce dva roky, matka zemřela na tyfus. Otec se po této nešťastné události znovu oženil a přestě do Německa, přičemž s sebou vzal nejen svého čtyřletého syna, ale i jeho ruskou chůvu. Chů nahrazovala matku, a protože mluvila pouze rusky, vyrůstal Alex v dvojjazyčném prostředí. považoval za svou mateřštinu právě ruštinu a pěstoval si vřelý vztah ke své rodné zemi. Al členem Hitlerjugend. Po maturitě v Mnichově v roce 1937 nastoupil do říšské pracovní služb wehrmachtu, kde se stal účastníkem vstupu německých vojsk do Rakouska a dále i obsazení Su uniformě však pro něj znamenal neustálé přemáhání se. Nejenže zásadně odmítal nacistickou svému ruskému původu, navíc se mu velmi příčila jakákoli svázanost a organizovanost. Neust uniformita vojenského života se střetávaly s jeho touhou po nezávislosti a svobodě. Alex byl všestranně nadaný, sportovně založený a choval velkou lásku k hudbě a k umění. Od studovat medicínu na univerzitě v Hamburku a o semestr později přesídlil do Mnichova. Pro rozhodl především kvůli otci, ostatním zájmům, jako byla například hudba, sochařství nebo básní, se věnoval s ohromným nadšením a elánem. Christoph Probst Christoph Probst se narodil 6. listopadu 1919 v Murnau v jižním Bavorsku. Jeho rodiče se v rozvedli a založili nové rodiny. Otec se oženil s Židovkou, což nevyhnutelně vedlo k proti smýšlení v jejich domácnosti, které mělo i velký vliv na utváření názorů a výchovu dětí. C několik let v soukromých internátech, které vedly své odchovance především k humanitně vzd osobnosti, vyzdvihovaly individualitu jedince, a to mělo samozřejmě za následek odmítání p režimu. Christoph byl od roku 1934 do roku 1937 členem Hitlerjugend, avšak spíše z donucen přesvědčení. Po maturitě v roce 1937 se i přes velký vnitřní odpor dobrovolně přihlásil do služby a následně služby vojenské, aby mohl co nejdříve začít se studium. Poté se zapsal n medicíny, nejdříve v Mnichově, později ve Štrasburku a Innsbrucku. V létě 1941 se oženil s ve svých třiadvaceti letech byl již otcem tří dětí. Christoph se velmi zajímal o literaturu a filosofii, největším koníčkem však byla medicína pro tento obor z vlastní vůle, nikoli kvůli rodičům nebo kvůli stávajícím poměrům, tak jak mnoha jeho spolužáků. Učitelé z gymnázia ho popisovali jako žáka neobvykle duševně vyzrálé uvažujícího. Od začátku byl rozhodným odpůrcem nacismu, neboť ten zavrhoval hodnoty k jaký nebo které si později sám osvojil, šlo především o svobodu a morální odpovědnost jedince. Willi Graf Willi Graf se narodil 2. ledna 1918 v Kuchenheimu a o čtyři roky později se s rodiči a dvě odstěhoval do Sárska. Vyrůstal v silně katolickém prostředí, které do značné míry ovlivnil politické smýšlení. Velmi brzy zjistil, že křesťanství a nacismus nelze skloubit dohromady od počátku všemožně snažil vyhnout praktikám nového režimu. Již v roce 1929 se ve škole př katolické skupině „Neudeutschland" a o pět let později vstoupil do ilegálního uskupení „Gr Do Hitlerjugend nikdy nevstoupil, a to i přes naléhání rodičů a výhružky učitelů. Ze svého vyškrtl všechny své známé, kteří se této organizaci vydali. Po maturitě v roce 1937 absolv pracovní službu a poté se rozhodl pro studium medicíny nejdříve na univerzitě v Bonnu a po V roce 1938 byl dva týdny vězněn a obžalován za spolupráci při ilegálních aktivitách skupi Orden". Zastavení soudního řízení mu přinesla všeobecná amnestie po „anšlusu" Rakouska. Od vykonával dvouletou vojenskou službu jako sanitář na území Francie, Jugoslávie a Ruska. Zá cest, bída civilního obyvatelstva a zvěrstva páchaná jeho spoluobčany, ho jen utvrdily v j postoji. Od letního semestru 1942 se opět zapisuje na mnichovskou univerzitu. Willi se velmi zajímal o teologické a náboženské otázky. Pro studium medicíny se rozhodl s praktického důvodu, neboť byl přesvědčen, že tento obor je co možná nejméně prosáklý nacis například na rozdíl od humanitních věd, které by byl studoval mnohem raději. Mezi jeho záj filosofie, literatura, umění a hudba. Sophie Scholl Sophie Scholl, sestra Hanse Scholla, se narodila 9. května 1921 ve Forchtenbergu ve Württe Stejně tak jako její starší sourozenci vstoupila i ona v lednu 1934 do Hitlerjugend a zast vedoucí pozice. S postupem času se ale začala od těchto organizací a od nacismu distancova podstatnou roli zde jistě sehrálo zatčení jejího bratra Hanse na konci roku 1937 (formálně členkou Hitlerjugend až do roku 1941). Po složení maturity v roce 1940 se rozhodla absolvo připravoval budoucí vychovatelky do mateřských školek, a to vše s nadějí, že se vyhne říšs službě, povinné před zahájením studia na univerzitě. Pravidla se však změnila, a Sophie ne jiného než se podrobit na půl roku říšské pracovní službě a po jejím vykonání na další půl válečné službě. Zážitky z tohoto roku ji jen utvrdily v jejím antinacistickém postoji. Tep se mohla konečně zapsat na mnichovskou univerzitu, kde si vybrala studium biologie a filos Sophie se velmi zajímala o literaturu, filosofii a teologii, to byl pro ni svět, kam se sc nevlídnou realitou. Kromě toho velmi ráda malovala, z jejích dochovaných kreseb lze vyčíst a nadání. Stranila se praktik nového režimu, nedokázala pochopit rasovou politiku svého st začali být její židovští přátelé diskriminováni, ani jeho zabedněnost, když byli zakazován například její oblíbený autor Heinrich Heine. Přátelé ji popisovali jako dívku spíše uzavř tichou, přemýšlivou a citlivou, zároveň ale s ohromnou vnitřní silou, rozhodností a odhodl Kurt Huber Kurt Huber se narodil 24. října 1893 v Churu ve Švýcarsku. Ve čtyřech letech se přestěhova Stuttgartu, kde strávil své dětství a na tamějším gymnáziu složil maturitu. V roce 1911 mu a matka se s dětmi přestěhovala do Mnichova. Zde začal Kurt Huber studovat hudební vědu, p filosofii. Následovala promoce, habilitace a docentura. Ve filosofii se stalo jeho stěžejn a dílo Leibnize, v oblasti hudebních věd se nadchl pro národní písně a stal se jedním z ne badatelů v tomto odvětví v Evropě. Od roku 1926 přednášel na mnichovské univerzitě, přičem nedosáhl regulérního postavení na katedře, což mu velmi ztěžovalo materiálně zabezpečit ma děti. Od roku 1933 se jako argumenty uváděly jeho fyzická indispozice (následky v dětství diftérie), především ale nepůsobil jako oddaný učenec národního socialismu. V dubnu 1940 s NSDAP (což rázem znamenalo zdvojnásobení platu), nikdy se však neztotožnil s nacistickou n chápání morálky odporovala rasová politika strany a její zločiny. Jeho přednášky byly vždy rámci možností přímých narážek na nacistickou ideologii. Na univerzitě, která byla plně v představovalo ojedinělé, až troufalé gesto. Své posluchače si však našel a mezi nimi byl v uznávaný. Akce Bílé růže První letáky s názvem „Letáky Bílé růže" byly vytvořeny v krátkém období mezi 26. červnem červencem 1942. Jejich autory byli Hans Scholl a Alexander Schmorell, kteří se po fázi pas nacistického státu rozhodli k zapojení se do aktivního vystoupení vůči němu. Prostřednictv letáků se snažili vyburcovat německý národ z jeho apatie, ukázat Němcům pravou tvář nacism pasivnímu odboji. U Alexe doma vznikly čtyři dvoustránkové letáky (první a čtvrtý leták se druhý a třetí byl společnou prací), z nichž od každého pořídili sto kopií a ty rozeslali p byli vybíráni především ze vzdělanějších vrstev, jako byli akademici, právníci, lékaři neb neboť zejména jim byl určen obsah letáků. Hlavní myšlenky letáků by se daly shrnout do čtyř tezí: nacistický stát je nezákonným státem, který nesmí nadále pokračovat válka je zločinem proti národu, a proto musí být rychle ukončena intelektuálové, elita národa, nesmí nečinně přihlížet pasivní odboj a sabotáže jsou prostředky proti válce a nacistickému státu. V prvním letáku jde především o snahu probudit Němce z apatie, o ukázání pravé tváře nacis odboji: Jestliže je již německý národ ve své nejhlubší podstatě tak zkorumpovaný a rozpadl prstu s lehkovážnou důvěrou v pochybné zákonitosti dějin vydává všanc to nejcennější, co č ho povyšuje nad ostatní tvory, totiž svobodnou vůli, jestliže se zříká svobodné volby zapo dějin a podřídit je tak jeho rozumným rozhodnutím - jestliže se Němci, prosti veškeré indi stali skutečně tak bezduchou a zbabělou masou, pak si nezasluhují nic jiného než záhubu. ( musí v této poslední hodině uvědomit svou vlastní odpovědnost a působit proti této pohromě fašismu a všem jemu podobným systémům absolutního státu. Ať jste kdekoli, zúčastněte se pa zabraňte dalšímu běhu tohoto válečného stroje dříve než bude příliš pozdě. Na závěr letáku citace ze Schillera (Zákonodárství Lykúrga a Solóna) a z Goetha (Epimenidovo probuzení). Ve druhém letáku autoři zmiňují zejména vyhlazování Židů a připisují za to vinu všem Němců lhostejností takové činy umožňují:Od dobytí Polska bylo v této zemi nejbestiálnějšími způs tři sta tisíc Židů. Jedná se o nejstrašlivější zločin proti lidské důstojnosti, zločin, je žádný jiný z celých lidských dějin. (...) Němec musí s těmito statisíci obětí soucítit. A soucit musí pociťovat, ne, něco mnohem více: spoluvinu. Neboť on poskytuje svým apatickým zloduchům příležitost k takovému jednání, toleruje tuto „vládu", která si na sebe naložila ano, dokonce má sám vinu na tom, že vůbec vznikla! Každý se chce této spoluviny zprostit, dál s klidným a čistým svědomím. Ale on nemůže být zproštěn, všichni jsou vinni, vinni, vi letáku jsou citace z Lao-c. Třetí leták apeluje především na morální stránku člověka, vyzývá Němce k prohlédnutí lží, proti diktatuře a k sabotážím a pasivnímu odboji: Podlehl snad váš duch tomuto znásilnění že zapomínáte, že je nejen vaše právo ale i vaše morální povinnost pokusit se tento systém (...) Sabotáže ve zbrojařských a pro válku důležitých závodech, sabotáže všech shromáždění slavností strany. Sabotáže ve všech vědeckých a duchovních oblastech, které podporují pokr války - ať už to jsou univerzity, vysoké školy, laboratoře, výzkumné ústavy nebo technické Sabotáže všech kulturních akcí, které by mohly mezi lidmi zvýšit „prestiž" fašistů. Sabotá oblastech umění, které mají nějakou souvislost s nacismem nebo mu slouží. Sabotáže veškeré a novin, které jsou v rukou „vlády", bojují za její ideje a za rozšiřování hnědé lži. (... přesvědčit všechny své známé, i ty z nižších vrstev, o nesmyslnosti dalšího pokračování, o této války, o duchovním a hospodářském zotročení národním socialismem, o zničení všech mor náboženských hodnot; pokuste se je přimět k pasivnímu odboji! V závěru je uvedena pasáž z Politiky. Čtvrtý leták je sepsán velmi poetickým jazykem. Jsou v něm uvedeny citace z Bible a z Nova vyzývá Němce k odvrácení se od zla, od nacismu: Každé slovo, které vyjde z Hitlerových úst mluví o míru, myslí tím válku, a když rouhačsky použije jméno Všemohoucího, míní tím moc z anděla, satana. Jeho ústa jsou páchnoucím chřtánem pekla a jeho moc je ve své podstatě zvr lásky k dalším generacím musíme po válce učinit vše, aby již nikdo nepocítil ani tu nejmen se něco podobného kdy zopakovat. Nezapomeňte ani na méně významné padouchy tohoto systému, jejich jména, tak aby žádný neunikl! Nesmí se jim podařit, aby v poslední minutě po všech přešli pod jiný prapor a předstírali, že se nic nestalo! A na závěr: My nebudeme mlčet, js svědomí; Bílá růže vás nenechá v klidu! Podle nejnovějších pramenů byly tyto letáky prací výhradně Hanse a Alexe. Ostatní přátelé, pozdější skupinu, se nepodíleli na jejich sepisování ani rozšiřování. Jejich určitý přínos spatřovat pouze ve vlivu na utváření myšlení autorů. Od začátku roku mají totiž k dispozic Manfreda Eickemeyera, kde se schází okruh přátel a mimo diskusí o literatuře, filosofii a v závěru probírají i politické otázky. Těchto setkání se účastní kromě jiných i Christoph Scholl, Willi Graf a Kurt Huber. Christoph je již delší dobu blízkým přítelem Alexe i Hanse a má jistě velký podíl na utvář názorů. Od roku 1941 je ale ženatý a má malé děti, což vede ke snaze vynechat ho ze všech aktivit. Sophie studuje od letního semestru filosofii a biologii na mnichovské univerzitě a záhy se přáteli svého bratra. Začátkem července se jí do ruky dostane jeden leták a z určitých pas jeho autorem je její bratr. Ten nejdříve zapírá, ve snaze udržet ji v bezpečné vzdálenosti nakonec ale připouští své autorství. Sophie se ihned rozhodne podílet se na jeho dalších a Willi navštěvuje debatní večery v Eickemeyerově ateliéru od června 1942. Ani on se nepodíl prvních čtyř letáků, patrný je ale jeho vliv, jako jediného silně věřícího katolíka, v náb otázkách. Teprve na přelomu listopadu a prosince se Willi zapojuje do odbojových činností. Hans, Alex, Christoph, Willi i Sophie často navštěvují na univerzitě přednášky profesora H jako jedny z mála zdají být prosty nacistické propagandy. V Huberovi vidí studenti spřízně občas přizvou do svého ateliéru k diskusnímu večeru. Mluví se zde sice poměrně otevřeně o a přesvědčení přítomných, avšak Hans s Alexem neprozradí, že oni jsou autory letáků. To se teprve koncem roku. Další průběh Po čtvrtém letáku zavládlo mlčení. Rozšiřovaly se zvěsti, že autoři byli zadrženi a v tajn Ve skutečnosti však tato pauza Bílé růže měla jiný důvod: Hans, Alex a Willi byli povoláni frontu. 23. července odjíždějí do Ruska, kde vypomáhají jako sanitáři a později jako pomoc blízkosti Gžatska. Zážitky z cesty a z celého pobytu mají nemalý vliv na další průběh jejich aktivit. Na jedn okouzleni ruskou přírodou a tamními lidmi (Alex, jako poloviční Rus, zajišťuje bezprostřed druhé straně ale musí být svědky nelidského chování svých spoluobčanů vůči nepříteli a poz nesmyslnost války z té největší blízkosti. Události je utvrzují v nutnosti pokračování odb k čemuž dochází po jejich návratu do Mnichova začátkem listopadu. Od 1. prosince bydlí Hans společně se Sophie ve Franz-Joseph-Straße v blízkosti univerzity zde se nyní scházejí přátelé a diskutují o dalších krocích. Chtějí rozšířit svůj okruh zís smýšlejících lidí i v jiných městech Německa. Především Willi se snaží přemluvit ke spolup přátele z dřívějších let. Svou pomoc mu přislíbí Helmut Bauer a Heinrich a Willi Bollinger (přítelkyně Hanse) naváže kontakty se skupinou studentů v Hamburku, kteří se též angažují pracích. Lilo Ramdohr (přítelkyně Alexe) zprostředkuje kontakt s Falkem Harnackem, jehož b prosince 1942 popraven kvůli odbojovým aktivitám. Velmi důležitý kontakt navážou se starým otce, Eugenem Grimmingerem, který jim poskytne vysokou peněžní částku, bez níž by další le vyrobeny v nákladu, v jakém k tomu dojde. V polovině ledna 1943 sepíší Hans a Alex návrhy pátého letáku a dají je oba k posouzení Ku se rozhodne pro Hansův, přičemž poopraví některé pasáže. Na výrobě se podílejí Hans, Alex, Christoph v této době již studuje v Innsbrucku a Mnichov navštěvuje jen příležitostně. Pátý leták se poměrně výrazně liší od předešlých čtyř. Po stylistické stránce je méně lite na širší vrstvy obyvatelstva, je srozumitelnější, jasnější, bez citovaných pasáží. I poeti Bílé růže" je nahrazen novým: „Letáky odbojového hnutí v Německu". Obsahová stránka však z nezměněna, stále jde zejména o výzvu k vymezení se vůči nacismu a poukázání na nemožnost v válce: S matematickou jistotou vede Hitler německý národ do propasti. Hitler nemůže tuto v pouze ji neustále prodlužovat! (...) Co ale dělá německý národ? Nevidí a neslyší. Slepě ná svůdníky do záhuby. (...) Vymezte se v pravý čas vůči všemu, co nějak souvisí s nacismem! konat strašlivý, ale spravedlivý soud nad těmi, kteří se tak zbaběle a nerozhodně schováva Svoboda slova, svoboda vyznání, ochrana každého občana před zvůlí zločinných států - to js Evropy. Oproti prvním čtyřem letákům, z nichž bylo pořízeno vždy přibližně sto kopií, byl pátý let nákladu několika tisíc (cca. 7500 kusů). To bylo umožněno především díky finanční podpoře při rozesílání letáků se objevily nové způsoby. 25. ledna jede Sophie do Ulmu předat leták příteli Hansu Hirzelovi, který společně s Franzem J. Müllerem nadepíše a ofrankuje obálky je vhodí do schránek ve Stuttgartu. Sophie se ještě po cestě zastaví v Augsburgu a i tam v schránek. O dva dny později zaveze Alex několik set letáků do Salcburku, Lince a Vídně. Ta letáky do některých měst, zejména v západní části Německa. Tímto počínáním se studenti sna že jde o odbojovou činnost rozvětvenou po mnoha městech v Německu. V noci z 28. na 29. led a Willi rozhodnou rozmístit letáky volně po Mnichově, neboť již nemají obálky. Při této ak města objeví až dva a půl tisíce letáků. Sophie roznese začátkem února několik letáků do t a za stěrače zaparkovaných aut. Nebezpečí těchto akcí je přitom obrovské. Jistý impuls k takto riskantnímu jednání je možné spatřovat v mylné představě, že mezi stu povstání. Ta vycházela zejména z událostí z 13. ledna, ke kterým došlo v Německém muzeu, p 470tiletého výročí založení univerzity při proslovu gaulajtra Gieslera. Když prohlásil, že měly raději každý rok darovat Vůdci dítě a nikoli se plést na univerzitách, zvedla se v sá Giesler musel přerušit svůj projev a odejít. Došlo k několika roztržkám mezi studenty a př Někteří byli ten den zadrženi. Tato událost se stala pravděpodobně největším skandálem na za dvanáct let nacistické vlády. Přátelé z okruhu Bílé růže jí však připisovali takový výz skutečnosti neměla. Dalším podnětem ke stále riskantnějším činům bylo ohlášení porážky u Stalingradu. Zpráva z 3. února a znamenala pro mnoho lidí zvrat ve válce. Ještě téže noci se vydávají Hans s Ale města a po zdech malují pomocí šablon térovou barvou metrové nápisy: „Pryč s Hitlerem" a „ Hans opakuje v noci z 8. na 9. února spolu s Willim a z 15. na 16. února se jí účastní vši noci se objeví i nápis: „Hitler - masový vrah"). Pro případ střetu s sebou mají nabité pis Mrtví u Stalingradu vyburcovali též Kurta Hubera k aktivnějšímu zapojení se do odbojových předává Hansovi vlastnoručně sepsaný návrh na další leták. Při diskusi nad ním dojde k hád profesor Huber v něm vyzývá mladé lidi, aby se postavili do řad wehrmachtu. S touto větou studenti, kteří byli na východní frontě svědky zvěrstev páchanými i členy wehrmachtu, rozh letáku ji vyškrtnou, načež je Kurt Huber opouští a s Hansem se již nikdy nesetká, s Alexem obžalovaných. Jinak je leták přejat v celém znění a začíná práce na jeho výrobě. Kurt Huber ho sepsal z pozice studentů. Hlavními motivy jsou porážka u Stalingradu a stude v Německém muzeu. Vyzývá německou mládež, aby povstala a položila základy pro novou Evropu náš národ před zkázou mužů u Stalingradu. Tři sta třicet tisíc německých mužů bylo vehnáno strategií svobodníka z první světové války nesmyslně a nezodpovědně do náruče smrti. Vůdce (...) Gaulajtři oplzlými žerty uráží čest našich studentek. Německé studentky mnichovské u na toto poskvrnění vlastní cti důstojně odpověděly, němečtí studenti se za své kamarádky p odolali... To je začátek boje za naše svobodné sebeurčení, bez něhož nemohou být duchovní vytvořeny. (...) Jméno Německa bude navždy zneuctěno, jestliže německá mládež konečně nepo se, neodčiní své viny, nerozdrtí své trýznitele a nepoloží základy pro vybudování nové Evr Z letáku je vytvořeno 3000 kopií. Na jejich výrobě se podílejí Hans, Alex a Willi. Po týde rodičů v Ulmu se 14. února vrací do Mnichova také Sophie a zapojuje se do práce. V noci z vyrážejí Hans, Alex a Willi do centra, aby vhodili přes tisíc obálek s letáky do schránek noci též malují protistátní nápisy na zdi budov. O dva dny později, 18. února, se Hans a Sophie vydávají s kufrem plným letáků na mnichovsk Krátce před 11 hodinou, kdy končí přednášky, je rozmisťují před dveře učeben, na schody a druhém patře je rovnají na balustrádu a poté co Sophie do jedné hromádky strčí, padají let spatří školník Jakob Schmid, běží k nim a křičí: Stát! Jste zatčeni! Zatčení 18. února 1943, v den, kdy Goebbels vyhlašuje v Berlíně za nadšeného jásotu publika totáln v prostorách univerzity zatčeni Hans a Sophie. Vedení školy informuje gestapo, které ihned Univerzita je uzavřena, letáky téměř do posledního sesbírány. Hans a Sophie popírají jakou šíření letáků. Jediným svědkem je školník. Hans se pokouší zničit jistý papír, co má v kap to ale vidí a upozorní na to. Úředníci pracně složí kousky papíru dohromady a zjistí, že j protistátními myšlenkami. Studenti jsou odvezeni na centrálu gestapa do Wittelsbacher Pala výslechy. Hanse se ujímá Anton Mahler, Sophie Robert Mohr. Zpočátku se jim oběma daří vyslýchající ú přesvědčit, že s akcí nemají nic společného. Zvrat však přichází po domovní prohlídce v je tam totiž nalezeno velké množství poštovních známek a jiné doličné předměty. Kromě jiného Christopha a po srovnání rukopisu dochází úředníci k závěru, že se jedná o stejné písmo ja jenž chtěl Hans roztrhat. Christoph sepsal koncem ledna návrh na další leták a předal ho H však on měl při tak nebezpečné akci u sebe zůstává dodnes záhadou. Na základě tohoto leták dva dny později zatčen a převezen na centrálu gestapa. Hans se přiznává jako první, neboť vidí, že další zapírání by bylo nesmyslné. Pokouší se v sebe, aby tak ochránil své přátele. Po předložení jeho přiznání se ke všemu doznává i Soph Ve stejný den jako Hans a Sophie je zatčen i Willi. Alex se pokouší o útěk. Již dříve o ně připravený určitý plán. S pomocí několika přátel se snaží dostat do Švýcarska. Zastihne ho vánice, a tak se znavený vrací zpátky do Mnichova. Zde se chce schovat u své známé, ta vša gestapo. Alex je zatčen 24. února a převezen do Wittelsbacher Palais. O tři dny později je Kurt Huber. Procesy a vykonání trestů První proces se koná 22. února 1943, tedy čtyři dny po zatčení Hanse a Sophie. Ráno jsou s Christophem převezeni do Justičního paláce a postaveni na lavici obžalovaných před 1. sená soudu, v čele s Rolandem Freislerem. Publikum je pro tuto událost speciálně vybráno, aby s nevyzpytatelným reakcím. Přizvaní svědci nejsou vyslechnuti, obhájci ani jednou nevstoupí je po třech a půl hodinách Freislerova teatrálního výstupu vynesen následující rozsudek: O války vyzývali prostřednictvím letáků k sabotážím ve zbrojení a ke svržení národně sociali života našeho národa, šířili defétistické myšlenky, sprostě hanili Vůdce, a tím zvýhodňova a rozvraceli naše branné síly. Proto budou potrestáni smrtí. Načež jsou převezeni do vězni kde je Hansovi a Sophie umožněno setkat se krátce s rodiči. V 17 hodin jsou Hans Scholl, S Christoph Probst popraveni. O dva dny později jsou za dohledu gestapa pohřbeni na Perlacho Mnichově. Druhý proces se koná 19. dubna 1943, opět za předsedání Rolanda Freislera. Jako hlavní obž Alex, Willi a Kurt Huber. Vedle nich sedí dalších jedenáct přátel. Proces tentokrát trvá č v mnohém se ale neliší od prvního. I nyní se Freisler stylizuje spíše do role žalobce namí hlavní obžalované jsou vyneseny rozsudky smrti, další jsou odsouzeni k šesti měsícům až de resp. káznice. Pouze Falk Harnack je z důvodů chybějících důkazů zproštěn viny. Alexander Kurt Huber jsou popraveni 13. července 1943, Willi Graf, od něhož si gestapo slibuje získá zasvěcených přátel, je popraven 12. října 1943. Odkaz Bílé růže Myšlenky Bílé růže se však i po popravě jejích hlavních členů šířily dál. Hans Leipelt obd šestého letáku a se svojí přítelkyní Marií-Luisou Jahn ho opisují a rozesílají po Mnichově kopií přivezou i známým do Hamburku, kde je též skupina přátel rozšiřuje po univerzitě. Le organizátorem peněžní sbírky pro Claru Huber, která po popravě manžela zůstala bez finančn Tuto akci však někdo udá úřadům a Hans Leipelt je 8. října 1943 zatčen a 29. ledna 1945 po leták si ale našel cestu i do Berlína, kde je rovněž opisován a šířen, a dokonce i do Angl 1943 shazují britská letadla po celém Německu statisíce kopií tohoto letáku. Velká část národa však v odbojářích spatřovala velezrádce a vlastizrádce. A tento postoj n výjimečným i v poválečných letech. Na druhou stranu je ale zároveň již záhy po válce patrn světu, že ne všichni Němci byli nacisté a že se našli i tací, kdo byli ochotni za svobodu nasadit svůj život. A ačkoli činy Bílé růže nepřinesly žádné hmatatelné výsledky, nepodaři Němcům oči a válka pokračovala ještě přes dva roky, přesto se Bílá růže stala důležitou ka dějin a současně má mnoho co říci i v dnešní době. V tomto textu jsem vycházela zejména z následující literatury a pramenů: Ziegler, Armin: Es ging um Freiheit! Die Geschichte der Widerstandsgruppe „Weiße Rose" - F Streitpunkte, Menschen. Schönaich 2005. Breinersdorfer, Fred (Vyd.): Sophie Scholl - Die letzten Tage. Fischer Taschenbuch Verlag, Main 2005. Schneider, Michael; Süß, Winfried: Keine Volksgenossen - der Widerstand der Weißen Rose. R der Ludwig-Maximilians-Universität München 1993. Steffahn, Harald: Die Weiße Rose. Rowohlt Taschenbuch Verlag, Reinbek bei Hamburg 1992. Petry, Christian: Studenten aufs Schafott - Die Weiße Rose und ihr Scheitern. R. Piper & C München 1968. Institut für Zeitgeschichte v Mnichově: svazky Fa 215/1-5, ZS 26/4-5 Bundesarchiv v Berlíně: svazky ZC 13267/1-16 Nejznámější odbojový počin v Třetí říši, pokus o puč a atentát na Hitlera, spáchaný Stauff skupinou kolem něj, se odehrál v červenci 1944 - tedy v době, kdy si každý, alespoň trochu uvažující Němec, musel být vědom jistoty porážky ve válce a důsledků z ní plynoucích. Hans i Sophie Scholl byli, narozdíl od ostatních členů Bílé růže, zpočátku velmi nadšenými Hitlerjugend. Právě ti nejmladší stáli i v posledních měsících války skálopevně za svým Vůdcem a po porá zažívat trpké vystřízlivění. K širšímu okruhu Bílé růže se dále řadí asi dvacet lidí, kteří vypomáhali se šířením leták finanční podporu nebo jen o těchto aktivitách věděli a sympatizovali s nimi. Otec Hanse Scholla byl v srpnu 1942 na čtyři měsíce uvězněn, a to po udání své zaměstnanky Hitlera za „boží pohromu lidstva". Po žádosti o milost byl po dvou měsících sice propuštěn nadále vykonávat své povolání. Mezi roky 1933 až 1938 byly rozpuštěny všechny spolkové a náboženské organizace mládeže a Hitlerjugend. Hans Scholl je uvězněn od 14. do 30. prosince 1937. Spolu s ním jsou zatčeni i dva jeho so a Werner. Tato událost byla pro všechny sourozence jedním z rozhodujících momentů odmítnut režimu. Alexander Schmorell odmítal složit přísahu Adolfu Hitlerovi a zažádal - bez úspěchu - o pr wehrmachtu. Otec Christopha Probsta spáchal v roce 1936 sebevraždu. Otec Herty Dohrn byl krátce před koncem války zastřelen kvůli odbojovým aktivitám v rámci Bayern". Na Christopha Probsta měl velký vliv zejména v náboženských otázkách. Děti Christopha Probsta a Herty Dohrn: Michael (1940), Vincent (1941) a Katja (1943). Otec Williho Grafa vstoupil v roce 1935 do NSDAP. Willi Graf byl ve své škole jedním z dvanácti žáků, kteří nikdy nevstoupili do Hitlerjugen počtu cca. 1000) Willi Graf jako jediný z okruhu Bílé růže prožil delší čas jako voják na frontě a musel ta války z velké blízkosti. Sophie Scholl vedla oddíl přibližně 150 dívek a byla velmi angažovanou a nadšenou členkou Název „Bílá růže" je nutno chápat především symbolicky. Již od antiky je růže symbolem mlč rosa dictum, tzn. co je vyřčeno pod růží, musí zůstat utajeno), zatímco bílá barva stojí p čistotu, a tím představuje jakýsi protipól války a zabíjení. Jak uvedl Hans Scholl u výslechu gestapa. Ziegler; s. 11 Kopie originálů letáků Bílé růže mi byly poskytnuty v Nadaci Bílá růže v Mnichově. Bílá růže byla ojedinělým případem v německém odboji také tím, že již v roce 1942 poukazov proti Židům. Arvid Harnack byl jedním z popravených z odbojové skupiny, gestapem pojmenované „Rote Kape Po odsouzení Eugena Grimmingera je jeho manželka, Jenny Grimminger, jako Židovka odtranspo Osvětimi a zde zavražděna. Vyrobit během války takové množství letáků byl jistě velmi nesnadný úkol. Sehnat dostatek peníze na nákup obálek a známek, bez vzbuzení jakéhokoli podezření je obstarat, vyrobit ko rozmnožovacím stroji, nadepsat obálky, a poté ještě letáky rozmístit - a to vše pod neustá podezíravého okolí, tak typického pro diktaturu. Co přesně je k takto riskantnímu činu přimělo, není do dnešního dne zcela zřejmé. Velmi pr se však zdá být, že byli předchozího večera upozorněni na hrozící nebezpečí a chtěli ještě zbytek letáků k tomu účelu, ke kterému byly vytvořeny. Beze vší pochybnost se jednalo o ve rozhodnutí, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že ze svého bytu neodstranili žádné stopy a ani neinformovali své přátele. I přes usilovné pátrání se gestapu do tohoto dne nepodařilo zjistit téměř nic konkrétního a nápisů po budovách v centru Mnichova. Protokoly z výslechů zejména z prvního procesu je nutné brát s jistou rezervou. Hans a Sop zde totiž snaží popřít či alespoň zbagatelizovat spoluúčast ostatních přátel (kromě Alexan něhož doufají v úspěšný útěk) a označují se za jediné skutečné „pachatele". Tzv. lidový soud byl zřízen v roce 1934, jako nástroj pro vyšetřování politických trestníc se dokonalým ztvárněním libovůle Třetí říše. Do konce roku 1944 vynesl 5200 rozsudků smrti IfZ; Fa 215/1 - rozsudky lidového soudu Tresty odnětí svobody v druhém procesu: Eugen Grimminger - 10 let káznice; Heinrich Bollin Bauer - 7 let káznice; Hans Hirzel, Franz Müller - 5 let vězení; Heinrich Guter - 18 měsíc Schertling, Katharina Schüddekopf, Traute Lafrenz - 1 rok vězení; Susanne Hirzel - 6 měsíc Hans Leipelt pocházel ze strany matky z židovské rodiny z Moravy. Lenka Šindelářová [ URL "LM-389.html "]